Reportéři na sedmém nástupišti se úslužně usmívali, jak se usmívali vždycky, když kolem procházel někdo mocný. Pohlédl jsem na ně a uvědomil jsem si, že neplánují dělat nic jiného než se usmívat. Nikdo se premiéra nehodlal na nic zeptat. Tak dobře, řekl jsem si, udělám to já.
Vstoupil jsem mu do cesty, mikrofon vztyčený na bajonetu, magnetofon běžel.
"Promiňte, pane premiére."
Celý můj svět explodoval. Wilson chytil mikrofon levou rukou a pokusil se mi ho vykroutit z ruky. Pravou rukou mně dal obrovskou ránu pěstí do břicha. Něco mi říkal, ale nemohl jsem tomu věnovat pozornost, protože jsem se bolestí zkroutil. Wilson možná nebyl moc čestný politik, ale bít pěstí uměl dobře.
Pak pustil mikrofon a šel dál. Jeho tiskový tajemník Gerald Kaufman mi zasyčel cosi výhružného do ucha. Oba nastoupili do vlaku a civěli pak přímo před sebe, aby se na mě nemuseli podívat.
Novináři se shromáždili kolem mne a smáli se.
"Takhle synáčku premiéra nemůžeš jen tak zastavovat," řekl jeden starší reportér a poklepal mi útěšně na rameno.
"Měl jsi vidět výraz na tvé tváři, když tě praštil," řekl reportér z televizního zpravodajství BBC.
"Teď budeš mít průšvih," řekl kameraman BBC, otráven, protože jsem mu vlezl do záběru.
(...)
Jak říkám, byl to úplně jiný svět. Všechny britské noviny a všechny televizní stanice i zpravodajské agentury měly záběry, jak mi britský ministerský předseda dal pěstí, ale nikdo to nezveřejnil. V roce 1970 se takové věci ještě nepublikovaly. Vysokým politikům tehdy prošel - možná nikoliv vražda, ale v každém případě fyzický útok ano.
Když jsem nahrávku přepsal, rozdal jsem kopie přátelům:
Přepis rozhovoru, 4. května 1970
John Simpson: Promiňte, pane premiére.
Harold Wilson: Co si to dovolujete? Kdo jste? Vy jste z BBC? Váš generální ředitel ví, že tohle nikdy nedělám.
(Hluk mikrofonu) John Simpson: Ale -
Harold Wilson: Budu si na vaše ostudné chování co nejostřeji stěžovat, jakmile dojedeme do Huytonu.
(Hluk mikrofonu)
Wilsonův tiskový tajemník Gerad Kaufman: Tímhle to zdaleka neskončilo!
John Simpson: Grrh.
(Wilson si nestěžoval.)"
Násilí (bývalých) politiků se šíří jako mor, naposledy to byl Miroslav Macek. Teď chtěl Fendrych nafackovat Kmentovi. Nemohu si pomoci, ale jednoznačně věřím Kmentovi. A Fendrych mi někoho silně připomíná, ale raději nebude uvádět koho.
mnohokrat IMHO, protoze az z daleka a o Vasem sametu vim malo, hlavne to jak byl Sametovy dle jednech a nesametovy dle jinych! Vas zaverecny komentar ze vice verite Kmentovi nez Fendrychovi me prinutil si precist i komentare a ty pod Fendrychem me vratili o roky zpet. Mnoho lidi nadavalo prave na"neschopnou demokratickou vladu" predevsim na rozbujelou zlocinost a nicnedelani Rumlova ministerstva vnitra. Fendrychovo jmeno padalo v te dobe take casto. Nutno priznat ze padala i slova na obranu, jako: nastoupila svoboda, demokracie, s tim jde ruku v ruce i vetsi zlocinnost!!
OdpovědětVymazatufff..proclate sametove vysvetleni ze jsem vlastnim usim neveri:-(
jinymi slovy, kdyby tam sedel nekdo jiny nez Ruml-Fendrych, bylo by to podobne, pochopte svoboda-demokracie!
Zlocinost-mafie-gangy- vrazdy. Je to prece po celem svete, to jen za komunistu to nebylo mozne, tam byla jen jedna, komunisticka mafie a smytec.
A posledni comment z ust domocecha: co myslite ze za Grosse na vnitru to bylo jine? podobne svinarny, ale jen s tim rozdilem ze se kryly a tolerovaly jine aktivity, jinych lidi. Za komousu to byli stale steji a jen komousi, ted je to tady jine, ted plati ze, "kazdy chvilku taha pilku!"
Snad jen ze by autor clanku mel rozsirit a napsat proc vic veri jednomu a ne tomu druhemu. Pro lepsi orientaci ctenare neznaleho pomeru doma. Ctou Vas i mnozi v zahranici, ktere stale jeste zajima co se doma deje :-)
Byl to jen subjektivní dojem z toho, co oba píší.
OdpovědětVymazatJá věřím Fendrychovi. O Kmentovi si myslím své.
OdpovědětVymazatZajímavé. Možná by bylo zajímavé udělat synthesu z obou podání.
OdpovědětVymazat