Přesná analysa wikipedie

via Ioannes Pragensis: ""Mechanismy Wikipedie ve skutečnosti vedou ke vzniku stále uzavřenější a paranoidnější kliky, které záleží víc na jejím sociálním statutu než na kvalitě obsahu," domnívá se bývalý wikipedista Jan Vaněk. Podle něj připomíná zřízení Wikipedie spíše komunismus. "(Wikipedie) krachuje vlastně na tomtéž, co komunismus - zneužívání moci, byrokratické neefektivitě a trestání individuální aktivity," vysvětlil Vaněk svůj postoj."

Nechvalně známý Mormegil tuto přesnou analysu shodil osobním útokem: "[O]dešel kvůli sporům o obsah několika článků a proto, že nezískal zastání u dalších uživatelů".

Honza odešel i kvůli Tobě, Petře.

Ale co čekat od takového mimoně: "[P]okud některý wikipedista vnímá prohrané spory jako křivdu, po jisté době odejde." Prohraný spor není křivda. To jsou dvě úplně odlišné věci. Ne každý se chová jako Cynik, i když ten je nejvíce slyšet.

Socialistická demokracie na Wikipedii podle Kadlece funguje. Republiku si rozvracet nedáme!

Samozvaný mentor WikiMol

via Kalupinka (BTW, tak už to taky zabalil, a to právě dnes. Inu, tolik dobrého, kolik se mu dostávalo od wiki "elity" bylo na jednoho moc. Možná bych měl jednou těm postpubescentům poděkovat za to, že mne mocenským zásahem před 2,5 lety zbavili touhy s nimi diskutovat a vysvětlovat jim triviální věci.)

Naivní WikiMolovo ostouzení Jana Lipšanského nechám stranou, protože o tomto sporu nevím mnoho. Posvítím si toliko na drzou WikiMolovu lež: "Hedvíček má na Wikipedii trvalý zákaz přispívat; hlavním důvodem není rejpalství, ale zastrašování a vydírání ostatních přispěvatelů."

Jeho manipulace je obratná, protože byť nechtě ale přiznává, že trvalý zákaz přispívat má i své vedlejší důvody, byť o nich raději cudně mlčí. Ve skutečnosti tyto "vedlejší" důvody byly hlavní: Hedvíček psal hesla, která nezapadala do úzkého obzoru českých postkommunistických adolescentů typu Egga.

WikiMolem vylhané množné číslo se v samotném textu smrskne na jednotné: "Hedvíčkova štvanice, pokud rozumím správně, mimo jiné přispěla k tomu, že z Wikipedie odešel jeden cenný autor článků o katolických tématech - v soukromém kněz a student teologie." Protože se celý případ odehrál zde, na ZMP, mám k němu co říci.

Dodo byl katholický propagandista, zuřivý stoupenec II. vatikánského koncilu, tedy modernista. Nesnesl nic, co se nepodobalo katechismu. To, že nyní na wiki není, je k jejímu prospěchu, jeden Cynik tam bohatě stačí.

Celý konflikt si každý může přečíst vlastníma očima bez typického wikimolistického překrucování:

1. Jak vypadá typický katholík?
2. Symptomatický spor
3. Jsem ochoten se dohodnout
4. Zablokován až do odvolání

Jak každý vidí, Vítězný únor se na wiki odehrál a p. Hedvíček nebyl zablokován za "zastrašování a vydírání ostatních přispěvatelů", jak lže WikiMol, nýbrž za "Neustálou snahu poškodit cs.wiki", což přeloženo do češtiny znamená: "Za kritiku WikiMolů a jim podobných". Mne potkalo to samé, jen o rok později. A tam WikiMol o nějakém "zastrašování a vydírání ostatních přispěvatelů" lhát nemůže už vůbec, protože by to nebylo ani trochu věrohodné.

Svatba Jiřího Káry

Svatba Jiřího Káry ve třech dílech po cca osmi a půl minutách (1, 2, 3 – doporučuji shlédnout všechny tři, a to do poslední sekundy!) je jedním z těch eye-openers (alespoň pro mě), kdy se znovu přesvědčuji, že život překonává ty nejabsurdnější a nejúchylnější fantasie. Pokládám za vysoce pravděpodobné, že se jedná o nejbizzarnější svatbu v české historii. Nedovedu si totiž představit těžší nářez než dialog nevěsty a ženicha pět minut před svatbou:
„Hele já jsem ztratil prstýnek, jo, píčo, nevim, kde je. Takže mi musíš dát ten kódr, jo.“
„Ty si ztratil prstýnek, jo? Ty seš debil, viď?“
„Nevim, kde je, voe, je v píči. Prostě ho nemám, voe!“
„Hlavně že máš pivo, voe!“
Toť malá ukázka toho, v jakém duchu probíhá následně celá svatba i moment supreme – obřad sám.

Při prvním, fragmentárním shlédnutí prvního dílu jsem se pouze otřásl odporem, jací kreténi se pohybují po světě. Pak jsem se na to podíval podrobně ještě jednou, přečetl jsem si komentáře a náhle jsem na celou věc získal zcela nový pohled. Toto je jedna z chvil, kdy se život stává uměním! Ba co dím, kdy život překonává umění. Žádný surrealista by něco takového nevymyslel! Čtvrtníček musí blednout závistí. Při pohledu na tu osobu v paruce o berlích jsem trpce zalitoval, že už nežije Edgar Degas nebo Georges Roualt. Příslušníkům punkové generace to zřejmě došlo okamžitě (podle oslavných komentářů „Kára na Hrad!“), já měl k punku vždy daleko a tak mi to trvalo dýl, podobně jako u JaroSlava Krátkého. A když se člověk z komentářů dozví, že nevěsta rok po svatbě zemřela a svědek Flojd spadl do světlíku, dostává celá performance ožralých hovadínů rozměr takřka antické tragédie. Flojdovo permanentní hajlování „Eses divizión Valónyje!“ neustálým opakováním přestává vzbuzovat odpor a (neo)nacistické associace, a v momentě, kdy pracovnici Městské části předává občanský průkaz se slovy: „To je průkaz eses divizión...“, dostává definitivně rozměr groteskní – člověk by si skoro s rozjařenými hovady po obřadu zahajloval taky (zejména když si uvědomí, že to s nacismem nemá nic společného a za Hitlera by celá parta mazala do koncentráku jako jedna z prvních). Je přeci jasné, že zde nejde o žádné nácky, ale o bojový pokřik alternativní jahujské tlupy. Bezelstnost, s jakou páchají závažný trestný čin, je odzbrojující a způsobuje čirou katharsi. Ve chvíli obřadu (prosím, nepřeslechněte hudbu - samozřejmě to není Mendelssohn-Bartholdy!) jsou pak sympathie diváka plně na straně Jiřího Káry & His Debily-Boys (jak jsem si partu pracovně pojmenoval) a s odporem hledí na oddávajícího buržousta a jeho vyděšené assistentky. Jak někdo vtipně napsal v komentářích, svatebčané si to asi moc nepamatovali, ale oddávající personál na to nezapomene do smrti! A je to dobře: o takovém happeningu se Knížákovi nebo Brikciusovi ani nesnilo!

Zatím si marně lámu hlavu, proč mi hovadismus Jiřího Káry & His Debily-Boys přestal vadit. Moji příznivci z nejrůznějších spřátelených serverů by to jistě vysvětlili mým židožroutstvím, kryptonacismem a obdobným primitivismem. Já mám zatímní vysvětlení v tom, že tento jejich projev naprosto přirozeně a organicky zapadá do celkového rámce tlupy. Při jejich sociálním zařazení, vzdělání, inteligenci a (zřejmě) emočním zmrzačení po x letech života v totalitě a nadužívání alkoholu by chování usměvavého rurálního šuhaje nebo gentlemana z bwitish uppah class působilo odpudivě. Odpudivě působí stejný hovadismus u lidí s nadprůměrnou inteligencí, vysokoškolským vzděláním a spoustou přečtených knih {hahaha}, zejména je-li promítnut do globálních vztahů a presentován s arogantním sebevědomím a přesvědčením o vlastní superiroritě. Nad těmi ať se slituje Hospodin!

Updated.

Guy Peters: Západ a Východ

GFDL. Autor je San Jose, železnou oponu zakreslil Vodník.

Modrý a fialový je Západ.

Updated.

Nevzdělaný Daniel Dočekal

Daniel Dočekal napsal článek o situaci v Radiojournalu. Člověk od něj nečeká mnoho, ale když už machruje s francouzštinou, tak by si snad mohl nastudovat, že špatný krok se francouzsky řekne faux pas. Není jediného důvodu, aby mezi adjektivem a substantivem byl spojovník.

Profil Tachecí

bez kommentáře: "Něco vám řeknu. Rodit děti může každý, kdo je zdravý, to nevyžaduje žádné zvláštní úsilí, žádnou přidanou hodnotu. Počnete dítě během docela příjemného procesu a s trochou nepříjemností ho porodíte. To nepokládám za zásluhu, to je lidská přirozenost. Ale pak je soubor činností, které vyžadují úsilí. A já si prostě vážím každého, kdo to další úsilí vynakládá. Pak si můžete vážit všech lidí, kteří pracují. Ve všech oborech. I v politice. V téhle zemi je úzus nevážit si politiků, ale já si vážím těch, kteří pracují. Nalevo, napravo, kdekoliv. Nemusíte se s ním shodnout, ale můžete si ho vážit za to, že pracuje. Ne každý v této zemi pracuje."

Pronásledování katholíků za První republiky

via Tomáš Pecina. Ačkoliv dnes žijeme v mýthu idylické První republiky, ve skutečnosti to taková selanka nebyla. Zuřila v ní krutá censura. Odpůrci establishmentu byli pronásledováni, například Jakub Deml nebo Jaroslav Durych. Vynahradili si to za Druhé republiky, kdy byli establishmentem naopak oni, ale hradní Benešova klika je za to sejmula za Třetí republiky. A to nemluvím o 50. letech, kdy Demla s Durychem zachránilo jen to, že byli kamarádi Vítězslava Nezvala. Jan Zahradníček takové štěstí neměl, ten dostal 13 let natvrdo.

Přestřelka o studiu na VŠ

via Vrba. Na Britských listech se rozpoutala přestřelka o studiu na vysoké škole. Nejprve Martina Náhlovská zveřejnila bolestínský povzdech, že chudým se na VŠ studuje těžko. Inu, tak to bylo vždycky, i za kommunismu. Nevím, co jí brání si na studium půjčit, pokud chce mít ke studiu potřebný klid.

Na to reagoval Pavel Svoboda typisovaným příspěvkem třídní nenávisti k chudým. Souhlasím s Odilo Štampachem i Vodníkem, že si zaslouží širšího zamyšlení. Těchto kryptofašistů (Původní fašisté pocházeli z dělnické třídy. Tohle je zdivočelá střední třída.) je v ČR mnoho a v diskussích různých pravicových deníků převažují. Myslím, že by se měli hlouběji analysovat, zda se jedná o pouhou vulgarisaci klausismu, nebo zda je za tím něco víc.

Poslední kommentář měl Odilo Štampach. Vynechám-li jeho socialism starého typu ("Vláda ve službách těchto svých voličů a obdivovatelů se snaží, jak to jen jde. Ale ještě se ji nepodařilo zastavit skvělý rozběh české ekonomiky zahájený za Paroubkovy vlády. Dělá sice vše pro snížení koupěschopnosti obyvatelstva a pro vytvoření masy nemotivovaných pracovníků, ale ekonomický propad (dobře známý z dřívějších případů nasazení mrtvé neoliberální doktríny na reálný život) přijde s odstupem."), který bohužel v dnešní ČSSD převažuje, je správné jeho zamyšlení o neskutečné polarisaci po 9/11.

Kdo za to může? Neokonservativci, kteří vyhlásili válku civilisací? Klaus, který politiku definoval jako boj mezi liberalismem a socialismem, což bylo v případě ČR zjevně předčasné? Bohužel klassický socialistický chilliasm takovou analysou není: "Až se však jednou masy proletarizovaných příslušníků donedávna středních vrstev opravdu zvednou a budou se třeba zase u sv. Václava dovolávat svých ústavně zaručených a soustavně porušovaných občanských a sociálních práv, nastoupí svobodovská záloha. Nastoupí mlátičky. Tohle už je v dějinách vícekrát odzkoušeno." A není jí ani odporný antiamerikanism: "V USA je nějakých 20 skvělých univerzit ověšených Nobelovými cenami, světová špička, ovšem se školným desítky tisíc dolarů za semestr, prostě školy pro děti multimilionářské a nadané zároveň. A pak jsou tam stovky "univerzit" ve kterých se prostě podle místního luxusu platí více či méně za diplom potomka a hlavním předmětem je baseball." V USA totiž již dávno pochopili, že dnešní doba je natolik složitá, že VŠ má mít každý. Co na tom, že úroveň jednotlivých VŠ se drasticky liší? Aspoň si každý může vybrat. Znáte snad v ČR elitní vysokou školu?

Stručný kommentář ke Sprše

P. Zeman vzlyká nad tím, že na jeho blog nikdo nepíše. Inu, když tam kralují přísloveční slušňáci jako Prokop, tak se není čemu divit. Málokdo je takový masochista jako Kapitán.

Kontroversní Marie Vodičková

Činnost Fondu ohrožených dětí a jeho představitelky Marie Vodičkové, je velice kontroversní. Už to, že její spolek se jmenuje "fond", ačkoliv se jedná o korporaci.

Ale nechme raději mluvit ostatní:

1. Hana Čápová: Kobka, v níž zklidní každé dítě. In Respekt 2004
   
2. Krystyna Wanatowiczová: Děti podle Marie. In Mladá fronta 23. 6. 2007, p. 12
3. Marie Vodičková: Jak se mnou opět „nezatočili“. In Mladá fronta 27. 6. 2007, p. 9
4. názor anonyma
   

Chování Tachecí je už naprosto neúnosné

Lidové noviny. Podrobnosti na stránce iProtest. A příčina.

Veřejná služba není manipulace: "Rozebirani mluvciho slouzilo jen k tomu, aby ta slova zaznela. Je to stary pavlacovy trik, kdyz reknete vyznamne: "Nemyslim si, ze ma sousedka milence, ale vite jak to chodi! Kdyz se nad tim clovek zamysli, co by nemohla!” Rika se, ze neni sprochu, aby na nem nebylo pravdy trochu. Tacheci vyrobila konstrukci, pak ji nakonec sama smetla ("verim, ze tomu tak neni"), ale ta konstrukce uz plave vzduchem -"Co kdyz to tak preci jenom muze byt?""

Manifest ruského chauvinismu

Michail Leontěv, ekonom, šéfredaktor časopisu "Profil", autor televizního seriálu "Velká hra", vedoucí televizního pořadu "Odnako" na Prvním kanále, prohlásil: "Především bych chtěl poukázat na všem viditelný návrat Ruska do světového dění během roku 2007, v úloze jednoho z vedoucích hráčů. Samozřejmě k tomu nedošlo během jednoho roku, nicméně v minulém roce to bylo viditelné jak v politice, tak i v ekonomice. Rusko - to je výjimečný stát. Jako jediný na světě zaujímá pozici protiváhy Spojeným státům. Ve skutečnosti totiž, ani Čína, Indie nebo Evropa toho nejsou schopny. Díky tomuto může Rusko vybírat politické dividendy od těch, které americká hegemonie utlačuje."

Jan Palach a Zdeněk Adamec

Co mají společného? Oba spáchali sebevraždu. Oba svým upálením se inspirovali další; darker Adamec vulgo Sataník na jaře 2003 celkem 5 dalších, např. Roman Mášl: "Podle spolužáků Romana silně ovlivnila válka v Iráku. "Pořád dokola nadával na zabíjení v Iráku i na Američany.""

Klausova slova podepisuji: "Všechny tyto zoufalé činy mají, zdá se, leccos společného. Jde většinou o mladé lidi a v něčem podobné jsou si také jejich motivy. Jde o osobní problémy, o nespokojenost se světem, o snahu demonstrativně vyjádřit svůj postoj a možná také o mladickou revoltu. Vím, že je nás svět složitý, život v něm často bolestný a mnohdy se mnohým z nás může zdát, že již na vše nestačíme. Chápu, že k mládí určitý radikalismus patří, ale tento jeho projev pokládám - a spolu se mnou určitě drtivá většina našich spoluobčanů - za naprosto nešťastný, nepatřičný a hlavně nepotřebný."

Guy Peters: Antidiskriminační zákon nutně potřebujeme

Ondřej Šlechta na serveru Délský potápěč uveřejnil dosti povrchní článek, kterým odsoudil návrh antidiskriminačního zákona jako škodlivý. Odkazuje na mnoho jiných textů. Ty ponechám stranou a soustředím se na jeho argumenty.

Proč EU vyžaduje zákaz diskriminace? Má k tomu jasný podklad v čl. 13 odst. 1 TEC: "Aniž jsou dotčena ostatní ustanovení této smlouvy a v rámci pravomocí svěřených Společenství touto smlouvou, může Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem jednomyslně přijmout vhodná opatření k boji proti diskriminaci na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo světového názoru, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace."

Účelem positivní diskriminace je vyrovnat předchozí znevýhodnění. Nebo snad Šlechta pochybuje o tom, že takové skupiny existují? "Dobře, problém však je, že občané pro EU určitě nehlasovali proto, že jedním z principů Evropského společenství je přijetí legislativy bojující proti diskriminaci, navíc v takovéto podobě." Šlechta dobře ví, že o přístupu k EU se hlasovalo en bloc. To, že se někdo neseznámil s tím, co EU obnáší, jeho chyba. Navíc já pro přístup k EU hlasoval právě proto, že je tam zakázána diskriminace. Nechápu, proč zákaz diskriminace radikální nacionalisty tak pohoršuje. Vždyť ji zakazuje i Listina. Porušování evropského práva lze snadno sakcionovat a sankce vynutit. Itálie by mohla vyprávět.

Je českým národním zájmem, aby v evropském prostoru byla diskriminace zakázána. Jedním z důvodů je to, aby nikdo nemohl diskriminovat Čechy nebo Židy pro jejich ethnický původ.

Ten, kdo podporuje diskriminaci a odmítá její potlačování, je odpůrcem lidských práv, zejména toho základního – rovnosti. Měl by to jasně říci.

We hold these truths to be self-evident, that all men are created equal, that they are endowed by their Creator with certain unalienable Rights, that among these are Life, Liberty and the pursuit of Happiness. Prohlášení nezávislosti 4. července 1776

Guy Peters: Délský potápěč

V jednom postu jsem se zcela na okraj zmínil o kolektivním blogu pod názvem Délský potápěč. Označil jsem ho za extrémně nacionalistický. O míře extrémnosti samozřejmě mohou být spory: "O movimento identitário solidifica-se e amplia a sua área de influência." Chtěl jsem tím přívlastkem vyjádřit, že na rozdíl třeba od ODS nebo britské Konservativní strany stojí mimo nacionalistický mainstream. Máte-li lepší επιθετον, sem s ním. Navrhuji staré dobré adverbiale radikálně.

Jejich programové prohlášení (dementováno; jde pouze o cizí článek o nich) si lze z portugalštiny do angličtiny nechat přeložit na Altavistě. Sesterské blogy:

1. Fanfáry Evropy
2. Heliodromus

Updated.

Guy Peters: Aqua

Další dávka pop music pro Medvídka: Dr. Jones a Roses Are Red.

Guy Peters: Jan Werich o antisemitismu

Leho udělal záslužnou práci a přetiskl projev Jana Wericha z 29. dubna 1968. Co slovo, to perla. "Je pochopitelné, že po zvěrstvech, kterých se dopustil nacismus, by nebylo ani chytré ani výhodné se hlásit k antisemitismu. A proto vynalézáme slova. Nová slova, vymyšlená prodejnými nebo vystrašenými žurnalisty, hloupými ideology, kterými nahrazujeme slovo antisemitismus. A to nám dovoluje, abychom na jedné straně oficielně kladli věnec na hrob židům, umučneným fašismem, a současně nazývali Israel agresorem. To nám dovoluje, abychom koncentrační tábory, třeba Osvětim - abych nejmenoval zem -, upravili a ukazovali co věčný pomník nacistických vrahů a současně vyhazovali z univerzit vědce a profesory a spisovatele a nazývali je sionisty. Kdyby to nebylo tak odpuzující, tak by to bylo k smíchu - ta představa, že říkáme agresor národu, který měl být podle autentických slov prezidenta sousední země vymazán z mapy a smeten do moře. Útočníka, vyzbrojeného nejmodernějšími zbraněmi cizího původu a rozehnali ho jako hejno vrabců za tři dny. A to byli dělníci, rolníci, inteligence a jejich děti a ti to byli, co se ubránili přepadení. A my jim za to říkáme agresoři ... To jsou věci, nad kterými se prostě staví rozum. A tím spíš, že tuto náhražku za antisemitismus k nám přivál vítr od nejpokrokovějších a nejspravidlevějších států na této zeměkouli."

Eretz.cz - kvalitní server

Už jsem si několikrát v minulosti povšiml, že Eretz.cz je kvalitní server. Ačkoli naprosto nesdílím jeho jednoznačně proisraelskou orientaci, články jsou napsány obvykle rozumně a diskusní forum připomíná diskuse na Zvědavci, samozřejmě s opačným znaménkem orientace "domovské" populace. A podobně jako na Zvědavci občas pronikne sítem nějaký ten extremistický text, najdou se i na Eretzu výzvy ke krokům, které odporují zásadám demokratické společnosti, např. známé útoky Šimona Kleina.

Do této kategorie ovšem v žádném případě nepatří včerejší článek Maxe Blausteina. Velmi oceňuju a podepisuju autorův přístup k zákonům a jejich dodržování, zejména v těchto případech, kdy odpor k demonstrující skupině je takřka všeobecný. Vzpomínám, jak někdo na Vrbě (Jaromír?) popisoval pochod Ku Klux Klanu ulicemi New Yorku: lidé stáli na chodnících, pískali a bučeli, a policie dohlížela na to, aby se demonstrujícím rasistům nic nestalo. Klobouk dolů!

V nedávné době se podobným způsobem zastal dodržování zákonů právního státu i správce Scooolie v diskusi o pochodu Mladých národních demokratů Prahou. A moje osobní zkušenost je rovněž positivní: vstoupil jsem tam do diskuse pouze jednou a se svými zcela opačnými stanovisky jsem byl přijat velmi korektně.

Nepatřím a asi nebudu patřit k aktivním účastníkům diskusí na Eretz.cz, ale zůstávám jeho čtenářem a přeji správcům, aby v tomto způsobu vedení vytrvali a nenechali se strhnout extremisty z jedné nebo druhé strany.

Guy Peters: Další změna redakční politiky

Protože se mi nepodařilo přimět Medvídka, aby se zaregistroval mezi kommentátory ZMP, rozhodl jsem se opět umožnit kommentovat zdejší články komukoliv i bez toho. Nicméně, protože mne silně nebaví moderovat přehršel Medvídkových příspěvků po jednom, zrušil jsem hlášení žádostí o moderování. Moderovat se tedy bude, až ten, kdo má na to práva, bude mít náladu.

Nevěrohodnost popíračů holocaustu

Jedna z prvních knih, která popírá holocaust, Opravdu zemřelo 6 millionů?, uvádí, že podle sčítání lidu žilo v roce 1931 v Polsku 2 732 600 Židů. Ve skutečnosti jich bylo 3 130 581 nebo podle jiného zdroje 3 136 000 nebo 3 113 900. Číslo 2 771 949 odpovídá roku 1921. Jak mají být popírači věrohodní, když si takto vymýšlejí?

George Galloway

Jeden z mála lidí, který se dokáže postavit establishmentu, včetně médií, je skotský poslanec britského Parlamentu, George Galloway.

Jediní dva parašutisté, kteří přežili

ze skupin Antropoid, Silver A a Silver B. Tvořili výsadek Silver B: Jan Zemek a Vladimír Škacha / Škácha. Za jejich přechování bylo popraveno celkem 19 lidí. Z první operační vlny (1941–2) přežil ještě Otmar Riedl ze skupiny Benjamin.

Jan Zemek byl jedním z důstojníků, kteří byli degradováni podle zákona č. 59/1949 Sb., o odnětí vojenské hodnosti některým důstojníkům, rotmistrům a poddůstojníkům vojska mimo činnou službu.

Updated. Vzkaz pro p. Zemana, správce konkurenčního blogu a věrného čtenáře ZMP: Podle wiki Rudolf Krzák dosud žije, avšak podle jiné již zemřel. V jeho rodné vesnici bylo za heydrichiády popraveno 23 lidí.

Vrah náměstkem ministra

via Vrba. Na Západě by se nemohlo stát, aby se vrah stal náměstkem ministra. V Rusku ano. Těžko více ukázat rozdíl mezi Západem s vládou práva a Orientem, kde rozhoduje krevní msta. Rozhodnutí jiné civilisace je nezajímají: ""Článek 16 Zákona o státní občanské službě skutečně zakazuje odsouzeným lidem pracovat ve státní službě. Ale Kalojev není v Rusku vnímán jako odsouzený. Jiná věc by byla, kdyby si trest odbýval v Rusku," vysvětlil severoosetský právník Vladimir Tymkov."

K tomu též Bohumil Doležal.

Updated.

Guy Peters: Tupost Štěpána Kotrby

To, že ŠOK právu nerozumí ani za mák, je známý fakt. To mu však nebrání o právu usilovně psát. Naposledy napadl Lidové noviny za to, že měly tu drzost, že knížete Karla Schwarzenberga označily jako knížete.

Poukázal přitom na § 6 bod 3 zákona č. 243/1920 Sb. z. a n., kterým se mění zákon o zrušení šlechtictví, řádů a titulů. Co na tom, že toto ustanovení zrušil § 9 odst. 1 zákona č. 268/1936 Sb. z. a n., o řádech a titulech? No co, řeknete si. Nebuďte takový formalista. Toto ustanovení přeci nahradil § 7 odst. 1 bod 1 tohoto zákona. Jenže i toto ustanovení bylo čl. I bodem 3 vládního nařízení č. 220/1939 Sb. z. a n., kterým se mění zákon ze dne 10. prosince 1918, č. 61 Sb. z. a n., jímž se zrušují šlechtictví, řády a tituly, ve znění zákona ze dne 21. října 1936, č. 268 Sb. z. a n., o řádech a titulech, zrušeno, a to bez náhrady.

Censura v Google

Národní verse Google jsou censurované.

Guy Peters: Texas – Summer Son

clip a slova

Updated.

Guy Peters: Nejsprostější slovo na wikipedii

Wikipedisté jsou lidé zvláštního ražení. Tak i slovo, které považují za nejsprostější, by asi nikdo nehádal: Je to beran. Proto nikdy žádnému wikipedistovi neříkejte, že je beran. Tím ho smrtelně urazíte. Rovněž wikipedisté narození v dubnu nemají ve wiki na růžích ustláno.

Propusťte Tachecí

Barbora Tachecí je všechno, jen ne žena na svém místě. Starého psa novým kouskům nenaučíš. K názoru poslance Křečka není co dodat.

Updated.

Lesk a bída investigativní journalistiky ČT

Česká televise ve svém pořadu Reportéři ČT (po 44. minutě) rozpoutala nejnovější politickou affairu. Jejím předmětem jsou stravenky. Oč jde, shrnuly Lidové noviny.

Když se na celou záležitost podíváte bez té neuvěřitelné sebechvály, kterou produktuje ČT, tak zjistíte, že ve skutečnosti je výsledek novinářské práce ČT neuvěřitelně hubený. Co se jim podařilo? Od někoho, pravděpodobně ze msty, úplnou náhodou získali smlouvu mezi No comment!, s. r. o. a Sodexho Pass Česká Republika a. s. Jejím předmětem byl lobbying. Ten je však plně legální. Abych někdo ze zainteresovaných měl nějaký problém, museli by chrabří novináři zjistit, že těch 100 000 € někdo použil na podplacení toho, kdo o věci rozhoduje: Pohanky, Melčáka, Topolánka či někoho úplně jiného. Toho však nebyli schopni.

Nicméně i tak má ČT obrovský vliv. Ačkoliv nikdo žádné kriminální, ba ani neethické jednání neprokázal, ODS předloží novelu, která výsledek celého předchozího lobbyingu vynuluje. Což je asi odpověď na otázku Cui bono?

Guy Peters: Německo se stává diktaturou

Ani v nejhorších dobách okupace a kommunismu se, pokud vím, nikdy nestalo, aby byl advokát odsouzen za to, že hájil klienta a jak ho hájil. To se však 14. 1. 2008 v Německu stalo.

Je to neuvěřitelný a skandální rozsudek a pošlapání čl. 6 odst. 3 písm. c) Evropské úmluvy na ochranu lidských práv a základních svobod ze dne 4. listopadu 1950, který zní: "Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má tato minimální práva: obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru nebo, pokud nemá prostředky na zaplacení obhájce, aby mu byl poskytnut bezplatně, jestliže to zájmy spravedlnosti vyžadují". Můžeme si o Zündelově deliktu myslet cokoliv. Například to, že za verbální delikty by nikdo neměl chodit do vězení. Avšak i on má právo na spravedlivý process a na to, aby jeho advokáti za to, že ho hájí a jak, nebyli trestáni. Opak je neslučitelný s právním státem.

Když Sylvia Stolz jako Zündelova obhájkyně u soudu tvrdila, že žádné vyvražďování Židů nacisty za války neexistovalo a že jde o výmysl "mocichtivé židovské lobby", tak na to měla plné právo, protože byl její způsob vedení obhajoby. Trestat ji za to není nic jiného než obyčejný fašism.

Pokud někdy příště přijde v Německu popírač holocaustu za advokátem, aby ho hájil, musí ho každý příčetný právník odmítnout. Obhajoba popírače holocaustu podle vlastních záměrů je totiž v Německu trestný čin. Takový advokát má nyní jen dvě možnosti: buď podle Vyšinského theorie být pomocníkem prokurátora, nebo se na takové šaškárně odmítnout podílet. Uvidíme, co na to řekne Amnesty International.

Princip nepřímé demokracie

Skvěle ho objasnil Bohumil Doležal: "Mandát ovšem neznamená, že by poslanci a senátoři museli v každé záležitosti a v každém okamžiku jednat podle toho, co chce většina jejich voličů. Nedá se to ani zjistit. Voliči je nevolili proto, aby rozhodovali podle toho, co chtějí oni, ale podle toho, co považují za správné (orientovali se přitom podle stranického programu a předvolební kampaně). A vyjádřili jim důvěru, že to, co zvolení považují za správné, se bude shodovat s tím, co považují za správné jejich voliči. Pokud by se snad stalo, že se senátor nebo poslanec rozhodne proti vůli většiny (měl by to udělat viditelně, protože voličům odpovídá), má na to právo, rozhoduje se podle toho, co považuje za správné, ale musí o tom následně voliče přesvědčit. Když se mu to nepovede, nebudou ho příště volit." Imperativní mandát je cesta do pekel.

Vítězství svobody slova

Ve sporu Dalík v. Rath Vrchní soud v Praze rozhodl, že Rath měl právo Dalíkovo jednání označit za korrupci.

Bohužel pitomost novináře Jana Martineka, který o tom referoval, je nebetyčná. Předně, rozhodnutí o odvolání není definitivní. Ještě zde je dovolání a ústavní stížnost.

Ani soud neřekl, že ODS korrumpovala, jak lživě tvrdí titulek. Soud řekl jedině, že Rath má důvod si to myslit a že má právo to veřejně tvrdit, protože žalobce neprošel ani úvodním testem nepravdivosti napadeného výroku.

Kdy konečně nebudou čeští novináři tak totální právní ignoranti? Proč v novinách píší zásadně ti, kteří věci ani trochu nerozumí?

Květnové Blairovo blahopřání

Francouzsky a anglicky. Jeho nový projev pro UMP.

+ blábol roku a pokus obhájit neobhajitelné. Naznávám, že Vodník má pravdu, že někteří protestanté jsou vyvrhelové, kteří se skutečným křesťanstvím (Církví) nemají nic společného. Hamba jim, sektářům.

Názor z diskusse: "Váš článek jen potvrzuje to, s čím mám osobní zkušenost se všemi evangelíky, které jsem kdy znala: všichni jsou vedeni podobnou nenávistí, jako Vy. Ohodnoťte si sám, zda taková nesmiřitelnost a nenávist je v souladu s principy Vaší víry...."

Zajímavý nápad

Bohužel se ho zúčastnilo jen málo lidí, takže nemá vypovídající schopnost.

Guy Peters: Religionistika holocaustu

Vodník tady zveřejnil překlad části výtečného článku Gilada Atzmona From Esther to AIPAC. Je nový v tom, že od pouhé theologie holocaustu (jak činí i Vodníkův výtah) se pokouší přejít k religionistice holocaustu. Bohužel se Atzmon vydal mnoha směry a jeho hlavním cílem je psychologie židovství. Holocaust však není kmenové náboženství, je to náboženství universální. Kněží holocaustu jdou do celého světa a učí všechny národy. Proto bychom měli odpovědět na otázku, co holocaust znamená pro nás, pro góyimy.

Atzmonův článek je nový v tom, že definoval ústřední postavu holocastu. Je to Žid, Beránek Boží. Osoba čistá a nevinná, která byla obětována za lidstvo v plynových komorách. Povstala však z mrtvých a založila Stát Israel. Ten nyní pro celý svět stráží to, aby se holocaust už nikdy nemohl opakovat. A opakovat holocaust se nepovede ani terroristům = muslimům, jejichž základnou je Irán. V křížové válce proti terroristům bude Irán od popíračů holocaustu osvobozen.

Atzmon se mýlí v tom, že tady náboženství holocaustu bylo již před WW II. Ačkoliv židovská národní psychologie je podmínkou vzniku tohoto náboženství, stejně jako synkrese židovství a hellénství byla podmínkou vzniku křesťanství, bez plynových komor by holocaust nebyl. A na religionistice je výtečné, že můžeme odhodit do staré veteše otázku, zda plynové komory byly čili nic, stejně jako religionistiku (na rozdíl od historie) nezajímá, zda Kristus žil či nežil. Religionistika zkoumá současné dopady náboženství a jeho podobu.

Atzmon se mýlí i v tom, že holocaust ruší Boha. Jako každé sekulární náboženství (daoism, bolševism), nechává otázku nadpřirozenosti zcela stranou. Holocaustnici mohou zcela svobodně v Boha věřit, nebo v něj nevěřit. Holocaust tedy tradiční judaism nepopírá, ani nenahrazuje, pouze doplňuje. A na rozdíl od něj je to misijní náboženství, pohané jsou hlavním cílem holocaustnisace.

Pro budoucí bádání o náboženství holocaustu je třeba vycházet z hypothesy, že každé nové náboženství vyrostlé na půdorysu judaismu má hlavní rysy shodné s křesťanstvím.

Updated.

Náboženství holokaustu

Filosof Ješajahu Leibowitz, v Německu narozený profesor Hebrew University, dal zřejmě jako první podnět k myšlence, že holokaust se stal novým židovským náboženstvím.

„Holokaust“ je mnohem víc než historický příběh, obsahuje skutečně většinu základních náboženských prvků: má své kněze (Simon Wiesenthal, Elie Wiesel, Deborah Lipstadtová) a proroky (Šimon Peres, Benjamin Netanyahu a ti, kteří varují před nadcházející íránskou židocidou). Má svá přikázání a dogmata („nikdy více“, „šest milionů“, atd.). Má své rituály (připomínkové dny, Poutě do Auschwitzu atd.). Stanoví esotrický symbolický řád (kápo, plynová komora, komíny, prach, "koncentráčník" - Musselmann, atd.). Má své svatyně a chrámy (Yad Vašem, Museum Holokaustu a nyní OSN). Když to nestačí, je náboženství holokaustu udržováno rovněž ohromnou ekonomickou sítí a globálními finančními infrastrukturami. Nejzajímavější je, že náboženství holokaustu je dost koherentní k tomu, aby definovalo nové „antikristy“ (popírače) a dost mocné na to, aby je pronásledovalo (zákony proti popíračům).

Zdroj: Gilad Atzmon: From Esther to AIPAC

(Pro trolly a hysteriky připomínám: ani já, ani Gilad Atzmon, ani profesor Leibowitz jsme nikdy nepopírali holokaust. Tváří v tvář popisovanému procesu ovšem to, zda k němu vskutku došlo nebo ne, ztrácí poněkud na významu. To ovšem není naše vina, ale vina onoho procesu, který jsme my rozhodně nezpůsobili!)

Petice DOST odhalena

O petici DOST jsem psal ještě před tím, než byla разоблачена. Na rozdíl od našich pitomých novinářů mne nezajímalo, kdo za ní stojí, ale její obsah. Škoda, že jsem se pro nedostatek času nedostal k jejímu rozboru. Takto mohu jen odkázat na výtečnou analysu Romana Jocha: "Za konstitutivní prvek utváření lidské osobnosti totiž nepovažuji národ, nýbrž civilizaci a její hodnoty; a kosmopolitismus v rámci západní civilizace není nutně vykořeněností, o čemž svědčí tak významné kosmopolitní – leč ani náhodou vykořeněné - osobnosti našich dějin, jakými byli sv. Vojtěch, Karel IV. Lucemburský, Jan Amos Komenský, Klemens Václav Metternich, či Kateřina Vilemína Zaháňská."

Já osobně jsem hrdý na to, že jsem byl iniciátor vypovězení úmluvy o zákazu práce žen v dolech. Nebylo to však v souvislosti s návrhem antidiskriminačního zákona, nýbrž nového zákoníku práce. Je to § 396 odst. 2 NZP.

Updated: hrst odkazů (na základě googlování informace AHL71)

1. Původní článek na Antifa
2. Eichlerova zpráva pro iDNES
3. Šlechtova obhajoba petice
   

Vladimír Mlynář o českých mediích

Řekl: "Problem ceskych medii je strasidelna neodbornost. Stejni redaktori pisou jednou o statnim rozpoctu, podruhe o Barborce Skrlove a casto to vypada podle toho. Chyb, nepresnosti i vyslovenych nepravd je v ceskych mediich hodne. I kdyz samozrejme existuji vyjimky potvrzujici pravidlo, nechci pausalizovat, ale trend neni dobry."

Proč jako politik selhal, na to dává odpověď tento jeho názor: "Legislativa, respektive rigidni právníci na 98% statních instituci a tradicni zabednenost mnoha uredniku. Ne vsech samozrejme. Technicky jde vsechno a neni to ani tolik drahe. Ale boj s blbosti je horsi." který je zcela mimo mísu. Ono o Mlynářově úrovni svědčí i to, že se nenaučil používat diakritiku.

Guy Peters: Les soutiens-gorge

U článku Neonacism se bůhvíproč rozpoutala diskusse o velikosti podprsenek.

autor Ralf Roletschek, GFDL

K tomu bych chtěl dodat, že historicky české země používaly italskou číselnou velikost košíčků. To jsou ty známé jedničky, dvojky, trojky a čtyřky. Již dávno však obě země přešly na evropské "číslování", tedy A, B, C a D, přičemž se chystá nový evropský standard označování velikostí oblečení EN 13402-4. Poloviční velikosti se také stále více rozšiřují.

Zajímalo by mne, zda i u podprsenek existuje vanity sizing, kdy značkoví výrobci vyrábějí oděvy ve skutečnosti větší, aby se ženy cítily lépe, že mají menší velikost. Zážitek z praxe. Reakcí je BraFreedom, zdůvodnění, že podprsenka není zdravotně vůbec nutná.

Americký postoj k celé věci: "this society is still nipple-phobic". Hrdinkou doby je Debra Messing.

Guy Peters: Vzkaz pro Medvídka

Jak jsem upozornil v článku Výhoda Internetu, když mne moderování enormního množství příspěvků přestane bavit, zapnu možnost kommentářů jen přispěvatelům. To se právě stalo. Posílám pozvánku Medvídkovi a Dezidorovi. Když ji nevyužijí, jejich volba.

Byl bych sice nejradši, kdyby tady žádné moderování nebo možnost kommentářů jen u přispěvatelů nemusela být, ale bohužel si idiot Šťoural plete tento blog s veřejnými záchodky.

Petr Skůpa spí

Na své stránce prohlašuje, že jeho úkolem je "zkorigovat představu o jednozn. křesť. nesnášenlivosti". Co na tom, že již před rokem a půl začal článek podstatně přepracovávat Aleš Tošovský? Co na to, že i on sám to před půl rokem uznal? Spí dál. A takoví jsou všichni wikipedisté.

Pitomí novináři

Čeští novináři neinformují, nýbrž desinformují. Naposledy se takto vyznamenal ignorant Ondřej Leinert z Hospodářských novin. Oč jde?

Topolánkův výrok ("Češi obvykle ale vidí všechno negativně a když k něčemu dojde, podělají se,") samozřejmě podepisuji. Jeho kritika ze strany ČSSD je zastydle chauvinistická. Nicméně Marek Semerád nehodlá premiéra udávat za hanobení národa, rasy a přesvědčení, jak přitrouble referuje Ondřej Leinert: "Toho Topolánkova slova pobouřila, a vyzval proto premiéra, aby se omluvil, nebo na něho podá trestní oznámení," nýbrž jej soukromoprávně žalovat o omluvu. Doufám, že ji nevysoudí.

Vůbec celá zpráva, vydaná o této aféře, je dosti nesrozumitelná.

Umělecká svoboda

Umělecká skupina Sto hoven / Z toho ven stojí před soudem. Je to zjevné selhání státního zástupce. Ve skutečnosti se nejedná o trestný čin, ale maximálně o přestupek.

Updated na výtku p. Zemana.

Neonacism

Zatímco stalinisty, trockisty a anarchisty establishment pronásleduje leda omylem (ať už je to Zámečník nebo Froněk), po neonacistech vyloženě jde, a to tak, že s nimi sklouznou i fašisté a radikální nacionalisté, kteří s nimi jinak nemají nic společného. Nevíte, co za tím vězí?

Česká stalinistická strana

Při brouzdání Internetem jsem narazil na českou stalinistickou stranu, která si officiálně říká Komunistická strana Československa – Československá strana práce (KSČ-ČSSP) a která se hlásí k dějinám KSČ, avšak jen v letech 1929–56.

Šéfuje jí Ludvík Zifčák alias agent StB Růžička a k jejím předním postavám patří David Pěcha a František Zámečník. Strana má navíc velice aktivní blog, kde je přetištěna kniha B. Pavlíka et al.: KSČ v boji za svobodu, 2. ed. 1949, a to kupodivu původním předkommunistickým pravopisem. (Kommunistický pravopis byl zaveden v roce 1957.) Kommunisté však nejsou schopni knihu přetisknout nějak přehledně, a proto odkazuji pouze na první část.

Ruské satellity

Stalin, jak známo, plně převzal zahraniční politiku carského Ruska. Jeho cílem bylo obnovit ruské hranice z roku 1914. Proto mělo být anektováno Finsko a Polsko, zatímco o Československo či Rakousko neměl zájem.

Dopadlo to jinak. Finsko se ubránilo v krvavé válce. Polsko nemělo chanci a v občanské válce vyhráli kommunisté. Rakušané svým pevným postojem dosáhli toho, že do východního bloku nespadli. Tak jen Československo vinou Benešovy indolence bylo postupně kommunisováno od roku 1945, plně od roku 1948. Stalin by byl blázen, kdyby odmítl to, co se mu samo a dobrovolně nabízelo.

Protektorátní noviny

Pojednání vyšlo na serveru Fronta.

Pořady Svobodné Evropy o historii

Tomáš Pecina mne upozornil na pořad Svobodné Evropy o historii: Portréty. Vyslechl jsem si díl o Juliu Ďurišovi a souhlasím s ním, že je kvalitní. Nejslabší je díl o Klementu Gottwaldovi.

Guy Peters: Pereniální otázky II

Po čase opět pokračuji v polemice s Vodníkem.

Definice filosofa

Filosofové si často hrají na něco výlučného. Ve skutečnosti to jsou stejní vědci jako všichni ostatní. A stejně jako nás u Einsteina nezajímalo, zda umí psát umělecké texty, umí anglicky nebo nebije svou ženu, tak nás ani nezajímá, zda Heidegger byl v NSDAP.

Význam diplomu

ČR klade upřílišněný důraz na to, jaké kdo má vzdělání. Ve skutečnosti je podstatné pouze to, co umí.

Theologie

Theologii je v praxi obtížné odlišit od trpaslíkologie. To, zda je Božských osob 3, 5, nebo 7, je stejně verifikovatelné, jako zda trpaslíci nosí čepici modrou, nebo zelenou.

"Kdo nepracuje, ať nejí."

Nemohu si pomoci, ale věřící si z Písma dělají dobrý den. Pokud pokyn: "Kdo nepracuje, ať nejí," nic neznamená, tak nechápu, proč ho sv. Pavel pronesl a proč se stal součástí Nového zákona.

Odpadlí lidé

Vždycky, když slyším o odpadlých lidech, selhání národa apod., tak se mi vybaví Brechtovy verše:

„Nach dem Aufstand des 17. Juni
Ließ der Sekretär des Schriftstellerverbands
In der Stalinallee Flugblätter verteilen
Auf denen zu lesen war, daß das Volk
Das Vertrauen der Regierung verscherzt habe
Und es nur durch verdoppelte Arbeit
Zurückerobern könne. Wäre es da
Nicht doch einfacher, die Regierung
Löste das Volk auf und
Wählte ein anderes?

Doktrína úpadku II

Sebelepší sofismata nic nezmění na to, že z hlediska křesťana byl celý vývoj od Sumeru a Egypta až do roku nula pokrokem. Z hlediska nekřesťana je to však pozoruhodná nedůslednost. Proč by v roce 0 měly končit veškeré dějiny, které mají nějaký význam?

Otec Jan II

Shodli jsme se na tom, že otázku kontradikce necháme raději stranou. Jde mi o bohatství. Ježíš ho neodsuzoval, tak jakým právem tak činí otec Jan? Stává se tím mnohem spíše buddhistou než žákem Ježíše.

Drancování

V tom se nikdy nemůžeme shodnout. V době, kdy má lidstvo tolik milliard, staré formy zemědělství nemohou stačit. Velkochovy jsou zcela nezbytné.

Updated.

Výhoda Internetu

Předloni tady mM kritisoval jednoho českého skladatele. Ten na to loni osobně odpověděl. To mi připadá jako úžasná výhoda Internetu.

Bohužel, tuto výhodu ničí trottelové jako Šťoural, který si přeje každý prostor zasvinit svými zvratky. Dosud jeho výpotky ručně mažu; až mne to přestane bavit, tak zapnu moderování. Pokud pak Medvídek & Dezidor budou chtít schvalovat ohromné množství kommentářů denně, tak zapnu možnost kommentářů jen přispěvatelům. Interakce je sice výhoda, ale když ji graselové jako Štoural ničí, není to nic, bez čeho by nešlo žít.

Updated: Tak mi došla trpělivost a tomu idiotu Štrouralovi sklaplo. Jak může být někdo tak pitomý jako Štoural?

Guy Peters: Výhled do roku 2008

Klíčovou politickou událostí ČR v roce 2008 bude volba presidenta republiky, která se bude konat v pátek 8. února 2008 (pro srovnání, super úterý bude v USA dne 5. února 2008). Je to pochybné a znakem nezralosti české politické scény, president republiky totiž nemá příliš významné pravomoci. Přesto je gravitační síla Hradu natolik silná, že ovlivní i vládu.

Podle mého odhadu bude znovuzvolen Václav Klaus. Je vysoce pravděpodobné, že k tomu nebude potřebovat ani KSČM, protože se dohodne s lidovci.

Zajímavější by bylo, kdyby byl zvolen Jan Švejnar. To by nejspíše vyvolalo zemětřesení na politické scéně. Po vzoru Israele, kde z oranžového Likudu odešla modrá Kadima, i zde by mohla pod vedením Mirka Topolánka odejít z ODS prohradní (tedy prošvejnarovská) frakce, která by byla proevropská, proamerická a protiruská a která by se spojila s obdobnými silami v ČSSD, KDU-ČSL a světle zelenými (Bursík a Liška) a vytvořila tak mohutnou reformní stranu.

Robert Brasillach

Byl to francouzský básník, nejlepší ve své generaci. Byl popraven za kollaboraci s Němci, ačkoliv jeho nástupce v čele listu Je suis partout (Jsem všude), Pierre-Antoine Cousteau (bratr Jacquesa-Yvese Cousteaua), dostal jen doživotí.

Brasillach neměl na svědomí žádný lidský život, byl vinen pouze intelektuální kollaborací. Přesto de Gaulle odmítl udělit milost s tímto odůvodněním:

« Cela ne s'explique pas. Dans les lettres aussi, le talent est un titre de responsabilité et il fallait que je rejette ce recours-là, peut-être, après tout, parce qu'il m'était apparu que Brasillach s'était irrémédiablement égaré. Je précise tout de même que ma décision n'eut rien à voir avec les orientations sexuelles de cet auteur, dont je reconnais par ailleurs, comme vous, la phénoménale culture. Si je me rappelle si bien de ce matin-là, c'est qu'à chaque dernière nuit d'un homme que je pouvais gracier, je ne fermais pas l'œil. À ma manière, il fallait que je l'accompagne. »

Petici za jeho omilostnění podepsaly tyto osobnosti:

1. Paul Valéry,
2. François Mauriac, (Académie française)
3. Georges Duhamel, (Secrétaire de l'Académie française)
4. Henry Bordeaux, (Académie française)
5. Jérôme Tharaud, (Académie française)
6. Jean Tharaud, (Académie française)
7. Louis Madelin, (Académie française)
8. Paul Claudel,
9. Émile Henriot,
10. André Chevrillon, (Académie française)
11. Prince de Broglie, (Académie française)
12. Duc de La Force, (Académie française)
13. Georges Lecomte, (Académie française ; président de la Société des gens de lettres)
14. Amiral Lacaze, (Académie française)
15. Duc de Broglie, (Académie française)
16. Patrice de La Tour du Pin,
17. Pierre-Henri Michel,
18. Jean Paulhan,
19. Jacques Copeau,
20. Thierry Maulnier,
21. Mgr Bressolles,
22. Firmin Roz, (de l'Institut)
23. Emile Dard, (de l'Institut)
24. M. Bouteron, (de l'Institut)
25. Germain Martin, (de l'Institut)
26. Émile Bréhier, (de l'Institut)
27. Pichat, (de l'Institut)
28. Pierre Janet, (de l'Institut)
29. Jordan,
30. Lalande,
31. Jacques Bardoux, (de l'Institut)
32. Jacques Rueff,
33. Charles Rist, (de l'Institut)
34. André Buisson, (de l'Institut)
35. Henri Pollès,
36. Jean Schlumberger,
37. Roland Dorgelès, (de l'Académie Goncourt)
38. Mme Simone Ratel,
39. Jean Anouilh,
40. Jean-Louis Barrault, (sociétaire de la Comédie française)
41. Claude Farrère,
42. J.-J. Bernard,
43. Georges Desvallières, (de l'Institut)
44. Jean Cocteau, (de l'Académie Mallarmé)
45. Jen Effel,
46. Max Favalelli,
47. André Billy, (de l'académie Goncourt)
48. Wladimir d'Ormesson,
49. Marcel Achard,
50. Albert Camus,
51. André Obey,
52. Gustave Cohen, (professeur à la Sorbonne)
53. Michel
54. Arthur Honegger,
55. Daniel-Rops,
56. Vlaminck,
57. Marcel Aymé,
58. Colette,
59. A. Barsacq,
60. Gabriel Marcel,
61. André Derain,
62. L. Lapatie,
63. Jean Loisy,
64. Charles Dullin.

Guy Peters: Odpovědi p. Zemanovi

P. Zeman se mnou polemisuje na svém blogu, že odstavec: "Už teď je připravený, aby mohl být prezidentem. Pokud se to nepodaří, myslím, že se bude určitě chtít ucházet znovu. On se velmi chce stát českým prezidentem." má česky lépe znít: "Už teď je připravený, aby mohl být prezidentem. Pokud se to nepodaří, myslím, že se bude určitě chtít ucházet znovu. Velmi se chce stát českým prezidentem."

Nemyslím si. Kdyby zněl takto, tak je důraz buď na velmi, nebo na chce. Což mluvčí zřejmě nechtěla. Důraz byl na tom, že se mluví o jejím manželu.

Stejně tak věty: "Teď si zvyká na možnost, že vymění post profesorky ekonomie za roli první dámy. "On se chce velmi stát českým prezidentem," říká o manželovi." by musely být přeformulovány takto: "Teď si zvyká na možnost, že vymění post profesorky ekonomie za roli první dámy. O manželovi říká: "Velmi se chce stát českým prezidentem," aby šlo vypustit podmět. Nicméně tím se zdůrazní, že to říká právě jeho manželka.

A co se týká jeho otázek. Podle mne není ani trochu důležité, zda děti presidenta republiky hovoří česky. Je vysoce pravděpodobné, že volbu presidenta republiky rozhodne KSČM. Ale není to bezpodmídnečně nutné, pokud KDU-ČSL bude volit Klause.

Opačný názor na jeho blogu.

Updated.

Guy Peters: PF 2008

Poučení pro p. Zemana

P. Zeman zkritisoval úroveň překladu rozhovoru s manželkou Jana Švejnara. Nicméně se dosti podstatně mýlí. Ve větě: "On se chce velmi stát českým prezidentem," je špatně pouze pořádek slov, správně má věta znít: "On se velmi chce stát českým prezidentem." To, že se podmět nemusí vyjadřovat neznamená, že se vyjadřovat nesmí. Naopak se v některých kontextech vyjádřit má, například při zdůraznění.

Větu: "Měli jsme děti ještě na škole," zřejmě opravili, protože nyní tam stojí: "Měli jsme děti ještě ve škole, bylo to trochu narychlo a zdálo se to jako velké zemětřesení."

Guy Peters: Souboj s trollem

Byl jsem teď 2 dny mimo Internet, takže otěže souboje s obtížným trollem, který se do mne zamiloval, takže s neuvěřitelnou frekvencí sem umísťuje své robotické texty o mé osobě, převzali jiní, za což jim děkuji. Mazat Štouralovy polluce není tak velká zábava.

Jeden z textů, který tímto způsobem smazali (byl nepodepsaný, takže ho není žádná škoda), pravděpodobně nepsal on. Obvinil mne totiž, že zde píšu o "nackovi Nolaniusovi". Popírám, že bych kdy Nolana označil za nácka, a popírám, že bych neuměl skloňovat jeho jméno.

Faktem je, že jsem dříve Nolana označoval za fašistu, protože jeho aktivity byly velice neblahé. Nolanus však své chování změnil a já jsem změnil svůj názor na něj. Navíc ho nyní znám i osobně. I sice nadále považuji Nolanovo prosazování vulgárního pravopisu za neblahé, nicméně se domnívám, že převažuje jeho záslužná kritika wiki establishmentu. Proto nyní na cs: patří k těm nemnoha výrazně kladným postavám.

ČTK desinformuje

ČTK uvedla: "Hillary Clintonové pomohl její manžel a bývalý prezident vystoupením v New Hampshire, kde při své kampani před 16 lety dosáhl prvního úspěchu na cestě do Bílého domu." Ve skutečnosti byl poražen, ačkoliv Paul Tsongas nakonec nominován nebyl, protože Clinton vyhrál Super Tuesday.

Podivný rozsudek

Ve věci Allen A. Muth v. Matthew J. Frank (412 F. 3d 808; 7th Cir. 2005; PDF) federální odvolací soud rozhodl, že zákaz incestu má závaznost i dnes. Proti tomu nic. Podivný však byl skutkový stav. Allen Muth a jeho o 15 let mladší sestra Patricia Muth byli manželé! Tříčlenný senát však tuto skutečnost odbyl dvěma větami: "Allen Muth and his younger sister Patricia married and had three children." + "Although they were separated for some length of time, at about the time Patricia reached the age of majority she and Allen became reunited and got married." Podle mého názoru měl soud toto selhání státu vzít mnohem více v potaz.

Jacobyho názor plně podepisuji, stejně jako kritiku professora Francka: "court’s reasoning was extremely bad" + "And the author in Muth was Judge Daniel Manion, a Reagan appointee. It is understandable that Judge Manion, like the rest of us, recoiled from the absurdity that the Constitution protects incest. But his effort to avert the consequences of Lawrence’s radicalism is unsustainable, for a fair reading of that case makes it hard to avoid the conclusion that the Supreme Court's version of the Constitution does indeed protect incest (just as Justice Scalia claimed in his Lawrence dissent) . . . Allen and Patricia Muth, brother and sister, were “married” (the court does not say how or by whom) and had three children."

Updated.

Palackého názor na Rusko II

Jasnozřivého Palackého jsem citoval již jednou. Nyní bych chtěl více vytáhnout obě jeho věty z dopisu do Frankfurtu ze dne 11. dubna 1848: "pouhá možnost universální monarchie ruské nemá žádného odhodlanějšího protivníka i odpůrce, nežli mne; ne proto, žeby monarchie ta byla ruská, ale žeby byla universální" + "Pomyslete si říši Rakouskou rozdělenou na množství republik a republiček, – jaký to milý základ k universální ruské monarchii!"

Bloggování

Blogy mají tu zvláštní vlastnost, že se člověk na nich dočte věci, ke kterým by se normálně nedostal. Posuďte sami. Nebo o každodenním rasismu či blog Rakušanky, která se naučila dokonale česky i slovensky.

Zakázané ovoce II.

Německý film Kolberg, dokončený v r. 1945, se ostatním dílům goebbelsovské propagandy vymyká a je opředen aurou určité legendárnosti; s rozpočtem cca 8,8 milionů říšských marek zůstává dodnes nejdražším filmovým projektem vytvořeným na německém území. Pro jeho natáčení byly přemístěny z fronty celé bojové jednotky jako statisté, což v posledních letech války bylo bezesporu velkou zátěží. Přesto Kolberg očekávání nenaplnil, a to nejen proto, že do kin – či do toho, co z nich v té době zbývalo – přišel příliš pozdě (slavnostní premiéra se odehrála 30. ledna 1945). Kolberg je totiž umělecké dílo, byť nikoli vynikající, a jeho základní poselství není s nacistickou ideologií a německou válečnou politikou slučitelné.

Nesporné umělecké kvality Kolbergu byly tím, proč tento film směl opustit tresor již dvacet let po válce, v r. 1965, a i dnes je tu a tam reprisován německými televisemi.

Režisérem filmu byl Veit Harlan (1899–1964), tvůrce Žida Süße, a hudbu zkomponoval Norbert Schultze (1911–2002).

Kolberg (dnes Kołobrzeg) je malé přístavní město v Zadním Pomořansku (Hinterpommern), v části Pruska zabrané po 2. světové válce Polskem. V době napoléonského tažení v r. 1806 bylo město po několik měsíců marně dobýváno francouzskou armádou, které jinak nečinilo potíže odpor slabé a špatně organisované pruské armády překonávat. Na obraně města se významně podílely jednotky domobrany zorganisované kolberským starostou Joachimem Nettelbeckem a k úspěchu přispěl energický, charismatický velitel městské posádky August von Gneisenau (1760–1831).

Film začíná scénou, v níž se – o sedm let později, v r. 1813 – Gneisenau ve Vratislavi pokouší přesvědčit pruského krále Bedřicha Viléma III., aby stejně jako v Kolbergu využil nadšení místních obyvatel a učinil provolání k národu. Král k tomu není ochoten, je přesvědčen, že válka je Sache der Armee, věcí armády, a civilisté jsou nepřítelem války. Gneisenau, aby jej přesvědčil o opaku, králi vypráví příběh Kolbergu, který se podařilo zachránit před Francouzi právě jen díky nadšení místních obyvatel. Když je příběh odvyprávěn, král se podvoluje, bere do ruky brk a sepisuje provolání An mein Volk (Mému národu).

Historicky poměrně, byť nikoli zcela, věrný popis obrany Kolbergu je založen na osudech několika postav. Starostu města (Bürgerrepräsentant) Nettlebecka ztvárnil Heinrich George (1893–1946), známý mj. jako představitel württemberského vévody ze Žida Süße. Jeho civilní herectví patří k vrcholům filmu. Jeho neteř, dceru sedláka Marii, zahrála Kristina Söderbaum (1912–2001), manželka režiséra Harlana, avšak toto obsazení lze pokládat za nešťastné: Söderbaum, která své postavě neodpovídala už ani věkem, nedokázala roli naivní venkovské dívky ztvárnit přesvědčivě a výsledkem je povrchní, plochá a málo věrohodná postava. Podobně nepřesvědčivý je Gustav Dießl (1913–1952) jako Ferdinand von Schill, voják, do něhož se Maria zamilovala, ale který si ji odmítne vzít za ženu: jak říká, voják se nikdy nemůže oženit, protože jeho ženou je válka.

Velmi působivý je naopak Horst Caspar (1913–1952) v roli von Gneisenau; jeho dialogy s Nettelbeckem jsou tím, co film zachraňuje před šedí průměrnosti, a zaznamenáníhodný je i Paul Wegener (1874–1948) jako plukovník von Loucadou, indolentní a demoralisovaný předchozí velitel kolberské posádky, který nechal zrezivět kanóny a s obranou města vážně ani nepočítal.

Trikové ani davové scény filmu dnešního diváka asi už nezaujmou, jejich použití je naštěstí střídmé. Hlavním poselstvím filmu je apel na lásku k rodnému místu, jehož obranu nelze ponechat armádě a musí se o ni přičinit každý. Jak říká Nettelbeck uprostřed hořícího Kolbergu, "die Häuser können sie uns verbrennen, aber die Erde nicht" (domy nám vypálit mohou, ale zemi ne).

Hodnotíme-li Kolberg v perspektivě předchozích filmů goebbelsovské propagandy, vychází z nich jako nejuměřenější, nejcivilnější a nejméně zatížený nacistickou ideologií; nejsou tu téměř přítomny národní stereotypy, i francouzští generálové jsou zobrazeni věrně a víceméně positivně, naopak kritikou film nešetří vůči nerozhodnému pruskému králi.

Vyznění Kolbergu je do značné míry universální, a tím se výsledek staví proti záměru svých tvůrců: Němci se měli identifikovat s hrdinnými obránci Kolbergu, ale fakticky jim byla blíž Napoléonova expediční vojska. Válka byla od počátku vedena jako agresivní dobývání německého "životního prostoru", a v této situaci se nelze dost dobře odvolávat na ty hodnoty, které Kolberg adoruje.

Odkazy:
- Kolberg na video.google.com
- článek o filmu Kolberg na německé wikipedii

Guy Peters: Štouralovy polluce

Musím říci, že mentalita trollů je mi naprosto nepochopitelná. Zdejší troll, který si říká Štoural, se vyznačuje tím, že do náhodně vybraných článků vepisuje robotický text, někdy dokonce několikrát pod sebou. Nechápu, jak může mít uspokojení z toho, že nějakou dobu jsou kommentáře zasviněny jeho texty, ačkoliv dobře ví, že po čase stejně přijdu a tu špínu odstraním.

Důvodem je zřejmě psychologické ustrojení znečišťovatelů studánek a sprayerů: Nepošpiněný prostor je zneklidňuje, a proto chvátají s tím, aby jej poskvrnili svou ejakulací. Zjevně si tak vykompensují své pocity méněcennosti z nechopnosti vytvořit cokoliv positivního a nebýt pouhými parasity.

Další Hvížďalovo selhání

Karel Hvížďala referoval o jedné chystané akci neonacistů. Víceméně ponechám stranou obsah a soustředím se především na formu.

Dodejme, že národní socialismus byl ideologií fašistické strany NSDAP.
Byť kommunisté neuměli rozlišovat mezi nacisty a fašisty, novinář v demokratickém státě by to umět měl. Poznávací znamení: fašisté nejsou antisemity.

Z uvedeného textu, který je vystaven na webu vedle svolání k demonstraci, jednoznačně vyplývá, že jde o hnutí antisemitské, tedy rasistické . . .
Byť hlasatelé politické korrektnosti všech barev neumějí rozlišit mezi rasismem a xenofobií, český novinář by to umět měl. Poznávací znamení: Židé nejsou rasou.

Je-li ale Listina základních práv a svobod součástí našeho právního systému (a je-li normou nejvyšší právní síly, jak říkají právníci)
To neříkají právníci, nýbrž dilettanti. V Listině je norem mnoho, a proto sama normou být nemůže.

právo svobody omezit
??? Právo a svoboda jsou v zásadě synonyma. Neexistuje nic takového jako "právo svobody".

Pro přesnost uveďme, že v říjnu 1941, čili před začátkem transportů, v Plzni žilo 3 106 Židů, čili některým se podařilo ještě emigrovat, nebo se ztratit v ilegalitě či spáchali sebevraždy.
Nebo se odstěhovali, zemřeli věkem, nemocí, nešťastnou náhodou, byli popraveni, nebo zavražděni, má-li být tento bizzarrní výčet opravdu přesný.

Všechny tyto okolnosti, jejichž vypovídací hodnota se zdá být normálnímu občanovi zřejmá, ale magistrátním úředníkům v Plzni nestačí.
Ano, v ČR nejsou občané druhé kategorie, jak si pan Hvíždala přeje.

S naší a vůbec evropskou zkušeností jde přeci o nezodpovědnost či přinejmenším lajdáctví a neochotu pochopit a respektovat, že Listina základních práv a svobod je pro nás závazná.
A především pochopit, že zakotvuje oprávnění se pokojně shromažďovat, které lze omezit jen ve zcela výjimečných případech, mezi něž rozhodně nepatří výročí čehokoliv.

Ron Paul

Mezi všemi republikánskými kandidáty je libertarián Ron Paul poslední, ačkoliv pořád roste. Jeho názory jsou pozoruhodné. Rosner je shrnul takto: "A candidate that would like to see all foreign aid taken from Israel, to sit idly by as Iran develops nuclear weapons, to abandon Iraq to its fate. "Israel would be better off" and the Israelis "could take care of themselves" if the United States ended its alliance with Israel, he said."

Nicméně je zjevné, že je to outsider (obdivný článek).

Nejbohatší muslim

Jeden z nejbohatších muslimů je princ al-Walíd bin Talál.

Postoj kandidátů k Israeli

Jerry na Vrbě upozornil na zajímavé srovnání nazvané Israel Factor (jeho nevýhodou je, že Shmuel Rosner svévolně vynechal Rona Paula, protože je nejvíce protiisraelský: podle Rosnera by dostal nulu).

Nejvíce proisraelský (na základě čeho? Pravděpodobně pro své, nepříliš kvalifikované, výroky) je Giuliani (ale klesá; dohání ho Clintonová), nejméně je Obama. Tak jsem zvědav, zda AIPAC prosadí, aby officiálním kandidátem Demokratické strany byla Clintonová a ne Obama. Nebo se bude smát třetí vzadu, Edwards?

Diskusse o pravopisu

Rozpoutala se nad článkem Jaroslava M. Paříka. Nedoukovi Ciceronovi bych chtěl sdělit, že tvar *diskuze i samotná PČP považují za tvar vulgární, tedy nevhodný. Nedivím se jim, takový hnus vzdělaný člověk sám od sebe nikdy nenapíše.

Obama o řešení palestinské otázky

Doslova řekl: "Palestinians would have to reinterpret the notion of right of return in a way that would preserve Israel as a Jewish state. It might involve compensation and other concessions from the Israelis but ultimately Israel is not going to give up its state."

Z toho je jasně vidět, jak je dvoustátní řešení nemravné a že jediná opravdová záruka míru na Středním východě je společný stát Israel-Palestina, s rovnými právy všech lidí:

“I have a dream that one day this nation will rise up and live out the true meaning of its creed: ‘We hold these truths to be self-evident: that all men are created equal.’

I have a dream that one day on the red hills of Georgia the sons of former slaves and the sons of former slaveowners will be able to sit down together at a table of brotherhood.

I have a dream that one day even the state of Mississippi, a desert state, sweltering with the heat of injustice and oppression, will be transformed into an oasis of freedom and justice.

I have a dream that my four children will one day live in a nation where they will not be judged by the color of their skin but by the content of their character.”

Guy Peters: Kolik letos nasbírali presidentští kandidáti

Nejlepší demokratický kandidát (Clintonová) téměř 100 millionů dollarů, čím byla splněna Kesslerova podmínka z počátku letošního roku. Nejlepší republikánský kandidát (Romney) jen 60 millionů dollarů, takže byl horší než druhý nejlepší demokrat (Obama). Business tedy evidentně věří ve vítězství demokratů.

Guy Peters: Změna redakční politiky

Omezení možnosti kommentovat pouze na členy ZMP se sice osvědčilo, ale na druhou stranu se ZMP staly zabetonované. Ačkoliv jejich účelem nikdy nebylo být diskussním forem, je zpětná vazba zřejmě nutná.

Proto jsem se rozhodl obrátit o 180°: otevřít možnosti kommentovat úplně všem, bez jakéhokoliv schvalování a povinnost mít identifikační účet. Vím, že tím otevřu i stavidla trollům. Nicméně je chci upozornit: všechny kommentáře odcházejí na jednu e-mailovou adresu. Veškerý trolling bude smazán: ihned, do hodiny, do týdne. Nezaručuji tedy kdy, ale že bude smazán ano.

Co se týká kommentářů, tak účelem ZMP jsou hlavně články, přičemž možnost jejich publikace je otevřena všem slušným lidem. Kommentáře nemají sloužit k diskussi, nýbrž k upřesnění informací z článků. Budu se tedy řídit havlovským principem: Odpovídat budu pouze na ty, které mne budou inspirovat k odpovědi.

Zakázané ovoce I.

Díky službě video.google.com jsou konečně, byť zatím v nevysoké kvalitě, každému k disposici doposud obtížně dostupná díla německé nacistické filmové propagandy. Připomínám, že autorská práva k většině těchto filmů drží Nadace Friedricha Wilhelma Murnau se sídlem ve Wiesbadenu, která jejich veřejné provozování nedovoluje (podobně je tomu s knihou Adolfa Hitlera Mein Kampf, u něhož censorskou funkci vykonává spolková země Bavorsko).

Udělal jsem si přes Vánoce čas a některé z těchto snímků jsem zhlédl.

Mezi nejzajímavější patří dílo režiséra Veita Harlana Jud Süß z roku 1940. Předlohou byl život skutečné historické osobnosti, židovského politika Josepha Süße Oppenheimera, který se narodil r. 1698 v Heidelbergu a byl popraven 4. 2. 1738 ve Stuttgartu. V posledních pěti letech svého života působil Oppenheimer jako tajný finanční rada Karla Alexandra, vévody z Württembergu.

Film, jehož výroba probíhala pod osobní supervisí nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse, odhlíží od předchozích románových zpracování Oppenheimerova osudu a konstruuje životní příběh do značné míry smyšlený a účelově pozměněný.

Ve filmu jsou Oppenheimerovi připsány všechny stereotypní židovské vlastnosti, od fysických charakteristik po schopnost bravurních intrik a klamu. Díky nim se Oppenheimer vetře do vévodovy přízně a během krátké doby získá pro sebe a své souvěrce moc nad vévodstvím i nad městem Stuttgartem, do něhož předtím nebyl židům dovolen vstup. Vévoda je postupně zbavován všech svých spojenců a nakonec, když se proti němu postaví jeho vlastní poddaní, stojí před osudovým rozhodnutím, zda má přistoupit na nabídku židů, přijmout jejich půjčku a najmout za tyto peníze k potlačení vzpoury žoldnéřské vojsko.

K tomu však už nedojde, protože Oppenheimer se stává obětí další archetypální židovské vlastnosti, chlípnosti, a poté, co znásilní mladou křesťanku, všech svých výsad pozbývá a je za tento zločin veřejně oběšen. Jeho popravou a obnovením starých pořádků (tj. opětovným vykázáním židů z města) film končí.

Ačkoli dějová linie filmu je poměrně prostá, jeho sledování nečiní větších obtíží, než je tomu u jiných snímků z té doby, a to zejména díky vynikajícím hereckým výkonům jak Ferdinanda Mariana (1902–1946), rakouského herce, který ztvárnil titulní roli (a který se podle dochovaných svědectví snažil této povinnosti zprostit tím, že roli žida Oppenheimera zahrál co možná nejpositivněji) a jeho protipólu na vévodském dvoře, předsedy zemské rady (Landschaftskonsulent) Sturma v podání Eugena Klöpfera (1886–1950), tak celé řady představitelů episodních rolí. Scénář je svěží, obrazová stránka snímku byla na svou dobu na velmi slušné úrovni.

Možná ještě zajímavější než antisemitské stereotypy traktované v Süßovi jsou jim jako protiváha postavené stereotypy němectví: Němci (či spíše, abychom byli historicky věrní, Švábové – "meine Schwaben", jak je nazývá vévoda Württemberský), kteří ve filmu vystupují, jsou fysicky krásní, demokraticky smýšlející, bodří a veselí, čestní, stateční němečtí vlastenci, jejichž jedinou vadou je přílišná důvěřivost, s níž podléhají židovským úkladům. Zatímco židé ve frankfurtském ghettu, odkud Oppenheimer do Stuttgartu přišel, žijí v bídě a nepořádku, jejich náboženské rituály jsou visuálně ohavné a zpěv na samé hranici snesitelného, Němci bydlí ve výstavných (byť relativně skromných) domech, na veřejnosti i v soukromí jednají důstojně (v mnohém tak připomínají archetypální signatáře Charty 77 v českých filmech první poloviny 90. let, důstojným a vždy hlubokým hlasem promlouvající intelektuály). Ve volném čase se věnují tradičním – a přirozeně ušlechtilým – německým zálibám, kupř. zpěvu s doprovodem harmonia.

Co šokuje, je obrovská dobová odezva tohoto díla, které zhlédlo celkem 19 milionů diváků. Že jde o prvoplánovou propagandistickou manipulaci, muselo být zřejmé každému soudnému člověku – přesto jsou zaznamenány případy protižidovských násilností, které projekce filmu vyvolala (např. v Marseilles).

Sledování filmu Jud Süß lze doporučit: odolnost k propagandistické manipulaci jako každý jiný druh imunity nelze získat jinak než přímým stykem s infikovaným materiálem.

Osobně pokládám za velmi nemoudré, jestliže mladí Němci dosud neměli možnost s tímto filmem se seznámit: není divu, že zatímco v zemích, kde vládne respekt ke svobodě slova a kde nacistická díla volně vycházejí, např. v USA, v Kanadě a ve Velké Británii, představují stoupenci těchto myšlenek zanedbatelnou část populace (a nejinak tomu bylo i v době největšího rozmachu nacismu v Evropě), v zemích, kde je nacistická propaganda, soudobá i historická, regulována nebo proskribována státem, je výskyt politického extremismu a násilí mezi mládeží neustálým problémem.

Odkazy:
- Jud Süß na video.google.com
- článek "Jud Süß" na německé wikipedii

Další self-hating Jew

Je jím Tony Judt, který měl tu drzost, že napsal: "Israel was on its way to becoming a "belligerently intolerant, faith-driven ethno state" and called for the conversion of "Israel from a Jewish state to a binational one" with equal rights for all Jews and Arabs living in Israel and the Palestinian territories".

To samozřejmě nemohlo zůstat bez odpovědi. V Rosenfeldově essayi 'Progressive' Jewish Thought and the New Anti-Semitism (2006, PDF) si dokonce vysloužil speciální kapitolu: "The historian Tony Judt, for instance, has published a series of increasingly bitter articles over the past three years in the Nation, the New York Review of Books, and Ha’aretz, in which he has called Israel everything from arrogant, aggressive, anachronistic, and infantile to dysfunctional, immoral, and a primary cause of present-day anti-Semitism. “Israel today,” Judt avers, “is bad for the Jews,” and it would do them and everyone else a service by going out of business. “The time has come to think the unthinkable,” he writes, and that is to replace the Jewish state with “a single, integrated, binational state of Jews and Arabs.” Far from being new, this is an old idea and, by now, a properly discredited and discarded one; everyone knows that such an entity, were it ever to come into being, would before long be an Arab-dominated state in which a residual Jewish presence would, at best, be a tolerated minority. In promoting such an obsolescent scheme, which would spell an end to a territorially-based Jewish national existence, Judt, as Benjamin Balint persuasively argues, unwittingly aligns himself with older forms of Christian opposition to Jewish particularism: “Israel is merely the new ground upon which the old battle over Jewish distinctiveness is being waged.” Nevertheless, Judt has his followers, and talk of dissolving the Jewish state and replacing it with a binational state is once again in the air in certain intellectual circles."

Není jediný. Národní ředitel ADL, Abraham Foxman, si vzal na paškál (PDF) známou knihu Mearsheimera a Walta The Israel Lobby and US Foreign Policy. V pochvalné recensi The Deadliest Lies na Ynetu se doslova uvádí: "Criticism of specific Israeli policies is legitimate, criticism that condemns Israel for simply existing is not; criticism that finds fault with Israel on the basis of principles that are generally accepted by all nations and applied even-handedly is legitimate, criticism that singles out Israel for behavior that many other countries behave in without suffering reproach is not. Criticism that ignores every problem Israel faces and concludes that only bad faith or evil motives can explain any failure on Israel's part is also, Foxman argues, not legitimate."

Ross Hedvíček a jeho válka s Pospíšilem a Strakovou

O JKB psát nebudu, už jsem o něm psal dost. Avšak tento nesmyslný Cynikův text: "Na trvalo byl RH zablokován za kyberšikanu a vydírání ostatních uživatelů, až několik měsíců po upravenci... Tak by se dalo psát dále. Dodám, že tento Hevíčkův příspěvek je jeden z těch kriminálních - dopouští se zde jednoznačně hned několika křivých obvinění a pomlu..." nelze nechat bez kommentáře.

Jestli je tady někdo lidský odpad, tak to není Ross Hedvíček, nýbrž náš malý cynik. To, zda je Cynikovo porušování zákonů v článcích Anna Halman nebo Simon Mol marxism, ponechám na jiných. Pro mne je to obyčejný lidský hnus. Pospíšilovu lež o Rossu Hedvíčkovi si taky každý může konfrontovat s tím, jak to doopravdy bylo. Holt když někdo věří na neposkvrněné početí, tak se mu míchá fikce s realitou.

Na závěr k Cynikovi dodám, že pomluva není v civilisovaném státě trestným činem. Ross Hedvíček má to štěstí, že v něm žije, takže se nemusí obávat toho, že ho za jeho nepohodlné názory cynikové a jim podobní zavřou do vězení.

Spor s Naďou Strakovou je jiného druhu. Nepochopila dosud, že Hedvíček je básník. Nebo by snad chtěla, aby ve Škvoreckého Miráklu vše do slova a do písmene odpovídalo realitě? Pravda umělce je jiná než pravda novináře: "To že byli vyhozený, nemělo nic společného s tím, že jsou emigranty. Teď z vás promluvila pravda - takže vám nejde o to, že moje chování souvisí se vzděláním, jak mě rád prezentujete coby sovětoložku a bývalou učitelku ruštiny předělanou na angličtinářku, ale je v tom prachsprostá uražená ješitnost." Je snad proto Škvorecký pravdivý méně?

A závěr bych dodal, že podle mého bytostného přesvědčení má právo na názor i kommunista, i neonacista, i extrémní nacionalista. Proto bych rozhodně nemazal ani takto nevinné texty.

Seriál LN o TV pohádkách

1. Pyšná princessna
2. Princezna se zlatou hvězdou na čele
3. Císařův pekař / Pekařův císař: 1, 2 a 3.
   
4. Mrazík
5. Tři oříšky pro Popelku
6. Byl jednou jeden král
7. Hrátky s čertem

Za přečtení stojí i doprovodné texty, na něž hlavní článek odkazuje: "lidé si často chybně vybírají partnera třeba jen na základě rozumu, či naopak výhradně emocí. Ženu vybranou pouze podle citu nazývají psychologové „stínovou animou“ a tento vztah podle nich téměř nikdy nepřináší štěstí. Stín je naše emocionálnější, pudovější a primitivnější já a nechat si ho přerůst přes hlavu není dobré." . . . "Když se vás váš psycholog zeptá na oblíbenou pohádku z dětství, vězte, že podvědomě vyberete příběh, který je podobný tomu vašemu."

Updated.

Jiný pohled na Masaryka

Tomáš Krystlík přepracoval svůj výtah (mezitím jej přetiskl též na webovské stránce Konservativní strany) z monografie Josefa Kalvody Genesis of Czechoslovakia (East European Monographs, Boulder-New York 1986), kterou v roce 1998 přeložil Aleš Valenta a vydal v nakladatelství Panevropa (ISBN 80-85846-09-8, 608 pp., 352 Kč).

Podstatně přepracovaný výtah vyšel na Hedvíčkově blogu ve dvou částech: 1 a 2. Jako každý alternativní pohled (podobně jako Klimkův Boj o Hrad I–II) si zaslouží zvláštní pozornost, nikoliv pouhou noticku (anotaci) jako v Reflexu. Josef Kalvoda totiž nezapadá do dřívějšího ani dnešního establishmentu.

Nevím, do jaké míry je výtah věrný (originál jsem nečetl), ale některé tam vyřčené názory by si zasloužily korrekturu. Například kritika názoru: "Mnohá z jeho tvrzení jsou nedoložená a sloužila vysloveně zlovolným politickým cílům, např. ve své knize Rusko a Evropa tvrdí, že „příslušníci katolické církve lžou více než protestanté.“" TGM to psal na základě empirické praxe, že katholíci neberou morálku tak vážně jako kalvinisté. Officiální milenky francouzských králů by na kalvinistickém dvoře nebyly možné.

Rovněž tak nelze přeceňovat roli československého odboje v tom, že nedošlo k uzavření separátního míru s Rakouskem-Uherskem, a v tom, že nebyl rozdrcen bolševický puč: "Kdyby byl dějepis přírodní vědou, dala by se dokazovat hypotéza, že pozdější zachvácení velké části světa bolševismem umožnil nejen německý generální štáb, který vyexpedoval do Ruska v zaplombovaném vagónu Lěnina s jeho druhy, nýbrž velkou měrou i Masaryk."

Nicméně jedno poučení pro sebe nám. Měl bych jít do lepších pramenů než je Noskova Independent Bohemia pro poučení o krvavých důsledcích Stürgkhovy diktatury.

Technický správce na wiki

Jak správně konstatuje Pastorius, správce wiki je již dnes "technickým" správcem z popisu své funkce. V praxi se však chovají jako polobozi. Proto Beren přišel s myšlenkou "technického správce" odlišného od normálního. Na rozdíl od Pastoria s tou myšlenkou souhlasím, ale s tím, že by instituce "normálního" správce měla být zrušena.

Papež Štěpán II.

Když byl v roce 752 zvolen, tak se papežové ještě nečíslovali. Tato praxe začala až druhém tisíciletí. Jeho nástupce v letech 1057–58 se sám označoval jako Štěpán IX., takže ho jako svého předchůdce neuznával, protože Štěpán nebyl v roce 752 jako papež vysvěcen.

Situace se mění se zřízením conclave v roce 1274, kdy za papeže začal být považován každý zvolený. Na tridentském koncilu začal být tento princip používán i retroaktivně. V letech 1563–1961 tak byl Štěpán považován za právoplatného papeže Štěpána II.

Dnes opět uznáván není, protože retroaktivita se neuznává. Podrobnosti v článku na wiki.