23. května 2008

Marxista-leninista Ioannes Pragensis v akci

Bohužel jsem si zatím nenašel čas, abych podrobně rozebral asi největší sračku wikipedie, marxisticko-leninský blábol Komunismus. Starý kryptokommunista Ioannes Pragensis je těžší oříšek než Cynik. Ten jako horko těžko vystudovaný maturant své texty obalí poměrně snadno odhalitelnými nesmysly, i když odstranit je všechny i tak dá dost práce.

To Ioannes Pragensis je jinší kádr. Na boj s jeho marxistickou propagandou už musíte leccos znát a mít leccos nastudováno. Proto uvedu jen poměrně triviální příklad. Loni v říjnu vložil do textu obrázek s tímto popiskem: "První marxistická revoluce, [[Pařížská komuna]], byla utopena v krvi: mrtví komunardi v květnu 1871]]". Na tom obyčejnému wikipedistovi není podezřelého. Koho by napadlo si přečíst aspoň anglicky psanou wiki: "It has been variously described as either Anarchist or Socialist in tenor, depending on the ideology of the commentator." To sedí na I. P. jako prdel na hrnec.

Proto na závěr připomeňme alespoň Louise Michelovou, rudou pannu z Montmartru, kterou by marxista-leninista Ioannes Pragensis byl určitě schopen vydávat za marxistku.

Updated. Našeho statečného anonyma má analysa rozzuřila, takže mi v e-mailu mi vehementně vysvětloval, jak kovaným marxistou není, protože se rudé knížce ubránil. Inu, když něco vypadá jako koza a mečí jako koza, tak je to koza, i kdyby se všichni Ioannové stavěli na hlavu. A Gogol dodával: "Nezlob se na zrcadlo, když máš křivou hubu."

Článek o našem spolubloggerovi

A2 uveřejnil článek o lesku a bídě českých pravicových think tanks, kde zmínil i našeho spolubloggera.

Sousedská práva

Malý čtenář nás vyzval, abychom se vyjádřili k textu Tomáše Sokola. Musím říci, že sousedské právo patří k těm nejnudnějším partiím soukromého práva. Text mediálního advokáta je tomu práv; začíná poněkud chaotickým výkladem a pokračuje tupým positivismem.

Zajímavý postřeh

Různí panslavisté přirovnávají samostatnost Kosovy k Mnichovu 1938. Bohumil Doležal si však správně všiml, že vhodnější paralela je jinde: Vznik ČSR v roce 1918, kdy se také osamostanila provincie (Čechy) se značnou národní menšinou původně vládnoucího národa (Němci).

Svérázné pojetí svobody slova v podání Kurase

Publicista Benjamin Kuras opět zaperlil. V článku nazvaném Je nebezpečím Kapitál, nebo Mein Kampf?, rozvíjí problém, jak a které projevy zakazovat a které nikoli.

Nebyl by to Kuras, aby nedělal z komára velblouda. Z otázky, zda některé politické názory cenzurovat a zákonem potírat se dostává k nepochopitelné slovní ekvilibristice, kterou provádí čtenáře problematikou americké ústavy, přirozeného práva, nebo Adenauerovým závazkem, aby se nakonec dostal k vlastní prapodivné teorii, jakéhosi mustru, který nám pomůže v orientaci.

Ptá se, proč by jeden veřejný útok měl být poškozením občanským a jiný činem trestním?

Kurasův žebříček má odpověď: Je to proto, že jednotlivá lidská práva ohrožená a poškozená tím, či oním činem mají určitý žebříček důslednosti, na němž se shodují všechna zákonodárství demokratických států (co na tuhle formulaci místní právníci?, pozn.).

A slovutný autor pokračuje: první je právo na život, druhé na zákonně získaný soukromý majetek, třetí na svobodu pohybu, čtvrté na dobrou pověst, páté na svobodu projevu.

Charakteristicky Kurasovskou logikou si autor uzpůsobuje skutečnosti své vůli a typicky zjedodušuje. Mein Kampf ohrožuje životy, Das Kapital majetek. Demonstrace nacistické propagují vraždu, anarchistické jen ohrožují majetek. Karikatury Mohameda ohrožují jen dobrou pověst.

Podle těchto kritérií je údajně nutno rozlišovat a postupovat. To je opravdu skvostná formulace a hluboká myšlenka, vskutku hodná toho, být komentářem dne. Kuras své hluboké myšlení zahajuje větou o prodeji Turnerových deníků. Spíše než takové a podobné věci zakazovat by si měl uvědomit, že je to právě hysterie a volání po zákazech, co takovým titulům dělá reklamu a způsobuje, že trají rekordy v prodejnosti. Když se mi kniha nelíbí a bytostně s ní nesouhlasím, či lépe, mám s její existencí problém, tak ji nekupuji. To je asi jediný lék na tituly, z nichž jsme každý čas od času pohoršeni.

Je zjevné, že jak se šlape na kuří oko, je Kuras velký obdivovatel klasického liberalismu, rychle pryč.

A opět dvojí standard

NSS popravil Klause

via Tomáš Pecina. NSS svým rozhodnutím odebral presidentu republiky jeho prerogativy: "Prezident republiky není nad zákonem a ani mimo jeho kontrolu … Jak však Nejvyšší správní soud již výše poukázal, rozhodování prezidenta republiky se neodehrává v právním vakuu, ale je vázáno stejnými principy jako veškerý výkon státní moci: striktní zákonností, zákazem libovůle a z toho plynoucími požadavky na konzistenci a předvídatelnost rozhodování."

22. května 2008

Dělnická třída má nižší IQ aned dvojí standard v eugenice

Někdo může veřejně označovat skupiny obyvatel, že mají nižší IQ - obzvláště, když se vyhne etnické identifikaci a hodí to po marxisticku třídně.


The working classes have lower IQs than those from wealthier backgrounds and should not be expected to win places at top universities, an academic has claimed.

Bruce Charlton, reader in evolutionary psychiatry at Newcastle University, suggested that the low numbers of working-class students at elite universities was the "natural outcome" of IQ differences between classes.

Working class 'has lower IQ', The Press Association, 22. května 2008


Někomu tento luxus již přiznán není, stojí na špatné straně akademické obce.

In his book The Bell Curve Wars: Race, Intelligence, and the Future of America, Steven Fraser writes that "by scrutinizing the footnotes and bibliography in The Bell Curve, readers can more easily recognize the project for what it is: a chilly synthesis of the work of disreputable race theorists and eccentric eugenicists". Since the book promulgated the idea that blacks were on average less intelligent than whites, some people fear that The Bell Curve can be used by extremists to justify genocide and hate crimes.

The Bell Curve, Wikipedia

Jediná demokracie na Středním Východě

Na náměstí před synagogou v oblasti Neve Rabin v Or Yehuda (Izrael) byla rozdělána hranici ze stovek knih Nového zákona. Spálení "pobuřující literatury" bylo provedeno pod vedením vice-primátora Uzi Aarona a pomáhali mu studenti z místní náboženské školy.

Dle slov vice-primátora, člena strany ŠAS, byl obřad spálení knih odpovědí na aktivitu misionářů, kteří rozdali stovky knih Nového zákona. Prý ho o to žádali občané, kteří si stěžovali na "nevítané hosty" a žádali ochranu před agresivní křesťanskou propagandou.

Minulý čtvrtek Aaron dorazil do oblasti, kde byli den před tím zpozorováni misionáři. Pomocí megafonu vyzýval obyvatele, aby odevzdali knihy, které dostali od křesťanů. Současně s tím obcházeli studenti náboženské školy byt po bytu a odebírali knihy, z nichž byla poté učiněna ohnivá hranice.

Aaron je s provedeným opatřením spokojen a má zato, že akce pálení knih, které odporují základním principům judaismu, proběhla úspěšně.

Zdroj: NEWSru.co.il

Kandidáti SZ pro senátní volby 2008

Schválení kandidáti SZ pro nadcházejí senátní volby.

Pavel Buček – (Strakonice)
Pavel Dobeš – (Hradec Králové)
Robert Drda – (Kolín)
Zdeněk Guži – (Pelhřimov)
Roman Haken – (Přerov)
Peter Halák – Karviná)
Ladislav Hrabal – (Praha 9)
Jiří Hromada – (Praha 1)
Miroslav Hudec – (Česká Lípa)
Helena Illnerová – (Praha 5)
Svatopluk Karásek – (Louny)
Jiří Kulich – (Trutnov)
Monika Lampová – (Děčín)
Vladimír Líbal – (Plzeň-město)
Petr Němec – (Cheb)
Stanislav Pavlík – (Olomouc)
Tomáš Rothröckl – (Znojmo)
Anna Šabatová – (Vyškov)
Alena Šálová – (Příbram)


Vzhledem k neustálým vnitřím sporům ve straně a vystřízlivění části sympatizantů, že pro SZ hlasovali v naději, že přinese cosi jako nový politický styl, bude zajímavé sledovat, jak senátní kandidáti, včetně známých osobností, ve volbách dopadnou.

Osobně mě akorát překvapilo, že za tuto stranu kandiduje i Helena Illnerová. Vzhledem k některým jejím názorům však její kampaň obdrží, stejně jako kampaň Svatopluka Karáska, nižší finanční podporu.

21. května 2008

Prof. Rajko Doleček výstižně k rozhodnutí vlády uznat nezávislost Kosova

Ačkoli nemá z hlediska postavení ČR na mezinárodně-politické scéně až tak zásadní význam, zda se česká vláda rozhodne pro uznání Kosova, nebo proti, lze středeční krok Topolánkovy vlády, která má slibně nakročeno k tomu, stát se zatím nejhorší vládou v historii ČR, za výraz ostudy a hanebného poklonkování. Profesor Rajko Doleček událost pregnantně okomentoval.

Podstatu postoje vlády nejlépe charakterizuje výrok Jacques, která navíc prokázala nevědomost a absenci elementárního povědomí o politické sociologii a o povolební sitauaci v Srbsku:

„Po volbách, které proběhly v Srbsku už nestálo nic v cestě. Jdeme s hlavním proudem evropských států a to je dobře, společný postoj je klíčový"

Je to ovšem až výsledek diskuse na základě plurality postojů, co se dá nazvat "společným postojem", nikoli "společený postoj" daný patrně shůry, který by měl formovat názory jednotlivých aktérů, v tomto případě států, to by si Jacques měla uvědomit. Vládní konformismus, absence kritického dialogu a ignorace historických souvislostí, spojená s pošlapáním tradičně dobrých vztahů se Srby, je tragikomickým završením připojení se České republiky k legitimizaci válečných zločinů spáchaných NATO v roce 1999 v Jugoslávii.

Benešovy dekrety na wikipedisty

Protože svinstvo nemá zůstat nepotrestáno, rozhodl jsem se, že budu na wikipedisty aplikovat Benešovy dekrety.

Za osobu pro ZMP nespolehlivou se retroaktivně považují všichni aktivní wikipedisté, tj. ti, kteří editovali cs: po 27. 4. 2008, kdy začal nepotrestaný záchvat JKB. Toto se nevztahuje na ty aktivní wikipedisty, jestliže mohou hodnověrně prokázati, že byli obětí persekuce na wikipedii a zůstali věrni myšlence slušnosti. Za takovou ex lege považuji Jitku Vrbovou, která zveřejnila mou žádost na nástěnce správců, což je čin, který se vyrovná poslouchání zahraničního rozhlasu.

Zvažuji, že zavedu kategorii nepostradatelného odborníka pro Dezidora. Ale stejně jako za III. republiky v případě, že by kterýkoliv newikipedista projevil zájem o místo na ZMP, kde pracuje wikipedista, bude wikipedista okamžitě propuštěn.

Osobám pro ZMP nespolehlivým dávám consilium abeundi. A protože se na ZMP rojí nepřehledným způsobem anonymové, zavedl jsem povinnost identifikace alespoň přezdívkou.

Jak dlouho ještě budou na Wikisource krást cizí texty

Od roku 2006 je na Wikisource ukradený text Ludvíka Vaculíka Dva tisíce slov. Když jsem na to ty zloděje upozornil, tak mne pro jistotu zablokovali.

20. května 2008

Vyloučení přístupu všem aktivním wikipedistům

Uvažuji o tom, že bych zakázal psát na ZMP všem aktivním wikipedistům. Jejich chování řeznických psů přesahuje všechny meze, které může slušný člověk tolerovat. Myslím, že je třeba ukázat zlu, kde má své hranice, byť můj zásah bude spíše symbolický. Ale i symboly mají svůj význam. Co o tom soudíte Vy?

Česká Wikipedie a data narození

Na nástěnce správců české Wikipedie a v diskusi k článku Anda-Louise Bogza probíhá zajímavá diskuse o míře uvádění osobních údajů v článcích o žijících osobách.

Bohužel je samotné jádro pudla obaleno jinými věcmi, např. poněkud nevhodně vystupující managerkou.

19. května 2008

Šestinohá sůl - Siegfried

Hippie-punková skupina Šestinohá sůl existovala v letech 2001 až 2004. Její asi nejznámější písní je Siegfried.

Jaká je dnešní politická orientace Petra Uhla?

Toť otázka, nicméně si člověk dovede těžko představit, že by se někdo hlásil k německému nacionálnímu socialismu a na obhajobu by uvedl "Nevynechávám pojetí bratří Strasserů ani následné pojetí Hitlerovo, protože i to je tradice, i když v případě hitlerismu převážně negativní."

Jste označován za člověka s marxistickými, trockistickými názory. Považujete se za marxistu, trockistu?

Nikdy jsem se za trockistu nepovažoval, i když jsem chápal, že trockismus je synonymem revolučního marxismu. A revolučním marxistou jsem s určitými rezervami byl. Byl jsem členem Čtvrté internacionály, nejen že se za to nestydím, ale dokonce to uvádím jako jedno z pozitiv mého politického vývoje. Revolučním marxistou už nejsem, respektive jsem zůstal jen marxistou.
Marxismus mi zůstal jako určitý přístup k problémům a jako určitá tradice od První internacionály až po čtvrtou. Nevynechávám reformistickou druhou ani stalinistickou třetí, protože i to je tradice, i když v případě stalinismu převážně negativní.


"Zůstal jsem marxistou," říká Petr Uhl - přepis pořadu Před půlnocí ze dne 16. října 2007, rozhovor vedla Šárka Bednářová.

Nesnášenlivost, svoboda shromažďování, svoboda slova

Zajímavé shrnutí diskuse na téma Nesnášenlivost, svoboda shromažďování, svoboda slova, kterou pořádal Český helsinský výbor, z pera Filipa Vávry.

18. května 2008

Lucie Vondráčková - Markytánka

Lucie Vondráčková mile překvapila, ale obvykle to za moc nestojí.

Úžasná scéna z Casablanky

17. května 2008

These Boots Are Made For Walking


Nancy Sinatra (lyrics). Pro srovnání Yvonne Přenosilová, Hana Zagorová a Lucie Vondráčková.

A něco z jiného soudku (slova, anglická verse):

A l'époque où Jean Sans Terre,
D'Angleterre était le roi
Dominique notre père,
Combattit les albigeois.

Dominique, nique, nique
S'en allait tout simplement,
Routier, pauvre et chantant
En tous chemins, en tous lieux,
Il ne parle que du Bon Dieu,
Il ne parle que du Bon Dieu

Certains jours un hérétique,
Par des ronces le conduit
Mais notre Père Dominique,
Par sa joie le convertit

Updated.

Spor o rukopisy

Zase se prý rozhořel spor o rukopisy. Pamatuji se, že pravost rukopisů hájil svého času R.I.P. p.Táborský. Velmi mě to překvapilo, myslel jsem, že je to podvrh nade vší pochybnost. Víte o tom někdo něco víc?

16. května 2008

Přesun důkazního břemene

Protože vrchní právní ignorant na Hradě mate veřejnost: "Zcela nový a naší právní tradici dosud neznámý je princip přenesení důkazního břemene ze strany žalujícího na stranu žalovaného," rozhodl jsem se, že ji trochu vzdělám.

Stávající (tj. již dnes účinné, bez diskriminačního zákona) § 133a občanského soudního řádu zní:

"§ 133a

(1) Skutečnosti tvrzené o tom, že účastník byl přímo nebo nepřímo diskriminován na základě svého pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální orientace, má soud ve věcech pracovních za prokázané, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

(2) Skutečnosti tvrzené o tom, že účastník byl přímo nebo nepřímo diskriminován na základě svého rasového nebo etnického původu, má soud ve věcech poskytování zdravotní a sociální péče, pomoci v hmotné nouzi, přístupu ke vzdělání a odborné přípravě, přístupu k veřejným zakázkám, členství v organizacích zaměstnanců nebo zaměstnavatelů a členství v profesních a zájmových sdruženích a při prodeji zboží v obchodě nebo poskytování služeb za prokázané, pokud v řízení nevyšel najevo opak."

Vláda navrhovala jen drobné změny:

"1. V 133a odst. 1 se za slova “ve věcech pracovních” vkládají slova “a jiné závislé činnosti včetně přístupu k nim, ve věcech týkajících se povolání, podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti včetně přístupu k nim, členství v organizacích zaměstnanců nebo zaměstnavatelů a členství a činnost v profesních komorách”.

2. V § 133a se konci textu odstavce 1 doplňuje odkaz na poznámku pod čarou č. 56b.

Poznámka pod čarou č. 56b zní:

--------------------------------

“56b) Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ.

Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání.

Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování.

Směrnice Rady 97/80/ES ze dne 15. prosince 1997, o důkazním břemenu v případech diskriminace na základě pohlaví.”.

3. V § 133a odst. 2 se za slovo “zakázkám” vkládají slova “ ,přístupu k bydlení” a slova “organizacím zaměstnanců nebo zaměstnavatelů a členství v profesních a” se zrušují.

4. V § 133a se konci textu odstavce 2 doplňuje odkaz na poznámku pod čarou č. 56c.

Poznámka pod čarou č. 56c zní:

------------------------------

“56c) Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ.”.

5. V § 133a se doplňuje odstavec 3, který včetně poznámky pod čarou č. 56d zní:

“(3) Skutečnosti tvrzené o tom, že účastník byl přímo nebo nepřímo diskriminován na základě svého pohlaví, má soud ve věcech přístupu ke zboží a službám za prokázané, pokud v řízení nevyšel najevo opak.56d).

----------------------------

56d) Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování.”."

Ale to není všechno. Byl to poslanec ODS, Marek Benda, který navrhl ne zcela šťastné formulační změny:

"§ 133a včetně poznámek pod čarou č. 56b, 56c a 56d zní:

,, §133a

Pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že ze strany žalovaného došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci

a) na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální orientace v oblasti pracovní nebo jiné závislé činnosti včetně přístupu k nim, povolání, podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti včetně přístupu k nim, členství v organizacích zaměstnanců nebo zaměstnavatelů a členství a činnosti v profesních komorách 56b),

b) na základě rasového nebo etnického původu při poskytování zdravotní a sociální péče, v přístupu ke vzdělání a odborné přípravě, přístupu k veřejným zakázkám, přístupu k bydlení, členství v zájmových sdruženích a při prodeji zboží v obchodě nebo poskytování služeb 56c), nebo

c) na základě pohlaví při přístupu ke zboží a službám 56d),

je žalovaný povinen dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení.”.

56b) Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ.

Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání.

Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování.

Směrnice Rady 97/80/ES ze dne 15. prosince 1997, o důkazním břemenu v případech diskriminace na základě pohlaví.

56c) Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ.

56d) Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování.”."

Ty byly i nakonec schváleny. Domnívám se, že výsledné znění je svou negativní formulací sporné. Ale mělo by se vykládat tak jako dosud. Není důvod pro změny.

Trockisté chauvinisty?

Nikdy jsem si o trockistech nemyslil nic dobrého. Ale to, že jsou chauvinisty, jsem netušil. Kotrbovi je košile čecháčka bližší než kabát ultralevičáka? Ten člověk na sebe prozrazuje více, než si myslí: "Teprve v roce 1949 obnovila vláda svou svrchovanost v některých odlehlých oblastech v pohraničí a mohla začít kompletně střežit hranici." Není to spíše nefalšovaný stalinista?

Některé nesmysly jsou nevykořenitelné: "Petr Uhl by mohl vědět, že přesídlení sudetských Němců do Německa bylo jediným možným řešením vítězných velmocí".

"
Devatenáct let odolávaly všechny české vlády požadavkům sudetoněmecké lobbistické struktury. Devatenáct let vedly dialog pouze s centrálními německými vládami a hájily nejen výsledky 2. světové války, ale i principy neměnnosti dějin a dohody z Jalty." Ach jo.

To jsou všechno ale jen standardní stalinistické a chauvinistické frase. Milan Valach ale předvedl ještě něco lepšího: "[Petr Uhl] Svým jednáním [přijetím sudetoněmecké Karlovy ceny] vyjádřil podporu neonacismu, který dnes opět zvedá hlavu."

Čest Britských listů zachraňuje šéfredaktor, tradičně bývalý senátor Zdeněk Bárta a jistý čtenář.

Tomislav Sunic: O předsudcích a diskriminaci

[...] The word "prejudice" must be put into linguistic perspective, as this word has the common root with the word "prejudgment", which is part of the biological and psychological makeup in human speciation without which any civilization would collapse. When properly used, writes Alan McGregor, prejudice serves as a useful intellectual tool in comparing and contrasting and as a short cut in reaching important decisions. Undoubtedly, all humans discriminate, be that in choice of their mates, friends, or against their political enemies (např. Malý čtenář Délského potápěče pozn. Waldgänger). Nation-state building is a process carried out by the principles of "in-group" and "out-group" discrimination, wherein a tribe or an ethnic group , in a manner of extended family, prefers to interact with its own in-group members. People of same racial ethnicity, in this case white Americans, are more or less genetically similar and will, therefore, tend to display overt or covert prejudices against other racial groups. For numerous authors, particularly in the fields of sociobiology, xenophobia and racial prejudice are inherent in all human beings since they are "the natural and biological consequences of parental selections." Ethnic or racial discrimination, let alone charges of anti-Semitism, are viewed in postmodern Americanism as the ultimate intellectual sin.
But is not, after all, friendship also a form of the most subtle form of discrimination in view of the fact that an individual cannot be friends with all people on earth? One discriminates when mating and in sexual relationships, a point often made by prominent sociobiologists, but who are often targets of criticism by their liberal opponents. Long ago, an American author close to the school of thought dealing with sociobiology, Dr. William Shockley, wrote that those who persist in holding views of ethnic exclusion regarding heredity and race "are denied tenure and research funds, physically threatened, and shouted off platforms." Similar views on human diversity, let alone public ostracism of academics who argue that race and heredity play significant role in social and political behavior, have been legion in Europe and America. However, in the best of all worlds, in so-called free America, certain dogmatic views, particularly those regarding the sacred Jewish question and inherent goodnes of non-European races, are imposed by force and must be accepted by all.
When a human being makes a specific choice in his life, he automatically discards other options and reject other propisitons, even if this act may hurt a fellow human being. Examples abound: In postmodern America and Europe, if a citizen shows in public positive prejudices i.e., by making laudatory comments about some racial groups, he can fearlessly resort to grammatical constructs without using embellishing qualifiers and disclaimers. Thus, one can hear in America that "African-Americans are good singers and basketball players." There is nothing wrong with this general statement which implies that some blacks are not gifted for playing basketball. By contrast, a general statement that "African-Americans are prone to violence and that they are not family-oriented," can earn a person who uttered those words the label of being a "racist". One can also sometimes hear remarks that "Jews are good musicians" - and hardly anybody will object to this more or less well documented fact. However, avoiding the qualifier "some", and saying that "Jews are very rich", may cause social objections and is prudently avoided by many America's public discourse. In other words, if an author were to display a critical view about some non-European ethnic group or race in America [...] he had better be prepared to use the whole arsenal diminutives and make the sure he frames his critical argument in conditional sentences. By equiping himself with loads of disclaimers an author critical of Americanism and its numerous social derivatives such as globalism, liberalism, egalitarianism, can secure himself a professional exit, in case he needs one in an emergency. It may come in handy if he needs to plead professional ignorance.

Tomislav Sunic: Homo Americanus: Child of the Postmodern Age, 2007, str. 13-15

Kennedy a Klaus

President John Fitzgerald Kennedy inicioval zákon, který byl později schválen jako Civil Rights Act of 1964 neboli antidiskriminační zákon. Cituji jeho ustanovení: "All persons shall be entitled to the full and equal enjoyment of the goods, services, facilities, and privileges, advantages, and accommodations of any place of public accommodation, as defined in this section, without discrimination or segregation on the ground of race, color, religion, or national origin."

President Václav Klaus dnes antidiskriminační zákon vetoval. Mezi těmito dvěma politiky nemůže být hlubšího rozdílu.

Václav Klaus vetoval Antidiskriminační zákon

Potvrdil tak svá dřívější slova, že navrhovanou formu Antidiskriminačního zákona, k jehož přijetí (nebo alespoň jiné formy je Česká republika nucena orgány Evropské unie) nepodpoří. Klaus své rozhodnutí využít práva veta v dopise předsedovi Poslanecké sněmovny Miloslavu Vlčkovi komentoval slovy:

Zákon považuji za zbytečný, kontraproduktivní a nekvalitní a jeho dopady za velmi problematické . . . Zákaz diskriminace je obsažen v Listině základních práv a svobod, konkrétnější ustanovení pak v celé řadě mezinárodních smluv, které mají přednost před zákonem, a v zákonech. . . Česká republika nikoho nediskriminuje, a proto není nijak překvapující, že o tom tento zákon není. Zákon nicméně dává občanům nárok na rovné zacházení v soukromoprávních vztazích, což je z definice nemožné. . . Je to další z pokusů regulovat lidský život právem.

Je suis malade

Lara Fabian (česká verse).

Updated.

15. května 2008

Rath má plnou pravdu

David Rath řekl: "Kritizuje, že Bendl s Tlustým podali trestní oznámení. Sám takový krok neučinil ve chvíli, kdy byl terčem webových stránek AntiRath. „Myslím si, že takovými věcmi se policie obtěžovat nemá." Zcela správně. Kdy už konečně toto udavačství skončí?

Rozhovor s Vlastimilem Tlustým

Uspořádaly ho Novinky. Na rozdíl od Bohumila Doležala si nemyslím, že by ve vztahu k Mirku Topolánkovi znamenal nějaký přelom.

Bez kommentáře II

František Bányai, předseda Židovské obce v Praze: "Přesto chci pana Zídka informovat, že Izrael je pro nás zárukou, že se šoa nebude opakovat." Petr Zídek byl разоблачен. Přesto je pozoruhodné, že Lidové noviny vůbec jeho článek otiskly, stejně jako když Mladá fronta dne 21. 4. 2004 otiskla článek Moishe Arye Friedmana Izrael a obušek holokaustu.

Zídkova reakce.

Updated.

13. května 2008

Imigranti: Chcete je?

V reakci na kampaň NEOnácek: chcete ho?, která je financována z prostředků Evropské unie, tj. i z našich kapes, vznikla internetová kampaň Imigranti: Chcete je?

Osobně je mi kampaň, ač ji lze vyčíst různé věci, sympatická a to nejen z důvodu, že poukazuje na reálné riziko, ale také kvůli tomu, že nezneužívá cizých peněz k propagandistickým účelům.

Masmédia v České republice opět ukázala své ideologické zaměření a kampaň Imigranti: Chcete je? začala ostře napadat. Co od nich však čekat jiného...

12. května 2008

Nesmrtelný český bolševismus

V období normalisace, jak známo, neexistovala censura. Situaci měli tak zmáklou, že jí nebylo potřeba - kolaborantská autocensura snaživých kariéristů fungovala na 100%. Dnes tato mentalita řádí i v tzv. "svobodných" českých mediích.

Do ČT se plíživým způsobem podařilo vniknout exponentům velkosrbského chauvinismu a natočili pořad o Kosovu, který neodpovídá předepsané šabloně. Tzv. "mezinárodní společenství" v něm vypadá jako banda válečných zločinců. Naštěstí bdělý autocensor nespí a tak ČT včas zakázala vysílat pořad, kteří její zaměstnanci - záludní srbští agenti - natočili. No posuďte sami (první díl, klikněte si vedle na pokračování, je jich 6).

11. května 2008

Poznámka na okraj Vrby

Anglosasové nemají superiorní rasu (nevím nic o tom, že by jejich DNA byla jakkoliv ušlechtilejší), nýbrž civilisaci. Na rozdíl od Ruska, kde se ještě v 50. letech 19. století mužici prodávali jako dobytek, v UK v té době měli svobodné volby.

Updated.

Jak se maluje

Instruktivní post.

A ještě jednou Václav Bělehohradský

Není žádná náhoda, že Václav Bělehohradský je největší žijící český filosof: "Zamysleme se nad tímto krátkým textem: „Je tak velký rozdíl mezi soukromým bytem a soukromou restaurací? Není. Obojí je totiž soukromé vlastnictví, a tudíž rozhodování o nakládání s ním přísluší výhradně a jen jeho majiteli. Právo svobodně disponovat soukromým vlastnictvím je v hierarchii individuálních práv nadřazeno všem ostatním požadavkům, ať už je to vymýcení rasismu ve společnosti nebo třeba emancipace žen.“ Autorem těchto vět je místopředseda Mladé pravice, přebírám je ze studentských novin Agora. Podle autora majitelé mají právo „ve svých podnicích“ neobsloužit černocha nebo cikána, protože vlastnické právo je nadřazeno všem ostatním právům. Restaurace ale není soukromé vlastnictví, je to „soukromě provozovaný veřejný podnik“. „Soukromé vlastnictví“ je konvence, jedno z uměle vytvořených práv, výsledek dlouhých politických bojů stejně jako rovnost občanů všech ras, jazyků a náboženství ve veřejném prostoru. Každá soukromá moc musí „v nějaké míře“ brát ohled na svůj veřejný rámec – na hranici, kde ji nejen zákon, ale i sdílené etické zásady omezují, protože se dotýká druhých lidí.
Systém založený na soukromém vlastnictví má své „velké špinavé tajemství“ – kapitalisté nikdy neplatí celý účet za své „soukromé“ podnikání. Velkou část nákladů vždy hradí lidé, kteří jsou nějak zasaženi tím, jak kapitalista nakládá se svým majetkem, nemají ale legální možnost jeho činnost ovlivnit. Podnikatel využívá vodu v řece, ale do výrobních nákladů nezahrnuje výdaje vyvolané tím, že se druzí lidé museli přizpůsobit důsledkům jeho podnikání – třeba změnám kvality vody. To je začarovaný kruh demokratické politiky: oligarchie, které získaly hegemonii ve společnosti, podporují vlády, ochotné jim výměnou za tuto podporu umožnit přenášet jejich soukromé náklady na celou společnost. Využitím státní a policejní moci vlády preventivně zbavují občany práva legálně protestovat proti nezaplaceným účtům kapitalistů."

K tomu bych dodal, že právo dávno zná rozdíl mezi soukromým a soukromoprávním, veřejným a veřejnoprávním. To jen ultraliberální doktrináři se svou simplifikující filosofií nejsou s to tento fundamentální rozdíl pochopit.

O mýthech

Jedním z hlavním cílů ZMP je bořit mýthy, ať se týkají čehoholiv, českého nacionalismu, antikommunismu či judaismu. Ačkoliv se říká, že bez mýthů člověk nemůže žít, osobně se domnívám, že jsou škodlivé, že jsou tím, co měl Marx na mysli, když hovořil o "opiu lidstva".

Václav Běhobradský cituje známou historku: "Režisér Fritz Lang vypráví ve svém posledním rozhovoru, jak si ho hned po Hitlerově nástupu k moci předvolal Goebbels a požádal ho, aby řídil německý film. Na otázku „A nevadí vám, že jsem poloviční Žid?“ odpověděl: „O tom, kdo je Žid, rozhodujeme my!“." Zní to hezky a je to pěkný wise crack. Nicméně si ho Lang totálně vymyslil; Goebbels s ním mluvil jen o tom, že mu zakázal jeho poslední film, ačkoliv se mu líbil, protože podvrací národního ducha.

Myslím, že bez úcty k Pravdě jen kvůli effektu se nedobereme ničeho poctivého a skutečně trvalého. Žádné anestetikum nám k tomu nepomůže.

Poesie a prosa

Václav Bělohradský (2006): "Málokdo by se dnes dovedl nadchnout pro Pohorskou vesnici, kdežto intimní dopisy Boženy Němcové jsou nám geniálním básnickým dílem. - napsal Roman Jakobson v proslulé stati Co je poezie. Dílo Boženy Němcové je nepodstatné, je spjato s mýty obrozenecké doby; to podstatné vyjádřila v dopisech milovanému příteli. Ty přetrvaly chatrný estetický projekt jejího díla i chápání svého adresáta a otevírají nám cestu k hlubšímu porozumění dramatu tvůrčích žen v 19. století; odhalují něco podstatného z dějin "gendru žena" ve střední Evropě. Byla by velkou evropskou spisovatelkou, kdyby hodila do smetí Pohorskou vesnici a vydala své intimní dopisy.
Jakobson také vypráví, jak Lva Nikolajeviče Tolstého pohoršilo, když Puškin napsal o jedné a téže dámě verš Pamatuji se na divukrásný okamžik - ty zjevila ses přede mnou jak prchavá vidina, jako génius čisté krásy a v dopise příteli pak: Dnes jsem s pomocí Boží mrdal Annu Michajlovnu. Je ten verš pod ochranou "estetického projektu autora", zatímco pasáž z dopisu byla právem hozena do smetí?
Jaroslav Hašek odhaluje napětí mezi básnickým dílem a prózou života stručným rozborem dopisu nadporučíka Lukáše paní Kakonyiové. "Přál bych si pohovořit s Vámi soukromě o čistém umění…" - napsal nadporučík básnicky; "zde v hotelích to nepůjde, budu ji muset zatáhnout do Vídně…" - pomyslel si prozaicky.
Myslím, že z Čapkova literárního odkazu přežije jen Obyčejný život a Život a dílo skladatele Foltýna. Oba romány vyprávějí o životech, v nichž se smetí míchá s dílem: zaměstnanec státních drah odhazuje do smetí své verše z mládí, za dílo považuje svůj spořádaný život, ale jakýsi literát ty verše vyhrabal a nalezl v nich převratný smysl. Skladatel Foltýn je spalován "estetickým projektem", ale jeho dílo je jen slátanina pospojovaná z ukradených melodií, z nichž některé jsou krásné.
Tvrdým jádrem epochy prozaických poměrů je neoblomný fakt, že smysl díla se ukazuje jen v troskách estetických projektů autorů.

Exulant Milan Kundera například vynalezl velkolepou past na své západní čtenáře - střední Evropu. Zástupy čtenářů v ní chycených začaly číst ve Francii nepříliš známé středoevropské autory, Brocha a Musila především, a stávaly se tak modelovými čtenáři Kunderových textů. Svět, v němž se v polovině 70. let romanopisec Kundera ocitl, byl vystavěn z myšlenkového panelu bipolarismu, čtenáři hledali v dílech z "východní Evropy" svědectví o životě za železnou oponou, nic víc. Kundera to zpolitizované čtení vyvrátil vynalézavou strategií - interpretoval "východní Evropu" jako jakousi zradu na Evropě, pouhé imaginární místo vytvořené sovětskou vojenskou mocí, které v dějinách evropské civilizace neexistuje. Existuje Rusko se svými démony a se svou velkou literaturou, a pak střední Evropa se svými úředníky a mnohonárodní kulturou. Už slovo "střední" metaforicky rozvrací myšlenkový panel bipolárního světa: střední Evropa je "unesená Evropa", podstatný kus evropské kultury, odhozený po válce do smetí.
Zmizení střední Evropy z paměti Evropanů se tak stalo vinou, zradou na sobě samých, od níž se západní čtenáři Kundery snažili očistit. Myšlenkový panel Východ - Západ pukl a za ním se objevila Evropa Kafky, Freuda, Krause, Wittgensteina, Brocha, Musila, Haška, k níž autor Kundera v očích svých západních čtenářů začal patřit - a stal se tak autorem modelovým. Boj, který Milan Kundera svedl s bipolárním panelákem, je velký dar evropské kultuře."

Několik slov o Israeli

Můj článek o Israeli rozpoutal poměrně slušnou flame war. To ale nebylo jeho cílem. Cílem nebylo ani tvrdit, že ČR je ten samý stát, co Israel. Cílem bylo ukázat mezi ČR a Israelem jsou zarážející podobnosti, které by povrchní pozorovatel nečekal. Zda jsou to pouhé jednotliviny, nebo je za tím něco hlubšího, je na posouzení přemýšlejícího čtenáře. Já jsem svou hypothesu poskytl.

Psaní o Israeli je ambivalentní. Málokterá věc má tak fanatické stoupence ("Israel je nejlepší stát na světě") i odpůrce ("Tato sionistická entita je ztělesněním všeho zla"). Můj názor se vyhýbá oběma krajnostem. Podle mne je to standardní středovýchodní stát, byť poslední svého druhu, neboť srovnatelné Alžírsko, Rhodesie i Jižní Afrika své régimes změnily.

Není to ani jediná demokracie Středního východu, protože Turecko i Libanon jsou demokracií rovněž. Není to ani nejlepší ekonomika na světě. Podle dat CIA má Israel GDP na hlavu $28,800. Pro srovnání, Kuvajt má $55,300, Spojené arabské emiráty $55,200, Lucembursko $80,800, Francie $33,800, Spojené království $35,300, USA $46,000 a Česká republika $24,400.

Je pravda, že Israel dostává od USA ročně asi 100 000 000 000 Kč. Ale stejnou pomoc dostává i Egypt.

Elitní vysoké školy jsou všude na světě, v USA, UK, Francii i v Israeli. Jen v ČR nejsou. Proč? Je to dědictví kommunismu. Byl jsem nedávno na mezinárodní konferenci o reformě právnického studia. Děkan právnické fakulty University Karlovy prohlásil, že ambicí PF UK je poskytovat vzdělání všem právníkům v zemi na základě minimálního standardu. Právnická elita má vzniknout na základě dvourychlostního systému, kdy uvnitř PF UK bude dobrovolně dělat cosi navíc. Domnívám se, že je to zhoubná koncepce a že s ní snad bolognský process a povinnost zavést bakalářské studium udělá krátký process.

Proč vlastně o Israeli nic nevíme? Protože je to malý stát. Čech je slušně informovaný o USA, UK, Francii, Německu, Španělsku a Itálii a o svých sousedech: Polsku, Slovensku, Maďarsku a Rakousku. O Israeli se toho dozví stejně málo jako o Nizozemí, Belgii či Dánsku.

Gorbačov o radaru.

Našel jsem ten rozhovor na ihned.cz. Vcelku rozumné - za předpokladu, že ten radar je funkční a ne hoax na americké daňové poplatníky s podporou kollaborantské české vlády.

10. května 2008

Susanna a starci

Je to jeden z nejslavnějších apokryfních příběhů Starého zákona (Daniel 13, ukázka ekumenického překladu):
  1. V Babylóně bydlel muž jménem Jójakím.
  2. Vzal si za ženu Zuzanu, dceru Chilkijášovu. Byla velmi krásná a bohabojná.
  3. Její rodiče byli spravedliví a vychovali svou dceru podle Mojžíšova zákona.
  4. Jójakím byl velmi bohatý a měl při svém domě zahradu. U něho se scházeli židé, protože byl ze všech nejváženější.
  5. Toho roku byli ustanoveni jako soudci z lidu dva starší, o jakých Panovník řekl: "Vyšla svévole z Babylóna od starších, soudců", kteří byli považováni za správce lidu.
  6. Bývali hosty v Jójakímově domě a přicházeli k nim všichni, kdo vedli soudní při.
  7. Když se v poledne lid rozešel, vycházívala Zuzana, aby se prošla v zahradě svého muže.
  8. Oba starší ji pozorovali každý den, jak vychází a prochází se, a zatoužili po ní.
  9. Pomátli se na rozumu a odvrátili své oči tak, že nehleděli k Nebi a nepamatovali na spravedlivé soudy Boží.
  10. Oba byli posedlí vášní po ní, ale nesvěřili se jeden druhému se svým trápením.
  11. Styděli se totiž svěřit se se svou touhou obcovat s ní.
  12. Každý den však dychtivě číhali, aby ji viděli.
  13. Jednou řekli jeden druhému: "Pojďme domů, je čas k obědu". Vyšli a rozešli se,
  14. ale vrátili se a sešli se na stejném místě. Sdělili se důvod toho, přiznali se ke své vášni a společně začali hledat vhodnou chvíli, kdy by Zuzanu zastihli samotnou.
  15. Když tak čekali na příhodný den, vyšla jako včera a předevčírem pouze se dvěma služkami. Protože bylo vedro, zatoužila vykoupat se v zahradě.
  16. Nebyl tam nikdo, až na ty dva starší, kteří ji z úkrytu pozorovali.
  17. Zuzana řekla služkám: "Přineste mi olej a voňavku, a zavřete dveře zahrady, abych se mohla vykoupat."
  18. Učinily, jak jim řekla, zavřely, aby přinesly, co jim nařídila. Neviděly ty starší, protože byli ukryti.
  19. Jakmile služky vyšly, oba starší se zvedli, přiběhli k ní
  20. a naléhali: "Dveře zahrady jsou zavřené, nikdo nás neuvidí, dychtíme po tobě, buď nám po vůli!
  21. Jestliže ne, dosvědčíme, že tu byl s tebou nějaký mladík a že jsi proto poslala služky pryč."
  22. Zuzana zabědovala: "Ze všech stran jsem sevřena. Když to udělám, bude to má smrt, neudělám-li to, neuniknu vašim rukám.
  23. Lépe mi bude, když to neudělám a padnu do vašich rukou, než abych zhřešila před Hospodinem."
  24. Začala hlasitě křičet, ale oba starší jí překřičeli.
  25. Jeden z nich odběhl a otevřel dveře zahrady.
  26. Jakmile obyvatelé domu uslyšeli ze zahrady křik, přiběhli postranními dvířky podívat se, co se jí stalo.
  27. Starší přednesli své obvinění. Služebníci se velmi zastyděli, protože něco podobného nikdy nebylo o Zuzaně vysloveno.
  28. Druhého dne se lid sešel k jejímu muži Jójakímovi. Přišli i ti dva starší, plní zlých úmyslů proti Zuzaně, aby ji přivedli na smrt.
  29. Řekli před lidem: "Pošlete pro Zuzanu, dceru Chilkijášovu, Jójakímovu ženu." Poslali pro ni.
  30. Přišla ona i její rodiče a děti a všichni její příbuzní.
  31. Zuzana byla velmi líbezná a krásného vzhledu.
  32. Aby se ti zlotřilci nasytili její krásou, poručili ji odhalit, měla totiž zahalený obličej.
  33. Plakali ti, kdo byli s ní, i všichni, kdo ji viděli.
  34. Oba starší pak povstali uprostřed lidu a vložili ruce na její hlavu.
  35. Ona s pláčem pohlédla k nebi, neboť svým srdcem se s důvěrou upínala k Hospodinu.
  36. Starší pak vyprávěli: "Když jsme se sami procházeli v zahradě, ona vešla se dvěma dívkami, dala zavřít dveře zahrady a dívky propustila.
  37. Tu k ní přišel mladík, který byl předtím ukrytý, a ležel s ní.
  38. My jsme byli v rohu zahrady a když jsme viděli tu nepravost, běželi jsme k nim
  39. a viděli jsme je spolu obcovat. Jeho jsme se však nemohli zmocnit, protože byl silnější než my, otevřel dveře a uprchl.
  40. Ji jsme chytili a vyptávali se, kdo je ten mladík,
  41. ale nechtěla nám to říci. Toto dosvědčujeme." Shromáždění jim uvěřilo jako starším lidu a soudcům a odsoudili ji k smrti.
  42. Zuzana hlasitě zvolala: "Bože věčný, který znáš skryté věci, který víš všechno dřív, než se to stane,
  43. ty víš, že křivě proti mně svědčili. Hle, mám zemřít, ačkoli jsem neučinila nic z toho zlého, co o mně vypověděli."
  44. Hospodin vyšlyšel její hlas.
  45. Když ji odváděli na smrt, probudil Bůh svatého ducha v mladém jinochu, který se jmenoval Daniel.
  46. Ten hlasitě zvolal: "Já jsem čist od její krve!"
  47. Všechen lid se k němu obrátil a ptali se: "Co znamenají slova, která jsi promluvil?"
  48. On stál uprostřed nich a řekl: "Jste pošetilí, synové Izraele? Bez vyšetřování a bez jasného důkazu jste odsoudili izraelskou dceru.
  49. Obnovte soud, tito dva svědčili proti ní křivě."
  50. Všechen lid se rychle vrátil. Starší lidu mu řekli: "Posaď se zde uprostřed nás a vylož nám to; Bůh ti dal zřejmě moudrost stáří."
  51. Daniel jim řekl: "Oddělte ty dva daleko od sebe a já je vyslechnu."
  52. Když oddělili jednoho od druhého, zavolal jednoho z nich a řekl mu: "Ty, který jsi po všechny dny až do stáří páchal zlo, teď vyjdou najevo tvé dřívější hříchy.
  53. Soudil jsi nespravedlivě, nevinné jsi odsuzoval a viníky propouštěl, ačkoli Hospodin praví: 'Nezabiješ nevinného a spravedlivého!'
  54. A teď mluv! Jestliže jsi ji opravdu viděl, pověz: Pod kterým stromem jsi je viděl spolu obcovat?" On odpověděl: "Pod lentiškem."
  55. Řekl mu Daniel: "Věru, zalhal jsi ve svůj neprospěch. Hle, anděl Boží má už od Boha rozkaz, aby tě rozťal vpůli!"
  56. Dal ho odvést pryč a rozkázal přivést druhého. Tomu řekl: "Plemeno kenaanské a ne judské, krása tě omámila, vášní je zvráceno tvé srdce.
  57. Takhle jste se chovali k dcerám izraelským a ony ze strachu se vám podvolovaly, ale dcera judská si nedala líbit vaše svévoli.
  58. Teď mi řekni: Pod kterým stromem jsi je přistihl spolu obcovat?" Odpověděl: "Pod dubem".
  59. Daniel mu řekl: "Věru, i ty jsi zalhal ve svůj neprospěch, Anděl Boží už čeká, má meč, aby tě rozťal vpůli; tak vás oba zahubí."
  60. Celé shromáždění začalo hlasitě volat a chválilo Boha, který zachraňuje ty, kdo v něho doufají.
  61. Obořili se na ty dva starší, neboť Daniel je usvědčil slovy jejich vlastních úst z křivého svědectví, a udělali s nimi to zlé, co oni chtěli učinit bližnímu.
  62. Jednali podle zákona Mojžíšova a zabili je. Tak byla toho dne zachráněna nevinná krev.
  63. Chilkijáš a jeho žena chválili Boha za svou dceru Zuzanu s Jójakímem, jejím mužem, a všemi příbuznými, že se na ní nenašlo nic hanebného.
  64. Od toho dne po všechny další dny se stal Daniel velkým v očích lidu.

Výpisky z četby VI

"Kluk svým vysokým, zadýchaným hlasem povídal dál. Před třemi týdny do vesnice, kde pracoval, přijeli dva muži v obleku se dvěma policisty, vešli do Malikovy továny na koberce a spolu se čtyřmi mladšími a třemi staršími chlapci ho odvedli. Pan Malik ztropil pěkný křik. Co si to dovolují, odvádět mu pracovníky, jeho chlapce. Všechny si přece poctivě koupil, má na to papíry, všechno je podepsané a zaregistrované na úřadě! Kluk se odmlčel a pak se zeptal, jestli je správné, že děti musí dřít v továrnách na koberce, v cihelnách a textilkách, v koželužnách a ocelárnách? Řekl, že by v Americe koberce vyrobené v jeho zemi neměl nikdo kupovat. Kdyby výrobci koberců ty koberce neprodali, neměli by důvod zaměstnávat jako levnou pracovní sílu děti."

Chaim Potok: Zebra a jiné povídky, p. 44

Zarážející podobnost ČR a Israele

Jestli někdy budu mít čas, napíšu podrobný článek o zarážející podobnosti ČR a Israele. Příčina je jasná: východní dědictví ČR (40 let kommunismu) i Israele (většina Israelců pochází z území bývalého carského Ruska). Oba státy vyhnaly svou nepohodlnou národní menšinu: Němce a Palestince. Zapomeňte na Chasary, důležitější jsou kulturní vzorce z posledních 200 let.

V ČR neexistuje jediný seriosní deník, v Israeli je jím toliko Arec. Protože střední třídu boulevard (tabloid) neuspokojuje (Blesk či Aha), tón udávají semiboulevardní noviny, jako je Právo, Mladá fronta, Lidové noviny či Hospodářské noviny. V Israeli je situace podobná: "The style of Israeli tabloids is different from that of foreign ones. In The Sun in England or Bild in Germany, a tax or sex scandal may be on the front page. In contrast, Israeli popular papers usually deal with topics similar to those of the quality press, but with a different presentation and emphasis. They may even put an economic issue up front, if it affects the pockets of their readers. To some extent the popular press fulfills an important role, as it introduces a public - which would not read a quality newspaper - to serious issues. Israeli radio and television likewise follow the popular trend."

Zajímavý pohled Jaira Šelega

Vyšel v Arec (הארץ): "In this sense, there is apparently a deep connection between the Europeans' pacifism and the low birth rates on the continent; both of them indicate a policy of "eat and make merry because tomorrow we may die;" a deep lack of trust in life in the long run because the wish to live - which is not merely that of an individual but rather of the civilization in which he lives - does indeed demand victims."

Palestina vs. Tibet - dvojí standard

The Palestinians are not as nice as the Tibetans in the eyes of the world. But the Palestinian people deserve exactly the same rights as the occupied Tibetan people, even if their leaders are less enchanting, they have no scarlet robes and their fight is more violent. There is absolutely no connection between rights and the means of protest, and from that perspective, there is no difference between a Tibetan and a Palestinian - they both deserve the exact same freedom.

Moreover, in the first years of the Israeli occupation, most Palestinians accepted it submissively, with practically no violence. What did they get as a result? Nothing. The world and Israel cloaked themselves in apathy and callousness. Only when planes started being hijacked in the 1970s did the world begin to notice that a Palestinian problem even existed. In contrast, the Tibetan struggle also was tainted with violence in the past, and it is reasonable to assume that violence will increase if the Tibetans do not attain their goal.[...]

Nowhere in the world today is there a region more besieged and confined than Gaza. And what is the result? The world calls to boycott the occupier in the case of China, while absurdly, with regard to the Palestinians, the world is boycotting the occupied entity, or at least its elected leadership, and not the occupier. This, it seems, has no parallel in history.

Internationally speaking, the situation of the Palestinians is ostensibly better, since while all governments recognize Chinese sovereignty over Tibet, no government in the world recognizes Israeli sovereignty over the Palestinian territories. Practically speaking, this does not help the Palestinians much: Contemporary bon ton is to support the struggle for Tibet, only Tibet. The Palestinians have not even one Richard Gere to serve as a mouthpiece. German Chancellor Angela Merkel is boycotting the Olympic games but paid an official visit to Israel, where she spoke not one word about the shameful conditions in Gaza under Israeli occupation. Is there any other way to describe this, except a double standard?

Zdroj: Gideon Levy: Palestinians versus Tibetans - a double standard, Haaretz.com

Vtip od Hedvíčka

Už máme jiné starosti, takže se přestaly vyprávět antikommunistické vtipy. Tenhle je ale hezký: "Panu Novákovi zdál sen, že Američani osvobodili Československo od komunismu. V Praze u sochy svatého Václava sedí na tanku americký generál a k němu přichází pražský primátor, na rudé podušce přináší symbolické klíče od města, v předklonu děkuje za osvobození, vysvětluje, že nechtěl, musel, děti, manželka, hemeroidy, strach a ptá se, zda může pro pana generála něco udělat. "Ano, můžete," odvětí generál, "okamžitě vraťte panu Novákovi ten rybářský lístek.""

9. května 2008

Del Ponteová o Haradinajovi

Řekla: "Für mich ist er ein Kriegsverbrecher. (Pro mne je to válečný zločinec.)" aniž by měla jakékoliv důkazy. Je to známka toho, že svůj protisrbský fanatism nahradila fanatismem protialbánským.

Další pokus o exkulpaci Putina

Chudák Putin! Vůbec netuší, co se mu v FSB děje a nemá na to sebemenší vliv. Dobrý pokus, ale příliš to připomíná Jagodu a NKVD. Nicméně ruská vlivová agentura opět prokázala své kvality.

Letecká přehlídka nad Moskvou, 9. května 2008






Zdroj: River Pilgrim - журнал Михаила Архипова

Podle názoru odborníků by dva Su-34 dokázaly proniknout nad naše území, odrazit naše letectvo a zničit všechna větší města. Zde vyvstává zásadní problém. Naši republiku vzhledem k její bezvýznamnosti teroristické útoky zatím neohrožují. Má se však stát základnou pro radiolokátory, případně rakety amerického antiraketového systému. Ten není samozřejmě určen na obranu proti Severní Koreji nebo Íránu. Tyto země ohrožují Evropu asi stejně reálně jako Kuba Ameriku. Jak přiznal nedávno odstoupivší americký ministr obrany, hlavní vojenské aktivity USA jsou zaměřeny proti Rusku. Patří mezi ně přijetí pobaltských zemí do NATO. Přijetí Gruzie do tohoto paktu, které z hlediska obrany Evropy a USA nedává žádný smysl, je však přímým ohrožením zájmů Ruska.

Zdroj: Máme se bát Ruska? 11.4.2007, Super.cz

Počet členů Národní strany

Národní strana může mít tak čtyřicet členů, Národní garda podle mého osobního odhadu pět. Nálada v české společnosti podobným hnutím zrovna nepřeje. Po ultrapravicovém uskupení s mírně fašizujícími sklony není prostě poptávka,“ říká Janda. Domnívám se, že PČR má přesné informace. Proč tedy media o tak marginální skupině pořád tolik referují?

Jandourek o radaru

Na svém blogu. Následovala debata mezi Ondřejem Slačálkem a Janem Jandourkem, k níž se vyjádřil i Malý čtenář, který Jandourkovi vyčítá větu: "Nejdříve je dobré držet se faktů. Tedy text Adama Drdy měl asi 11500 znaků, polemika O. S. tedy nebyla třetinová, ale dosahovala poloviny původního textu," neboť se v ní nedržel faktů. Držet se faktů je taková dnešní zvláštní modla, jako by fakta byla všespásná a hodnoty nic neznamenaly.

Zajímavý je Jandourkův seznam zakázaných slov: "Kdo je…, zvrhlé umění, provokace, válečný štváč" etc. Jsem přeci jen mladší než Jan Jandourek, takže žádná zakázaná slova neuznávám. Konceptuální umění je zvrhlé. O konečném řešení německé otázky mluvil Beneš. Apod. Vyrábět umělá tabu není hodno dnešní doby.

A ještě je zajímavé, jaké úctě se mezi pravicovými intelektuály těší levičáci jako je Václav Bělohradský ("Klíčem k pojmu impérium je rozdíl mezi populus a gens, respektive extra muros a intra muros. Uvnitř hradeb Říma, intra muros, je lid, populus, a ten je politickým subjektem, v jeho sporech se prosazuje hegemonie, která legitimizuje a orientuje imperiální moc — moc nad lidmi. Extra muros neexistuje, jen lidi, gens, kteří nemají impérium, ale jen potestas, moc lokální a klanovou, kterou impérium toleruje. Stát, jako je Česko (a většina dalších států), není svrchovaný v tom smyslu, že by lid vykonával impérium — mají jen potestas. Jsou lidem ve svém státě, ale pouhé gens v impériu.") nebo Egon Bondy. Holt to byli antikommunisté, a to převáží.

Updated.

Kultovní krátký český film

Via Frettie. Byl jsem mladistvým intelektuálem. Ve vedlejší roli i František Fuka!

Automatický překlad

via Malý čtenář. Moderní technika dokáže divy. Zde je překlad z francouzštiny do češtiny od člověka, který dle vlastních slov neumí slovo francouzsky:

Depuis China Voksal, où il avait décidé d’abandonner son demi-frère et Ann Suba, il avait voyagé dans des trains anonymes, parmi des voyageurs qui ne le connaissaient pas. Des convois très lents, très mal chauffés où les gens restaient enfouis dans de mauvaises couchettes dans l’espoir d’échapper au froid. Puis dans la Mikado Cie il avait rejoint une tribu de Roux qui l’avaient reçu avec simplicité et sans étonnement. Ils savaient que le Messie viendrait un jour leur rendre visite, c’était dans toutes les mémoires depuis longtemps. Ce fut avec eux qu’il traversa la frontière de la Compagnie de la Banquise.
Il reprit d’autres trains plus confortables et atteignit le Dépotoir un matin, alors que les chaudières remplies d’ossements brisés commençaient à répandre dans l’air des vapeurs grasses qui gelaient plus difficilement.
Les plus vieux vinrent à sa rencontre parce qu’eux aussi savaient qu’il approchait.
— Tu es parti longtemps, trop longtemps, dit le plus âgé qui avait un poil blanc clairsemé, sous lequel on apercevait sa peau ridée. Pourquoi faut-il que tu nous abandonnes alors que les baleines se font rares ? Nous ne sommes plus très nombreux dans le temple d’os.
Ils le conduisirent jusqu’au mausolée de glace transparente de sa mère Jdrou et, une fois de plus, il fut ému par la tendre jeunesse et la beauté de celle qui l’avait mis au monde.
Od China Vogzalu, kde se rozhodl opustit svého nevlastního bratra a Ann Subovou, cestoval po vlacích zcela anonymně. Nikdo z tamních cestovatelů ho neznal. Šlo většinou o velmi pomalé konvoje, špatně vytápěné, ve kterých zůstávali cestující celou cestu ležet na svých lůžkách přikrytí špinavými řídkými dekami a doufali, že tak uniknou zimě. Potom se ve společnosti Mikado připojil k jednomu kmeni Lidí z Chladu. Vypadalo to, že je jeho příchod vůbec nepřekvapil, jakoby s tím počítali. Věděli, že k nim jednoho dne přijde jejich Mesiáš, tuto informaci si předávali z generace na generaci. S nimi i překročil hranice do Společnosti mořského ledovce.
Tam se pomocí přeci jen pohodlnějších vlaků dostal až na Skládku. Vzduch kolem byl plný mastných par, které stoupaly z kotlů, ve kterých se vařily tučné zbytky velrybích těl.
Nejstarší z místních Zrzavých jeho příchod už dlouho očekávali.
„Byl jsi dlouho pryč, moc dlouho,“ řekl jeden z nejstarších Ledových mužů žijících na Skládce. Jeho srst byla skoro bílá a pod ní už prosvítala vrásčitá kůže. „Je nás už tady málo, velryby nám vozí čím dál míň.“ Doprovodili ho až k ledovému mauzoleu, kde odpočívala Jdrou. Krásná mladá žena, která přivedla Jdriena na svět.


Kommentář od člověka, který se učí francouzsky, takže tak dobře jako Aleš Zeman nebo Tomáš Pecina ještě neumí: dans des trains anonymes = v anonymních vlacích, parmi des voyageurs qui ne le connaissaient pas = mezi cestovateli, kteří ho neznali, etc.

8. května 2008

Proč je každý provocateur považován za umělce?

Na brněnské radnici bude viset srdce s vaginou. Nic proti tomu, už se staly horší věci. Ale proč se tomu říká umění? Co to má s uměním společného?

Klára Kubíčková píše rovnici: "Impresionisté, Duchamp, kubisté, Picasso." Impressionisty bych nechal stranou, těm šlo ještě o to posunout výrazové prostředky, byť se jim to nezdařilo. Ale Duchampův pissoir? To není žádné umění, ale jen provokace.

A jen to, co se vymyká našemu přímočarému chápání, dokáže posouvat hranice.
Proč bychom měli věčně posouvat hranice? A kam až?

Srdce ve veřejném prostoru uměním je
Proč? Na to by ideologové moderního umění měli odpovědět. Zatím jsou jen agenty s teplou vodou.

Může se nám nelíbit, že nám na radnici svítí srdce s vaginou, nemáme ale právo ho zakázat.
Zakázat ho sice můžeme, ale provokace je nejlepší ignorovat. Je to nejúčinnější. T. A. by mohl vyprávět.

HRW potvrdila tvrzení del Ponteové o prodeji orgánů v Kosovu

Organizace na ochranu lidských práv Human Rights Watch (HRW) disponuje dodatečnými informacemi, které podporují tvrzení bývalé hlavní prokurátorky haagského soudu Carly del Ponteové, zveřejněné v její knize Lov. Del Ponteová tam píše i o prodeji orgánů kosovskosrbských zajatců.
Podrobnosti zde.

7. května 2008

Fernando Tambroni, protofašistický premiér

Během neměnné politiky I. italské republiky (1947–1992) bylo jedním z mála pokusů o změnu shora úsilí křesťanského demokrata Fernanda Tambroniho opřít se v roce 1960 místo o socialisty o postfašisty z MSI. Tento pokus nevyšel. Jeho záměr nastolit tvrdý régime narazil na odpor kommunistických odborů CGIL. Na protivládních demonstracích policie usmrtila několik demonstratů a Tambroni byl přinucen resignovat. Zemřel předčasně 3 roky na to.

6. května 2008

Malé dějiny

via Malý čtenář. Michal Matoušek píše: "Nepřipomíná se zrovna často, že i Josef Škvorecký mluvil na slavném čtvrtém sjezdu svazu spisovatelů, tak jako Havel, Kohout nebo Vaculík. Ovšem zatímco ti tři ve svých projevech sledovali témata, aby se tak řeklo, výbušněji občanská, a byli pak za ně přiměřeně svému postavení pronásledováni, Josef Škvorecký promluvil o důležitější věci: o honorářové vyhlášce tehdy platné v překladatelské branži."

Negramotný Richard Seemann

Richard Seemann napsal: "Tehdejší rakousko-uherský ministerský předseda hrabě Stürgkh…" Žádný "rakousko-uherský ministerský předseda" nikdy neexistoval. Předlitavsko mělo vlastního premiéra, Uhersko rovněž.

Centrum Simona Wiesenthala

Podle Richarda Seemanna je Centrum Simona Wiesenthala "mezinárodní organizace pro lidská práva". Podle sebe sama je "mezinárodní organisací pro židovská lidská práva". Je Group 4 Securicor také organisací pro lidská práva, např. vlastníků velkých majetků?

Doležal o kommunismu

Bohumil Doležal píše: "byli Češi pachatelé či oběti v případě komunismu? Sama otázka je nevěcná, protože co je to komunismus? Zde hovoříme o tzv. marxismu-leninismu, státní ideologii Ruského impéria v letech 1917-1991, a tomu Češi sice pořádně naletěli, ale říkat, že jsou „pachatelé“, by bylo divoké přehánění."

5. května 2008

Odpor k přímé demokracii

Bohumil Doležal kritisuje koncept přímé demokracie: "Ráno člověk vstane, zapne počítač a naskočí mu denní porce lidového hlasování. Během snídaně stihne to, co dnes žvanivým darmožroutům v parlamentu trvá hodiny a dny, a pak vzhůru do práce. Problém je v tom, že z pětadevadesáti procent vůbec nebude vědět, o čem hlasuje. V tom případě se na to buď vykašle (a nechá hlasování těm, jimž drzost umožňuje se přes tuto překážku přehoupnout), nebo se obrátí na některý z důvěryhodných poradenských serverů. Bude možné taky svůj hlas někomu jednoduše pronajmout nebo prodat (s jistotou desetinásobku). Čímž se octneme zase v demokracii nepřímé, jen o hodně problematičtější, než byla ta, kterou jsme chtěli technickou revolucí přetvořit."

Mám přesně opačný názor.

Doležal dále píše: "Přímou volbou se daleko obtížněji volí J. F. Kennedy než Hitler nebo Mussolini." Jeho nadšení z Kennedyho rovněž nesdílím. (Problém dnešních sedmdesátníků) Kennedy byl mnohem horší president, než byl Nixon.

"A ostatně, v zemi, kde i pro mnohé naše sociální demokraty zítra již znamená včera, se může předsedou strany stát i její nečlen." Je otázkou, zda je dobře, že politické strany jsou spolky. Historicky to byla konsorcia, takže tam tento případ vůbec nemohl nastat.

Social Propaganda Cartoons of 1950s

During the early 1950s, Spots Before Your Eyes, a series of eight animated cartoons produced by AJC [American Jewish Committee], aired on TV stations throughout the nation. In 1954, AJC won Variety’s annual award for the best use of television in the field of human relations.

Baseball, Produced and distributed by AJC. (1950s)

Theme: America is like a baseball team; all must work together to be a winning team.
Special Interest: A shortened version was broadcast during the 1952 World Series.

Here's Looking at You, Produced by AJC and the National Conference of Christians and Jews. (1950s)

Theme: What would happen if everyone looked alike? The cartoon explains the value of diversity.

The Six R's, Produced and distributed by AJC. (1950s)

Theme: Children need to learn the three new "R's" : Rights, Responsibilities, and Human Relations.
Special Interest: Sponsors included the American Legion, National Congress of Parents and Teachers, National Education Association, and the United States Office of Education.

Snigglegrass, Produced by AJC and the Advertising Council. (1950s)

Theme: Immigrants make important contributions to American life.

Sweet 'n' Sour, Produced and distributed by AJC. (1950s)

Theme: Uses the Benny Goodman Quartet, recording of “Running Wild” to show that Americans of all races and creeds can “swing together.”

There's a U in UN, Produced by AJC and the American Association for the United Nations. (1950s)

Theme: Stresses importance of the UN in advancing peace and security.

Hopeful Herbert, Produced by AJC and the American Association for the United Nations. (1950s)

Theme: Stresses importance of the UN in advancing peace and security.

Three-Ring Circus, Produced and distributed by AJC. (1950s)

Theme: Refusing to accept certain partners because of race or religion, “Joe the Schmo” falls off the trapeze.

Zdroj: AJC Archives

Although ethnic and cultural pluralism are certainly not guaranteed to satisfy Jewish interests (see Ch. 8), it is nonetheless the case that ethnically and religiously pluralistic societies have been perceived by Jews as more likely to satisfy Jewish interests than are societies characterized by ethnic and religious homogeneity among gentiles.


Kevin MacDonald: The Culture Of Critique, Chapter 7, Jewish Involvement in Shaping US Immigration Policy.

4. května 2008

Výpisky z četby V

"Atmosféru 70. let ve Francii poznamenal skandální úspěch filmů Phantom of the Paradise, Mechanický pomeranč a Buzíci: tyto naprosto odlišné filmy měly všechny úspěch a ten nastolil komerční relevanci "mladé" kultury, založené hlavně na sexu a násilí, která v dalších desetiletích dobývala další a další podíly na trhu. Zbohatlí třicátníci ze 60. let se zase našli v Emanuele, natočené v roce 1974: Just Jaecklin tu nabídl nové zábavy, exotická místa a erotické představy a jeho film se sám o sobě stal manifestem, jak vejít do civilisace volného času v lůně kultury, jež zůstávala hluboce židovsko-křesťanská."

Michel Houellebecq: Elementární částice, p. 67

Gerhard Gentzen, oběť českých vrahů

Jeden z největších mathematiků 20. století, Gerhard Gentzen, doplatil životem na to, že se za války v roce 1943 stal mimořádným professorem Německé university v Praze.

Dne 7. května 1945 byl společně s ostatními professory Německé university zadržen. Ve vězení na Karlově náměstí 4. srpna 1945 umřel hlady; stejně nesmyslnou smrtí, kterou vinou bolševiků zahynul velký ruský básník Alexandr Blok.

3. května 2008

Rudí fašisté

Ukázka z publikace Rudé kanály: "articulate anti-Communists are blacklisted and smeared with that venomous intensity which is characteristic of Red Fascists alone."

Lord Palmerston, patron neokonservativců

Přečtěte si jeho zajímavý životopis ve wikipedii: "I hold that the real policy of England... is to be the champion of justice and right, pursuing that course with moderation and prudence, not becoming the Quixote of the world, but giving the weight of her moral sanction and support wherever she thinks that justice is, and whenever she thinks that wrong has been done."

"Lord Palmerston attacked Cobden and his speech as being pervaded by "an anti-English feeling, an abnegation of all those ties which bind men to their country and to their fellow-countrymen, which I should hardly have expected from the lips of any member of this House. Everything that was English was wrong, and everything that was hostile to England was right.""

Kaminski, válečný zločinec popravený nacisty

Americký server zdůvodňuje popravu velitele RONA tím, že šlo kulturní nepochpení mezi Němci a Rusy. Bronislaw Kaminski se domníval, že Němci mínili účast Rusů na potlačování varšavského povstání jako odškodnění za to, že v Rusku přišli o všechno. Němci byli naopak shockováni barbarstvím Rusů a drancování nebylo rozhodně něco, co by hodlali tolerovat.

Ruští neonacisté podporují Srby


chorvatské titulky (záznam z koncertu)

Symptomatické jsou verše: "A co ty, Evropo, zavíráš oči? / Vidíš, tvou rukou zabíjejí Slovany."

K tomu též článek Сербия - это форпост России в Европе.

Updated.

Týdeník o ROA


rusky

Jan Stern o filmu

A2: "Krásným příkladem jsou Snowboarďáci. Základní úkol autorů byl jasný: vyrobit „American pie“, nadnárodní produkt teenagerovské komedie, s jasně definovaným stylem humoru, vizáží hrdinů, typem postav, typem zápletky. Hlubinným citem filmaře však tvůrci cítili, že natočí-li pouze české „prci, prci“, mohla by se jejich marketingová bárka zle rozbít o skaliska výše uvedeného mystéria. A proto zcela programově postavili svou kampaň k filmu na „lokalizační“ strategii, popírající „globalizační“ podstatu produktu, na expozici reálně pochybné, leč pro diváka životně důležité návaznosti na české „horské“ komedie předešlých dekád: Anděl na horách, Homolka a tobolka, S tebou mě baví svět, Sněženky a machři. Došlo k podivuhodné mutaci lokálního a globálního, mutaci, kterou budeme vídat stále více, a úspěšnost této hybridizační strategie bude napříště zásadním způsobem rozhodovat o úspěchu kulturních projektů. A zdaleka nejen u nás."

"Program českých televizí o Vánocích a Silvestru je posvátnou vatrou našeho kmene, která nám dává to, co se nazývá identita, a co je koneckonců vždy jisté zapojení do mýtu. Buďme za tuto vatru vděčni, všichni ji k dispozici nemají. Když se podíváme na programovou nabídku slovenské komerční televize Markíza na konci roku, zjistíme, že „slovenské Vánoce“ tvoří Hollywood a Barrandov. Americké romantické komedie a česká klasika. Zní jen čeština nebo slovenský dabing. Tenhle rozdíl mezi Slovenskem a Českem si málokdo uvědomuje. V jeho světle je také pochopitelnější, proč Slovenská národní strana získává 10 procent hlasů ve volbách. Aniž bych chtěl nějak hájit jakýkoli projev nacionalismu, při bližším pohledu je zřejmé, že slovenský nacionalismus je reakcí na mimořádný tlak kulturního imperialismu."

2. května 2008

Just o ODS

Napsal: "Nejde však jen o slovník, jde o způsob myšlení, mentalitu. Páni radní za pravicovou ODS si patrně vůbec neuvědomují, jak hluboce vězí v bolševickém myšlenkovém schématu: prvotní je ekonomická základna, kultura je druhotná, pouhá nadstavba („šlehačka na dortu“). Základna určuje nadstavbu, ne naopak. Nejprve kvantita – potom kvalita. Základní otázka zní: kolik má papež divizí? (J. V. Stalin). Nejdřív hmota – rozuměj „hmotný prospěch“, „výnosy“ – potom duch (morálka, právo)."

Jaroslav Seifert z pohledu anglických slavistů

Jan Čulík vyštrachal starý text Karla Brušáka a jeho žáků: "V poslední době píše Seifert verše přesládlé, nevolnost vyvolávající sebelítosti."

1. května 2008

Příměří

Příměří je ukončení nepřátelství (cessation of hostilities). Může být buď
  1. dočasné (ceasefire, truce), nebo
  2. trvalé (armistice).

Američtí Palachové

Ačkoliv v ČR je synonymem pro sebevraždu upálením Jan Palach, muž, který to vše začal, byl Thích Quảng Đức 11. června 1963. Tento způsob sebevraždy se pak rozšířil i v USA. První byla Alice Herzová, která se upálila 16. března 1965 na protest proti válce ve Vietnamu: “I wanted to burn myself like the monks in Vietnam did.” Následoval ji Norman Morrison 2. listopadu 1965 a Roger Allen LaPorte 9. listopadu 1965. Když ani to nepomohlo, tak se 15. října 1967 upálila Florence Beaumontová a 10. května 1970 George Winne, Jr. Vietnamská válka skončila 30. dubna 1975, když kommunisté dobyli Saigon.

Pak byl v USA dlouho klid, až se 22. října 1996 upálila Kathy Changeová, která jako záminku ani žádnou válku nepotřebovala. To samé platí pro studentku Elizabeth Shinovou († 14. dubna 2000). Politický protest obnovil až Malachi Ritscher, který se 3. listopadu 2006 upálil na protest proti válce v Iráku.

Zajímavé je upálení vojáka Wehrmachtu, Reinholda Elstnera, který tak 25. dubna 1995 protestoval proti "officiálním urážkám a démonisaci německého lidu a německých vojáků 50 let od skončení II. světové války".

Updated.

30. dubna 2008

Arogance a dvojí metr

Jinak si nelze vysvětlit dnešní výtku Severoatlantické aliance vůči Rusku, která, jak informuje Reuters, varovala Kreml ohledně navyšování početních stavů vojsk Ruské federace v Abcházii.

Jak dále informuje server Aktuálně, Javier Solana označil navyšování počtu ruských mírových sil v obou samozvaných republikách za nerozumný krok, který jen přispívá ke zvyšování napětí. Zopakoval také, že EU plně podporuje územní nedělitelnost Gruzie.

Že Spojené státy léta (po pádu železné opony) budují síť vlastních vojenských základen po celé Evropě, je v pořádku, stejně jako například Camp Bondsteel v Kosovu. Ruské síly v Abcházii jsou ovšem velký problém. Když nedávno vyhlásilo Kosovo protiprávně nezávislost na Srbsku, lidé jako Javier Solana v jeho prospěch argumentovali sebeurčením národů. To samé ovšem odmítají v případě Abcházie. Proč? Kde bere Washinghton dispenz k tomu, určovat kdy se děje po právu a kdy ne? Že by z přesvědčení o vlastní dějinné úloze dané Prozřetelností?

Zdá se, že Brzezinského strategie je uplatňována velmi důsledně a obkličování Ruska základnami a regentskými režimy probíhá podle plánu. Ve vlastním zájmu bychom měli jakékoli zatažení do této pochybné hry, jejímž cílem je znovuoživení ducha studené války a bipolárního světa, odmítnout. Rusko není nutné milovat, ale jeho existence a síla, stejně jako vzrůstající ekonomický význam je holý fakt, vyvolávání umělého konfliktu mezi "Západem" a Ruskem je hrou s otevřeným ohněm a možnými nedozírnými důsledky pro všechny strany.

Miloš Forman vyšel z módy

Jak ukazuje žebříček AFI, Miloš Forman vyšel z módy. Přelet nad kukaččím hnízdem (1975) klesl za 10 let z 20. na 33. místo, Amadeus (1984) z 53. místa úplně vypadl.

Informační válka na Wikipedii?

The Electronic Intifada, 21 April 2008:

A pro-Israel pressure group is orchestrating a secret, long-term campaign to infiltrate the popular online encyclopedia Wikipedia to rewrite Palestinian history, pass off crude propaganda as fact, and take over Wikipedia administrative structures to ensure these changes go either undetected or unchallenged.

A series of emails by members and associates of the pro-Israel group CAMERA (Committee for Accuracy in Middle East Reporting in America), provided to The Electronic Intifada (EI), indicate the group is engaged in what one activist termed a "war" on Wikipedia.

A 13 March action alert signed by Gilead Ini, a "Senior Research Analyst" at CAMERA, calls for "volunteers who can work as 'editors' to ensure" that Israel-related articles on Wikipedia are "free of bias and error, and include necessary facts and context." However, subsequent communications indicate that the group not only wanted to keep the effort secret from the media, the public, and Wikipedia administrators, but that the material they intended to introduce included discredited claims that could smear Palestinians and Muslims and conceal Israel's true history.

[...]

Wikipedia:

In an April 2008 article on the pro-Palestinian news site Electronic Intifada, CAMERA was accused of organizing a secret campaign to influence certain articles on Wikipedia, the open-content online encyclopedia. A Wikipedia user reportedly advised the group that "One or more of you who want to take this route should stay away from any Israel realted (sic) articles for one month until they (sic) interact in a positive way with 100 wikipedia (sic) editors who would be used later to vote you as an administrator." Gilead Ini, a "CAMERA Senior Research Analyst" who reportedly organized the campaign, refused to say if the messages were genuine but acknowledged CAMERA recently ran an email campaign meant to promote edits that "ensure accuracy" on certain Wikipedia articles. Fairness and Accuracy in Reporting, a progressive media criticism organization based in New York City, writes "CAMERA's emails are particularly insidious in that stealth and misrepresentation are presented as the keys to success." Ini maintains that his email campaign adhered to Wikipedia's rules.

28. dubna 2008

Programový projev Mirka Topolánka

Na konferenci ODS.

Zahradil a dogmata Holocaustu

Europoslanec Jan Zahradil před 2 lety napsal: "Zákaz popírání genocidy se však používal výhradně v souvislosti s událostmi druhé světové války a holocaustem. Je tedy otázkou, zda soudní rozšíření tohoto zákazu i na události nesouvisející s druhou světovou válkou není určitou relativizací holocaustu. To by bylo znepokojující."

Co o tom soudí Norman G. Finkelstein? "Kostru Holocaustu podepírají dvě ústřední dogmata:

(1) Holocaust označuje kategoricky jedinečnou historickou událost.
(2) Holocaust označuje vyvrcholení neracionální, věčné nenávisti Gojů k Židům.

Ani jedno z těchto dogmat vůbec nefigurovalo ve veřejných diskusích před červnovou válkou 1967, a ačkoliv se později staly centrálním námětem literatury o Holocaustu, žádná z nich nefigurovala v žádné studii o nacistickém holocaustu."

Jon Wiener píše: "It's easy to point out ways in which the Holocaust was not unique: Stalin killed more people than Hitler; Gypsies suffered losses that were roughly proportional to those of the Jews. But there's a more radical argument Novick found in the work of philosopher Berel Lang: "So what if the Holocaust is unique?" The uniqueness argument serves primarily to denigrate or minimize the sufferings of others … In response to Armenians who argued that they too were the victims of genocide, Lucy Dawidowicz, a leading Holocaust historian, argued that the Turks had "a rational reason" for killing Armenians, unlike the Germans, who had no rational reason for killing Jews."

Nečas to přehání

Ministr práce a sociálních věcí Nečas kommentoval odlišná stanoviska Rychetského, Musila a Wagnerové takto: "Nevím, zda je to parodie, nebo je to myšleno vážně".

Myslím, že už to přehání. Rychetský a Musil neučinili nic jiného, než že byli konsistentní ve svém rozhodování. Wagnerová se pokusila zachránit reputaci ÚS, když nekvalitní většinové stanovisko doprovodila svým poměrně zdařilým souběžným.

Státník by si měl odpustit zlehčování práce soudců a pokusů soud takto politisovat. Měl by se smířit s tím, že i soudci mají světový (ideový) názor.

Pavel Eichler opět lže

Pavel Eichler opět nachytán při lži. Nebo si snad neumí správně vyložit jednoduchou tabulku s čísly?

Další záchvat -jkb-

Tak se nám wiki otřásá pod dalším záchvatem -jkb-, tentokrát ve sporu se správcem Vrbou. Oč jde?

Na diskussní stránku -jkb- kdosi postnul dávný Hedvíčkův článek (v dikci -jkb-: "pomateného exwikipedisty"). Správce Vrba si toho všiml a svým neorthodoxním způsobem ho odstranil. (Srozumitelně je to popsáno na Wikisource.)

JKB poměrně racionálně argumentoval, že
  1. přetisk Hedvíčkova článku s vysokou pravděpodobností není porušení autorského práva,
  2. i kdyby porušením autorského práva bylo, má se s ním zacházet standardně, nikoliv falšováním seznamu editací stránky ("historie") a
  3. patří mezi přirozenou lidskou slušnost na podobné manipulace se stránkou jejího majitele upozornit.
Správce Vrba však stížnost JKB nepochopil a za "odměnu" mu obnovil tři již smazané archivy, které měl JKB v rámci nadpráví odstraněny. Není divu, že -jkb- vypěnil a označil správce Vrbu za perversního, za nekontrolovatelnou střelu a jeho akci za provokaci a nekontrolovaný výlev nezachranitelného alkoholika. Svůj ego trip JKB zakončil tím, že počínání správce Vrby diagnostikoval takto: "muselo mu něco sednout na mozek a cítí se imperátorem, který musí odstranit všechny, kteří mu neholdují".

A jako by to nebylo málo, JKB přirovnal mou osobu k Vrbovi, tedy mne nepřímo označil za perversního, nekontrolovatelnou střelu a nezachranitelného alkoholika. To vše za tupého přihlížení správců, kteří JKB jeho osobní útoky a urážky v rámci jeho nadpráví trpí, zatímco mne nechali odsoudit na doživotí.

24. dubna 2008

Srbský imperialism v Černé Hoře

Poučný článek.

Další Cynikova oběť

Dezidor nás upozornil na smutný případ wikipedisty Nadora, který byl z wikipedie téměř [doplněno] vyštván soustředěným úsilím fanatika Cynika a bohorovného Daniela Baránka a neméně bohorovného Ioanna Pragensis. Pěkně s tou wikipedií zacházíte, soudruzi:
Lidé jsou tu neobyčejně fanatičtí a negativní, zlí a ubližující, což začíná velice špatně dopadat například na mé zdraví. Atmosféra je velice demotivující a utiskující, až mučivá. Tento tlak je již nadále nesnesitelný. Děkuji tomu málo Wikipedistů, kteří se mnou dokázali jednat věcně a netahali do práce osobní spory, jako je například pan Králík. Loučím se s Vámi, už Vás nikdy nechci potkat. Díky za takovéto přijetí nováčka mezi sebe, které by nečekal ani největší zločinec. Nador 18:12, 18. 4. 2008 (UTC)

Quo usque tandem, Cyniku? "Tento způsob zneužívání procesu ŽoK nelze tolerovat. --ŠJů 15:56, 14. 4. 2008 (UTC)"

Updated.

22. dubna 2008

Jana Machalická také právu nerozumí

V Lidových novinách, zdá se, nepracuje vůbec nikdo, kdo by měl elementární ponětí o právu. Například Jana Machalická tvrdí: "Kateřina Jacques byla navíc zmlácena na povolené demonstraci." Demonstrace se nepovolují, protože svoboda shromažďovací je lidské právo. Ale Janě Machalické by měl někdo nepovolit psát do novin.

Jednalo o reakci na text vyžadující řád a pořádek za každou cenu.

Updated.

Další příklad právní ignorance Lidových novin

Podle nepodepsaného článku: "Kolegu Janáčkové žalují za rasismus". Z textu článku však vysvítá, že kolega Janáčkové byl obžalován z porušení § 198 trestního zákona: "Bývalý místostarosta by měl před soudem stanout kvůli hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení." Jsou v Lidových novinách jen samí právní ignoranti, nebo je tam někdo, kdo je schopen rozlišit mezi občanským a trestním právem?

21. dubna 2008

Opět stupidní novinářka

Tentokrát v Týdnu: "Oproti soudcům a žalobcům, kteří mají v soudních budovách kanceláře, kde taláry odkládají na věšák, si totiž advokáti budou muset oděv nosit s sebou." V ČR žalobci talár nenosí.