Guy Peters: Další potvrzení toho, že se Německo stává diktaturou

Jak informovala iDNES (zřejmě překlad DPA), v Německu stát přihlíží k politické orientaci žadatelů o veřejnou zakázku. To je přesně ta diskriminace, na níž stát nemá právo.

Za výrok: "Nemůžeme po občanech chtít rozhodné počínání vůči pravicovým extremistům, a pak se schovávat za formálně-právní pochybnosti," by se nemusel stydět ani Gottwald.

Ještě ke Sprše

Má stručná poznámka ke Sprše vyvolala rozsáhlou diskussi. Proto je nutné reagovat.

Nejprve k redakční politice ZMP. Je otevřená, jak jen to jde. Bohužel vinou idiota Šťourala jsem musel zavést moderování. Kdokoliv sem však chce psát pravidelněji, nechť mi pošle e-mail na adresu uvedenou na mé soukromé stránce a já ho přidám mezi kommentátory. Nebude mít žádné povinnosti, jen výhodu nečekat na schválení kommentáře.

Mou politikou je pouštět všechny kommentáře, které nejsou trollingem. Připadal bych si jako pokrytec, kdybych censuroval texty M. O. S. či Medvídka hyperkritické k mé osobě, i když mne nebaví. Maximálně na ně nebudu do budoucna odpovídat a mí kritici tak budou mít poslední slovo.

Nejvíce pozoruhodné byly Jezovcovy texty. Nikdy jsem neměl tak naprostý pocit cizoty. Jak jsem s někým, kdo se ode mne totálně liší, mohl být takovou dobu (od 13. 1. 2003 do 20. 6. 2005) v jednom klubu?

P. Zeman byl vždycky pro svou slušnost na Sprše nekritisovatelný. Na druhou stranu ze své funkce šéfa Sprchy neučinil nic, aby druhá (naše) strana nebyla persekuována od první. Proto jsme se připojili k Alexovi, který nekritisovatelnost p. Zemana ukončil. Pro nás z Vrby je p. Zeman takový Dubček. A nezbývá nám než se smířit s tím, že pro Sprchu bude narážka na vzlykání p. Zemana vždy horší než Zmrduv Menstruacni Pamatnicek.

Jinak mám za to, že sledovat mrtvý blog je důsledek přílišného sentimentalismu, který nemůže vyvážit ani statečná Kapitánova obhajoba práva na soukromí a symptomatické nepochopení slov mediální advokátky Dagmar Raupachové: "Takové jednání má bezesporu znaky trestného činu, a pokud policie bude schopná ukázat na konkrétní odesilatele těchto sms zpráv, tak ti se potom samozřejmě nemohou vyhnout trestnímu stíhání. Hrozilo by jim v takovém případě až tři roky vězení," ze strany Sprchařů a jejich odpor ke svobodě slova.

Ukončím proto Jezovcovými slovy: "To že sprchaři mají prostě spoustu jiné práce a zájmů a priorit, a to podstatné už mezi námi bylo řečeno, to je prostě fakt ... daleko příjemnější je se občas sejít, nebo si vyměnit e-mail, což také děláme", která nepochopím do konce svých dní.

Odpověď Mormegilovi

Mormegil publikoval rozsáhlou reakci na mou kritiku jeho osoby. Ukazuje se, že čeští novináři mají svou pověst verbeže zaslouženou, protože nedokáží ani fakta tlumočit nekresleně.

Protože nemám důvodu Mormegilovi nedůvěřovat, považuji jeho vylíčení rozhodných skutečností za pravdivé. Některé mé výtky jsou tedy passé, protože mne novinář uvedl v omyl. Přesto i nadále trvám na tom, že na odchodu Malého čtenáře z cs: má Mormegil lví podíl, protože zcela resignoval na plnění povinností byrokrata.

Guy Peters: Polemika o diskriminaci II

Ondřej Šlechta zveřejnil rozsáhlou repliku na můj článek Polemika o diskriminaci. To si zaslouží podrobnou reakci.

Ondřej Šlechta se mýlí ekonomicky, a to i s Gary Beckerem. Důvody publikoval AHL71, takže je není třeba opakovat, zvláště, když nemohu najít odkaz.

Ondřej Šlechta se mýlí právně, protože po vzoru ultraliberálního předsudku redukuje právo na právo veřejné. Ve skutečnosti je veřejné právo (správní právo, jeho předmětem jsou vertikální vztahy: mezi občanem a veřejnoprávní korporací) dosti pozdní doplněk práva soukromého (jeho předmětem jsou horizontální vztahy: mezi dvěma nebo více lidmi), který až do 19. století byl považován za pouhou politiku. I trestní právo původně začínalo jako soukromé. Regulace soukromých vztahů je proto vlastní podstatou práva; zákaz diskriminace je jeho integrální součástí.

Definice diskriminace

Discriminare znamená rozlišovat. Nicméně z důvodu jazykové ekonomie se diskriminace používá v užším slova smyslu, tj. jako negativní diskriminace (znevýhodňování), a to je zakázáno – nikoliv dialekticky, protože dialekticky se nic nezakazuje. Slovo diskriminace tedy rozhodně není pejorativní.

Předsudky

Nejsou přirozené, protože je děti nemají. Jsou naopak velice špatné a každý člověk by s nimi měl aktivně bojovat. Civilisace je definována tím, že překonáváme zvířeckost v sobě.

Pracovní právo

Hodně lidí u nás pracovnímu právu nerozumí. Zejména lidé odmítají depersonalisaci zaměstnanců. Ale ta slouží k jejich ochraně. Zaměstnavatel proto nepřijímá pana Vopičku, ale účetního. Je to proto, aby od něj nemohl požadovat vlastnosti, které vyplývají z toho, že je Vopička, ale jen ty, které vyplývají z toho, že je účetní.

Proto si zaměstnavatel nemůže vybrat mezi mužem a ženou, nýbrž pouze mezi uchazečem A a uchazečem B, přičemž ve vztahu k jejich pohlaví musí být slepý. V opačném případě B nebude přijat, ačkoliv bude lepší než A. To povede k jeho frustraci a resignaci státu na jeho povinnost zajišťovat rovné zacházení a potlačovat předsudky.

Veřejné právo

Neměl jsem na mysli vztah mezi pachatelem a státem, nýbrž mezi poškozeným a pachatelem. Pokud by stát do něj odmítl ingerovat, sice by tím naplnil společnou thesi kommunistů a ultraliberálů o odumírání státu a práva, ale tím by resignoval na svou povinnost prosazovat řád a spravedlnost. Na to žádný konservativec nemůže přistoupit.

Veřejný prostor

Když někdo podniká, tak dostává privilegium nabízet veřejnosti své zboží nebo služby. To je podstata tržního hospodářství. Vstupuje tak do veřejného prostoru, kde platí obdobné zákonitosti jako ve veřejném právu, např. povinnost uspokojit poptávku, je-li zde nabídka. Z veřejného příslibu jasně vyplývá, že se ho může dovolat každý, kdo přijde první. Povinnost poskytnout službu a uspokojit poptávku (nabídka se nikdy neuspokojuje) je tedy jasně dána. Poskytoval služby si své zákazníky nevybírá, je to naopak zákazník, kdo si vybírá poskytovatele.

Hostinský nemůže přihlížet k tomu, že má někdo záznam v trestním resjtříku, že bije ženu, že se doma opíjí. To musí pro něj zůstat zcela irrelevantní. Jediné, k čemu může přihlížet, je, zda má zákazník dostatek peněz na zaplacení služby, zda aktuálně nepoškozuje veřejný pořádek apod. Své předsudky musí hostinský nechat doma, nebo odejít z veřejného prostoru.

Kolektivní vina

Kolektivní vinou se obvykle myslí vina právní. Ta je nepřijatelná. Metafysická vina je však morální. Pokud na ni kašleme, tak nás tíží jen svědomí.

Jinak Křišťálová noc nebylo žádné aplikování kolektivní viny, nýbrž pogrom, tedy anomie. Aplikací kolektivní viny bylo vyhnání Němců.

Oprávnění žen

Hovořil jsem sociologicky, nikoliv právně. Měl jsem na mysli dvojí břemeno, nižší odměnu za stejnou práci apod.

Jako muž byste měl více pomáhat doma, brát nižší odměnu a smířit se s tím, že ve vedoucích funkcích bude více žen, alespoň třetina, ale optimálně polovina.

Tohle vůbec není o žádné diskriminaci-nediskriminaci-antidiskriminaci, ale na svobodné dohodě svobodných lidí.
To s Vámi souhlasím, ale hovoříme o veřejném prostoru. Jde o to, abyste nebyl vysmíván jako zženštilý, pokud zůstanete na rodičovské dovolené.

Rovnost

Pokud popíráte samotnou existenci rovnosti, tak se nikdy nemůžeme dohodnout. V minulosti jste však mluvil jinak.

V každé kommunitě lidé samozřejmě mohou být rovni, protože právo v některých aspektech mezi nimi nerozlišuje. Například Váš volební hlas je roven volebnímu hlasu pitomce, který se o politiku vůbec nezajímá.

To, že v jiných aspektech je hierarchie, je irrelevantní. Např. státní zástupce Vás může obžalovat: Má nad Vámi moc. Ale pokud s ním budete uzavírat kupní smlouvu, budete si rovni.

Rovnost v žádném případě není pouhý ideální pojem, nýbrž pojem právní, který říká, jak se na Vás právo dívá. Bez rovnosti není svoboda, protože v hierarchických systémech si jsou lidé podřízeni.

Vaši skepsi k možnosti odstranit předsudky a diskriminaci nesdílím. Ačkoliv rasism stále existuje, situace v porovnání před 100 lety je mnohem lepší.

Zákonem deklarovaná rovnost nestačí. Musí být faktická. Rovná startovací čára musí být rovná, nikoliv, že někdo závod poběží s 50 kg závažím a někdo bez něj.

Trestné činy

Je velice správné, že je diskriminace trestná, neboť pošlapání lidské důstojnosti je hnusné. Mějme však na paměti, že crime je i přestupek, zatímco v českém právu přestupek nesmyslně trestný čin není.

Zázračný text na zvýšení návštěvnosti?

Takto to dopadá, když desítky až stovky lidí kopírují na své bloggíísky (jinak většinu blogů na blog.cz nazvat snad ani nelze) text, který má zvyšovat návštěvnost prostřednictvím často hledaných klíčových slov. Znění textu v grafické podobě lze nalézt zde.

Ondřej Šlechta manipuluje

Ačkoli jinak oceňuju odvahu Ondřeje Šlechty, se kterou vystoupil proti tak nedotknutelné entitě jako je Liga proti antisemitismu, musím říct, že mě zklamal svým článkem, popisujícím nedávný incident v holandské společnosti.

Jsem toho názoru, že reakce muslimské političky byla nepřiměřerná. Jsem toho názoru, že do holandské politické scény se vrátila předfortuynovská politická korrektnost (za podobný mail by každý autochtonní holandský politik okamžitě letěl). Ale O. Šlechta svůj článek nazval »Muslimská socialistka Holanďanovi: „ty jsi přistěhovalec!“«, ačkoli v tom mailu Boushra nic takového neříká. Neříká to ani anglický překlad a v diskusi na tuto chybu nick "Jarka" O. Šlechtu upozorňuje. Pan Šlechta ale uhýbá a stále se dožaduje, zda si "Jarka" myslí, že ten mail je v pořádku.

Pane Šlechto, nemyslím si, že ten mail je v pořádku. Ale nemyslím si ani, že je v pořádku to, jak hrubě zkreslujete výroky muslimské sociální demokratky. Nazývá Parbleua uctívačem ďábla a svobodným zednářem (to druhé Parbleu popírá), ale NENAZÝVÁ ho "přistěhovalcem". To jste si vymyslel a tuto chybu jste neopravil ani po upozornění. Tento Váš výmysl posouvá IMHO význam celé události úplně jinam.

Jinak jsem pogoogloval po holandských diskusích a sajtnách. Parbleu má podporu hlavně holandské proletářské pravice. Extrémistická skupina Hizb Ut-Tahrir je sledovaná a výrok, který Parbleu cituje ve svém mailu různým politikům, o tom, že holandská společnost potřebuje bombový útok, nepocházel od jejího představitele Okaye Paly, nýbrž to byl přidaný citát. Na odmítání demokracie má právo každý (odmítám ji rovněž), teprve aktivní kroky k jejímu zrušení jsou trestné.

Připouštím, že bez výjimky souhlasím s posledním odstavcem Šlechtova článku:

„Určité skupiny obyvatelstva“ však ostatní ohrožovat asi mohou. Minimálně se jim mohou vysmívat a také se jim vysmívají, jak s nimi pěkně vymetly. Jak volají po svobodě a toleranci, aby následně právě s její pomocí a za souhlasného (nebo rezignovaného?) mlčení evropských „demokratických“ politických elit naopak ostatním svobodu upíraly.

Je Jayne Gardener populárnější na druhé straně oceánu?

Jayne Gardener je bývalá bloggerka a autorka blogu The Paleoconservative Primer. Ač je označování za antisemitu dnes používáno především jako účinný způsob k umlčení kritiky, texty této americké autorky kanadského původu opravdu převážně protižidovsky zaměřené jsou.

Jayne Gardener po čase svůj blog zrušila, ale možná sama nepočítala s tím, že si určitou "popularitu" získá na druhé straně Atlantiku, konkrétně v České republice a na Slovensku, a že krom překladů jejích článků v několika médiích, vznikne i fanouškovský blog, kde bude kolekce překladů jejích textů do češtiny a slovenštiny.

Na celém fanouškovském blogu není pozoruhodný jenom fakt jeho existence, ale i odkazy na další stránky, které svým čtenářům nabízí. Čekali byste snad někdo běžně odkazy na Eretz, Národní odpor, Fragmenty, Britské listy a Rosťu Hedvíčka na jednom místě?

Diskriminace a teorie preferencí

Články Ondřeje Šlechty ohledně diskriminace patří obvykle mezi dosti kvalitní a s drtivou většinou toho, co k tématu píše, nelze než souhlasit. Přesto bych měl k jeho článku Diskriminovat je naše nezpochybnitelné právo dvě drobné připomínky. Nejprve si přečtěme problematickou pasáž: 

Představme si hypotetickou situaci, kdy existuje restaurace, ve které mají majitelé trpí rasovými předsudky a chtějí zaměstnávat pouze bílé číšníky. Přitom předpokládejme, že jak bílí, tak černí číšníci odvádějí stejně dobrou práci (jinak by nemohlo jít o diskriminaci). Z pohledu socialisty nepředstavitelný projev rasismu, který je nutno řešit kvantem nařízení, zákonů a vyhlášek. Z liberálně-ekonomického pohledu majitelova svobodná volba, na kterou dříve, či později doplatí. Proč ?

Pokud totiž budou existovat restaurace, ve kterých majitelé nechtějí zaměstnávat černé číšníky, poptávka po těchto číšnících klesne a s tím klesne i jejich mzda. Oni poté budou ochotni pracovat za nižší mzdu u restauratérů bez rasových předsudků a těm logicky stoupnou zisky. Výsledkem bude větší zisk restauratérů bez rasových předsudků a porážka restauratérů s rasovými předsudky v konkurenčním boji. Z toho vyplývá, že soukromník si ve svobodné tržní společnosti luxus rasových (nebo jiných předsudků) zkrátka dovolit nemůže, neboť bude dříve nebo později zlikvidován trhem.

1. Výraz trpět předsudky je pro drtivou většinu životních situací holým nesmyslem a ač nepopírám, že předsudky může skutečně někdo i trpět, jedná se o obvykle o slovní spojení, které slouží k urážení názorových oponentů jako nemocných či trpících lidí. Samozřejmě výraz je již zažitý a tak jej spousta lidí používá i z nevědomosti. Zkrátka starý známý boj o jazyk. O významu a také pozitivní funkci předsudků, doufám, sám Ondra Šlechta nepochybuje. Ostatně lidé jako Edmund Burke či Rusell Kirk to již vyjádřili vcelku srozumitelně.

2. Dotyčný majitel restaurace může mít z nepřijímání černošských číšníků nevýhodu, ale v určité situaci též i výhodu. Možnou nevýhodu již Ondřej Šlechta popsal, naopak výhoda může spočívat v tom, že určitá sorta bělošských klientů si za pobyt v restauraci, kde nebude obtěžována pohledem na černošské číšníky, ráda nepatrně vyšší částku připlatí. Vzhledem k tomu, že i mnohé jiné restaurace nabízejí vždy něco navíc (extra čisté prostředí, kvalitní jídlo, dobré umístění či výhled atd.), což obvykle klienty i něco navíc stojí, nevidím důvodu, proč by dotyčný majitel restaurace nemohl profitovat z toho, že jeho obchodním partnerům a klientům bude sympatické, že zaměstnává pouze bělochy. Ve společnostech s vysokou etnickou (či jinou) sounáležitostí může být přijetí číšníků, kteří jsou pro většinu (případných) zákazníků nepřijatelní, dokonce i dosti špatným podnikatelským tahem.

Popřejme však majiteli restaurace šťastnou a žádnými socialisty nerušenou svobodnou personální volbu jeho zaměstnanců.

Ondřej Šlechta: Odpověď

Ad „diskriminace není přírozený jev“

Předjímáte, že samo v prvé řadě pejorativní označení „diskriminace“ existuje jako negativní, špatný jev a dnes je třeba ho dialekticky odstranit. Pravdou ale je, že „diskriminace“ je pouhé negativní označení fenoménu upřednostňování, přičemž pod jednu hlavičku zahrnuje a priori všechny formy upřednostňování někoho před někým, tedy ty legitimní, i nelegitimní formy, jako automaticky špatné.

Upřednostňování vychází přece v prvé řadě z osobních, někdy hospodářských preferencí a někdy z předsudků. Jakkoli jsou předsudky považovány za „reakční přežitek“, jsou člověku ať chceme nebo ne, vlastní. Člověk je pořád živočich, kterému zůstaly zakořeněné určité „pudy“. Patří mezi ně i předjímání z důvodu nedůvěry, obav, rozporných pocitů.

Když mě někdo okrade, porušil zákon a má práva. Když v soukromé sféře nepřijmu například ženu do práce, protože na to které místo se mi zrovna hodí muž, nebo příště nepřijmu muže, neboť chci na obchodní partnery působit dojmem příjemné sekretářky, ještě, než se dotyční setkají se mnou, je to moje osobní volba, co které mi stát nemá co zasahovat.

Zatímco příklad Guye Peterse o „přepadení na ulici“ je z hlediska dotyčného lapky sice také svobodným rozhodnutím, naráží na zákon a po zásluze bude také (většinou) odměněno. Povinnost poskytnout určitý druh služby určité osobě, stejně jako povinnost jí zaměstnat zákonem stanovena není.

Ad „metafyzická vina“

Odpůrcem kolektivní viny jsem pro to, že v minulosti její aplikování znamenalo děsivé lidské ztráty a nesčetná utrpení. Koneckonců taková Křišťálová noc, například, nebylo nic jiného, než aplikování kolektivní viny na německé židovské obyvatelstvo po vraždě zástupce německého velvyslance v Paříži maďarským Židem Grynzspanem. Je to extrémní příklad, ale extrémními důsledky princip kolektivní viny zpravidla končí.

Já osobně vinu za nějaká minulá příkoří rozhodně necítím. Pokud i „minulá příkoří“ chcete považovat za dědictví minulosti hodné připomínání a odpor k nim za „neúctu k předkům“, je to vaše svobodná vůle a volba. Stejně jako já budu přes osobní negativní pocity respektovat například neúctu dnešních některých mladých lidí k odkazu bojovníků proti totalitě, vy respektujte moji „neúctu“, která spočívá v absolutním necítění viny nad tím, že se určitým menšinám děla příkoří, jelikož jsem se jich neúčastnil a nepodílel se na nich.

Ad „muži a ženy“

Ženy dnes nemají „více oprávnění“? Já myslím, že ženy a muži mají Ústavou deklarována stejná práva, nebo ne? V čem spočívá těch „více povinností“, které bych dnes jako muž měl mít? Osobně nemám žádný problém s vykonáváním činností, které byly třeba před 200 lety považovány za „typicky ženské“. Tohle vůbec není o žádné diskriminaci-nediskriminaci-antidiskriminaci, ale na svobodné dohodě svobodných lidí. Žena v domácnosti, stará se o její chod a muž významný plastický chirurg, který tak živí rodinu? V pořádku. A naopak, žena ředitelka firmy, muž se doma stará o děti a chod domácnosti? OK a proč ne? Myslím, že drtivé většině rodin, mužům i ženám, jsou egalitářské konstruktivistické projekty vzdálené realitě, typu antidiskriminačního zákona, lidově řečeno „ukradené“.

Co se ještě týče kolektivní viny: Český národ logicky nemůže nést odpovědnost za „komunismus“, kterýžto pojem je nejdřív nutno podrobit systematické analýze. Vznikal z mnoha příčin a historických kontextů, nemůže za něj žádný národ. Stejně tak převzetí moci komunisty u nás v roce 1948 mělo pozadí v mezinárodní situaci a vůli velmocí, spíše než na náladách a myšlení našeho národa. Ano, můžeme diskutovat o tom, že ve srovnání například s Maďary byli Češi v odporu méně aktivní. Co se týče zločinů, za ty můžou jejich pachatelé, potažmo instituce, které je umožnily. Tj. komunistická vláda, nebo tehdejší KSČ.

Ad „Rovnost jako výsledek Fr. revoluce…“

Pravda je, že rovnost jako fenomén neexistuje. Lidské společenství z podstaty nemůže být rovné, protože každá lidská pospolitost na vyšší úrovni, než je raně paleolitická tlupa sběračů bobulí vyžaduje hierarchii a nutnost rozdělení pozic a úkolů. Tedy nerovnost. Všichni jsme obdařeni odlišnými vlastnostmi a schopnostmi.

Rovnost je pouze ideální pojem, kterému se můžeme vzdalovat, nebo přibližovat. Deklarovaná snaha a přesvědčení o tom, že nerovnost bude zrušena, je svobodě nebezpečná a fakticky znamená jen přebíjení „starých“ nerovností nerovnostmi „novými“. Z pohledu rovnostářů to je správné, argumentují totiž „kompenzováním historických příkoří“, v praxi se však „nerovnost“ nijak neodstraní, nýbrž se jen vymění jeden typ za jiný, což už samo ukazuje značnou iluzornost pojmu „rovnost“.

Byla by ale samozřejmě chyba si myslet, že některé nerovnosti by se neměly řešit. Máme rovné, volební právo, rovnost politickou a rovnost příležitostí. Navíc všechny Ústavy demokratických států hovoří o nepřípustnosti diskriminace za základě rasy, národa, přesvědčení..a tak dále. To je dle mého dostatečný bariéra vůči „diskriminaci“.

Všichni mají zákonem deklarovanou stejnou startovní pozici a jak s ní naloží, je na nich.

Ad „Správnost zákazu diskriminace v restauracích..“ atd

Guy Peters hovoří o jakémsi empirickém vyvrácení teze o „nevyplácení se předsudků“. Předně jen to, že předsudky se samozřejmě vyplatit nemusí. Mělo by ale zůstat věcí daného podnikatele, zda jejich „riziko“ podstoupí. To se mu buď vyplatí, nebo ne. Není nutné zde zasahovat speciálním direktivním příkazem.

To, že Peters nemůže najít odkaz mu nemám za zlé. Nevím ale, zda se dá hovořit o „empirickém důkazu“ v případě nějakého vývoje po přijetí určitého zákona. Naopak to byl ekonom Gary Becker, který ve svých knihách i praktických pokusech dokázal, že například ti hostinští, kteří mají rasové předsudky a kteří nebudou záměrně nepřijímat dejme tomu černochy kvůli jejich barvě pleti, jednoduše zkrachují. Ano zde souhlasím s Petersem. Skutečně se jim to nevyplatí. Konkurence mileráda přijme „nechtěné“ zájemce o práci a rasistu na trhu zlikviduje. Opět ani zde není nutný direktivní vstup státu.

Rasistické a jinak zabarvené jednání na poli trhu práce a nabízených služeb je samozřejmě špatné, ale antidiskriminační legislativa automaticky předpokládá, že pokud zaměstnavatel nepřijme například černocha, či ženu, činí tak automaticky na základě nějakého rasového, či sexistického předsudku.

Ale vždyť ti uchazeči o práci nebo o poskytnutí služby jsou v první řadě lidé a až potom Romové, nebo černoši. Existuje celá řada objektivních důvodů (ale pokud jako soukromník mám důvodu subjektivní, nikdo nemá právo mi říkat, že jsou z nějakého důvodu špatné), proč daného člověka nepřijmout – kratší praxe, menší zkušenosti, výhoda toho druhého v rozšířeném vzdělání v oboru a tak dále.

Tím, že zastánci antidiskriminační legislativy hovoří například v případě nepříjetí Roma do zaměstnání v prvé řadě automaticky o „rasových důvodech“, prokazují, že předsudky zde trpí hlavně oni.

Ad „Kdo chce nabízet služby…“

Záleží na otázce, zda dáváme přednost direktivně řízenému hospodářství, nebo svobodnému střetu nabídky a poptávky na trhu. Pokud tomu prvnímu, má argument Kdo chce nabízet služby veřejnosti, nemůže si své zákazníky vybírat určité logické opodstatnění. Pokud k tomu druhému, je to právě naopak. Vybírání si potenciálních zákazníků mezi veřejností je základem svobodné tržní ekonomiky. Spočívá právě v neustálém vybírání si zákazníků s cílem uspokojit adekvátně nabídku a poptávku s ohledem na vynaložené úsilí, vložený počáteční kapitál, invenci a patřičné know-how.

Pokud by hostinský měl právo neobsloužit Roma, museli by Romové mít právo užít proti němu donucujících prostředků.

Peters opět předpokládá, že hostinský chce neobsloužit Roma proto, že to je Rom, ale ne třeba proto, že to je známý ožrala ze sídliště a náhodou Rom. Stejně jako by neobsloužil „Čecha“, který je místní feťák právě pro to, že to je feťák a ne proto, že to je Čech.

Co se týče „donucovacích prostředků“. K tomu už jsem se věnoval výše. Lze předpokládat, že takové donucovací prostředky by byly v rozporu se zákonem (užití násilí, poškození budovy daného podniku), zatímco „povinnost někoho obsloužit ve vlastním a soukromém podniku“ zákonem stanovena není. Kdyby však hostinský Roma skutečně odmítl obsloužit proto, že je Rom a ten by se bránil „donucovacími prostředky“ ve formě osobního bojkotu (a přesvědčováním svých přátel a známých aby rasistický podnik bojkotovali) a šel by do podniku, kde by „vládl“ hostinský bez rasistických předsudků, jedná o velmi správné jednání.

Rozlišujme prosím, zda dotyčný „poškozený“ byl „poškozen“ skutečně z důvodu nějakého rasismu, či podobného ismu, nebo se jedná o hosta, který budí pohoršení. Nevztahujme na to určitými „ismy“ zabarvené jednání a priori.

Ad „přesun důkazního břemene“

Ano, civilní proces je nutno od trestního odlišovat. Mějme však na paměti, že určité instituce EU například navrhují, aby se diskriminace stala „trestním činem“.

Guy Peters: Polemika o diskriminaci

Ondřej Šlechta napsal obsáhlou polemiku o diskriminaci. Pokusím se na ni reagovat.

Diskriminace jako přirozený jev

Diskriminace není přirozený jev, je to výsledek předsudků. Děti nejsou rasisté a gender je také pouhý kulturní fenomén.

Mezi zákazem a potíráním není žádný rozdíl, pokud si odmyslíme to, že zákaz je deklarace či příkaz, zatímco potírání je aktivní činnost.

Stát si platíme mimo jiné i proto, aby zasahoval do horizontálních vztahů. Když Vás někdo okrade, taky nebudete říkat, že je to Vaše soukromá věc, s níž nemá stát nic dělat.

Neexistuje žádná individuální svoboda diskriminovat, stejně jako neexistuje žádná individuální svoboda krást.

Kolektivní vina

Ano, existuje metafysická vina. To byste jako konservativec měl vědět. Důvodem, proč odčiňujeme metafysickou vinu předků dnes, je to, že důsledky minulých příkoří trvají dodnes. Kdyby například nebylo diskriminace žen, měl byste dnes jako muž mnohem více povinností a žena mnohem více oprávnění.

Odpor k minulosti je dnes běžný, ale to je neúcta k odkazu předků. Minulost nemůžeme jen tak škrtnout; je stále mezi námi.

O tom, že český národ má odpovědnost za kommunism, nemůže nikdo soudný pochybovat. Nebo ho snad nám někdo vnutil?

Kolektivní v. individuální

U diskriminace nejde například o Romy jako celek, nýbrž o konkrétního Roma. Pana Horvátha dnes jistě nikdo diskriminovat nebude, a proto zákaz negativní diskriminace nepotřebuje. Jde mi však o jeho bezejmenného jmenovce.

Rovnost není žádný fenomén posledních let. Je to výsledek Francouzské revoluce, kdy byla zrušena diskriminace třetího stavu. Není na tom nic subjektivního. Zákaz diskriminace je podstatou rovnosti; s legalisovanou diskriminací žádná rovnost možná není.

Diskriminace v zaměstnání, restauracích . . .

Správnost jejího zákazu je dokázána nejen theoreticky, ale též prakticky. Bohužel nemohu najít odkaz, ale vývoj po přijetí zákona o občanských právech v roce 1964 empiricky vyvrátil thesi, že předsudky se ekonomicky nevyplácí.

Kdo chce nabízet služby veřejnosti, nemůže si své zákazníky vybírat, to je podstata. Už to není soukromý vztah, nýbrž veřejný. Pokud by hostinský měl právo neobsloužit Roma, museli by Romové mít právo užít proti němu donucujících prostředků. A soukromé války zcela správně zrušili už ve středověku.

Přesun důkazního břemene

Je v občanském soudním řádu již od roku 2000 (§ 133a, původně: "Skutečnosti tvrzené o tom, že účastník byl přímo nebo nepřímo diskriminován na základě svého pohlaví, má soud ve věcech pracovních za prokázané, pokud v řízení nevyšel najevo opak.") a nejsou s tím naprosto žádné problémy. Je to výraz rovnosti zbraní. Jinak si prosím nepleťte civilní process s trestním.

Jak obhájí, že toho Roma, kterého vyhodil, vyhodil proto, že to je známý lapka a ožrala ze sídliště
To obhájit nejde, protože zaměstnavateli po soukromém životě zaměstnanců vůbec nic není.

Přesná analysa wikipedie

via Ioannes Pragensis: ""Mechanismy Wikipedie ve skutečnosti vedou ke vzniku stále uzavřenější a paranoidnější kliky, které záleží víc na jejím sociálním statutu než na kvalitě obsahu," domnívá se bývalý wikipedista Jan Vaněk. Podle něj připomíná zřízení Wikipedie spíše komunismus. "(Wikipedie) krachuje vlastně na tomtéž, co komunismus - zneužívání moci, byrokratické neefektivitě a trestání individuální aktivity," vysvětlil Vaněk svůj postoj."

Nechvalně známý Mormegil tuto přesnou analysu shodil osobním útokem: "[O]dešel kvůli sporům o obsah několika článků a proto, že nezískal zastání u dalších uživatelů".

Honza odešel i kvůli Tobě, Petře.

Ale co čekat od takového mimoně: "[P]okud některý wikipedista vnímá prohrané spory jako křivdu, po jisté době odejde." Prohraný spor není křivda. To jsou dvě úplně odlišné věci. Ne každý se chová jako Cynik, i když ten je nejvíce slyšet.

Socialistická demokracie na Wikipedii podle Kadlece funguje. Republiku si rozvracet nedáme!

Samozvaný mentor WikiMol

via Kalupinka (BTW, tak už to taky zabalil, a to právě dnes. Inu, tolik dobrého, kolik se mu dostávalo od wiki "elity" bylo na jednoho moc. Možná bych měl jednou těm postpubescentům poděkovat za to, že mne mocenským zásahem před 2,5 lety zbavili touhy s nimi diskutovat a vysvětlovat jim triviální věci.)

Naivní WikiMolovo ostouzení Jana Lipšanského nechám stranou, protože o tomto sporu nevím mnoho. Posvítím si toliko na drzou WikiMolovu lež: "Hedvíček má na Wikipedii trvalý zákaz přispívat; hlavním důvodem není rejpalství, ale zastrašování a vydírání ostatních přispěvatelů."

Jeho manipulace je obratná, protože byť nechtě ale přiznává, že trvalý zákaz přispívat má i své vedlejší důvody, byť o nich raději cudně mlčí. Ve skutečnosti tyto "vedlejší" důvody byly hlavní: Hedvíček psal hesla, která nezapadala do úzkého obzoru českých postkommunistických adolescentů typu Egga.

WikiMolem vylhané množné číslo se v samotném textu smrskne na jednotné: "Hedvíčkova štvanice, pokud rozumím správně, mimo jiné přispěla k tomu, že z Wikipedie odešel jeden cenný autor článků o katolických tématech - v soukromém kněz a student teologie." Protože se celý případ odehrál zde, na ZMP, mám k němu co říci.

Dodo byl katholický propagandista, zuřivý stoupenec II. vatikánského koncilu, tedy modernista. Nesnesl nic, co se nepodobalo katechismu. To, že nyní na wiki není, je k jejímu prospěchu, jeden Cynik tam bohatě stačí.

Celý konflikt si každý může přečíst vlastníma očima bez typického wikimolistického překrucování:

1. Jak vypadá typický katholík?
2. Symptomatický spor
3. Jsem ochoten se dohodnout
4. Zablokován až do odvolání

Jak každý vidí, Vítězný únor se na wiki odehrál a p. Hedvíček nebyl zablokován za "zastrašování a vydírání ostatních přispěvatelů", jak lže WikiMol, nýbrž za "Neustálou snahu poškodit cs.wiki", což přeloženo do češtiny znamená: "Za kritiku WikiMolů a jim podobných". Mne potkalo to samé, jen o rok později. A tam WikiMol o nějakém "zastrašování a vydírání ostatních přispěvatelů" lhát nemůže už vůbec, protože by to nebylo ani trochu věrohodné.

Svatba Jiřího Káry

Svatba Jiřího Káry ve třech dílech po cca osmi a půl minutách (1, 2, 3 – doporučuji shlédnout všechny tři, a to do poslední sekundy!) je jedním z těch eye-openers (alespoň pro mě), kdy se znovu přesvědčuji, že život překonává ty nejabsurdnější a nejúchylnější fantasie. Pokládám za vysoce pravděpodobné, že se jedná o nejbizzarnější svatbu v české historii. Nedovedu si totiž představit těžší nářez než dialog nevěsty a ženicha pět minut před svatbou:
„Hele já jsem ztratil prstýnek, jo, píčo, nevim, kde je. Takže mi musíš dát ten kódr, jo.“
„Ty si ztratil prstýnek, jo? Ty seš debil, viď?“
„Nevim, kde je, voe, je v píči. Prostě ho nemám, voe!“
„Hlavně že máš pivo, voe!“
Toť malá ukázka toho, v jakém duchu probíhá následně celá svatba i moment supreme – obřad sám.

Při prvním, fragmentárním shlédnutí prvního dílu jsem se pouze otřásl odporem, jací kreténi se pohybují po světě. Pak jsem se na to podíval podrobně ještě jednou, přečetl jsem si komentáře a náhle jsem na celou věc získal zcela nový pohled. Toto je jedna z chvil, kdy se život stává uměním! Ba co dím, kdy život překonává umění. Žádný surrealista by něco takového nevymyslel! Čtvrtníček musí blednout závistí. Při pohledu na tu osobu v paruce o berlích jsem trpce zalitoval, že už nežije Edgar Degas nebo Georges Roualt. Příslušníkům punkové generace to zřejmě došlo okamžitě (podle oslavných komentářů „Kára na Hrad!“), já měl k punku vždy daleko a tak mi to trvalo dýl, podobně jako u JaroSlava Krátkého. A když se člověk z komentářů dozví, že nevěsta rok po svatbě zemřela a svědek Flojd spadl do světlíku, dostává celá performance ožralých hovadínů rozměr takřka antické tragédie. Flojdovo permanentní hajlování „Eses divizión Valónyje!“ neustálým opakováním přestává vzbuzovat odpor a (neo)nacistické associace, a v momentě, kdy pracovnici Městské části předává občanský průkaz se slovy: „To je průkaz eses divizión...“, dostává definitivně rozměr groteskní – člověk by si skoro s rozjařenými hovady po obřadu zahajloval taky (zejména když si uvědomí, že to s nacismem nemá nic společného a za Hitlera by celá parta mazala do koncentráku jako jedna z prvních). Je přeci jasné, že zde nejde o žádné nácky, ale o bojový pokřik alternativní jahujské tlupy. Bezelstnost, s jakou páchají závažný trestný čin, je odzbrojující a způsobuje čirou katharsi. Ve chvíli obřadu (prosím, nepřeslechněte hudbu - samozřejmě to není Mendelssohn-Bartholdy!) jsou pak sympathie diváka plně na straně Jiřího Káry & His Debily-Boys (jak jsem si partu pracovně pojmenoval) a s odporem hledí na oddávajícího buržousta a jeho vyděšené assistentky. Jak někdo vtipně napsal v komentářích, svatebčané si to asi moc nepamatovali, ale oddávající personál na to nezapomene do smrti! A je to dobře: o takovém happeningu se Knížákovi nebo Brikciusovi ani nesnilo!

Zatím si marně lámu hlavu, proč mi hovadismus Jiřího Káry & His Debily-Boys přestal vadit. Moji příznivci z nejrůznějších spřátelených serverů by to jistě vysvětlili mým židožroutstvím, kryptonacismem a obdobným primitivismem. Já mám zatímní vysvětlení v tom, že tento jejich projev naprosto přirozeně a organicky zapadá do celkového rámce tlupy. Při jejich sociálním zařazení, vzdělání, inteligenci a (zřejmě) emočním zmrzačení po x letech života v totalitě a nadužívání alkoholu by chování usměvavého rurálního šuhaje nebo gentlemana z bwitish uppah class působilo odpudivě. Odpudivě působí stejný hovadismus u lidí s nadprůměrnou inteligencí, vysokoškolským vzděláním a spoustou přečtených knih {hahaha}, zejména je-li promítnut do globálních vztahů a presentován s arogantním sebevědomím a přesvědčením o vlastní superiroritě. Nad těmi ať se slituje Hospodin!

Updated.

Guy Peters: Západ a Východ

GFDL. Autor je San Jose, železnou oponu zakreslil Vodník.

Modrý a fialový je Západ.

Updated.

Nevzdělaný Daniel Dočekal

Daniel Dočekal napsal článek o situaci v Radiojournalu. Člověk od něj nečeká mnoho, ale když už machruje s francouzštinou, tak by si snad mohl nastudovat, že špatný krok se francouzsky řekne faux pas. Není jediného důvodu, aby mezi adjektivem a substantivem byl spojovník.

Profil Tachecí

bez kommentáře: "Něco vám řeknu. Rodit děti může každý, kdo je zdravý, to nevyžaduje žádné zvláštní úsilí, žádnou přidanou hodnotu. Počnete dítě během docela příjemného procesu a s trochou nepříjemností ho porodíte. To nepokládám za zásluhu, to je lidská přirozenost. Ale pak je soubor činností, které vyžadují úsilí. A já si prostě vážím každého, kdo to další úsilí vynakládá. Pak si můžete vážit všech lidí, kteří pracují. Ve všech oborech. I v politice. V téhle zemi je úzus nevážit si politiků, ale já si vážím těch, kteří pracují. Nalevo, napravo, kdekoliv. Nemusíte se s ním shodnout, ale můžete si ho vážit za to, že pracuje. Ne každý v této zemi pracuje."

Pronásledování katholíků za První republiky

via Tomáš Pecina. Ačkoliv dnes žijeme v mýthu idylické První republiky, ve skutečnosti to taková selanka nebyla. Zuřila v ní krutá censura. Odpůrci establishmentu byli pronásledováni, například Jakub Deml nebo Jaroslav Durych. Vynahradili si to za Druhé republiky, kdy byli establishmentem naopak oni, ale hradní Benešova klika je za to sejmula za Třetí republiky. A to nemluvím o 50. letech, kdy Demla s Durychem zachránilo jen to, že byli kamarádi Vítězslava Nezvala. Jan Zahradníček takové štěstí neměl, ten dostal 13 let natvrdo.

Přestřelka o studiu na VŠ

via Vrba. Na Britských listech se rozpoutala přestřelka o studiu na vysoké škole. Nejprve Martina Náhlovská zveřejnila bolestínský povzdech, že chudým se na VŠ studuje těžko. Inu, tak to bylo vždycky, i za kommunismu. Nevím, co jí brání si na studium půjčit, pokud chce mít ke studiu potřebný klid.

Na to reagoval Pavel Svoboda typisovaným příspěvkem třídní nenávisti k chudým. Souhlasím s Odilo Štampachem i Vodníkem, že si zaslouží širšího zamyšlení. Těchto kryptofašistů (Původní fašisté pocházeli z dělnické třídy. Tohle je zdivočelá střední třída.) je v ČR mnoho a v diskussích různých pravicových deníků převažují. Myslím, že by se měli hlouběji analysovat, zda se jedná o pouhou vulgarisaci klausismu, nebo zda je za tím něco víc.

Poslední kommentář měl Odilo Štampach. Vynechám-li jeho socialism starého typu ("Vláda ve službách těchto svých voličů a obdivovatelů se snaží, jak to jen jde. Ale ještě se ji nepodařilo zastavit skvělý rozběh české ekonomiky zahájený za Paroubkovy vlády. Dělá sice vše pro snížení koupěschopnosti obyvatelstva a pro vytvoření masy nemotivovaných pracovníků, ale ekonomický propad (dobře známý z dřívějších případů nasazení mrtvé neoliberální doktríny na reálný život) přijde s odstupem."), který bohužel v dnešní ČSSD převažuje, je správné jeho zamyšlení o neskutečné polarisaci po 9/11.

Kdo za to může? Neokonservativci, kteří vyhlásili válku civilisací? Klaus, který politiku definoval jako boj mezi liberalismem a socialismem, což bylo v případě ČR zjevně předčasné? Bohužel klassický socialistický chilliasm takovou analysou není: "Až se však jednou masy proletarizovaných příslušníků donedávna středních vrstev opravdu zvednou a budou se třeba zase u sv. Václava dovolávat svých ústavně zaručených a soustavně porušovaných občanských a sociálních práv, nastoupí svobodovská záloha. Nastoupí mlátičky. Tohle už je v dějinách vícekrát odzkoušeno." A není jí ani odporný antiamerikanism: "V USA je nějakých 20 skvělých univerzit ověšených Nobelovými cenami, světová špička, ovšem se školným desítky tisíc dolarů za semestr, prostě školy pro děti multimilionářské a nadané zároveň. A pak jsou tam stovky "univerzit" ve kterých se prostě podle místního luxusu platí více či méně za diplom potomka a hlavním předmětem je baseball." V USA totiž již dávno pochopili, že dnešní doba je natolik složitá, že VŠ má mít každý. Co na tom, že úroveň jednotlivých VŠ se drasticky liší? Aspoň si každý může vybrat. Znáte snad v ČR elitní vysokou školu?

Stručný kommentář ke Sprše

P. Zeman vzlyká nad tím, že na jeho blog nikdo nepíše. Inu, když tam kralují přísloveční slušňáci jako Prokop, tak se není čemu divit. Málokdo je takový masochista jako Kapitán.

Kontroversní Marie Vodičková

Činnost Fondu ohrožených dětí a jeho představitelky Marie Vodičkové, je velice kontroversní. Už to, že její spolek se jmenuje "fond", ačkoliv se jedná o korporaci.

Ale nechme raději mluvit ostatní:

1. Hana Čápová: Kobka, v níž zklidní každé dítě. In Respekt 2004
   
2. Krystyna Wanatowiczová: Děti podle Marie. In Mladá fronta 23. 6. 2007, p. 12
3. Marie Vodičková: Jak se mnou opět „nezatočili“. In Mladá fronta 27. 6. 2007, p. 9
4. názor anonyma
   

Chování Tachecí je už naprosto neúnosné

Lidové noviny. Podrobnosti na stránce iProtest. A příčina.

Veřejná služba není manipulace: "Rozebirani mluvciho slouzilo jen k tomu, aby ta slova zaznela. Je to stary pavlacovy trik, kdyz reknete vyznamne: "Nemyslim si, ze ma sousedka milence, ale vite jak to chodi! Kdyz se nad tim clovek zamysli, co by nemohla!” Rika se, ze neni sprochu, aby na nem nebylo pravdy trochu. Tacheci vyrobila konstrukci, pak ji nakonec sama smetla ("verim, ze tomu tak neni"), ale ta konstrukce uz plave vzduchem -"Co kdyz to tak preci jenom muze byt?""

Manifest ruského chauvinismu

Michail Leontěv, ekonom, šéfredaktor časopisu "Profil", autor televizního seriálu "Velká hra", vedoucí televizního pořadu "Odnako" na Prvním kanále, prohlásil: "Především bych chtěl poukázat na všem viditelný návrat Ruska do světového dění během roku 2007, v úloze jednoho z vedoucích hráčů. Samozřejmě k tomu nedošlo během jednoho roku, nicméně v minulém roce to bylo viditelné jak v politice, tak i v ekonomice. Rusko - to je výjimečný stát. Jako jediný na světě zaujímá pozici protiváhy Spojeným státům. Ve skutečnosti totiž, ani Čína, Indie nebo Evropa toho nejsou schopny. Díky tomuto může Rusko vybírat politické dividendy od těch, které americká hegemonie utlačuje."

Jan Palach a Zdeněk Adamec

Co mají společného? Oba spáchali sebevraždu. Oba svým upálením se inspirovali další; darker Adamec vulgo Sataník na jaře 2003 celkem 5 dalších, např. Roman Mášl: "Podle spolužáků Romana silně ovlivnila válka v Iráku. "Pořád dokola nadával na zabíjení v Iráku i na Američany.""

Klausova slova podepisuji: "Všechny tyto zoufalé činy mají, zdá se, leccos společného. Jde většinou o mladé lidi a v něčem podobné jsou si také jejich motivy. Jde o osobní problémy, o nespokojenost se světem, o snahu demonstrativně vyjádřit svůj postoj a možná také o mladickou revoltu. Vím, že je nás svět složitý, život v něm často bolestný a mnohdy se mnohým z nás může zdát, že již na vše nestačíme. Chápu, že k mládí určitý radikalismus patří, ale tento jeho projev pokládám - a spolu se mnou určitě drtivá většina našich spoluobčanů - za naprosto nešťastný, nepatřičný a hlavně nepotřebný."

Guy Peters: Antidiskriminační zákon nutně potřebujeme

Ondřej Šlechta na serveru Délský potápěč uveřejnil dosti povrchní článek, kterým odsoudil návrh antidiskriminačního zákona jako škodlivý. Odkazuje na mnoho jiných textů. Ty ponechám stranou a soustředím se na jeho argumenty.

Proč EU vyžaduje zákaz diskriminace? Má k tomu jasný podklad v čl. 13 odst. 1 TEC: "Aniž jsou dotčena ostatní ustanovení této smlouvy a v rámci pravomocí svěřených Společenství touto smlouvou, může Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem jednomyslně přijmout vhodná opatření k boji proti diskriminaci na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo světového názoru, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace."

Účelem positivní diskriminace je vyrovnat předchozí znevýhodnění. Nebo snad Šlechta pochybuje o tom, že takové skupiny existují? "Dobře, problém však je, že občané pro EU určitě nehlasovali proto, že jedním z principů Evropského společenství je přijetí legislativy bojující proti diskriminaci, navíc v takovéto podobě." Šlechta dobře ví, že o přístupu k EU se hlasovalo en bloc. To, že se někdo neseznámil s tím, co EU obnáší, jeho chyba. Navíc já pro přístup k EU hlasoval právě proto, že je tam zakázána diskriminace. Nechápu, proč zákaz diskriminace radikální nacionalisty tak pohoršuje. Vždyť ji zakazuje i Listina. Porušování evropského práva lze snadno sakcionovat a sankce vynutit. Itálie by mohla vyprávět.

Je českým národním zájmem, aby v evropském prostoru byla diskriminace zakázána. Jedním z důvodů je to, aby nikdo nemohl diskriminovat Čechy nebo Židy pro jejich ethnický původ.

Ten, kdo podporuje diskriminaci a odmítá její potlačování, je odpůrcem lidských práv, zejména toho základního – rovnosti. Měl by to jasně říci.

We hold these truths to be self-evident, that all men are created equal, that they are endowed by their Creator with certain unalienable Rights, that among these are Life, Liberty and the pursuit of Happiness. Prohlášení nezávislosti 4. července 1776

Guy Peters: Délský potápěč

V jednom postu jsem se zcela na okraj zmínil o kolektivním blogu pod názvem Délský potápěč. Označil jsem ho za extrémně nacionalistický. O míře extrémnosti samozřejmě mohou být spory: "O movimento identitário solidifica-se e amplia a sua área de influência." Chtěl jsem tím přívlastkem vyjádřit, že na rozdíl třeba od ODS nebo britské Konservativní strany stojí mimo nacionalistický mainstream. Máte-li lepší επιθετον, sem s ním. Navrhuji staré dobré adverbiale radikálně.

Jejich programové prohlášení (dementováno; jde pouze o cizí článek o nich) si lze z portugalštiny do angličtiny nechat přeložit na Altavistě. Sesterské blogy:

1. Fanfáry Evropy
2. Heliodromus

Updated.

Guy Peters: Aqua

Další dávka pop music pro Medvídka: Dr. Jones a Roses Are Red.

Guy Peters: Jan Werich o antisemitismu

Leho udělal záslužnou práci a přetiskl projev Jana Wericha z 29. dubna 1968. Co slovo, to perla. "Je pochopitelné, že po zvěrstvech, kterých se dopustil nacismus, by nebylo ani chytré ani výhodné se hlásit k antisemitismu. A proto vynalézáme slova. Nová slova, vymyšlená prodejnými nebo vystrašenými žurnalisty, hloupými ideology, kterými nahrazujeme slovo antisemitismus. A to nám dovoluje, abychom na jedné straně oficielně kladli věnec na hrob židům, umučneným fašismem, a současně nazývali Israel agresorem. To nám dovoluje, abychom koncentrační tábory, třeba Osvětim - abych nejmenoval zem -, upravili a ukazovali co věčný pomník nacistických vrahů a současně vyhazovali z univerzit vědce a profesory a spisovatele a nazývali je sionisty. Kdyby to nebylo tak odpuzující, tak by to bylo k smíchu - ta představa, že říkáme agresor národu, který měl být podle autentických slov prezidenta sousední země vymazán z mapy a smeten do moře. Útočníka, vyzbrojeného nejmodernějšími zbraněmi cizího původu a rozehnali ho jako hejno vrabců za tři dny. A to byli dělníci, rolníci, inteligence a jejich děti a ti to byli, co se ubránili přepadení. A my jim za to říkáme agresoři ... To jsou věci, nad kterými se prostě staví rozum. A tím spíš, že tuto náhražku za antisemitismus k nám přivál vítr od nejpokrokovějších a nejspravidlevějších států na této zeměkouli."

Eretz.cz - kvalitní server

Už jsem si několikrát v minulosti povšiml, že Eretz.cz je kvalitní server. Ačkoli naprosto nesdílím jeho jednoznačně proisraelskou orientaci, články jsou napsány obvykle rozumně a diskusní forum připomíná diskuse na Zvědavci, samozřejmě s opačným znaménkem orientace "domovské" populace. A podobně jako na Zvědavci občas pronikne sítem nějaký ten extremistický text, najdou se i na Eretzu výzvy ke krokům, které odporují zásadám demokratické společnosti, např. známé útoky Šimona Kleina.

Do této kategorie ovšem v žádném případě nepatří včerejší článek Maxe Blausteina. Velmi oceňuju a podepisuju autorův přístup k zákonům a jejich dodržování, zejména v těchto případech, kdy odpor k demonstrující skupině je takřka všeobecný. Vzpomínám, jak někdo na Vrbě (Jaromír?) popisoval pochod Ku Klux Klanu ulicemi New Yorku: lidé stáli na chodnících, pískali a bučeli, a policie dohlížela na to, aby se demonstrujícím rasistům nic nestalo. Klobouk dolů!

V nedávné době se podobným způsobem zastal dodržování zákonů právního státu i správce Scooolie v diskusi o pochodu Mladých národních demokratů Prahou. A moje osobní zkušenost je rovněž positivní: vstoupil jsem tam do diskuse pouze jednou a se svými zcela opačnými stanovisky jsem byl přijat velmi korektně.

Nepatřím a asi nebudu patřit k aktivním účastníkům diskusí na Eretz.cz, ale zůstávám jeho čtenářem a přeji správcům, aby v tomto způsobu vedení vytrvali a nenechali se strhnout extremisty z jedné nebo druhé strany.

Guy Peters: Další změna redakční politiky

Protože se mi nepodařilo přimět Medvídka, aby se zaregistroval mezi kommentátory ZMP, rozhodl jsem se opět umožnit kommentovat zdejší články komukoliv i bez toho. Nicméně, protože mne silně nebaví moderovat přehršel Medvídkových příspěvků po jednom, zrušil jsem hlášení žádostí o moderování. Moderovat se tedy bude, až ten, kdo má na to práva, bude mít náladu.

Nevěrohodnost popíračů holocaustu

Jedna z prvních knih, která popírá holocaust, Opravdu zemřelo 6 millionů?, uvádí, že podle sčítání lidu žilo v roce 1931 v Polsku 2 732 600 Židů. Ve skutečnosti jich bylo 3 130 581 nebo podle jiného zdroje 3 136 000 nebo 3 113 900. Číslo 2 771 949 odpovídá roku 1921. Jak mají být popírači věrohodní, když si takto vymýšlejí?

George Galloway

Jeden z mála lidí, který se dokáže postavit establishmentu, včetně médií, je skotský poslanec britského Parlamentu, George Galloway.

Jediní dva parašutisté, kteří přežili

ze skupin Antropoid, Silver A a Silver B. Tvořili výsadek Silver B: Jan Zemek a Vladimír Škacha / Škácha. Za jejich přechování bylo popraveno celkem 19 lidí. Z první operační vlny (1941–2) přežil ještě Otmar Riedl ze skupiny Benjamin.

Jan Zemek byl jedním z důstojníků, kteří byli degradováni podle zákona č. 59/1949 Sb., o odnětí vojenské hodnosti některým důstojníkům, rotmistrům a poddůstojníkům vojska mimo činnou službu.

Updated. Vzkaz pro p. Zemana, správce konkurenčního blogu a věrného čtenáře ZMP: Podle wiki Rudolf Krzák dosud žije, avšak podle jiné již zemřel. V jeho rodné vesnici bylo za heydrichiády popraveno 23 lidí.

Vrah náměstkem ministra

via Vrba. Na Západě by se nemohlo stát, aby se vrah stal náměstkem ministra. V Rusku ano. Těžko více ukázat rozdíl mezi Západem s vládou práva a Orientem, kde rozhoduje krevní msta. Rozhodnutí jiné civilisace je nezajímají: ""Článek 16 Zákona o státní občanské službě skutečně zakazuje odsouzeným lidem pracovat ve státní službě. Ale Kalojev není v Rusku vnímán jako odsouzený. Jiná věc by byla, kdyby si trest odbýval v Rusku," vysvětlil severoosetský právník Vladimir Tymkov."

K tomu též Bohumil Doležal.

Updated.

Guy Peters: Tupost Štěpána Kotrby

To, že ŠOK právu nerozumí ani za mák, je známý fakt. To mu však nebrání o právu usilovně psát. Naposledy napadl Lidové noviny za to, že měly tu drzost, že knížete Karla Schwarzenberga označily jako knížete.

Poukázal přitom na § 6 bod 3 zákona č. 243/1920 Sb. z. a n., kterým se mění zákon o zrušení šlechtictví, řádů a titulů. Co na tom, že toto ustanovení zrušil § 9 odst. 1 zákona č. 268/1936 Sb. z. a n., o řádech a titulech? No co, řeknete si. Nebuďte takový formalista. Toto ustanovení přeci nahradil § 7 odst. 1 bod 1 tohoto zákona. Jenže i toto ustanovení bylo čl. I bodem 3 vládního nařízení č. 220/1939 Sb. z. a n., kterým se mění zákon ze dne 10. prosince 1918, č. 61 Sb. z. a n., jímž se zrušují šlechtictví, řády a tituly, ve znění zákona ze dne 21. října 1936, č. 268 Sb. z. a n., o řádech a titulech, zrušeno, a to bez náhrady.

Censura v Google

Národní verse Google jsou censurované.

Guy Peters: Texas – Summer Son

clip a slova

Updated.

Guy Peters: Nejsprostější slovo na wikipedii

Wikipedisté jsou lidé zvláštního ražení. Tak i slovo, které považují za nejsprostější, by asi nikdo nehádal: Je to beran. Proto nikdy žádnému wikipedistovi neříkejte, že je beran. Tím ho smrtelně urazíte. Rovněž wikipedisté narození v dubnu nemají ve wiki na růžích ustláno.

Propusťte Tachecí

Barbora Tachecí je všechno, jen ne žena na svém místě. Starého psa novým kouskům nenaučíš. K názoru poslance Křečka není co dodat.

Updated.

Lesk a bída investigativní journalistiky ČT

Česká televise ve svém pořadu Reportéři ČT (po 44. minutě) rozpoutala nejnovější politickou affairu. Jejím předmětem jsou stravenky. Oč jde, shrnuly Lidové noviny.

Když se na celou záležitost podíváte bez té neuvěřitelné sebechvály, kterou produktuje ČT, tak zjistíte, že ve skutečnosti je výsledek novinářské práce ČT neuvěřitelně hubený. Co se jim podařilo? Od někoho, pravděpodobně ze msty, úplnou náhodou získali smlouvu mezi No comment!, s. r. o. a Sodexho Pass Česká Republika a. s. Jejím předmětem byl lobbying. Ten je však plně legální. Abych někdo ze zainteresovaných měl nějaký problém, museli by chrabří novináři zjistit, že těch 100 000 € někdo použil na podplacení toho, kdo o věci rozhoduje: Pohanky, Melčáka, Topolánka či někoho úplně jiného. Toho však nebyli schopni.

Nicméně i tak má ČT obrovský vliv. Ačkoliv nikdo žádné kriminální, ba ani neethické jednání neprokázal, ODS předloží novelu, která výsledek celého předchozího lobbyingu vynuluje. Což je asi odpověď na otázku Cui bono?

Guy Peters: Německo se stává diktaturou

Ani v nejhorších dobách okupace a kommunismu se, pokud vím, nikdy nestalo, aby byl advokát odsouzen za to, že hájil klienta a jak ho hájil. To se však 14. 1. 2008 v Německu stalo.

Je to neuvěřitelný a skandální rozsudek a pošlapání čl. 6 odst. 3 písm. c) Evropské úmluvy na ochranu lidských práv a základních svobod ze dne 4. listopadu 1950, který zní: "Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má tato minimální práva: obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru nebo, pokud nemá prostředky na zaplacení obhájce, aby mu byl poskytnut bezplatně, jestliže to zájmy spravedlnosti vyžadují". Můžeme si o Zündelově deliktu myslet cokoliv. Například to, že za verbální delikty by nikdo neměl chodit do vězení. Avšak i on má právo na spravedlivý process a na to, aby jeho advokáti za to, že ho hájí a jak, nebyli trestáni. Opak je neslučitelný s právním státem.

Když Sylvia Stolz jako Zündelova obhájkyně u soudu tvrdila, že žádné vyvražďování Židů nacisty za války neexistovalo a že jde o výmysl "mocichtivé židovské lobby", tak na to měla plné právo, protože byl její způsob vedení obhajoby. Trestat ji za to není nic jiného než obyčejný fašism.

Pokud někdy příště přijde v Německu popírač holocaustu za advokátem, aby ho hájil, musí ho každý příčetný právník odmítnout. Obhajoba popírače holocaustu podle vlastních záměrů je totiž v Německu trestný čin. Takový advokát má nyní jen dvě možnosti: buď podle Vyšinského theorie být pomocníkem prokurátora, nebo se na takové šaškárně odmítnout podílet. Uvidíme, co na to řekne Amnesty International.

Princip nepřímé demokracie

Skvěle ho objasnil Bohumil Doležal: "Mandát ovšem neznamená, že by poslanci a senátoři museli v každé záležitosti a v každém okamžiku jednat podle toho, co chce většina jejich voličů. Nedá se to ani zjistit. Voliči je nevolili proto, aby rozhodovali podle toho, co chtějí oni, ale podle toho, co považují za správné (orientovali se přitom podle stranického programu a předvolební kampaně). A vyjádřili jim důvěru, že to, co zvolení považují za správné, se bude shodovat s tím, co považují za správné jejich voliči. Pokud by se snad stalo, že se senátor nebo poslanec rozhodne proti vůli většiny (měl by to udělat viditelně, protože voličům odpovídá), má na to právo, rozhoduje se podle toho, co považuje za správné, ale musí o tom následně voliče přesvědčit. Když se mu to nepovede, nebudou ho příště volit." Imperativní mandát je cesta do pekel.

Vítězství svobody slova

Ve sporu Dalík v. Rath Vrchní soud v Praze rozhodl, že Rath měl právo Dalíkovo jednání označit za korrupci.

Bohužel pitomost novináře Jana Martineka, který o tom referoval, je nebetyčná. Předně, rozhodnutí o odvolání není definitivní. Ještě zde je dovolání a ústavní stížnost.

Ani soud neřekl, že ODS korrumpovala, jak lživě tvrdí titulek. Soud řekl jedině, že Rath má důvod si to myslit a že má právo to veřejně tvrdit, protože žalobce neprošel ani úvodním testem nepravdivosti napadeného výroku.

Kdy konečně nebudou čeští novináři tak totální právní ignoranti? Proč v novinách píší zásadně ti, kteří věci ani trochu nerozumí?

Květnové Blairovo blahopřání

Francouzsky a anglicky. Jeho nový projev pro UMP.

+ blábol roku a pokus obhájit neobhajitelné. Naznávám, že Vodník má pravdu, že někteří protestanté jsou vyvrhelové, kteří se skutečným křesťanstvím (Církví) nemají nic společného. Hamba jim, sektářům.

Názor z diskusse: "Váš článek jen potvrzuje to, s čím mám osobní zkušenost se všemi evangelíky, které jsem kdy znala: všichni jsou vedeni podobnou nenávistí, jako Vy. Ohodnoťte si sám, zda taková nesmiřitelnost a nenávist je v souladu s principy Vaší víry...."

Zajímavý nápad

Bohužel se ho zúčastnilo jen málo lidí, takže nemá vypovídající schopnost.

Guy Peters: Religionistika holocaustu

Vodník tady zveřejnil překlad části výtečného článku Gilada Atzmona From Esther to AIPAC. Je nový v tom, že od pouhé theologie holocaustu (jak činí i Vodníkův výtah) se pokouší přejít k religionistice holocaustu. Bohužel se Atzmon vydal mnoha směry a jeho hlavním cílem je psychologie židovství. Holocaust však není kmenové náboženství, je to náboženství universální. Kněží holocaustu jdou do celého světa a učí všechny národy. Proto bychom měli odpovědět na otázku, co holocaust znamená pro nás, pro góyimy.

Atzmonův článek je nový v tom, že definoval ústřední postavu holocastu. Je to Žid, Beránek Boží. Osoba čistá a nevinná, která byla obětována za lidstvo v plynových komorách. Povstala však z mrtvých a založila Stát Israel. Ten nyní pro celý svět stráží to, aby se holocaust už nikdy nemohl opakovat. A opakovat holocaust se nepovede ani terroristům = muslimům, jejichž základnou je Irán. V křížové válce proti terroristům bude Irán od popíračů holocaustu osvobozen.

Atzmon se mýlí v tom, že tady náboženství holocaustu bylo již před WW II. Ačkoliv židovská národní psychologie je podmínkou vzniku tohoto náboženství, stejně jako synkrese židovství a hellénství byla podmínkou vzniku křesťanství, bez plynových komor by holocaust nebyl. A na religionistice je výtečné, že můžeme odhodit do staré veteše otázku, zda plynové komory byly čili nic, stejně jako religionistiku (na rozdíl od historie) nezajímá, zda Kristus žil či nežil. Religionistika zkoumá současné dopady náboženství a jeho podobu.

Atzmon se mýlí i v tom, že holocaust ruší Boha. Jako každé sekulární náboženství (daoism, bolševism), nechává otázku nadpřirozenosti zcela stranou. Holocaustnici mohou zcela svobodně v Boha věřit, nebo v něj nevěřit. Holocaust tedy tradiční judaism nepopírá, ani nenahrazuje, pouze doplňuje. A na rozdíl od něj je to misijní náboženství, pohané jsou hlavním cílem holocaustnisace.

Pro budoucí bádání o náboženství holocaustu je třeba vycházet z hypothesy, že každé nové náboženství vyrostlé na půdorysu judaismu má hlavní rysy shodné s křesťanstvím.

Updated.

Náboženství holokaustu

Filosof Ješajahu Leibowitz, v Německu narozený profesor Hebrew University, dal zřejmě jako první podnět k myšlence, že holokaust se stal novým židovským náboženstvím.

„Holokaust“ je mnohem víc než historický příběh, obsahuje skutečně většinu základních náboženských prvků: má své kněze (Simon Wiesenthal, Elie Wiesel, Deborah Lipstadtová) a proroky (Šimon Peres, Benjamin Netanyahu a ti, kteří varují před nadcházející íránskou židocidou). Má svá přikázání a dogmata („nikdy více“, „šest milionů“, atd.). Má své rituály (připomínkové dny, Poutě do Auschwitzu atd.). Stanoví esotrický symbolický řád (kápo, plynová komora, komíny, prach, "koncentráčník" - Musselmann, atd.). Má své svatyně a chrámy (Yad Vašem, Museum Holokaustu a nyní OSN). Když to nestačí, je náboženství holokaustu udržováno rovněž ohromnou ekonomickou sítí a globálními finančními infrastrukturami. Nejzajímavější je, že náboženství holokaustu je dost koherentní k tomu, aby definovalo nové „antikristy“ (popírače) a dost mocné na to, aby je pronásledovalo (zákony proti popíračům).

Zdroj: Gilad Atzmon: From Esther to AIPAC

(Pro trolly a hysteriky připomínám: ani já, ani Gilad Atzmon, ani profesor Leibowitz jsme nikdy nepopírali holokaust. Tváří v tvář popisovanému procesu ovšem to, zda k němu vskutku došlo nebo ne, ztrácí poněkud na významu. To ovšem není naše vina, ale vina onoho procesu, který jsme my rozhodně nezpůsobili!)

Petice DOST odhalena

O petici DOST jsem psal ještě před tím, než byla разоблачена. Na rozdíl od našich pitomých novinářů mne nezajímalo, kdo za ní stojí, ale její obsah. Škoda, že jsem se pro nedostatek času nedostal k jejímu rozboru. Takto mohu jen odkázat na výtečnou analysu Romana Jocha: "Za konstitutivní prvek utváření lidské osobnosti totiž nepovažuji národ, nýbrž civilizaci a její hodnoty; a kosmopolitismus v rámci západní civilizace není nutně vykořeněností, o čemž svědčí tak významné kosmopolitní – leč ani náhodou vykořeněné - osobnosti našich dějin, jakými byli sv. Vojtěch, Karel IV. Lucemburský, Jan Amos Komenský, Klemens Václav Metternich, či Kateřina Vilemína Zaháňská."

Já osobně jsem hrdý na to, že jsem byl iniciátor vypovězení úmluvy o zákazu práce žen v dolech. Nebylo to však v souvislosti s návrhem antidiskriminačního zákona, nýbrž nového zákoníku práce. Je to § 396 odst. 2 NZP.

Updated: hrst odkazů (na základě googlování informace AHL71)

1. Původní článek na Antifa
2. Eichlerova zpráva pro iDNES
3. Šlechtova obhajoba petice
   

Vladimír Mlynář o českých mediích

Řekl: "Problem ceskych medii je strasidelna neodbornost. Stejni redaktori pisou jednou o statnim rozpoctu, podruhe o Barborce Skrlove a casto to vypada podle toho. Chyb, nepresnosti i vyslovenych nepravd je v ceskych mediich hodne. I kdyz samozrejme existuji vyjimky potvrzujici pravidlo, nechci pausalizovat, ale trend neni dobry."

Proč jako politik selhal, na to dává odpověď tento jeho názor: "Legislativa, respektive rigidni právníci na 98% statních instituci a tradicni zabednenost mnoha uredniku. Ne vsech samozrejme. Technicky jde vsechno a neni to ani tolik drahe. Ale boj s blbosti je horsi." který je zcela mimo mísu. Ono o Mlynářově úrovni svědčí i to, že se nenaučil používat diakritiku.

Guy Peters: Les soutiens-gorge

U článku Neonacism se bůhvíproč rozpoutala diskusse o velikosti podprsenek.

autor Ralf Roletschek, GFDL

K tomu bych chtěl dodat, že historicky české země používaly italskou číselnou velikost košíčků. To jsou ty známé jedničky, dvojky, trojky a čtyřky. Již dávno však obě země přešly na evropské "číslování", tedy A, B, C a D, přičemž se chystá nový evropský standard označování velikostí oblečení EN 13402-4. Poloviční velikosti se také stále více rozšiřují.

Zajímalo by mne, zda i u podprsenek existuje vanity sizing, kdy značkoví výrobci vyrábějí oděvy ve skutečnosti větší, aby se ženy cítily lépe, že mají menší velikost. Zážitek z praxe. Reakcí je BraFreedom, zdůvodnění, že podprsenka není zdravotně vůbec nutná.

Americký postoj k celé věci: "this society is still nipple-phobic". Hrdinkou doby je Debra Messing.

Guy Peters: Vzkaz pro Medvídka

Jak jsem upozornil v článku Výhoda Internetu, když mne moderování enormního množství příspěvků přestane bavit, zapnu možnost kommentářů jen přispěvatelům. To se právě stalo. Posílám pozvánku Medvídkovi a Dezidorovi. Když ji nevyužijí, jejich volba.

Byl bych sice nejradši, kdyby tady žádné moderování nebo možnost kommentářů jen u přispěvatelů nemusela být, ale bohužel si idiot Šťoural plete tento blog s veřejnými záchodky.

Petr Skůpa spí

Na své stránce prohlašuje, že jeho úkolem je "zkorigovat představu o jednozn. křesť. nesnášenlivosti". Co na tom, že již před rokem a půl začal článek podstatně přepracovávat Aleš Tošovský? Co na to, že i on sám to před půl rokem uznal? Spí dál. A takoví jsou všichni wikipedisté.

Pitomí novináři

Čeští novináři neinformují, nýbrž desinformují. Naposledy se takto vyznamenal ignorant Ondřej Leinert z Hospodářských novin. Oč jde?

Topolánkův výrok ("Češi obvykle ale vidí všechno negativně a když k něčemu dojde, podělají se,") samozřejmě podepisuji. Jeho kritika ze strany ČSSD je zastydle chauvinistická. Nicméně Marek Semerád nehodlá premiéra udávat za hanobení národa, rasy a přesvědčení, jak přitrouble referuje Ondřej Leinert: "Toho Topolánkova slova pobouřila, a vyzval proto premiéra, aby se omluvil, nebo na něho podá trestní oznámení," nýbrž jej soukromoprávně žalovat o omluvu. Doufám, že ji nevysoudí.

Vůbec celá zpráva, vydaná o této aféře, je dosti nesrozumitelná.

Umělecká svoboda

Umělecká skupina Sto hoven / Z toho ven stojí před soudem. Je to zjevné selhání státního zástupce. Ve skutečnosti se nejedná o trestný čin, ale maximálně o přestupek.

Updated na výtku p. Zemana.

Neonacism

Zatímco stalinisty, trockisty a anarchisty establishment pronásleduje leda omylem (ať už je to Zámečník nebo Froněk), po neonacistech vyloženě jde, a to tak, že s nimi sklouznou i fašisté a radikální nacionalisté, kteří s nimi jinak nemají nic společného. Nevíte, co za tím vězí?

Česká stalinistická strana

Při brouzdání Internetem jsem narazil na českou stalinistickou stranu, která si officiálně říká Komunistická strana Československa – Československá strana práce (KSČ-ČSSP) a která se hlásí k dějinám KSČ, avšak jen v letech 1929–56.

Šéfuje jí Ludvík Zifčák alias agent StB Růžička a k jejím předním postavám patří David Pěcha a František Zámečník. Strana má navíc velice aktivní blog, kde je přetištěna kniha B. Pavlíka et al.: KSČ v boji za svobodu, 2. ed. 1949, a to kupodivu původním předkommunistickým pravopisem. (Kommunistický pravopis byl zaveden v roce 1957.) Kommunisté však nejsou schopni knihu přetisknout nějak přehledně, a proto odkazuji pouze na první část.

Ruské satellity

Stalin, jak známo, plně převzal zahraniční politiku carského Ruska. Jeho cílem bylo obnovit ruské hranice z roku 1914. Proto mělo být anektováno Finsko a Polsko, zatímco o Československo či Rakousko neměl zájem.

Dopadlo to jinak. Finsko se ubránilo v krvavé válce. Polsko nemělo chanci a v občanské válce vyhráli kommunisté. Rakušané svým pevným postojem dosáhli toho, že do východního bloku nespadli. Tak jen Československo vinou Benešovy indolence bylo postupně kommunisováno od roku 1945, plně od roku 1948. Stalin by byl blázen, kdyby odmítl to, co se mu samo a dobrovolně nabízelo.

Protektorátní noviny

Pojednání vyšlo na serveru Fronta.

Pořady Svobodné Evropy o historii

Tomáš Pecina mne upozornil na pořad Svobodné Evropy o historii: Portréty. Vyslechl jsem si díl o Juliu Ďurišovi a souhlasím s ním, že je kvalitní. Nejslabší je díl o Klementu Gottwaldovi.

Guy Peters: Pereniální otázky II

Po čase opět pokračuji v polemice s Vodníkem.

Definice filosofa

Filosofové si často hrají na něco výlučného. Ve skutečnosti to jsou stejní vědci jako všichni ostatní. A stejně jako nás u Einsteina nezajímalo, zda umí psát umělecké texty, umí anglicky nebo nebije svou ženu, tak nás ani nezajímá, zda Heidegger byl v NSDAP.

Význam diplomu

ČR klade upřílišněný důraz na to, jaké kdo má vzdělání. Ve skutečnosti je podstatné pouze to, co umí.

Theologie

Theologii je v praxi obtížné odlišit od trpaslíkologie. To, zda je Božských osob 3, 5, nebo 7, je stejně verifikovatelné, jako zda trpaslíci nosí čepici modrou, nebo zelenou.

"Kdo nepracuje, ať nejí."

Nemohu si pomoci, ale věřící si z Písma dělají dobrý den. Pokud pokyn: "Kdo nepracuje, ať nejí," nic neznamená, tak nechápu, proč ho sv. Pavel pronesl a proč se stal součástí Nového zákona.

Odpadlí lidé

Vždycky, když slyším o odpadlých lidech, selhání národa apod., tak se mi vybaví Brechtovy verše:

„Nach dem Aufstand des 17. Juni
Ließ der Sekretär des Schriftstellerverbands
In der Stalinallee Flugblätter verteilen
Auf denen zu lesen war, daß das Volk
Das Vertrauen der Regierung verscherzt habe
Und es nur durch verdoppelte Arbeit
Zurückerobern könne. Wäre es da
Nicht doch einfacher, die Regierung
Löste das Volk auf und
Wählte ein anderes?

Doktrína úpadku II

Sebelepší sofismata nic nezmění na to, že z hlediska křesťana byl celý vývoj od Sumeru a Egypta až do roku nula pokrokem. Z hlediska nekřesťana je to však pozoruhodná nedůslednost. Proč by v roce 0 měly končit veškeré dějiny, které mají nějaký význam?

Otec Jan II

Shodli jsme se na tom, že otázku kontradikce necháme raději stranou. Jde mi o bohatství. Ježíš ho neodsuzoval, tak jakým právem tak činí otec Jan? Stává se tím mnohem spíše buddhistou než žákem Ježíše.

Drancování

V tom se nikdy nemůžeme shodnout. V době, kdy má lidstvo tolik milliard, staré formy zemědělství nemohou stačit. Velkochovy jsou zcela nezbytné.

Updated.

Výhoda Internetu

Předloni tady mM kritisoval jednoho českého skladatele. Ten na to loni osobně odpověděl. To mi připadá jako úžasná výhoda Internetu.

Bohužel, tuto výhodu ničí trottelové jako Šťoural, který si přeje každý prostor zasvinit svými zvratky. Dosud jeho výpotky ručně mažu; až mne to přestane bavit, tak zapnu moderování. Pokud pak Medvídek & Dezidor budou chtít schvalovat ohromné množství kommentářů denně, tak zapnu možnost kommentářů jen přispěvatelům. Interakce je sice výhoda, ale když ji graselové jako Štoural ničí, není to nic, bez čeho by nešlo žít.

Updated: Tak mi došla trpělivost a tomu idiotu Štrouralovi sklaplo. Jak může být někdo tak pitomý jako Štoural?

Guy Peters: Výhled do roku 2008

Klíčovou politickou událostí ČR v roce 2008 bude volba presidenta republiky, která se bude konat v pátek 8. února 2008 (pro srovnání, super úterý bude v USA dne 5. února 2008). Je to pochybné a znakem nezralosti české politické scény, president republiky totiž nemá příliš významné pravomoci. Přesto je gravitační síla Hradu natolik silná, že ovlivní i vládu.

Podle mého odhadu bude znovuzvolen Václav Klaus. Je vysoce pravděpodobné, že k tomu nebude potřebovat ani KSČM, protože se dohodne s lidovci.

Zajímavější by bylo, kdyby byl zvolen Jan Švejnar. To by nejspíše vyvolalo zemětřesení na politické scéně. Po vzoru Israele, kde z oranžového Likudu odešla modrá Kadima, i zde by mohla pod vedením Mirka Topolánka odejít z ODS prohradní (tedy prošvejnarovská) frakce, která by byla proevropská, proamerická a protiruská a která by se spojila s obdobnými silami v ČSSD, KDU-ČSL a světle zelenými (Bursík a Liška) a vytvořila tak mohutnou reformní stranu.

Robert Brasillach

Byl to francouzský básník, nejlepší ve své generaci. Byl popraven za kollaboraci s Němci, ačkoliv jeho nástupce v čele listu Je suis partout (Jsem všude), Pierre-Antoine Cousteau (bratr Jacquesa-Yvese Cousteaua), dostal jen doživotí.

Brasillach neměl na svědomí žádný lidský život, byl vinen pouze intelektuální kollaborací. Přesto de Gaulle odmítl udělit milost s tímto odůvodněním:

« Cela ne s'explique pas. Dans les lettres aussi, le talent est un titre de responsabilité et il fallait que je rejette ce recours-là, peut-être, après tout, parce qu'il m'était apparu que Brasillach s'était irrémédiablement égaré. Je précise tout de même que ma décision n'eut rien à voir avec les orientations sexuelles de cet auteur, dont je reconnais par ailleurs, comme vous, la phénoménale culture. Si je me rappelle si bien de ce matin-là, c'est qu'à chaque dernière nuit d'un homme que je pouvais gracier, je ne fermais pas l'œil. À ma manière, il fallait que je l'accompagne. »

Petici za jeho omilostnění podepsaly tyto osobnosti:

1. Paul Valéry,
2. François Mauriac, (Académie française)
3. Georges Duhamel, (Secrétaire de l'Académie française)
4. Henry Bordeaux, (Académie française)
5. Jérôme Tharaud, (Académie française)
6. Jean Tharaud, (Académie française)
7. Louis Madelin, (Académie française)
8. Paul Claudel,
9. Émile Henriot,
10. André Chevrillon, (Académie française)
11. Prince de Broglie, (Académie française)
12. Duc de La Force, (Académie française)
13. Georges Lecomte, (Académie française ; président de la Société des gens de lettres)
14. Amiral Lacaze, (Académie française)
15. Duc de Broglie, (Académie française)
16. Patrice de La Tour du Pin,
17. Pierre-Henri Michel,
18. Jean Paulhan,
19. Jacques Copeau,
20. Thierry Maulnier,
21. Mgr Bressolles,
22. Firmin Roz, (de l'Institut)
23. Emile Dard, (de l'Institut)
24. M. Bouteron, (de l'Institut)
25. Germain Martin, (de l'Institut)
26. Émile Bréhier, (de l'Institut)
27. Pichat, (de l'Institut)
28. Pierre Janet, (de l'Institut)
29. Jordan,
30. Lalande,
31. Jacques Bardoux, (de l'Institut)
32. Jacques Rueff,
33. Charles Rist, (de l'Institut)
34. André Buisson, (de l'Institut)
35. Henri Pollès,
36. Jean Schlumberger,
37. Roland Dorgelès, (de l'Académie Goncourt)
38. Mme Simone Ratel,
39. Jean Anouilh,
40. Jean-Louis Barrault, (sociétaire de la Comédie française)
41. Claude Farrère,
42. J.-J. Bernard,
43. Georges Desvallières, (de l'Institut)
44. Jean Cocteau, (de l'Académie Mallarmé)
45. Jen Effel,
46. Max Favalelli,
47. André Billy, (de l'académie Goncourt)
48. Wladimir d'Ormesson,
49. Marcel Achard,
50. Albert Camus,
51. André Obey,
52. Gustave Cohen, (professeur à la Sorbonne)
53. Michel
54. Arthur Honegger,
55. Daniel-Rops,
56. Vlaminck,
57. Marcel Aymé,
58. Colette,
59. A. Barsacq,
60. Gabriel Marcel,
61. André Derain,
62. L. Lapatie,
63. Jean Loisy,
64. Charles Dullin.

Guy Peters: Odpovědi p. Zemanovi

P. Zeman se mnou polemisuje na svém blogu, že odstavec: "Už teď je připravený, aby mohl být prezidentem. Pokud se to nepodaří, myslím, že se bude určitě chtít ucházet znovu. On se velmi chce stát českým prezidentem." má česky lépe znít: "Už teď je připravený, aby mohl být prezidentem. Pokud se to nepodaří, myslím, že se bude určitě chtít ucházet znovu. Velmi se chce stát českým prezidentem."

Nemyslím si. Kdyby zněl takto, tak je důraz buď na velmi, nebo na chce. Což mluvčí zřejmě nechtěla. Důraz byl na tom, že se mluví o jejím manželu.

Stejně tak věty: "Teď si zvyká na možnost, že vymění post profesorky ekonomie za roli první dámy. "On se chce velmi stát českým prezidentem," říká o manželovi." by musely být přeformulovány takto: "Teď si zvyká na možnost, že vymění post profesorky ekonomie za roli první dámy. O manželovi říká: "Velmi se chce stát českým prezidentem," aby šlo vypustit podmět. Nicméně tím se zdůrazní, že to říká právě jeho manželka.

A co se týká jeho otázek. Podle mne není ani trochu důležité, zda děti presidenta republiky hovoří česky. Je vysoce pravděpodobné, že volbu presidenta republiky rozhodne KSČM. Ale není to bezpodmídnečně nutné, pokud KDU-ČSL bude volit Klause.

Opačný názor na jeho blogu.

Updated.

Guy Peters: PF 2008

Poučení pro p. Zemana

P. Zeman zkritisoval úroveň překladu rozhovoru s manželkou Jana Švejnara. Nicméně se dosti podstatně mýlí. Ve větě: "On se chce velmi stát českým prezidentem," je špatně pouze pořádek slov, správně má věta znít: "On se velmi chce stát českým prezidentem." To, že se podmět nemusí vyjadřovat neznamená, že se vyjadřovat nesmí. Naopak se v některých kontextech vyjádřit má, například při zdůraznění.

Větu: "Měli jsme děti ještě na škole," zřejmě opravili, protože nyní tam stojí: "Měli jsme děti ještě ve škole, bylo to trochu narychlo a zdálo se to jako velké zemětřesení."

Guy Peters: Souboj s trollem

Byl jsem teď 2 dny mimo Internet, takže otěže souboje s obtížným trollem, který se do mne zamiloval, takže s neuvěřitelnou frekvencí sem umísťuje své robotické texty o mé osobě, převzali jiní, za což jim děkuji. Mazat Štouralovy polluce není tak velká zábava.

Jeden z textů, který tímto způsobem smazali (byl nepodepsaný, takže ho není žádná škoda), pravděpodobně nepsal on. Obvinil mne totiž, že zde píšu o "nackovi Nolaniusovi". Popírám, že bych kdy Nolana označil za nácka, a popírám, že bych neuměl skloňovat jeho jméno.

Faktem je, že jsem dříve Nolana označoval za fašistu, protože jeho aktivity byly velice neblahé. Nolanus však své chování změnil a já jsem změnil svůj názor na něj. Navíc ho nyní znám i osobně. I sice nadále považuji Nolanovo prosazování vulgárního pravopisu za neblahé, nicméně se domnívám, že převažuje jeho záslužná kritika wiki establishmentu. Proto nyní na cs: patří k těm nemnoha výrazně kladným postavám.

ČTK desinformuje

ČTK uvedla: "Hillary Clintonové pomohl její manžel a bývalý prezident vystoupením v New Hampshire, kde při své kampani před 16 lety dosáhl prvního úspěchu na cestě do Bílého domu." Ve skutečnosti byl poražen, ačkoliv Paul Tsongas nakonec nominován nebyl, protože Clinton vyhrál Super Tuesday.

Podivný rozsudek

Ve věci Allen A. Muth v. Matthew J. Frank (412 F. 3d 808; 7th Cir. 2005; PDF) federální odvolací soud rozhodl, že zákaz incestu má závaznost i dnes. Proti tomu nic. Podivný však byl skutkový stav. Allen Muth a jeho o 15 let mladší sestra Patricia Muth byli manželé! Tříčlenný senát však tuto skutečnost odbyl dvěma větami: "Allen Muth and his younger sister Patricia married and had three children." + "Although they were separated for some length of time, at about the time Patricia reached the age of majority she and Allen became reunited and got married." Podle mého názoru měl soud toto selhání státu vzít mnohem více v potaz.

Jacobyho názor plně podepisuji, stejně jako kritiku professora Francka: "court’s reasoning was extremely bad" + "And the author in Muth was Judge Daniel Manion, a Reagan appointee. It is understandable that Judge Manion, like the rest of us, recoiled from the absurdity that the Constitution protects incest. But his effort to avert the consequences of Lawrence’s radicalism is unsustainable, for a fair reading of that case makes it hard to avoid the conclusion that the Supreme Court's version of the Constitution does indeed protect incest (just as Justice Scalia claimed in his Lawrence dissent) . . . Allen and Patricia Muth, brother and sister, were “married” (the court does not say how or by whom) and had three children."

Updated.

Palackého názor na Rusko II

Jasnozřivého Palackého jsem citoval již jednou. Nyní bych chtěl více vytáhnout obě jeho věty z dopisu do Frankfurtu ze dne 11. dubna 1848: "pouhá možnost universální monarchie ruské nemá žádného odhodlanějšího protivníka i odpůrce, nežli mne; ne proto, žeby monarchie ta byla ruská, ale žeby byla universální" + "Pomyslete si říši Rakouskou rozdělenou na množství republik a republiček, – jaký to milý základ k universální ruské monarchii!"