Ruští neonacisté podporují Srby

chorvatské titulky (záznam z koncertu)

Symptomatické jsou verše: "A co ty, Evropo, zavíráš oči? / Vidíš, tvou rukou zabíjejí Slovany."

K tomu též článek Сербия - это форпост России в Европе.

Updated.

Týdeník o ROA

rusky

Jan Stern o filmu

A2: "Krásným příkladem jsou Snowboarďáci. Základní úkol autorů byl jasný: vyrobit „American pie“, nadnárodní produkt teenagerovské komedie, s jasně definovaným stylem humoru, vizáží hrdinů, typem postav, typem zápletky. Hlubinným citem filmaře však tvůrci cítili, že natočí-li pouze české „prci, prci“, mohla by se jejich marketingová bárka zle rozbít o skaliska výše uvedeného mystéria. A proto zcela programově postavili svou kampaň k filmu na „lokalizační“ strategii, popírající „globalizační“ podstatu produktu, na expozici reálně pochybné, leč pro diváka životně důležité návaznosti na české „horské“ komedie předešlých dekád: Anděl na horách, Homolka a tobolka, S tebou mě baví svět, Sněženky a machři. Došlo k podivuhodné mutaci lokálního a globálního, mutaci, kterou budeme vídat stále více, a úspěšnost této hybridizační strategie bude napříště zásadním způsobem rozhodovat o úspěchu kulturních projektů. A zdaleka nejen u nás."

"Program českých televizí o Vánocích a Silvestru je posvátnou vatrou našeho kmene, která nám dává to, co se nazývá identita, a co je koneckonců vždy jisté zapojení do mýtu. Buďme za tuto vatru vděčni, všichni ji k dispozici nemají. Když se podíváme na programovou nabídku slovenské komerční televize Markíza na konci roku, zjistíme, že „slovenské Vánoce“ tvoří Hollywood a Barrandov. Americké romantické komedie a česká klasika. Zní jen čeština nebo slovenský dabing. Tenhle rozdíl mezi Slovenskem a Českem si málokdo uvědomuje. V jeho světle je také pochopitelnější, proč Slovenská národní strana získává 10 procent hlasů ve volbách. Aniž bych chtěl nějak hájit jakýkoli projev nacionalismu, při bližším pohledu je zřejmé, že slovenský nacionalismus je reakcí na mimořádný tlak kulturního imperialismu."

Just o ODS

Napsal: "Nejde však jen o slovník, jde o způsob myšlení, mentalitu. Páni radní za pravicovou ODS si patrně vůbec neuvědomují, jak hluboce vězí v bolševickém myšlenkovém schématu: prvotní je ekonomická základna, kultura je druhotná, pouhá nadstavba („šlehačka na dortu“). Základna určuje nadstavbu, ne naopak. Nejprve kvantita – potom kvalita. Základní otázka zní: kolik má papež divizí? (J. V. Stalin). Nejdřív hmota – rozuměj „hmotný prospěch“, „výnosy“ – potom duch (morálka, právo)."

Jaroslav Seifert z pohledu anglických slavistů

Jan Čulík vyštrachal starý text Karla Brušáka a jeho žáků: "V poslední době píše Seifert verše přesládlé, nevolnost vyvolávající sebelítosti."

Příměří

Příměří je ukončení nepřátelství (cessation of hostilities). Může být buď

1. dočasné (ceasefire, truce), nebo
   
2. trvalé (armistice).
   

Američtí Palachové

Ačkoliv v ČR je synonymem pro sebevraždu upálením Jan Palach, muž, který to vše začal, byl Thích Quảng Đức 11. června 1963. Tento způsob sebevraždy se pak rozšířil i v USA. První byla Alice Herzová, která se upálila 16. března 1965 na protest proti válce ve Vietnamu: “I wanted to burn myself like the monks in Vietnam did.” Následoval ji Norman Morrison 2. listopadu 1965 a Roger Allen LaPorte 9. listopadu 1965. Když ani to nepomohlo, tak se 15. října 1967 upálila Florence Beaumontová a 10. května 1970 George Winne, Jr. Vietnamská válka skončila 30. dubna 1975, když kommunisté dobyli Saigon.

Pak byl v USA dlouho klid, až se 22. října 1996 upálila Kathy Changeová, která jako záminku ani žádnou válku nepotřebovala. To samé platí pro studentku Elizabeth Shinovou († 14. dubna 2000). Politický protest obnovil až Malachi Ritscher, který se 3. listopadu 2006 upálil na protest proti válce v Iráku.

Zajímavé je upálení vojáka Wehrmachtu, Reinholda Elstnera, který tak 25. dubna 1995 protestoval proti "officiálním urážkám a démonisaci německého lidu a německých vojáků 50 let od skončení II. světové války".

Updated.

Arogance a dvojí metr

Jinak si nelze vysvětlit dnešní výtku Severoatlantické aliance vůči Rusku, která, jak informuje Reuters, varovala Kreml ohledně navyšování početních stavů vojsk Ruské federace v Abcházii.

Jak dále informuje server Aktuálně, Javier Solana označil navyšování počtu ruských mírových sil v obou samozvaných republikách za nerozumný krok, který jen přispívá ke zvyšování napětí. Zopakoval také, že EU plně podporuje územní nedělitelnost Gruzie.

Že Spojené státy léta (po pádu železné opony) budují síť vlastních vojenských základen po celé Evropě, je v pořádku, stejně jako například Camp Bondsteel v Kosovu. Ruské síly v Abcházii jsou ovšem velký problém. Když nedávno vyhlásilo Kosovo protiprávně nezávislost na Srbsku, lidé jako Javier Solana v jeho prospěch argumentovali sebeurčením národů. To samé ovšem odmítají v případě Abcházie. Proč? Kde bere Washinghton dispenz k tomu, určovat kdy se děje po právu a kdy ne? Že by z přesvědčení o vlastní dějinné úloze dané Prozřetelností?

Zdá se, že Brzezinského strategie je uplatňována velmi důsledně a obkličování Ruska základnami a regentskými režimy probíhá podle plánu. Ve vlastním zájmu bychom měli jakékoli zatažení do této pochybné hry, jejímž cílem je znovuoživení ducha studené války a bipolárního světa, odmítnout. Rusko není nutné milovat, ale jeho existence a síla, stejně jako vzrůstající ekonomický význam je holý fakt, vyvolávání umělého konfliktu mezi "Západem" a Ruskem je hrou s otevřeným ohněm a možnými nedozírnými důsledky pro všechny strany.

Miloš Forman vyšel z módy

Jak ukazuje žebříček AFI, Miloš Forman vyšel z módy. Přelet nad kukaččím hnízdem (1975) klesl za 10 let z 20. na 33. místo, Amadeus (1984) z 53. místa úplně vypadl.

Informační válka na Wikipedii?

The Electronic Intifada, 21 April 2008:

A pro-Israel pressure group is orchestrating a secret, long-term campaign to infiltrate the popular online encyclopedia Wikipedia to rewrite Palestinian history, pass off crude propaganda as fact, and take over Wikipedia administrative structures to ensure these changes go either undetected or unchallenged.

A series of emails by members and associates of the pro-Israel group CAMERA (Committee for Accuracy in Middle East Reporting in America), provided to The Electronic Intifada (EI), indicate the group is engaged in what one activist termed a "war" on Wikipedia.

A 13 March action alert signed by Gilead Ini, a "Senior Research Analyst" at CAMERA, calls for "volunteers who can work as 'editors' to ensure" that Israel-related articles on Wikipedia are "free of bias and error, and include necessary facts and context." However, subsequent communications indicate that the group not only wanted to keep the effort secret from the media, the public, and Wikipedia administrators, but that the material they intended to introduce included discredited claims that could smear Palestinians and Muslims and conceal Israel's true history.

[...]

Wikipedia:

In an April 2008 article on the pro-Palestinian news site Electronic Intifada, CAMERA was accused of organizing a secret campaign to influence certain articles on Wikipedia, the open-content online encyclopedia. A Wikipedia user reportedly advised the group that "One or more of you who want to take this route should stay away from any Israel realted (sic) articles for one month until they (sic) interact in a positive way with 100 wikipedia (sic) editors who would be used later to vote you as an administrator." Gilead Ini, a "CAMERA Senior Research Analyst" who reportedly organized the campaign, refused to say if the messages were genuine but acknowledged CAMERA recently ran an email campaign meant to promote edits that "ensure accuracy" on certain Wikipedia articles. Fairness and Accuracy in Reporting, a progressive media criticism organization based in New York City, writes "CAMERA's emails are particularly insidious in that stealth and misrepresentation are presented as the keys to success." Ini maintains that his email campaign adhered to Wikipedia's rules.

Programový projev Mirka Topolánka

Na konferenci ODS.

Zahradil a dogmata Holocaustu

Europoslanec Jan Zahradil před 2 lety napsal: "Zákaz popírání genocidy se však používal výhradně v souvislosti s událostmi druhé světové války a holocaustem. Je tedy otázkou, zda soudní rozšíření tohoto zákazu i na události nesouvisející s druhou světovou válkou není určitou relativizací holocaustu. To by bylo znepokojující."

Co o tom soudí Norman G. Finkelstein? "Kostru Holocaustu podepírají dvě ústřední dogmata:

(1) Holocaust označuje kategoricky jedinečnou historickou událost.
(2) Holocaust označuje vyvrcholení neracionální, věčné nenávisti Gojů k Židům.

Ani jedno z těchto dogmat vůbec nefigurovalo ve veřejných diskusích před červnovou válkou 1967, a ačkoliv se později staly centrálním námětem literatury o Holocaustu, žádná z nich nefigurovala v žádné studii o nacistickém holocaustu."

Jon Wiener píše: "It's easy to point out ways in which the Holocaust was not unique: Stalin killed more people than Hitler; Gypsies suffered losses that were roughly proportional to those of the Jews. But there's a more radical argument Novick found in the work of philosopher Berel Lang: "So what if the Holocaust is unique?" The uniqueness argument serves primarily to denigrate or minimize the sufferings of others … In response to Armenians who argued that they too were the victims of genocide, Lucy Dawidowicz, a leading Holocaust historian, argued that the Turks had "a rational reason" for killing Armenians, unlike the Germans, who had no rational reason for killing Jews."

Nečas to přehání

Ministr práce a sociálních věcí Nečas kommentoval odlišná stanoviska Rychetského, Musila a Wagnerové takto: "Nevím, zda je to parodie, nebo je to myšleno vážně".

Myslím, že už to přehání. Rychetský a Musil neučinili nic jiného, než že byli konsistentní ve svém rozhodování. Wagnerová se pokusila zachránit reputaci ÚS, když nekvalitní většinové stanovisko doprovodila svým poměrně zdařilým souběžným.

Státník by si měl odpustit zlehčování práce soudců a pokusů soud takto politisovat. Měl by se smířit s tím, že i soudci mají světový (ideový) názor.

Pavel Eichler opět lže

Pavel Eichler opět nachytán při lži. Nebo si snad neumí správně vyložit jednoduchou tabulku s čísly?

Další záchvat -jkb-

Tak se nám wiki otřásá pod dalším záchvatem -jkb-, tentokrát ve sporu se správcem Vrbou. Oč jde?

Na diskussní stránku -jkb- kdosi postnul dávný Hedvíčkův článek (v dikci -jkb-: "pomateného exwikipedisty"). Správce Vrba si toho všiml a svým neorthodoxním způsobem ho odstranil. (Srozumitelně je to popsáno na Wikisource.)

JKB poměrně racionálně argumentoval, že

1. přetisk Hedvíčkova článku s vysokou pravděpodobností není porušení autorského práva,
2. i kdyby porušením autorského práva bylo, má se s ním zacházet standardně, nikoliv falšováním seznamu editací stránky ("historie") a
   
3. patří mezi přirozenou lidskou slušnost na podobné manipulace se stránkou jejího majitele upozornit.

Správce Vrba však stížnost JKB nepochopil a za "odměnu" mu obnovil tři již smazané archivy, které měl JKB v rámci nadpráví odstraněny. Není divu, že -jkb- vypěnil a označil správce Vrbu za perversního, za nekontrolovatelnou střelu a jeho akci za provokaci a nekontrolovaný výlev nezachranitelného alkoholika. Svůj ego trip JKB zakončil tím, že počínání správce Vrby diagnostikoval takto: "muselo mu něco sednout na mozek a cítí se imperátorem, který musí odstranit všechny, kteří mu neholdují".

A jako by to nebylo málo, JKB přirovnal mou osobu k Vrbovi, tedy mne nepřímo označil za perversního, nekontrolovatelnou střelu a nezachranitelného alkoholika. To vše za tupého přihlížení správců, kteří JKB jeho osobní útoky a urážky v rámci jeho nadpráví trpí, zatímco mne nechali odsoudit na doživotí.

Srbský imperialism v Černé Hoře

Poučný článek.

Další Cynikova oběť

Dezidor nás upozornil na smutný případ wikipedisty Nadora, který byl z wikipedie téměř [doplněno] vyštván soustředěným úsilím fanatika Cynika a bohorovného Daniela Baránka a neméně bohorovného Ioanna Pragensis. Pěkně s tou wikipedií zacházíte, soudruzi:

Lidé jsou tu neobyčejně fanatičtí a negativní, zlí a ubližující, což začíná velice špatně dopadat například na mé zdraví. Atmosféra je velice demotivující a utiskující, až mučivá. Tento tlak je již nadále nesnesitelný. Děkuji tomu málo Wikipedistů, kteří se mnou dokázali jednat věcně a netahali do práce osobní spory, jako je například pan Králík. Loučím se s Vámi, už Vás nikdy nechci potkat. Díky za takovéto přijetí nováčka mezi sebe, které by nečekal ani největší zločinec. Nador 18:12, 18. 4. 2008 (UTC)

Quo usque tandem, Cyniku? "Tento způsob zneužívání procesu ŽoK nelze tolerovat. --ŠJů 15:56, 14. 4. 2008 (UTC)"

Updated.

Jana Machalická také právu nerozumí

V Lidových novinách, zdá se, nepracuje vůbec nikdo, kdo by měl elementární ponětí o právu. Například Jana Machalická tvrdí: "Kateřina Jacques byla navíc zmlácena na povolené demonstraci." Demonstrace se nepovolují, protože svoboda shromažďovací je lidské právo. Ale Janě Machalické by měl někdo nepovolit psát do novin.

Jednalo o reakci na text vyžadující řád a pořádek za každou cenu.

Updated.

Další příklad právní ignorance Lidových novin

Podle nepodepsaného článku: "Kolegu Janáčkové žalují za rasismus". Z textu článku však vysvítá, že kolega Janáčkové byl obžalován z porušení § 198 trestního zákona: "Bývalý místostarosta by měl před soudem stanout kvůli hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení." Jsou v Lidových novinách jen samí právní ignoranti, nebo je tam někdo, kdo je schopen rozlišit mezi občanským a trestním právem?

Opět stupidní novinářka

Tentokrát v Týdnu: "Oproti soudcům a žalobcům, kteří mají v soudních budovách kanceláře, kde taláry odkládají na věšák, si totiž advokáti budou muset oděv nosit s sebou." V ČR žalobci talár nenosí.

Vzácná zpětná vazba

motto: "většina lidí mimo wiki nás všechny považuje tak trochu za blázny… --Packa 09:42, 5. 4. 2008 (UTC)"

Na různých debatách na wiki mne nejvíce fascinuje ten festival svatouškovství a pokrytectví v jednom. Tak i nedávná kandidatura Zirlanda na byrokrata. Je určitě dobře, že tento špatný správce nedostal důvěru. Ale mnohem více fascinující jsou ty typicky wikipedické orgie, kdy dostanete po tlamě a ještě za to poděkujete:

1. My potřebujeme správce a byrokraty, o které se můžeme opřít, ne takové, na jejichž úkony budeme čekat dlouhou dobu. --Aktron (d|p) 09:08, 29. 3. 2008 (UTC) Znamená to, že máš pocit, že na tvé požadavky reaguji příliš pomalu, a že je nestíhám plnit? To je určitě důležitá zpětná vazba a pokusím se tuto situaci do budoucna napravit. --Zirland 09:18, 29. 3. 2008 (UTC)
2. Můj názor prostě je, že trávit veškerý čas na Wiki (v jakékoli podobě) je nezdravé, a ve výsledku to přinese jen problémy. Život není jen o wiki. Proto tě nepodpořím, obávám se možnosti ztráty mimowiki pohledu, který je pro práci taky důležitý. --Reaperman 12:51, 3. 4. 2008 (UTC) Děkuji za velmi cennou zpětnou vazbu. --Zirland 13:38, 3. 4. 2008 (UTC)
3. Ahoj Zirlande. Jako někteří jiní si myslím, že příliš velká kumulace funkcí není vhodná. --Packa 22:54, 30. 3. 2008 (UTC) Souhlasím s tím, že vykonávání funkcí je spojeno s jistým časovým nákladem, ale svoji kandidaturu jsem dostatečně zvážil i s ohledem na případné působení v pobočce a nepodával bych tuto žádost, kdybych se domníval, že tím jednám proti zájmu projektu. --Zirland 06:06, 31. 3. 2008 (UTC)
   

Návrat pomníku Radeckého

via Bohumil Doležal. Praha vážně uvažuje o tom, že na Malostranské náměstí vrátí Radeckého pomník. Primitivní čeští chauvinisté: "Byl to Rakušan jako prase" a ignoranti: "Radeckého hodnotí jako rakouskouherského generála" (Radecký zemřel v roce 1858) jsou samozřejmě proti. Doufejme, že na jejich křeč nebude brán zřetel stejně jak v případě sochy Františka I., která nedávno opět zkrášlila Smetanovo nábřeží.

Nápad přivítal i kunsthistorik František Dvořák. V rozhovoru se mu stupidní novinář snažil podsunout thesi o "národní porobě za Rakouska-Uherska", jako kdyby Radecký měl s Rakousko-Uherskem nějakou souvislost. Řeči o porobě si však nevymyslil Zdeněk Nejedlý, to byla officiální ideologie první republiky.

Updated.

Bezzubá Okinova kritika

Na Okinově blogu jeho hlavní autor publikoval kritiku wikipedistů. Je natolik ostrá, že pro jistotu zapomněl jmenovat, koho se týká. Přiznám se, že se mi wiki natolik odcizila, že nevím, o kom mluví, a v podstatě je mi to jedno.

Každodenní typografie

via Malý čtenář. Senátor Zlatuška má plnou pravdu: "Kontrast mezi vpravdě byzantskou okázalostí nákladného psacího nástroje a naprosto plebejským vyvedením textu, na jehož podepsání ho bylo užito, zasluhuje když ne přirovnání k slámě z podestýlky pro hospodářská zvířata, která kouká ze značkových bot, pak alespoň připomenutí Vodňanského „Královna Alžběta beseduje s traktoristy.“"

Je neuvěřitelné, jak typograficky ohyzdný dokument president republiky podepsal. Jako by nestačilo, že je to v typografickém bastardu Arialu, ona to ještě musí být počítačově generovaná tučná kursiva. Co tím kdo chtěl vyznačovat?

Vandalism na wiki

via Malý čtenář. Když někdo provede aspoň trochu uvěřitelné editace, nemají prostí wikipedisté sebemenší chanci. Jediný, kdo zareagoval, byl Ioannes Pragensis, pro kterého už byl vodovod z Dunaje až Litoměřicům trochu moc.

Veblen o psech

Thorstein Veblen napsal v Theorii zahálčivé třídy o psech toto: "Přednosti psa spočívají v jeho neužitečnosti a speciálních povahových rysech. … Smysl je v tom, že pes je člověkův sluha, že má schopnost se absolutně podřídit a s hbitostí otroka se přizpůsobuje náladě svého pána. Vedle těchto rysů … se pes vyznačuje také jistými charakteristikami, jejichž estetická hodnota je problematičtější. Ze všech domácích zvířat pes nejméně dbá o čistotu svého zevnějšku a má také nejošklivější návyky. Tyto nepříjemné vlastnosti vynahrazuje patolízalskou lísavostí ke svému pánovi a ochotou napadat a znepokojovat všechny ostatní." (Veblen 1999, p. 111)

Bývalí nacisté v establishmentu Východního Německa

Materiál Svobodné Evropy.

Nejlepší britské university

Žebříček na wiki. V UK je 167 vysokých škol, zatímco v ČR jich je 65 (PDF), ačkoliv v poměru podle počtu obyvatel by jich v ČR mělo být jen 27.

Updated.

Jak to vypadá na SCOTUS

Proceduru u českého ústavního soudu je možno srovnat s procedurou u amerického nejvyššího soudu, což je NS ČR a ÚS dohromady. Na rozdíl od záznamu ČT zde není video, ale audiozáznam doprovázený přepisem textu, což je pro nerodilého mluvčího mnohem více instruktivní, není to tak datově náročné a šetří to čas (člověk čte asi 3x rychleji než mluví).

Kompletní videozáznam

Kompletní tříhodinový videozáznam z jednání ústavního soudu je na ČT 24.

Nykodým v. Julínek

via Jan Petrov.



Tento slovní souboj je symptomatický. Ministr zdravotnictví nedokáže odpovědět na jednoduchou otázku, za co je poplatek, protože mu v jeho technokratickém myšlení není zřejmé, že by poplatek měl být za něco. Je to proto, že je zvyklý pouze na dotazy stupidních českých novinářů, a když se ho někdo zeptá intelligentně, neví si rady.

Zeman je český Lafontaine

Jak uvádí Bohumil Doležal, Zeman je český Lafontaine: "Předseda KSČM Filip spolu s expředsedou ČSSD Zemanem odjeli na návštěvu do Moldavska, kde chtějí „dál rozvíjet vztahy“, protože je tam zájem o české technologie, automobily či autobusy. Není mi jasné, kolika autobusy disponuje bezpartijní důchodce Miloš Zeman. A je obtížné nedat si tuto zprávu dohromady s jinou, kterou jsme si mohli přečíst v Právu včera: Moldávie se zavázala Ruské federaci, že nikdy nedopustí rozmístění prvků amerického protiraketového štítu na svém území, načež Rusko dalo pokyn podněsterským separatistům, aby se začali sbližovat s mateřskou republikou. Zeman a Filip tam jedou nejspíš sbírat zkušenosti, aby něco podobného mohli iniciovat u nás. Poté, co Zemana donutili k úprku z ČSSD, stal se politicky bezprizorným, Pohanka s Melčákem mu sice umožňují torpédovat vládní záměry, ale žádnou pozitivní politiku na nich nevystaví, a tak by si možná rád zahrál na Lafontaina. Jenže je u nás ještě někdo zvědavý na Miloše Zemana, zejména v partě s Filipem?"

Oskar Lafontaine byl předsedou německé sociální demokracie, nyní je předsedou parlamentního klubu Levice (Vorsitzender der Bundestagsfraktion DIE LINKE; stejně jako Gregor Gysi) a předsedou strany (stejně jako Lothar Bisky). Čeká podobný osud Zemana? Je to možné. Filip je neschopný; na májovém sjezdu KSČM jako předseda strany zřejmě končí.

Bohumil Doležal o Rusku

Cituji: „„Východní obr by neměl být vnímán jako slovanský příbuzný ani jako říše zla, ale jen jako obchodní partner,“ lobbuje v Právu Alexandr Mitrofanov. Řeči o říši zla jsem považoval za přepjaté už tenkrát, když s nimi Reagan přišel, mám dojem, že jsem to i napsal, bohužel jen v samizdatu, jinou možnost jsem neměl. Problém s Ruskem je ten, že když se vám obchodní partner začne agresivně plést do toho, jak si smíte a jak si nesmíte zajišťovat vlastní bezpečnost, přestává být obchodním partnerem.

Moskva přijala japonské vysvětlení, že součásti amerického protiraketového stínu, rozmístěné v Japonsku, nebudou využívány tak, aby poškodily ruské zájmy. Inspekce nežádá. Jak by nepřijala, Japonsko nebylo ruskou kolonií jako Č[S]R a nemá na něj tedy zálusk.“

Pavel Eichler hvěznou D-FENSova blogu

Nejprve se D-FENS trefně vysmíval Eichlerovu paranoidnímu a hloupému textu o Landovi, posléze odhalení nacistické minulosti dotyčného aktivisty a nakonec došlo na Tři případy pro sturmbannführera Eichlera.

Ostatně D-FENS není jediný, kdo si známého levicového propagandisty z iHEUTE všímá. Velice kvalitní článek od Jakuba Šimůnka publikoval i server Virtually.

Demagogie nebo konstruktivní a oprávněná kritika EU?

Euroskeptický server EUportal je relativně široké vrstvě čtenářstva znám. Profiluje se jako přední český eurorealistický internetový časopis, který z pravicových, konzervativně-liberálních pozic upozorňuje na možná rizika evropské integrace a pozitivním způsobem tím přispívá k debatě o tom, kam by integrace měla směřovat.

Přináší komentáře, informace k aktuálnímu dění, rozhovory se zajímavými osobnostmi a překlady cizích autorů.

Kritika EU je jistě na místě. Co si však myslet o demagogii, kterou představuje například tento článek? Návrh Lisabonské smlouvy je přirovnáván ke zřízení Protektorátu Čechy a Morava, článek není ani v rubrice humor, nýbrž je představován jako "zamyšlení."

Současný ideál krásy

Píše iDNES: "Velké oči, malý nos, plné rty, malá brada, lesklé vlasy, dlouhý krk, štíhlé dlouhé nohy, úzký pas, plná ňadra a ploché břicho … Ženy z obálek mají například mnohem větší oči, menší nosy a plnější rty než přiměřeně krásné mladé ženy."

Saisona v pekle

Kompletní text v originále.

Filmy na Blu-ray

Blu-ray Disc Association udržuje seznam všech filmů vydaných na Blu-ray, kterých je dnes více než 500. První byl The Fifth Element, vydaný 20. června 2006, a 6 dalších filmů. Více údajů najdete na Blu-ray Statistics.

Český seznam.

Updated.

Americké seriály

Na wikipedii píší, jaké je aktuální vysílací schema hlavních amerických televisních stanic (ABC, CBS a NBC) v prime time. Vidíte jasně, že na filmy tam není místo, vysílají se pouze seriály, soutěže, reality show, zprávy, sport a talk show.

Godotka Kristýna

motto: "Abych pravdu řekla, zatím znám pouze jedinou skutečně výbornou knihu od mladé autorky. Tou knihou je Nahá Godotka od Kristýny Duškové. Nedávno jsem dokonce četla odborné kritiky, které autorku (teprve dvacetiletou vysokoškolačku!) zařazují mezi tři nejlepší české autory všech dob! Kniha se skládá ze dvou příběhů mladých žen. Nikdy jsem nečetla tak hlubokou, niternou knihu."

Vzhledem k flame war na blogu Respektu jsem si inkriminovanou prosu (PDF) dnešní bývalé redaktorky Profitu a dnešní právničky Hospodářské komory přečetl. Musím říci, že celý ten hype kolem toho textu mi přijde poněkud nepochopitelný. Oč jde?

Adolescentní hrdinka se silnými autobiografickými prvky si nevěděla rady v milostném vztahu s mladým mužem s přezdívkou Storm, tak se s ním v návalu žárlivosti (pohledem obdivoval nehezké nohy cizí ženy) rozešla.

Pak toho litovala, ale nedokázala se odhodlat k nápravě a místo toho se věnovala introspekci. Z pohledu 20leté mladé ženy roky nic neznamenají, a proto od strany 67 začíná poněkud neumělý skok do budoucnosti – 30. července 2006 (což už je dnes minulost) až 1. června 2040. Toto násilné urychlení děje textu nesvědčí, protože ho zatěžuji ahistoričností a malou fantasií. Teprve v roce 2029 si hrdinčina domácnost pořizuje Internet domů, ačkoliv již dnes (tj. v roce 2008) má v ČR broadband více než polovina domácností. Autorka zde mechanicky přejímá situaci z konce 90. let. Ve stejném roce si installuje program ICQ, ačkoliv o jeho existenci za 20 let lze s úspěchem pochybovat. A tak dále.

Ale ani po obsahové stránce nestojí text za mnoho. Autorka neřeší prakticky nic jiného než rozpor mezi přitažlivým tělem (vizte fotografii) a hloubavým intelektem. Bohužel si s ním neví rady, ani o něm nepíše nijak zajímavě, jen vrší prázdné lyricismy. Matoušek má pravdu, když ji v nedohledatelné kritice popravil. Na téhle ženské prose si jen málokdo může pochutnat.

Zkrátka a dobře. Janouchové prvotina mohla být před 7 lety událostí v Plzni, ale to je tak všechno. "Druhá část „Godotka“ se vydařila o něco lépe, i když ona plochost charakterů se v ní objevuje rovněž. Příběh začíná hrdinčiným vstupem na vysokou školu, kde jí ještě její citové rozpoložení věřit lze, ale později coby vdaná žena a matka působí vylhaně a nepřesvědčivě. U většiny matek nestižených nějakou duševní chorobou se po porodu vyvine k právě narozenému miminku vřelý vztah a i přes špatné manželství, kdy svého muže nemiluje, na dítěti lpí. Nahrazuje ji citovou absenci u manžela. Ale naše „Godotka“ se do sňatku nechala vehnat a svou dceru odmítá, považuje ji za produkt „vnějšího světa“, kam ona nechodí, nevidí ho a nezajímá se o něj. Sní o své dávné lásce Stormovi a těší se jeho starými dopisy, ač v předchozích kapitolách uvádí, že k dopisování s ním používala výhradně elektronickou poštu."

Updated.

Samožerbuch

Malý čtenář má na Pravdu a lásku neboli progressivisty z Respektu (v opposici k neoliberálům z Volné ruky trhu) vyhraněný názor. Domnívám se, že má pravdu. Stačí si přečíst, co o sobě píší: "Zde, v blogovém prostoru Respektu, prostoru bez blogujících politiků a celebrit. Prostoru duchaplnosti, osvícenosti a vybraných mravů."

Chyba v programování

Při programování vzniká mnoho chyb. Je to tím, že výsledný kód musí být 100% přesný. Když Vás překladač upozorní na chybu, máte z poloviny vyhráno. Když víte, co je špatně, je obvykle hračka to napravit.

Mnohem horší, když program nefunguje a Vy nevíte proč. A úplně nejhorší je, když to funguje jen někdy a někdy ne. Tak i čtečka kommentářů fungovala jen občas: Ve Firefoxu ano, v Opeře nikoliv. A nikde žádné chybové hlášení.

Proto jsem požádal o pomoc jednoho odborníka na HTML. Po výzkumu zjistil, že závada spočívala v tom, že v textu http:// chybělo jedno lomítko. Najít takovou chybu je opravdu umění, protože člověk je slepý. Proto mu velice děkuji.

Bail bonding

Kommerční kauce (bail bonding) se v USA používají od roku 1898. Jedná se o koncesovanou živnost, kdy bail bondsman za odměnu 10 % složí kauci celou.

Je na čase, aby podobné podnikání vzniklo i v ČR, protože je nehorázné, že v ČR trpí 2 000 nevinných lidí ve vězení.

Počet filmů

V USA se ročně natočí asi 400 filmů, v Německu asi 200, ve Francii asi 130, v ČR asi 30.

Vzpomínky na konservativce

via Malý čtenář (který všude vidí fašistu, nebo aspoň rasistu): "Ptal jsem se ho [nynějšího vůdce konservativců], jestli souhlasí s kriketovým testem (to vymyslel arcikonzervativec Norman Tebbit, dnes lord Tebbit, jinak člověk s názory mírně napravo od Attily; návrh je jednoduchý: občanství v Británii by měl dostat jen ten, kdo fandí v kriketovém utkání Anglie s původní vlastí Anglii). Ale kdepak, kriketový test je hloupost, povídá pěkně po korektnu Cameron. A co váš návrh o loajalitě jako podmínce získání občanství, jaký je v tom rozdíl? "Kykyryký," řekl Cameron. Ne doslova, ale ta fráze byla tak absurdní, že si její přesné znění ani nešlo zapamatovat. A pročpak že nechal vyhodit poslaneckého kandidáta, který si dovolil říci, že leccos z toho, co říkal Enoch Powell (v šedesátých letech odpůrce nekontrolované imigrace), má realistický základ? "On ví, že udělal chybu," řekl Cameron a rozhovor ukončil."

Nigerijský dopis z roku 1908

via Malý čtenář.

R. A. V. v. City of St. Paul, 505 US 377 (1992)

V pozoruhodném rozsudku SCOTUS aproboval rasistickou propagandu.

Stíháni jako zletilí

Jednou ze zvláštností US právního systému je přemíra právních fikcí. Být nezletilým v US trestním processu není objektivní fakt, nýbrž pouhé privilegium, které je v případě těžkého zločinu (serious felony) pravidelně odpíráno a nezletilí jsou stíháni jako zletilí (charged as adults):

1. Cantwell, Feinstein Reintroduce Comprehensive Anti-Gang Legislation
2. California Juvenile Justice Measure Reflects State Trend
3. Fourteen-year-olds charged as adults in school shooting plot

Tak je tomu i nejnovějším případě zmlácení (battery) Victorie Lindsay. Avšak negramotní čeští novináři se opět vinou své totální právní ignorance nevystříhali několika nesmyslů:

1. "státní žalobci". V USA, zemi kapitalismu, je žaloba, stejně jako v kterékoliv jiné zemi čistě soukromou záležitostí. Prosecutors je možno přeložit jako státní zástupci, státní návladní nebo prokurátoři, ale nikdy ne jako "státní žalobci".
2. "soudit jako dospělé". Každý teenager je dospělý z podstaty věci, neboť pubertas = dospělost. Adults zde znamená zletilí.

Jinak je zajímavé, že právo na kauci má v USA skutečně každý: "One of the teens, Stephen Schumaker, 18, of Lakeland, was booked into the Polk County Jail. He is free on $5,000 bail." V ČR by zůstal ve vazbě, až by zčernal.

Nepochopený paxista

Citát: "Odzbrojení – ano –
ale napřed odesenbákování!"
Jan Lukeš: Můj život v hudbě

Policejní omalovánky

via Knihomyš. Přeji Vám pevný štětec, make my day. Nezapomeňte se zúčastnit soutěže a pochlubit se s tím, co jste vyhráli.

Updated.

Mods v. Rockers

Jedna z nejvíce skandálních změn, kterou Brian Epstein s Beatles udělal, že je převlékl z Rockers na Mods.

Kritika hloupoučké kampaně Člověka v tísni

Politická organizace Člověk v tísni přišla s další propagandistickou kampaní. Anarchista Ondřej Slačálek, konzervativec Milan Tobiáš i politický komentátor Bohumil Doležal ji vcelku oprávněně kritizují. Ač se rozhodně neztotožňuji se všemi jejich názory na danou agitku, mají v základní myšlence každý pravdu. Ondřej Slačálek označuje kampaň za zcela vytrženou z reality a spíše za projevu výsměchu těch, kterým jdou masmédia na ruku, těm, vůči nimž jsou nepřátelská. Milan Tobiáš a Bohumil Doležal si shodně všímají toho, že takovéto kampaně odvádějí pozornost od reálných problémů a vytváření problémy fiktivní. Doležal též věcně argumentuje, že jediná účinná kampaň proti tzv. extremismu je "neextremistická" politika, které mohou občané věřit.

Omyly dotyčných pánů nebudu v tuto chvíli rozebírat, ale sám dodávám ještě skutečnost, že peníze Evropské komise, ze kterých je kampaň převážně financována, jsou peníze i z našich kapes.

Dvě skupiny lidí

Já vím. Mnozí zase řeknou, že je to další nesmyslné škatulkování. Ale já mám na paměti, že i když vydělím skupinu červenou a skupinu modrou, většina lidí, resp. všichni jsou tak nebo onak fialoví, s větším nebo menším zastoupením té či oné barvy. Chci ale pojednat o jednom aspektu lidského usilování, o jednom „vektoru“ naší duše, a k tomu jsem si vzal ku pomoci dělení lidí na Ty, kteří zavádějí letní čas a Ty, kteří obnovují staré vinice.

Onehdá jsem si uvědomil, že se v jedné věci zcela shoduji s Vladimírem Stworou (trollové, pište si!): příšerně mi už po léta leze krkem tzv. „letní čas“. Článek si už bohužel nemohu přečíst, protože p. Stworovi neplatím a bohužel jsem si ho nezálohoval.. Jen si pamatuju, že to bylo dáváno do souvislosti se sionisty. Na to nemohu nic říct, neboť o tom nic nevím. Stačí mi ale, abych se dočetl, že ho zaváděli generálové za 1. světové války a pak Hitler, abych nabyl pocitu, že to „není s dobrým“.

Nejen, že mi dvakrát do roka trvá 1-2 týdny než si přeladím biorythmus, což mi těžko přidává na zdraví a života letech. Při weekendové návštěvě Prahy jsem si studoval nějaké detaily kolem pražského orloje. Ten už po staletí ukazuje téměř bezchybně nejrůznější kosmické procesy, pohyby, měření času apod. Se zavedením letního času tento produkt středověké moudrosti ukazuje půl roku situaci v Kyjevě: podle astrolábu má být slunce pod obzorem, ale po mé pravici jasně září nasvícené průčelí Týnského chrámu!

Hle, pýcha lidská! Chtěli by donutit stroj, ukrývající v sobě moudrost středověkých zasvěcenců, aby tancoval podle jejich zběsilé píšťalky! Nevím, zda to zavedli sionisté nebo zaměstnavatelé, toužící effektivněji vyždímat energii ze svých zaměstnanců či nějaká jiná čerchmantská pacquage. Jistotně patří mezi tu sběř, co chtěla poroučet větru dešti. Sběř, která žije podle hesla „všechno jde, když se chce“, která musí pořád něco měnit, vylepšovat, posouvat „kupředu“, zeffektivňovat, znásilnit a vydrancovat přírodu, to vše pochopitelně „pro blaho všeho lidu, všech občanů“. Těmto v pravém slova smyslu bezbožníkům vzkazuji: jděte se vycpat, proklatci! Na Posledním soudu si vezmu jako němého svědka proti vám pražský orloj!

Jako protiváhu mému znechucení těmito bolševiky nejrůznějších barev jsem v Praze zaznamenal roztomilou aktivitu: nad Starými zámeckými schody na Opyši se po mnoha letech, ne-li staletích, objevila opět vinice, na které sv. Václav pracoval a sklízel víno, pro účely (mimo jiné) eucharistie. Jak krásně zbytečné! Jaká rozmilá úcta k tradici a kulturnímu dědictví! Ač jest se obávati, že lidé ze skupiny Těch, kteří zavádějí letní čas najdou nějaký způsob kommerčního využití této vinice, chci věřit tomu, že to nebylo prvoplánovým účelem, ale bohabojným nepraktickým krokem skupiny Těch, kteří obnovují staré vinice.

Tato druhá skupina je dnes na vymření. Nemalou zásluhu na tom má první skupina, které dnes bezpochyby patří svět, která donutila druhou skupinu žít podle jejich kletého letního času a která nade vší pochybnost v konečné instanci přivede tento svět do záhuby, na čemž ostatně pracuje již po věky, leč v dobách dřívějších bylo její působení neutralisováno skupinou první, tehdy značně početnou a u moci. Jak k tomu došlo, že tito bezbožníci svět ovládli a přivádějí jej do záhuby, to budiž náplní jiného článku někdy jindy. Na závěr mi dovolte složit hold mému příteli, ikonopisci Makáriovi z Wiesbadenu (autoru deskového obrazu sv. Anežky České v Chrámu sv. Víta): tento fundamentalista a prototyp příslušníka skupiny Těch, kteří obnovují staré vinice nosí v kapse cibulové hodinky, ukazující čas v Konstantinopoli...

Boj s extrémismem

Bohumil Doležal má pravdu: "Nejlepší boj proti extremismu je boj za rozumnou demokratickou politiku. Pokus budovat za evropské peníze státotvornou satiru, něco na způsob demokratického Dikobrazu, je směšným dokladem politické hysterie a zbytečným vyhazováním peněz."

K tomu dodávám. Extrémistů všech barev je v ČR asi 5 000. V případě potřeby je umlátíme čepicemi.

Trojí dělení Lucemburska

Lucembursko bylo obětí trojího dělení mezi Francii (1659), Prussko (1815) a Belgii (1839).

Německá kommunistka

Poslankyně Christel Wegnerová nedávno prohlásila, že cílem Berlínské zdi bylo: "both to prevent them from hurting the economy by buying goods cheaply and also to keep out forces one didn't want there."

DIE LINKE. se s ní nemazala. Vyloučila ji z poslaneckého klubu.

Utýrání kočky v Morávce

O případu utýrání kočky v Morávce toho bylo v novinách i jinde napsáno již mnoho. Nyní se na Wikipedii řeší, zda je toto téma dost významné i pro tuto encyklopedii. Jak dramatické hlasování dopadne se však dozvíme až za několik dní.

Celý případ je však výjimečný i v tom, že snad poprvé na TV Nova nebyl představen Filip Vávra v čistě negativním světle.

Velké Nizozemí

Když je nacionalism silnější než náboženství, tak může překonat historicky dané okolností. Příkladem je hnutí za "znovusjednocení Nizozemí".

Zajímavý effekt

Via Miloš Čermák: Motion Portait.

Skvělá analysa islámu

motto: "finální dobytí Byzance by se nejspíš nepodařilo bez uherských kanonýrů - renegátů v tureckých službách"

Napsal ji Jan Šimůnek.

Nenapravitelný pacifista Jan Čulík

via Vodník. Jan Čulík v Britských listech bez většího přemýšlení odsoudil zajímavé články Ondřeje Neffa a Miloše Čermáka.

Je velice snadné být rusofilským pacifistou ve Skotsku, Nizozemí či Austrálii, kde žádné ruské nebezpečí ani trochu nehrozí (zatím), protože obě země ani v nejdivočtějších ruských snech nepatří do blízkého pohraničí.

Jiná je už situace v ČR a SR a úplně jiná je na Ukrajině a Gruzii. Případě ČR a SR není zřejmé nade vší pochybnost, zda patří do ruského blízkého pohraničí. Podle některých známek ano: Ruská agentura se snažila zmařit vstup obou zemí do NATO a EU, v případě SR se jí to málem podařilo; podle jiných ne: Blízké pohraničí jsou pouze ty státy, které byly formální součástí ruského Stalinova imperia.

Možná je ten pojem sporný i uvnitř Putinovy kliky. Bez ohledu na případnou naprostou vojenskou nepotřebnost radaru, bude radar jasný symbol: Byť máme v hlavním městě sochu ruského vojáka osvoboditele (tj. Kam ruský voják vstoupí, odtud již nikdy neodejde), tak do blízkého pohraničí nepatříme. Této triviální úvahy však Jan Čulík není schopen. Ono se mu nelze divit, není na ní existenčně závislý.

V demokracii přirozeně každý může zastávat jakékoliv názory. Mezi ně ale patří i názor, že odpůrci radaru jsou vědomými nebo nevědomými agenty Moskvy.

Souhlasím s Milošem Čermákem, že Tomáš Klvaňa totálně selhal. On se ho Václav Klaus nezbavil jen tak pro nic za nic.

Vynikající analysa

Britské listy se dnes věnují smlouvě o radaru. Za vynikající považuji úvodní článek, kde Čulík tlumočí několik velmi trefných bodů z přednášky Václava Žáka o tom, jak Češi applikují neapplikovatelné historické zkušenosti na současnou dobu. Neff a jeho modrá smečka jsou toho dokonalou ukázkou.

Výpisky z četby - originál

Kdysi jsem Vám nabídl výpisky z četby. Nyní Vám na základě wiki nabízím originál:

"Tout comme le libéralisme économique sans frein, et pour des raisons analogues, le libéralisme sexuel produit des phénomènes de paupérisation absolue. Certains font l'amour tous les jours; d'autres cinq ou six fois dans leur vie, ou jamais. Certains font l'amour avec des dizaines de femmes ; d'autres avec aucune. C'est ce qu'on appelle la « loi du marché » . . . Le libéralisme économique, c’est l’extension du domaine de la lutte, son extension à tous les âges de la vie et à toutes les classes de la société. De même, le libéralisme sexuel, c’est l’extension du domaine de la lutte, son extension à tous les âges de la vie et à toutes les classes de la société."

Michel Houellebecq: Extension du domaine de la lutte (1994), p. 100

Kontroversní nález ÚS konečně na Internetu

Po 3 týdnech se konečně může každý seznámit s nálezem ÚS o novém zákoníku práce: sp. zn. Pl. ÚS 83/06 ze dne 12. 3. 2008. Po hypertrované rekapitulaci následuje ratio decidendi v §§ 172–330.

Israel v NATO – proč ano?

Bohumil Doležal nedávno napsal kommentář k výroku ministryně národní obrany. Jen to trochu popletl. Proto jeho výroky uveďme na pravou míru:

"To, co se už pár desetiletí odehrává na Blízkém východě, v něčem připomíná boxerský zápas dobře živeného dozorce s heftlinkem v německém koncentráku. Heftlink je naštěstí schopný a bojovný, podobná je jen přesila, s níž bojuje, a perspektiva, která před ním stojí: když vyhraje, nic se nezmění: dál budou na palestinská a libanonská města padat bomby odpalované z Israele, dál budou israelští vojáci po desítkách zabíjet palestinské a libanonské děti v uprchlických táborech. Když prohrává, následuje, jak Palestině její okupanti dnes a denně předvádějí, něco jako apartheid.

Je nebetyčná drzost a zároveň nebetyčná hloupost, když se někdo staví do pozice rozhodčího, který má tento podivný zápas pískat – zvlášť když ten někdo sdílí s heftlinkem základní životní a politické hodnoty a navíc ho dozorce bere jen jako heftlinka – kandidáta, který je zatím na špatné straně ostnatého drátu. Nemluvě o tom, že kandidát na rozhodčího má vůči heftlinkovi z minulosti, mírně řečeno, jakýsi dloužek."

Ještě jednou Mormegil

T. A. narazil na thema, o němž jsem chtěl napsat již dávno: Co jsem na wiki udělal špatně? Bezpochyby to byla personální politika. Tyto wikipedisty jsem povýšil na správce či byrokraty:

1. Tomáš Pecina
2. Malý čtenář
3. Michal Jurosz
4. Mormegil
5. Mojža
6. Luděk
7. -jkb-
8. Beren
9. Radouch
10. Karakal
11. Vrba

Jaký je výsledek? Vysoce prospěšní wikipedisté Tomáš Pecina a Malý čtenář byli z wiki vyštváni vládnoucí lusou. Michal Jurosz, -jkb- a Radouch tam prakticky přestali psát; Mojža úplně. (To, že na wiki ostatní neobtěžuje JKB či Radouch, je positivní; u JKB stačí ta spoušť, jíž se dopouští na Wikisource.)

Karakal a Beren resignovali na svá práva. Zbývají tedy Mormegil, Luděk a Vrba. Ačkoliv to byl správce Vrba, kdo nastartoval mou křížovou cestu, musím objektivně uznat, že wiki spíše prospívá než škodí. Budou-li tedy Mormegil a Luděk pro svou zpupnost zbaveni správcovských práv, bude má špatná personální politika v úplnosti odčiněna.

Premiér Josef Mengele: vítejte v 21. století!

Zítra se má objevit v knihkupectvích kniha Carly del Ponte Lov: já a váleční zločinci. Uváděné svědectví mnou otřáslo: Kosovští Albánci unesli mladé Srby, aby jim vybrali orgány a prodali je.

Vzhledem k tomu, že zdrojem těchto zpráv je jedna z hlavních loutek NWO v kampani proti Srbům, nelze ji podezřívat z prosrbské zaujatosti.

Sám fakt tohoto zrůdného počínání je pochopitelně otřesný, byť pro mne nikoli překvapující, ale ještě více se mi udělalo na blití z následujícíh řádků:

„Bělehradský tisk uvádí desítky svědectví – mnohé srbské organizace se pokoušely od Haagského tribunálu dosáhnout vyšetřování Albánců v Kosovu a předali tribunálu podrobné mapy s místy, kde byly pohřbeny oběti a označena místa koncentráků na území jak Kosova, tak i severní Albánie. Dodávali svědectví o těchto krutých pokusech a případy likvidace mírumilovných civilistů, a to jak dětí tak i dokonce těhotných žen, se kterými bylo zacházeno s mimořádnou krutostí.

Všechny takové pokusy byly již v zárodku potlačeny a ani jeden z těchto faktů nebyl vyšetřován. Sama del Ponteová ve svém nedávném interview pro italskou La Stampu se přiznala, že vyšetřování válečných zločinců je v současnosti především mimořádně zpolitizovaná záležitost. Kdyby se o zločinech Albánců obecně vědělo, pak by o žádné nezávislosti Kosova nemohlo být ani řeči. Ne náhodou spatřila kniha del Ponteové světlo světa až nyní, až po vyhlášení samostatnosti Kosova.”

Takže hlavní žalobkyně mezinárodního tribunálu prohlašuje, že to je “zpolitisovaná záležitost”? Před tím snad nebyla? Kde je nezávislost soudů? Zejména mezinárodních? Kdo tyto soudy zpolitisoval a proč? Hnulo se v ní svědomí? Až po tom, co bylo víceméně uznáno „nezávislé“ Kosovo?

Jen jedno po mně nechtějte: abych věřil tomu, že Bush, Clinton, Albrightová, Shea, Clark, Havel nebo Vondra o tom nic nevěděli. A jestli o tom nevěděl knížepán a přesto prosazoval uznání státu, který zkonstruovala taková monstra, bylo by slušné, aby odstoupil.

Pouze doufám, že Kosovo neuzná Israel. Taková benevolence vůči moderním Mengeleům by totiž nutně vyvolávala zrůdně antisemitské úvahy na téma, že vrána k vráně sedá. Stačí už tohle:


Blisty a IPS news

Beren úmyslně mate

Statečný Limojoe se pokusil na wiki argumentovat odkazem na ZMP. To neměl dělat. Beren začal okamžitě tvrdit, že se ZMP pletou: "Váš odkaz na en:Wikipedia:User_access_levels#Table naopak jasně ukazuje (podívejte se v tabulce na řádek "Import"), že import ze souboru smí dělat jen uživatelé ve skupině Import, nikdo jiný. Odkaz meta:Help:Import se týká obecně MediaWiki a hned v první větě upozorňuje: "Depending on the project settings...". Defaultní nastavení skupin uživatelských práv, když si stáhnete a nainstalujete Mediawiki, je jiné a mnohem jednodušší než nastavení práv v projektech Wikimedia Foundation (například neexistují stewardi, byrokrat tam může odebírat práva správcům, importovat ze souboru může každý správce). Ale jste zde správcem, když mi nevěříte, klidně to můžete vyzkoušet a buďto zjistíte, že mám pravdu já, nebo mě usvědčíte z omylu. --Beren 13:46, 2. 4. 2008 (UTC)"

Sice nejsem správcem na cs:, abych to ověřil empiricky, ale pomocné stránky usvědčují Berena ze lži: " Tento úkon mohou provést pouze uživatelé v jedné ze skupin Správci, import, transwiki." Ačkoliv ve skupině Import je pouze Danny B., pohodlně importoval i Chmee2. Podle mého názoru tedy vůbec nic nebrání tomu, aby na cs: mohl importovat každý správce.

Když už jsem byl po letech nucen se podívat do útrob wikipedie, abych usvědčil Berena ze lži, zjistil jsem, že mi WMF upírá podíl na překladu enginu. Za jediné překladatele označuje tyto výtečníky:

* @author Mormegil
* @author Li-sung
* @author Helix84
* @author Danny B.
* @author Martin Kozák
* @author Michawiki
* @author Nike
* @author Siebrand
* @author לערי ריינהארט
* @author Matěj Grabovský

A co Miroslav Malovec nebo já? My jsme nepřeložili nic? To je po vzoru Tomáše Peciny na žalobu.

Systém práv na wiki

Systém práv na wiki se stal dokonale nepřehledným, takže se ani příliš nedivím tomu, že si Beren myslí, že jediný, kdo může importovat stránky, je Danny B. Na Iuridictu to při tom pohodlně funguje: "Normally any user can export wiki pages to a file, but to import pages into a wiki from a file, you must have 'Sysop' privileges on that wiki."

Jedno je však jisté: Jimbo Wales je jediným zakladatelem wikipedie.

Názor na wiki

Promluvil znalec: "je žel také jeden z velmi negativních rysů Wikipedie, že přitahuje grafomany, podivíny, lidi s podlomeným sebevědomím, kterým dělá většinou velice dobře, že jsou "inkognito" a přitom jsou zároveň hodně "vidět a slyšet --Šandík 22:43, 19. 10. 2007 (UTC)"

O jednoho tyranna méně

Protože jsem Mormegila kdysi povýšil nejen na správce, ale též na byrokrata, myslím, že mám k tomu co říci.

Mormegilova zpupnost neznala mezí a jeho odtrženost od reality byla značná. Dokud byrokraté nemuseli dělat nic, nedělal nic. Jak fungoval od doby, kdy nějaké povinnosti museli mít, neposoudím, protože jsem to nesledoval. Faktem je, že správce Vrba s ním byl nespokojen.

Podle pochybného usu, když je správce vyzván kýmkoliv hodnověrným, musí postoupit ponižující hlasování o potvrzení, přičemž musí dostat aspoň 2/3. To Mormegil postoupit nechtěl, protože se proti němu zdvihly emoce. Věděl, že by prohrál, a proto raději resignoval.

Zůstal však správcem i kádrovákem, ačkoliv tvrdí pravý opak: "Příměr s Elephant polo obávám se nedocením, jelikož jako nesprávce si nemohu prohlédnout obsah odstraněných editací. --Mormegil ✉ 18:32, 31. 3. 2008 (UTC)", takže škodit může dál.

Pouť Čechů do Moskvy ještě jednou

Zdá se, že je dnes v módě bagatelisace této ohavné velezrady: "Rozhodli se navštíviti výstavku moskevskou, aby byl »dán světu důkaz, že menší národové slovanští nejsou tak osamělí, aby přepych německý mohl z národního jejich rozvoje úsměšky sobě tropit a slavnou a bezpečnou budoucnost jim popírat«." Bohumil Doležal: "v roce 1867, jako odpověď na rakousko-uherské vyrovnání, uskutečnili čelní čeští politici demonstrativní pouť do Petrohradu a Moskvy. Jednali s ministrem Gorčakovem a přijal je i car. Rusové ovšem měli tenkrát minimální zájem zkomplikovat si kvůli Čechům své vztahy s dunajskou monarchií (také realisticky nahlíželi, že na nějaký konflikt nemají), a čeští politici se nedokázali přenést přes své výhrady ke způsobu, jak Rusové jednají s Poláky a k slavjanofilskému projektu sjednocení Slovanstva pod vládou jednoho cara, pravoslaví a společného (rozuměj ruského) jazyka. Takže vlastně o moc nešlo."

Šlo o hodně. Češi ukázali, že svou vnitropolitickou neschopnost jsou ochotni kompensovat spolčováním s nepřátelskou mocností. Rovněž výhrady proti ruské genocidě Poláků byly jen zcela krotké. Jediným Čechem, který tehdy zastával rozumné a mravné stanovisko, byl Josef Václav Frič. "Účast Čechů na výstavě moskevské popudila Poláky proti Čechům."

Rusové tehdy bez obalu sdělili stanovisko carské administrativy: "Kdežto Rusové, v jichž čele stál M. P. Pogodin, Lamanskij a j., zdůrazňovali, že všichni Slované musí přijmouti jeden spisovný jazyk, jednu abecedu, jedno náboženství pravoslavné a musí státi se jediným národem Čechové, zvláště ústy dra F. L. Riegra, naznačili, pokud to v slavnostních chvílích bylo možno, že s ruským pojímáním vzájemnosti slovanské souhlasiti nemohou." (kursiva má)

"Vládě rakouské, proti níž stáli Čechové v krajní opposici, účast Čechů na výpravě moskevské i rusofilská nálada v Čechách byly proti mysli. Říšský kancléř Beust dal této náladě u vlády i dvora veřejně průchod 18. září 1867 v Liberci, an pravil: »Ano, došlo již to tam, že v hlavním městě tohoto království jásá se při cizí hymně. Jak má král, kterého korunou ozdobeného míti si přejí, konati svůj vjezd do města, ve kterém rozléhá se hymna oslavující cizího mocnáře?«" Ano, měl naprostou pravdu.

Updated.

Lidé proti radaru

O jejich minulosti informují Lidové noviny. Nic překvapivého.

Pohled na Tibet z druhé strany

Otiskly Lidové noviny. Ukazuje se, že o nešlo o vzpouru demokratických Tibeťanů proti autoritářskému čínskému régimu, nýbrž o obyčejné ethnické násilí, jaké známe z ČSR v roce 1919 a 1945. Je zajímavé, že nacionalism pronikl i do Číny, ačkoliv je to evropský mor 19. století, zahájený bitvou u Valmy 20. září 1792 pod heslem La patrie est en danger.

Rozhovor silně zkritisoval Bohumil Doležal: "Taktéž v LN vyšel rozhovor s museologem Zdeňkem Jehličkou, který pobýval v době nepokojů v Tibetu a dal tu čtenářům k dispozici své neuvěřitelné názory. U nás se prý k Tibetu přistupuje „z politických pozic“ (z jakých jiných pozic by se k Tibetu mělo přistupovat) a kdekdo vyvěšuje tibetskou vlajku, kdežto „palestinskou vlajku by si do okna nikdo nevyvěsil, protože to by se Američani zlobili“. Pan Jehlička spadl z višně, u nás se dokonce pálí americké vlajky a Američané nic nedělají, na rozdíl od Číňanů, Rusů a spol. jsou na to zvyklí. On sám by tibetskou vlajku vyvěsil, kdyby věděl, že to může reálně pomoci v jednání dalajlamy s čínskou stranou (a protože dobře ví, že nemůže, žádnou vlajku nevyvěsí; lidé dělají řadu věcí ze solidarity, i když to reálně v dané chvíli nepomůže, prostě kvůli sobě, svému svědomí a kvůli budoucnosti). Celý konflikt byl podle pana Jehličky „předem připravený lynč na Číňany a na muslimy“, „na Západě byly připravené výzvy Číňanům, aby se zdrželi násilí, a přitom žádné násilí se tam nekonalo“. Protesty byly načasované kvůli olympiádě. To, co viděl, vůbec nekoresponduje s naší představou mírumilovného buddhistického Tibetu, který je okupován zlým komunistickým Číňanem. Věřím tomu, že nepokoje neměly charakter pokojné demonstrace ochránců zvířat někde v Bernu, ale přesto si myslím, že pravé místo pro publikaci názorů pana Jehličky je propagační bulletin čínské ambasády v Praze."

K thematu i Martin Weiss.

Updated.

Situace v Rusku

motto: "Proč se tuto protestní akci pokoušelo zastavit tolik policistů?
Výmluvně to ilustruje, jak málo si mocní v Rusku věří. Kolik by tam přišlo lidí? Dvě stě? V klidu by prošli městem, nikdo by si jich ani nevšiml. Ale stát se bojí. Lidé kolem Putina jsou hysteričtí a mají strach."

Do ČR přijel Harry Kasparov, který kommentoval situaci v Rusku. "Tématem rozhovoru byl i systém protiraketové obrany USA, jejíž součástí má být radar v Brdech. Kasparov považuje tento problém za bezpředmětný." Vyjímám jeho hluboce pravdivé zhodnocení: "Byla to fraška, ne volby. Bylo to jen jmenování vládce, učiněné v tradicích byzantských palácových intrik . . . Vzniká systém, který je srovnatelný se zeměmi jako Bělorusko, Venezuela či Zimbabwe."

Přestože Kasparov v Rusku nemá žádnou podporu, Putin se ho bojí: "Včera se demonstrativně rozhodl jít na výstavu aranžovaných květin v jedné budově u Rudého náměstí. Nebyl tam vpuštěn - cestu mu zahradil zástup nekompromisních policistů. Nepřítel vlády zkrátka nemá v den voleb co dělat u Rudého náměstí. "Vidíte? Mají strach," opakoval pod velkým plakátem s Putinem a Medveděvem."

Zrada Západu
Pochybné volby měl Západ vzít na vědomí, ale Medveděvovi neměl blahopřát. Kasparov má pravdu: "Jak by měl reagovat Západ?
Ideální by bylo nereagovat vůbec nijak. Tedy neposílat Medveděvovi blahopřání. V okamžiku, kdy začnou přicházet oficiální blahopřejné telegramy od Bushe, Browna či Sarkozyho, bude jasné, že tyto klíčové země uznaly volby jako legitimní."

Konečně kommentář, jak má vypadat

Tomáš Němeček je jeden z mála českých novinářů, který umí psát gramotné texty. Je to asi na základě toho, že je to vystudovaný právník. Proto i jeho poznámky k nálezu ústavního soudu o českém ústavu paměti národa mají hlavu a patu a člověk se z nich něco dozví.

Zajímavá analysa Ruska

Napsal ji Oskar Krejčí. Je sice proruská a prokommunistická, ale obsahuje mnoho zajímavých myšlenek.

17. listopad v Polsku

Dne 17. listopadu 1939 Němci uzavřeli všechny české vysoké školy. Měli nějaký vzor? Ano. V roce 1831 Rusové uzavřeli všechny polské vysoké školy.

Sympathický wisecrack

via Knihomyš.

Updated.

Wikipedisté spí

Ústavní soud citoval českou část původní wikipedie a milí wikipedisté si toho ani nevšimli: "4. Z historie je známa řada pokusů o státní dirigování a o právní reglementaci vědeckého bádání a o zřizování státních vědeckých institucí nebo institucí podřízených státnímu dohledu. U zrodu některých takových státu podřízených vědeckých institucí stáli absolutističtí feudálové, jako byl např. francouzský ministr a kardinál Richelieu, který v roce 1635 založil Francouzskou akademii (Académie française); také král Ludvík XIV. založil roku 1666 Francouzskou akademii věd (Académie des sciences); Pruskou akademii věd (Preußische Akademie der Wissenschaften) založil v roce 1700 tehdejší brandenburský kurfiřt a pozdější pruský král Friedrich I. Tyto historické modely, založené na koncepci „pečovatelského“ státu, velmi záhy vyčerpaly svůj rozvojový potenciál a staly se později spíše brzdou vědeckého poznání. Ukázalo se, že kuratela státu neprospívá rozvoji vědeckého poznání a vyvolává řadu negativních společenských důsledků." (nefunkční odkazy opraveny) Spěte dál.

Opět skvělý dissent Wagnerové

Cituji § 7 dissentu: "Tvrzení uvedené v b. 73 nálezu o tom, že „sounáležitost“ osob uvedených v § 19 odst. 1 zákona s totalitním režimem je údajně stále tou okolností, která může zpochybňovat politickou loajalitu, evokuje představu, že ona sounáležitost s totalitním režimem byla založena jen členstvím v KSČ či KSS, ač je zřejmé, že sounáležitost jsme vykazovali všichni, kdo jsme byli (zletilými) součastníky této nedávné historie, a že ve skutečnosti jde jen o míru oné „sounáležitosti“, lépe selhání. Toto přiznání zjevně stále bolí…"

Důležitý je i § 8 dissentu: "Rok po 2. světové válce píše Karl Jaspers (Otázka viny, Praha Academia 2006): „Každý z nás má vinu, pokud zůstal nečinný. Pasivita ví, že je morálně vinna každým selháním, které zanedbává povinnost chopit se jakékoli možné aktivity k ochraně ohrožených, k ulehčení bezpráví, k odpírání zlu.“ A jak správně upozorňuje autor předmluvy českého vydání, křesťanský filosof, chartista Ladislav Hejdánek: „(…)německé slovo Schuld neznamená jen vinu, ale také dluh; českému slovu „vina“ trochu chybí ona budoucnostní dimenze, volající po „nápravě“, po „splacení“ dluhu a „odčinění“ zla (…)“, a dále pokračuje „Často se u nás ozývají hlasy, že jsme se dosud nevyrovnali se svou minulostí (…). Chceme celý problém zjednodušit a omezit jen na to, že jsme trestně nepostihli většinu kriminálních činů(…)? Nebo to snad ještě rozšířit na vyvození politických a některých majetkoprávních důsledků jako nápravy toho, co se stalo? Kdo si může myslet, že by něco takového stačilo (…)? (…) Základní problém totiž vůbec nespočívá v něčem, co lze řešit soudně nebo nějakými právními nebo organizačními opatřeními.“ A odpověď doplňuje citací z Jasperse: „(…) chceme se sami sebe ptát, neúprosně si sami pro sebe ujasňovat: kde jsem cítil falešně, myslil falešně, jednal falešně – chceme hledat vinu tak dalece, jak jen je možno, u sebe, a ne ve věcech nebo u druhých…“ Naznačené otázky si tvůrci zákona ani moji vzácní kolegové, kteří hlasovali pro nález, zřejmě nekladli. Na otázku proč, si musí každý odpovědět sám, neboť jedinou instancí při řešení morální viny je dle Jasperse jen vlastní svědomí…"

Den plný flame wars

Na staré známé thema na iDNES, překvapivě na Jiném právu a mezi politiky.

U potratů je zajímavé konstatování wiki: "A theory attempts to draw a correlation between the United States' unprecedented nationwide decline of the overall crime rate during the 1990s and the decriminalization of abortion 20 years prior."

Srbský vrah Gavrilo Princip

Čs. zamýšlela po něm pojmenovat významnou kommunikaci. To vyvolalo odpor: "

247/VII. (překlad).

Interpelace

poslance H. Krumpe a druhů

ministrovi vnitra

o pojmenování ulic v Terezíně.

Když se veřejnost dověděla, že vrahu Principovi má býti v Sarajevu odhalena pamětní deska, ozval se rozhořčený výkřik celého umravnělého světa. Vedoucí mužové francouzští a angličtí, rovněž tak rozhodující časopisy těchto zemí označily tento úmysl za útok proti mravnosti a svědomí světa. Jisté místní okolnosti mohou vysvětliti tyto pocty vrahu, zvláště že jde o prostou pamětní desku, kterou jeho příbuzní upevnili na kterémsi domě v Sarajevě, ale nelze pochopiti, že se mu připravují veřejné pocty i v Československé republice. Tak po něm v Terezíně nazvána ulice, a to ona část státní silnice, která vede od "malé pevnosti" k mostu přes Ohři, má jméno Principova alej.

Přitěžující ještě jest, že jde o státní silnici, která jest jedním z nejvýznamnějších spojení s cizinou, o automobilovou silnici Praha - Teplice - Drážďany.

Takové pojmenování ulice odporuje zákonu ze dne 19. března 1923, č. 50, Sb. z. a n., na ochranu republiky. Tento zákon zakazuje schvalovati trestné činy a ustanovuje v §u 16: 1. Kdo veřejně vy nebo výslovně schvaluje zločin nebo přečin nebo jinak vyslovuje s ním souhlas, kdo veřejně vychvaluje nebo oslavuje pachatele pro takový čin, trestá se za přečin vězením od osmi dnů do jednoho roku.

Nehledě k tomu, že toto pojmenování ulice jest trestným činem, jest to nehorázná provokace a urážka velmi značné části obyvatelstva tohoto státu a byla-li tak pojmenována mezinárodní dopravní cesta, může to zlehčiti tento stát a jeho obyvatele v očích kulturního světa.

Podepsaní táží se tedy pana ministra:

1. Ví o tomto pojmenování ulice?

2. Co zamýšlí pan ministr učiniti, aby toto zákonu i kultuře se příčící pojmenování ulice co nejdříve dal odstraniti?

V Praze, dne 16. února 1930."

Český chauvinism za první republiky

Mluví prameny: "Tajný rozkaz zemského vojenského velitelství, vydaný dne 3. února 1930.

Užívání německého jazyka ve společnosti.

V novinách objevily se opětovné stížnosti, že důstojníci a jejich rodiny jak v úzkém kruhu důstojníků, tak také před širší veřejností nápadně užívají německého jazyka.

Může se ovšem připustiti, že rozhovory v mateřském jazyku jsou pro příslušníky jiných národností snazší a příjemnější; zároveň musí však býti respektováno národní cítění české veřejnosti, jež je v tom směru velmi citlivá.

Československý důstojník musí býti všude propagátorem státní idey a nesmí nikdy tohoto svého poslání přehlížeti.

Je ovšem věcí dvornosti, že vzdělaný člověk se přizpůsobí svému okolí, zvláště v dámské společnosti. Společenský takt musí býti také měřítkem pro důstojníky, kteří snad ve společnosti, zvláště v menšinovém kraji, jsou nuceni užívati k dorozumění německého jazyka, aby tam, kde by to mohlo vzbuditi nevoli, činili to co možná nenápadně. Důstojník nesmí české veřejnosti, jež společenský život důstojníků sleduje často velmi kriticky, dáti příležitost k novinářským útokům proti důstojnickému stavu.

Velitelé vojenských útvarů upozorní svůj důstojnický sbor při vhodné příležitosti na tuto důležitou věc."

Nejúspěšnější propagandistický film všech dob

Proč bojujeme je nejúspěšnější propagandistický cyklus všech dob. Kdokoliv i dnes zpochybní jakýkoliv závěr z tohoto seriálu, je okamžitě establishmentem odsouzen.

In Memoriam Bohumila Hanče & Václava Vrbaty

24. března uběhne 95 let od tragické smrti českých lyžařů Bohumila Hanče a Václava Vrbaty, kteří se stali hrdiny československého sportu a také jedním z následováníhodných příkladů kamarádství a obětování se pro druhého.

K tragické události došlo při příležitosti "VII. Mezinárodního lyžeckého závodu distančního na 50 km o věčně putovní cenu Českého zemského svazu ku povznesení návštěvy cizinců v království českém“ v březnu roku 1913. Jedním z účastníků byl právě i Bohumil Hanč.

Nešťastnou shodou okolností se Hanč v průběhu závodu nedozvěděl, že díky rapidnímu zhoršení počasí a vichřice všichni závodníci postupně vzdali závod. Na Zlatém návrší Hanč vysílením padá do sněhu, kde ho po chvíli nachází Němec Emmerich Rath. Ten se jej pokouší dostat do bezpečí, ale po chvíli zjišťuje, že mu samotnému síly nestačí a tak Hanče opouští a okamžitě vyráží pro pomoc. Ta později Hanče skutečně nachází a odváží na Labskou boudu, kde se lékaři již jen marně pokoušejí o Hančovo oživení.

V době mezi polednem, kdy byl závod účastníky vyjma Hanče vzdán, a druhou hodinou odpoledne, kdy jej nachází Rath, však pravděpodobně dochází k setkání Hanče s jeho kamarádem Vrbatou, který k ránu vyrazil z Jilemnice se na závod podívat, ale sám nesoutěžil. Vrbata Hančovi vzhledem k zhoršujícímu se počasí půjčil svou čepici a kabát, ale Hanč patrně vlivem vyčerpání organismu již nebyl schopen v závodě pokračovat.

Vrbata se patrně v inkriminovaných místech příliš nevyznal. Proto během odpoledne zabloudí a vysílením též padá. Ironií osudu byl zahlédnut procházejícím místním Němcem, který však trpěl duševní disfunkcí a tak nerozumněl a pravděpodobně ani nebyl schopen pochopit, co se děje. Když později dostává na Mísečkách najíst, vypoví však, co viděl a na tom základě se ihned rozjíždí pátrací akce, neboť v tu chvíli je už delší dobu pohřešován Bohumil Hanč.

Když záchranná skupina v čele s ing. Fischerem, ředitelem závodu, nachází Vrbatovo tělo, myslí si, že jde o Bohumila Hanče. Ten je však tou dobou mrtev na Labské boudě. Vrbatovo tělo je identifikováno až druhý den nad ránem v márnici.

Příběh Hanče a Vrbaty zůstával delší dobu zahalen závojem tajemství, vzhledem k tomu, že to, co se dělo mezi v osudný čas mezi dvanáctou a čtrnáctou hodinou, nebylo a nemohlo být podloženo žádným svědectvím. Oba dva muži se však stali legendou a důkazem, že hrdinové se mohou zrodit na tak zdánlivě bezvýznamných polích, jako jsou pláně a lesní cesty krkonošských vrcholků.

Pavel Vladimirovič Tulajev a euro-ruská spolupráce

Redakce blogu Délský potápěč představila anglický rozhovor s ruským publicistou, spisovatelem a intelektuálem Pavlem Vladimirovičem Tulajevem. Ten patří po Alexandru Duginovi mezi přední ruské myslitele podporující geopolitickou vizi euro-ruské spolupráce a Eurasie.

Tulajev je dále členem Slovanského výboru (Slavic committee), jehož pobočka existuje i v České republice, vydavatelem ruského časopisu Athenaeum a víceprezidentem ruské pobočky nadnárodní organizace "Euro-synergies", založené valonským geopolitikem Robertem Steuckersem, který je předním podporovatelem úzké spolupráce zemí Evrospké unie (a Evropy obecně) s Ruskem v západní Evropě.

Nová Hana Hegerová

Pochází z jihovýchodního Slovenska, je to herečka a zpěvačka s podmanivým, sametovým hlasem, občanským jménem se jmenuje Sidónia Tobiášová, ale říká si Szidi Tobias, a jeji hudební vývoj stojí za pozornosti již několik let; jak to ovšem u slovenských zpěváků a herců bývá, prorazila až s česky nazpívaným hitem.

Situace u zelených

Přečtěte si rozbor bývalého hlavního ideologa Strany zelených a poradce premiéra Špidly, Jakuba Patočky. Je k němu třeba přistupovat obezřetně, protože zhrzenost z něho čiší na sto honů. Nejvíce zaujme názor, že ve Straně zelených je všechno špatně, včetně tmavozelené frakce: "Nejčastěji bývá zmiňován náš bývalý kolega Matěj Stropnický. Leč ani on sám nevěří tomu, že by Bursíka mohl právě on nahradit. Poněvadž z více důvodů nemůže říci: „Bursíka chci nahradit,“ principiální alternativu k němu nepředstavuje, a jeho postavení ve Straně zelených se tudíž příliš blíží tomu, čemu se říkává rebel bez příčiny. To mnozí z původního idealistického hnutí cítí a ta menšina z něj, která Stranu zelených ještě neopustila anebo v ní neodešla do ústraní, se k Matějovi zpravidla nehlásí, neboť jeho jednání nepovažuje za odpovědné. Ostatně spojuje-li se Matěj Stropnický právě s lidmi, jako je Martin Tichý či Dana Kuchtová, kteří se od Bursíka či Lišky neliší kromě menších schopností prakticky v ničem, nemůže snad ani sám jiný vývoj očekávat."

Jakub Patočka se netají se svými názory, takže víme, co bychom od jeho temně zelené frakce mohli očekávat: "Zásadní průlomy v ekologické politice: počínaje rozšířením chráněných krajinných oblastí a jejich převedením na veřejnoprávní instituce s dozorem ekologicky zaměřených struktur občanské společnosti, přes radikální podporu ekologického zemědělství, až po nastartování masivní podpory rozvoje obnovitelných zdrojů a stanovení závazného termínu pro vystoupení českých zemí z jaderné energetiky. Jedno procento rozpočtu na kulturu a masivní podpora živé kultury rovněž ve veřejnoprávním režimu. Posílení nezávislosti a síly veřejnoprávních médií jejich definitivním politickým i ekonomickým odpoutáním od politických stran. Zásadní posílení ekonomické nezávislosti obecně prospěšných struktur občanské společnosti. Či zásadní posílení vzdělávacího sektoru v rovině ekonomické i koncepční. Jsou to jen příklady, takových změn by mohlo být jistě i víc." Děkuji Bohu, že Martin Bursík takovému extrémismu zatnul tipec.

Otázkou je, co by znamenalo vítězství Otevřené platformy (Petr Uhl), o níž wiki píše: "Proti nim se postavila Otevřená platforma (vzniklá v únoru 2004 a formálně rozpuštěná před zářijovým sjezdem) kolem Petra Uhla aj., obviňující je [Patočku, Beránka a spol.] z autoritářských praktik uvnitř strany a jejich dlouhodobý politický program, publikovaný v roce 2003 pod názvem Vize ekologické demokracie a operující s vágně definovaným pojmem „novodemokracie“, z nereálného radikalismu."

Zajímavé - Eichlerova neonacistická minulost?

Ačkoli jsem tvrdým odpůrcem názorové cenzury a vysoce negativně se stavím k módním trendům politické korektnosti, neřku-li ke snahám kohokoli profesně, či morálně likvidovat za "špatné smýšlení", aniž bych z následující věci chtěl cokoli vyvozovat, velice mě zaujal článek o neonacistické minulosti jednoho ze současných "bijců neonacistů", redaktora iDnes, Pavla Eichlera.

Zmíněný článek přinesl server Altermedia. Autor František Binko v něm odhaluje údajnou Eichlerovu minulost - a připadává fotografii hajlujícího mladíka v tričku s nápisem Bohemia.

Je však velká škoda, že autor svá slova nedokládá žádnými dalšími důkazy, než jsou ta tvrzení, která postuluje v článku. Na druhou stranu není problém porovnat starší fotku z Altermédií s některými aktuálními Eichlerovými snímky - například zde, zde, nebo zde. Některé rysy jsou až příliš shodné.

Pokud se skutečně prokáže, že hajlující muž na fotce je dnešní velký antifašista, redaktor iDnes Pavel Eichler, co z toho vyvodit? Žalobu za "podporu a propagaci", mediální tažení s cílem mu znepříjemnit život, nebo vyhazov z redakce? Jakékoliv kroky ohledně jeho profese jsou v kompetenci iDnes.cz a a já osobně si nemyslím, že je nutné vynakládat "občanské aktivistické" úsilí pro to, Eichlerovi "zatopit". Jednak, jak jsem v úvodu poznamenal, odmítám inkviziční tažení pro "úchylné názory" a priori a za druhé například mě osobně někdo jako Eichler za takovou námahu nestojí a nikdy stát nebude.

Kauza je ovšem velmi poučná a to hned v několika ohledech. Předně odhaluje silné pokrytectví některých soudobých hlasatelů "boje proti extremismu". Zajisté, každý (nejen)v mládí dělá chyby a lidově řečeno, blbne. Někdo se tahá s chuligánskou partičkou, jiný bral drogy, druhý byl pankáč, třetí, než došel rozumu, si sem tam zahajloval. Pak jsou například i tací, kteří dříve udávali a donášeli na své spoluobčany.

Na lidském selhání, pomatení smyslů, či podlehnutí davu nic morálně špatného není. Co je ovšem hodně špatné, je ono kázání vody a pití vína, tedy zamlčování vlastní pikantní minulosti za současného vynakládání enormní snahy a činnosti vůči tomu, s čím jsem byl v minulosti spojen. Nejhorší variantou pak je, když se člověk stane morálním mentorem.

A právě někým takovým je Pavel Eichler. Nemusíme hledat v paměti příliš dlouho, abychom si vzpomněli například na některé jeho vypečené články, kdy Danielu Landovi předhazoval na základě jeho skinheadské a nacionalistické (ale v žádném případě ne nacistické!) minulosti údajnou podporu neonacismu kvůli tomu, že nápis Mercurius na jeho bundě znamená výraz pro planetu Merkur (jak složité) a jelikož tato oběhne slunce za 88 (!) dní, byl to pro Eichlera silný důvod k tomu domnívat se, že Landa ve skutečnosti podporuje neonacisty a ještě tento blábol veřejně publikovat. Landa zůstane Landou, znělo v Eichlerových štvavých článcích. Hlavně, že Eichler Eichlerem zůstal.

Nemohlo být krásnější náhody, která by v pravém světle ukázala pokrytectví některých "bojovníků proti extremismu". Eichler není sám, partičku doplňuje minimálně J.X. Doležal, který měl v minulosti s ultrapravicovými skinheady také své oplétačky. A tehdy ještě nešlo o vzájemné rvačky. Tito lidé sami "neznají slitování" s někým, kdo se stane objektem jejich zájmu, někým, kdo se v minulosti zapletl s podivnými politickými spolky. Nyní spadli do vlastní pasti.

Souboj extrémistů

Ondřej Šlechta se dlouhodobě zaměřuje na kritiku iDNES, která z akutního nedostatků novinářů zaměstnává propagandisty. Vedle Pavla Eichlera, což je propagandista levicový, je to Adam B. Bartoš, propagandista pravicový.

Neokonservativci Bartošova střihu se nedokáží smířit s tím, že 70 % českého národa je pacifistických a xenofobních. S tím, že nijak netouží vyvážet demokracii. Trnem v oku je jim spolek Ne základnám. Bartoš dobře ví, že trockistické a ruské pozadí této iniciativy nikoho neohromí. Proto je musel spojit s neonacisty a islamisty, na to mediální establishment zabírá. Co na tom, že Jan Májíček nemá s pravicí nic společného? " „S panem Májíčkem jsem diskutoval na jedné debatě o radaru a dokázal mi, že je přesvědčeným komunistou,“ řekl pro Euro online politolog Roman Joch."

ŠOK má proto tentokrát plnou pravdu. OŠ se s tím nedokáže smířit, protože je mu líto, že ačkoliv je proti základně 70 % Čechů, trockisté v Ne základnám je nezastupují, jak správně analysoval Jan Čulík.

Vzpomínky na Daniela Landu

Generační pocit sepsal Pavel Bělobrádek.

Zdeněk P. Bažant

Je slavný odborník na mechaniku pevných látek, který emigroval po ruské okupaci Československa v roce 1968. V roce 2007 společně s Mathieu Verdure publikoval článek (PDF), který vyvrátil spikleneckou demoliční theorii o 9/11, která je tolik populární na ultralevicových Britských listech: "Some critics have been under the mistaken impression that collapse cannot occur if
because of safety factors used in design the weight mg of the upper part is less than the load capacity F0 of the floor. This led them to postulate various strange ideas
such as “fracture wave” and planted explosives. However, the criterion in Eq.
5 makes it clear that this impression is erroneous. If Eq.
5 is violated, there is
regardless of F0 no way to deny the inevitability of progressive collapse driven only by gravity."

Trockisté o Putinovi

Napsal Vladislav: "Za všechna zákonodárná opatření a dekrety jmenujme např. zákon z 29. července 2000, který dává prezidentovy právo odvolávat hlavy autonomních republik, oblastí, okruhů a dalších samosprávných subjektů Ruské federace. Zákon z 25. července 2002 definující opatření nutná k čelení „extremismu“ (umožňuje rozpouštět politické strany, občanská sdružení i náboženské organizace). Zákonem z 11. prosince 2004 byly zrušeny přímé volby hlav autonomních republik, oblastí a dalších lokálních vlád a bylo zavedeno jejich navrhování prezidentem a schvalování Dumou. Zákon z 21. července 2005 zásadně zpřísňuje formální požadavky při nominaci kandidátů k volbám a desetkrát zvyšuje státní finanční příspěvky stranám zastoupeným v Dumě (Putinova strana Jednotné Rusko v té době kontrolovala 305 z 450 míst v Dumě). Zákon z 27. prosince 2005 pak omezuje vyšetřovací funkce parlamentu, a to zejména ve vztahu k činnosti prezidenta. To je jasná evoluce silné centrální autokratické moci.

Už od samotného začátku Putinovy vlády byla také potlačována opozice a kritikové Putina a jeho politiky (zejména imperialistické války v Čečensku). Vůdce NBS Limonov byl zatčen za šíření „kolektivní viny národů“ a údajné finanční podvody. Sergej Jušenkov, předák umírněné opozice, byl v dubnu 2003 přepaden u svého bytu a zastřelen. Anna Politkovská, intelektuálka a přední ruská opoziční novinářka byla v říjnu 2006 rovněž nalezena zastřelena. Zástupce šéfredaktora protiputinovských novin „Novaja Gazeta“, Jurij Sčekočkin, byl nalezen mrtvý v roce 2003. Vojenský expert, Ivan Safronov, píšící o tajných dodávkách ruských stíhaček Íránu a Sýrii v březnu tohoto roku pro změnu „vypadl“ z okna. Žádná z těchto a řady dalších vražd opozičních novinářů v Rusku nebyla vyřešena (mnohdy nebyla ani vyšetřována jako vražda). Bývalý agent ruské rozvědky v západním exilu, Alexander Litviněnko, byl otráven radioaktivními látkami, které pravděpodobně nastrčila ruská tajná služba do jeho pití."