Trockisté o Putinovi

Napsal Vladislav: "Za všechna zákonodárná opatření a dekrety jmenujme např. zákon z 29. července 2000, který dává prezidentovy právo odvolávat hlavy autonomních republik, oblastí, okruhů a dalších samosprávných subjektů Ruské federace. Zákon z 25. července 2002 definující opatření nutná k čelení „extremismu“ (umožňuje rozpouštět politické strany, občanská sdružení i náboženské organizace). Zákonem z 11. prosince 2004 byly zrušeny přímé volby hlav autonomních republik, oblastí a dalších lokálních vlád a bylo zavedeno jejich navrhování prezidentem a schvalování Dumou. Zákon z 21. července 2005 zásadně zpřísňuje formální požadavky při nominaci kandidátů k volbám a desetkrát zvyšuje státní finanční příspěvky stranám zastoupeným v Dumě (Putinova strana Jednotné Rusko v té době kontrolovala 305 z 450 míst v Dumě). Zákon z 27. prosince 2005 pak omezuje vyšetřovací funkce parlamentu, a to zejména ve vztahu k činnosti prezidenta. To je jasná evoluce silné centrální autokratické moci.

Už od samotného začátku Putinovy vlády byla také potlačována opozice a kritikové Putina a jeho politiky (zejména imperialistické války v Čečensku). Vůdce NBS Limonov byl zatčen za šíření „kolektivní viny národů“ a údajné finanční podvody. Sergej Jušenkov, předák umírněné opozice, byl v dubnu 2003 přepaden u svého bytu a zastřelen. Anna Politkovská, intelektuálka a přední ruská opoziční novinářka byla v říjnu 2006 rovněž nalezena zastřelena. Zástupce šéfredaktora protiputinovských novin „Novaja Gazeta“, Jurij Sčekočkin, byl nalezen mrtvý v roce 2003. Vojenský expert, Ivan Safronov, píšící o tajných dodávkách ruských stíhaček Íránu a Sýrii v březnu tohoto roku pro změnu „vypadl“ z okna. Žádná z těchto a řady dalších vražd opozičních novinářů v Rusku nebyla vyřešena (mnohdy nebyla ani vyšetřována jako vražda). Bývalý agent ruské rozvědky v západním exilu, Alexander Litviněnko, byl otráven radioaktivními látkami, které pravděpodobně nastrčila ruská tajná služba do jeho pití."