24. března uběhne 95 let od tragické smrti českých lyžařů Bohumila Hanče a Václava Vrbaty, kteří se stali hrdiny československého sportu a také jedním z následováníhodných příkladů kamarádství a obětování se pro druhého.
K tragické události došlo při příležitosti "VII. Mezinárodního lyžeckého závodu distančního na 50 km o věčně putovní cenu Českého zemského svazu ku povznesení návštěvy cizinců v království českém“ v březnu roku 1913. Jedním z účastníků byl právě i Bohumil Hanč.
Nešťastnou shodou okolností se Hanč v průběhu závodu nedozvěděl, že díky rapidnímu zhoršení počasí a vichřice všichni závodníci postupně vzdali závod. Na Zlatém návrší Hanč vysílením padá do sněhu, kde ho po chvíli nachází Němec Emmerich Rath. Ten se jej pokouší dostat do bezpečí, ale po chvíli zjišťuje, že mu samotnému síly nestačí a tak Hanče opouští a okamžitě vyráží pro pomoc. Ta později Hanče skutečně nachází a odváží na Labskou boudu, kde se lékaři již jen marně pokoušejí o Hančovo oživení.
V době mezi polednem, kdy byl závod účastníky vyjma Hanče vzdán, a druhou hodinou odpoledne, kdy jej nachází Rath, však pravděpodobně dochází k setkání Hanče s jeho kamarádem Vrbatou, který k ránu vyrazil z Jilemnice se na závod podívat, ale sám nesoutěžil. Vrbata Hančovi vzhledem k zhoršujícímu se počasí půjčil svou čepici a kabát, ale Hanč patrně vlivem vyčerpání organismu již nebyl schopen v závodě pokračovat.
Vrbata se patrně v inkriminovaných místech příliš nevyznal. Proto během odpoledne zabloudí a vysílením též padá. Ironií osudu byl zahlédnut procházejícím místním Němcem, který však trpěl duševní disfunkcí a tak nerozumněl a pravděpodobně ani nebyl schopen pochopit, co se děje. Když později dostává na Mísečkách najíst, vypoví však, co viděl a na tom základě se ihned rozjíždí pátrací akce, neboť v tu chvíli je už delší dobu pohřešován Bohumil Hanč.
Když záchranná skupina v čele s ing. Fischerem, ředitelem závodu, nachází Vrbatovo tělo, myslí si, že jde o Bohumila Hanče. Ten je však tou dobou mrtev na Labské boudě. Vrbatovo tělo je identifikováno až druhý den nad ránem v márnici.
Příběh Hanče a Vrbaty zůstával delší dobu zahalen závojem tajemství, vzhledem k tomu, že to, co se dělo mezi v osudný čas mezi dvanáctou a čtrnáctou hodinou, nebylo a nemohlo být podloženo žádným svědectvím. Oba dva muži se však stali legendou a důkazem, že hrdinové se mohou zrodit na tak zdánlivě bezvýznamných polích, jako jsou pláně a lesní cesty krkonošských vrcholků.
Proč československého?
OdpovědětVymazatno dobře, oba dva byli Češi, já to pojal poněkud zjednodušeně, když jsem vyšel z toho, že k té tragédii došlo těsně před válkou, po níž vzniklo Československo a oba tehdy byli připomínáni i jako jakýsi symbol..
OdpovědětVymazatavšak žádný chauvinismus v tom nebyl, to říkám raději dopředu :-))
Díky za článek, ale střízlivější popis nabízejí Hory doly. Hanč byl obětí českého chauvinismu a přecenění vlastních sil.
OdpovědětVymazatDíky za upozornění na další zdroj, který to pojímá z jiného pohledu, napadlo mě tu věc rozšířit.
OdpovědětVymazatNa druhou stranu bych hned všude neviděl šovinismus a že za všechno může přepjaté národní cítění. Hodnotím především Vrbatovu obětavost, hrdinství samo o sobě a nezahal bych do toho politiku. Navíc v případě Hanče šlo o nšťastnou souhru náhod, mohl být ještě stonásobně vlastenecký pobídnutý a kdyby nedošlo k vichřici, patrně by se mu nic nestalo.
Koneckonců, ten den měli pořadatelé spíš strach, jestli sníh vůbec bude. Jak jsem tedy řekl, šlo o příliš mnoho faktorů a souher, než že by se to dalo připsat "českému chauvinismu."
Navíc, co je špatného na tom, že za každou cenu chtěl, aby zvítězil český závodník? Tím přece nikomu neublížil, šlo o sport a on chtěl, aby čeští závodníci ze sebe vydali maximum...
Podstatu věci za mne vyjádřil Jakub Turek, takže by musel jen opakovat. Ano, šlo o nešťastnou náhodu, ale bez přehnané ctižádosti pramenící z nacionalismu a chudoby by k ní nedošlo. Navíc byl celý případ zneužit pozdějšími chauvinisty: "Dnes by veřejnost tragédii hodnotila jako velmi smutnou sportovní nehodu. Ne tak v době vypjatého národního cítění. Obrovská účast lidu na smutečním obřadu v jilemnické sokolovně se stala českou manifestací, později byla postavena obrovská kamenná mohyla nad dnešní Vrbatovou boudou, byly napsány články i knihy, natočen film a Hanč s Vrbatou se staly symboly českého lyžování. Německé popisy události zněly podle hodnocení historiků střízlivě, Češi do nich vkládali své představy o boji malého národa proti utlačovatelů, heroickém sebeobětování a přátelství až za hrob." Hanče a Vrbatu zná dodnes každý Čech. Přitom přesně nevíme, co se vlastně stalo.
OdpovědětVymazatAno, Hanče si svou smrt zavinil sám; to ještě není tak tragický důsledek českého chauvinismu. Mnohem horší je vyhnání českých Němců a smrt 18 000.
Musím se přiznat, že o těchto skutečnostech jsem vůbec nevěděl. Na věc mám stejný názor jako Peters - Hanče a Vrbatu známe všichni, ale jen jako legendu. Český šovinismus má na svědomí opravdu mnoho špatného a přetrvává bohužel dodnes.
OdpovědětVymazatČánek Ambice-tragédie-mýtus na »Hory doly« je velmi dobrým popisem tehdejší tragédie.