27. března 2008

Opět skvělý dissent Wagnerové

Cituji § 7 dissentu: "Tvrzení uvedené v b. 73 nálezu o tom, že „sounáležitost“ osob uvedených v § 19 odst. 1 zákona s totalitním režimem je údajně stále tou okolností, která může zpochybňovat politickou loajalitu, evokuje představu, že ona sounáležitost s totalitním režimem byla založena jen členstvím v KSČ či KSS, ač je zřejmé, že sounáležitost jsme vykazovali všichni, kdo jsme byli (zletilými) součastníky této nedávné historie, a že ve skutečnosti jde jen o míru oné „sounáležitosti“, lépe selhání. Toto přiznání zjevně stále bolí…"

Důležitý je i § 8 dissentu: "Rok po 2. světové válce píše Karl Jaspers (Otázka viny, Praha Academia 2006): „Každý z nás má vinu, pokud zůstal nečinný. Pasivita ví, že je morálně vinna každým selháním, které zanedbává povinnost chopit se jakékoli možné aktivity k ochraně ohrožených, k ulehčení bezpráví, k odpírání zlu.“ A jak správně upozorňuje autor předmluvy českého vydání, křesťanský filosof, chartista Ladislav Hejdánek: „(…)německé slovo Schuld neznamená jen vinu, ale také dluh; českému slovu „vina“ trochu chybí ona budoucnostní dimenze, volající po „nápravě“, po „splacení“ dluhu a „odčinění“ zla (…)“, a dále pokračuje „Často se u nás ozývají hlasy, že jsme se dosud nevyrovnali se svou minulostí (…). Chceme celý problém zjednodušit a omezit jen na to, že jsme trestně nepostihli většinu kriminálních činů(…)? Nebo to snad ještě rozšířit na vyvození politických a některých majetkoprávních důsledků jako nápravy toho, co se stalo? Kdo si může myslet, že by něco takového stačilo (…)? (…) Základní problém totiž vůbec nespočívá v něčem, co lze řešit soudně nebo nějakými právními nebo organizačními opatřeními.“ A odpověď doplňuje citací z Jasperse: „(…) chceme se sami sebe ptát, neúprosně si sami pro sebe ujasňovat: kde jsem cítil falešně, myslil falešně, jednal falešně – chceme hledat vinu tak dalece, jak jen je možno, u sebe, a ne ve věcech nebo u druhých…“ Naznačené otázky si tvůrci zákona ani moji vzácní kolegové, kteří hlasovali pro nález, zřejmě nekladli. Na otázku proč, si musí každý odpovědět sám, neboť jedinou instancí při řešení morální viny je dle Jasperse jen vlastní svědomí…"

15 komentářů:

  1. Argumentace Wagnerové je chybná, protože koncept "viny" a "trestu" zde nemá místo.

    Jestliže chci určitý společenský jev studovat z vědeckých posic a vědeckou methodou, měl bych k němu být schopen zaujmout neutrální postoj. Vyléčený narkoman může poskytnout zajímavý studijní materiál pro práci o narkomanii, ale pokud sám takovou studii vytvoří, budu mít oprávněné obavy, že jeho pohled je zkreslen minimálně tím, že nemá ke svému dřívějšímu jednání hodnotově nestranný postoj, ale (např.) se za ně stydí a je svým vlastním pokleskem dodnes zahanben.

    Členové a kandidáti KSČ jsou proto ze zastávání určitých posic v Ústavu vyloučeni oprávněně.

    OdpovědětVymazat
  2. Panebože, to přesahuje mé nejtemnější sny. Takže ústavní soud se baví tímto způsobem.

    Tak nějak to museli probírat v uličním výboru KSČ, vždyť to není menší filozofický problém než jestli mlíkař je kapitalista.

    TO jste probůh skutečně takoví hňupi, že chcete společně s ústavem pro aplikovanou totalitu vyzkoumat, kde se skrývá ta pravá morálka? Já vám to řeknu, toto je její pravý opak.

    OdpovědětVymazat
  3. On se tím nebaví, on musel rozhodnout. Můžeme mít o abstraktním přezkumu norem své pochybnosti, ale je to jeho zákonná povinnost.

    Já si myslím, že není. Neutralita není zaručena tím, splňuje či nikoliv jakýsi formální znak. Člen KSČ mohl být ve skutečnosti antikommunista, protože ji šel rozvracet zevnitř. Naopak přední lidovec či socialista mohl být ten největší kollaborant (Plojhar). Vinu je vždy nutné posuzovat individuálně.

    OdpovědětVymazat
  4. A jak je to morálně s někým, koho do KSČ nechtěli pro lenost nebo opiství.

    OdpovědětVymazat
  5. Neutralita není absencí členství jistě zaručena, naopak členstvím je celkem spolehlivě vyloučena. Pokud vstoupil a přitom nesouhlasil a nevěřil, tím hůř pro něj.

    OdpovědětVymazat
  6. ad Tomáš Pecina:

    A co když je někdo antikomunista, bude objektivní dostatečně?

    OdpovědětVymazat
  7. ad guy peters:

    jestliže to je jejich povinnost, musím říci s Petrem Skoumalem:

    Nechci bejt soudce a nechci bejt kat,
    tvářit se důstojně a nedůstojně lhát,
    nechci bejt soudce a nechci bejt kat,
    nechci, to teda nechci.

    OdpovědětVymazat
  8. A co když je někdo antikomunista, bude objektivní dostatečně?

    Proč? Antikomunismus je normální, přirozený morální postoj.

    Pokud svou otázkou směřujete k tomu, zda by neměli být diskvalifikováni "mediální antikomunisté" jako Hučín, Šinágl nebo Mejstřík, pak neměli: vyjadřují svůj názor v prostředí demokratické pluralitní společnosti a vyjma posledního z něj nemají žádný osobní prospěch, takže důvod pro omezení nevidím.

    Nezapomínejte, že za zločinnou ideologii je platným právem označován komunismus, nikoli antikomunismus!

    OdpovědětVymazat
  9. ad Tomáš Pecina:

    Jste skutečně fanatik. Takže to, co si myslíte vy, je normální, to, co si myslí někdo jiný, je zločinné. To je přesně to ustrojení mysli, které ospravedlní cokoli.

    Nebyl by sebemenší problém dodat seznam strašlivých věcí, jichž se dopustila během studené války druhá strana. Nemá to ale smysl, protože vás by to stejně nepřesvědčilo.

    To, že je zde antikomunismus nebo jakýkoli jiný ismus "normální" není dáno nijak objektivně, spíše je to způsobeno tím, že zde obyvatelstvo žilo v dost celkem jednotných podmínkách, které popisuje Páral. O samotném slovu normální napsal hezkou úvahu jeden můj kamarád, přidávám link:

    http://tomas-samek.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat
  10. a mimochodem - vypadlo mi to z předchozího komentáře - ty podmínky tehdy na jedné straně nebyly nic moc, na druhé straně nebyly tak strašné. Kdyby byly, nevyhrál by jako univerzální názor antikomunismus.

    OdpovědětVymazat
  11. "Normálnost" je jedním z nejdůležitějších pojmů, s nimiž právo operuje, i když pro to používá jiných termínů, např. dobré mravy nebo běžný obchodní styk.

    Jsem-li fanatik, je jím i zákonodárce, který před 15 lety prohlásil komunistický režim za zločinný a zavrženíhodný. Část společnosti s tímto hodnocením nesouhlasila a stěží kdy bude – to už je osud každé kontroversní právní normy.

    OdpovědětVymazat
  12. Dvousethlavý zákonodárce fanatik nebyl, nebo alespoň ne převážně. Není nad opoziční stranu, která je a není zakázaná a odebírá hlasy nespokojených.

    Pokud byste to s demokracií myslel vážně, musel byste proti tomuto paskvilu také protestovat.

    Výsledek je neblahý - vládnou tu darebáci, kteří ale v rámci těchto "demokratických" pravidel vždy zvítězí sérií triků. To už si můžou dát tu vedoucí úlohu rovnou do ústavy, do té oktrojírky by se to vešlo.

    OdpovědětVymazat
  13. a mimochodem, s dobrými mravy se antikomunismus nesnese ani náhodou, leda s těmi právními, co znamenají něco jiného.

    OdpovědětVymazat
  14. Pokud byste to s demokracií myslel vážně, musel byste proti tomuto paskvilu také protestovat.

    Možná vás to překvapí, ale se zákonem nesouhlasím. Za protiústavní ho nicméně nepovažuji.

    OdpovědětVymazat
  15. čím to, že mi to nepřipadá dostatečné. Ale nebojte se, nebudu požadovat, abyste byl umístěn na nějaký preskripční seznam.

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i></i>
Tučné písmo: <b></b>
Uvozovky: „“
Odkaz: <a href = ""></a>