Čulíkův výtah z Timesů: "Taková srovnání [nacismu a kommunismu] hodně vadí historikům v sousedním Německu, protože bagatelizují intenzitu nacistického holocaustu proti židům." (V Timesech se píše "proti Židům", ale Čulíkovy znalosti češtiny nesahají tak daleko, aby byl schopen rozlišit mezi náboženstvím a národností.)
Pokud je mi známo, v angličtině existuje Jew coby substantivum vždy s velkým písmenem (na rozdíl od češtiny). Jew s malým j je pouze pejorativní sloveso, které sice existuje, ale v běžném psaném jazyce se vyskytuje v míře mnohem menší.
OdpovědětVymazatNo, jistě, p. Zemane. Nicméně, nacisté, jak známo, nelikvidovali židy, nýbrž Židy.
OdpovědětVymazatJak známo? Např. Karel Poláček byl český žid, který zahynul v nacistickém koncentračním táboře Gleiwitz. Rozlišování židů a Židů nebude vždy snadné, meiner Meinung nach, ba ani potřebné.
OdpovědětVymazatČulíkovy znalosti češtiny nesahají tak daleko
OdpovědětVymazatTo není Čulíkovými znalostmi češtiny! Čulík sám to kdysi vysvětloval na Blistech, že mu židovští přátelé radili, aby to psal s malým ž-, protože to v nich nevyvolává vzpomínky...atd. Jinými slovy: pro Čulíka jsou v jeho politické hyperkorrektnosti přednější sentimenty jeho židovských přátel než pravidla češtiny.
Čeština má na rozdíl od angličtiny možnost psaním velkých nebo malých písmen rozlišovat mezi náboženstvím a národností. Protože obecný discourse nebývá vždy úplně jasný (IMHO záměrně), máme my, Češi, ohromnou výhodu, když můžeme rozlišovat mezi Židy a židy, evt. po Astrovsku psát souhrnně o Ž-/židech.
Pokud vím, tak Poláček nebyl věřící, tudíž to žádný žid nebyl.
OdpovědětVymazatVždyť je to naprosto jednoduché: katholík, muslim, pohan, žid – to jsou označení věřících, takže se píší s malými písmeny. Američan, Němec, Rus, Žid – to jsou označení ethnik, takže se píší s velkými písmeny. Ale zdá se, že tyto triviální poučky o českém pravopisu jsou i pro Vás velkou neznámou.
A ještě něco: ger (גר) byl podle norimberských zákonů pořád Árijec.
OdpovědětVymazatJinak omezení svobody to sice je, ale aspoň odstraňují ten ostudně očividný dvojí metr, který používá zbytek světa v potírání symbolů nacismu na jedné a kommunismu na druhé straně.
OdpovědětVymazatPetersovy znalosti historie nesahají tak daleko, aby věděl, že kromě žida (příslušníka židovského náboženství) a Žida (víceméně sionistu) můžeme mít i žida - příslušníka sociální skupiny, který může být rovněž těžký bezvěrec a počítat se k nějakému jinému novodobému národu, např. českému.
OdpovědětVymazatJan:
OdpovědětVymazatVy si tedy s Petersem nezadáte. To je jako když by on napsal, že "máme Rusa, tedy víceméně kommunistu" (aspoň by mě to od něj nepřekvapilo).
Jinak ten bezvěrec, který se počítá k nějakému novodobému národu - ehm, ehm... To jako Čech, který se považuje za Američama, je čech?
Jene a Vaše znalosti ethnologie nestojí za řeč.
OdpovědětVymazatŽidovská ethnicita se sionismem nesouvisí vůbec nijak, stejně, jak Vodník správně poukazuje, ruská ethnicita nijak nesouvisí s kommunismem. Žid sionistou být může (obvykle také je), ale být nemusí.
Pokud se někdo považuje za Čecha, tak je to Čech. Nebo Vy snad mu to na základě norimberských zákonů zakážete a budete mu tvrdit, že je Žid? Ethnicita je vždy jen subjektivní. Nebo budeme Vodníkovi předepisovat, ke které národnosti se má hlásit? Když se považuje za Slováka, tak je to Slovák.
Já mu to zakazovat nebudu, někdo jiný třeba ano, a vymyslí si na to třeba norimberské zákony. Ten, kdo se ani nepovažuje (správně, subjektivně) za příslušníka židovského národa, ani není není vyznání mojžíškého, jak se to psalo do papírů za Rakouska, může být stále ještě podle nejrůznějších - ať už norimberských či civilizovanějších - kritérií židem, psáno s bezpříznakovým malým ž.
OdpovědětVymazatTa objektivní kritéria byla za celou historii pouze 2:
OdpovědětVymazata) halacha: Žid je ten, kdo má židovskou matku.
b) norimberské zákony: Žid je ten, jehož alespoň 3 prarodiče byli židy.
Proto se v civilisovaném světě za Žida považuje jen ten, kdo si to sám o sobě myslí.
Já myslím, že to musí být oboustranný pocit - tj. nejen že já se cítím být Křovákem, ale i ti Křováci by mě měli za něj považovat.
OdpovědětVymazatJinak je to trapárna. Nebo myslíte, že se stanete Maďarem jen tím, že to o sobě prohlásíte?
Ale kdepak, kritérií a kontextů se najde hafa, např. velmi běžným podnikáním historiků i absolventů pomocných věd historických v Klausově primitivním kapitalismu je sestavovat pro Američany podklady pro jejich hledání identity, tzv. roots, což je tam velmi běžný koníček. Jakpak byste např. souhrnně označil lidičky zapsané v matrice židovské obce, o jejichž národní či náboženské subjektivní identitě samozřejmě nemáte tušení a u jednoho byla taková, u druhého onaká. Opakuji, psaní s malým ž je bezpříznakové (nikoli tedy jen když jde o náboženství), psaní s velkým Ž znamená označení národa.
OdpovědětVymazatad Gogo. Jistě, že stačí se prohlásit se Maďarem. Ale myslíte, že se takový člověk opravdu cítí být Maďarem? Svědomí neošálíte.
OdpovědětVymazatti Křováci by mě měli za něj považovat.
Proč? Čím tedy budu, když ne Křovákem?
OK, tak mám židovské předky. Znamená to snad, že jsem Židem, nebo dokonce povinen se cítít být Židem? To je přeci nesmysl. Když je někdo třeba 3. generací v USA, tak cítí být Američan (často stačí i 2.), nikoliv Čech.
OdpovědětVymazatJakpak byste např. souhrnně označil lidičky zapsané v matrice židovské obce, o jejichž národní či náboženské subjektivní identitě samozřejmě nemáte tušení a u jednoho byla taková, u druhého onaká.
Nijak. Stejně jako lidé zapsaní v katholické matrice nejsou automaticky katholíky.
Opakuji, psaní s malým ž je bezpříznakové
Nesmysl. Naopak je to upření národnosti skutečným Židům.
Nesmysl.
OdpovědětVymazatAle kdepak nesmysl, arogance není příliš dobrý rádce vůbec v žádné oblasti, pravopisná chyba je jen drobný problém. Nespoléhejte se příliš na své středoškolské znalosti, např. pravidlo o psaní označení příslušníků různých náboženství vám češtinář říkal pouze z didaktických důvodů. Jakpak byste se díval na někoho, kdo by se s vámi do krve hádal na základě svého výkladu zákona a nebral v úvahu námitku o ustálené judikatuře?
No kdyby šlo jen o to, jak se kdo cítí, tak máme například v Česku po cikánskym problému -- pokud vim, tak se jich k etnicitě "Rom" nepřihlásilo v poslednim sčítání ani deset procent.
OdpovědětVymazat"Proč? Čím tedy budu, když ne Křovákem?"
OdpovědětVymazatČechem, který se prohlašuje za Křováka.
Já se domnívám,že by Vám Vaše Křováctví nevěřil nikdo.
OdpovědětVymazatNavíc mícháme dohromady více hledisek -státní příslušnost, biologickou výbavu, kulturní příslušnost a identifikaci se skupinou v obou směrech.
Pro další debatu bude potřeba se dohodnout o čem se bavíme.
Postupně:
OdpovědětVymazatpokud vim, tak se jich k etnicitě "Rom" nepřihlásilo v poslednim sčítání ani deset procent.
Něco úplně jiného je cítit se jako Rom a něco jiného je k tomu hlásit v prostředí českého rasismu. Hezky podobný problém zachytil film The Human Stain (2003).
máme například v Česku po cikánskym problému
Mluvit o cikánském/romském problému není nic jiného než rasism.
Čechem, který se prohlašuje za Křováka.
Na základě čeho exaktně zjistíte, že jsem Čech?
Já se domnívám,že by Vám Vaše Křováctví nevěřil nikdo.
To je tím, že jste si z prstu vycucal naprosto nerealistický příklad. Nikdy jsem neměl v úmyslu prohlašovat se za Křováka. Bavme se spíše o tom, zda se cítíte být Čechem nebo Moravanem. To je mnohem reálnější problém.
Navíc mícháme dohromady více hledisek
Kdo? Já rozhodně ne.
Pro další debatu bude potřeba se dohodnout o čem se bavíme.
Bavíme se o ethnicitě, což je jasné od samého počátku, Gogo.
Zde se - výjimečně - plně stavím za Peterse. Příklad s Křovákem je nesmyslný, žádný Čech o sobě nemůže vážně prohlásit, že je Křovák. Frithjof Schuon byl adoptován siouxským kmenem Lakota, ale jistě by netvrdil s vážnou tváří , že je Sioux, protože se tak cítí. Člověk nemůže změnit národnost (na rozdíl od víry), může se jen někam - subjektivně - zařadit podle toho, co mu bylo dáno do vínku. Já se - po konversi - můžu cítit židem, ale nikdy Židem (nebo Španělem, Norem, Řekem).
OdpovědětVymazatOtázka pro Jana: můj syn je "krví" ("rasou", DNA) napůl Čech, ze čtvrtiny Slovák, z osminy Rom a z osminy Žid, výchovou a kulturou je Holanďan (kterým se ale vůbec necítí). Jeho manželka je Brazilka, její předkové jsou z valné části slovenští Židé. V Barceloně se jim narodí dítě, které tam bude vyrůstat, dost pravděpodobně bez vyznání. Kam byste mé vnouče zařadil?
nechte to na tom vnoučeti až z toho bude mít rozum
OdpovědětVymazat"Na základě čeho exaktně zjistíte, že jsem Čech?"
OdpovědětVymazatExaktně to nezjistím nijak, národy se exaktně měřit nedají. Nicméně Čechem budete, protože bude Vaše "bytí" české, i když "nevědomky". Národ sice není měřitelná entita, ale jako ontologický pojem v sobě obsahuje několik základních indikátorů svého vlastního významu: v prvé řadě jste příslušníkem toho národa, do kterého se narodíte. Lze disputovat o tom, jestli jste "nevědomky" Moravan, ale ne jestli jste nevědomky Křovák. Pokud o sobě budete tvrdit, že jste Křovák a budete se snažit svou vlastní existenci tímto termínem objasnit (aplikací křovácké kultury na pobyt Vaší osoby v 21. století ve středu Evropy), tak na své existenci neobjasníte vůbec nic. Nemáte s bytím Křováka nic společného, nehledě na to, jak dlouho to o sobě budete prohlašovat. Stejně tak z Vás tvrzení, že jste astronaut, astronauta neudělá.
Pokud ale řekněme pocházíte z Moravy, ale dosud jste se považoval za Čecha, identita Moravana by Vám mohla být k porozumění Vaší existence mnohem nápomocnější.
Zkuste to Petersi a uvidíte, že Vás coby falešného Křováka odhalí 5 ze čtyř dětí.
OdpovědětVymazatPříklad není nesmyslný, prostě hrát si na příslušníka jiné skupiny můžete jen do té míry, do které vyhovujete její definici nebo hlavním charakteristikám a stokrát si můžete myslet, že vyhovujete, ale pokud nejste akceptován tou skupinou, tak to prostě nebude fungovat.
Hrát si na Moravana můžete taky, ale jen v situaci, kde to nebude poznat. Stejně tak nepochybuju, že rodilý Pražák rozezná náplavu, mnohdy velmi rychle (já su ze Žižkova :-) )
Vodníku, nechápu tohle:
1. Zde se - výjimečně - plně stavím za Peterse
2.Žádný Čech o sobě nemůže vážně prohlásit, že je Křovák.
Peters přece tvrdí opak -že stačí právě jen tvrzení jedince, že Křovákem JE.
Byl na to i vtip, jak CIA poslala do SSSR superšpiona, který uměl kromě všech základních věcí taky chlastat vodku, tancovat kozáčka a zpívat Kalinku, ale stejně byl odhalen, nebo
OdpovědětVymazatsoudruzi z CIA nějak přehlédli, že byl černoch.
Kam byste mé vnouče zařadil?
OdpovědětVymazatPokud jde o Jana, tak patrně do gulagu, pokud smím parafrasovat ten vtipně upravený komunistický billboard ("Máme řešení").
Gogo:
OdpovědětVymazatOn to Peters pak upřesnil s tím, že to je nesmyslný příklad. Čech se Křovákem může cítit těžko, ale někdo ze sousedního kmene už ano. Myslím, že jeho příklad s Moravákem je v pořádku. Hlavně jde o to, že to nemá nic společného s vírou nebo státní příslušností, a že subjektivní vnímání je velmi důležité, ne-li rozhodující.
Vidím to na svých dětech, které jsou "rasově" Češi/Slováci/Cikáni/Židi (velmi pravděpodobné kapky maďarské a německé krve vynechávám), kulturou a vychováním víceméně Holanďani, prohlašují se ale za Čechy (tedy spíš než za Holanďany), přitom by ale v Česku nikdo z nich žít nechtěl a českého partnera či partnerku taky ne.
Já to rozhodně nechci hrotit, jen jsem původně upozornil na to, že NESTAČÍ se za příslušníka skupiny prohlásit jednostranně, že prostě musí být přítomna i akceptace z druhé strany.
OdpovědětVymazatA záleží pak hodně na tom, na jakých základech stojí podstata příslušnosti. Někdy to bude vizáž, jindy jazyk, někde víra.
Čech s Moravanem se budou lišit jen v nářečí, intonaci, jídle a některých zvycích, možná ještě budou znát jiné lidovky. Pro kohokoliv zvenčí budou nerozeznatelní, oni sami se rozeznají poměrně spolehlivě.
Vodnická rodina vypadá komplikovaně, ale v podstatě, jestli jsem to dobře pochopil, vnouče je potomkem dvou linií československých emigrantů do různých částí světa.
OdpovědětVymazatO biologii a DNS se v bílé populaci střední Evropy nemá moc smysl pitvat, jsme namíchaní jako ořeši.
Ona bude asi nejpodstatnější kulturní preference.