19. dubna 2006

Ať hodí kamenem

motto: "Ti, kdož jsou bez viny, ať hodí kamenem."

Jestli nějaká professe utrpěla za kommunismu nejvíce, tak to rozhodně nebyli právníci. Ti jen vytvářeli a aplikovali pokřivené právo, takže na tom nebyli o nic hůře než ekonomové s jejich politickou ekonomií socialismu a politickou ekonomií kapitalismu. Ne, nejvíce utrpěli novináři. Jejich povoláním bylo lhát a sloužit ideologii. To druhé jim zůstalo dodnes.

Rovněž tak útěk před právníky se bohužel zdařil. To, co zde máme, není právní řád solidní evropské země. Legislativa se dodnes převážně řídí heslem: Zahraniční zkušenosti jsou k nám nepřenosné. Nebýt EU, byl by náš právní řád na tom ještě hůře. A příčinou je to, že vládnoucí establishment právo nezajímalo a nezajímá, s výjimkou případů, kdy chtějí prosadit utilitární mocenské zásahy. Proto dodnes nemáme kvalitní občanský, obchodní a trestní zákoník. To poslední vinou ČSSD.

Rovněž tak nelze právníky házet do jednoho pytle. Podobná paušalisace se nijak neliší od srovnávání účetních a makroekonomů; ekonom jako ekonom. Je velký rozdíl mezi advokátem, státním zástupcem (v pojetí novinářských ignorantů "žalobcem"), soudcem či legislativcem.

Nevěřím, že by bylo běžné, aby se právní zástupce dohodl s protistranou za zády klienta. Taková věc by totiž byla snadno vidět; lidé nejsou včerejší. Nicméně každý spor nelze vyhrát, někdy klient podnikl všechny možné kroky, aby svou věc opravdu nevyhrál. Za advokátem jde co nejpozději, půlku věcí mu radši neřekne (nedůvěřuje mu) a právní rady advokáta ignoruje. S takovým přístupem klienta nedokáže být úspěšný nikdo.

Co se týká právního zastoupení ex offo, to je skutečně mizerné. Je to však systémová vada. Hlavní příčina spočívá v tom, že se de facto jedná o nucené práce. Nelze po nikom spravedlivě požadovat, aby se s nadšením věnoval případu, za nějž dostane třeba 3x nižší odměnu než je zvyklý. Rovněž kontrola jeho práce je nulová.

Co se týká náhrady škody za nekvalitní právní služby: advokátskou solidaritu nepřeceňujme. Jasně vyhraný případ nikdo neodmítne. Problém je, zda zřejmé pochybení nevidí jen notorický kverulant. A viděl jsem už klienty, které bych, kdybych o tom mohl rozhodovat, na místě zbavil svéprávnosti. Divil jsem se, že mohou v reálném životě vůbec fungovat.

Co se týká korrupce, problém s ní je, že je zhusta založena na zprávách agentury JPP. Soudci jsou opravdu dobře zabezpečeni a je otázkou, zda bude někdo z nich riskovat žalář a konec kariéry kvůli úplatku ve výši 100 000 Kč, což vydělá za 2 měsíce.

15 komentářů:

  1. Aniž bych se chtěl zastávat novinářů (to opravdu nemám zapotřebí), na svém přesvědčení, že profese advokáta utrpěla více, trvám. Novináři - na rozdíl od advokáta - nesvěřujete péči o svůj majetek a o svá práva.

    Dohody "za zády klienta" jsou naprosto běžnou věcí, jednou se to stalo i mně samotnému (od té doby jsem právních služeb advokátů v klasickém slova smyslu raději nevyužíval).

    Na druhou stranu je pravda, že klienti advokátům nevěří a proto jim neřeknou všechno, a pak si za neúspěch ve sporu mohou samozřejmě sami. Štěstím pro advokáta je, že ten dostane zaplaceno za neúspěch stejně jako za úspěch - někdy i lépe.

    Situace, kdy jeden advokát odmítl žalovat pro svého klienta druhého, jsou také obvyklé. V jednom případě, o kterém vím, způsobila předchozí právní zástupkyně promlčení klientčina nároku ve výši mnoha desítek tisíc korun, a nová advokátka klientce jasně řekla, že žalobu proti své kolegyni v žádném případě nepodá. V jiném musel klient požádat o přidělení advokáta ČAK, a stejně si nepomohl, protože žaloba podána nebyla. Obojí přitom byly naprosto jasné případy.

    Korupce, o které jsem se zmiňoval, je neviditelná a projevuje se navenek pouze "šílenými" zprošťujícími rozsudky. Na svého soudce Berku trestní senáty zatím čekají.

    OdpovědětVymazat
  2. Řešení vidím v plné amerikanisaci advokacie. Inseráty už jsou povoleny, tak ještě odměna za úspěch ve věci.

    Ano, novináři mají jiný úkol. Podle mého názoru mnohem důležitější než advokáti, kteří hájí individuální zájmy. Oni hájí zájmy skupinové. A je především jejich selháním, že to v ČR vypadá tak, jak vypadá.

    Jinak Vaše poznatky nezpochybňuji, jen si myslím, že nejsou pravidlem.

    OdpovědětVymazat
  3. Amerikanisace advokacie, jak jistě víte, jen jste to možná nedomyslel, není možná, pokud bude platit princip, že poškozený má nárok - v nejlepším případě - na náhradu prokázané škody. Tudíž pokud by se měl s advokátem dělit, byl by na tom hůř než před škodou.

    Ono to tak v praxi bohužel už vypadá, advokáti se stále častěji nespokojují s přísudky a domlouvají se s klientem na podílu z toho, co pro klienta vysoudí, takže klient je poškozen dvakrát: nejdřív protistranou, pak svým adovkátem.

    OdpovědětVymazat
  4. Samozřejmě, máte pravdu. Odměna za úspěch je conditio sine qua non, ale není to podmínka jediná. Náhradu škody je také nutné podstatně reformovat.

    OdpovědětVymazat
  5. Nicméně bych upozornit na to, že odměna advokáta je vždy "na úkor" klienta. A to i v USA.

    OdpovědětVymazat
  6. Není. Jestiže byste, jak v ČR, mohl vysoudit pouze to, o co jste skutečně přišel (tj. damnus emergens + lucrum cessans), pak by byla odměna advokátovi skutečně na úkor poškozeného. Jestliže naopak můžete vysoudit i mnohonásobně víc, jak je běžné v USA v případě tort actions, nelze o poškození klienta hovořit, a to ani v případě, že si advokát podle smlouvy ponechá např. 40 % náhrady. Je to spravedlivé pro obě strany, protože pokud advokát neuspěje, nedostane nic a nese si i svoje náklady: což je tady nemyslitelné.

    OdpovědětVymazat
  7. No jo, ale těch 40 % patří ze zákona klientu, nikoliv advokátu.

    OdpovědětVymazat
  8. To ja chabá logika.

    Stejně tak byste mohl říct, že když uzavřu smlouvu s vymáhací společností, že bude od zákazníků vymáhat moje pohledávky, jedná na můj úkor - zapltit ji mohu pouze z vymožené částky.

    Pohledávka stejně jako damages nejsou "tvrdé" peníze, ale jen majetkové právo, za jehož konversi do likvidní podoby musím zaplatit.

    OdpovědětVymazat
  9. Ano, to je ten samý princip.

    Otázkou je, zda tolik. Oč více slíbíte advokátu, o to méně peněz dostanete. Soud k odměně advokáta ale nepřihlíží.

    OdpovědětVymazat
  10. To už je vaše podnikatelské rozhodnutí. Vložíte-li 10 %, možná nevysoudíte nic.

    Mimochodem, i v USA se přiznávají náklady řízení, byť v tort actions, libel actions a dalších podobných řízeních nemají velký význam.

    OdpovědětVymazat
  11. Jistě. Otázkou je, zda je to správné.

    OdpovědětVymazat
  12. Stát musí zakročit proti porušení práva, od toho tu je a proto si ho platíme.

    Český právní řád - a některé další právní systémy kontinentálního práva - přiznávají pouze náhradu skutečně prokázané škody, adekvátní ochranu neposkytují, protože poškozený bude v nejlepším případě tam, kde byl před zásahem do svých práv, a škůdce v nejhorším případě zaplatí, co způšobil, plus pár procent na nákladech náklady řízení.

    Optimální, resp. pesimální případ však nastává až po mnoha letech a s pravděpodobností výrazně nižší než 100 %.

    V takovém systému je tedy porušování práva výhodné.

    OdpovědětVymazat
  13. V závěru se shodneme. Nicméně důvody jsou rovněž jasné. Stát předpokládá, že svůj nárok vysoudíte za tarifní odměnu. Smuvní je jaksi navíc, k ní zákon nepřihlíží.

    OdpovědětVymazat
  14. Zřejmě to kdysi stačilo (v době bez massivní existence právnických osob). Bohužel se nepříhlédlo ke změněným poměrům.

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i></i>
Tučné písmo: <b></b>
Uvozovky: „“
Odkaz: <a href = ""></a>