Zločin svatokrádeže

Od mého článku Největší náboženství 20. století, který jsem uveřejnil 11. října 2005 zřejmě jako první na světě, se religionistika holocaustu utěšeně rozvíjí. Vodník informoval o příspěvku Gilada Atzmona, nicméně pokus přejít od pouhé theologie k religionistice byl kritisován Tomášem Pecinou. Nedávné události však ukázaly, že tato kritika nebyla opodstatněná.

Nyní, když se nápis šťastně našel a ukázalo se, že někteří dokáží správně odhadnout, co bylo za tím, můžeme se v klidu vrátit k společenské reflexi tohoto strašlivého trestného činu.

Mluvčí varšavské židovské obce Anna Grzegorzewská ČTK řekla, že krádež vyvolává otázku, jak někdo může být tak cynický a bez jakýchkoliv morálních zábran, že něco takového vůbec dokáže vymyslet. "Byl ukraden symbol utrpení, jenž má zásadní význam nejen pro Židy, ale i pro ostatní národy, protože je vnímán jako symbol nacistické genocidy a událostí, které se už nikdy nesmějí opakovat," uvedla Grzegorzewská.

„Je to akt vyhlášení války ze strany elementů, které neznáme. Ale máme podezření, že jde o neonacisty, již tak projevují svoji nenávist,“ uvedl izraelský institut Jad Vašem.

atd. atp.

Proč tak silná slova kvůli krádeži historické památky? Je to jasné: Nebyla to pouhá krádež, nýbrž sacrilegium. Po francouzském vzoru by viníci měli být potrestáni doživotím, nejlépe na galejích: "V tomto případě je nesmysl žádat zachovávání zákoníku práce, naopak by bylo třeba nechat odsouzené pracovat třebas šestnáct hodin denně sedm dní v týdnu na nejtěžších, zdraví ohrožujících pracích, a tedy na dobře placených zakázkách, aby byl jejich dluh [nejméně 724 040 Kč vypsané odměny, poznámka G. P.] splácen rychle a znatelně, ne jen po stokorunách."