Pokračování nekonečné polemiky s Cynikem

Cynik, jako každý pouhý maturant, má z vysokoškoláků komplexy. Proto neuvěřitelně triumfuje, kdykoliv opponenta přistihne v omylu. Tak Cynik dodnes okázale slaví můj omyl, kdy jsem zapomněl na vojenský střet SSSR a Japonska v roce 1939. Co na tom, že všem ostatním se pletl on? V jedné věci vyhrál, takže vyhrál úplně.

Tak i v nynějším sporu o irský hladomor Cynik triumfuje, protože jsem popletl lidi a domácnosti. Jako kdyby tato záměna mohla spor rozhodnout. Ne, v tomto jsem skutečně spletl, takže Cynik má pocit, že vyhrál, ačkoliv byl jinak mimo mísu. Všechny ostatní argumenty musel mlčky uznat. A protože Cynik nepochopí nic, co mu člověk nepoví polopatě, tak speciálně pro něj: Můj hlavní argument to nebyl. Můj hlavní argument byl finský hladomor o 20 let později a nyní mohu dodat též zvládnutý irský hladomor o 30 let později.

Ve své nevzdělanosti se dokonce stále točí na faktu, že charita není státní. Inu, Cyniku, nestátnost charity je její definiční znak. Výraz "nestátní charita" je na úrovni lidové demokracie či občanského spolku. Ale to byste, pane Cyniku, musel mít o právu většího tušáka, než se svou "právoplatností" máte.

Mezi terroristy z IRA a Cynikem je jedna závažná podobnost: Jsou to všichni fanatiční katholíci. Terroristé z IRA vraždí, Cynik alespoň utlačuje na wikipedii, kde nepřipouští jiné názory. NPOV mu vůbec nic neříká, protože pravda je jen jedna. Ta správná, katholická.