Vladimír Putin se snaží prezentovat jako pokrokový premiér své země, objevil se v hudebním pořadu s ruským rapperem "Žiganem". O rapu hovoří jako o hudebním stylu, který se "zabývá společenskými problémy", neobává se nazvat graffiti uměním a pochvaluje si, že breakdance propaguje "zdravý životní styl". To může být pro konservativce v zemi vskutku překvapivý a těžko stravitelný krok. Nízká zaměstnanost, kriminalita a drogy mezi ruskou mládeží jsou však pro Rusko akutními problémy a ti konservativci a jiné politické síly v zemi, kteří si uvědomí, že v prvé řadě nezáleží ani tak na obsahu kolektivních zájmových aktivit mladých lidí, jako spíše na jejich přítomnosti, tento krok uvítají. Ačkoliv Putinovi kritici v jeho osobní aktivitě opět neuvidí nic jiného, než snahu utužit si postavení mezi ruskou mládeží, je v prvé řadě potřeba podtrhnout, že Putin je jediným politikem v zemi, jehož morální apel k společensky prospěšnějšímu životnímu stylu jsou mladí lidé ochotni poslouchat.
Je to samozřejmě PR, ovšem chytré PR. Globalisační moderní kultura, jakou je právě i hip-hop, a která z valné většiny pochází z Ameriky, dobývá i Rusko, o tom není sporu. Nejde tomu zabránit nějakými (polo-)zákazy, jako to dělal starý sovětský režim. A tak se to zpopulární, ovšem "po našom" - narazí se to na "náš specifický ruský šarm". A samozřejmě: fysicky zdatní breakdancers představují pro Rusko lepší budoucnost než vodkou nasáklé trosky, které odmítají cokoli mimo častušky a garmošku.
OdpovědětVymazatDalší důkaz, že tento "bývalý KGBák" (jinak ho mnozí odmítají vidět) je to nejlepší, co si Rusko mohlo přát.
Přesně tak, přesto se najde dost komentátorů, kteří teskní po dobách opilce Jelcina, kdy bylo Rusko postupně rozkrádáno oligarchy (ať už je z důvodu zlého úmyslu, fantaskních představ o superioritě Západu, nebo ideologických tezí s universalistickými ambicemi). Někteří zřejmě i nemohou přenést přes srdce, že demokraticky zvolený vůdce si může zachovat popularitu a tím i demokratický mandát dlouho po volbě, což je na Západě nepředstavitelné. René Girard to správně nazval "mimetickou závistí".
OdpovědětVymazatVšak o tom na svém blogu referuje Kapitán.
OdpovědětVymazatDodnes s úsměvem vzpomínám, jak jsem byl na sovětské diskotéce prominentní mládeže (cca 1984). Aparatura byla světová:), TESLA, ale poprvé v životě jsem viděl na diskotéce lasery, rozmítané do složitých obrazců. Nikdy jsem nepatřil k fandům podobných akcí, ale místní byli patrně s přejímáním západu trochu dál. Jen to mělo takový ruský nádech, místy působící dost komicky.
OdpovědětVymazatKolikrát jste Cnemo v tom SSSR byl? To už je kolikátá příhoda z té země.
OdpovědětVymazatJen jednou, ale asi měsíc. Navíc neturisticky, skoro jako lehce prominentní místní student, takže volností pohybu po velkoměstě a s ochotnými průvodci. Příhod bylo, díky diametrání kulturní odlišnosti, docela dost.
OdpovědětVymazatAha, takže jako kovanej svazák nebo snad už i jako mladý komunista?
OdpovědětVymazatAni jedno, ani druhé:) Jen výměnná praxe s ruskou univerzitou, kde jediným rozhodujícím kritérium byl studijní obor (fyzika). Tehdy to hold na Západ nešlo.
OdpovědětVymazatTehdy to hold na Západ nešlo.
OdpovědětVymazatAle šlo. Ale to by někdo z Vašich rodičů musel být významný kommunista nebo významný dissident.