Zpravodajské služby v nové demokracii

Nová publikace Karla Zetochy. Významné jsou například pasáže o únicích plošných seznamů spolupracovníků komunistických bezp. složek, kde šlo o to, že byla odtajněna identita například cizinců naverbovaných vojenskou rozvědkou v rámci standardní zpravodajské činnosti. Tito byli na seznamech podobně jako domácí agenti, naverbovaní pro sledování disentu. Bezpečnostní služba (do roku 1994 Úřad pro ochranu ústavy) tak musela v této době paradoxně chránit bývalé spolupracovníky StB, kteří se vyzrazením vlastní identity ocitli v nebezpečí.

Kniha také poskytuje nutný základ informací pro pochopení dlouhou dobu diskutované reformy zpravodajského systému v ČR. Je evidentní, že hlavní jádro sporu leží v problematickém postavení civilní rozvědky (ÚZSI) a vnitřní služby (BIS). Zatímco je v Evropě běžné, že civilní rozvědka spadá pod náplní práce sobě nejbližší resort, tedy Ministerstvo zahraničí, u nás tomu tak není. ÚZSI je podřízen vnitru, ačkoli s ním nemá téměř nic společného, naproti tomu Bezpečnostní informační služba, jejímž posláním je shromažďovat informace nejen o zahraničním politickém ohrožení, ale především sbírat tyto informace uvnitř státu (extremismus, organizovaný zločin), se zodpovídá kolektivnímu orgánu, a sice vládě.

Co se týká vojenských zpravodajských služeb, Vojenské zpravodajství slučuje jak rozvědku, tak vojenské obranné zpravodajství, přičemž existence výzvědné a protivýzvědné sekce v jednom úřadě je také ze strany některých politiků i odborníků předmětem kritiky.

Žádná ze tří českých zpravodajských služeb nemá výkonné pravomoci (nemůže zatýkat). Jedinou českou službou, která zahrnuje i zvláštní jednotku pro speciální operace je VZ, kterému je podřízena 601. skss.

Updated