Na mne to tehdy zapůsobilo; byla to první francouzská písnička, kterou jsem slyšel. Ono jich dodnes moc není; angličtina vítězí na celé čáře, snad jen Crève Salope.
S bratrem jsme se nekonečně dohadovali, co tam zpívá. Já vždy dával přednost přednost psanému textu, takže jsem tvrdil [vojáž, vojáž], bratr náslechu, takže jeho verse zněla [gvajá, gvajá].
Ach Bože, jak já NEMÁM RÁD 80. léta!! Se vším všudy...
Pet Shop Boys se u mě poněkud rehabilitovali tímhle clipem - nesmírně mi to evokuje atmosféru mejdanů mého mládí...(až na toho tančícího černocha na schodech, pochopitelně)
Já jsem sem dorazil teprve v r.1979, ale můj dojem je, že 60. léta v 70. volně pokračovala, s jistými metamorfosami. V 80. letech nastal obrat o 180°. Nenáviděl jsem to od samého začátku a obstály u mě (v muzice) jakž takž pouze jazzy-popové fenomeny - Matt Bianco, Sade, později Swing Out Sister nebo Lisa Stansfield (ale to už jsou skoro 90. léta). Spirit té doby nenávidím dodnes.
Určitá nostalgie po 60. letech nastala IMHO v letech 90. - v módě, Druhá sexuální revoluce (díky, Madonno! :-(...), grunge (navazující IMHO svým způsobem na hard rock počátku 70. let) atd.
U mě se jen potvrdilo, že nejsem klipový typ. Voyage se mi líbila, ale kdybych viděl klip už tehdy, pokazilo by mi to dojem. Mně prostě jak klipy, tak často i osoby zpěváků kazí dojmy z písniček.
Ano, vzpomínám si, Voyage, voyage, typická bezduchá evropská odrhovačka ve stylu ABBA:
OdpovědětVymazatAu-dessus des vieux volcans / glissent tes ailes sous le tapis du vent / voyage, voyage, eternellement…
Na mne to tehdy zapůsobilo; byla to první francouzská písnička, kterou jsem slyšel. Ono jich dodnes moc není; angličtina vítězí na celé čáře, snad jen Crève Salope.
OdpovědětVymazatS bratrem jsme se nekonečně dohadovali, co tam zpívá. Já vždy dával přednost přednost psanému textu, takže jsem tvrdil [vojáž, vojáž], bratr náslechu, takže jeho verse zněla [gvajá, gvajá].
Ach Bože, jak já NEMÁM RÁD 80. léta!! Se vším všudy...
OdpovědětVymazatPet Shop Boys se u mě poněkud rehabilitovali tímhle clipem - nesmírně mi to evokuje atmosféru mejdanů mého mládí...(až na toho tančícího černocha na schodech, pochopitelně)
Já jim právě přicházím na chuť. Odstup 20 let je asi nutný. Zajímalo by mne, zda ve světě byla v 70. letech nostalgie po 60. letech.
OdpovědětVymazatJá jsem sem dorazil teprve v r.1979, ale můj dojem je, že 60. léta v 70. volně pokračovala, s jistými metamorfosami. V 80. letech nastal obrat o 180°. Nenáviděl jsem to od samého začátku a obstály u mě (v muzice) jakž takž pouze jazzy-popové fenomeny - Matt Bianco, Sade, později Swing Out Sister nebo Lisa Stansfield (ale to už jsou skoro 90. léta). Spirit té doby nenávidím dodnes.
OdpovědětVymazatUrčitá nostalgie po 60. letech nastala IMHO v letech 90. - v módě, Druhá sexuální revoluce (díky, Madonno! :-(...), grunge (navazující IMHO svým způsobem na hard rock počátku 70. let) atd.
Ad TP: ke svému vlastnímu překvapení jsem se po 25 letech ujistil o tom, že ABBA nebyla bezduchá evropská odrhovačka.
OdpovědětVymazatTak to jsem věděl vždycky.
OdpovědětVymazatU mě se jen potvrdilo, že nejsem klipový typ. Voyage se mi líbila, ale kdybych viděl klip už tehdy, pokazilo by mi to dojem. Mně prostě jak klipy, tak často i osoby zpěváků kazí dojmy z písniček.
OdpovědětVymazatke svému vlastnímu překvapení jsem se po 25 letech ujistil o tom, že ABBA nebyla bezduchá evropská odrhovačka
OdpovědětVymazatTo se mi jednou může stát taky; myslím, že se to odborně nazývá stařecká demence :-)
Jediné, co v 80. letech bylo k něčemu (pomineme-li jazz) byli Astrovi kamarádi
OdpovědětVymazatTak to mám radši Thunderstruck.
OdpovědětVymazatJá taky. Jenže já si pamatuju, kdy Razors Edge vyšlo, tak jsem to sem z toho důvodu dát nemohl. I když mohl, ale pak bychom se tu o tom dohadovali...
OdpovědětVymazat