via Kateřina Mahdalová. Ačkoliv mi žalované může být líto, považuji ten civilní process za nesmírně důležitý, protože, ať už dopadne jakkoliv, zvedne právní vědomí čtenářů Respektu. Rozhodně je to lepší, než kdyby žalobce místo žaloby uchýlil k udání, jak je ČR bohužel stále ještě převažujícím zvykem. Tím, že podal žalobu, se zachoval západně.
Ale když si čtu diskussi a co tam píší lidé ze Sprchy, tak pochybuji. Stejně jako v cause Ondreját v. Matoušek totální neschopnost (či spíše neochota) pochopit druhou stranu: "Jo, vím o tom a nemám z toho radost, protože to skončí soudem. Autorka (ročník 1964) tvrdí, že když chodila na gympl, nějaký Dan, který měl ...již tehdy známou skupinu Tichá dohoda... něco takového řekl. No, ta dáma je tedy ročník 1964 a tudíž maturovala nejpozději v roce 1983 a Tichá dohoda vznikla až když já byl ve třeťáku na vejšce v roce 1986. To se dá velice lehce doložit. Nevím, co to má znamenat, zda je to útok na mě, na kapelu nebo si to prostě pisatelka spletla, každopádně by si jako novinářka právě Respektu, nikoliv nějakého bulvárního plátku, měla ověřovat informace. Ale hlavně, nikdy jsme žádný takový majetek neměli! Podal jsem na autorku žalobu. Už to tvrzení částečně stáhla a opravila na svém blogu, ale bohužel to vyšlo i tiskem, takže z toho soudu nelze couvnout. Je to veliká sprosťárna, protože to pomlouvá de facto nejen mě, kapelu, ale především celou naši rodinu."
K tomu žalovaná dodává, že se to stalo později, než původně uvedla, ale že na pravdivosti informace trvá.
No nevim jestli spadám do vyjmenovanýho šuplíku, ale nakonec jsem dospěl k tomu, co jsem tam napsal -- že se nemaj divit, když z každýho pšouku udělaj rasismus/antisemitismus, a když se budou v tom hnoji hrabat, tak si umažou límeček. Množný číslo, protože to vztahuju i na toho minulýho Matouška. Budou vytahovat jako exemplum nějaký frajerský (puberťácký, třicet let starý) výroky, a ujde jim, že "white pride" už as v pohodě s pochodněma pochoduje (a legálně kandiduje do EP).
OdpovědětVymazatPodle mne pí Sidonové nešlo o boj s neonacisty. To koneckonců napsala již v úvodu. Problém byl v tom, že se chtěla vypsat ze svého dávného traumatu a bylo jí lhostejné, jaký to bude mít dopad na druhou stranu.
OdpovědětVymazatNo právě. A jakmile to někomu lhostejné, roste pravděpodobnost že někomu ublíží "z nedbalosti" a bude za to popotažen. Vlastně jedná stejně, jak tehdy zmíněnej puberťák.
OdpovědětVymazatAle ona se nechtěla jen vypsat z traumatu, uvedla-li to jako "tři setkání s antisemitismem". Za tim už je určitej program pro Kampf.
ad druhý odstavec. Podle mne určitě ne. Ona jen byla dotázána, co soudí o rostoucím antisemitismu v ČR. Tak se poctivě zamyslela a přišla jen na tyto 3 případy.
OdpovědětVymazatJá znám Kateřinu Sidonovou jen z blogu paní Tydlitátové a tam patřila mezi ty (nej-)rozumější, což mnohé fanatické sionisty nesmírně překvapovalo.
OdpovědětVymazatNo jděte. Dokládat "rostoucí antisemitismus" (a neroste náhodou jen proto, že "kazíme normy"?) pubertálnim výrokem nějakýho mladíka z půlky osmdesátých let vám přijde košer? Mně teda spíš chucpe. Když už se někdo chce považovat za spisovatele, tak by se snad přes tyhle výsostně osobní bebíčka měl přenést už v prvním tréninkovym kursu tvůtčího psaní.
OdpovědětVymazatOna právě netvrdí, že roste antisemitism, ona tvrdí pravý opak a dokládá to tím, že za celý svůj život zažila antisemitism na vlastní kůži jen 3x.
OdpovědětVymazat.. z čehož dvakrát to byl """antisemitism""" v hodně hustých uvozovkách. No neva, omlouvám se za misinterpretaci, hlavně když to tak pochopěj naši čtenářové.
OdpovědětVymazat