Přečetl jsem si s odstupem zajímavý text Ondřeje Šlechty. Nejprve errata: David Duke nebyl zatčen, nýbrž zadržen. Tomáš Pecina není právník, pokud se právníkem myslí člověk, který vystudoval právnickou fakultu. Naopak Miroslav Mareš právníkem je.
Text obvinění by mne silně zajímal, ale je třeba jít ad fontes. Účelová vyjádření jeho obhájců tím nejsou. Příčina této spektakulární akce je jasná. Zastánci bojující demokracie to řekli naprosto zřetelně: Rasisté, neonacisté a podobní zmetci (používám jejich slovník) nemají lidská práva. Druhým důvodem je to, že české země zažily druhou světovou válku (myslí se tím, že byly okupovány nebo měly nedemokratický régime, na rozdíl od USA), a proto úroveň svobody slova zde musí být navždy nižší než v USA. Proč ale mají nižší úroveň svobody slova než v USA a UK ve Švýcarsku a v Israeli, které druhou světovou válku nezažilo, však tento princip nevysvětluje.
Je fascinující, že je ředitel nátlakové skupiny označován za odborníka. Stejně fascinující je, že stačí ke knize přidat patřičnou předmluvu a text je rázem nezávadný. Jak správně připomíná Tomáš Pecina, je to kommunistické myšlenkové schema.
Celkově však souhlasím s Ondřejem Šlechtou, že naše myšlenková policie by se měla přeorientovat na stíhání zlodějů (stíhání vrahů se jí celkem daří). Avšak v myšlenkovém milieu, kde je člověk vinen už tím, že má nepřípustné názory: "Policie samozřejmě nezasahovala proti nevinnému člověku - Duke je poměrně výrazná osobnost, která svými názory propojuje celou krajně pravicovou scénu, od neonacistů po fašisty," to bude velice těžké.
Nedostatek authentických dokumentů je důvodem, proč jsem o záležitosti prozatím přestal psát: nechci se stát obětí desinformací jedné nebo druhé strany.
OdpovědětVymazatRozdíl mezi zadržením, zajištěním a zatčením sice existuje, ale nelze požadovat, aby se rozlišoval i v běžném projevu. Pokud někoho policie sebrala, není chybou napsat, že ho zatkla.
Myslím, že rozlišovat mezi arrest a detention není tak obtížné.
OdpovědětVymazatPokusil jsem se o historický exkurs. Rozlišování mezi zadržením a zatčením má zřejmě kořeny v § 3 odst. 2 ústavy 9. května: "Nikdo nesmí být zatčen, nebude-li přistižen při činu samém, leč na písemný odůvodněný příkaz soudcův. Příkaz budiž doručen při zatčení, a není-li to možné, nejdéle do 48 hodin po něm."
OdpovědětVymazatAby tuto normu kommunistický zákonodárce naplnil, začal neústrojně rozlišovat: "Zajištění obviněného se děje v souladu s ústavou buď zatčením, nebo zadržením, nebo vazbou." Výsledkem byl § 99 odst. 1 trestního řádu č. 87/1950 Sb.: "Jestliže je nebezpečí v prodlení a je tu některý z důvodů vazby, smí orgán povolaný k vyhledávání zadržet obviněného za účelem jeho odevzdání prokurátoru."