In Memoriam Bohumila Hanče & Václava Vrbaty

24. března uběhne 95 let od tragické smrti českých lyžařů Bohumila Hanče a Václava Vrbaty, kteří se stali hrdiny československého sportu a také jedním z následováníhodných příkladů kamarádství a obětování se pro druhého.

K tragické události došlo při příležitosti "VII. Mezinárodního lyžeckého závodu distančního na 50 km o věčně putovní cenu Českého zemského svazu ku povznesení návštěvy cizinců v království českém“ v březnu roku 1913. Jedním z účastníků byl právě i Bohumil Hanč.

Nešťastnou shodou okolností se Hanč v průběhu závodu nedozvěděl, že díky rapidnímu zhoršení počasí a vichřice všichni závodníci postupně vzdali závod. Na Zlatém návrší Hanč vysílením padá do sněhu, kde ho po chvíli nachází Němec Emmerich Rath. Ten se jej pokouší dostat do bezpečí, ale po chvíli zjišťuje, že mu samotnému síly nestačí a tak Hanče opouští a okamžitě vyráží pro pomoc. Ta později Hanče skutečně nachází a odváží na Labskou boudu, kde se lékaři již jen marně pokoušejí o Hančovo oživení.

V době mezi polednem, kdy byl závod účastníky vyjma Hanče vzdán, a druhou hodinou odpoledne, kdy jej nachází Rath, však pravděpodobně dochází k setkání Hanče s jeho kamarádem Vrbatou, který k ránu vyrazil z Jilemnice se na závod podívat, ale sám nesoutěžil. Vrbata Hančovi vzhledem k zhoršujícímu se počasí půjčil svou čepici a kabát, ale Hanč patrně vlivem vyčerpání organismu již nebyl schopen v závodě pokračovat.

Vrbata se patrně v inkriminovaných místech příliš nevyznal. Proto během odpoledne zabloudí a vysílením též padá. Ironií osudu byl zahlédnut procházejícím místním Němcem, který však trpěl duševní disfunkcí a tak nerozumněl a pravděpodobně ani nebyl schopen pochopit, co se děje. Když později dostává na Mísečkách najíst, vypoví však, co viděl a na tom základě se ihned rozjíždí pátrací akce, neboť v tu chvíli je už delší dobu pohřešován Bohumil Hanč.

Když záchranná skupina v čele s ing. Fischerem, ředitelem závodu, nachází Vrbatovo tělo, myslí si, že jde o Bohumila Hanče. Ten je však tou dobou mrtev na Labské boudě. Vrbatovo tělo je identifikováno až druhý den nad ránem v márnici.

Příběh Hanče a Vrbaty zůstával delší dobu zahalen závojem tajemství, vzhledem k tomu, že to, co se dělo mezi v osudný čas mezi dvanáctou a čtrnáctou hodinou, nebylo a nemohlo být podloženo žádným svědectvím. Oba dva muži se však stali legendou a důkazem, že hrdinové se mohou zrodit na tak zdánlivě bezvýznamných polích, jako jsou pláně a lesní cesty krkonošských vrcholků.

Pavel Vladimirovič Tulajev a euro-ruská spolupráce

Redakce blogu Délský potápěč představila anglický rozhovor s ruským publicistou, spisovatelem a intelektuálem Pavlem Vladimirovičem Tulajevem. Ten patří po Alexandru Duginovi mezi přední ruské myslitele podporující geopolitickou vizi euro-ruské spolupráce a Eurasie.

Tulajev je dále členem Slovanského výboru (Slavic committee), jehož pobočka existuje i v České republice, vydavatelem ruského časopisu Athenaeum a víceprezidentem ruské pobočky nadnárodní organizace "Euro-synergies", založené valonským geopolitikem Robertem Steuckersem, který je předním podporovatelem úzké spolupráce zemí Evrospké unie (a Evropy obecně) s Ruskem v západní Evropě.

Nová Hana Hegerová

Pochází z jihovýchodního Slovenska, je to herečka a zpěvačka s podmanivým, sametovým hlasem, občanským jménem se jmenuje Sidónia Tobiášová, ale říká si Szidi Tobias, a jeji hudební vývoj stojí za pozornosti již několik let; jak to ovšem u slovenských zpěváků a herců bývá, prorazila až s česky nazpívaným hitem.

Situace u zelených

Přečtěte si rozbor bývalého hlavního ideologa Strany zelených a poradce premiéra Špidly, Jakuba Patočky. Je k němu třeba přistupovat obezřetně, protože zhrzenost z něho čiší na sto honů. Nejvíce zaujme názor, že ve Straně zelených je všechno špatně, včetně tmavozelené frakce: "Nejčastěji bývá zmiňován náš bývalý kolega Matěj Stropnický. Leč ani on sám nevěří tomu, že by Bursíka mohl právě on nahradit. Poněvadž z více důvodů nemůže říci: „Bursíka chci nahradit,“ principiální alternativu k němu nepředstavuje, a jeho postavení ve Straně zelených se tudíž příliš blíží tomu, čemu se říkává rebel bez příčiny. To mnozí z původního idealistického hnutí cítí a ta menšina z něj, která Stranu zelených ještě neopustila anebo v ní neodešla do ústraní, se k Matějovi zpravidla nehlásí, neboť jeho jednání nepovažuje za odpovědné. Ostatně spojuje-li se Matěj Stropnický právě s lidmi, jako je Martin Tichý či Dana Kuchtová, kteří se od Bursíka či Lišky neliší kromě menších schopností prakticky v ničem, nemůže snad ani sám jiný vývoj očekávat."

Jakub Patočka se netají se svými názory, takže víme, co bychom od jeho temně zelené frakce mohli očekávat: "Zásadní průlomy v ekologické politice: počínaje rozšířením chráněných krajinných oblastí a jejich převedením na veřejnoprávní instituce s dozorem ekologicky zaměřených struktur občanské společnosti, přes radikální podporu ekologického zemědělství, až po nastartování masivní podpory rozvoje obnovitelných zdrojů a stanovení závazného termínu pro vystoupení českých zemí z jaderné energetiky. Jedno procento rozpočtu na kulturu a masivní podpora živé kultury rovněž ve veřejnoprávním režimu. Posílení nezávislosti a síly veřejnoprávních médií jejich definitivním politickým i ekonomickým odpoutáním od politických stran. Zásadní posílení ekonomické nezávislosti obecně prospěšných struktur občanské společnosti. Či zásadní posílení vzdělávacího sektoru v rovině ekonomické i koncepční. Jsou to jen příklady, takových změn by mohlo být jistě i víc." Děkuji Bohu, že Martin Bursík takovému extrémismu zatnul tipec.

Otázkou je, co by znamenalo vítězství Otevřené platformy (Petr Uhl), o níž wiki píše: "Proti nim se postavila Otevřená platforma (vzniklá v únoru 2004 a formálně rozpuštěná před zářijovým sjezdem) kolem Petra Uhla aj., obviňující je [Patočku, Beránka a spol.] z autoritářských praktik uvnitř strany a jejich dlouhodobý politický program, publikovaný v roce 2003 pod názvem Vize ekologické demokracie a operující s vágně definovaným pojmem „novodemokracie“, z nereálného radikalismu."

Zajímavé - Eichlerova neonacistická minulost?

Ačkoli jsem tvrdým odpůrcem názorové cenzury a vysoce negativně se stavím k módním trendům politické korektnosti, neřku-li ke snahám kohokoli profesně, či morálně likvidovat za "špatné smýšlení", aniž bych z následující věci chtěl cokoli vyvozovat, velice mě zaujal článek o neonacistické minulosti jednoho ze současných "bijců neonacistů", redaktora iDnes, Pavla Eichlera.

Zmíněný článek přinesl server Altermedia. Autor František Binko v něm odhaluje údajnou Eichlerovu minulost - a připadává fotografii hajlujícího mladíka v tričku s nápisem Bohemia.

Je však velká škoda, že autor svá slova nedokládá žádnými dalšími důkazy, než jsou ta tvrzení, která postuluje v článku. Na druhou stranu není problém porovnat starší fotku z Altermédií s některými aktuálními Eichlerovými snímky - například zde, zde, nebo zde. Některé rysy jsou až příliš shodné.

Pokud se skutečně prokáže, že hajlující muž na fotce je dnešní velký antifašista, redaktor iDnes Pavel Eichler, co z toho vyvodit? Žalobu za "podporu a propagaci", mediální tažení s cílem mu znepříjemnit život, nebo vyhazov z redakce? Jakékoliv kroky ohledně jeho profese jsou v kompetenci iDnes.cz a a já osobně si nemyslím, že je nutné vynakládat "občanské aktivistické" úsilí pro to, Eichlerovi "zatopit". Jednak, jak jsem v úvodu poznamenal, odmítám inkviziční tažení pro "úchylné názory" a priori a za druhé například mě osobně někdo jako Eichler za takovou námahu nestojí a nikdy stát nebude.

Kauza je ovšem velmi poučná a to hned v několika ohledech. Předně odhaluje silné pokrytectví některých soudobých hlasatelů "boje proti extremismu". Zajisté, každý (nejen)v mládí dělá chyby a lidově řečeno, blbne. Někdo se tahá s chuligánskou partičkou, jiný bral drogy, druhý byl pankáč, třetí, než došel rozumu, si sem tam zahajloval. Pak jsou například i tací, kteří dříve udávali a donášeli na své spoluobčany.

Na lidském selhání, pomatení smyslů, či podlehnutí davu nic morálně špatného není. Co je ovšem hodně špatné, je ono kázání vody a pití vína, tedy zamlčování vlastní pikantní minulosti za současného vynakládání enormní snahy a činnosti vůči tomu, s čím jsem byl v minulosti spojen. Nejhorší variantou pak je, když se člověk stane morálním mentorem.

A právě někým takovým je Pavel Eichler. Nemusíme hledat v paměti příliš dlouho, abychom si vzpomněli například na některé jeho vypečené články, kdy Danielu Landovi předhazoval na základě jeho skinheadské a nacionalistické (ale v žádném případě ne nacistické!) minulosti údajnou podporu neonacismu kvůli tomu, že nápis Mercurius na jeho bundě znamená výraz pro planetu Merkur (jak složité) a jelikož tato oběhne slunce za 88 (!) dní, byl to pro Eichlera silný důvod k tomu domnívat se, že Landa ve skutečnosti podporuje neonacisty a ještě tento blábol veřejně publikovat. Landa zůstane Landou, znělo v Eichlerových štvavých článcích. Hlavně, že Eichler Eichlerem zůstal.

Nemohlo být krásnější náhody, která by v pravém světle ukázala pokrytectví některých "bojovníků proti extremismu". Eichler není sám, partičku doplňuje minimálně J.X. Doležal, který měl v minulosti s ultrapravicovými skinheady také své oplétačky. A tehdy ještě nešlo o vzájemné rvačky. Tito lidé sami "neznají slitování" s někým, kdo se stane objektem jejich zájmu, někým, kdo se v minulosti zapletl s podivnými politickými spolky. Nyní spadli do vlastní pasti.

Souboj extrémistů

Ondřej Šlechta se dlouhodobě zaměřuje na kritiku iDNES, která z akutního nedostatků novinářů zaměstnává propagandisty. Vedle Pavla Eichlera, což je propagandista levicový, je to Adam B. Bartoš, propagandista pravicový.

Neokonservativci Bartošova střihu se nedokáží smířit s tím, že 70 % českého národa je pacifistických a xenofobních. S tím, že nijak netouží vyvážet demokracii. Trnem v oku je jim spolek Ne základnám. Bartoš dobře ví, že trockistické a ruské pozadí této iniciativy nikoho neohromí. Proto je musel spojit s neonacisty a islamisty, na to mediální establishment zabírá. Co na tom, že Jan Májíček nemá s pravicí nic společného? " „S panem Májíčkem jsem diskutoval na jedné debatě o radaru a dokázal mi, že je přesvědčeným komunistou,“ řekl pro Euro online politolog Roman Joch."

ŠOK má proto tentokrát plnou pravdu. OŠ se s tím nedokáže smířit, protože je mu líto, že ačkoliv je proti základně 70 % Čechů, trockisté v Ne základnám je nezastupují, jak správně analysoval Jan Čulík.

Vzpomínky na Daniela Landu

Generační pocit sepsal Pavel Bělobrádek.

Zdeněk P. Bažant

Je slavný odborník na mechaniku pevných látek, který emigroval po ruské okupaci Československa v roce 1968. V roce 2007 společně s Mathieu Verdure publikoval článek (PDF), který vyvrátil spikleneckou demoliční theorii o 9/11, která je tolik populární na ultralevicových Britských listech: "Some critics have been under the mistaken impression that collapse cannot occur if
because of safety factors used in design the weight mg of the upper part is less than the load capacity F0 of the floor. This led them to postulate various strange ideas
such as “fracture wave” and planted explosives. However, the criterion in Eq.
5 makes it clear that this impression is erroneous. If Eq.
5 is violated, there is
regardless of F0 no way to deny the inevitability of progressive collapse driven only by gravity."

Trockisté o Putinovi

Napsal Vladislav: "Za všechna zákonodárná opatření a dekrety jmenujme např. zákon z 29. července 2000, který dává prezidentovy právo odvolávat hlavy autonomních republik, oblastí, okruhů a dalších samosprávných subjektů Ruské federace. Zákon z 25. července 2002 definující opatření nutná k čelení „extremismu“ (umožňuje rozpouštět politické strany, občanská sdružení i náboženské organizace). Zákonem z 11. prosince 2004 byly zrušeny přímé volby hlav autonomních republik, oblastí a dalších lokálních vlád a bylo zavedeno jejich navrhování prezidentem a schvalování Dumou. Zákon z 21. července 2005 zásadně zpřísňuje formální požadavky při nominaci kandidátů k volbám a desetkrát zvyšuje státní finanční příspěvky stranám zastoupeným v Dumě (Putinova strana Jednotné Rusko v té době kontrolovala 305 z 450 míst v Dumě). Zákon z 27. prosince 2005 pak omezuje vyšetřovací funkce parlamentu, a to zejména ve vztahu k činnosti prezidenta. To je jasná evoluce silné centrální autokratické moci.

Už od samotného začátku Putinovy vlády byla také potlačována opozice a kritikové Putina a jeho politiky (zejména imperialistické války v Čečensku). Vůdce NBS Limonov byl zatčen za šíření „kolektivní viny národů“ a údajné finanční podvody. Sergej Jušenkov, předák umírněné opozice, byl v dubnu 2003 přepaden u svého bytu a zastřelen. Anna Politkovská, intelektuálka a přední ruská opoziční novinářka byla v říjnu 2006 rovněž nalezena zastřelena. Zástupce šéfredaktora protiputinovských novin „Novaja Gazeta“, Jurij Sčekočkin, byl nalezen mrtvý v roce 2003. Vojenský expert, Ivan Safronov, píšící o tajných dodávkách ruských stíhaček Íránu a Sýrii v březnu tohoto roku pro změnu „vypadl“ z okna. Žádná z těchto a řady dalších vražd opozičních novinářů v Rusku nebyla vyřešena (mnohdy nebyla ani vyšetřována jako vražda). Bývalý agent ruské rozvědky v západním exilu, Alexander Litviněnko, byl otráven radioaktivními látkami, které pravděpodobně nastrčila ruská tajná služba do jeho pití."

Burger v. Blackmun

Soudce SCOTUS, Harry Blackmun (1970–1994), byl osobní přítelem jeho předsedy, konservativního Warrena E. Burgera (1969–1986), a celoživotní republikán. Byl mu svědkem na svatbě a společně byli označováni za minnesotská dvojčata.

Na člena SCOTUS ho navrhl president Nixon a senát ho schválil. S Burgerem a Rehnquistem hlasoval stejně v 90 % případů. Ale pak přišel slavný případ a mezník Roe v. Wade, 410 US 113 (1973). Blackmun byl autorem většinového stanoviska, který legalisoval v USA potraty. Toto rozhodnutí vyvolalo obrovskou celonárodní diskussi a polarisaci. Blackmun dostal mnoho výhrůžek smrtí.

V důsledku toho se z Blackmuna stal vášnivý obhájce ženských práv. Na konci 80. let hlasoval v 90 % případů s liberály Brennanem a Marshallem. Jeho vztah s Burgerem se změnil v otevřené nepřátelství. Jeho soudní závětí je dissent v Planned Parenthood v. Casey (1992): "I am 83 years old. I cannot remain on this Court forever, and when I do step down, the confirmation process for my successor well may focus on the issue before us today. That, I regret, may be exactly where the choice between the two worlds will be made." případně v Herrera v. Collins, 506 US 390 (1993): "The execution of a person who can show that he is innocent comes perilously close to simple murder." Jeho nástupcem se stal Stephen Breyer (od 1994), vůdce liberálního křídla SCOTUS.

České právnické blogy

K již zavedeným blogům Jiné právo (existuje od 21. října 2006) a Law&Economics Blog (existuje od 29. května 2006) dne 6. března 2008 přibyl blog Právní MUnice.

Nehorázný Paroubek

Předseda ČSSD, Jiří Paroubek, na dotaz České televise prohlásil: „Já si myslím, že Tibet je po mnoho generací integrální součástí Číny, takže je věcí Číny, jakým způsobem ty věci řeší.“ Tedy genocida v Čečně či Tibetu je nám zcela lhostejná, protože jsou integrální součástí Ruska, resp. Číny (od roku 1720).

Tato optika je naprosto nehorázná. Lidská práva jsou universální, platí pro všechny lidi na celém světě a žádná vláda nesmí jejich minimální standard omezit. Představme si, že by Hitler holocaust omezil na území Německa. Podle Jiřího Paroubka by to bylo zcela v pořádku! Navíc Tibet je integrální součástí Číny asi stejně jako české země Německé říše.

K tomu též kommentáře Bohumila Doležala a Martina Komárka.

Skvělý rozhovor s Havlem

Vyšel v LN. Vyjímám: "Řekl bych, že éra prezidenta Putina přinesla nový typ diktatury, nebezpečný už jen svou nenápadnou podobou. Je zvláštní, jak se v něm snoubí to nejhorší z komunismu i z kapitalismu." "Proč mají Rusové tak velký odpor proti té radarové kouli v Brdech? Koule jim samozřejmě nevadí, ale vadí jim, že má být u nás, tedy v prostoru, o jehož bezpečnosti mají přece rozhodovat oni." "Lidé s agresivně-nacionalistickou rétorikou jsou v Rusku úspěšní právě proto, že vyvolávají a zároveň spoléhají na pocit ohrožení, obklíčení a obecného zneuznání. Nutno dodat, že tento pocit vznikl dříve, než v Rusku zvítězil komunismus."

"Ostatně hovořit o české povaze jako o něčem geneticky daném není dobré. Existují jen historicky formované a z generace na generaci přenášené modely chování."

"Zdeněk Mlynář, znalec stranických poměrů, mi kdysi vysvětloval, že v komunistickém systému platí jeden univerzální princip: když se někdo dostane do funkce, tak první, koho musí odstranit, jsou ti, kterým za tu funkci vděčí, a pak se musí rychle obklopit naopak těmi, kteří budou vděčni za své posty jemu."

Příjmy a výdaje spolku NE základnám

Spolek NE základnám částečně zveřejnil příjmy a výdaje. Na svém účtu má 123 883,09 Kč, avšak součet pohybů činí 24 018,63 Kč a -1 282,41 Kč za bankovní poplatky, tedy celkem 22 736,22 Kč. Spolku NE základnám tedy přebývá 100 000 Kč. Odkud je vzali? NB, že tam není jediná platba za nájem plakátovací plochy.

Dobrá věc se podařila

Cynik neomylně zaúřadoval. Když jsem psal svůj příspěvek, tak jsem věděl, že k podobnému nemilosrdnému zákroku dojde, ale byl jsem zvědav, kdo se k němu z wiki establishmentu propůjčí. Berena už asi funkce kata přestala bavit, a proto ji přenechal povolanějšímu – věčnému maturantu Cynikovi.

Jen se mne zaráží, proč se Cynik, když píše o sobě, označuje jako "Wikipedista Karel", ačkoliv se ve skutečnosti jmenuje Ignác (nomen omen; česky fanatik): "Wikipedista Karel představuje jeden z výrazných nešvarů wikipedie, kterým je sebevědomý jedinec naprosto neochotný diskutovat, trvající na prokazatelně chybných a neobhajitelných nápadech, protože "jsou jeho" nebo protože "jsou elegantní" a (co považuji za nejvážnější problém) jedinec, který do svého jednání bez uzardění zařadil naprosto nepřijatelné metody typu lhaní a revertování "dokud to odpůrci nevzdají". Strategií tohoto typy [sic!] přispěvatelů je, že si najdou nějakou oblast, kde je jen málo přispěvatelů, čímž se velmi dlouho vyhýbají potlačení svých superegoistických excesů."

Inu, je to další z nekonečné řady dokladů o tom, že Ignác Pospíšil není schopen vystudovat ani tu nejlehčí vysokou školu v ČR. Co chtít od člověka, který netuší, že ve slově cynik se píše ypsilon. Individuum, které je schopno vytvořit patvar sfůzování, by správně nemělo uspět ani u maturitní zkoušky. Holt byli na venkově mírnější, než bylo záhodno.

Malý čtenář a Tomáš Pecina

Co je spojuje? To, že je Dezidor hodil do jednoho pytle. Znám je oba velice dobře, takže si myslím, že jsou nesrovnatelní, ale přesto mají jedno společné: Nastavují zrcadlo morálním trpaslíkům wikiestablishmentu.

Berenistická pitomost

Bývalý správce Beren a jeden z největších gaunerů je notorický lhář. Jeho specialitou je plivat na ty, kteří se jeho vinou nemohou bránit. Jeden z hlavních důvodů, proč mne pod smyšlenou záminkou nechal na doživotí zablokovat na cs:, je, aby o mně beztrestně mohl psát pomluvy. Jednou z nich je: "Proč by zde měl být odkaz na blog nějakého wikipedisty, o jehož články média nejeví zájem?"

Ubezpečuji toho morálního trpaslíka, že mám celkem 5 článků v tištěných celostátních médiích, přičemž jeden z nich je v Ekonomu. Čím se může pochlubit Beren? Jen tím, že škodí ostatním, pomlouvá je a neumí překládat z angličtiny, protože neumí česky: "na které upozornily [sic!] samotná média". Nicméně nepochybuji o tom, že wiki správcovská klika nechá tuto nestydatou berenistickou lež bez povšimnutí.

Jaroslav Honzátko a Josef Rošický

V souvislosti s premiérskou medailí pro bratry Mašíny a Milana Paumera, otisklo rudé Právo článek o jejich obětech. Ačkoliv text je pouze o pokladníkovi Rošickém, fotografie jsou naopak o příslušníkovi SNB Honzátkovi.

Můj názor se nemění. Smrt Rošického byla ve fairovém zápase, žádná loupežná vražda jak tvrdí jeho syn bez opory ve faktech: "A pokud vím, když Mašín střílel, ležel můj táta omráčený na zemi". Ve skutečnosti se to odehrálo takto: "Během cesty pokladník vytáhl pistoli, kterou měl dosud ukrytou, a namířil na Josefa. Ten zjistil, že jeho vlastní pistole mu vypadla v autě, a tak se chladnokrevně vrhl na pokladníka, který stál asi 2m od něj, sebral mu pistoli a, poněvadž pokladník stále kladl odpor, během potyčky ho zastřelil jeho vlastní zbraní. Zbylí tři byli zavedeni do lesíka a tam ponecháni."

Naproti fotografie mrtvého Honzátka jsou autentické. Nevím o tom, že by Milan Paumer popíral, že ho svázali. Trvám na tom, že zajatci se vraždit nemají. Něco podobného se o 5 let později stalo v Maďarsku: "Osmnáctého listopadu večer přivedli dva Ilonini přátelé a spolupracovníci na oddělení člověka, kterého sebrali, protože jim připadal podezřelý. Důkladně ho zmlátili a při prohlídce u něj našli fotografii, na níž byl v uniformě rotmistra ÁVH – maďarské Státní bezpečnosti. Zadržený ovšem prý sice u ÁVH sloužil, ale v letech 1953-5 jako řadový voják (ÁVH byl jakousi kombinací StB a Vojsk ministerstva vnitra) a vyfotit v praporčické uniformě se nechal pouze z marnivost (podobnou fotku u sebe v těch týdnech mohl nosit jen naprostý idiot). Usoudili, že když ho nezlikvidují, celou skupinu udá (nepochybně by to byl taky udělal) a že ho musí zabít. Jenže zabít člověka je jednoduché jen v televizních seriálech. Navíc večer v nemocnici se nedá dost dobře střílet a ve sklepě právě pracovali Obersovszky s Gálim na časopise. Přivolali tedy přítelkyni medičku. Ta souhlasila, že nešťastníka je třeba umlčet. Přinesla anestetika, domnělého estébáka omámili, jenže se jí nepodařilo jej uspat injekcí do tepny a ani následně zabít injekcí do srdce. Pak musela odejít a jeden z obou mladíků oběť uškrtil. Nakonec – už s Ilonou – jej odtáhli na záchod, kde mu Ilona probodla srdce kapesním nožem. Při pitvě byla teprve tato rána udána jako příčina smrti. Pak mrtvolu zakopali na zahradě." Podobně otřesná je provokace StB v Babicích, o čemž jsme na ZMP také již psali.

Josef Bartík (1897–1963)

Brigádní generál Josef Bartík (1897–1963) byl hrdinou II. odboje a hlavním protivníkem KSČ na ministerstvu vnitra. Sejmuli ho hned po Únoru, a proto dostal "jen" 5 let.

Antoine de Saint-Exupéry - pokus o novou senzaci

K sestřelu slavného francouzského spisovatele se přiznal jistý německý pilot Luftwaffe, přitom ale v roce 2004 bylo konečně nalezeno Exupéryho letadlo, na kterém nebyly známky sestřelení. Zajímavé informace k tomu jsou zde.

Demonstrace proti základnám

ZMP měly na demonstraci svého člověka, takže doufejme, že se vyjádří i on sám se zprávami z první ruky. Zatím se musíte spokojit s kommentářem mým, ačkoliv jsem tam nebyl, protože proruské akce rozhodně podporovat nebudu. Jako podklad jsem si vzal článek Jana Čulíka a P. Hlávky a zprávu Luboše Kratochvíla.

Nejprve k počtu demonstrantů. Policie odhaduje na stovky (Co to je? 200 až 900? Poněkud široký rozptyl.), demonstranti sami až na 8 000. Z osobní zkušenosti mohu říci, že účastníkovi se zdá počet větší než doopravdy je. Na demonstraci establishmentu proti antisemitismu bylo 1 000 až 2 000 účastníků, a to demonstrantů byla plná Meiselova ulice a Pařížská třída. Proto se kloním k nižším číslům. "Vzhledem k místu srazu na Hradčanském náměstí nebylo jednoduché odlišit odpůrce radaru od turistických výprav."

Jan Čulík opět ukázal svou neznalost práva i politiky. Ne základnám je petice, žádná organisace. (Ve skutečnosti je to nejen petice, ale i spolek.) Názory 75 % českých občanů se nijak neliší od těch 40,17 %, kteří v roce 1946 v českých zemích volili KSČ. Je to demonstrace stejného rozhledu a znamenala by stejné důsledky: Opět bychom se stali kolonií Ruska.

Cizí "imperiální" armáda nám pomůže proti tomu, aby zde nebyla cizí skutečně imperiální armáda, kterou zde nechceme. Od 21. 8. 1968 se vzdálenost mezi Prahou a Moskvou nezvětšila ani o milimetr.

To, že radar nebyl předmětem volebních programů, je vyjádřením bídy české postkommunistické politiky. V tom má Jan Čulík naprostou pravdu. České politické strany nechtějí dělat seriosní a odpovědnou politiku, nýbrž populism.

Ani s radarem nebude ČR o moc viditelnější než bez něj. Dokáže někdo z hlavy vyjmenovat, v kterých zemích NATO mají USA své vojáky?

Pochybnosti o zdravotní škodlivosti radaru jsou pouhé chiliastické strašení, které ve skutečnosti zdraví škodí více než provoz radaru samotný.

Hlasování o radaru není 102 : 98. Jsou to otázky národní bezpečnosti, tam musí jít dělení pravice v. levice stranou. Věřím, že v ČSSD bude mnoho odpovědných politiků, kteří radar podpoří. Nebo je snad ČSSD agenturou Ruska jako je KSČM a vždycky byla KSČ?

Rovnice: "Jsem antikomunista => nenávidím tedy Rusko => miluji Spojené státy =>symbolicky jsem automaticky pro všechno americké, protože je to dobré, a tedy i pro radar," je nesmysl, který se mohl zrodit jen v Čulíkově hlavě. Vodník je třeba antikommunista, ale rusofil. Já antikommunista nejsem, ale rusofob ano, protože být 40 let ruskou gubernií mi bohatě stačilo. Amerikanofilů je málo. Např. Václav Klaus k nim nepatří, Václav Havel ano. Jsem jím rovněž, ale nijak to nesouvisí s mým postojem k Rusku. Ani amerikanofilský postoj neznamená, že budu automaticky pro radar. Pro ten jsem naopak ze sobeckých zájmů. Tím, že USA budou mít závazek ve střední Evropě, je tím automaticky vyloučen nový Mnichov a zřejmě i nový Únor.

Bojovníci za mír jsou všude stejní. S tím ani Jan Čulík nic nenadělá. Better red than dead. Opravdu to chceme? Raději zopakuji heslo kommunistky Dolores Ibárruri Gómez, zvané Vášnivka, která ho převzala od Epiktéta: "Lepší zemřít vstoje, než žít na kolenou."

Kingův projev opravdu patří k výšinám světové rétoriky.

Z Ne základnám se pomalu stává klassický pacifický spolek, který se nijak neliší od Pacem in terris:
"B) V oblasti mírové činnosti v duchu encykliky "Pacem in terris"

1. Sdružení bude napomáhat věci míru tím, že na základě mravních zásad encykliky papeže Jana XXIII. "Pacem in terris" bude podporovat ve své činnosti program naší vlády a propagovat zásady mírové koexistence a spolupráce mezi národy.
2. Sdružení vyvine úsilí k podpoře mírových snah SSSR a ostatních zemí socialistického společenství v boji za světový mír, u vědomí toho, že jen toto společenství a pevné spojenecké svazky v něm jsou zárukou světového míru a tím i naší státní svrchovanosti.
3. V mírové činnosti bude Sdružení úzce spolupracovat s mírovými organizacemi v ČSR, navazovat na jejich mírový program a tak bude přispívat k posílení společných mírových snah.
4. Sdružení naváže styky s mírovými organizacemi v zahraničí, zejména v socialistických zemích, a bude s nimi usilovat o dosažení společného postupu v otázkách boje za mír a odstranění příčin války."

V hlavním bodu však má Jan Čulík pravdu: "Je záslužné pokoušet se vyvolávat občanskou aktivitu, zemi však neproměníte v ideologické doktrináře. Májíček a jeho organizace nevytvořili prostor či platformu, kde by mohl řadový, nepolitický občan, který je prostě jen nespokojen s příchodem amerických vojáků na české území a nechce se nutně profilovat jako ultralevicový aktivista, vyjádřit svůj názor."

Pozoruhodný je názor p. Hlávky: "To, že je většina občanů letargická je též pravda, ale možná by stálo uvažovat o tom, zda to není také trochu strach z možných důsledků v zaměstnání apod." Jsem proti establishmentu a zároveň jsem zbabělec? To přeci nejde.

"Ano, emocionalita je další z projevů lidí sociálně cítících. Bohužel, city se jaksi vytrácí a pravicově zaměření lidé a politici je spíše považují za slabost! Bohužel! City a emoce do hezkého života patří!" Bohužel, když sleduji českou levici, tak místo emocí vidím irracionalitu a nedostatek erudice. Elvis ze Sprchy, který byl jeden z mála vzdělaných levicových racionalistů, se někam vytratil.

"Není to také počátek absence citů – nenapadla už i Vás bílá nemoc?" Pro tyto samozvané humanisty je kýčař a vládní propagandista Karel Čapek ztělesněním české kultury. Není divu, že jim skutečné hodnoty unikají.

"Je opravdu hrubé nepochopení situace podezřívat hnutí Ne základnám z jakékoliv ideologie a doktríny!" Byť expertokracie a konec politiky jsou mi do značné míry sympathické, to určitě není případ tohoho ultralevičáka, který svůj pacifism není schopen ani reflektovat.

"Tak pokud tuto slušnou naprosto nenásilnou demonstraci mírumilovných lidí považujete za projev extremismu, pak už opravdu nevím, co extremismus není." Největší problémem levice je nevzdělanost. Levičák, kdyby byl vzdělaný, tak by možná levičákem ani nebyl.

"Na závěr, pane Čulíku, předpokládám, že jste se dnes jen nějak špatně vyspal a že jste potřeboval ventilovat ve vašem článku momentální stav vaší nedobré nálady, protože tolik nepřesností, jako v tomto vašem článku, jsem u Vás ještě nezažil a že čtu BL velice často a pravidelně!" Britské listy v množství větším než malém škodí zdravému úsudku: "Radar považují za další okupaci, tentokrát ze strany USA."

Updated.

Je suis une feuille

Kulturní hlídka

Hodinová hra.

Jack the Ripper a Lord Hoven

Jaký je mezi nimi rozdíl? Když si odmyslíme rozdíl ve skutku a v době, pro normálního wikipedistu žádný. Oba spáchali trestný čin a oba jsou neznámí. Jenže to je poněkud málo. Jack the Ripper svůj skutek přerostl a stal se typem. Podívejte se na postavu generála Jacka D. Rippera ve filmu Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu. Podobný osud měla Typhoid Mary, jejíž jméno je synonymem pro skryté přenašeče nebezpečných nemocí. Naproti tomu o Lord Hoven není zmiňován jinak než v souvislosti s jeho skutkem. Není příslovečný.

Výtečný článek

Předseda Ligy lidských práv, Jiří Kopal, napsal výtečný článek proti verbálním deliktům.

USA a Rusko

Není názornějšího rozdílu mezi USA a Ruskem, než je průběh presidentských voleb. Zatímco v USA kandidáti establishmentu buď úplně propadli (Rudy Giuliani), nebo mají velké problémy (Hillary Clintonová), v Rusku o svobodných volbách vůbec nelze hovořit.

Je jasné, že president in spe, Дмитрий Медведев, má velkou podporu, ale 70 % to není. Tohoto výsledku Putinova klika dosáhla jen za cenu toho, že nepřipustila liberální kandidáty, jako je Михаил Касьянов či Владимир Буковский. Harry Kasparov, Александр Донской a Виктор Геращенко vinou státní persekuce ani nemohli předložit kandidaturu. Jedinou, což je tristní, reálnou alternativou proti Putinovým loutkám tak byl kommunista Геннадий Зюганов, který dostal 18 % hlasů.

Nejlépe to shrnul Bernard Kouchner: "Ce n’est pas à un ministre des Affaires étrangères de féliciter mais enfin, le scrutin s’est déroulé à la russe avec une victoire qui était annoncée . . . Par rapport à ce qu’était le communisme, n’oublions pas d’où ils sortent, c’est, pour les Russes, sans aucun doute, même si je connais les opposants, je les rencontre, même si je sais qu’il n’y avait pas de vraie compétition dans cette élection, je crois qu’il est incontestable que la Russie a voté très majoritairement, et avec des chiffres très étonnants, pas encore staliniens, mais 70 %, ce n’est pas mal. Je ne peux que constater cela. Il y a des gens qui critiquent à l’intérieur, qui ne sont pas assez entendus, qui sont parfois malmenés d’être critiques, dont on n’autorise pas les manifestations. Cela, à chaque fois, nous le déplorons. Il faut que les Droits de l’Homme, qui sont une valeur universelle, soient respectés en Russie, nous le disons très clairement." (anglický výtah: "I know there was no real competition in this election. The election was conducted Russian-style, with a victory known in advance. Medvedev was elected with very surprising figures, not quite worthy of Stalin, but 70 per cent is not bad.")

Bída českých humanitních vědců

Někteří čeští humanitní vědci se vyznačují zvláštním mixem marxismu-lenismu (např. ve wiki článcích Komunismus a Byzantská říše) a nacionalismu (např. officiální článek UK History of Charles University, DOC). Ostudný článek Byzantská říše, plný pravopisných chyb, ponechám nyní stranou a soustředím se na chauvinistické výlevy v dějinách UK.

The destiny of Prague university was always closely connected with the destiny of the Czech state and people, not only in the Hussite period but also in the following centuries.
Před rokem 1969 žádný ethnicky český stát neexistoval. Proto je nutné český stát překládat jako Bohemian state. Cf. Corona regni Bohemiae. A s osudem českých Němců snad UK spojena nebyla?

This university, despite the repression, remained a centre of education and scholarship and its existence acted as a stimulus for Czech national consciousness.
Tohle je sice pravda, ale k čemu je tento chauvinistický výron dobrý?

In 1848, the year of revolutions, Prague university once again found itself at the centre of national, democratic and revolutionary upheaval.
National? UKF se státním právem nic společného neměla.

The upsurge in Czech national life, science, cultural and political activity forced the Vienna government to divide the university into two institutions, one German and one Czech, in 1882.
Totální nesmysl. Chauvinisté nikoho k ničemu nepřinutili. Ve skutečnosti vláda UKF rozdělila jako odměnu za podporu ze strany české pravice.

These operated alongside each other even after the foundation of the independent Czechoslovak state in 1918 and the dual arrangement lasted until 1939.
Ano, chauvinisté se podivují, že s Německou universitou se nezatočilo už za první republiky.

It was only with the establishment of Czechoslovak statehood that Charles University gained a status which fully reflected its academic and cultural importance.
Co je toto za nesmysl? S výjimkou pražského lingvistického kroužku měla UK mnohem lepší úroveň před WW I. Kdy tam učil Einstein? Mach?

On November 17th., 1939, Prague university, like all other Czech institutions of higher education, was closed by force with a large number of students being interned in a concentration camp.
A Německá universita snad nebyla nic?

As a result of the role of teachers and students in the Prague Spring of 1968, a new and especially painful wave of purges hit the university and its faculties in the period of so-called normalisation at the beginning of the seventies.
Ve skutečnosti byly mnohem tíživější čistky po Únoru. Zde vyhodili především kommunisty.

Lidská práva v Praze

via Tomáš Pecina. Praha (DOC) se zvolna stává místem, kde svoboda shromažďovací neexistuje. Magistrát opět zakázal neonacistům se shromažďovat, protože jsou neonacisté. Jsou to snad lidé druhé kategorie, kteří jen proto, že jsou neonacisté, mají méně lidských práv než ostatní? Jak si takovou diskriminaci vůbec může pražský magistrát dovolit?

Navíc nechápu, jakým právem pražský magistrát zveřejňuje bydliště oznamovatele.

Oběť lynche

Český národ se v dobách svého nejhlubšího úpadku, v letech 1945–54, snížil k mnoha ukrutnostem. Jednou z nich byl lynch Jana Svitáka dne 11. května 1945. Střízlivý popis této brutální vraždy je na ČSFD, sensacechtivý v Reflexu (podrobnější text).

"V květnových dnech roku 1945, přesněji řečeno 10. května přivedl ke Svitákovi do bytu jeho první náměstek deset gardistů, a ti ho odvedly do Bartolomějské ulici v Praze na výslech. Z jeho bytu se údajně měli ztratit různé kompromitující spisy, které by poškodili vysoce postavené osoby. Druhý den, 11. května 1945 ráno byl z nepochopitelných důvodů vyhozen ze „čtyřky“ v Bartolomějské ulici ve spodním prádle. Okamžitě ho chytil dav rozvášněných lidí, kteří si vybíjeli zlost po šesti letech okupace.

Dav ho začal lynčovat. Lidé ho mlátili pěstmi, kopali do něj, ženy mu dráty od deštníků rozdrásaly tvář do krve. Dav Svitáka táhnul přes Národní třídu ke kostelu Sv. Martina, kde velmi zraněný klesl na zem. Přivolaný ruský voják ukončil Svitákův život dávkou ze samopalu…"

Polemika s flamerem

Člověk, který používá pseudonym Ten Anonym, takže žádným anonymem není, veřejně schvaloval heslo Účel světí prostředky. Protože podobně amorální přístup se mi hnusí, vyhlásil jsem, že jeho přístup budu aplikovat na něm samém.

Zdá se, že se mu to nelíbí, což se ani trochu nedivím. Nicméně reflexe se dosud nedostavila. Že by jeho geniální heslo nefungovalo? Opět nic překvapivého.

Zasádní problém T. A. je, že nerozumí psanému slovu. Můj boj s jeho amorálností (hlásat vodu a pít víno) desinterpetuje jako válku s anonymy. Ve skutečnosti žádná neexistuje, protože by mi stačilo jedno kliknutí a nikdo by sem anonymně nic nepostoval. To jsem však neudělal.

Myslím, že anonymita není dobrá, protože je matoucí. (Nezaměňovat s pseudonymy, proti těm nemám naprosto nic.) Na ZMP poměrně dlouhou dobu anonymové psát nemohli. Nyní mohou. Až to ztratí přehlednost, nebudou moci psát zase. Obvykle nic tak úžasného nepíší, aby se bez nich ZMP neobešly. Na rozdíl od AHL71 či OS a dalších, kteří jsou jednoznačně přínosem.

Jinak sebekriticky uznávám, že má redakční politika je rozporuplná. Je to proto, že mým ideálem je nulová regulace, nicméně vinou idiota Šťourala není možná. Zablokovat ho nemůžu a mazat jeho výblitky ex post mne unavuje. Proto moderace.

Nihil novi sub sole I

Čína uvažovala o tom, že zakáže anonymní blogování. Co taky od kommunistů čekat.

Walesův rozchod

Jimbo Wales postoval na wiki prohlášení o své přítelkyni. Podle mého názoru příčinou bylo, že už byl unaven spekulacemi bulváru. Nicméně špatně použil slovesný čas: "a brief relationship I had with Rachel Marsden" a nevysvětlil kontext: "I am no longer involved with Rachel Marsden." Jeho krásná ale hysterická přítelkyně si to vyložila jako rozchod a spálila všechny mosty. V aukci nabídla Walesovo tričko a svetr. "I don't really pay much attention to it anymore. It's pretty ridiculous. I view it as a giant graffiti board for people with axes to grind -- or for guys named Jimbo Wales who want to dump their girlfriends." Jiný pohled na celou věc je na Fox News.

Není to první nedorozumění takového druhu. I sv. Václav byl takto zabit.

Nová Klausova milenka

Aha, iDNES, Blesk a Atlas.

A Vy zase bijete černochy

Není pochyb o tom, že existence Guantánama je skandální a že by okamžitě mělo být zrušeno. Není pochyb o tom, že mučení je nepřípustné, ať už se děje v USA nebo Israeli. To však nic nemění na tom, že oba tyto státy mají právo kritisovat stav lidských práv v České republice. Z této kritiky bychom se měli poučit a ne poukazovat na břevno v oku druhého. Mirek Topolánek se tak postavil po bok Chruščova.

Naproti tomu Jiří Paroubek dokázal, že svou cestu napravo, pryč od Filipa, myslí vážně: „Pokud pan Topolánek důkazy o mučení vězňů v amerických věznicích nemá, tak by bylo dobré, aby se omluvil.“ Tomu tleskám.

Ústavní soud změnil zákoník práce

Bohužel není známo jak, protože nejnovější rozhodnutí, které se nachází v NALUS, je z 5. 3. 2008. Při vědomí totální nekvality českých novinářů proto toto rozhodnutí nebudu kommentovat, dokud se neseznámím s plným textem. Zpráva o rozhodnutí vyšla v HN, Právu a MFD.

Lord Hoven na české části původní wikipedie II

motto: "Žádná z referencí uvedených v článku nejde do hloubky problému, popisuje pouze jev. Všechny tedy jsou triviální. Pro většinu občanů a bohužel i část wikipedistů je trivialita životní normou. Žijí v ní, zvykli si na ni a chtějí ji i v encyklopedii. A taková triviální encyklopedie by přece přilákala řadu dalších ctitelů triviality." Luboš Pruner

AHL71 přinesl zprávu o jednom typickém wikipedickém hesle. Diskusse o smazání ukázala, jak moc současný wiki establishment nerozumí samotným principům wikipedie.

Cynik má plnou pravdu, že do encyklopedie hodné toho jména heslo o skatologickém vandalovi nepatří. Něco zcela jiného je skatologický vandalism, který si zřejmě jako fenomén doby heslo zaslouží. Bohužel silně pochybuji o tom, že by to některý ze současných wikipedistů zvládl napsat a i kdyby to zvládl, že by to nebylo smazáno jako OR. Rozum a chtíč byla naprostá výjimka, která navíc vznikla v době, kdy na cs: nevládla lůza. Jediný, kdo připadá v úvahu, neboť dokáže psát skutečná encyklopedická hesla, je ŠJů.

Typický český wikipedista není schopen těchto zcela triviálních úvah:

1. Je rozdíl mezi heslem o člověku a heslem o věci (fenoménu). Hesla o živých lidech podléhají zvláště přísným pravidlům o ochraně soukromí: "Dominik92 16:28, 9. 3. 2008 (UTC) Bohuzel i teketo veci se staly a zname media se o tom zminili, jsou tam reference, je tam par vet informaci, tak proc ne?"
2. Wikipedie není zpravodajská agentura nebo noviny, nýbrž pokus o encyklopedii, lépe řečeno o strukturované úložiště znalostí. Ne vše, co je newsworthy, je encyclopedia-worthy: "Ale je podložena zdroji mnohem lépe než mnohé objekty, které tímto hlasováním prošly, takže asi významné. --Postrach 10:21, 9. 3. 2008 (UTC)".

Vysoce problematický správce Miraceti si opět nepřečetl WP:NOT#NEWS: "Even when an event is notable, individuals involved in it may not be." (Negramotný Berenův "překlad" na cs: "Všechno, co se po krátkou dobu objevilo ve zprávách, není nezbytně vhodným článkem jen z tohoto titulu.")

Opětovné zavedení moderování kommentářů

Idiot Šťoural dlouho nechával tento blog na pokoji. Bohužel jeho inherentně parasitická povaha nakonec převážila a ten crétin opět začal ZMP zaneřáďovat svými výměšky. Stejně jako je každý slušný dvorek uklizen od slepičinců, tak ani zde Šťouralovy polluce nebudou mít prostor. Nechť si masturbuje jinde.

Opětovné zavedení moderování kommentářů znamená jisté nepohodlí pro přispěvatele. Proto prosím všechny pravidelné kommentátory, kteří dosud nejsou členy ZMP, ať mi pošlou e-mail. Jako členové ZMP budou moci přispívat bez moderování.

O odvaze Rafanů

Milan Knížák ji přesně vystihl, když prohlásil:

Rafani nemají odvahu. Pálili například českou vlajku tak, že ji napřed udělali šedobílou, aby to vlastně česká vlajka nebyla. Nebo jakoby ukradli obraz z Národní galerie, pod falešnou záminkou a přes prostředníka brněnského Domu umění, pečlivě ho zabalili do fólie, takže věděli, že se mu nic nestane, a pak ho hodili do vody. Neriskovali nic. Šli se vykálet do Národní galerie, ale místo aby se postavili doprostřed sálu a sundali kalhoty, schovali se za panel. Takové jednání považuji za určitý druh zbabělosti.

Návrat pohanství?

Server Délský potápěč publikoval zajímavý článek s názvem "Znovuzrození pohanské myšlenky?" Evidentně vychází z knihy francouzského filosofa Alaina de Benoist "Býti pohanem", ve které se zmíněný autor zamýšlí nad možným revivalem tradičních systémů v 21. století.

Co je však nejvíce zajímavé, je cíl, jaký de Benoistova kniha, stejně jako zčásti i článek z Délského potápěče sledují. Snaží se v prvé řadě vymýtit nepradivé mýty (které jsou z velké části produktem katolické církve) o pohanství, jako o vyznávání primitivních kultů, spočívajících v lidských obětech, nebo obskurních obyčejích.

Naopak je zde "pohanská myšlenka" prezentována jako soubor unikátních pramenů myšlení, na kterých byl vystavěn antický svět a které (vzdor staletím útlaku a církevních perzekucí) se v lidském životě a lidských společnostech objevují dodnes. Je připomínána italská renesance, coby snaha "obrodit antického ducha ve výtvarném umění", rozmach "pohanské myšlenky" s úsvitem romantismu a také moderní doba, kde je zmíněno dílo například J.R.R. Tolkiena, Martina Heideggera, Knuta Hamsuna, nebo také Octavia Paze a Gabriele D´Annunzia.

Více než příznačným se potom jeví následující citát:

Dějiny „západního světa“ nezačaly narozením Krista, ani náboženství starých Evropanů nespatřila světlo světa za časů Mojžíše v poušti.

Ivan Odilo Štampach

Pana Štampacha jsem osobně nikdy nepotkal, ačkoli několik knih o pravoslaví v jeho knihovně se k němu v 80. letech dostalo přese mne a přes mou pražskou rodinu. Je celá řada věcí, na kterých se s ním neshodnu: kromě samotného faktu, že já jsem pravoslavný křesťan, nesdílím s ním mj. jeho přetrvávající respekt k Havlovi nebo jeho odpor k trestu smrti (o jeho členství v zednářské lóži nic nevím, nepotvrdil to, ani nepopřel). Přesto ze všech českých veřejně činných a známých osobností mám k němu patrně nejblíž a jeho články a pohledy mě oslovují nejvíc. V souvislosti s "nebezpečím islámu" napsal stať v níž figurují všechny "moje autority": Guénon, Schuon, Coomaraswamy, Hossein Nasr... Astra, který se stále dožaduje informací o české politice, nejspíše zaujme jeho postvolební úvaha. Pěkně reagoval i na bláboly rabiátské české pseudopravice, zveřejněné na Britských listech.

Zkrátka, zařadil jsem si jeho stránky do "Záložek", či jak se to v Česku jmenuje a doporučuji je k nahlédnutí každému.

Lord Hoven na české Wikipedii

Encyklopedické heslo Lord Hoven se stalo již krátce po svém založení předmětem hlasování o smazání.

Podle současných čísel to vypadá, že Lord hlasování přežije. Toto hlasování patří mezi do skupiny těch zajímavějších, v diskusi k němu si lze přečíst zajímavé postřehy a na svém blogu jej měl potřebu komentovat i Ignác Pospíšil. Otázkou je však, zda jeho aktivita v této věci není způsobena tím, že jej Ross Hedvíček v minulosti v jednom ze svých protičeských komentářů poněkud přihlouple označil za podezřelého.

Hlasování o smazání na české Wikipedii

Poslední dobou se potvrzuje, že hlasování o smazání na české Wikipedii jsou díky počtu hlasujících obvykle daleko spolehlivějším ukazatelem vůle komunity než na té anglické. Ostatně i oproti minulosti se jich účastní stále více a více lidí.

Je otázkou, zda je to jen díky tomu, že česká Wikipedie má pro takováto hlasování tak akorát vhodnou velikost, nebo hraje roli i to, že si na ní správci nesmějí svévolně rozhodovat o výsledku hlasování či tento výsledek pak nějaký Jimbo Wales svévolně ignorovat.

Většinu problematických mazacích akcí české Wikipedie tak v současnosti tvoří mazání pomocí šablon "urgentně upravit" a "urgentně ověřit".

Proč nesmíme patřit do ruské sféry zájmů

Bohumil Doležal: "Druhé bezprostřední ohrožení jsou probouzející se zahraničně politické ambice Ruské federace, která by ráda obnovila svůj vliv na území, ztraceném po konci studené války. To znamená i u nás. My dnes patříme opět k euroatlantickému Západu, i když jen jako jedna z jeho zaostalejších periferních oblastí. Toto začlenění je pro nás už vzhledem k našim tradicím, životním zvyklostem a sdíleným hodnotám o hodně výhodnější než byla někdejší příslušnost k ruskému bloku, bez ohledu na to, že komunismus už tam nepanuje. Pořád jde o zaostalejší a méně svobodnou oblast světa."

A ještě něco: "Klausovo i Havlovo politické mesiášství představuje degenerovaný typ politiky, politiky přerůstající v jakési ideologické pseudonáboženství. Přitom nejpozději od osvícenství se politika chápe jako světská, praktická činnost, jejímž cílem je usmiřování konfliktů a snižování míry nenávisti ve společnosti. V těchto konkrétních dílčích krocích se nastoluje as obnovuje „pokoj a mír ve světě“. My jsme se vrátili někam na konec středověku, ale protože jsme své pravé náboženství už ztratili, vymýšlíme si různá náhradní. Vytváří se falešná clona, která nás konfrontuje s fiktivními globálními nebezpečími a brání nám vidět ta skutečná, konkrétní a lokální."

Vysvětlení chování Snítilého

Bohumil Doležal publikoval nejvíce pravděpodobné vysvětlení chování Snítilého: "někdo z tábora Klausových přívrženců (kdo asi?), naznačil Snítilému, že ví o skvrně na jeho minulosti a bude záležet jen na něm, zda to praskne nebo ne. Snítilý pak v první volbě dvakrát nevolil nikoho a před rozhodujícím třetím kolem odešel. Nato někdo z přívrženců prof. Švejnara (kdo asi?), komu bylo taky velmi dobře známo, za co je pan poslanec „uchopitelný“, aby tuto uchopitelnost zlikvidoval, všechno práskl Právu, kde to obratem zveřejnili. Pan Snítilý to vzal jako zradu, a aby ji odměnil, dal v druhé volbě svůj hlas Klausovi."

Stage6 skončilo

Na konci února 2008 skončilo Stage6. Nevydrželo konkurenci You Tube. Jakýmsi pokusem o nástupce je Veoh.

Economist o wikipedii

via Waldgänger. Economist klade falešné dilemma: Buď bude wikipedie strukturovaným úložištěm znalostí nebo skutečnou encyklopedií. Ve skutečnosti je tento spor dávno odklizen. Wikipedie je strukturovaným úložištěm znalostí. Jak vypadá pokus o skutečnou encyklopedii, se můžete podívat sami: 52 článků. Deletionists dosud nepochopili ani základy wikipedie, je mi líto. Na druhou stranu u žijících osobností je třeba respektovat jejich soukromí. To například dosud odmítá Dezidor, jinak vynikající správce.

Walesův článek o jihoafrické restauraci (původní verse) by pitomci z cs: okamžitě označili ohyzdným slovem subpahýl a smazali. Článek má plnou pravdu, když tvrdí: "Covert alliances and intrigues are common."

Updated.

9/11 a Irák

Suchá čísla. Během 9/11 zahynulo podle wiki 2 998 Američanů, podle ČTK 2 974 a podle New York Magazine 2 819.

Ve válce v Iráku dosud zahynulo podle Iraq Coalition Casualties Count 3 974 Američanů, podle Antiwar 3 975 a podle Global Security 3 966. Podle všech čísel tedy o třetinu více.

Guy Peters: Uznání Kosova

V současné době Kosovo uznává 29 států.

Chemici o pravopisu

motto: "paradoxně i nechemici znají z chemického názvosloví našich osm přípon pro anorganické oxidy a soli. Jsme na ně snad i hrdi a nemalá část populace je zná do vysokého věku, ač jinak nezná z chemie nic jiného. Přitom ty přípony jsou jen českým folklorem s nepatrným významem, který v obrozenských dobách pomáhal léčit naše pocity méněcennosti ukázkou výjimečných schopností českého jazyka."

Chemici se s barbarisací orthografie nikdy nesmířili: "Českou zvláštností jsou problémy s pravopisem, zejména organických názvů. Dosud tradiční mezinárodní pravopis chemických názvů zreformovali naši jazykovědci na fonetický. A tak jsou nejen noviny, ale i učebnice, populárně vědecké, odborné a vědecké texty zamořeny "názvy" jako glukóza, metylalkohol, etylén, tiopurín a podobnými nestvůrami. Jazykovědci se brání výtkám chemiků, že přece připouštějí i klasický pravopis, jak je jen částečně, zcela marginálně a nepříliš srozumitelně zmíněno v předmluvě k Akademickému slovníku cizích slov. To je však opravdu málo platné, jsou-li v lexikální části všechny chemické názvy uvedeny fonetickým pravopisem. Bohužel velmi často se stává, že odborná redaktorka, nemajíc ponětí o organickém názvosloví, o to tvrdohlavěji trvá na fonetickém pravopise s poukazem na zmíněný slovník. A tak věty jako "glukosidy vznikají z glukózy", "pyrrolin je dehydroderivát pyrolidínu", "thienyl je radikál odvozený od tiofenu", "thionylchlorid nepatří mezi tiosloučeniny" a "reakcí s etanolem se získá ethoxyderivát" jsou vlastně zcela v pořádku, protože některé z těchto názvů mají smůlu, že jsou uvedeny ve Slovníku, kdežto jiné tam prostě nejsou.
Akademický slovník prokázal a stále prokazuje českému chemickému názvosloví službu vpravdě medvědí. Příklad čerstvý, který se skutečně stal. Opět paní redaktorka po poradě se Slovníkem nepřipustila odpor a změnila všechny předpony thio v názvech na tio. Takto "vylepšené" populárně-vědecké knihy čtou tisíce většinou mladých čtenářů, kteří si zvykají a přijímají tento pravopisný úzus (littera scripta manet!). Takto podobné paní redaktorky de facto kodifikují dosud prakticky neznámý pravopis (ani Večerní Praha by ještě donedávna nenapsala tio). Již dnes je ale zřejmé, že díky Slovníku se tio stane co nevidět normou.
Ve svém fonetizačním tažení proti chemickému názvosloví však postupovali autoři Slovníku krajně nedůsledně a nevyzpytatelně. Tak máme psát pyridín, hydrazín, anilín a stejně mnoho jiných, ale amin, pyrazin, protein. Podobně všechny th byly v organických názvech nemilosrdně vymýceny ve prospěch pouhého t, ale na milost byly vzaty thallium (dokonce ponechána dvě l), thorium a thulium. Podobně glukóza, galaktóza, fruktóza, laktóza a sacharóza se podle Slovníku mají psát s ó a se z, ale jak psát ostatní cukry, kterých je mnohem více a všechny mají podle názvoslovných pravidel příponu -osa? Totéž platí pro enzymy s jednotnou příponou -asa."

Guy Peters: Přesná analysa II

Republikánský kandidát na presidenta, John McCain, napsal o Rusku: "A decade and a half ago, the Russian people threw off the tyranny of communism and seemed determined to build a democracy and a free market and to join the West. Today, we see in Russia diminishing political freedoms, a leadership dominated by a clique of former intelligence officers, efforts to bully democratic neighbors, such as Georgia, and attempts to manipulate Europe's dependence on Russian oil and gas. We need a new Western approach to this revanchist Russia. We should start by ensuring that the G-8, the group of eight highly industrialized states, becomes again a club of leading market democracies: it should include Brazil and India but exclude Russia. Rather than tolerate Russia's nuclear blackmail or cyberattacks, Western nations should make clear that the solidarity of NATO, from the Baltic to the Black Sea, is indivisible and that the organization's doors remain open to all democracies committed to the defense of freedom. We must also increase our programs supporting freedom and the rule of law in Russia and emphasize that genuine partnership remains open to Moscow if it desires it but that such a partnership would involve a commitment to being a responsible actor, internationally and domestically.
More broadly, America needs to revive the democratic solidarity that united the West during the Cold War. We cannot build an enduring peace based on freedom by ourselves. We must be willing to listen to our democratic allies. Being a great power does not mean that we can do whatever we want whenever we want, nor should we assume that we have all the wisdom, knowledge, and resources necessary to succeed. When we believe international action -- whether military, economic, or diplomatic -- is necessary, we must work to persuade our friends and allies that we are right. And we must also be willing to be persuaded by them. To be a good leader, America must be a good ally."

Příhoda z anglické části wiki

Na rozdíl od tvrzení některých pitomců, nejsem na wikipedii zablokován. Dnes jsem si pokojně editoval na anglické části původní wiki: Vytvořil jsem heslo Spirituál kvintet. Ale pak přišel jakýsi editor, který jako by vypadl z oka establishmentu na cs:, a navrhl můj text na bleskurychlé smazání. Byl jsem poměrně v shocku, nicméně jsem se mu snažil trpělivě dokázat jeho omyl. Ale pak se ukázalo, že podobných zásahů měl na svědomí více.

S typicky wikipedickou nucenou zdvořilostí jsem mu dal, co proto. Ale teprve, když mu jeden správce oznámil, že pokud s podobnými nesmysly nepřestane, tak ho zablokuje, Jammy Simpson ztratil nervy a z wiki odešel nadobro. Typický případ samozvaného drába.

Zřizovací akt za první republiky

Jak vypadaly správní akty ve formě zákona za první republiky je možno demonstrovat na zákonu č. 86/1920 Sb. z. a n., o Masarykově Akademii Práce:

§ 1.

Masarykova Akademie Práce je samostatný a samosprávný ústav vědecký se sídlem v Praze. Jeho úkolem jest organisovati technickou práci k hospodárnému využívání schopností veškerého lidu i přírodního bohatství československého státu k nejvyššímu obecnému prospěchu.

§ 2.

Organisace Masarykovy Akademie Práce bude upravena řádem, který bude vydán nařízením.

Třetinu prvních členů jmenuje vláda.

Předsedu Masarykovy Akademie Práce a jeho náměstky potvrzuje president republiky.

Státu náleží dozor k hospodářství Masarykovy Akademie Práce.

§ 3.

Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provede jej ministerstvo školství a národní osvěty v dohodě s ostatními ministerstvy.

T. G. Masaryk v. r.

Tusar v. r.

Habrman v. r.

Znouzectnost - Krysař (Bylo nebylo)

Nejslavnější píseň punkové skupiny Znouzectnost (ZNC) se jmenuje Krysař (mp3 a slova) a je též známá jako Bylo nebylo. Vyšla na demo snímku Obludný Neználek (1989).

Bylo nebylo – prošly divný zprávy
že vyšlehnou hranice pro čerty a ďábly
do datumu na plakátech chybělo pár dní
na radnici krysaře zvou si páni radní

Bylo nebylo – řekli to by teda nešlo
s touhle vaší visáží hrát budete tu těžko
nás totiž vůbec nezajímá, že vás mají lidi rádi
my jsme tady od toho, jejich mysl chránit

Updated.

The Water is Wide

Růst neliberální demokracie

via Waldgänger. Fareed Zakaria napsal geniální článek The Rise of Illiberal Democracy (český výtah z něho: "Zakariova teze zní: zavádějme rovnou prvky liberálního konstitucionalismu. Zavádějme rovnou to, v co doufáme, že nám vyprodukuje demokracie. Proto je dobré neliberální demokracie vést k tomu, aby se liberalizovaly, a v případě, že sklouznou v autoritativní stát, nesnažit se, aby byla opět obnovena demokracie, ale aby byl zaváděn liberální konstitucionalismus. U autoritativních států rezignujme na demokracii vůbec, neboť není účelná, a prosazujme pouze liberální konstitucionalismus."), kde rozlišil mezi demokracií a liberalismem (svobodou). USA podporují vznik demokracií, protože je to mediálně populární, ale přitom by měly spíše podporovat růst svobody: "If a country holds elections, Washington and the world will tolerate a great deal from the resulting government, as they have with Yeltsin, Akayev, and Menem. In an age of images and symbols, elections are easy to capture on film. (How do you televise the rule of law?) But there is life after elections, especially for the people who live there."

Zadržování Ruska

Přečtěte si článek o zdrojích ruského chování. Jeho autorkou je Julie Tymošenková a článek odkazuje na oba nejslavnější texty George F. Kennana (1904–2005).

"Kryshtanovskaya argues that a closer look at these biographies -- examining gaps in resumés, odd career paths, or service in KGB affiliates -- suggests that 78 percent of the top people in Putin's regime can be considered ex-KGB."

Rusko vyváží hlavně suroviny, zbraně a letadla.

"17 percent of the Russian population that is Muslim"

Obhajoba mírného paternalismu

V Respektu.

Lze pojmenovat věci pravými jmény?

Renáta Vesecká, Karel Černovský, Libor Grygárek, Petr Coufal, Arif Salichov, Pavel Kučera a Pavel Němec v. Marie Benešová se bude u Městského soudu v Praze projednávat v pondělí 17. 3. 2008 od 14.00.

Význam 27. dodatku pro českou právní politiku

Rozhodl jsem se, že tentokrát zúročím svou professi legislativce a napíšu něco z mezinárodní komparace.

27. dodatek americké ústavy (PDF) je pozoruhodný hned v několika směrech. Jednak svým obsahem – zvýšení platu členů Kongressu nabývá účinnosti až po volbách ("No law, varying the compensation for the services of the Senators and Representatives, shall take effect, until an election of Representatives shall have intervened.") – jednak způsobem přijetí.

Nejprve k proceduře. Americká ústava je federální. To znamená, že ji může měnit pouze zákon, který byl schválen stanoveným počtem států (75 % či více). Článek V stanoví doslova toto: "The Congress, whenever two thirds of both Houses shall deem it necessary, shall propose Amendments to this Constitution, or, on the Application of the Legislatures of two thirds of the several States, shall call a Convention for proposing Amendments, which in either Case, shall be valid to all Intents and Purposes, as Part of this Constitution, when ratified by the Legislatures of three fourths of the several States or by Conventions in three fourths thereof, as the one or the other Mode of Ratification may be proposed by the Congress; Provided that no Amendment which may be made prior to the Year One thousand eight hundred and eight shall in any Manner affect the first and fourth Clauses in the Ninth Section of the first Article; and that no State, without its Consent, shall be deprived of its equal Suffrage in the Senate."

Problém byl v tom, že 27. dodatek byl navržen již v roce 1789, tedy před 218 lety. Do roku 1792, kdy to bylo aktuální, ho ratifikovalo jen 7 států z požadovaných 10. Pak process ratifikace usnul. Výjimkou byl rok 1873, kdy ho ratifikovalo Ohio. Na návrh dodatku se pak zapomnělo. Byl oživen až v 70. letech 20. století, když ho v roce 1978 ratifikoval Wyoming. Co tomu předcházelo? Mezníkové rozhodnutí (landmark decision) SCOTUS ve věci Coleman v. Miller, 307 U. S. 433 (1939), které stanovilo, že ratifikace je vyhlášena na dobu neurčitou, pokud není výslovně stanoveno jinak. Rozhodnutí ve věci Coleman v. Miller bylo mezníkové, protože ustavilo doktrínu politické otázky, což by mělo být inspirativní i pro český ústavní soud.

Požadovaný 38. stát (z 50), Alabama, návrh dodatku ratifikovala v roce 1992, tedy 202 a ½ roku po návrhu. A to je pro ČR inspirativní. Je totiž třeba skoncovat s praxí, že právní předpis vydaný před rokem 1989, 1945 či 1918 nás nezajímá. Kromě vysoce známého ABGB bych připomněl císařský patent ze dne 10. září 1773 č. 1520 v Kropatschkově sbírce, o veřejných sbírkách, zákon č. 565/1786 JGS, ze dne 15. července 1786, dražební řád (o veřejných dražbách), zákon č. 117/1852 ř. z., ze dne 27. května 1852, o zločinech, přečinech a přestupcích, a zákon č. 7/1864 českého zemského zákoníku, ze dne 16. dubna 1864, obecní zřízení. Všechny (kromě českého obecného zřízení) byly výslovně zrušeny, ale jejich legislativní čistota je inspirativní i dnes.

A konečně meritorně, patří k právním obyčejům, že nikdo nemá rozhodovat sám o sobě. Zvýší-li zákonodárný sbor členům zákonodárného sboru platy, má to být až pro zákonodárný sbor následující, tedy v našem případě až 6. poslaneckou sněmovnu.

Prameny a literatura:

1. Článek Twenty-seventh Amendment to the United States Constitution na wikipedii
   
2. Článek Coleman v. Miller na wikipedii

Pohled na české právnictví

Z pera Kláry Veselé-Samkové: soudnictví a advokacie.

Černobílý pohled

Milan Zelený byl v 90. letech velice populární jako první zásadní kritik ekonomické transformace. Bohužel je jeho vadou stejně černobílé vidění jako těch, které kritisuje. Namátkou: "Proč jsme se museli vracet k ústavě a legislativě z První republiky, tj. do dvacátých let minulého století, a tak se vyhnout modernímu zákonodárství, přímé demokracii a regionální autonomii?" To není takto jednoduché. Předně jsme se do první republiky nevraceli, protože naše ústava má s II. ústavou ČSR jen máloco společného. Navíc právní řád I. republiky nelze takto lacině, bez hlubšího rozboru, odsuzovat.

"Proč jsme zničili výkonné české zemědělství prostým rozdrobením, i když jsme mohli všude ve světě sledovat trendy opačné a úspěchy integrace a automatizace?" Protože se dalo nápravě křivd před ekonomickou effektivitou.

Domácí násilí

Zajímavý článek vyšel na Britských listech. K tomu několik poznámek. Násilí je vždy je fysické; psychické zneužívání je týrání, verbální poznámky jsou obtěžování.

I na případu domácího násilí se ukazuje, jak hluboce jsou v nás zakořeny genderové stereotypy o ženě jako slabém tvoru. Cílem feminismu je potlačit a k tomu se hlásím i já.

K tomu též poznámky předsedy Soudcovské unie.

Plzeň ukázala: Všechno jde, když se chce

Průběh soboty byl velkým vítězstvím lidských práv v ČR. Poděkovat za to je nutné zejména nejvyššímu správnímu soudu, který lidská práva ochránil. Dále je nutno poděkovat policii, která ukázala, že není schopna jen excessů, ale že rovněž dokáže chránit lidská práva, protože nerozpustila zakázanou demonstraci antinacistů, kterou nesvolal (sic!) František Kostlán, protože k tomu nebyl žádný důvod.

Na druhou stranu jsou zde otazníky. Proč fašisté z establishmentu chtěli zakázat demonstraci neonacistů? Proč jiní
fašisté z establishmentu zakázali demonstraci antinacistů? Proč je v Praze nižší úroveň lidských práv než v Plzni?

Nelson Mandela zpívá

Proč došlo v případě Kosova k porušení mezinárodního práva

Guy Peters v poslední době často mluví o "chauvinistických mýtech" v situaci, kdy se vystupuje kriticky, či odmítavě k nedávnému jednostrannému vyhlášení kosovské nezávisloti. Peters často poukazuje na pověstný "žalář národů", kterým Jugoslávie v minulosti byla a často také poukazuje na to, že země, která je sice kolébkou národa, ale v níž už ten národ prakticky nežije, musí patřit novým obyvatelům.

V nedávné době mi proto též v diskusi pod jedním článkem kladně odpověděl na otázku, zda by podporoval snahu kupříkladu francouzských muslimů, kteří by jednoho dne žádali o odtržení části země od Francie.

Ponechám-li stranou tyto otázky, tak dle mého Peters ignoruje fakt, že Jugoslávie (Srbsko) během devadesátých let prodělala politické změny a i když se ani v roce 1999 nedalo hovořit o demokracii "v západním slova smyslu", je nepopiratelné, že určitý (dost značný) posun od autokratického spravování země Miloševičem směrem k demokracii prodělala.

Je proto nekorektní morálním apelem poměřovat nedávné vyhlášení nezávislosti Kosova s postupným osamostatňováním se Chorvatska, Slovinska, Bosny, nebo Černé hory. Už proto, že Peters tak automaticky vsugerovává myšlenku, že Srbové byli k jakýmkoli kosovským požadavkům nekompromisní a odmítaví. Přitom je to právě naopak. Kosovu byla již delší dobu nabízena autonomie. To ovšem představitelé kosovských albánců odmítli.

Rezoluce RB OSN č. 1244 z 10. června 1999 sice nehovoří v tom smyslu, že by explicitně zapovídala vyhlášení kosovské nezávislosti, nicméně garantuje suverenitu a územní celistvost Svazové republiky Jugoslávie:

"Reaffirming the commitment of all Member States to the sovereignty and territorial integrity of the Federal Republic of Yugoslavia and the other States of the region, as set out in the Helsinki Final Act and annex 2"

"Stvrzuje závazek všech členských států respektovat suverenitu a územní celistvost Svazové republiky Jugoslávie a dalších států tohoto regionu v souladu s dodatkem 2 Helsinského závěrečného aktu."

Jednostranné vyhlášení kosovské nezávislosti bez projednání na půdě RB OSN a za současné ignorace nesouhlasu některých států, které se k vyhlášení kosovské nezávislosti staví odmítavě a kriticky (včetně Srbska samotného), tak stěží může být považováno za "kosovský 28. říjen", nýbrž zcela oprávněně za nový Mnichov.

Budou Palestinci obětí holocaustu?

Náměstek israelského ministra národní obrany, Matan Vilnai, prohlásil: "Větší střelbou raket na sebe [Palestinci] přivedou větší šoa, protože k sebeobraně použijeme veškerou sílu."

To nedomyslel, protože Palestincům nahrál na smeč: "Čelíme novým nacistům," kontroval Vilnajovým slovům mluvčí Hnutí islámského odporu Sami Abú Zuhrí. "Chtějí zabít a spálit palestinský národ."

Je jasné, že Vilnai chtěl říci: "Intensivnější střelbou raket si Palestinci sami sobě způsobí větší katastrofu, protože k sebeobraně použijeme veškerou sílu." Nicméně tohle dnešní hraní se zakázanými / posvátnými slovy jinak skončit nemohlo. Spadl do své vlastní pasti.

Topolánek opět rychleji mluví než myslí

Český premiér podpořil republikánského kandidáta v presidentských volbách v USA. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby p. Topolánek byl soukromník, nebo nanejvýše pouhý politik. Ale on je státník. Chce snad náš premiér říci, že Česká republika si přeje, aby nebyl zvolen Obama? Jak s ním potom bude jménem České republiky jednat, když bude zvolen demokrat, jako že bude?

Mirek Topolánek by si měl urychleně uvědomit, zda chce být českým státníkem, nebo členem McCainova volebního štábu, a podle toho se zachovat.

Bezpráví neonacistů

Ačkoliv jsem horlivým stoupencem práva neonacistů shromažďovat se, je nutno vidět, že jejich chování je často v příkrém rozporu s právním řádem a že pošlapávají práva a svobody jiných.

Je směšné, že establishment o tom referuje tak, že vlastně nereferuje (bez odkazů a úmyslně zkomolené názvy). ZMP si na nic nehrají, a proto přinášejí funkční odkaz. Chci však neonacisty upozornit, že tato jejich aktivita je v příkrém rozporu právem takto poškozených na soukromí, a proto by ji měli okamžitě zanechat. Pokud tak neučiní dobrovolně, je zcela správně, že proti nim zasáhne státní moc.

Znalost práva u neonacistů je velice limitovaná: "Poslední zprávy mluví o tom, že primátor podal kasační stížnost, i kdyby byla uznána, tak PROTEST SE USKUTEČNÍ, ale nebude to již pochod, ale pouze shromáždění". Ve skutečnosti je pochod jen druhem shromáždění.

Na druhou stranu, nechápu, co je špatného na této adoraci: "My všichni jsme Hitlerovými dětmi. Jsme dětmi nacionální revoluce. Kráčíme v jeho šlépějích a naplňujeme odkaz, který nám zanechal. Byl to veliký a dobrosrdečný člověk, muž ušlechtilých zásad, bystrý politik, který dokázal vytěžit z minima maximum. Byl učitelem, otcem, byl vším. Proto nesmíme na toho muže nikdy zapomenout a vždy ctít jeho památku." Je sice absurdní, ale proč někomu vymlouvat jeho špatný vkus?

Rozpad žaláře národů - Jugoslávie

motto: "Slovinsko, Chorvatsko, Bosna, Kosovo jsou 4 zcela rozličné příběhy se zcela rozličnými viníky: Slovinsko mělo konflikt s federální komunistickou Jugoslávií. Chorvatsko částečně rovněž, ale hlavní podíl měli Srbové a Chorvati (myslel jsem, že hlavně Srbové, ale začali to Chorvati, v zájmu objektivity dělím vinu na obě strany). Bosna – hlavní viník Izetbegovič, ale ostatní strany taky nezahálely. Kosovo je jasná záležitost. Nezapomínejme na vinu např. Německa s uspěchaným uznáním samostatného Chorvatska apod. Odtržení Makedonie a Černé Hory dokazuje, že se od Jugoslávie dalo oddělit nenásilnou cestou." Vodník

Jak to bylo ve skutečnosti? Jugoslávie byl srbský žalář národů, který držel pohromadě jen díky studené válce. Když skončila, první se chtěli osamostatnit Slovinci. Srbové, kteří ovládali federální moc, to nechtěli připustit. Naštěstí ten konflikt byl krátký a pro Slovince vítězný. Nyní jsou v EU a bez zaostalých Srbů výtečně prosperují.

Druzí se chtěli osamostatnit Chorvati. Tam už to bylo horší, protože v Chorvatsku žilo mnoho Srbů. Válka byla vleklá a krvavá.

Třetí se chtěli osamostatnit Bosňané. Ani to Srbové nehodlali připustit, protože Bosna a Hercegovinu považovali za integrální součást Velkého Srbska. Po krvavé válce se to Bosňanům podařilo.

Jako čtvrté toužilo po nezávislosti na Srbsku (to tehdy ještě vystupovalo pod maskou Jugoslávie) Kosovo. Zde to doslova narazila na nejhorší srbské chauvinistické mýthy, které absolutně nerespektují, že země, která je sice kolébkou národa, ale v níž už ten národ prakticky nežije, musí patřit novým obyvatelům.

Pátí se osamostatnili Makedonci. V Makedonii prakticky žádní Srbové nežijí, takže to Srbům bylo jedno.

Šestí získali nezávislost Černohorci. Tam to bylo nejzvláštnější, protože vztah Černohorců k Srbům je stejný jako vztah Moravanů k Čechům. Srbové však byli po 4 válkách, které rozpoutali, a secessi Makedonců natolik oslabeni, že se nezmohli na jakýkoliv odpor.

Srbští barbaři

Vodník mne na Vrbě obviňuje, že mám morální vinu na ničení pravoslavných památek. Nemyslím. Podle mého názoru jsou Srbové a Albánci jeden za 18 a druhý bez 2 za 20. Pravoslaví ani islám totiž nemají úctu k životu, ani k hmotným hodnotám. Posuďte sami:

1. Ferhat-pašina džamija
2. mešita v Llapi (PDF)
3. Foča
4. etc.

Doporučuji si přečíst článek o srbských zvěrstvech.

Kommunistická persekuce sociálních demokratů

ČSSD ji uvádí na svém webu. Sporná je postava Jaromíra Nechanského. Veleslav Wahl v roce 1995 dostal Řád bílého lva II. třídy.

Kommunisté k výročí jejich putsche

KSČM vydala velice stručné stanovisko k 60. výročí jejich putsche. Spíše než pokus o historickou analysu se jedná o bezcennou polemiku se soudobým antikommunismem.

Státní terror na konci 40. letech kommunisté označují za "proces prohlubování národní a demokratické revoluce". Kommunistickou totalitu za "první historickou formu socialismu".

Vlastní státní převrat KSČM považuje za "ústavně provedenou revoluci, které se zúčastnily široké vrstvy občanů", jako kdyby kommunistické SA – Lidové milice – byly legální. Legalitu akčních výborů také KSČM nemůže myslet vážně. Korumpování zemědělců bolševici popisují jako "spojení s životními zájmy širokých neprivilegovaných vrstev a jejich aktivní prosazování".

Nic není větší známkou intelektuálního úpadku KSČM než toto stanovisko. Na druhou stranu, když pologramotná novinářka Ivana Svobodová z Mladé fronty dělá rozhovor s chytrým šéfem poslaneckého klubu KSČM, je jasné, kdo je vítězem.

Quo usque tandem, Kostláne?

Quo usque tandem abutere, Kostláne, patientia nostra? Quam diu etiam furor iste tuus nos eludet? Quem ad finem sese effrenata iactabit audacia?

František Kostlán svolává demonstraci ("Přijdeme proto v daný čas (1. 3. 2008. ve 14.00 hodin) před plzeňskou Velkou synagogu číst jména nacistických obětí, stejně jako další občané.") a přitom tvrdí, že žádnou nesvolává: "Akce nebude nikým oficiálně oznámená, svolávaná ani organizovaná," protože dobře ví, že shromáždění, které se takto pokouší svolat, je zakázané.

Takto se v českých zemích naposledy chovali bolševici, pane Kostláne. Takový despekt k právu a přirozené lidské slušnosti jste se nemohl naučit jinde než u Lenina a Trockého.

Nějak jsem si nestačil všimnout, že by v ústavě stálo, že všichni mají svobodu shromaždovací, vyjma neonacistů.

Klassická česká intolerance

Jana Dvořáková na svém blogu napsala, že poprvé v životě vykouřila jednu cigaretu a že jí to chutnalo. Hned se na ní sesypali typicky čeští intoleranti, co si to dovoluje. Symptomatická je věta: "Neznám příšernější zážitek, než se líbat s kuřačkou," ačkoliv ve skutečnosti je to přesně naopak.

S českým národem je cosi špatně, když tolik jeho příslušníků má pocit, že za každou cenu musí druhému člověku vnucovat své vlastní normy.

Nekonečná pitomost českých novinářů

Lidové noviny se vyznačují tím, že skvěle naplňují hlavní zásadu českých novin: O věci zásadně píší ti, kteří jí vůbec nerozumí. Tak o právu píší anonymní právní anafabeti: "Bureš měl prý podle nich využívat Sládkovo právnické vzdělání, například při žalobě na primátora Plzně Pavla Rödla."

Co na tom, že Václav Bureš Rödla nežaloval, nýbrž udal. Hodinky, nebo holínky, obojí se natahuje. Kdy konečně české noviny přestanou desinformovat a začnou informovat?

Lidská práva Plzně

Tak nám Nejvyšší správní soud podle advokáta Jaroslava Svejkovského porušil lidská práva Plzně. Čeho je moc, toho je příliš. Při nejbližší příležitosti budu prosazovat, aby veřejnoprávním korporacím byla ústavní stížnost odepřena.

A chronický překračovatel pravomocí veřejného činitele, primátor Pavel Rödl, by se konečně mohl naučit, že platně oznámené shromáždění se nezakazuje, nýbrž rozpouští. Vždyť je to pro ostudu.

Amavi te puella

Amavi te, puella,
iam te habet collega,
amavi te, puella,
iam te nolo.
Tantam simiam,
in via inveniam
amavi te, puella,
iam te nolo.

In silvis resonant
dulcia carmina,
in silvis resonat
dulce carmen!
Dulcia carmina,
in silvis resonant,
in silvis resonat
dulce carmen!

In Pragensi ponte
crescunt sua sponte
multi flores prae colores,
sine ullo fonte
multi flores prae colores,
sine ullo fonte.

Ego volo ire
flores custodire
et per aqam providere
reviviscent mire
et per aqam providere
reviviscent mire.

Nepřesvědčivé Bursíkovy výmluvy

ČR teď žije skandálem předsedy Strany zelených. Hlavičky inkriminovaných e-mailů asi nikdo nezveřejnil, takže je třeba vzít za vděk analysou Práva (autentičtější texty má Mladá fronta). Zde je pokus o rekonstrukci:

From: Olga Zubová <Olga.Zubova@seznam.cz>
To: Poslanecký klub Strany zelených <klub@zeleni.cz>
Time: neděle 24. února 2008 22:17
Subject: omluvenka

Ze zdravotních důvodů se bohužel musím omluvit ještě z jednání klubu dne 26.2. Tento týden podstoupím druhou operaci, předpokládané propuštění z nemocnice je 3.3. nebo 4.3. Záleží na pooperačním stavu, na tom, zda nebudou žádné další komplikace.
Děkuji za pochopení
Olga

A tady je ten osudový omyl (Reply to All místo Forward to Kateřina Jacques):

From: Martin Bursík <martin.bursik@zeleni.cz>
To: Olga Zubová <Olga.Zubova@seznam.cz>, Poslanecký klub Strany zelených <klub@zeleni.cz>
Time: neděle 24. února 2008 23:13:02
Subject: Re: [Klub] omluvenka

Ona ta kráva nás už ani neumí oslovit. To je neuvěřitelný. Donutíme je ke spolupráci - silou, kaťuško.
Políbení martin

Návštěvnost podle Toplistu

Průměrná denní návštěvnost vybraných webů za poslední týden podle statistik Toplistu:

01. Zvědavec - 6009.89
02. Osud.cz - 4684.35
03. Matrix 2001 - 3408.56
04. Virtually - 2167.38
05. AlterMedia ČR - 2089.29
06. Romea.cz - 1568.54
07. Econnect - 1411.25
08. ePortál - 1402.51
09. Eretz - 1383.70
10. Eurábia - 1143.66
11. EU.Portál - 1020.88
12. Zprávy, media, politika - 172.14
13. EUServer.cz - 57.40

Déjà vu

Není opravdu nic překvapivého, že fotky z dvou podobných událostí vypadají takřka stejně. Přesto stojí za zamyšlení, zda je to jen vizuální stránka, co oba akty teroru spojuje.

iHeute opět perlí

Zpátky na základu. Liepāja je v Lotyšku a ne v Litvě, páni novináři.

Albánský "problém"

Kommunistická offensiva skončila

Když si přečtete kommunistické hodnocení presidentské volby, tak zjistíte, že ze všeho nejvíce jsou šťastni z toho, že ji přečkali bez úhony a nerozpadli se. To je jasná známka, že KSČM není s to na politickou offensivu ani pomýšlet a že je ráda, že neprohrála svou vlastní defensivu: "Uhráli jsme to v rámci možností, jak nejlépe to šlo," pochvalují si i sami volitelé." I to, že nemají žádný zisk, je pro ně úspěch. Zvláštní. Z takových kommunistů není třeba mít žádné obavy.

In Memoriam - Paris Belgrade solidarité pour le Kosovo