Na demonstraci establishmentu jsem se málem nedostal, protože tam policie ze směru od Staroměstského náměstí nechtěla nikoho pouštět. Musel jsem to obejít. Z Pařížské pouštěli po jednom, přičemž tajní policisté prohlíželi každého, kdo měl tu drzost a měl s sebou batoh.

Nejvíce mne fascinovalo massivní nasazení zásahové techniky. Měl jsem dojem, že v Praze musely propuknout rozsáhlé nepokoje a je vyhlášeno stanné právo, nikoliv, že si pár neonacistů chce zademonstrovat.

Všude bylo spousta lidí (odhadem tisíc až dva), ale neonacisté nikde. Na protest proti neonacistům přišlo mnoho známých lidí: Leo Pavlát, Eva Holubová, Tomáš Töpfer, Jan Vidím a Tomáš Sedláček.

"Povolená" demonstrace establishmentu skončila v půl třetí. Když nikde nebylo vidět holohlavce ani ve čtvrt na 4, tak se lidé přesouvali na Staroměstské náměstí, kde pokračovala demonstrace establishmentu. Policisté už nebyli zdaleka tak ostří (s výjimkou Břehové ulice) a lidi pouštěli zcela volně.

Tak jsem se přesunul na konec Pařížské, k Internacionálu, kde to údajně mělo začít. Na chodníku u Právnické fakulty se tísnilo 10 neonacistů. Nás na druhé straně bylo asi 100x více.

Víceméně to byla nuda, kterou zpestřil jeden opilý anarchista, který provokoval neonacisty na druhém chodníku. Ti se k němu posléze vydali. To vyvolalo obrovský zájem novinářských hyen, takže vůdce neonacistů byl obležen jejich přesilou. Potyčka se však nekonala; neonacisté si to s anarchisty vyřizovali ústně.
Asi po čtvrt hodině to neonacisty přestalo bavit a vydali se na náměstí Jana Palacha.

Cestou potkávali policejní auta, která se jala fysicky obsazovat Břehovou ulici, aby tudy nemohli neonacisté projít, i kdyby chtěli. Za cca 20 neonacisty se vydalo odhadem 1 000 lidí. Vypadalo to jako prvomájový průvod. Protože policie vyhrožovala, že každé "nepovolené" shromáždění rozežene, řekl jsem si, že už demonstrace–nedemonstrace bylo dost a jel jsem domů. Koho by zajímalo, jak to pokračovalo, ten si může přečíst Lidové noviny nebo Mladou frontu.
Než jsem se na demonstranci vydal, tak jsem si přečetl spoustu materiálů neonacistických, anarchistických a židovských. Překvapilo mne, jak smířlivé a úzkostlivě volající po právu byly neonacistické materiály. Odtud revoluce nepřijde. Bizzarrní byly nostalgické vzpomínky na régime NSDAP, ale ty jsou stejně neškodné jako vzdychání hard core kommunistů po Stalinovi a Gottwaldovi.
Naproti tomu mne nemile překvapily anarchistické texty. Byly zřetelně aggressivní a vigilantistické. BIS by měla proti nim zintensivnit svou činnost, pokud tady nechceme mít stát ve státě.
No a židovské byly rozrůzněné. Některé bych podepsal, jiné byly odporné.
Updated: Celá ta legrace stála 15 000 000 Kč.