Sprostý vrah Radomír Luža

motto: "To by mě, Neckaři, zajímalo – spíš v žíněné košili a bičuješ se denně devítiocasou kočkou? Měl bys." Andy O

Andy O, jak známo, obdivuje sprostého vraha, Radomíra Lužu (* 1922), kterého od potrestání za hnusné vraždy zachránil jen nechvalně známý amnestijní zákon č. 115/1946 Sb.: "Jednání, k němuž došlo v době od 30. září 1938 do 28. října 1945 a jehož účelem bylo přispěti k boji o znovunabytí svobody Čechů a Slováků nebo které směřovalo ke spravedlivé odplatě za činy okupantů nebo jejich pomahačů, není bezprávné ani tehdy, bylo-li by jinak podle platných předpisů trestné." – např. vražda, znásilnění apod., a považuje ho za "skutečného hrdinu". Zřejmě jí vraždy a lynche imponují.

Jak se vlastně z Radomíra Luži stal sprostý vrah? Napsal o tom Miroslav Šiška: Příběh o odvetě za smrt generála Luži. In Právo 30. 12. 2006, p. 16.

Hrdina II. odboje, generál Vojtěch Luža (1891–1944) byl vedle Josefa Grni po zatčení Vladimíra Krajiny (31. ledna 1943) nepochybným vůdcem českého odboje. Dne 2. října 1944 byl ve vesnici Hřiště zastřelen českými četníky, když se svým pobočníkem Josefem Korešem zpanikařili při perlustraci a vytáhli zbraně. Vojtěch Luža byl zastřelen na místě, Josef Koreš spáchal sebevraždu.

Syn Vojtěcha Luži Radomír se rozhodl, že zavraždí ty, kteří zavinili smrt jeho otce: "Když podával Radomír Luža partyzánskému veliteli Svatoňovi hlášení o smrti otce a jeho pobočníka, sám navrhl, aby byli četníci z přibyslavské četnické stanice za trest zastřeleni. „Navrhl jsem,“ píše v pamětech, „že tam bezpodmínečně půjdu. Nejen kvůli otci, ale jako varování všem podlézavcům, kteří se mohou přetrhnout při plnění německých příkazů.“"

Partisánské commando složené z 8 Rusů a 4 Čechů dne 26. října 1944 přepadlo četnickou stanici v Přibyslavi. "V budově stanice zajistili pět četníků, z nichž však pouze dva – Bohuslav Mečíř a Stanislav Kunderka – stříleli v Hříšti. „Ani jeden nevyjádřil sebemenší lítost, ani předstíranou,“ píše Luža v pamětech, „a všichni svalovali vinu na starostu Honzu a tvrdili, že když jim ohlásil přítomnost dvou neznámých, neměli na vybranou a museli je jít zkontrolovat.“ „Tak proč jste to neudělali?“ zeptal se jich Luža. „Jejich legitimace byly v pořádku. Kdybyste řekli, ať vám je ukážou, tak tím by všechno skončilo.“ Četníci jen pokrčili rameny. „Museli jsme vykonat rozsudek i na těch třech, kteří ve Votavově hostinci nebyli,“ uzavírá Luža. „Kdybychom někoho z nich nechali na živu, všechno by ohlásil gestapu do Jihlavy a do hodiny by všechny četnické stanice na Českomoravské vysočině vyhlásily poplach. Nikdo z četníků až do poslední chvíle nečekal, že bude zastřelen.“ Luža opouštěl četnickou stanici jako poslední. Na dveře připíchl na listu papíru napsanou výstrahu: Toto se stane těm, kdo zrazují náš odboj. Tito lidé zavraždili příslušníky odboje a stihl je spravedlivý trest."

Popis vraždy na MV (PDF): "Dne 26. října 1944 kolem osmé hodiny večer zabušili partyzáni nadveře četnické stanice v Přibyslavi a ohlásili se jako německá policie. Po vpuštění do stanice ji rychle obsadili. Momentálně byl přítomen jen jeden četník, ale další se objevili za chvíli. Na příkaz partyzánů museli ještě dojít pro velitele stanice vrchního Mečíře, který byl nemocný doma. Pak se přítomní četníci Bohuslav Mečíř, Stanislav Onderka, Karel Sojka, Ondřej Otevřel a Jiří Hörner dozvěděli, že byli odsouzeni k trestu smrti za vraždu generála Vojtěcha Luži a poručíka Josefa Koreše! Po seznámení s rozsudkem byli postupně odváděni do sklepa a tam popravováni. Exekuci přežil jen strážmistr Hörner, který byl střelou jen omráčen, a protože ho zavalila mrtvá těla kolegů, akci partyzánů přežil. Mezi čtyřmi mrtvými byli jen dva ze tří četníků podílejících se na smrti generála Luži. Třetí strážmistr Josef Navrátil již tou dobou sloužil jinde, ale ani on se konce války nedožil. Zemřel v dubnu 1945 na následky těžkého zranění při náletu na Tišnov… Exekuci unikl naopak starosta Hřiště Jaroslav Honza, protože partyzáni při návratu z Přibyslavi museli změnit trasu pochodu. V obavě o svůj život se potom uchýlil k příbuzným do Havlíčkova Brodu. Od protektorátních orgánů krátce předtím dostal tři tisíce korun, které však nechtěl převzít. Začátkem listopadu je pak poslal slepeckému ústavu v Praze. Soud, který se s ním konal po válce, jej osvobodil."

Jak je vidět, Jaroslav Honza, kterého měl Radomír Luža v plánu zavraždit rovněž, byl soudem III. republiky, který rozhodně nebyl "zrádcům a kollaborantům" nakloněn, místo trestu smrti osvobozen. A to je ta nejlepší odpověď všem, kteří uctívají pochybné hrdiny.