"A konečně, nicky. Vy jste, Martine, student, a proto nemáte problém říkat své názory otevřeně - jediné, co by Vám mohlo zabránit, je stud či nedostatek odvahy a sebevědomí (ne že by právě to řadě lidí na internetu nechybělo). Ale třeba já jsem státní úředník a mám různé nadřízené. Na MZV dodnes paltí předpis, jak publikovat - pravda, je to někdy ze 70. let a internet to nepokrývá, ale smyslem není ani tak cenzura, jako loajalita k zaměstnavateli - jsou prostě věci, které se ven dostat nemají, a nemusí to nutně být pokryto státním tajemstvím (to už by bylo nejen neloajální, ale i trestné). Proto je v těchto institucích stanoveno, kdo smí za danou instituci mluvit, ostatní potřebují souhlas, popř. poznámku "názory zde vyjádřené se nemusejí nutně shodovat se stanoviskem Ministerstva pro výzkum makových panenek". V Parlamentu, tam to bylo ještě mnohem ošemetnější, protože na parlamentním úředníkovi nemá být poznat, kterou stranu volí - pracuje totiž pro všechny. Proto jsem já, když jsem začal psát na internet, zvolil pseudonym.
A dál - už se i stalo, že někdo někoho prostě prásknul - znám jednu slečnu, která měla tolik sebevražedné odvahy, že psala zpočátku na internet pod svým plným jménem. Posléze to změnila, ale už ji to nezachránilo - každý ví, kdo je ve skutečnosti, a před časem se stalo, že ji někdo prásknul - protože i tak se její názory diametrálně rozcházely s názory vdení ministerstva, kde pracovala, a byla proto "nepohodlná", byla to poslední kapka, která vedla k jejímu odchodu. Prostě je hezké být odvážný, ale je třeba počítat také s tím, že na internetu je řada zákeřných sviní a ne každý má chuť stát se Janou z Arku."
25. října 2007
K identitám na Internetu
Cituji Kocoura:
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
motto:
OdpovědětVymazatale je třeba počítat také s tím, že na internetu je řada zákeřných sviní a ne každý má chuť stát se Janou z Arku."
-------------------------------
jsou lide kteri si mohou bez obav dovolit mit svuj blog a nemit obavu, ze jej nekdo "uda" u zamestnavatele.
Jini si to s ohledem na sve postaveni, zamestnani, profesi dovolit nemohou, viz motto.Jiste nejde jen o udani. jde o rozpor mezi stanoviskem statniho uradu ci zamestnavatele a stanoviskem pisatele ktery je v pozici zamestnance. Je nutno se smirit s faktem, ze pro nektere lidi provozovat "svobodny a otevreny blog pro vsemozne nazory" neni mozne.
k odkazu na thema:
"za dobrodružstvím tvorby blogu"
viz odkaz v clanku:
http://konfrontace.bloguje.cz/409284-proc-dalsi-blog.php
rikam ze libi a pridavam, ze Martin Ondrejat se vypracoval. V pravem slova smyslu ne v ironickem, abych byl srozumitelny.
Pamatuji to jmeno jeste pred lety, z casu kdy drive reagoval prudce podrazdene az do urovne, kdy blinkal svoje jedine spravne nazory , vzpominam i na rozhorcene "antirasisticke" vypady do vsech stran. Opakuji pan Martin Ondrejat je jeden z tech, ktery svym pristupem a snahou dat prilezitost co nejsirsimu spektru nazoru prijemne prekvapil:-)
Asi neni statnim urednikem na ministerstvu ci maxisterstvu, neni kam si jit na nej stezovat, zalovat, udavat.Nemusi mit obavy tohoto druhu. Ano jsou taci, kteri s ohledem na sve zamestnani ci povolani si "maximalne otevreny blog" nemohou dovolit. V CR ne, jinde ano!
Ze si ho muze dovolit nekdo ci kdekdo v USA, ale v CR ne?
sorry ale ironicka poznamka kterou bych si rad dovolil v tomto pripade, co chcete je to stale "KOCOURKOV", nebo "Sametova demokracie", ci " jen zdani demokracie" takove poznamky sice mohou byt pravdive v pohledu zvenku, ale nic to neresi a jen to dela zlou krev ve vztahu domocesi a ti co ziji venku.
Maximalne by to mohlo vyprovokovat nektere "domocechy" k opakovani stare zname pisnicky,
"zvenku nam do toho nekecejte"!
Jde o cil a ideal: "maximalne otevreny blog co nejsirsimu spektru nazoru a pohledu"
Drzim panu Martinu Ondrejatovi palce a kazdemu dalsimu kdo s timto cilem otevira provozuje a udrzuje svuj blog:-)
mimo Kocourova rozboru se mi libi Argo-va odpoved:
OdpovědětVymazatTakže nějak začít... (09.10.2006, 15:15:05) Argonantus
... nabízí se moje úplně první glosa na PvF, respektive její nadčasový výcuc:
"1) Vůbec nejsem příznivcem blogů a osobních internetových stránek ("jak to vidím já"), a taky jsem nikdy nic podobného nezaložil. Když něco vymyslím, napíšu článek, aby ho četli všichni, kdo by s tím mohli případně i nesouhlasit. Většinou ale nic nevymyslím; je to tak na moje osobní files, nebo jako glosa k někomu jinému. Diskuse má větší cenu, než kdovíjaké osobní moudro.
2) Předpokladem úspěšného portálu je tematické vymezení. Plkat s někým jen proto, že ho mám rád; na to nepotřebuju internet. Lidi, co se slézají na portálech mají zejména společný ZÁJEM, tvoří něco, co je spojuje; a je za nimi vidět nějaký výstup. Čím méně je ten výstup zřejmý, tím se počet plkajících rozšiřuje, a diskuze tíhne k mělkému hospodskému tlachání."
Takže - aby se blog stal něčím víc, než sebeprojekcí autora, musí jaksi překročit svůj stín, a nějakým způsobem natáhnout zajímavé lidi zvenku. Vlastně musí přestat být blogem v pravém slova smyslu, a stát se netovým portálem, který má nějaké TÉMA, nějaký smysl, a který na to téma tahá zajímavé debatéry jako hruška vosy.
PRAVIDLA:
Pravidla pak vznikají všude tam, kde žije víc než jeden člověk v nějaké smečce. Vznikají samovolně nebo úmyslně, ať chceme, nebo ne; pokud je nikdo nevyvěsí hned, pak se stejně vytvoří různé zvyklosti. Osobně jsem spíš příznivcem toho "spontánního nechimérického světaběhu Dzp.", než nějaké kdovíjak umné regulace - teprve konkrétní případy člověka poučí, co, jak a zda vůbec regulovat.
Jinak ty klíčové otázky bývají na všech netech ty samé - jak moc se držet tématu (a jak to dosáhnout), o čem nemluvit (neb to ostatním nějak vadí), které argumenty jsou přípustné, jak a zda bránit spamu nebo dokonce živým osobám, které chtějí diskusi zmařit.
"Diskusní blogy se názorově profilují, cizí elementy jsou vytlačeny, pluralita se choulí v koutě a od komentátorů se vyžaduje registrace. Je to přirozený vývoj?"
Nevím. Moje zkušenost je ta, že regulované nety obvykle chcípnou na myšlenkovou sterilitu; na každého ničitele, co zůstal před branou, připadá jeden a více dalších, co by byli přínosem a v debatě bolestně chybí. Uzavírání se do klubů se mi jeví být zhoubný proces. Takže souhlasím s autorem.
PLÁN
"Chtěl bych se pokoušet přemlouvat publikující autory k udělování souhlasu se zveřejňováním jejich článků zde..."
No, pokud to bude kopie toho, co vyjde jinde, pak osud netu nevěštím dlouhý - lidé jsou líní a konzervativní; mění web jen z podstatných důvodů. Důležité je ukecat autory, aby sem něco pověsili; ale debatéři jsou nakonec vždycky důležitější, než autoři.
Nejkrásnější netová debata v mém životě byla spuštěna jednou stupidní otázkou.
A i autoři jsou líní - ideální je to poslat jakémusi portalmasterovi, "strašnému pánu blogu", což je totéž, a ten to pověsí. "Autoportalmaster", kdy si článek pověsí každý, kdo jde okolo, je krásná idea, ale kdovíproč jsem ji nikdy neviděl ve fungujícím tvaru.
NICKY
důvody jejich užívání jsou různé; někdo si přísně hlídá anonymitu, někdo žije dvojím životem, někdo žije mnoha životy a nicky mění jako košile do každého podniku; jiný se drží svého nicku stejně zuřivě jako rytíř svého erbu.
Důvody jsem slyšel rozličné, a většinou docela rozumné - osobně mám třeba zkušenost, že má pravá identita mnoho debatérů spíš zastrašuje a nemluví se mnou tak, jako se středověkým čarodějem Argonantem.
Což je škoda.
[6] Kocoure, (09.10.2006, 15:17:56) Argonantus
podle mne nikdy mezi lidmi žádná zázračná spojující cesta neexistovala.
Všechno je jen iluze mnoha lidí v nádražní hale - to, že se objevili vedle sebe neznamená, že k sobě patří.
A ve 21. hodině, kdy už se blížil večer, tiskli se k sobě a vyprávěli si pohádky, aby jim nebylo zima a nebáli se.
Ale rádi se neměli.