Protistátoprávní ohražení sociální demokracie

Podepsaní sociálně demokratičtí poslanci české národnosti prohlašují toto:
Jako svých povinností vědomí zástupci českého lidu a jako sociální demokraté stojíme (společně se sociálními demokraty jiných národností v Rakousku) na půdě rovnoprávnosti všech národů. My protestujeme jako Čechové a jako sociální demokraté proti vyhrabávání zvetšelých privilegií a dokumentů. Jsme syny dnešní doby a žádáme pro sebe a pro všechny národnosti v Rakousku instituce moderní. Žádáme také proto pro svůj národ odstranění všech privilegií rodových a majetkových. Protestujeme proti tomu, aby byl náš národ zaslepován předstíráním národnostních a hospodářských prospěchů. Protestujeme proti tomu, aby byla pozornost největší části českého národa, utlačovaného politicky, hospodářsky i kulturně, odvracována od své hmotné a duševní bídy a lákána na fantastické, státoprávní, bludné cesty. Jsme přesvědčeni, že pracující lid český, jakož i německý jest obětí penězolačných buržoaků a vládychtivé feudální šlechty, dále víme, že tito činitelé jsou nejvyšší překážkou politického, hospodářského a kulturního rozvoje našeho českého národa. Konečně prohlašujeme, že vymanění i našeho národa z nedůstojných pout politických, ze sociální poroby, z národního potlačování může býti uskutečněno jenom vítězstvím socialismu, jemuž jsme oddáni jako synové své doby a svého národa.

Podepsáni: Steiner, Vrátný, Hybeš, Cinger, Berner
30. března 1897

Reportáž z Měsíce

První obrázky Apollo sondou LRO. Orbity sondy se k Měsíci přibližují. Detailnější snímky se ukáží později. Snad bude konec debatám, že se mise Apollo byl podvod.

HMTL, popisku a diakritiku pomocí Ohákování doplnil G. P.

Dodatek ke kanadským visům

Člověk nerad přiznává, že se nechal nachytat. Tak i já uvěřil postkommunistickému politiku Janu Kohoutovi (i když předpona post- je spíše jen illuse) místo západnímu politikovi Michaelu Calcottovi. Přitom Janka, Alexe Juchelku i Áju instikt nezradil.

Nejprve se přiznal Michael Kocáb a pak byl donucen se přiznat i Jan Kohout. Jak si mohl myslel, že mu jeho drzá lež může projít, to nechápu. Tak idiotskou výmluvu člověk jen tak nevidí: "Jestliže mě někdo pouze informuje v rámci diplomatických jednání o určité věci a já po něm žádám, aby mi to oficiálně potvrdil, tak jsem schopen tuto informací dát pouze, když ji mám černou na bílém." Ale alespoň jsem zbaven jedné illuse.

Svátek sbratření

Jestli mi na paleokonservativcích něco vadí, tak je to jejich umanutost. Označují Velkou francouzskou revoluci za nejstrašnější událost lidských dějin, za přímého předchůdce kommunismu a nacismu. Jako kdyby zapomněli na bartholomějskou noc nebo třicetiletou válku.

14. července se neslaví dobytí Bastily, obludný massakr, nýbrž svátek federace o rok později, tedy 1790, což mělo být překonání hrůz roku 1789. O této události dnes již skoro nikdo neví, ale v 19. století jí udělal obrovské P. R. francouzský Palacký, romantický historik Jules Michelet. Přehlušil ji totiž levicový putsch 10. srpna 1792, kterým začínají všechny ty hrůzy, zářijové vraždění etc.

Mučednice z Compiègne

via Filip Sklenář. Dne 17. července 1794 bylo umučeno 16 bosých karmelitánek, ve věku 29 až 78, mezi nimi bl. matka Teresa od sv. Augustina. Čest památce obětí levicového terroru.

Povinná četba pro Cynika

Slovníček Filipa Sklenáře. Nejvíce mne zaujalo: "Věřiti v [něco] - gramatická forma, kterou vymyslela pozdně křesťanská latina, aby zakryla, komu to jako máte věřit. V žádném jiném jazyce světa, ani v latině před křesťany se vazba víra "v" nevyskytla." Je to odpověď na bizzarrní představy, že atheisté v něco věří.

Diskriminace afrických diplomatů

via Jan. Příběh z dálnice č. 40 v Marylandu na počátku 60. let. Pozoruhodná byla reakce slavného obránce lidských práv, JFK (tím se podobá Kocábovi): "Volám vám, abyste těm africkým velvyslancům řekl, ať létají. Řekněte jim, že bych nepomyslel na to jet z New Yorku do Washingtonu autem. Proč doprdele někdo chce jet po dálnici č. 40, když dnes může létat? Řekněte jim, ať se probudí a létají!"

Affront České republiky

Kanada zavedla visa vůči ČR, ačkoliv její představitelé doslova měsíce lživě ujišťovali veřejnost, že nic takového nehrozí. Česká strana reagovala zcela správně, retorsí: Zavedla visa pro kanadské diplomaty a povolala (v dikci stupidního novináře "odvolala") velvyslance ČR do metropole na konsultace.

To jsou všechno správné kroky a pokud to nepomůže, tak bude nutné retorsi ještě zostřit: vypovědět kanadského velvyslance Michaela Calcotta jako personu non grata. Za své lhaní a za kanadské diplomatické pohrdání Českou republikou (nóta předaná po půlnoci 6 hodin před účinností – sic!), na němž má svůj podíl, si koneckonců osobně ani nic jiného nezaslouží. Veřejně tím blamoval českého ministra zahraničí: "Jan Kohout v televizních Otázkách Václava Moravce věřil. A tvrdil, že je vyjednávání s Kanadou na dobré cestě. O zhruba 34 hodin později se Kohoutovy řeči a naděje zhroutily jako domeček z karet - Kanada oznámila, že od úterního rána opět zavádí pro občany České republiky víza." Update: Dobře Kohoutovi tak.

Nechápu, jak v této situaci se mohou ODS a ČSSD obviňovat navzájem. To je jako kdyby se Zenkl hádal s Laušmanem, kdo za to může, že nás Stalin spolknul. V první řadě jde o ostudné chování Kanady. Nyní musí EU ukázat, zda je nám v zahraniční politice k něčemu platná. Pokud by se snad ukázalo, že nikoliv, měli bychom z toho vyvodit závěry. A nesmyslné návrhy Cyrila Svobody je třeba dát k ledu.

Dementi: Dodatek ke kanadským visům.

Dodatek k sv. Crhovi a Strachotovi

Ondřej Šlechta mě upozornil na článek Martina C. Putny, s nímž jsem se ve svém textu nevypořádal. Bylo to úmyslně. Už tak příliš nakynul. Nicméně to mi nebrání vrátit se k němu dodatečně.

Úvodem bych chtěl předeslat, že ač matrikový katholík, situaci v českém katholicismu příliš nerozumím. Kdyby někdo dokázal rozkódovat tento kryptogram, byl bych mu vděčný: "Kdyby papež poslal kardinála do penze a nahradil ho z pravděpodobných kandidátů kultivovaným tradicionalistou (jméno nechť si každý doplní), možná by se vztah církve k sobě samé i ke společnosti mírně zlepšil. Kdyby papež poslal kardinála do penze a nahradil ho populistickým grázlíkem (jméno nechť si každý doplní) nebo úlisným estébákem (jméno je zcela nasnadě), patrně by se stav církve uvnitř i navenek ještě o něco zhoršil."

Katholíci tvoří 10 % české populace a pod povrchem probíhají neuvěřitelně ostré boje (cf. diskusse na Signálech) mezi tradicionalisty (Marcel Tesarčík či signatář Charty 77, Ladislav Malý) a modernisty. Musím přiznat, že mé sympathie jsou s výjimkou Tomáše Halíka spíše na straně tradicionalistů, protože nelze přehlédnout napojení modernistů na NWO.

Ačkoliv se domnívám, že budoucnost Církve je v ekumeně, jednotné Církve nelze dosáhnout falšováním dějin: "Křesťanstvo jejich doby bylo ještě nerozdělené. Takže, dokonce i pojmy „pravoslavný“ a „katolický“ jsou vzhledem k jejich době anachronické." Tohle píše Putna o době, kdy v plné síle zuřilo fótiovské schisma, vlastní počátek Velkého rozkolu!

Nechápu Putnovo nadšení z umělého jazyka – staroslověnštiny – a umělého písma – hlaholice. Ale modernisté jsou konstruktivisté už z podstaty. Nic přirozeného jim není dobré. "Hlaholice je písmo hravé, na kterém vidíme stopy radosti, se kterou si dva intelektuálové sedli a začali si vymýšlet, jak by ta nová abeceda pro ten slovanský jazyk mohla vypadat." Co na tom, že se jí nedá psát, stejně jako esperantem mluvit. To tyhle inženýry lidských duší nijak neznepokojuje.

Updated.

Odpověď Bělohradskému

Dan Drápal má v mnohém pravdu: "Pro mě byl rozdíl mezi Západem a Východem skutečně rozdíl mezi svobodou (jakkoli nedokonalou) a otroctvím (jakkoli nedokonalým), zatímco mezi komunismem a nacismem vidím víc podobností než rozdílů. Aniž bych chtěl ty rozdíly bagatelizovat, zásadní podobnosti vidím v následujících bodech: Obě tyto ideologie počítaly s kolektivní vinou celých rozsáhlých skupin obyvatelstva, které byly nemilosrdně likvidovány. V prvním případě byly tyto skupiny definovány etnicky či kulturně (Romové, Židé), v druhém případě sociálně (kulaci, potažmo soukromě hospodařící rolníci vůbec, a „kapitalisté“.) Obě ideologie tyto skupiny systematicky likvidovaly. Obě dokázaly využívat demokratických mechanismů, aby posléze demokracii zrušily. Obě se chovaly velmi nepřátelsky vůči církvím. Obě byly násilnické a jejich „bezpečnostní“ složky mučily své odpůrce. Ano, srp a kladivo ve mně vzbuzují podobné pocity jako hákový kříž.

* * *

Václav Bělohradský mluví o „protiruské vášni“. Nu, nevím, zda bych svůj vztah k Rusku nazval „protiruskou vášní“, ale přiznám se bez mučení, že mám z Ruska strach. Rusko se nijak netají touhou po obnově svého impéria a také v tom podniká účinné kroky … Vztah k Rusku vidím jako naprosto legitimní a velké téma české politiky počátku 21. století a nijak se netajím, co by mělo být naším cílem: Udělat vše proto, abychom se znovu neocitli ve sféře ruského vlivu. Cesta, kterou toho dosáhnout, ovšem není jasně vidět. Zabrání naše aktivní členství v EU tomu, aby se Německo, případně i Itálie a Francie dohodly s Ruskem o tom, jaký bude osud menších národů střední Evropy, nebo nikoli? Nebudu tajit, že v této otázce váhám. Jist jsem si jediným: Měli bychom hledat co nejužší spojenectví s Poláky, Maďary, Slováky a třemi pobaltskými státy, neboť nás spojuje podobná historická zkušenost."

Amatérism BIS

via Nautilus. BIS se s professionalitou sobě vlastní pokusila získat konfidenta ve vedení Dělnické strany.

S infiltrací tajných služeb do extrémistických stran plně souhlasím, na rozdíl od omezování lidských práv jejich členů. Neonacisté jsou nebezpeční, a proto je třeba mít pod kontrolou. Není však možné to dělat takto dilettantsky. A věřím, že se ministr vnitra nepokusí zneužít získané údaje pro rozpuštění DS. To by mu stejně nebylo nic platné, jak ukazuje zkušenost z Německa. Provokace je protiústavní.

Věra Tydlitátová má pravdu

motto:
"…svaté biskupy Crhu a Strachotu. Přišli z Říma ("z Říma pravím, ne z Pikardie, ne z Wittenberku, ne z Kunvaldu, ne z Lhoty Rychnovské, Berlína, Žitavy…") a po 510 let potom slynul národ český ctnostmi křesťanství i zásluhami a zázraky světců – až v době krále Václava IV. dva Němci z anglické země bludy Viklefovy do Prahy přinesli."

—František Jan Vavák podle Josefa Pekaře in O smyslu českých dějin. Rozmluvy, Praha 1990, p. 336.

"Jde tedy o tuto stopu, je to ona, která dává dějinám Velké Moravy smysl. Obyčejně je spatřována v cyrilometodějském dědictví. To má něco do sebe pouze pro Balkán a východní Slovany, pro střední Evropu ale nehraje (oproti mínění většiny slavistů) žádnou důležitější roli."

—Dušan Třeštík

Tento text se na blog nehodí, protože má příliš široký záběr. Nicméně neznám časopis, kde by ho bylo možné otisknout, a proto se alespoň pokusím usnadnit čtení pomocí mezititulků.

Východiska
Problém sv. Cyrila a Methoděje (Άγιοι Κύριλλος και Μεθόδιος, původně Κωνσταντίνος a Μιχαήλ) nelze redukovat na otázku présentismu, jako to s článkem Věry Tydlitátové činí Ondřej Šlechta, a to i ve své rozšířené versi. Problém je mnohem hlubší. Pokusím se poukázat na některé jeho fasety.

Co je historie?
Začít je nutno touto základní otázkou, o níž jsem již přímo na LW psal několikrát. Historie není primitivní faktopis. Z chaotické minulosti musíme fakta vybrat. A jak? Prismatem dneška. Když čteme dnes Palackého, cítíme, jak je zastaralý. Protože má nesprávná fakta? Tomu je tak pouze ve zlomku případů. Ve skutečnosti je zastaralý, protože neodpovídá na dnešní otázky, nýbrž na 150 let staré. Domnělá herese présentismu tak není ničím jiným než bojovým pokřikem faktopisců. Podívejme se na dvě encykliky: positivistickou Grande munus a postmoderní Slavorum apostoli (český překlad). Dnes víme, že § 3 Grande munus ("Cyril went into the towns and homes of the Khazars. In a short time, after abolishing many superstitions, he won for Jesus Christ these people, who were taught by his word and moved by the spirit of God.") je rozporu s realitou, protože Chazaři byli judaisováni a když Cyril v roce 861 navštívil Chazary, kaganem byl Zachariáš. Ale jinak fakta v zásadě sedí.

Kdy slavit sv. Cyrila a Methoděje?
Je pozoruhodné, že se téměř nikdo nepozastaví nad 5. červencem, což není nic jiného než dobová moravská katholická intrika Friedricha Fürstenberga. V českých zemích se sv. Crha a Strachota od nepaměti slavili 9. března. Jenže "people could not travel to the planned massive festivities as easily, and therefore not in large numbers, on 9 March during the cold and muddy season, and that Lent was not an appropriate time for a joyful festival." Proto si našel datum, které by "vtipně" konkurovalo 6. červenci, tj. upálení Jana Husa.

Nicméně se ukázalo, že 5. červenec je svatými přecpaný: sv. Zoe Římská a později též sv. Antonio Maria Zaccaria. Proto byl svátek v roce 1887 administrativně přesunut na 7. července, což se v českých zemích nerespektovalo. II. vatikánský koncil revidoval mnohé, mimo jiné svaté a jejich svátky. Sv. Cyril a Methoděj byli v roce 1969 přesunuti na 14. února, den nebeského narození sv. Cyrila, tedy jeho smrti, což je obecně uznáváno jako správné datum.

Na Východě se sv. Cyril a Methoděj slaví 11. května juliánského kalendáře, tedy až do roku 2100 24. května, protože pravoslavní jsou většinou starokalendářní. Tento den má vyjadřovat den vytvoření hlaholice.

Velmocenská politika

autor Tankred

Oč šlo velkomoravskému knížeti? Morava byla christianisována již dávno. Nicméně Rostislav hledal mocenskou oporu proti východofranské říši, jejímž králem byl Ludvík Němec (843–876). K tomu mu mohla posloužit jedině Církev, přičemž Rostislavovi bylo jedno, zda to bude z Říma nebo Cařihradu. Začala složitá velmocenská politika.

V roce 854 se Rostislav spojil s pohanským bulharským chánem Borisem I. proti východofranské říši. Ta se ale spojila s Chorvaty a Bulhary porazila. Toho využila i Byzanc a na Bulhary se vrhla rovněž. Boris se chtěl zahojit na Srbech, ale to se mu nepodařilo, neboť jej srbský kníže Mutimir porazil.

Papež nechtěl Ludvíka Němce zbytečně dráždit, a proto Rostislavovu žádost nechal bez odpovědi. Rostislav se proto v roce 862 musel obrátit na Byzanc a někdy v letech 863–4 Cyril s Methodějem na Moravu dorazili.

V té době již probíhal otevřený konflikt mezi Východem a Západem, neboť to bylo v roce 858, kdy Chazar, sv. Photius I., svrhnul sv. Ignatia. Fótiovské schisma sice bylo sice definitivně zažehnáno v roce 886, kdy byl Photius vyhnán z Cařihradu, nicméně fótiovská frakce nikdy nepřestala existovat. V 11. století se zmocnila moci a dokončila roztržku mezi Východem a Západem.

Jeho podstatou byl spor o církevní hranice na Balkáně. V roce 863 Boris hodlal konvertovat na křesťanství pomocí východofranských kněží. Tomu ale Byzanc zabránila, takže Boris v roce 864 přijal východní ritus. Povstalé pohanské rodiny byly vyvražděny do posledního muže. Součástí protioffensivy Říma bylo ustanovení církevní autonomie Moravy zřízením panonské arcidiecese v roce 869. Nicméně v Bulharsku Řím neuspěl; na VIII. ekumenickém koncilu (869–870) se Bulharsko stalo součástí Východu.

Kulturní význam věrozvěstů
Bratři vymysleli umělý jazyk – staroslověnštinu – a umělé písmo – hlaholici. Je ahistorickým nesmyslem představa, že kněží salzburské arcidiecése (aquilejský patriarchát nemá pro české země žádný přímý význam) snad kázali latinsky. Ve skutečnosti byla latinsky toliko mše. Papež pak schválil mši staroslověnskou, což pak v pravoslaví zkamenělo a žádné nové jazyky nejsou povoleny, na rozdíl od Vatikánu II.

Střet Okcidentu a Orientu
Je zjevné, že pozváním věrozvěstů o žádný střet Západu a Východu nešlo. Nicméně události nehodnotíme jen podle jejich okamžitého významu, ale i podle dlouhodobějších dopadů. Nebýt blahodárného roku 885, kdy byli z Moravy vyhnáni Methodějovi žáci, je vysoce pravděpodobné, že by české země spadly do orientálního civilisačního okruhu, stejně jako Rusko. A to by byla největší tragédie českých dějin. Západ totiž v bojích o investituru caesaropapism úspěšně překonal, čímž vytvořil předpoklady pro vznik demokracie. Ta je na Východě z podstaty věci nemožná.

A na tom nic nezmění různí nekritičtí rusofilové, kteří v Byzanci vidí jedinou římskou říši, jako kdyby nevěděli, že v roce 800 byla II. římská říše na Západě obnovena, nebo se pokouší Anglii obviňovat z caesaropapismu, jako kdyby nevěděli, že anglický král je toliko formální hlavou anglikánské církve, na rozdíl od Byzance, kde byl císař hlavou církve faktickou.

Pravoslavné hlediska vyjádřil Gorazd: Život sv. Cyrila a Metoděje a jejich poměr k Římu a Cařihradu (1936).

Anglosaská civilisovanost

Jistěže všichni Anglosasové nejsou tak rusky barbarští jako europoslanec a šéf Britské národní strany (BNP) Nick Griffin.

Cynthia Payne i v Česku

Slavná bordelmamá Cynthia Payne, která se proslavila možností platit za prostituci stravenkami, logicky získala následovníky i v ČR, jak reportují Lidové noviny: "V některých pražských privátech pak mohou muži za sexuální služby platit stravenkami."

Letter to the Terrorists of Palestine

May 19, 1947, London. The British government protested to the United States government against American fund-raising drives for Palestine terrorist groups. The complaint referred to a "Letter to the Terrorists of Palestine" by playwright Ben Hecht, American League for a Free Palestine co-chairman, first published in the New York 'Post" on May 15. The ad said, "We are out to raise millions for you."

"My Brave Friends, You may not believe what I write you, for there is a lot of fertilizer in the air at the moment. But, on my word as an old reporter, what I write is true. The Jews of America are for you. You are their champions. You are the grin they wear. You are the feather in their hats. In the past fifteen hundred years every nation of Europe has taken a crack at the Jews. This time the British are at bat. You are the first answer that makes sense--to the New World. Every time you blow up a British arsenal, or wreck a British jail, or send a British railroad train sky high, or rob a British bank or let go with your guns and bombs at the British betrayals and invaders of your homeland, the Jews of America make a little holiday in their hearts...."

Vědomost o holocaustu

Často se uvádí, že teprve zpráva Rosenberga a Wetzlera, která byla publikována 15. června 1944, seznámila západní veřejné mínění s holocaustem. Ve skutečnosti již 22. ledna 1944 Roseveltův tajemník veřejně prohlásil při příležitosti zřízení Rady pro válečné uprchlíky: "He stressed that it was urgent that action be taken at once to forestall the plan of the Nazis to exterminate all the Jews and other persecuted minorities in Europe."

Bylo to zřejmě výsledkem snah Bergsonovy skupiny, zejména jevištního obrazu We Will Never Die z 9. března 1943: "There are four million Jews surviving in Europe. The Germans have promised to deliver to the world by the end of the year, a Christmas package of four million dead Jews. And this is not a Jewish problem. It is a problem that belongs to humanity and it is a challenge to the soul of man."

Updated.

Bůh je jen jeden

Soňa Diartová: "Korán jsem četla několikrát a ráda ho otevřu kdykoliv, zrovna tak Bibli, vždyť tyto svaté knihy jsou totéž. Jen jsou trochu jinak napsány a s časovým odstupem. Bůh je jen jeden a je jedno jestli se přikloníme ke křesťanství, judaismu nebo islámu. Měli bychom v první řadě zůstat slušnými lidmi."

A ještě něco.

Článek z blogu

Na blozích se občas objeví text, který prozradí, že jeho autor má vyprávěčský talent.

Protestanti a židé

WEA vyhlásila:

God calls believers to take the gospel to the world. Everyone needs to hear this message including the Jewish people. Proclamation to Israel was Jesus’ priority. It also reflects the apostles’ practice of going to the Jew first. Nothing has occurred since Jesus came that changes the need for Israel and the nations.

* * *

We reject the notion that evangelism is deceptive in claiming that Jews can believe in Jesus. We also reject the accusation that evangelism is the equivalent of spiritual genocide. We affirm the right of Jewish believers in Jesus to practice those traditions that affirm their identity, reflect God’s faithfulness to his people and uphold the Messiahship of Jesus.

ADL odpovídá:

Promoting a campaign to convert Jews away from their faith is a serious affront to the Jewish people and disrespectful to Judaism’s own teachings. Though the World Evangelical Alliance claims it seeks to convert Jews out of their “love” for Jews, we believe that if the WEA really loved Jews, they would respect Jewish teachings and recognize the integrity of Jewish tradition.

* * *

To issue this declaration from Berlin, where the Nazis directed their Final Solution to exterminate the Jewish people, is the height of insensitivity. This Evangelical document is not an offer of love, but a prescription for hate. As long as the WEA teaches that Judaism is incomplete or misguided, anti-Semitism will continue.

Ahistorický článek Věry Tydlitátové

Tydlitátová: "Cyril s Metodějem se pokusili dostat Moravu pod vliv Byzance a vyrvat ji tak ze spárů Západu."

Prézentismus, typický nešvar mnoha lidí dneška, kteří chtějí "historicky bádat" – pohlížení na dávné události prizmatem dneška a výklad těchto události pod vlivem politického názoru.

Tydlitátová jen velice hrubě definuje Západ a snaží se jej postavit do kladného světla vůči byzantskému Východu, ale selhává ve snaze vyložit, co a proč Západ a Východ rozdělilo. Ve skutečnosti šlo o dlouhodobý proces a existovaly zde snahy ještě ve 13. století jej zvrátit (Lyonská unie). Označit velkomoravský spor o ritus "lámáním dějin" ve smyslu, zda budeme patřit na Západ, nebo "do Asie" je účelový historický nonsens.

Chápu, že pro některé lidi je důležité upravovat dějiny k obrazu ideálního konstruktu. Dnes máme ideální Západ a barbarský Východ. Co ale pozdější éra Oty III. a Silvestra II., jejichž pojetí obnovení Říše minimálně silně vykazovalo prvky césaropapismu? Pokus papežství o dominanci nad světskou mocí? Barbarské mučící praktiky fanatického (západního) kalvinismu, včetně jeho (východního) obrazoborectví? A naopak absenci něčeho, jako je inkvizice v Byzanci? Dějiny nejsou černobílé, mezi Západem a Východem existují rozdíly, ale narozdíl od Věry Tydlitátové se nedomnívám, že tyto rozdíly byly dány jaksi "per se", nýbrž podmíněny určitými okolnostmi a chováním aktérů. Už vůbec ale nezakládají nepřátelství, nebo kulturní odcizenost.

V kontrastu s tím vyznívá u Věry Tydlitátové nekritická adorace Jana Husa opravdu komicky. Máme být více na hrdí na bigotního puritána (PDF), jehož přičiněním ztratila na významu první středoevropská univerzita a jehož následovníci rozvrátili lucemburské dílo?

Lotyšská válka o nezávislost

Málo známá je lotyšská válka o nezávislost (1918–20), která skončila ratifikací rusko-lotyšské mírové smlouvy a debelací Lotyšské socialistické sovětské republiky.

Ethnické složení politbyra ÚV VKS(b)

Po ethnickém složení ÚV SDDSR(b) a sovnarkomu, zbývá poslední argument antisemitů: ethnické složení politbyra ÚV VKS(b) (rus. Политбюро ЦК ВКП(б)). Vybral jsem období mezi 17. a 18. sjezdem, protože je to období velkých čistek. Ty začaly tím, když se právě na 17. sjezdu VKS(b) ukázalo, že Kirov je nejvíce populárním ruským politikem, a skončily náhle 17. listopadu 1938 (když si odmyslíme vraždy vězňů v roce 1941).

1. Gruzínec Иосиф Виссарионович Сталин (1919–1953)
2. Rus Климент Ефремович Ворошилов (1926–1960)
3. Rus Михаил Иванович Калинин (1926–1946)
4. Rus Вячеслав Михайлович Молотов (1926–1957)
5. Rus Валериан Владимирович Куйбышев (1927–1935)
6. Žid Лазарь Моисеевич Каганович (1930–1957)
7. Rus Сергей Миронович Киров (1930–1934)
8. Polák Станислав Викентьевич Косиор (1930–1938)
9. Gruzínec Григорий Константинович Орджоникидзе (1930–1937)
10. Rus Андрей Андреевич Андреев (1932–1952)
11. Armén Анастас Иванович Микоян (1935–1966)
12. Ukrajinec Влас Яковлевич Чубарь (1935–1938)
13. kandidát Ukrajinec Григорий Иванович Петровский
14. kandidát Rus Павел Петрович Постышев
15. kandidát Lotyš Ян Эрнестович Рудзутак
16. kandidát Ukrajinec Андрей Александрович Жданов
17. kandidát Lotyš Роберт Индрикович Эйхе
18. kandidát Litevec Николай Иванович Ежов
19. kandidát Rus Никита Сергеевич Хрущёв

Etnické poměry ani nemá cenu počítat.

Updated.

Substituční theologie je zločin proti lidskosti

Inspirativní článek Věry Tydlitátové. Dodávám k němu, že národ Jana Husa dobře ví, že pravda se nedá nadekretovat, i když se mocní snaží sebevíce. Dříve nebo později vyjde najevo.

Update: Supersessionism.

Mt 7, 3-5

Petra Procházková napsala článek o svobodě slova v Rusku. Tak že by se podívala, jak to vypadá v ČR?

Update: Pro Andy bych dodal, že vražda Politkovské je stejným zločinem jako vražda Kasztnera.

Ivana Řápková opět mimo

Chomutovská pimátorka opět potvrdila, že v české státní správě absolutně nevyzná: "Vyzvala kvůli Kocábově podpoře squaterů ke zrušení ministerstva pro menšiny a lidská práva." Kdy už k ní konečně doputuje informace, že žádné ministerstvo pro menšiny a lidská práva neexistuje? Což si takhle přečíst zákon č. 2/1969 Sb.?

Svatá alliance po paroubkovsku

via Bohumil Doležal. Jiří Paroubek 1. 7. 2009 zveřejnil text, kde se na okraji vyjádřil ke svým rozhovorům s Putinem: "Premiér Putin na setkání se mnou hovořil o tom, že nabídne Evropě a USA strategické partnerství na bázi křesťanské civilizace. To jistě stojí za zvážení. Nemíníme bojovat bitvy, které jsme již vybojovány. Reálné hrozby mohou dnes jít odjinud."

Bohumil Doležal to kommentuje: "A na bázi křesťanské civilizace nás pak jako správný ruský imperialista, jehož hluboce zažitou zbožnost nechci nijak zpochybňovat, po ruském způsobu sežere. Mám podezření, že by to panu Paroubkovi zas tak až moc nevadilo, pokud by přitom on zůstal v ČPR (České pravoslavné republice) u vesla."

Není většího důkazu, že ruská zahraniční politika je naprosto konstantní, bez ohledu na régime. Jurodivý nápad cara Alexandra I. tak znovu ožívá. Na základě imperativu p. Zemana vás vyzývám, abyste si všichni ten úchvatný dokument přečetli celý.

Ukázka: "the three allied Princes looking on themselves as merely designated by Providence to govern three branches of the One family, namely, Austria, Prussia, and Russia, thus confessing that the Christian world, of which they and their people form a part, has in reality no other Sovereign than Him to whom alone power really belongs, because in Him alone are found all the treasures of love, science, and infinite wisdom, that is to say, God, our Divine Saviour, the Word of the Most High, the Word of Life."

Ultralevicový pošuk

Britské listy jsou neuchutajícím zdrojem zábavy a poučení. Kde jinde s vážnou tváří otisknout takováto moudra: "Pokud byl někdy ve Velké Británii právní a tudíž demokratický stát, vše se změnilo. Alespoň od té doby, kdy začal porušovat nejdůležitější normy mezinárodního práva jako Chartu OSN či Washingtonskou smlouvu (NATO). Její první článek zavazoval, že se NATO zdrží ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem, neslučitelným s cíli OSN. Po agresích v Jugoslávii, Afghánistánu a v Iráku se z něj stal zločinecký stát."

Český fízl

Podívejte se, co vznikne, když se člověk s životní zkušeností z USA setká s bolševikem: "Nicméně následující věta, které je autorem, je nádherná a měl by si ji poznamenat každý malý aspirující inkvizitor, čekista, fašista nebo aspoň fízl: "A proto by si měl Stwora dávat pozor, CO píše. Jiní už totiž zkoumají také, PROČ to píše." Bu bu bu, Ládíčku, my tě sledujeme. A tebe Štěpánku taky. "

Mon opinion de grandes causes

J’ai lu un texte sur les opinions des jeunes Français au sujet des grandes causes. Cette enquête a été établie par la SOFRES et elle a été commentée par un auteur anonyme. Il n’est pas surprenant que les jeunes soient trop critiques. On voit la même approche dans la guerre des œufs dans la campagne des européennes tchèque.

Les jeunes sont des idéalistes. Ils regardent l’argent comme une chose impure bien que il exprime des valeurs. La stratification sociale en France est compliquée. D’une part la société française est très égalitaire depuis la Grande Revolution, d’autre part il y a des familles très fortunées.

En conclusion je pense que la situation en France et en la République tchèque est différente. La France est une grande nation, la République tchèque est une partie d’Europe central avec un héritage communiste.

Malý český fascista

Odpůrce lidských práv, Karel Dolejší, na Britských listech publikoval článek, jímž se přihlásil k přednímu nacistovi, Carlu Schmittovi, a jímž odmítá svobodu slova v České republice. Ačkoliv s ním nesouhlasím, je určitě cenným příspěvkem do diskusse, protože umožňuje se zamyslit nad vlastními argumenty. Když však Fabiano Golgo zveřejnil jeho zajímavou kritiku, tak se Dolejší překvapivě odkopal jako malý český fascista.

Nejprve odbočka ke Golgovi. Jeho problém je, že ač tady žije tak dlouho, stále nechápe některé typicky české instituty, např. české pojetí ethnicity. Češi zastávají německé pojetí národa (od dob Herdera), zatímco na Západě převažuje starší státní pojetí. Pojem národ a nation proto nejen, že nejsou synonyma, ale znamenají něco úplně jiného, což jsem se marně pokoušel vysvětlovat již na Sprše. Ius sanguinis a ius soli nijak s národností nesouvisí. Osobně považuji ius sanguinis za mnohem lepší koncept než anglosaské ius soli, které vede k pochybné snaze porodit na území USA.

Čech v ethnickém slova smyslu není odvozen od státní příslušnosti. Domnívám se, že převažující pojetí je, že Čechem je ten, kdo umí dokonale česky a vypadá jako Čech, pokud se jako Čech i cítí. To z češství vylučuje Romy a Vietnamce, ačkoliv mohou mluvit i psát lépe česky než většina Čechů, protože nevypadají jako normální Češi, a sudetské Němce, kteří se Čechy být necítí. Ethnicitu lze bez problémů změnit do puberty; od plnoletosti je to prakticky vyloučené.

Podiven ve svých Češi v dějinách nové doby (recense od české chauvinistky) toto Jungmannovo pojetí kritisoval a vyzdvihl Bolzanovo západní pojetí. Jak však ukázal největší žijící český historik, Miroslav Hroch, v Na prahu národní existence, v českém národním probuzení/obrození takové dilemma neexistovalo. Pokud by se Češi nedefinovali ethnicky, tak by nebyli vůbec, resp. by to byli německy hovořící Češi. Ethnická sebedefinice byla conditio sine qua non každého nacionalismu na východ od Rýna.

Nicméně zpět k Dolejšímu. Fascinujeme mne, že když se nějaký cizinec dotkne čecháčka, tak ten okamžitě začne útočit na jeho vlast. Ano, Brasilie jistě není ideální, ale řeč je o svobodě slova v ČR, nikoliv o brasilských favelách. S tímhle "A vy zase bijete černochy" daleko nedojdete, p. Dolejší. Vaše úsilí kriminalisovat myšlenku antisemitismu a neonacismu je totiž ničím nezpochybnitelný fakt. Antisemitism a neonacism je v dnešní PC společnosti jinakostí, ať se to Dolejšímu líbí čili nic.

Dolejší za "důkaz" toho, že není typicky čecháčkovsky intolerantní, vydává to, že "pracoval v "podezřele cizáckých" nevládních organizacích", měl za manželku sudetskou Němku a že bydlí v romské lokalitě a že nechodí "s Čechy" do hospody na pivo. To myslí vážně? Neonacisté také pracují pro zahraniční NGOs, Němce milují a bydlí v romských lokalitách, protože je to lacinější. Zbývá tedy jen nechození do hospody, ale to je záležitosti osobního vkusu, nikoliv znak tolerance k jinakosti.

Co se týká Koestlerovy chazarské theorie, nelze s vaničkou vylévat i dítě. Není sebemenšího sporu o tom, že nějaká část dnešních Židů má chazarský původ; spor je pouze o tom, jaká. Tato část bude větší v Israeli, což jsou v drtivé většině ruští Židé, než v západní Evropě. Zvědavec je sice postaven na spikleneckých theoriích; to však není žádný důvod pro to, aby ČR pronásledovala jeho šéfredaktora.

Fascinující rovněž je, jak Dolejší bez dalšího přijímá tvrzení bílých supremacistů. Jak víte, kolik bělošských hlasů Duke dostal, p. Dolejší? Ono se v USA hlasuje segregovaně? Ve skutečnosti byl Duke 2 roky louisianským poslancem a to je všechno. Republikánské primárky vyhrál proto, že slíbil nižší daně než jeho protikandidát. Sládek byl poslancem 3x déle. Rovněž Dolejšího loyalita k nelegitimním zákonům je pod vší kritiku. Jak by se tento člověk choval za nacismu či kommunismu? Také by otročil norimberským zákonům?

Lze uzavřít, že největším nebezpečím pro českou demokracii nejsou nepočetní neonacisté (podle odhadu Kalibové, který považuji za nadsazený, je jich nejvýše 7 000), nýbrž modří fascisté, kteří označují socialisty za extrémisty, a také čecháčkové typu Dolejšího, kteří jsou intolerantní k jinakosti.

Update: Golgova reakce a reakce Filipa Sklenáře.

Řekněme fascistům ne

To, co se dlouho čekalo, nyní začalo: Vladimír Stwora je stíhán za osvětimskou lež – popírání holocaustu. Je to další ze série skutků, kdy ministr vnitra Pecina v ČR buduje svobodu jako řemen.

Jak vyplývá z líčení Vladimíra Stwory, udání Petra Jakeše (nomen omen) bylo celkem 2x odloženo. Nyní je však ministrem vnitra Pecina a to by tak hrálo, aby si každý o tom, co se stalo před 60 lety za druhé světové války, mohl myslet a psát, co uzná za vhodné.

V této těžké chvíli, kdy bránící se demokracie vystrkuje růžky, jsme všichni Vladimírem Stworou. A musím říci, že jsem hrdý na to, že je tady celá řada lidí, která říká fascistům ne: nejen Jan Čulík ze Skotska a Jiří Drašnar z Kalifornie, ale i Petr Koubský, Martin Malý, Petr Staníček a další.

A "bývalý" bolševik Kotrba naopak potvrzuje úsloví, že kommunista zůstane kommunistou, i kdyby trakaře padaly.

Update: Svobodu slova podporuje i Yamato-san, který si však plete žalobu, obvinění a udání. Skvělý rozbor Tomáše Peciny.

Absurdita po česku

Český ministr hovořící anglicky a konsekutivně (sic!) tlumočený do češtiny.

Divadlo pro obecný lid

Israel a jeho věrný a poslušný pes, USA, předvádějí prostému lidu (který je obyčejně tak zaměstnán, že sotva stačí přečíst noviny, ale ne už o nich přemýšlet) skvostné divadelní drama: Obama je jakoby "jiný" než G.W.Bush s jeho israelskou neoconskou entouragí (Rahm Emanuel je zcela v pozadí a nikde se moc neukazuje). Israel se jakoby zlobí a moc se s Obamou nekamarádí. Zbytek nepřemýšlejícího světa si dělá illuse, že to bude o něco lepší. A Israel zatím staví 300 nových domů na území, kde je to illegální i podle israelských měřítek. Pokud si toho někdo všimne, bude se Israel zase "jen bránit", bílým fosforem, tentokrát na Západním břehu. Anebo z těch 300 domů s velkou slávou 100 zbourá a bude rozhořčeně poukazovat na to, že učinil vstřícné kroky a že to jsou Palestinci, kteří nechtějí mír, a evropská antisemitská levice, která je v tom podporuje.

Hájkova Smrt ve středu

Ukázka v PDF. Poněkud upovídané, ale moc krásně vysázeno.

Jak to bylo s Gruzií

Tak se téměř po roce ukazuje, že to, co bylo jasné už téměř před rokem, nyní konečně potvrzuje i Západní Evropa. Nicméně zapřísáhlé neokonservativce nepřesvědčí asi nikdy nic.

O důvěře

Rozhovor v Novém prostoru. Když je Jan Keller pod dozorem (zde moudrého tazatele Jana Sterna), tak se dá číst, neboť je vcelku prost obvyklé demagogie.

Eurábia: Jen zírám

Přiznání šéfredaktora: Jak jsem přestal věřit oficiální verzi o 11. září

Přiznám se, že jsem teď Eurábii dlouho nečetl, ale tohle mne opravdu hodně překvapilo.

Rozhovor s Kunderou

Francouzsky + o Žertu z roku 1968, když ještě francouzsky tolik neuměl.

Mediokracie v praxi

Na Festivalu politické písně. Netřeba připomínat, že ve skutečnosti je to v naprosté většině případů dosti jinak.

Opponenti proponenty české formy mediokracie označují za modré fascisty. Domnívám se, že to není příliš výstižné, protože znakem této skupiny není autoritářství, nýbrž intolerance a nevzdělanost. Vyhlašuji proto anketu, která by pro tyto mediokraty našla lepší označení.

Vavákův názor na Rusy

via Jaromír Slomek. Z roku 1800:

Těch Rusů, našich hostí,
již máme všichni dosti
Jestli tu dlouho budou,
učiní zemi chudou,
an prve málo měla,
neb všechna zhubeněla
skrz tak dlouhý čas vojny
a živení lid zbrojný...
Kdo ty Rusy trochu zkusí
o škodách povídat musí

Ševče, drž se svého kopyta

Miss všeho možného, např. footballové soutěže, Dominika Hužvárová (její stránky fungují jen v M$IE) "žádá poslance a poslankyně, aby z navrhovaného znění zákona vypustili ustanovení zavádějící údajně presumpci viny. "I u jiných trestných činů, jako je znásilnění nebo přepadení, existuje presumpce neviny," uvedla modelka; oběti těchto činů jsou přitom podle ní v obtížnější situaci než diskriminovaní lidé." Tento nesmysl samozřejmě Lidové noviny ponechaly bez kommentáře, což svědčí o jejich úrovni.

Kdyby se slečna méně starala o svůj vzhled a více studovala, pak by třeba pochopila nejen triviální rozdíl mezi občanským a trestním právem, ale užitečnost feminismu. I když od někoho, kdo se živí svým tělem, zřejmě nelze podporu zrušení genderu očekávat.

Pro Alexe Juchelku

Na jeho žádost.

Polské koncentráky pro Němce

Zgoda, Jaworzno a Potulice. Většinou se jednalo o přímé pokračování nacistických koncentráků, jen s novými vězni. Jedním z nejhorších velitelů byl Šlomo Morel.

Persekuce kommunistů

Začalo to persekucí neonacistů, pokračuje to persekucí kommunistů: na snímku je uprostřed "zakázaný" prapor. Kdy už konečně fašisté "bránící demokracii" přestanou omezovat svobodu v ČR?

Pokárání od capa di tutti capi

via Malý čtenář. Pěkná glossa s ostrým myšlením.

Analysa porážky liberálů

Z pera Milana J. Hamerského. Je smutné, že liberálové (ALDE) mají v ČR tak málo voličů.

Nacionální konservativism

Jejich českým webovským periodikem je Délský potápěč. Je zvláštní, že ještě neobjevili Karla Kramáře a jeho národní demokraty a místo toho se více inspirují německou konservativní revolucí 20. let, Spenglerem, Jüngerem a Schmittem.

S ostatními paleokonservativci mají společný důraz na tradiční hodnoty: pro-life, proti embryonálnímu výzkumu, pro trest smrti, proti registrovanému partnerství a sekularisaci, pro veřejnou roli organisovaného náboženství, proti drogám, prostituci, pornografii a euthanasii. Přidávají důraz na ethnicitu. Od neokonservativců se liší v tom, že mají klassický postoj k ekonomice a zahraničním vztahům.

Údajně též podporují nukleární rodinu, což mi přijde sporné.

Rozhovor s ministryní spravedlnosti

Raději bez kommentáře.

Volit ODS?

Decentralisace přináší své plody. Kdyby ještě existoval Severočeský kraj jako volební, ODS bych volit nemohl. Takhle sice Řápkové hlas hodit nemusím, ale mám volit stranu, která má haiderovce na svých kandidátkách?

Amatérism v české vrcholové politice

Martin Bursík řekl: "když proti mně Dana Kuchtová kandidovala na sjezdu, rozdávala analýzu o tom, jak jsou zelení neúspěšní ve vládě. Podíval jsem se do vlastností souboru – a jeho autorem byl jeden z vedoucích odborných analytických skupin v Lidovém domě [Martin Kloz]."

Nový process s Horákovou

via Tomáš Pecina. Poté, co byl odvysílán úspěšný dokument o processu s Horákovou a spol., stalo se módou vše přirovnávat právě k němu. Nicméně terroristické régimy, jako nacism nebo kommunism do Chruščova, byly extrémní. Byly extrémní v tom, že stanovily neuvěřitelně drakonické tresty (zpravidla trest smrti) i za zcela banální provinění. Problém rozsudků soudů státního terrorismu byl ve výroku o trestu, nikoliv ve výroku o vině (po prostudování některých nových dokumentů se domnívám, že odboj byl širší, než jsem si dříve myslil).

Dnešní régime má cenu srovnávat s kommunismem po roce 1954, zejména s normalisací, dnešní process s pořadateli koncertů závadové hudby (PDF) s processem s Plastiky, kteří byli odsouzeni za výtržnictví: Ivan Jirous na 18 měsíců, Pavel Zajíček na 12 měsíců, Svatopluk Karásek na 8 měsíců a Vratislav Brabenec na 8 měsíců. Kolik se za závadovou hudbu podle § 260 TZ dává dnes?

Dokladem kontinuity kommunistické a nynější myšlenkové policie je obvinění z útoku č. 7 (p. 6 obvinění), v němž se skví tato věta: "V uvedené písni od slovenské skupiny Krátký proces je kladen důraz na násilí a společný boj rasistických, dnes neonastických, skinheads, resp. stoupenců hnutí Národní odpor, proti třídnímu nepříteli, kterým je myšlena obecně krajní levice (Antifa), ale i romská menšina společnosti." (pravopisné chyby opraveny) Nevím, jak vy, ale já tam žádný třídní boj nevidím.

Příklady závadových písní: Hail & Kill a Swastika Eyes.

9/11 a konspirační theorie

Roman Joch applikoval Occamovu břitvu zcela správně: "Ale zpět k Petru Hájkovi. Neuvědomuje si logický defekt své konspirační teorie? Režim, který je natolik padoušský, že sám sobě způsobí 11. září, aby mohl rozpoutat válku civilizací a dobýt svět, je zároveň nutně natolik padoušský, že rozpoutá válku civilizací a začne dobývat svět rovnou, aniž by se obtěžoval se zabitím 3000 svých občanů, zničením svého finančního centra a zdemolováním části svého ministerstva obrany! Stačí mu nechat zmasakrovat pár desítek amerických občanů v pár arabských muslimských zemích a casus belli je zde plně dostatečný. Z hlediska gangsterských konspirátorů – kdyby konspirační teorie byla pravdivá - 11. září by pro jejich účely bylo zbytečné a nadbytečné. Tu záminku pro válku si americký režim mohl vytvořit mnohem jednodušeji, pokud byl natolik padoušský, jak si Petr Hájek myslí, že byl.

Navíc takováto konspirace by pro konspirátory byla nejen zbytečná a nadbytečná, ale i osobně nebezpečná. Konspirace za účelem vraždy amerických občanů na americkém území je hrdelní zločin (ve státě New York, kde bylo WTC, i ve státě Virginia, kde se nachází Pentagon, mají trest smrti) a kdyby tak mamutí konspirace praskla – neboť mamutí být musela, což znamená, že pravděpodobnost jejího prozrazení musela být od počátku velmi vysoká – pak by ti konspirátoři dostali elektrické křeslo. Stálo by jim to za to? Když to, o co jim podle Petra Hájka šlo – tj. vehnat Ameriku do války – šlo přece udělat mnohem snadněji (stále předpokládáme to, co si myslí Petr Hájek, tj. že lidé v americké vládě byli maniakální vrahové). Toto je ta největší slabina konspiračních teorií o 11. září 2001."

Ethnické složení Sovnarkomu

motto: "V první fasi revoluce bylo židovských komisařů přes 90 %" Vodník

Ve skutečnosti byl v 15členném Sovnarkomu jeden jediný Žid: Trockij. V dalších letech to bylo podobné: "При Ленине среди 15 членов Совнаркома был один еврей (Троцкий) и один грузин (Сталин). Все остальные были русскими. После смерти Ленина председателем Совнаркома стал Алексей Иванович Рыков. У Солженицына он упомянут мельком ("этнически русский" деятель партийной оппозиции Сталину), но о том, что Рыков 6 лет возглавлял правительство России, - ни слова. Из 8 заместителей Рыкова - один еврей (Каменев), один латыш, один украинец, двое грузин и трое русских. С 1923 по 1930 год наркомами были 23 человека: пятеро евреев (среди них - те же Троцкий и Каменев), один молдаванин (Фрунзе), один поляк (Дзержинский), один латыш (Рудзутак), один армянин (Микоян), двое грузин (Сталин и Орджоникидзе); остальные 12 (более половины, не считая Рыкова) - русские."

Motto článku tedy není ničím jiným než antisemitským blouzněním, v rozporu s fakty.

Polemika s Vodníkem a Astrem

Zásadní problém s Vodníkem je v tom, že je trénovaný na sv. Trojici, takže je schopen zastávat dvě protichůdné these zároveň. Tak i zde nejprve tvrdí, že podstatou člověka je zvíře v nás, aby vzápětí napsal: "přirozenost člověka je pokažená", tj. že duše (= přirozenost) je nezkažená, zatímco reálný člověk je pokažený. Tak si, Vodníku, laskavě vyberte, zda duší člověka je zvíře, nebo anděl. Pak teprve můžeme v polemice pokračovat. Já tvrdím, že člověk nic jako duši nemá. To, k čemu ho nutí podvědomí, nemá relevanci. Relevanci má toliko, zda těmto zvráceným nutkáním podlehne či nikoliv.

Složení ÚV SDDSR(b) je officiální a všechny prameny ho uvádějí stejně. Pokud máte po ruce opak, sem s ním; do té doby je Vaše tvrzení nepodložený blábol. Zároveň bych Vás chtěl upozornit, abyste si laskavě nastudoval rozdíl mezi "ústředním výborem" a "politbyrem", abyste si nepletl hodinky a holinky. Například v roce 1918 žádné politbyro neexistovalo.

Co se týká významu jednotlivých politiků, to je obtížně měřitelné. Samozřejmě, že takový Lenin měl větší slovo než třeba Stalin. Nicméně v ÚV měl každý člen jeden hlas, a proto o ruské politice rozhodoval Krestinskij naprosto stejně jako Lenin. Krestinskij byl navíc členem Vašeho oblíbeného politbyra, takže byl velice významný.

Pokud budeme hovořit o relativní účasti, tak byste klidně mohl hovořit o tom, že VŘSR bylo dílem Lotyšů. Absurditu jistě uznáte sám.

Je mi líto, ale stát, který přepadne skoro všechny svoje sousedy jen proto, že se nedokáže smířit s tím, že Velké Srbsko zaniká, je velice smutný fakt. Váš přístup mi vtipný nepřipadá, a to ani perversně. Naštěstí kromě subjektivního prvku (konec srbského Hitlera – Miloševiće) je zde také objektivní: Srbsko se víceméně opět dostalo na svou přirozenou velikost z konce 19. století.

Zásadní problém s Astrem je v tom, že se neumí držet thematu. To, že esera a čistokrevného Rusa Kerenského z naprosto neznámého důvodu zamotal mezi židovské bolševiky, přešel naprosto s klidem a místo toho mluví o šéfech NKVD. Jak to souvisí s 10. lety a VŘSR? Vůbec nijak. Stalin si tam ve 30. letech dosadil své lidi. Pak neustále hovoří o židech, jako kdyby židé byli viníky kommunismu. Astře, vždyť i Vám přeci musí být zcela jasné, že židé stejně jako pravoslavní nemají s VŘSR společného vůbec nic.

Co se týká chazarské theorie, už mnohokrát bylo napsáno, že podíl Chazarů na Aškenázech je výrazně minoritní, maximálně 10 %. Drtivá většina ruských Židů přišla ve středověku z Německa, mluvila jidiš, tj. dialektem němčiny. Tak že byste to, Astře, konečně akceptoval? Nebo se Vám to nehodí do krámu a Vaše utkvělé představy mají přednost? Jak známo, Arabové žádnou jadernou zbraň nemají, ani nejsou žádné zprávy o tom, že by ji vyvíjeli, takže "ciste semitska jaderna naloz" s "poselstvim Koranu" je ničím nepodložený blábol.

A k věci: Můj článek byl o VI. a VII. ÚV bolševické strany. O tom, co se dělo ve 20. a 30. letech neříká vůbec nic. Nicméně Vás mohu ubezpečit, že počet Židů z té téměř třetiny neustále klesal. Omlouvám se, za svá poměrně příkrá slova, ale má-li si LW ponechat jistou úroveň, tak ji není možné zaplavovat takovými bláboly, které kritisuji.

Ethnické složení ÚV SDDSR(b)

Protože Astr tady neustále papouškuje nesmyslná tvrzení antisemitů o tom, že ÚV SDDSR(b) byl převážně židovský (včetně takové absurdity, že eser a ethnický Rus (popův syn!) Kerenskij byl členem ÚV SDDSR(b)), místo toho, aby si to ověřil v seriosních pramenech, rozhodl jsem se, že to uvedu na pravou míru. Snad to konečně umožní, aby se na tuto strašnou událost, VŘSR, dívali objektivněji a nevybírali si fakta podle apriorní these.

V srpnu 1917 se bolševici (Lenin) sloučili s mežrajonci (Trockij). Ve 29členném 6. ÚV bylo 8 Židů, tj. 28 %. Ethnických Rusů bylo 14, tj. 49 %. Konkrétně:

1. Rus Fjodor Sergejev – Artjom (1883–1921),
2. Lotyš Jānis Bērziņš (1889–1938),
   
3. Rus Andrej Sergejevič Bubnov (1883–1940),
4. Rus Nikolaj Ivanovič Bucharin (1888–1938),
5. Polák Feliks Dzierżyński (1877–1926),
6. Žid Grigorij Jevsejevič Radomyslskij – Zinovjev (1883–1936): zvolen 132 hlasy,
7. Žid Lev Borisovič Rosenfeld – Kameněv (1883–1936): zvolen 131 hlasy,
8. Ruska Alexandra Michailovna Kollontaj (1872–1952),
9. Rus Nikolaj Nikolajevič Krestinskij (1883–1938),
10. Žid Vladimir Iljič Uljanov – Lenin (1870–1924): zvolen 133 hlasy,
11. Rus Vladimir Pavlovič Miljutin (1884–1937),
12. Ukrajinec Matvej Konstantinovič Muranov (1873–1959),
13. Rus Viktor Pavlovič Nogin (1878–1924),
14. Rus Alexej Ivanovič Rykov (1881–1938)
15. Žid Jakov Michailovič Sverdlov (1885–1919),
    
16. Lotyš Ivars Smilga (1892–1937),
17. Žid Grigorij Jakovlevič Brilliant – Sokolnikov (1888–1939),
18. Gruzínec Josef Besarionis dze Džugašvili – Stalin (1878–1953),
19. Žid Lev Davidovič Bronstein – Trockij (1879–1940): zvolen 131 hlasy,
20. Žid Mojsej Solomonovič Urickij (1873–1918)
21. Armén Stepan Gevorgi Šaumjan (1878–1918);
22. kandidát: Gruzínec Prokopius Aprasionovič Džaparidze (1880–1918),
23. kandidát: Žid Adolf Abramovič Joffe (1883–1927),
24. kandidát: Rus Alexej Semjonovič Kiseljov (1879–1937),
25. kandidát: Rus Georgij Ippolitovič Oppokov – Lomov (1888–1937),
26. kandidát: Rus Jevgenij Alexejevič Preobraženskij (1886–1937),
27. kandidát: Ukrajinec Mykola Oleksijovyč Skrypnyk (1872–1933),
28. kandidátka: Ruska Jelena Dmitrijevna Stasova (1873–1966),
29. kandidátka: Ruska Varvara Nikolajevna Jakovleva (1884–1941).

V ÚV KSR zvoleném na VII. sjezdu, který měl 23 členů, bylo 7 Židů, tj. 30 %. Ethnických Rusů bylo 9, tj. 39 %. Konkrétně:

1. Rus Artjom,
2. Rus Bucharin,
3. Rus Michail Fjodorovič Vladimirskij (1874–1951),
4. Polák Dzierżyński,
5. Žid Zinovjev,
6. Rus Krestinskij,
7. Žid Michail Laševič (1884–1928),
8. Žid Lenin: zvolen 34 hlasy,
9. Žid Sverdlov,
10. Lotyš Smilga,
11. Žid Sokolnikov,
12. Gruzínec Stalin: zvolen 32 hlasy,
13. Ruska Stasova,
14. Žid Trockij: zvolen 34 hlasy,
15. Rus Vasilij Šmidt (1886–1938);
16. kandidát: Lotyš Bērziņš,
17. kandidát: Žid Joffe,
18. kandidát: Rus Kiseljov,
19. kandidát: Rus Lomov,
20. kandidát: Ukrajinec Grigorij Ivanovič Petrovskij (1878–1958),
21. kandidát: Lotyš Pēteris Stučka (1865–1932),
22. kandidát: Žid Urickij,
23. kandidát: Rus Alexander Gavrilovič Šljapnikov (1885–1937).

Z toho je jasně vidět, že Židé ve vedení bolševiků byli vždy jen menšinou a naopak Rusové vždy jasnou většinou.

Updated.

Srbská mafie

Jedním z největších problémů EU je srbská mafie – Naša stvar. Srbsko si s ní za vlády Miloševiće a nacionalistů nedokázalo poradit: "During the period starting with the Yugoslav wars and ending with the death of the Prime Minister of Serbia, connections between the mafia and the government were obvious and even exposed, corruption was rampant in most branches of the government, from border patrols to law-enforcement agencies." Vrcholem její činnosti byla Đinđićova vražda. Uvidíme, zda prozápadní srbská vláda ji dokáže omezit na snesitelnou úroveň.

Výzkum israelského kolektivního vědomí

Před časem vyšel v Arec článek o israelském kolektivním vědomí. Jeho závěry jsou tristní: "Israeli Jews' consciousness is characterized by a sense of victimization, a siege mentality [= Abwehrpsychose, poznámka G. P.], blind patriotism, belligerence, self-righteousness, dehumanization of the Palestinians and insensitivity to their suffering."

K tomu přispívá národní mythologie: "Among the same Jewish public, 40 percent are unaware that at the end of the 19th century, the Arabs were an absolute majority among the inhabitants of the Land of Israel. Over half of respondents replied that in the United Nations partition plan, which was rejected by the Arabs, the Arabs received an equal or larger part of the territory of the Land of Israel, relative to their numbers; 26.6 percent did not know that the plan offered the 1.3 million Arabs a smaller part of the territory (44 percent) than was offered to 600,000 Jews (55 percent)."

Na druhou stranu, většina už uznává, že Palestinci byli vyhnáni: "However, his study shows that a larger percentage of the Jewish population in Israel believes that in 1948, the refugees were expelled (47.2 percent of respondents), than those who still retain the old Zionist version (40.8 percent), according to which the refugees left on their own initiative." Kéž bychom se jednou k tak pěknému číslu dopracovali v případě vyhnání Němců.

Podotek k Filipovi

Můj článek byl o problému adolescentů. Když už ale Filip kousl do kyselého jablka pedofilie, což je vedle antisemitismu největší tabu Západu, tak několik poznámek:

1. Přes různé fígle se zletilostí apod. je pedofilie jasně definovaná: Je to sexuální orientace na nedospělé. Dospělost je v celé živočišné říši nezpochybnitelně vymezená schopností mít vlastní potomky. U chlapců je to tedy schopnost ejakulace, u dívek je to menarché, byť obě funkce zpočátku nefungují právě optimálně.
2. Pubarché není znakem dospělosti; k ní dochází dříve. Je mi líto, ale ve fasi Tanner II je dotyčný ještě nedospělý.
3. Sex s nedospělými je skutečně nezdravý, protože příroda s ním nepočítala.
4. Na druhou stranu souhlasím s tím, že opressivní výchova musí skončit. Na prvním stupni je vše co-ed, proč ne i na druhém stupni?

Protože Filip svou reakci pojal velice košatě, tak se vyjádřím i k ostatním otázkám. Ke gay&lesbian ideologii jsem velice skeptický. Nebýt homofobů, vyjádřil bych svou nechuť mnohem otevřeněji. Takto mám pocit, že bych kálel do vlastního hnízda ochránců lidských práv. S kritikou tedy počkám do plného a žádoucího zrovnoprávnění gayů a leseb, tj. dokud nebudou mít možnost adoptovat děti. Tím nastane čas zaměřit se i proti této ideologii.

Není pochyb o tom, že muž muži rozumí více a stejně tak žena ženě. Nicméně podstatou existence sexuality, jejíž vznik evoluční biologové podle tvrzení Jaroslava Flegra nedokáží uspokojivě vysvětlit, je spojení právě málo podobných jedinců: samce a samičky. K štěstí to opravdu může stačit, jak potvrdí každý zamilovaný. Pro vztah k jednotlivcům stejného pohlaví máme jinou instituci: přátelství.

Nevím, kolik lidí má zkušenosti s vášnivým líbáním protějšku stejného pohlaví. Ale když už to někdo udělá, tak to udělá proto, že dotyčný je stejného pohlaví, nikoliv navzdory tomu. Articistní vzdychání Ladislava Klímy z dob, kdy homosexualita byla zločinem, není třeba brát příliš vážně.

Závěrem si nemohu pomoci, ale Filipova these o dlouhodobých erotických vztazích adolescentů mi připadá puritánská.

Obamova popularita v Israeli

Nějací antisemité natočili toto video v Jerusalémě. "Co si myslíte o Obamovi?"

Zpověď člověka, kterého semlela media

Odvrácená strana nechtěné popularity.

Řešení pro adolescenty

Filip Sklenář přišel s analysou a řešením závažného problému adolescentů: Co s jejich neukojeným libidem? ("Chlapci opojení testosteronem jsou tedy odsouzeni k sexuální frustraci, výsledkem čehož je vandalismus, kriminalita, zvýšená konzumace alkoholu a drog a celá řada psychologických poruch.") Je to závažný problém, jak o tom svědčí původní wikipedie, která je v převážné většině ovládána právě adolescenty s neukojeným libidem, a podle toho taky vypadá.

Řešení, které Filip nabízí, tj. gay životní styl, však řešením není. To je vždy jen náhražka, ve vězeních, v kasárnách, všude, kde establishment potlačuje sexuální potřeby "chovanců" za účelem jejich vykázání do posice ovládaných.

Přitom Filip sám svou bystrou myslí přišel na skutečné řešení: "Mezi ženami zralejšími, které jediné mohou chlapcům krátce po pubertě aspoň částečně stačit v jejich neutuchajícím sexuálním apetitu, se příliš nenosí navazování vztahů učitelka-žáček." Po tom, co homofobie byla zcela správně vykázána jako postoj, kteří slušní lidé nezastávají, je na řadě ageism.

Updated.

Analysa volebního programu ČSSD

Z pera Martina Machaye.

Olympia - 1. část

Mezi 5. a 6. minutou je chyba, ale pak film pokračuje normálně.

Masarykova sekta

Při současné adoraci Tomáše Masaryka je tristní, že veřejnost neví prakticky nic o jeho politické činnosti.

V 70. a 80. letech měli Češi v Čechách ideální systém dvou politických stran: konservativní Národní strany (staročeši) a liberální Národní strany svobodomyslné (NSSv; mladočeši). To se však nelíbilo intelektuálům, kteří toto soupeření dvou stran považovali za shnilé. Byli to 3 tzv. realisté: Josef Kaizl (inklinoval ke staročešství), Karel Kramář (inklinoval k mladočešství) a Tomáš Masaryk (byl svůj).

Z obou stran považovali realisté za solidnější Národní stranu. Jenže pak přišly Punktace a Národní strana byla smetena. Realisté volky nevolky vstoupili do NSSv. Zatímco Kaizl i Kramář se jako realističtí politici bez problémů začlenili (dokonce stranu převzali, když extrémisty typu Vašatého postavili na vedlejší kolej), TGM již v roce 1893 stranu opustil (spíše by bylo na místě říci, že byl vyhozen). Wikipedisté k tomu nesmyslně uvádějí: "Jednou z příčin byla skutečnost, že se mu rodina rozrostla o další dvě děti – Jana a Olgu." Ve skutečnosti bylo příčinou Masarykovo nečestné jednání v Šromotově affaiře. Masaryk pak začal kolem sebe budovat hlouček svých, o generaci mladších obdivovatelů, jemuž se říkala Masarykova sekta. Své názory publikovali v novinách Čas (1887–1915).

K předním realistům patřil i Josef Svatopluk Machar. Ten prozřel až v roce 1932, kdy se TGM nepostavil čelem k jeho dopisu o neblahém účinkování Hradu v Stříbrného a Gajdově affaiře. Machar se pak stal kritikem Hradu, o to nebezpečnějším, že viděl dovnitř.

K Zídkově anotaci (nejde o žádnou recensi, jak mlží Slomek) bych dodal, že abdikace je resignace hlavy státu (demisse je resignace ministra). V Macharově případě je proto vhodnější hovořit o resignaci.

Koncert Plastic People v Israeli

Že je velká většina lidí z bývalého androše zblblá americko-israelskou propagandou (kterýžto effekt je značně posílen jejich nikoli sporadicky se vyskytující vypitózou), to mi bylo známo vždy. Přesto jsem se neubránil pocitu zklamání, když jsem se dozvěděl, že PPU koncertovali 30. dubna t.r. zdarma v telavivském Israeli Opera Courtyard. Tereza Spencerová:

"Když jsem se zhruba před dvěma měsíci ptala jednoho z jejich členů, proč kapela, která je u nás symbolem vzdoru proti totalitě a bezpráví, jede hrát zrovna do Izraele, řekl mi, že neví, kdo za tu válku v Gaze vlastně mohl a že Izrael byl možná při zabíjení civilistů v právu…"

Svět mého mládí mi zas o poznání zošklivěl...(a ani jsem nemusel před týdnem potkat v metru Kabeše, kterého jsem poznal jen proto, že vedle mě kráčela jedna z jeho bývalých milenek, jež ho identifikovala)

Odmítnutí Vieweghova dovolání

Sp. zn. 30 Cdo 2311/2007: in extenso.

Paroubek pochválil Macháčka

Bylo to za 2 jeho články.

Bitva v Teutoburském lese.

Dovoluji se upozornit na výbornou připomínku Ondřeje Šlechty jednoho výročí, jež je významnější než to obecné povědomí vnímá.

Němečtí kamikadze

Několik mladých Němců (podle všeho neonacistů nebo sympathisantů) spustilo bizzarní akci: udávají sami sebe za pochybování o holokaustu! Pozor, zpráva je via Rense.com, což je obskurní server, jehož důvěryhodnost je nezřídka právem brána v potaz.

Nejslavnější židovský fascista

Byl jím Abba Ahimeir (אב"א אחימאיר‎ 1897–1962). Narodil se v Rusku (symptomatické) a dissertaci psal o Spenglerově Zániku západu (rovněž symptomatické).

Svou kariéru začal jako bolševik, ale odvrátil se od kommunismu, jakmile poznal, že bolševism není nic jiného než ruské nacionalistické hnutí. Ostře kritisoval dohodu sionistů s nacisty ze srpna 1933.

Právo na anonymitu a čulíkovština

Jak známo, největší stokou českého Internetu bývaly Novinky. Před časem tam zavedli velice přísnou registraci za účelem identifikace kommentátorů a nyní už stokou nejsou. Nudné a nezajímavé jsou tamní kommentáře i nadále.

Jak se ukazuje na Týdnu, když se na serveru, kam jinak moc lidí nechodí, nakupí bez dozoru kritická massa, i ze slušného serveru se stane stoka. Řešení ale nejsou "občanky" pro internauty. Řešení je regulace diskussí. Např. University of Chicago Law School Faculty Blog nesmyslnou identifikaci nevyžaduje, jak o tom svědčí kommentoři Mark, KB, Roach a další. Řád fakultního blogu je úplně jiný. Přečtěte si ho a pak třeba poznáte, jak je čulíkovský program identifikace jako záruky kvalitní diskusse nesmyslný. Selhání Novinek to potvrdilo v plné nahotě.

Jiří Pehe k tomu dodává: "Zároveň je to vše doprovázeno neochotou z anonymity vystoupit i v případech, kdy se takový člověk nemusí nutně bát nějakého postihu. Neochota jít s kůží na trh není přitom nezbytně vždy zbabělost; často je to prostě vypočítavost a nemorálnost. V našem případě jistě i neblahý pozůstatek bývalé éry. Z pozice anonyma prostě můžu beztrestně urážet, kopat kolem sebe. „Nandat“ to těm, na něž útočím, aniž bych musel tváří v tvář oponentovi svoje názory obhajovat."

Nemohu si pomoci, ale v tomto případě z Peheho mluví egoism. Pehe se proslavil jako hlavní poradce Václava Havla, popularita má ale kromě kladných stránek i odvrácené: nenávist davu (každý známější člověk má spoustu nepřátel či závistivců). Využívá-li Pehe své popularity (jinak by blog na Aktuálně.cz neměl), nemá si stěžovat na odvrácenou stránku této věci. Nic mu totiž nebránilo, aby své texty publikoval pod pseudonymem. Kvalita by se prosadila sama.

Co je to fašism

V polemice s mými články, které vajíčkovou válku označily za modrý fašism, AndyO ocitovala wiki. Vzhledem k tomu, že jsem známým "zakladatelem" wiki, mám o úrovni tamních článků jasnou představu. Zde sice historický fašism charakterisuje docela přesně, nicméně, historický fašism zanikl v roce 1945 lynchem Mussoliniho. Tím se tento pojem uprázdnil a je možné ho využít na jiné účely. Např. pro odpůrce demokracie a lidských práv, antidemokraty.

Wiki: "Similarly, fascism as an ideology is also hard to define. Originally, "fascism" referred to a political movement that existed in a single country (Italy) for less than 30 years and ruled the country from 1922 to 1943 under the leadership of Benito Mussolini. Clearly, if the definition is restricted to the original Italian Fascism, then "fascism" has little significance outside of Italian politics. Most scholars prefer to use the word "fascism" in a more general sense, to refer to an ideology (or group of ideologies) that was influential in many countries at many different times."

Ve výmarské republice měly bojůvky všechny strany, SPD nevyjímaje. Nicméně Reichsbanner byl v pouličním násilí aktivní málo, to bylo hlavně domainou nacistů (SA) a kommunistů (RFB). Např. v roce 1930 byli sociální demokraté obětí kommunistického násilí v Magdeburku, když byli zasypáni kameny a láhvemi.

Updated.

Petr Mach o Straně svobodných občanů

Zajímavá je pasáž o šináglovském antikomunismu ODS a odlišování se této strany od ČSSD.

ČSSD by měla svou paranoiu krotit

Jako kdyby nestačilo, že ČSSD podle mého názoru zcela nepodloženě obvinila ODS z vajíčkové války. Za nejslavnější modrou fašistku falešně označili Lucii Litomiskou. Jak upozorňuje Stream, podoba je prakticky nullová. Trochu méně paranoie bych v ČSSD prosil.

Update: Týden vypátral, že modrou fašistkou není Lucie Litomiská, nýbrž studentka Nina (aka Aloha). Stejně tak se od nesmyslného obvinění distancuje Josef Myslín. Petr Nachtmann je známý ostrostřelec; kdysi na svém serveru publikoval článek o opravdovém dětském pornu, které jinak podle zjištění Martina Maniše na Internetu prakticky neexistuje.

Nečitelná země

Václav Bělohradský se se svým článkem "Nečitelná země", publikovaném v deníku Právo 23. 5., projevil jako politický komentátor světového formátu. Konkretizuje na příkladu České republiky to, co političtí myslitelé Carl Schmitt a Julien Freund tvrdili již na úrovni teoretické: politiku nelze redukovat na boj "dobra" se "zlem", tedy na subjektivní (zne)užívání morálky.

Bělohradský tvrdí, že česká politická a mediální scéna upadla do marasmu černobílých hodnotových klání mezi modrým a rudým týmem, namísto toho, aby se zabývala skutečnou otázkou politiky: jak dojít k většinové společenské shodě k vyřešení konkrétní politické otázky. Jinými slovy, například pro vyřešení otázky evropské integrace je naprosto bezpředmětné, jestli ji podporuje socialista nebo obláčkově modrý neoliberál, stejně tak není vůbec důležité, jestli politik, který ji zavrhuje, je politikem oblíbeným (Václav Klaus?) nebo naopak ne (Vladimír Železný?). Hodnoty a morální pozice budou vždy do určité míry odlišné, ale to nemusí zabraňovat tomu, aby se došlo ke shodě nad konkrétním řešením.

Aféra s "házením vajec" byla přesně takovým vítězstvím osobních pocitů a hurá emotivnosti nad diskusí a rozborem myšlenek: namísto zamýšlení nad politickou sterilitou viděnou v rádoby-souboji ČSSD a ODS (a jejich promptním anihilování v politickém souboji), se házela vejce.

Humorista Filip Sklenář

Pro pana Sklenáře je lidský život - pokud to není život židovský - statistickou položkou. Potenciální české dětské oběti jsou pro něj "kusy spratků" a na jaderné problémy s KLDR má on taktéž svoje řešení.

Jestlipak by se pan Sklenář zasmál, kdybych napsal humorný článek o tom, jak Rusové s čínskou pomocí nukleárně zpacifikují Israel, doporučí USA a EU záběry na Youtube a začnou k nám dovážet íránskou ropu za 200% dnešní ceny? I doubt it...

Mám za to, že by se měl pan Sklenář věnovat pouze thematu, kterému skutečně rozumí.

Nahý Topolánek

Formulace: "nejméně jeden snímek zachycoval bývalého českého premiéra Topolánka nahého v zahradě vily" vzbuzuje otázky, jak se český premiér na návštěvě u italského premiéra choval.

Update: Topolánek po dlouhém mlčení popřel, že by takové snímky vůbec existovaly.

Update 2: Fotka nahého Topolánka z El País.

CNN a "evropský superstát"

Následující video obsahuje vysoce zajímavý výňatek ze starší (červen 2007) reportáže CNN, kde moderátorka varuje mírumilovné, hamburgery-pojídající americké diváky před vzestupem ďábelského, proti-amerického evropského superstátu. Přesvědčení eurofederalisté si mohou jen povzdechnout, že evropská realita není ve skutečnosti tak růžová, jak se jí americká propaganda snažila vylíčit. Zároveň to však ukazuje, co je opravdovou obavou americké hegemonie a tak i dává za pravdu tvrzení, že silné evropské společenství nebude možné vybudovat nežli vymezením se proti Spojeným státům.

Svobodná diskusse

Polemika s Michaelou. Pro přemíru vyjádření k vajíčkové válce jsem se dosud nedostal k tomu, aby reagoval na zásadní Michaelin text. Tak to nyní napravuji.

Svobodná diskusse je naprosto zásadní. Kdybych v ní nevěřil, tak nejsem liberál, nýbrž stoupenec bránící se demokracie. Její smyslem není to, že všechny názory v ní řečené mají stejnou váhu a že je nezbytné na všechny reagovat. Stačí něco mnohem menšího: netrestat je. Vůbec nijak. Nejen žalářem, ale ani ostrakisací (koncept Lipstadtové vůči těm, kteří mají tu neskutečnou drzost, že mají na průběh druhé světové války jiný názor než ona).

To, co jsem řekl, platí v plné míře i pro názor, že sociální problémy tmavých Čechů budeme řešit tak, že se jich prostě zbavíme, třeba tím, že je pošleme do plynu. Důvod je, že když to někdo napíše takto otevřeně, tak má každý možnost o tom přemýšlet do všech důsledků. Nemusí pracně odhalovat, jak to ten druhý myslel, když se kvůli censuře nemohl vyjádřit otevřeně. Obludnost toho názoru se ukáže sama od sebe a nebudeme musit zakládat novou Antichartu, tentokrát proti neonacistům, tj. odsuzovat něco, s čím nejsme oprávněni se seznámit.

Pokud někoho uráží cizí politický názor, tak mu musím znovu doporučit, ať do politiky nechodí. Není to nedělní škola. To je stejné jako business. Pokud někoho uráží, že je to "jen" o penězích, tak ať nepodniká.

Na závěr dodávám, že nejsme děti. Nepotřebujeme samozvané mentory, kteří za nás budou rozhodovat o nás, s čím se můžeme seznámit a co by nás naopak mohlo zkazit. Kde ti mentoři berou tu drzost?

Pornografie

Pro obecnou veřejnost je pornografie druh erotiky: "Tzv. "tvrdá pornografie" obecně bývá ze všech paraliterárních žánrů nejpoctivější – je zcela jednoúčelová, absolutně stereotypní a nic nepředstírá. Ve srovnání s ní působí většina "lechtivě erotických" škvárů hloupě a falešně, byť mnozí tradičně vychovaní jedinci jim dávají přednost. Obligátní čapkovský argument o "znehodnocení erotismu" pornografií je zcela absurdní – o nic vyššího v amorosních škvárech všeho druhu nejde. Pokud někdo nedokáže v praktickém životě oddělit invenci a transcendentnost skutečné lásky a erotiky od pouhého souložení či infantilních zamilovaných gest, pak to rozhodně není vinou pornografie ani červené knihovny. Pro tyto bezradné nebožáky mohou být naopak amorosní škváry alespoň zdrojem inspirace, jak se vypořádat se svou impotencí prostou nápodobou nabízených schémat chování."; ne tak pro modernistické intelektuály: "Za pornografické dnes označujeme běžně takové psaní a myšlení, které slouží k vyvolávání nejnižších a nejprimitivnějších pudů, přičemž pud sexuální dnes už jako nízký nevnímáme." Jenže tomu se už dávno říká škvár či brak.

Posedlost redefinovat standardní pojmy a tím je falšovat, je modernistům vlastní. Když se v roce 1936 Heidegger setkal v Římě s židovským filosofem Karlem Löwithem, tak se bavili o tom, jak může patřit k nacistickému establishmentu. Heideggerova odpověď byla klassická: Nebýt mne a mně podobných, byl by nacism ještě horší. Na to Löwith replikoval, OK, ale jak můžete sedět vedle Julia Streichera (po válce byl za své texty popraven, ačkoliv se ničeho jiného nikdy nedopustil: "For his 25 years of speaking, writing, and preaching hatred of the Jews, Streicher was widely known as ‘Jew-Baiter Number One.’ In his speeches and articles, week after week, month after month, he infected the German mind with the virus of anti-Semitism, and incited the German people to active persecution... Streicher's incitement to murder and extermination at the time when Jews in the East were being killed under the most horrible conditions clearly constitutes persecution on political and racial grounds in connection with war crimes, as defined by the Charter, and constitutes a crime against humanity."). Heidegger odpověděl, že Der Stürmer je pornografie, o níž nemá cenu se bavit: Nedá se s ní nic dělat, a proto je nutno se smířit s její existencí.

Symptomatické je osobní Heideggerovo chování, které napoví víc, než by Magnovi bylo milé:

The next day, my wife and I made an excursion to Frascati and Tusculum with Heidegger, his wife, and his two small sons, whom I had often cared for when they were little. It was a radiant afternoon, and I was happy about this final get together, despite undeniable reservations. Even on this occasion, Heidegger did not remove the Party insignia from his lapel. He wore it during his entire stay in Rome, and it had obviously not occurred to him that the swastika was out of place while spending the day with me.