- Afghanistan
- Albania
- Australia
- Austria
- Belgium
- Belize
- Bulgaria
- Burkina Faso
- Canada
- Colombia
- Costa Rica
- Croatia
- Czech Republic
- Denmark
- Estonia
- Finland
- France
- Germany
- Hungary
- Iceland
- Ireland
- Italy
- Japan
- Korea, Rep.
- Latvia
- Liberia
- Liechtenstein
- Lithuania
- Luxembourg
- Malta
- Marshall Islands
- Monaco
- Nauru
- Netherlands
- Norway
- Peru
- Poland
- Samoa
- San Marino
- Senegal
- Sierra Leone
- Slovenia
- Sweden
- Switzerland
- Turkey
- United Kingdom
- United States
28. září 2008
Seznam darebáckých států
Vodník prohlásil, že stát, který uznává Kosovu, je darebácký. Tak se na ně podívejme (omlouvám, že seznam je anglicky; nechtělo se mi to překládat do češtiny):
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
To si nemyslím, Mnichovskou dohodu uznaly VB a Francie, které jsme měli za slušné státy. Okupaci v roce 1968 posvětily Spojené státy. Takže "to nejlepší" se zkrátka může mýlit, či být "zblbnuto" :-) Také bych nepřeceňoval fakt, že to vlády těch států uznaly. Z hlediska mezinárodního práva je stát subjekt, který něco deklaruje a je irelevantní, zda na základě referenda, nebo hlasování v parlamentu. Ale mohli bychom se stejně ptát, nakolik tento žebříček (u některých zemí) koreluje s názory obyvatel těch kterých zemí.
OdpovědětVymazatMnichovská dohoda pouze formalisovala československou vládou již akceptované řešení, a o explicitvním "posvěcení" okupace v r. 1968 nic nevím.
OdpovědětVymazatS mnichovským řešením ČSR plně souhlasila předem.
OdpovědětVymazatA i kdybychom mnichovský přístup velmocí odsuzovali, je to už 70 let. Bavíme se o dnešní Francii a UK. Jinak bychom museli předstírat, že nevíme, že v Německu už dávno nevládne Hitler.
Okupaci v roce 1968 posvětily Spojené státy.
Dosti nepřesné vyjádření. USA neformálně souhlasily s tím, že si Rusové ve svém bloku mohou dělat, co chtějí. Co měly USA dělat jiného? Vždyť jsme o jejich pomoc ani nestáli.
Ale mohli bychom se stejně ptát, nakolik tento žebříček (u některých zemí) koreluje s názory obyvatel těch kterých zemí.
Demokracie <> výzkumy veřejného mínění. Demokracie je zastupitelská.
Vidím na prvním místě Afghánistán. Nepřekvapilo by mě, kdyby muslimský terroristán uznali i Talibové, ale předpokládám, že toto uznání pochází od amerického agenta a otroka Karzaího a jeho kollegů, kteří nemohou mluvit ani za celý Kábul, natož za Afghánistán. A tak by tomu bylo ve více případech...
OdpovědětVymazatAno, všechny státy na tom seznamu (resp. jejich vlády) mají na svědomí hanebnou lotrovinu a krvavou vinu hned tak nesmyjí!
Taky si myslím, že Afghánistán je tam jen kvůli tomu, že je to klient USA.
OdpovědětVymazatNicméně musíte uznat, že v seznamu té menšiny jsou valnou většinou slušné státy, zatím mezi většinou převažují neslušné státy.
To je vlastně od začátku blbá diskuse. Co je to slušný stát? Je-li kriteriem Kosovo, tak rozhodně Řecko, Slovensko nebo Španělsko, je-li kriteriem Korán, pak KSA nebo Írán, pokud se řídíme Marxem a Leninem, tak Severní Korea.
OdpovědětVymazatJá jsem nazval darebáckými státy (míně jejich vlády), které ač se nazývají demokratickými a zavázaly se dodržovat mezinárodně uznávané dohody (neměnnost hranic například) tyto dohody v zájmu ne přesně definovaných nadnárodních skupin (coby tzv. "mezinárodní společenství") porušují jako ten nejhorší nejnečestnější bezcharakterní gauner! Toť Topolánek, Vondra, Havel nebo Schwarzenberg.
"neměnnost hranic". Co to je? To někdy fungovalo? Kdy?
OdpovědětVymazatNefungovalo. Protože na to gauneři typu shora jmenovaných vždy srali. Zřejmě došlo k ilusi - poté, co na to jejich nejznámější představitel, Adolf Hitler, nasral opravdu důkladně - že se člověk z dějin poučil a proto podepsali tu smlouvu. Nepoučil. Díky Schwarzenbergům & spol. si budeme muset dějiny zase zopakovat...:-((
OdpovědětVymazatJá si myslím, že hranice jsou pouhá čára na mapě; není důvodu, aby se neměnily.
OdpovědětVymazatVondra, Topolánek a Schwarzenberg uznávají stejné anebo velice podobné hodnoty a uzavřeli stejné úmluvy jako představitelé Kanady, Dánska, Švédska, Holandska atd. a zrovna jako oni uznali Kosovo. Takže buď jsou z hlediska tohoto aktu darebáci všichni dohromady anebo darebáci nejsou. Nemůžete dštít síru na Topolánka a vynechat kanadského ministerského předsedu.
OdpovědětVymazatV seznamu schazi a zatim se k nezavislosti Kosova nevyjadril Izrael!
OdpovědětVymazatVosoraj: jsou to samozřejmě velmi podobní darebáci, o tom žádná. Ale ani Kanada, ani Dánsko, ani Holandsko se nestalo před 70 lety obětí analogické zrady. Proto je to od českých představitelů tuplovaná hanebnost! Zejména, když za námi Srbové v tom r.1938 stáli, aspoň morálně.
OdpovědětVymazatVodník007: Israel je na to moc chytrý. Možná, že jestli se nakonec prokáže orgánová affaira (resp. budou-li indicie větší než malé), bude mít relativně čisté ruce a morální právo kritisovat zrádné a pokrytecké západní politiky, až se bude jednat o Israel. Ale kdoví...(u Israele obvykle nikdy nikdo nic)
Vodníku, co to píšete za nesmysly? Vy jste tak zamilovaný do Ruska a Srbska, že už ztrácíte soudnost.
OdpovědětVymazatVe skutečnosti to byl právě žalář národů (zejména Chorvatů a Makedonců), Jugoslávie, který rozvrátil Malou dohodu. Způsobil to echtovní Srb, Milan Stojadinović. Britannica o něm píše: "On June 23, 1935, he became premier and, in foreign affairs, abandoned Yugoslavia’s principal allies, Czechoslovakia and France, in favour of Nazi Germany. In 1937, with German support, he negotiated treaties with Italy and Bulgaria, both traditional enemies of his country."
Ano, byl to žalář národů uměle vytvořený Dohodou a byl záměrem Lloyda George a Woodrowa Wilsona, kteří versailleským systémem sledovali oslabení kontinentální Evropy a tudíž potřebovali mezi Německo a Rusko postavit pás nárazníkových rozdrobených států a s Balkánem, někdejší zájmovou oblast R-U a Ruska zamýšleli to samé.
OdpovědětVymazatÚlohu destabilizačního faktoru sehráli proněmečtí Chorvati naprosto dokonale.
Versailleský systém byl geopoliticky vůbec geniálně promyšlený. Ale právě proto také do budoucna zasel tolik svárů, problémů a zlé krve.
Když se koukám na ten seznam, tak zjišťuji, že vyspělé země mají tendenci propadat úpadku pomalu více než státy a národy na vzestupu.
OdpovědětVymazatStrýček Sam s britskými ocásky a tlupou ubohých, až na výjimky americkou armádou vesměs okupovaných (pardon, měl jsem na mysli chráněných) satelitů včetně pseudostátů jako Afghánistán nebo Albánie, Kaiserovi a Fuehrerovi pohrobci spolu se stařičkým mocnářstvím v duchu tradičního hesla "Serbien muss sterbien", zbytek Osy (pro ignoranty Itálie, Japonsko), rádoby-velmoc Francie (jo, jo, i mnichovská čtyřka je tu komplet, což člověka vskutku zahřeje u srdce), Osmanská exříše, Slovinsko, které celý krvavý rozpad Jugoslávie svojí ozbrojenou secesí spustilo, (samozřejmě) notoricky progenocidní neoustašovské Chorvatsko, tradičně srbofóbní Velkomaďaři i Velkobulhaři, švédští a holandští kryptonáckové a nakonec docela bizarní sbírka takových vzorů demokracie a státnosti, jako Sierra Leone, Libérie, Kolumbie (tahle solidarita mezi narkomafiemi je vskutku dojemná), Peru a Belize. Jo, a samozřejmě finanční a daňové ráje pro všechny darebáky, co jich tvář matičky země nosí - Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Monako, Malta a San Marino. Tady chybí snad už jen Bahamy s Viktorem Koženým. Inu, je to fakt vybraná společnost, kde Topolánkova-Bursíkova-Čunkova ČR opravdu nemůže chybět....:-/
OdpovědětVymazatGuy Peters řekl(a)...
OdpovědětVymazatJá si myslím, že hranice jsou pouhá čára na mapě; není důvodu, aby se neměnily.
Myslet znamená h**** vědět. V tomhle případě o mezinárodním právu, o definici státní suverenity, kterou v podstatě přinesly už smlouvy spojené s uzavřením tzv. Vestfálského míru z roku 1648 a která je imanentně zakotvená v Chartě OSN. Bez tohohle elementárního principu by normální vztahy mezi státy nebyly prakticky možné a míra chaosu, násilí a dobyvačného válčení by byla nesrovnatelně vyšší než jaká je teď. Mezinárodní právo samozřejmě změnu hranic připouští, ale jen za předpokladu dohody a souhlasu dotčeného státu, jako tomu bylo při dělení Čs. federace na přelomu let 1992 a 1993. V případě Kosova jde o flagrantní porušení mezinárodního práva prosazeného zvenčí vojenskou silou. To je dost špatný základ pro dlouhodobě stabilní mírové řešení, protože to zadělává na budoucí konflikt. Srbové násilné odtržení Kosova neakceptují a to zcela legitimně. Jakmile se geopolitická situace změní v neprospěch protektorů Kosova, kteří nebudou schopni nebo ochotni ho podporovat a případně vojensky zakročit v jeho prospěch, mají Srbové šanci současný stav kdykoli zvrátit. Vojensky obsadit Kosovo by pro srbskou armádu ani dnes nebyl velký problém, čemuž by přítomné mezinárodní jednotky, pokud by se vůbec pokusily, nedokázaly vzdorovat ani jeden den. Současné srbské vedení si to za současné mezinárodní situace jistě nedovolí, ale obojí se může kdykoli v budoucnu rychle změnit.
žalář národů (zejména Chorvatů a Makedonců), Jugoslávie
OdpovědětVymazatJo, jo, to byl opravdu "žalář národů". Asi proto jeli v roce 1918 chorvatští a slovinští předáci z bývalého Rakousko-Uherska za Nikolou Pašičem (předsedou vlády Srbska), který o společném státě jižních Slovanů nechtěl ani slyšet, s prosíkem, aby je a jimi vyhlášený "Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů" zachránil před anexí a obsazením postupující italskou armádou. Pašič nakonec jejich naléhavému žadonění ustoupil a vznikla Jugoslávie. V ní Slovinci a Chorvati náramně prosperovali už mezi oběma válkami, což se po druhé světové válce, kdy Jugoslávii fakticky řídili Chorvat Tito a Slovinec Kardelj, ještě zvýraznilo. Na počátku byly Srbsko a Chorvatsko hospodářsky na stejné úrovni, Slovinsko na tom bylo o trochu líp, na konci už bylo Slovinsko více než dvojnásobně a Chorvatsko o skoro o polovinu ekonomicky vyspělejší než Srbsko. Srbům z toho vzešla odměna v podobě dvojí genocidy, která jejich populaci v samotném Chorvatsku zredukovala z 31 % před první světovou válkou na současná necelá 4 %, chorvatské a slovinské podpory albánských separatistů v Kosovu i autonomistických tendencí ve Vojvodině, hospodářského úpadku, válek, sankcí a asi jednoho milionu uprchlíků, kteří dnes v Srbsku (respektive v tom, co z něj ještě zbylo) žijí.
Pokud myslíte vážně, že máme dodržovat principy westphálského míru, tak musíte také trvat na Cuius regio, eius religio.
OdpovědětVymazatNikola Pašić byl opravdu kádr. V roce 1917 nechal popravit Apise. Ne že by si to tento vrah nezasloužil, ale co je moc, to je moc.
OdpovědětVymazatKdyby si Pašić v roce 1914 nehrál na souverainitu a nechal rakouské vyšetřovatele odhalit vrahy Františka Ferdinanda, tak nemusela být WW I. Každému přeci bylo jasné, že Srbsko je do važdy zapleteno, takže nemá zájem na objektivním vyšetřování.
Pašič nakonec jejich naléhavému žadonění ustoupil a vznikla Jugoslávie.
To to poněkud překrucujete. Je sice pravda, že si Chorvati i Slovinci přáli vytvořit společný stát. Ale za dosti jiných podmínek než jim vnucoval srbský agent Svetozar Pribićević.
Persekuce Nesrbů začala záhy. Stjepan Radić by mohl vyprávět. Zkrátka a dobře, Chorvati i Slovinci netušili dost dobře, co jsou Srbové zač a čeho všeho jsou schopni.
Na počátku byly Srbsko a Chorvatsko hospodářsky na stejné úrovni
Cože? To nemyslíte vážně, že ne?
která jejich populaci v samotném Chorvatsku zredukovala z 31 % před první světovou válkou na současná necelá 4 %
S genocidou začali Srbové; mohou si za to sami, že byli z Krajiny vyhnáni.