Nebetyčná pitomost

Slíbil jsem sice Tomáši Pecinovi, že nebudu odkazovat na Sprchu, ale když tam p. Zeman vychvaluje tak nebetyčnou pitomost jako je článek Jana Makovičky Rakousko a vznik samostatného Československa na Blistech, tak mi to nedá. Přeci jen politické dějiny starého Rakouska byly jednou z mých specialisací.

Když chemik píše o dějinách, tak to těžko může dopadnout jinak, než když o nich píše Cynik. Pan Makovička si sice přečetl několik publikací o dějinách Rakouska (mezi nimi i úctyhodnou Urbanovu Českou společnost), ale bohužel ji nepochopil. Takže k jeho omylům. Kdyby toho Urbana četl pořádně, tak by věděl, že říkat "Bachův absolutistický režim" je zavádějící, protože ve skutečnosti ho řídil Schwarzenberg a po jeho smrti panovník sám. Rakousko se nedemokratisovalo pomalu, nýbrž docela rychle a během 7 let bylo demokratické, pokud za jediný znak demokracie nepovažujeme všeobecné volební právo, které v té době nebylo ani ve Spojeném království. Naproti tomu volební zákon z roku 1907 nebyl jen určitým krokem k parlamentní demokracii, nýbrž byl plně demokratický (pokud netrváme na volebním právu žen, ale to by Švýcarsko, první demokracie světa, nebylo demokratické až do roku 1971). Makovička ho zkrátka nepochopil. To, že na zvolení jednoho sociálně demokratického poslance v českých zemích bylo zapotřebí téměř dvojnásobku hlasů, než kolik stačilo ke zvolení poslance ostatních stran, je přirozený důsledek většinového volebního systému, nic nedemokratického. Citovat aforismy beletristy Roberta Musila a myslet je vážně, svědčí o tom, že autor povážlivě nepochopil genre.

Je laciné odsuzovat Rakousko, že zahraniční politika byla doménou úzké skupinky vyvolených, když v Československu to bylo ještě horší: Zahraniční politika byla doménou pouze jednoho muže.

Na začátku 20. století bylo Rakousko demokracií již 30 let a o směřování k válce a k rozpadu mocnářství nelze hovořit. Nebýt Srbska a Ruska, k oběma neblahým událostem by nebylo došlo. Byla to sprostá vražda následníka trůnu v jeho vlastním státě srbskými agenty a nedostatek ochoty Srbska poskytnout potřebnou součinnost k jejímu vyšetření, které ji vyvolalo.

Dalším Makovičkovým nesmyslem je, že kdyby Rakousko vyhrálo válku, že by nás čekal osud Lužických Srbů. Ve skutečnosti byl císař Karel prakticky světec a diktátor Stürgkh byl již zavražděn. Naproti Češi, hned jak dostali možnost, tak 4. března 1919 zavraždili 50 Němců jen proto, že chtěli volit a pokojně demonstrovali.

Tvrdit, že Němci měli v Čechách stejná práva jako Čechoslováci, je lež. Němci dokonce ani na většině území neměli oprávnění na vnější němčinu. Němci sice měli vlastní divadla, ale Stavovské jim Češi ukradli.

K rozdílu mezi Rakouskem a Československem stačí citovat prvorepublikového poslance: "Ze státním jazykem našeho československého státu jest a může býti jedině jazyk československý a žádný jazyk jiný, o tom nemůže býti pochyby, neboť jsme historickým nositelem a tvůrcem tohoto státu. Mají tudíž pravdu ti, kdož říkají, že my tento stát vybudovali a že vybudovali jsme si ho pro sebe. Mají pravdu však i ti, kdož říkají, že jsme naprosto jiné stanovisko zastávali v Rakousku, protože Rakousko nemělo práva, aby vytvořilo jednotný, všeobecný jazyk státní."

Zkrátka a dobře, číst tento chauvinistický blábol, kde nesedí ani fakta, je ztráta času. Panu Makovičkovi mohu doporučit jediné: Ševče, drž se svého kopyta. Pak se nám třeba nebude pokoušet ani namluvit, že se uherský premiér Kálmán Tisza jmenoval údajně *Tiszo.

Reakce p. Zemana. Po smrti Schwarzenberga nebyl neformálním premiérem Bach, nýbrž Buol-Schauenstein a Rechberg und Rothenlöwen. Sedm let je období 1860–7. Pro případ opětovného nepochopitelného nepochopení: Myslím tím rychlost demokratisace od naznačení demokracie (1860) k úplné demokracii (1867). Pekař byl český nacionalista, nelze ho vždy brát za bernou minci.

P. Zeman v další reakci úspěšně vyvrátil sám sebe. Blahopřeji. V ostatním již bohužel p. Zeman nedosahuje své obvyklé úrovně. Pokud jsem kritisoval náhled Josefa Pekaře na situaci v prvních a desátých letech 20. století, neznamená to, že stejně kritisuji jeho náhled na 50. léta, jak chybně p. Zeman dovodil. Příčiny nechápavosti p. Zemana ve vztahu k 60. letům jsou mi i nadále nejasné, ale aspoň, že si konečně nastudoval existenci Říjnového diplomu a prosincové ústavy. Kdyby na základě své maximy navíc šel ad fontes, tak by pozbyl i poslední pochybnosti a nechápavost. Závěrem si dovolím opravit i jeho chybu: Císařem a králem byl František Josef samozřejmě již před rokem 1867, jak by p. Zemanovi bylo patrné, kdyby šel ad fontes a nastudoval si panovníkovu titulaturu, např. v oktrojírce.

A dovolím si opravit také Zemanova oblíbence Prinze: "V konečném důsledku celková správní organizace dunajské monarchie vychází z Bachovy iniciativy. Tato správní organizace ve svých podstatných rysech přetrvala až do r. 1918". Ve skutečnosti byly v roce 1862 zrušeny kraje (až do roku 1949), což je dosti podstatná změna správní organisace.

P. Zeman pokračoval v nekonečné polemice. Už jen krátce: Nevylučuji, že napíšu článek o dějinách Rakouska v 60. letech, ale lépe než Urban či Prinz bych to nesvedl.

Updated.