20. června 2008

100 000 článků

motto: "Jednou i starý dobrý OSN co do respektu mezi cs: veřejností trumfneme a Jimbo skončí ve školních učebnicích mezi dobrodinci lidstva hned někde za Ludvíkem Pasteurem!" Miaow Miaow

Moje odpověď: Nikdy.

Mrtvý Bismarck

První paparazzi snímek z roku 1898.

Hamižný Cyril

Článek na Centru. (Pozor, Firefox zobrazí jen perex!) Lidové noviny: "Za to, že se jako křesťanský politik pouští do ostrého sporu s církevní charitou, si Svoboda vysloužil řadu výtek a o vysvětlení jej žádali i jeho straničtí kolegové. „To je naprosto totalitní uvažování. Zbavme se konečně toho nánosu. Žijeme v právním státě, a pokud má někdo zákonný nárok na nějaký majetek, tak to respektujme,“ řekl Svoboda LN."

Další ignorant, tentokrát v Týdnu

Další nedouk, který nezná rozdíl mezi občanským a trestním právem, ačkoliv o něm píše, je Martin Samek.

18. června 2008

Pravda a Láska podle Doležala

Píše: "Ze všech útvarů, které se kdy zrodily v mateřském lůně Pravdy a Lásky (OH, ODA, US, SNK-ED a další) jsou zelení tím nejkurióznějším. Zkřížením levého liberalismu s militantním zeleným anarchismem západního střihu někdy ze sedmdesátých let minulého století připomínají v tuto chvíli dvouhlavé tele. Neschopnost lidí vázaných na exprezidenta Havla vytvořit rozumný, funkční a hlavně trvale životaschopný politický útvar se projevila v tu nejméně vhodnou chvíli. V té nejzásadnější a pro Českou republiku osudové věci by se totiž tito lidé s Topolánkovou ODS bez problémů shodli. Bohužel díky vlastní malé produktivitě jich většina dnes nezasedá v Poslanecké sněmovně, ale pouze v kavárně Slávii, a ti zbylí jsou na nejlepší cestě, aby se k nim přidali."

Letecká společnost AXEjet

TASR, sme.sk a aktuálne.sk naleteli reklame s fiktívnou aerolinkou. A nejen oni, ale i některá česky psaná média.

Přirozené vysvětlení biologického jevu

Na Vrbě.

Bělohorské vítězství

Aleš Zeman píše na Sprše: "skutečnou tragedii pro Čechy byl např. výsledek bitvy na Bílé hoře". Naproti tomu velký český historik Václav Vladivoj Tomek v "několika článcích uveřejněných v padesátých letech 19. století v Časopise českého musea označil Bílou horu za událost blahodárnou, za jakousi zdařilou korekturu husitských omylů, které před staletími svedly národ z pravé cesty, od pořádku k anarchii a všestrannému úpadku mravnímu i kulturnímu. Habsburkové a katolická církev vrátili "národu našemu pravou zbožnost, pevnější základy mravnosti, tudíž způsobilost ku pokračování ve vzdělání svém duchovním na cestách, po kterých za starodávna kráčel zdařile..." Porážku zavinili čeští stavové, libující si v anarchii, kteří se pustili do lehkomyslného podniku. Tomek dokonce obviňoval ty účastníky povstání, kteří odešli po porážce do emigrace, z jakési vlastizrady, neboť "náboženské vyznání jejich bylo jim dražší než vlast... raději vystěhovali se ze země a zanechali statků svých cizincům, než by se v lůno staré církve vrátili"."

Kazimiera Szczuka a Velimir Ilić



16. června 2008

Před 50 lety byl popraven agent NKVD Imre Nagy

Obdivný článek napsal Bohumil Doležal, s temnou narážkou na Alexandra Dubčeka. Nebyl bych k Nagyovi tak positivní. Byl z rodu Broze-Tita, který se ve 30. letech podílel na nechutných Džugašviliho čistkách, takže později věděl, která bije.

Historie ÚDV

Je přehledně zachycena v Listech: 1 a 2. Text lze porovnat s vlastním materiálem ÚDV (DOC) a textem nynějšího ředitele ÚSTR (PDF).

15. června 2008

18. srpna 1941

Toho dne nacisté zasáhli proti potápkám (Swingjugend). Podobné zásahy se pak konaly i za kommunismu. Cf. Edelweißpiraten.

Metro

Zajímavý odkaz.

Proroci

Podle islámské náboženské tradice (hadíth, الحديث, vyprávění, tj. výroků Muhammada jako člověka, nikoliv jako proroka, tj. Božího slova) bylo celkem 124 000 proroků (nabí, نبي). Každý národ měl svého. Ale bylo pouze 5 poslů (rasúl, رسول, ἀπόστολος, poslaný): Išmael (יִשְׁמָעֵאל, bratr Isáka), David, Mojžíš, Ježíš a Muhammad, což je poslední posel. Různé seznamy poslů se však liší. Poslové rozvíjejí Náboženství (pravé je jen jedno) na vyšší stadium. Anděl (άγγελος, posel; malach (מַלְאָךְ)) se řekne مَلَائِكَة (malā’ikah).

Řecký text Nového zákona

Existuje několik standardisovaných versí:
  1. alexandrijský textový typ. Je založen na koptských rukopisech. Dnes má mezi vědci největší autoritu. Standardní edice má název Nestle-Aland Novum Testamentum Graece, 27. vydání (NA27). Je však pravděpodobně ovlivněn gnosí.
  2. byzantský textový typ (\mathfrak{M}). Je stále používán v pravoslavné církvi. Je též zván většinový text a je založen na rukopisech psaných malými písmeny, tedy po roce 800 (před tím se používala unciála). Na tomto Novém zákoně byla založena reformace (Erasmův Textus Receptus). Verš Mt 24, 36: "O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám," censuruje tak, že vypouští "ani Syn" s cílem dokázat božství Kristovo. Naopak do veršů 1J 5, 7–8: "Tři jsou, kteří vydávají svědectví – duch, voda a krev – a ti tři jsou zajedno," uměle vkládá Sv. Trojici. Jinak je ovlivněn ariánstvím, tj. cílem dokázat reálnou existenci Kristovu. Text pravděpodobně pochází z edice vydané péči Konstantina Velikého.
  3. západní textový typ. Byl pramenem pro západní církevní otce. Je výrazně menšinový a pravděpodobně porušením originálu. K této versi tendují katholíci, neboť je na něm založena Vulgata.
  4. caesarijský textový typ. Je zbytkový. Odhaluje ale, že lupič Barabbáš se celým jménem jmenoval Ježíš Barabbáš. Tento typ je více porušený než alexandrijský, ale méně než západní.

Ruský komplex méněcennosti

Putin v rozhovoru: "V některých zemích G8, z nichž některé jsou členy NATO, trest smrti existuje a odsouzení jsou popravováni. Tak proč taková podujatost vůči Rusku? Co je dovoleno císaři, není dovoleno ostatním?"

Poznámka francouzského novináře: "V Abcházii došlo k etnickým čistkám, které vedly k přesunu tří set tisíc Gruzínců. V Kosovu je to naopak, v roce 1999, Albánce stihl stejný osud."

Tělesné tresty

Skvělý článek Jeronýma Klimeše: "Psychické tresty jsou založeny na třech mechanismech:

a) Snižování hodnoty ega (tzv. egodevalvace), sebepojetí, a to pomocí výtek typu "Kdo lže, je zlobivý, špatný, nehezký, zlý, ošklivý...“

b) Zvětšení psychické vzdálenosti, viz třeba: "Budeš-li zlobit, opustím tě nebo s tebou nepromluvím ani slovo...“ To je pozorovatelné nejen ve vztahu rodič-dítě, nýbrž i u partnerských rozchodů. Obránce vztahu reaguje na krizi promptním zvětšením vzdálenosti - stáhne se a přestane komunikovat, čímž rozchod paradoxně, proti svému zájmu, urychlí. Toto zvětšování vzdálenosti se vyskytuje i u jiných savců.

c) Frustrování jiných potřeb. Například zákaz hraní na počítači, domácí vězení, stání v koutě. Tyto metody používají samotu, nudu, obecně senzorickou deprivaci k tomu, aby se dítě příště chovalo jinak."

K tomu též hospitalism.

14. června 2008

Petr Maule odhalen

Zuzana W. píše na Neviditelném psu: "To jsou stvanice po celem internetu, nejen na Zuzanu. Stezuje si na nej kdekdo. Ze ma nicka soupifa jako manaska na spinavou praci musi byt zrejmo kazdemu, kdo to chvili pozoruje. Stejna nenavist vuci stejnym lidem, stejne obsesivni zamereni na ne, stejna slovni zasoba ( s tim, ze sopif si muze dovolit vic nez pako a ta mala hra na primitiva je rovnez vemi pruhledna). Nedovedu si predstavit dva lidi, kteri by byli posedli predstavou ze ja a ty nebo ja a juchelka jsme jedna osoba, nebo jakou mam profesi, ci ze jsme jednou psali ze stejne adresy, porad dokola. + ma jeste dalsi spoustu nicku, pri nekterych jsme ho tu i chytili. Nechce se mi to lovit, nechce se mi tim zabyvat, podarilo se mu otravit me dokonale.
* * *
Jednu osobu z nas dela nejen ubozak sowfiw ale pako uplne stejne. Maji oba uplne stejny druh obsese, az budu mit cas, jakoze jsem stejne furu casu kvuli temto lidem ztratila, tak ti to sem poslu. Jinak s Pakem mam dloulete zkusenosti jako se zakernym, cihajicim, zlym clovekem a dokud nedokaze opak, o dalsi otravne kolo opravdu zajem nemam. ;-€"

Mnoha lidem, když takového moulu vidí, se vybaví stará scénka ještě z dob kommunismu.

Frase mediálního mainstreamu

Stojí za to ocitovat relevatní části textu Břetislava Olšera celé: "Pro začátek si nalijme čistého vína; kdo je víc veřejně činný? Politik, herec, herečka nebo sportovec... Je evidentní, že poslední jmenované profese jsou placeny z našich kapes dobrovolně. Pokud chceme jít do divadla, jdeme a zaplatíme, když zůstaneme doma, nic ze své kapsy vydávat nemusíme. To samé platí o vstupném na stadiony. Horší je to však s politiky, de facto našimi zaměstnanci, placenými z našich daní. Těch je třeba si všímat víc, abychom věděli, co s našimi financemi vyvádějí. Zvolili jsme si je, aby za nás spravovali tento stát. Takže je přirozené, že jsou bedlivěji sledováni, než kdokoliv jiný."

Cliché nad cliché. Co je to platit dobrovolně? Daně si stanovujeme sami prostřednictvím zákonodárného sboru. Dotace sportu či divadel jsou mnohem větší, než co nás stojí politika jako celek.

Politici nejsou žádní zaměstnanci. Kdyby byli, tak by museli poslouchat naše pokyny a mohli bychom je kdykoliv propustit, nebo ve výpovědní době. Státníci nespravují stát za nás, ale pro nás a naším jménem.

Nechci, aby umělecká fronta politice rozuměla. Stačilo by, kdyby o ní aspoň přemýšlela a nepapouškovala stokrát omleté frase.

Slobodan Milošević, balkánský řezník

Protože někteří odpůrci establishmentu vidí v Slobodanu Miloševićovi (1941–2006) hrdinu, nastal čas podívat se na balkánského řezníka podrobněji.

Milošević byl Černohorec, pocházel z klanu (плeмe) Vasojevićů (Васојевићи), největšího klanu černohorské Vysočiny. Ostatních 6 (Moračani, Rovčani, Bratonožići, Kuči, Piperi a Bjelopavlići) je menších. Jeho příbuznou je tak herečka Milla Jovovich, Karađorđe Petrović a Vuk Karadžić. Klan silně vyznává srbskou identitu a je odpůrcem černohorské nezávislosti. V klanu patřil Milošević k bratrstvu Raevićů, větve Lopaćani, do něhož patří i Karadžićové.

Oba Slobovi rodičové spáchali sebevraždu. Už při studiu práv se stal aktivním kommunistou. Jako klient Petara Stamboliće, Titova nástupce, rychle stoupal po stranickém žebříčku. Ve Svazu komunistů Jugoslávie byl hlavní Miloševićův soupeř Chorvat Stipe Šuvar, který byl odpůrcem Miloševićovy kliky srbských chauvinistů.

Těsně před uvězeněním nechal Milošević zavraždit svého bývalého přítele, Ivana Stamboliće: "Za otmicu i ubistvo Ivana Stambolića i atentat na Vuka Draškovića optuženi su i Slobodan Milošević i nekadašnji načelnik Generalštaba Vojske, Nebojša Pavković, ali oni su izdvojeni iz postupka jer se njima sudi pred Haškim tribunalom."

Když byl konečně Milošević ve vězení v Haagu, tak vše vsadil na jedinou kartu: Dosáhnout možnosti léčit se v Moskvě. Proto tajně bral léky na lepru, ale přehnal to a umřel na to: "Podle zjištění nizozemského toxikologa Donalda Ugese ukázal rozbor krve, že Miloševič bral léky anulující účinek jiných léků, které měl užívat na snížení krevního tlaku. "Tento lék bral svévolně, asi aby získal povolení k cestě do Moskvy," dodal podle agentury AFP Uges."

Baron Prášil na wiki

Když Marcel Duchamp v roce 1917 vystavil Fontaine, navždy tím změnil umění. Před tím bylo cílem umění krása nebo vystižení skutečnosti, od té doby je hlavním cílem originalita.

Důsledkem je, že umění je spatřováno i ve věcech (v textech), kde by ho před tím nikdo neviděl. Patří k nim i produkce barona Prášila české části původní wikipedie, jímž je Jan Kopecký vulgo Dr. Dr. Jan Berwid-Buquoy. Je to jeden velký happening.

Pokud máte chuť pobavit se zápasem Jana Nepomuka Alberta Berwida-Buquoye z Ellgutu s cynickým Pospíšilem, přečtěte si článek Jan Bervida a diskussi k němu. Dokazování, jak Bervida byl ministrem a armádním generálem, nemá chybu. Připomíná Hedvíčkovo dokazování členství Václava Havla v KSČ. Stejně tak diskusse o vojenském významu kluzáků. Je to střet obou protilehlých stran, neschopných vžít se do druhého, který těmto textům přidává neodolatelnou komiku.

Ještě možná lepší je autobiografie. Člověk sice obdivuje Postrachovu vytrvalost a zaťatost, ale přesto fandí gentlemanskému šlechtici. Navíc, z hlediska wikipedie je pan z Ellgutu v právu: Co je psáno, to je dáno; zpochybňovat to je nepovolený původní výzkum.

Neuvěřitelná drzost Rady pro lidská práva OSN

Stálý zástupce Demokratické socialistické republiky Šrí Lanka, Dr. Dayan Jayatilleka, navrhl, aby Rada pro lidská práva OSN doporučila Spojenému království: "consider holding a referendum on the desirability or otherwise of a written constitution, preferably republican". (Telegraph, Právo). Tento pochybný orgán návrh schválil. Neuvěřitelné.

Příklad pro Ne základnám

Ne základnám by si mělo vzít příklad z Britů. Na to ale nemají koule. Cf. J. X. Doležal.

"Živíš se po vzoru protiradarových hladovkářů Jana Tamáše a Jana Bednáře džusy a zeleninovými vývary. Jaký je tvůj denní kalorický příjem?
Dělám vše podle vzoru pánů aktivistů, takže piju džusy a vařím polévky, a kalorický příjem neklesá podle všeho pod 1 500 kalorií. Myslím, že džusovka je podvod."

13. června 2008

Evropa v krisi

Irové odmítli dát souhlas k ratifikaci lisabonské smlouvy. Myslím, že to EU zasadilo těžkou ránu a není jasné, co bude dál. Eurorealisté jsou nadšením bez sebe.

Bilderbergská skupina

Bilderbergem se konečně začala zabývat i seriosní media. Jaká to úleva po šíleném ŠOKovi. Mladá fronta přinesla i rozhovor s Jiřím Pehem, který se jako předposlední Čech zasedání zúčastnil:
  1. Karel Kovanda, český velvyslanec pro NATO, 14.-17. května 1998, Turnberry Hotel, Ayrshire, Skotsko
  2. Michael Žantovský, tehdy předseda výboru pro zahraniční vztahy, obranu a bezpečnost Senátu, 3.-6. června 1999, Hotel Caesar Park Penha Longa Sintra, Portugalsko
  3. Jiří Pehe, ředitel New York University v Praze, 24.-27. května 2001, Stenungsund, Švédsko
  4. Karel Schwarzenberg, ministr zahraničí, 5.-8. června 2008, Chantilly, Virginia, USA
Ke kritikům Bilderbergu patří John Birch Society.

Updated.

Bůh v abrahamovských náboženstvích

Jak známo, jsou tři hlavní abrahamovská náboženství: židovství, křesťanství a islám. Je možný i pohled, že je to vlastně náboženství jen jedno a tyto tři hlavní směry jsou pouhé sekty. Vskutku, zdá se, že například takoví mormoni mají více společného s muslimy než třeba s pravoslavnými.

Věřící těchto náboženství se snaží společné rysy zastírat a naopak přehnaně zdůrazňovat odlišnosti. Např. pesach – velikonoce – pascha je to samé, ale přesto pravoslavní nikdy nepřiznají, že slaví ten samý svátek jako židé.

To platí i pro koncept Boha, na což jsem nedávno narazil v nesouvisející diskussi. Při tom toto nepochopení se již kdysi dávno diskutovalo na Vrbě a diskusse se tam rozhořela ještě jednou. "Our Allah and your Allah is one." Korán 29, 46

Tak si ji shrňme:
  1. židovské pojmy: אל (El) znamená Bůh, אלהים (Elóhím) znamená bohové, יהוה (Jahve) je boží jméno, ‘Elyōn (עליון) znamená Nejvyšší a אֲדֹנָי (Adonai) znamená Pánové.
  2. křesťanské pojmy: Hospodin, Pán.
  3. islámské pojmy: Allah (الله) znamená Bůh, ilāh (إله) znamená bůh. Zda má Bůh jméno i v islámu, se mi zjistit nepodařilo.

11. června 2008

Magda Goebbelsová

Max na Sprše narazil na zajímavou postavu, Magdu Behrendovou. Bohužel se dopustil nepřesnosti. Tvrdil, že Magdin první manžel, Günther Quandt, byl Žid. Ve skutečnosti to byl Árijec jako poleno, nacista od roku 1933 a za nacismu udělal docela kariéru.

Nicméně je pravda, že Magda Behrendová byla zamilovaná do Žida. Rozešla se s ním, když jí bylo 17, takže je vysoce pravděpodobné, že s ním nic neměla.

Byl to Chaim Arlosorov, později přední sionista. V roce 1933 byl zavražděn židovskými fašisty, tzv. revisionisty (lidé kolem Žabotinského), ale vinu se jim nepodařilo prokázat nade vší pochybnost. Podle blouznění wikipedie ho ale nechal zavraždit Goebbels jako pomstu za to, že s ním před tím chodila jeho žena.

Další ctitel ZMP

Vytvořil úplně zbytečný blog. Elán mu však moc dlouho nevydržel. Je překvapivé, kolik má člověk na Internetu ctitelů. Škoda, že jsou anonymní, takže nevím, o koho jde.

Update. Odstranil jsem odkaz, protože jsem ve své naivitě nečekal, že se tento opposiční blog stane doupětem trollů. Myslím, že jde o staré známé firmy, ale protože se nepodepsaly, své podezření nebudu vyslovovat.

Update 2. Protože bych nechtěl, aby ty kokotiny Google indexoval, odkazy zde stále nebudou. Místo toho se můžete pokochat hlavičkou tohoto zbrusu nového trollovacího blogu, sestavenou s vytříbeným výtvarným vkusem.

Je pozoruhodné, jak se tam mísí z prstu vycucaná zbožná přání (Zajímalo by mne, jak by se jejich autor tvářil, kdy znal realitu. Počítám, že dost kysele. Ale to mu, pokud usuzuji na jeho osobu správně, ani zdaleka nehrozí.) a zřejmě pravdivé události v bizzarrní směsici. Kdyby to nebylo urážlivé, mělo by to literární půvab.

Update 3. Zmínka na ZMP ten blog pokropila živou vodou a přilákala trolly (česky mouly) ze všech světových směrů.

10. června 2008

Dva výtečné texty

O české literatuře a o pedofilii.

Den Lotyšské legie



V Lotyšsku je silná tradice zpěvu. Ač se na některých tamních demonstracích i skandují hesla, tak se tato tradice výrazným způsobem projevuje i na jejich podobě. Zvláště pak v případě průvodů.

8. června 2008

Bratři Mašínové

V ČR se neustále mluví o Ctiradu a Josefu Mašínových, případně o jejich otci, Josefu Mašínovi. Celosvětově jsou mnohem významnější jiní bratři Mašínové: Světozar a Alexandr. Nebýt jich, s nejvyšší pravděpodobností by nedošlo k první světové válce.

V 19. století vládla v Srbsku převážně dynystie Obrenovićů. Ačkoliv její zakladatel byl sprostý vrah, jeho potomci vládli spořádaně, byť poněkud chaoticky. Orientovali se na Rakousko a s Ruskem nechtěli mít nic společného.

Bohužel na dynystii Obrenovićů lpělo prokletí dávné vraždy, a proto balkánský princip krevní msty. Odstavená dynastice Karađorđevićů si nedala pokoj, dokud Obrenoviće nevyhladila do posledního.

Došlo k tomu v noci z 10. na 11. června 1903 (podle juliánského kalendáře v noci z 28. na 29. května 1903) v májovém převratu (srbsky: majski prevrat). 23letý král Александар Обреновић se v roce 1900 oženil s o 15 let starší Dragou, vdovou po českém inženýru Světozaru Mašínovi a bývalou dvorní dámou své matky. To vyvolalo obrovské pobouření srbské veřejnosti, zvláště, když bylo pravděpodobné, že královský pár nebude mít děti.

Veřejnost měla obavy, že dědicem trůnu bude jmenován její bratr Nikodij nebo Nikola Lunjević (Луњевиц). Proto plukovník Apis, budoucí zakladatel Černé ruky a v červnu 1917 popravený za vlastizradu Srbska na základě intriky srbského premiéra a budoucího prvního jugoslávského premiéra Pašiće, připravil spiknutí. Jeho členy byli Antonije Antić, Radomir Aranđelović, Milan Petrović, Dragutin Dulić, Milan Marinković, Nikodije Popović, švagr královny Aleksandar Mašin, Petar Mišić a Mihajlo Naumović.

Akce (PDF) začala 10. června 1903 na výročí vraždy krále Milana Obrenoviće. Popis vraždy se liší (cf. New York Times (PDF) a Wikipedia). Jisté je, že kromě obou královských manželů byli zavražděni ještě: generál Laza Petrović, údajní následníci Nikodij a Nikola Lunjevićové, premiér Dimitrije Cincar-Marković, ministr války Milovan Pavlović, ordonanc Jovan Miljković; ministr vnitra Velja Todorović byl jen těžce raněn.

Srbské tradice

New York Times: "The resort to assassination has been so common that of the 10 monarchs who ruled Serbia, 3 have been murdered and 4 others deposed. The first to be killed was King Michael, a member of the Obrenovic dynasty, which over the years vied for the crown with a second family, the Karadjordjevics. On June 10, 1868, he was shot to death as he walked in a park outside Belgrade. The crime was never solved."

Moderní královraždy

Seznam obětí.

Celosvětový vtip

Tento vtip se vyprávěl již v ČSSR s tím rozdílem, že místo o Pakistáncích jsme mluvili o Rusácích.

Cynik opět řádí

jako neochvějný vykladač jediné správné pravdy. Když po něm v logice wiki chtěli zdroje, tak jim žádné nedal, protože žádné neměl.

Zaujala mne jedna myšlenka: "Pokud se v cestine nepouzije kvantifikator (priklad: lide spi), implicitne se to chape jako obecne tvrzeni (VSICHNI lide spi). --Postrach 11:05, 12. 3. 2008 (UTC)" Nemyslím, že by sedělo. Když řeknu: "Na poslední přednášce lidé spali," tak tím rozhodně nemyslím, že tam spali všichni do jednoho.

7. června 2008

Stupidní novinář Pavel Černý

Ve svém popisu porážky Hilary Clintonové Pavel Černý napsal: "i v Rusku mohly ženy volit už koncem 19., respektive začátkem 20. století, Spojené státy jim to naplno umožnily až v roce 1920."

Jak to bylo ve skutečnosti? V 19. století v Rusku pochopitelně žádné volby nebyly. Volební právo žen zavedlo až v roce 1906 Finsko, které tehdy bylo součástí Ruska. I tak ale rozdíl 14 let nic neznamená.

Kdo smi a kdo ne.

Pakistan: Islamsky stat.  Provedl radu atomovych podzemnich testu.  Vlastni 12-24 atomovych bomb.
Israel: Demokraticky stat.  Neoficialne vlastni 100-200 atomovych bomb.
Severni korea: Komunisticky stat. Provedl jediny test, ktery selhal.
Iran: Islamsky stat.  Nuklearni program, udajne neslouzi k vyrobe bomb.

Nabada se otazka, kdo muze bomby mit a kdo ne.  Lepe receno, kdo bude napaden a kdo si muze delat co chce? 

Topolánek o Tlustém

V rozhovoru pro Mladou frontu: "Jeho komando, které nastoupilo na ministerstvo financí a řádilo tam jako černá ruka, jsem nemohl dlouhodobě tolerovat. Celá jeho skupina si tam realizovala své dlouhou dobu zamrzlé sny z hlediska nejrůznějších lobbistických zájmů. Vysvětloval jsem mu tehdy jeho odvolání z místa ministra financí velmi opatrně. I mediálně jsem byl opatrný. Nicméně jeho reakce byla zcela neadekvátní, hysterická, i když možná pochopitelná. On opravdu od té doby pracuje jen na zničení mé vlády."

Vyhnání Palestinců

Stejný zločin proti lidskosti, jako bylo vyhnání 2 000 000 Němců z Československa v letech 1945–7, bylo na základě Plánu D vyhnání 700 000 Palestinců z Palestiny v roce 1948, النكبة (Nakba, Katastrofa): "At that time, Jews owned only about seven percent of the land in Palestine and constituted about 33 percent of the population. The Palestinians' presence and predominant ownership of the land were obstacles to the creation of a Jewish state. Moshe Sharett, Israel's second prime minister, said "We have forgotten that we have not come to an empty land to inherit it, but we have come to conquer a country from people inhabiting it." … "The [Palestinian] Arab reaction would be negative because they would lose everything and gain almost nothing ...They would lose the richest part of Palestine; they would lose major Arab assets, the orange plantations, the commercial and industrial centers and the most important sources of revenue for their government which would become impoverished; they would lose most of the coastal area, which would also be a loss to the hinterland Arab states...It would mean that they would be driven back to the desert." (from Expulsion of the Palestinians, p. 59)"

IMEU: "Jewish leaders spoke openly of the need to use military clashes to expel as many Palestinians as possible before other Arab countries could come to their defense. The Haganah militia's Plan Dalet was the blueprint for this ethnic cleansing. Israel's first Prime Minister, David Ben Gurion, said "We must use terror, assassination, intimidation, land confiscation, and the cutting of all social services to rid the Galilee of its Arab population." (See what other leading Israelis have said about transfer.)"

Rozhodnutí typické pro totalitní régime

Norman Finkelstein byl vyhoštěn z Israele.

Podporuji McCaina

Když z presidentského zápasu vypadl Ron Paul, podporoval jsem Baracka Obamu. Jako centristicky zaměřený člověk si však mohu dovolit luxus neposuzovat politiky obsahově, nýbrž procedurálně, tj. jak se chovají. Hlavní devisou Baracka Obamy v porovnání s Hilary Clintonovou byla upřímnost, protože z Clintonové vypočítavost a opportunism jen čiší.

Pak ale přišel Obamův projev na AIPAC. Něco tak falešného, nepravdivého, plného mýthů a snaze zalichotit se posluchači, člověk jen tak nevidí. Jeden blogger to kommentoval: "Negr" přechcal "Židy". Nevím. Je otázka, zda je opravdu přechcal. A i kdyby ano, podobnou amorálnost nehodlám podporovat. Účel nesvětí prostředky.

Naproti John McCain má výtečný morální kredit. Oběť kommunismu, který si ve vietnamském pekle sáhl až na dno; ač prominentní válečný zajatec, byl schopen dodržovat morální kodex: první zajatý, první propuštěný, který byl pro něj nevýhodný, řídí se heslem: padni, komu padni, když se angažoval v případu úplatkáře Jacka Abramoffa.

Jeho politický program mi příliš nesedí, ale má i dobré momenty: Vznik Ligy demokracií považuji za dobrý nápad: "We cannot torture or treat inhumanely the suspected terrorists that we have captured. We must close the detention facility at Guantá­namo and come to a common international understanding on the disposition of dangerous detainees under our control … In Russia, democracy has been temporarily suppressed, but we all have an interest in seeing this great nation return to the democratic path soon."

5. června 2008

Obama na AIPAC

Plný text jeho řeči, kde musel vysvětlovat, co četl v minulosti. Pro ty, kteří to nechtějí číst, stačí tato věta: Obama šel do své vlastní Canossy. A co za to požaduje? "to ease the freedom of movement for Palestinians, improve economic conditions in the West Bank …" Zajímavá kritika jeho projevu.

Pro srovnání politika Rona Paula.

Případ generála Petříka

via Max. Ačkoliv by možná bylo moudřejší na Sprchu neodkazovat, nevidím důvod, proč tak neučit, pokud je tam něco skutečně zajímavého. Jen by si Max mohl odpustit zcela zbytečné nechutné osobní výpady vůči p. Pecinovi a Vodníkovi.

Ale k věci: "Podle výpisu z dálnopisu klatovského gestapa byl generál Petřík "dne 4. VI. 1942 při jedné akci zatčen pro podezření z protiněmecké činnosti jako velitel vojenské ilegální skupiny pro jižní Čechy. Z této skupiny bylo popraveno 7 důstojníků". Z německého vězení byl propuštěn po šesti týdnech a asi čtyř výslechů, a to nepochybně díky své manželce, která nejen kontaktovala své pražské známé, ale shromáždila takovou peněžní částku, že mohla uplatit kompetentní německé úředníky. I taková byla protektorátní realita. (Poválečné vyšetřování v Písku a později Kárným výborem MNO vyvrátilo podezření ze spolupráce jeho manželky s gestapem a SD.)"

Není bez zajímavosti, že podobným způsobem se dostal z kommunistického kriminálu: "Pravděpodobně přičiněním sociálně demokratického renegáta a spolubojovníka z československých legií z první světové války Zdeňka Fierlingera byl Petřík 4. srpna 1948 propuštěn z vyšetřovací vazby."

Pod vlivem filmu a TV máme tendenci Němce vidět jako dokonalé démony zla v černých uniformách. Přitom ani ty černé uniformy nejsou pravda: "In 1938 a pale-grey (steingrau) version was produced, which gradually replaced the black uniform in Germany, beginning with full-time officers. Most of the black uniforms were collected, stripped of SS insignia, and issued to SS foreign legions and auxiliary forces inside and outside of Germany."

4. června 2008

Islámské zahalování žen

Naprostá většina muslimů věří, že je nutné pouze to, aby žena měla na hlavě zahalené vlasy. K tomu slouží například oděv zvaný arabsky abaya, persky chador.

Menšiny jsou ale přísnější. V KSA je povinné zahalit si i tvář, kromě očí. K tomu slouží niqab (arabsky)

A nejpřísnější byli v Afghánistánu, kde nebylo možné ukázat ani oči. K tomu slouží burqa (persky).

Updated.

Přemoudřelý Ioannes Pragensis

Wikipedie má na své editory záporný vliv. Čím déle na ní někdo pracuje, tím více má pocit, že rozumí všemu. Naposledy Ioannes Pragensis nesmyslně házel na jednu hromadu řeholníky a mnichy.

Adam Živnéř a jeho polopravdy

Podle Adama Živnéře odpovídám za současnou atmoféru na cs:, ačkoliv ji od poloviny roku 2005, tedy skoro 3 roky, nesmím editovat. Toto obvinění popírám. Za mé éry nebyl zablokován jediný zaregistrovaný wikipedista, dokud nepřišel Beren. Za mé éry vládlo ovzduší tolorence a spolupráce, dokud nepřišel Egg. Za současný stav tedy wiki může děkovat Berenům, Eggům a jim podobným, tj. Živnéřům, kteří se neštítí polopravd a umlčování svých opponentů.

Havel je Azazello

Bém prohlásil, že Havel je Азазелло, protože kritisoval pražskou ODS.

3. června 2008

Rozbor Milana Kundery

Když Jan Lopatka přirovnal Milana Kunderu k Pitigrillimu, udal tím tón, který se mezi pražskými intelektuály udržuje dodnes.

Dodatek pro Zemana

Zeman na Sprše publikuje grafomanské výpotky, které nikdo nečte, natož aby je kommentoval. Z nedostatku lepší zábavy proto na Zemanově Žumpě celý den nedělají nic jiného než že všech stran rozebírají, že jsme na ZMP odstranili jeden trolling AndyO a vzájemně si o tom neřekli. Těžko podat lepší visitku této karikatury "Denní dávky zdravé kritiky pro osvěžení mysli". "Svinacke mindraky a slaboduchost" p. Zemana v plné nahotě.

Zajímavé

Dvě krátké povídky z doby kommunismu a navrch kritika Kundery.

Vysvětlení pro AndyO

Delší dobu jsem se Sprše a sprchařům na ZMP vyhýbal. Jednak v té stoce, které nemohoucí rukou šéfuje p. Zeman, nebylo nic zajímavého a jednak se had nemá dráždit bosou nohou. Pak jsem se ale na Vrbě dočetl, že Arafat byl větší padouch než Hitler: "Hitler byl podstatně méně křivý než Arafat." Tento neuvěřitelný názor mi přišel natolik zajímavý, že jsem neváhal se o něj podělit se čtenáři ZMP. Nezpochybňuje či nebagatelisuje tím náhodou známá sionistka holocaust?

Asi jsem si to měl odpustit. Koneckonců podobně bizzarrních názorů jsme na Sprše zažili již spousty. I reakce na Žumpě se dala čekat. Když se na ZMP o tomto názoru rozproudila věcná diskusse, v níž nikdo osobu AndyO nenapadal, ona z radosti nad tím, že se jejím názorem opět někdo seriosně zabývá, přispěchala na ZMP a nevkusně napadla Tomáše Pecinu. Když ten její osobní útok odstranil (na ZMP se trolling maže, na rozdíl od Zemanovy Žumpy, kde se ponechává bez povšimnutí), neváhala z jeho smazání obvinit mne, ačkoliv by každému myslícímu člověku bylo jasné, že nebudu odkazovat na příspěvek, který hodlám smazat. Ne tak Andy.

Byl bych na Andinu manipulaci na Stoce odkázal, ale debatu tam zasvinila lidská troska a psychopat Petr Maule, která si v millionu svých dalších identit říká pako z Chebu, která mne obvinila z homosexuality a překlep označila za neznalost mluvnice, ačkoliv sama není s to rozlišit mezi ústavem a úřadem. Inu dle slov Neználka: "Potetovaný březí anarchofašista".

Jaké z toho plyne poučení? Členy Žumpy ignorovat, i když píší na spřátelené blogy jako je Vrba. V opačném případě si člověk koleduje o to, že se stane obětí Mauleho šílenství.

Pinochetovy oběti

mM odkázal na obdivný článek k Pinochetovi, který 3000 jeho obětí bagatelisuje jako 3000 mrtvých kommunistů.

Nechápu toto černobílé vidění. Jak to bylo ve skutečnosti? Připomeňme si několik Pinochetových obětí jmenovitě. První je socialista Orlando Letelier, Allendeho ministr zahraničí. Během puče byl zadržen a ve vězení mučen. Po mezinárodním nátlaku byl propuštěn s tím, že musí opustit Chile. V roce 1976 byl zbaven chilského občanství na základě stejné praktiky, kterou v té době používaly kommunistické státy. Ani to však Pinochetovi nestačilo. Nedlouho poté ho nechal zavraždit - akt státního terrorismu.

Pinochetův régime zavraždil Charlese Hormana, amerického novináře, což nebyl žádný kommunista. Třetí známou obětí je písničkář Víctor Jara, což sice byl politický aktivista, ale opět žádný kommunista. Za zmínku stojí Sheila Cassidyová, která ačkoliv byla cizinka, byla po puči zadržena a mučena.

Závěr: Ďábla Belzebubem vyhánět nelze.

2. června 2008

1. června 2008

Arafat a Hitler

Problém Vrby je v tom, že umožňuje anonymní kommentáře, takže není jisté, zda příspěvek napsal ten, kdo se vydává za jejího autora. Tento mi však přijde autentický: "Hitler byl podstatně méně křivý než Arafat. Každý z těch dvou byl naprosto bezohledný zmetek, ale každý jinak. Arafatova ukňouraná krvavá tlama se Hitlerovi nemohla rovnat, cíle ale měli úměrně svým schopnostem oba stejné." Někdy si říkám, kde se v proisraelských lidech ta nenávist k Arafatovi bere. Nevím o tom, že Arabové stejně nenáviděli třeba Ben Guriona.

Updated: AndyO se ke svému příspěvku věrohodně (již smazaném pro obtěžování Tomáše Peciny) přihlásila, protože Blogger zajišťuje autenticitu.

Čtvrtá slovesná třída

Má tři vzory: prosí, trpí, sází. Vzor prosí se od ostatních liší tím, že v minulém čase má koncovku -il, zatímco ostatní ji mají -el či -ěl. V současné době existuje mohutná tendence konvertovat vzor sází na vzor trpí tím, že 3. osoba množného čísla času přítomného přebírá koncovku 3. osoby čísla jednotného, tedy oni *sází místo sázejí. Tomu někdy čelí hyperkorrektost: *trpějí. Přitom rozlišovacím znakem mezi oběma vzory je 2. osoba čísla jednotného rozkazovacího způsobu: trp v. sázej.

K článku se vyjádřil p. Zeman. K tomu bych chtěl dodat, že nechápu, co má morfologie společného s orthografií.

Updated.

28. května 2008

Řádění psychopata Petra Mauleho

Protože se Petr Maule rozhodl, že zahnojí ZMP svými sračkami, do doby, než se uklidní, jsem opět zavedl moderování kommentářů. Protože je můj přístup k Internetu poněkud omezený, omlouvám se, že Vám schválení kommentáře může trvat poněkud déle, pokud se toho nějaký můj kollega neujme místo mne. Stálé kommentátory vyzývám, aby se stali členy ZMP, protože pak jejich příspěvky moderování nepodléhají.

25. května 2008

Věra Tydlitátová a Národní strana

Tydlitátová své ignoranství, hanobení a pomlouvání druhých svaluje na své oběti. Martin Verner i jedna pozvánka na webu Národní strany se Tydlitátové opravdu "vkusně" posmívají kvůli jejímu vzhledu. Věra Tydlitátová zase nadává Petře Edelmannové do fašistických barbín, což blog na iDnes považuje asi za více přijatelné, než texty Petra Štursy, který byl před časem odejit.

Co dodat...

24. května 2008

Druhá valná hromada spolku Wikipedie

Chaotické zakládání spolku Wikipedie zarazilo i Malého čtenáře. Nihil novi sub sole. Pokoušel jsem se to Eggovi a spol. vysvětlit již loni v létě; jedinou odpovědí bylo to, že mne Patnáctiletý kapitán Timichal na týden zablokoval za drzost k rovnějším mezi rovnými.

Uvažoval jsem, že bych na nesmyslný postup při zakládání toho spolku upozornil přímo ministerstvo vnitra. Pak jsem na to resignoval; ať ty nesmysly klidně zaregistrují. Což zjevně MV učinilo.

Celý problém neunikl pozornosti Malého čtenáře a cynického Ignáce Pospíšila.

Updated.

Neonacisté a nacionalisté

Levicový přehled.

Výroky srbského velvyslance

Řekl: "Jugoslávie v roce 1968 jako jedna z mála socialistických zemí nezradila Československo."

Můj kommentář: V roce 1968 byla Jugoslávie kommunistická. Další kommunistický stát, který Československo "nezradil", bylo Ceauşescovo Rumunsko a Hoxhova Albánie.

23. května 2008

Marxista-leninista Ioannes Pragensis v akci

Bohužel jsem si zatím nenašel čas, abych podrobně rozebral asi největší sračku wikipedie, marxisticko-leninský blábol Komunismus. Starý kryptokommunista Ioannes Pragensis je těžší oříšek než Cynik. Ten jako horko těžko vystudovaný maturant své texty obalí poměrně snadno odhalitelnými nesmysly, i když odstranit je všechny i tak dá dost práce.

To Ioannes Pragensis je jinší kádr. Na boj s jeho marxistickou propagandou už musíte leccos znát a mít leccos nastudováno. Proto uvedu jen poměrně triviální příklad. Loni v říjnu vložil do textu obrázek s tímto popiskem: "První marxistická revoluce, [[Pařížská komuna]], byla utopena v krvi: mrtví komunardi v květnu 1871]]". Na tom obyčejnému wikipedistovi není podezřelého. Koho by napadlo si přečíst aspoň anglicky psanou wiki: "It has been variously described as either Anarchist or Socialist in tenor, depending on the ideology of the commentator." To sedí na I. P. jako prdel na hrnec.

Proto na závěr připomeňme alespoň Louise Michelovou, rudou pannu z Montmartru, kterou by marxista-leninista Ioannes Pragensis byl určitě schopen vydávat za marxistku.

Updated. Našeho statečného anonyma má analysa rozzuřila, takže mi v e-mailu mi vehementně vysvětloval, jak kovaným marxistou není, protože se rudé knížce ubránil. Inu, když něco vypadá jako koza a mečí jako koza, tak je to koza, i kdyby se všichni Ioannové stavěli na hlavu. A Gogol dodával: "Nezlob se na zrcadlo, když máš křivou hubu."

Článek o našem spolubloggerovi

A2 uveřejnil článek o lesku a bídě českých pravicových think tanks, kde zmínil i našeho spolubloggera.

Sousedská práva

Malý čtenář nás vyzval, abychom se vyjádřili k textu Tomáše Sokola. Musím říci, že sousedské právo patří k těm nejnudnějším partiím soukromého práva. Text mediálního advokáta je tomu práv; začíná poněkud chaotickým výkladem a pokračuje tupým positivismem.

Zajímavý postřeh

Různí panslavisté přirovnávají samostatnost Kosovy k Mnichovu 1938. Bohumil Doležal si však správně všiml, že vhodnější paralela je jinde: Vznik ČSR v roce 1918, kdy se také osamostanila provincie (Čechy) se značnou národní menšinou původně vládnoucího národa (Němci).

Svérázné pojetí svobody slova v podání Kurase

Publicista Benjamin Kuras opět zaperlil. V článku nazvaném Je nebezpečím Kapitál, nebo Mein Kampf?, rozvíjí problém, jak a které projevy zakazovat a které nikoli.

Nebyl by to Kuras, aby nedělal z komára velblouda. Z otázky, zda některé politické názory cenzurovat a zákonem potírat se dostává k nepochopitelné slovní ekvilibristice, kterou provádí čtenáře problematikou americké ústavy, přirozeného práva, nebo Adenauerovým závazkem, aby se nakonec dostal k vlastní prapodivné teorii, jakéhosi mustru, který nám pomůže v orientaci.

Ptá se, proč by jeden veřejný útok měl být poškozením občanským a jiný činem trestním?

Kurasův žebříček má odpověď: Je to proto, že jednotlivá lidská práva ohrožená a poškozená tím, či oním činem mají určitý žebříček důslednosti, na němž se shodují všechna zákonodárství demokratických států (co na tuhle formulaci místní právníci?, pozn.).

A slovutný autor pokračuje: první je právo na život, druhé na zákonně získaný soukromý majetek, třetí na svobodu pohybu, čtvrté na dobrou pověst, páté na svobodu projevu.

Charakteristicky Kurasovskou logikou si autor uzpůsobuje skutečnosti své vůli a typicky zjedodušuje. Mein Kampf ohrožuje životy, Das Kapital majetek. Demonstrace nacistické propagují vraždu, anarchistické jen ohrožují majetek. Karikatury Mohameda ohrožují jen dobrou pověst.

Podle těchto kritérií je údajně nutno rozlišovat a postupovat. To je opravdu skvostná formulace a hluboká myšlenka, vskutku hodná toho, být komentářem dne. Kuras své hluboké myšlení zahajuje větou o prodeji Turnerových deníků. Spíše než takové a podobné věci zakazovat by si měl uvědomit, že je to právě hysterie a volání po zákazech, co takovým titulům dělá reklamu a způsobuje, že trají rekordy v prodejnosti. Když se mi kniha nelíbí a bytostně s ní nesouhlasím, či lépe, mám s její existencí problém, tak ji nekupuji. To je asi jediný lék na tituly, z nichž jsme každý čas od času pohoršeni.

Je zjevné, že jak se šlape na kuří oko, je Kuras velký obdivovatel klasického liberalismu, rychle pryč.

A opět dvojí standard

NSS popravil Klause

via Tomáš Pecina. NSS svým rozhodnutím odebral presidentu republiky jeho prerogativy: "Prezident republiky není nad zákonem a ani mimo jeho kontrolu … Jak však Nejvyšší správní soud již výše poukázal, rozhodování prezidenta republiky se neodehrává v právním vakuu, ale je vázáno stejnými principy jako veškerý výkon státní moci: striktní zákonností, zákazem libovůle a z toho plynoucími požadavky na konzistenci a předvídatelnost rozhodování."

22. května 2008

Dělnická třída má nižší IQ aned dvojí standard v eugenice

Někdo může veřejně označovat skupiny obyvatel, že mají nižší IQ - obzvláště, když se vyhne etnické identifikaci a hodí to po marxisticku třídně.


The working classes have lower IQs than those from wealthier backgrounds and should not be expected to win places at top universities, an academic has claimed.

Bruce Charlton, reader in evolutionary psychiatry at Newcastle University, suggested that the low numbers of working-class students at elite universities was the "natural outcome" of IQ differences between classes.

Working class 'has lower IQ', The Press Association, 22. května 2008


Někomu tento luxus již přiznán není, stojí na špatné straně akademické obce.

In his book The Bell Curve Wars: Race, Intelligence, and the Future of America, Steven Fraser writes that "by scrutinizing the footnotes and bibliography in The Bell Curve, readers can more easily recognize the project for what it is: a chilly synthesis of the work of disreputable race theorists and eccentric eugenicists". Since the book promulgated the idea that blacks were on average less intelligent than whites, some people fear that The Bell Curve can be used by extremists to justify genocide and hate crimes.

The Bell Curve, Wikipedia

Jediná demokracie na Středním Východě

Na náměstí před synagogou v oblasti Neve Rabin v Or Yehuda (Izrael) byla rozdělána hranici ze stovek knih Nového zákona. Spálení "pobuřující literatury" bylo provedeno pod vedením vice-primátora Uzi Aarona a pomáhali mu studenti z místní náboženské školy.

Dle slov vice-primátora, člena strany ŠAS, byl obřad spálení knih odpovědí na aktivitu misionářů, kteří rozdali stovky knih Nového zákona. Prý ho o to žádali občané, kteří si stěžovali na "nevítané hosty" a žádali ochranu před agresivní křesťanskou propagandou.

Minulý čtvrtek Aaron dorazil do oblasti, kde byli den před tím zpozorováni misionáři. Pomocí megafonu vyzýval obyvatele, aby odevzdali knihy, které dostali od křesťanů. Současně s tím obcházeli studenti náboženské školy byt po bytu a odebírali knihy, z nichž byla poté učiněna ohnivá hranice.

Aaron je s provedeným opatřením spokojen a má zato, že akce pálení knih, které odporují základním principům judaismu, proběhla úspěšně.

Zdroj: NEWSru.co.il

Kandidáti SZ pro senátní volby 2008

Schválení kandidáti SZ pro nadcházejí senátní volby.

Pavel Buček – (Strakonice)
Pavel Dobeš – (Hradec Králové)
Robert Drda – (Kolín)
Zdeněk Guži – (Pelhřimov)
Roman Haken – (Přerov)
Peter Halák – Karviná)
Ladislav Hrabal – (Praha 9)
Jiří Hromada – (Praha 1)
Miroslav Hudec – (Česká Lípa)
Helena Illnerová – (Praha 5)
Svatopluk Karásek – (Louny)
Jiří Kulich – (Trutnov)
Monika Lampová – (Děčín)
Vladimír Líbal – (Plzeň-město)
Petr Němec – (Cheb)
Stanislav Pavlík – (Olomouc)
Tomáš Rothröckl – (Znojmo)
Anna Šabatová – (Vyškov)
Alena Šálová – (Příbram)


Vzhledem k neustálým vnitřím sporům ve straně a vystřízlivění části sympatizantů, že pro SZ hlasovali v naději, že přinese cosi jako nový politický styl, bude zajímavé sledovat, jak senátní kandidáti, včetně známých osobností, ve volbách dopadnou.

Osobně mě akorát překvapilo, že za tuto stranu kandiduje i Helena Illnerová. Vzhledem k některým jejím názorům však její kampaň obdrží, stejně jako kampaň Svatopluka Karáska, nižší finanční podporu.

21. května 2008

Prof. Rajko Doleček výstižně k rozhodnutí vlády uznat nezávislost Kosova

Ačkoli nemá z hlediska postavení ČR na mezinárodně-politické scéně až tak zásadní význam, zda se česká vláda rozhodne pro uznání Kosova, nebo proti, lze středeční krok Topolánkovy vlády, která má slibně nakročeno k tomu, stát se zatím nejhorší vládou v historii ČR, za výraz ostudy a hanebného poklonkování. Profesor Rajko Doleček událost pregnantně okomentoval.

Podstatu postoje vlády nejlépe charakterizuje výrok Jacques, která navíc prokázala nevědomost a absenci elementárního povědomí o politické sociologii a o povolební sitauaci v Srbsku:

„Po volbách, které proběhly v Srbsku už nestálo nic v cestě. Jdeme s hlavním proudem evropských států a to je dobře, společný postoj je klíčový"

Je to ovšem až výsledek diskuse na základě plurality postojů, co se dá nazvat "společným postojem", nikoli "společený postoj" daný patrně shůry, který by měl formovat názory jednotlivých aktérů, v tomto případě států, to by si Jacques měla uvědomit. Vládní konformismus, absence kritického dialogu a ignorace historických souvislostí, spojená s pošlapáním tradičně dobrých vztahů se Srby, je tragikomickým završením připojení se České republiky k legitimizaci válečných zločinů spáchaných NATO v roce 1999 v Jugoslávii.

Benešovy dekrety na wikipedisty

Protože svinstvo nemá zůstat nepotrestáno, rozhodl jsem se, že budu na wikipedisty aplikovat Benešovy dekrety.

Za osobu pro ZMP nespolehlivou se retroaktivně považují všichni aktivní wikipedisté, tj. ti, kteří editovali cs: po 27. 4. 2008, kdy začal nepotrestaný záchvat JKB. Toto se nevztahuje na ty aktivní wikipedisty, jestliže mohou hodnověrně prokázati, že byli obětí persekuce na wikipedii a zůstali věrni myšlence slušnosti. Za takovou ex lege považuji Jitku Vrbovou, která zveřejnila mou žádost na nástěnce správců, což je čin, který se vyrovná poslouchání zahraničního rozhlasu.

Zvažuji, že zavedu kategorii nepostradatelného odborníka pro Dezidora. Ale stejně jako za III. republiky v případě, že by kterýkoliv newikipedista projevil zájem o místo na ZMP, kde pracuje wikipedista, bude wikipedista okamžitě propuštěn.

Osobám pro ZMP nespolehlivým dávám consilium abeundi. A protože se na ZMP rojí nepřehledným způsobem anonymové, zavedl jsem povinnost identifikace alespoň přezdívkou.

Jak dlouho ještě budou na Wikisource krást cizí texty

Od roku 2006 je na Wikisource ukradený text Ludvíka Vaculíka Dva tisíce slov. Když jsem na to ty zloděje upozornil, tak mne pro jistotu zablokovali.

20. května 2008

Vyloučení přístupu všem aktivním wikipedistům

Uvažuji o tom, že bych zakázal psát na ZMP všem aktivním wikipedistům. Jejich chování řeznických psů přesahuje všechny meze, které může slušný člověk tolerovat. Myslím, že je třeba ukázat zlu, kde má své hranice, byť můj zásah bude spíše symbolický. Ale i symboly mají svůj význam. Co o tom soudíte Vy?

Česká Wikipedie a data narození

Na nástěnce správců české Wikipedie a v diskusi k článku Anda-Louise Bogza probíhá zajímavá diskuse o míře uvádění osobních údajů v článcích o žijících osobách.

Bohužel je samotné jádro pudla obaleno jinými věcmi, např. poněkud nevhodně vystupující managerkou.

19. května 2008

Šestinohá sůl - Siegfried

Hippie-punková skupina Šestinohá sůl existovala v letech 2001 až 2004. Její asi nejznámější písní je Siegfried.

Jaká je dnešní politická orientace Petra Uhla?

Toť otázka, nicméně si člověk dovede těžko představit, že by se někdo hlásil k německému nacionálnímu socialismu a na obhajobu by uvedl "Nevynechávám pojetí bratří Strasserů ani následné pojetí Hitlerovo, protože i to je tradice, i když v případě hitlerismu převážně negativní."

Jste označován za člověka s marxistickými, trockistickými názory. Považujete se za marxistu, trockistu?

Nikdy jsem se za trockistu nepovažoval, i když jsem chápal, že trockismus je synonymem revolučního marxismu. A revolučním marxistou jsem s určitými rezervami byl. Byl jsem členem Čtvrté internacionály, nejen že se za to nestydím, ale dokonce to uvádím jako jedno z pozitiv mého politického vývoje. Revolučním marxistou už nejsem, respektive jsem zůstal jen marxistou.
Marxismus mi zůstal jako určitý přístup k problémům a jako určitá tradice od První internacionály až po čtvrtou. Nevynechávám reformistickou druhou ani stalinistickou třetí, protože i to je tradice, i když v případě stalinismu převážně negativní.


"Zůstal jsem marxistou," říká Petr Uhl - přepis pořadu Před půlnocí ze dne 16. října 2007, rozhovor vedla Šárka Bednářová.

Nesnášenlivost, svoboda shromažďování, svoboda slova

Zajímavé shrnutí diskuse na téma Nesnášenlivost, svoboda shromažďování, svoboda slova, kterou pořádal Český helsinský výbor, z pera Filipa Vávry.

18. května 2008

Lucie Vondráčková - Markytánka

Lucie Vondráčková mile překvapila, ale obvykle to za moc nestojí.

Úžasná scéna z Casablanky

17. května 2008

These Boots Are Made For Walking


Nancy Sinatra (lyrics). Pro srovnání Yvonne Přenosilová, Hana Zagorová a Lucie Vondráčková.

A něco z jiného soudku (slova, anglická verse):

A l'époque où Jean Sans Terre,
D'Angleterre était le roi
Dominique notre père,
Combattit les albigeois.

Dominique, nique, nique
S'en allait tout simplement,
Routier, pauvre et chantant
En tous chemins, en tous lieux,
Il ne parle que du Bon Dieu,
Il ne parle que du Bon Dieu

Certains jours un hérétique,
Par des ronces le conduit
Mais notre Père Dominique,
Par sa joie le convertit

Updated.

Spor o rukopisy

Zase se prý rozhořel spor o rukopisy. Pamatuji se, že pravost rukopisů hájil svého času R.I.P. p.Táborský. Velmi mě to překvapilo, myslel jsem, že je to podvrh nade vší pochybnost. Víte o tom někdo něco víc?

16. května 2008

Přesun důkazního břemene

Protože vrchní právní ignorant na Hradě mate veřejnost: "Zcela nový a naší právní tradici dosud neznámý je princip přenesení důkazního břemene ze strany žalujícího na stranu žalovaného," rozhodl jsem se, že ji trochu vzdělám.

Stávající (tj. již dnes účinné, bez diskriminačního zákona) § 133a občanského soudního řádu zní:

"§ 133a

(1) Skutečnosti tvrzené o tom, že účastník byl přímo nebo nepřímo diskriminován na základě svého pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální orientace, má soud ve věcech pracovních za prokázané, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

(2) Skutečnosti tvrzené o tom, že účastník byl přímo nebo nepřímo diskriminován na základě svého rasového nebo etnického původu, má soud ve věcech poskytování zdravotní a sociální péče, pomoci v hmotné nouzi, přístupu ke vzdělání a odborné přípravě, přístupu k veřejným zakázkám, členství v organizacích zaměstnanců nebo zaměstnavatelů a členství v profesních a zájmových sdruženích a při prodeji zboží v obchodě nebo poskytování služeb za prokázané, pokud v řízení nevyšel najevo opak."

Vláda navrhovala jen drobné změny:

"1. V 133a odst. 1 se za slova “ve věcech pracovních” vkládají slova “a jiné závislé činnosti včetně přístupu k nim, ve věcech týkajících se povolání, podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti včetně přístupu k nim, členství v organizacích zaměstnanců nebo zaměstnavatelů a členství a činnost v profesních komorách”.

2. V § 133a se konci textu odstavce 1 doplňuje odkaz na poznámku pod čarou č. 56b.

Poznámka pod čarou č. 56b zní:

--------------------------------

“56b) Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ.

Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání.

Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování.

Směrnice Rady 97/80/ES ze dne 15. prosince 1997, o důkazním břemenu v případech diskriminace na základě pohlaví.”.

3. V § 133a odst. 2 se za slovo “zakázkám” vkládají slova “ ,přístupu k bydlení” a slova “organizacím zaměstnanců nebo zaměstnavatelů a členství v profesních a” se zrušují.

4. V § 133a se konci textu odstavce 2 doplňuje odkaz na poznámku pod čarou č. 56c.

Poznámka pod čarou č. 56c zní:

------------------------------

“56c) Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ.”.

5. V § 133a se doplňuje odstavec 3, který včetně poznámky pod čarou č. 56d zní:

“(3) Skutečnosti tvrzené o tom, že účastník byl přímo nebo nepřímo diskriminován na základě svého pohlaví, má soud ve věcech přístupu ke zboží a službám za prokázané, pokud v řízení nevyšel najevo opak.56d).

----------------------------

56d) Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování.”."

Ale to není všechno. Byl to poslanec ODS, Marek Benda, který navrhl ne zcela šťastné formulační změny:

"§ 133a včetně poznámek pod čarou č. 56b, 56c a 56d zní:

,, §133a

Pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že ze strany žalovaného došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci

a) na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální orientace v oblasti pracovní nebo jiné závislé činnosti včetně přístupu k nim, povolání, podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti včetně přístupu k nim, členství v organizacích zaměstnanců nebo zaměstnavatelů a členství a činnosti v profesních komorách 56b),

b) na základě rasového nebo etnického původu při poskytování zdravotní a sociální péče, v přístupu ke vzdělání a odborné přípravě, přístupu k veřejným zakázkám, přístupu k bydlení, členství v zájmových sdruženích a při prodeji zboží v obchodě nebo poskytování služeb 56c), nebo

c) na základě pohlaví při přístupu ke zboží a službám 56d),

je žalovaný povinen dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení.”.

56b) Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ.

Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání.

Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování.

Směrnice Rady 97/80/ES ze dne 15. prosince 1997, o důkazním břemenu v případech diskriminace na základě pohlaví.

56c) Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ.

56d) Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování.”."

Ty byly i nakonec schváleny. Domnívám se, že výsledné znění je svou negativní formulací sporné. Ale mělo by se vykládat tak jako dosud. Není důvod pro změny.

Trockisté chauvinisty?

Nikdy jsem si o trockistech nemyslil nic dobrého. Ale to, že jsou chauvinisty, jsem netušil. Kotrbovi je košile čecháčka bližší než kabát ultralevičáka? Ten člověk na sebe prozrazuje více, než si myslí: "Teprve v roce 1949 obnovila vláda svou svrchovanost v některých odlehlých oblastech v pohraničí a mohla začít kompletně střežit hranici." Není to spíše nefalšovaný stalinista?

Některé nesmysly jsou nevykořenitelné: "Petr Uhl by mohl vědět, že přesídlení sudetských Němců do Německa bylo jediným možným řešením vítězných velmocí".

"
Devatenáct let odolávaly všechny české vlády požadavkům sudetoněmecké lobbistické struktury. Devatenáct let vedly dialog pouze s centrálními německými vládami a hájily nejen výsledky 2. světové války, ale i principy neměnnosti dějin a dohody z Jalty." Ach jo.

To jsou všechno ale jen standardní stalinistické a chauvinistické frase. Milan Valach ale předvedl ještě něco lepšího: "[Petr Uhl] Svým jednáním [přijetím sudetoněmecké Karlovy ceny] vyjádřil podporu neonacismu, který dnes opět zvedá hlavu."

Čest Britských listů zachraňuje šéfredaktor, tradičně bývalý senátor Zdeněk Bárta a jistý čtenář.

Tomislav Sunic: O předsudcích a diskriminaci

[...] The word "prejudice" must be put into linguistic perspective, as this word has the common root with the word "prejudgment", which is part of the biological and psychological makeup in human speciation without which any civilization would collapse. When properly used, writes Alan McGregor, prejudice serves as a useful intellectual tool in comparing and contrasting and as a short cut in reaching important decisions. Undoubtedly, all humans discriminate, be that in choice of their mates, friends, or against their political enemies (např. Malý čtenář Délského potápěče pozn. Waldgänger). Nation-state building is a process carried out by the principles of "in-group" and "out-group" discrimination, wherein a tribe or an ethnic group , in a manner of extended family, prefers to interact with its own in-group members. People of same racial ethnicity, in this case white Americans, are more or less genetically similar and will, therefore, tend to display overt or covert prejudices against other racial groups. For numerous authors, particularly in the fields of sociobiology, xenophobia and racial prejudice are inherent in all human beings since they are "the natural and biological consequences of parental selections." Ethnic or racial discrimination, let alone charges of anti-Semitism, are viewed in postmodern Americanism as the ultimate intellectual sin.
But is not, after all, friendship also a form of the most subtle form of discrimination in view of the fact that an individual cannot be friends with all people on earth? One discriminates when mating and in sexual relationships, a point often made by prominent sociobiologists, but who are often targets of criticism by their liberal opponents. Long ago, an American author close to the school of thought dealing with sociobiology, Dr. William Shockley, wrote that those who persist in holding views of ethnic exclusion regarding heredity and race "are denied tenure and research funds, physically threatened, and shouted off platforms." Similar views on human diversity, let alone public ostracism of academics who argue that race and heredity play significant role in social and political behavior, have been legion in Europe and America. However, in the best of all worlds, in so-called free America, certain dogmatic views, particularly those regarding the sacred Jewish question and inherent goodnes of non-European races, are imposed by force and must be accepted by all.
When a human being makes a specific choice in his life, he automatically discards other options and reject other propisitons, even if this act may hurt a fellow human being. Examples abound: In postmodern America and Europe, if a citizen shows in public positive prejudices i.e., by making laudatory comments about some racial groups, he can fearlessly resort to grammatical constructs without using embellishing qualifiers and disclaimers. Thus, one can hear in America that "African-Americans are good singers and basketball players." There is nothing wrong with this general statement which implies that some blacks are not gifted for playing basketball. By contrast, a general statement that "African-Americans are prone to violence and that they are not family-oriented," can earn a person who uttered those words the label of being a "racist". One can also sometimes hear remarks that "Jews are good musicians" - and hardly anybody will object to this more or less well documented fact. However, avoiding the qualifier "some", and saying that "Jews are very rich", may cause social objections and is prudently avoided by many America's public discourse. In other words, if an author were to display a critical view about some non-European ethnic group or race in America [...] he had better be prepared to use the whole arsenal diminutives and make the sure he frames his critical argument in conditional sentences. By equiping himself with loads of disclaimers an author critical of Americanism and its numerous social derivatives such as globalism, liberalism, egalitarianism, can secure himself a professional exit, in case he needs one in an emergency. It may come in handy if he needs to plead professional ignorance.

Tomislav Sunic: Homo Americanus: Child of the Postmodern Age, 2007, str. 13-15

Kennedy a Klaus

President John Fitzgerald Kennedy inicioval zákon, který byl později schválen jako Civil Rights Act of 1964 neboli antidiskriminační zákon. Cituji jeho ustanovení: "All persons shall be entitled to the full and equal enjoyment of the goods, services, facilities, and privileges, advantages, and accommodations of any place of public accommodation, as defined in this section, without discrimination or segregation on the ground of race, color, religion, or national origin."

President Václav Klaus dnes antidiskriminační zákon vetoval. Mezi těmito dvěma politiky nemůže být hlubšího rozdílu.

Václav Klaus vetoval Antidiskriminační zákon

Potvrdil tak svá dřívější slova, že navrhovanou formu Antidiskriminačního zákona, k jehož přijetí (nebo alespoň jiné formy je Česká republika nucena orgány Evropské unie) nepodpoří. Klaus své rozhodnutí využít práva veta v dopise předsedovi Poslanecké sněmovny Miloslavu Vlčkovi komentoval slovy:

Zákon považuji za zbytečný, kontraproduktivní a nekvalitní a jeho dopady za velmi problematické . . . Zákaz diskriminace je obsažen v Listině základních práv a svobod, konkrétnější ustanovení pak v celé řadě mezinárodních smluv, které mají přednost před zákonem, a v zákonech. . . Česká republika nikoho nediskriminuje, a proto není nijak překvapující, že o tom tento zákon není. Zákon nicméně dává občanům nárok na rovné zacházení v soukromoprávních vztazích, což je z definice nemožné. . . Je to další z pokusů regulovat lidský život právem.

Je suis malade

Lara Fabian (česká verse).

Updated.

15. května 2008

Rath má plnou pravdu

David Rath řekl: "Kritizuje, že Bendl s Tlustým podali trestní oznámení. Sám takový krok neučinil ve chvíli, kdy byl terčem webových stránek AntiRath. „Myslím si, že takovými věcmi se policie obtěžovat nemá." Zcela správně. Kdy už konečně toto udavačství skončí?

Rozhovor s Vlastimilem Tlustým

Uspořádaly ho Novinky. Na rozdíl od Bohumila Doležala si nemyslím, že by ve vztahu k Mirku Topolánkovi znamenal nějaký přelom.

Bez kommentáře II

František Bányai, předseda Židovské obce v Praze: "Přesto chci pana Zídka informovat, že Izrael je pro nás zárukou, že se šoa nebude opakovat." Petr Zídek byl разоблачен. Přesto je pozoruhodné, že Lidové noviny vůbec jeho článek otiskly, stejně jako když Mladá fronta dne 21. 4. 2004 otiskla článek Moishe Arye Friedmana Izrael a obušek holokaustu.

Zídkova reakce.

Updated.

13. května 2008

Imigranti: Chcete je?

V reakci na kampaň NEOnácek: chcete ho?, která je financována z prostředků Evropské unie, tj. i z našich kapes, vznikla internetová kampaň Imigranti: Chcete je?

Osobně je mi kampaň, ač ji lze vyčíst různé věci, sympatická a to nejen z důvodu, že poukazuje na reálné riziko, ale také kvůli tomu, že nezneužívá cizých peněz k propagandistickým účelům.

Masmédia v České republice opět ukázala své ideologické zaměření a kampaň Imigranti: Chcete je? začala ostře napadat. Co od nich však čekat jiného...

12. května 2008

Nesmrtelný český bolševismus

V období normalisace, jak známo, neexistovala censura. Situaci měli tak zmáklou, že jí nebylo potřeba - kolaborantská autocensura snaživých kariéristů fungovala na 100%. Dnes tato mentalita řádí i v tzv. "svobodných" českých mediích.

Do ČT se plíživým způsobem podařilo vniknout exponentům velkosrbského chauvinismu a natočili pořad o Kosovu, který neodpovídá předepsané šabloně. Tzv. "mezinárodní společenství" v něm vypadá jako banda válečných zločinců. Naštěstí bdělý autocensor nespí a tak ČT včas zakázala vysílat pořad, kteří její zaměstnanci - záludní srbští agenti - natočili. No posuďte sami (první díl, klikněte si vedle na pokračování, je jich 6).

11. května 2008

Poznámka na okraj Vrby

Anglosasové nemají superiorní rasu (nevím nic o tom, že by jejich DNA byla jakkoliv ušlechtilejší), nýbrž civilisaci. Na rozdíl od Ruska, kde se ještě v 50. letech 19. století mužici prodávali jako dobytek, v UK v té době měli svobodné volby.

Updated.

Jak se maluje

Instruktivní post.

A ještě jednou Václav Bělehohradský

Není žádná náhoda, že Václav Bělehohradský je největší žijící český filosof: "Zamysleme se nad tímto krátkým textem: „Je tak velký rozdíl mezi soukromým bytem a soukromou restaurací? Není. Obojí je totiž soukromé vlastnictví, a tudíž rozhodování o nakládání s ním přísluší výhradně a jen jeho majiteli. Právo svobodně disponovat soukromým vlastnictvím je v hierarchii individuálních práv nadřazeno všem ostatním požadavkům, ať už je to vymýcení rasismu ve společnosti nebo třeba emancipace žen.“ Autorem těchto vět je místopředseda Mladé pravice, přebírám je ze studentských novin Agora. Podle autora majitelé mají právo „ve svých podnicích“ neobsloužit černocha nebo cikána, protože vlastnické právo je nadřazeno všem ostatním právům. Restaurace ale není soukromé vlastnictví, je to „soukromě provozovaný veřejný podnik“. „Soukromé vlastnictví“ je konvence, jedno z uměle vytvořených práv, výsledek dlouhých politických bojů stejně jako rovnost občanů všech ras, jazyků a náboženství ve veřejném prostoru. Každá soukromá moc musí „v nějaké míře“ brát ohled na svůj veřejný rámec – na hranici, kde ji nejen zákon, ale i sdílené etické zásady omezují, protože se dotýká druhých lidí.
Systém založený na soukromém vlastnictví má své „velké špinavé tajemství“ – kapitalisté nikdy neplatí celý účet za své „soukromé“ podnikání. Velkou část nákladů vždy hradí lidé, kteří jsou nějak zasaženi tím, jak kapitalista nakládá se svým majetkem, nemají ale legální možnost jeho činnost ovlivnit. Podnikatel využívá vodu v řece, ale do výrobních nákladů nezahrnuje výdaje vyvolané tím, že se druzí lidé museli přizpůsobit důsledkům jeho podnikání – třeba změnám kvality vody. To je začarovaný kruh demokratické politiky: oligarchie, které získaly hegemonii ve společnosti, podporují vlády, ochotné jim výměnou za tuto podporu umožnit přenášet jejich soukromé náklady na celou společnost. Využitím státní a policejní moci vlády preventivně zbavují občany práva legálně protestovat proti nezaplaceným účtům kapitalistů."

K tomu bych dodal, že právo dávno zná rozdíl mezi soukromým a soukromoprávním, veřejným a veřejnoprávním. To jen ultraliberální doktrináři se svou simplifikující filosofií nejsou s to tento fundamentální rozdíl pochopit.

O mýthech

Jedním z hlavním cílů ZMP je bořit mýthy, ať se týkají čehoholiv, českého nacionalismu, antikommunismu či judaismu. Ačkoliv se říká, že bez mýthů člověk nemůže žít, osobně se domnívám, že jsou škodlivé, že jsou tím, co měl Marx na mysli, když hovořil o "opiu lidstva".

Václav Běhobradský cituje známou historku: "Režisér Fritz Lang vypráví ve svém posledním rozhovoru, jak si ho hned po Hitlerově nástupu k moci předvolal Goebbels a požádal ho, aby řídil německý film. Na otázku „A nevadí vám, že jsem poloviční Žid?“ odpověděl: „O tom, kdo je Žid, rozhodujeme my!“." Zní to hezky a je to pěkný wise crack. Nicméně si ho Lang totálně vymyslil; Goebbels s ním mluvil jen o tom, že mu zakázal jeho poslední film, ačkoliv se mu líbil, protože podvrací národního ducha.

Myslím, že bez úcty k Pravdě jen kvůli effektu se nedobereme ničeho poctivého a skutečně trvalého. Žádné anestetikum nám k tomu nepomůže.

Poesie a prosa

Václav Bělohradský (2006): "Málokdo by se dnes dovedl nadchnout pro Pohorskou vesnici, kdežto intimní dopisy Boženy Němcové jsou nám geniálním básnickým dílem. - napsal Roman Jakobson v proslulé stati Co je poezie. Dílo Boženy Němcové je nepodstatné, je spjato s mýty obrozenecké doby; to podstatné vyjádřila v dopisech milovanému příteli. Ty přetrvaly chatrný estetický projekt jejího díla i chápání svého adresáta a otevírají nám cestu k hlubšímu porozumění dramatu tvůrčích žen v 19. století; odhalují něco podstatného z dějin "gendru žena" ve střední Evropě. Byla by velkou evropskou spisovatelkou, kdyby hodila do smetí Pohorskou vesnici a vydala své intimní dopisy.
Jakobson také vypráví, jak Lva Nikolajeviče Tolstého pohoršilo, když Puškin napsal o jedné a téže dámě verš Pamatuji se na divukrásný okamžik - ty zjevila ses přede mnou jak prchavá vidina, jako génius čisté krásy a v dopise příteli pak: Dnes jsem s pomocí Boží mrdal Annu Michajlovnu. Je ten verš pod ochranou "estetického projektu autora", zatímco pasáž z dopisu byla právem hozena do smetí?
Jaroslav Hašek odhaluje napětí mezi básnickým dílem a prózou života stručným rozborem dopisu nadporučíka Lukáše paní Kakonyiové. "Přál bych si pohovořit s Vámi soukromě o čistém umění…" - napsal nadporučík básnicky; "zde v hotelích to nepůjde, budu ji muset zatáhnout do Vídně…" - pomyslel si prozaicky.
Myslím, že z Čapkova literárního odkazu přežije jen Obyčejný život a Život a dílo skladatele Foltýna. Oba romány vyprávějí o životech, v nichž se smetí míchá s dílem: zaměstnanec státních drah odhazuje do smetí své verše z mládí, za dílo považuje svůj spořádaný život, ale jakýsi literát ty verše vyhrabal a nalezl v nich převratný smysl. Skladatel Foltýn je spalován "estetickým projektem", ale jeho dílo je jen slátanina pospojovaná z ukradených melodií, z nichž některé jsou krásné.
Tvrdým jádrem epochy prozaických poměrů je neoblomný fakt, že smysl díla se ukazuje jen v troskách estetických projektů autorů.

Exulant Milan Kundera například vynalezl velkolepou past na své západní čtenáře - střední Evropu. Zástupy čtenářů v ní chycených začaly číst ve Francii nepříliš známé středoevropské autory, Brocha a Musila především, a stávaly se tak modelovými čtenáři Kunderových textů. Svět, v němž se v polovině 70. let romanopisec Kundera ocitl, byl vystavěn z myšlenkového panelu bipolarismu, čtenáři hledali v dílech z "východní Evropy" svědectví o životě za železnou oponou, nic víc. Kundera to zpolitizované čtení vyvrátil vynalézavou strategií - interpretoval "východní Evropu" jako jakousi zradu na Evropě, pouhé imaginární místo vytvořené sovětskou vojenskou mocí, které v dějinách evropské civilizace neexistuje. Existuje Rusko se svými démony a se svou velkou literaturou, a pak střední Evropa se svými úředníky a mnohonárodní kulturou. Už slovo "střední" metaforicky rozvrací myšlenkový panel bipolárního světa: střední Evropa je "unesená Evropa", podstatný kus evropské kultury, odhozený po válce do smetí.
Zmizení střední Evropy z paměti Evropanů se tak stalo vinou, zradou na sobě samých, od níž se západní čtenáři Kundery snažili očistit. Myšlenkový panel Východ - Západ pukl a za ním se objevila Evropa Kafky, Freuda, Krause, Wittgensteina, Brocha, Musila, Haška, k níž autor Kundera v očích svých západních čtenářů začal patřit - a stal se tak autorem modelovým. Boj, který Milan Kundera svedl s bipolárním panelákem, je velký dar evropské kultuře."

Několik slov o Israeli

Můj článek o Israeli rozpoutal poměrně slušnou flame war. To ale nebylo jeho cílem. Cílem nebylo ani tvrdit, že ČR je ten samý stát, co Israel. Cílem bylo ukázat mezi ČR a Israelem jsou zarážející podobnosti, které by povrchní pozorovatel nečekal. Zda jsou to pouhé jednotliviny, nebo je za tím něco hlubšího, je na posouzení přemýšlejícího čtenáře. Já jsem svou hypothesu poskytl.

Psaní o Israeli je ambivalentní. Málokterá věc má tak fanatické stoupence ("Israel je nejlepší stát na světě") i odpůrce ("Tato sionistická entita je ztělesněním všeho zla"). Můj názor se vyhýbá oběma krajnostem. Podle mne je to standardní středovýchodní stát, byť poslední svého druhu, neboť srovnatelné Alžírsko, Rhodesie i Jižní Afrika své régimes změnily.

Není to ani jediná demokracie Středního východu, protože Turecko i Libanon jsou demokracií rovněž. Není to ani nejlepší ekonomika na světě. Podle dat CIA má Israel GDP na hlavu $28,800. Pro srovnání, Kuvajt má $55,300, Spojené arabské emiráty $55,200, Lucembursko $80,800, Francie $33,800, Spojené království $35,300, USA $46,000 a Česká republika $24,400.

Je pravda, že Israel dostává od USA ročně asi 100 000 000 000 Kč. Ale stejnou pomoc dostává i Egypt.

Elitní vysoké školy jsou všude na světě, v USA, UK, Francii i v Israeli. Jen v ČR nejsou. Proč? Je to dědictví kommunismu. Byl jsem nedávno na mezinárodní konferenci o reformě právnického studia. Děkan právnické fakulty University Karlovy prohlásil, že ambicí PF UK je poskytovat vzdělání všem právníkům v zemi na základě minimálního standardu. Právnická elita má vzniknout na základě dvourychlostního systému, kdy uvnitř PF UK bude dobrovolně dělat cosi navíc. Domnívám se, že je to zhoubná koncepce a že s ní snad bolognský process a povinnost zavést bakalářské studium udělá krátký process.

Proč vlastně o Israeli nic nevíme? Protože je to malý stát. Čech je slušně informovaný o USA, UK, Francii, Německu, Španělsku a Itálii a o svých sousedech: Polsku, Slovensku, Maďarsku a Rakousku. O Israeli se toho dozví stejně málo jako o Nizozemí, Belgii či Dánsku.

Gorbačov o radaru.

Našel jsem ten rozhovor na ihned.cz. Vcelku rozumné - za předpokladu, že ten radar je funkční a ne hoax na americké daňové poplatníky s podporou kollaborantské české vlády.