Israel v NATO – proč ano?

Bohumil Doležal nedávno napsal kommentář k výroku ministryně národní obrany. Jen to trochu popletl. Proto jeho výroky uveďme na pravou míru:

"To, co se už pár desetiletí odehrává na Blízkém východě, v něčem připomíná boxerský zápas dobře živeného dozorce s heftlinkem v německém koncentráku. Heftlink je naštěstí schopný a bojovný, podobná je jen přesila, s níž bojuje, a perspektiva, která před ním stojí: když vyhraje, nic se nezmění: dál budou na palestinská a libanonská města padat bomby odpalované z Israele, dál budou israelští vojáci po desítkách zabíjet palestinské a libanonské děti v uprchlických táborech. Když prohrává, následuje, jak Palestině její okupanti dnes a denně předvádějí, něco jako apartheid.

Je nebetyčná drzost a zároveň nebetyčná hloupost, když se někdo staví do pozice rozhodčího, který má tento podivný zápas pískat – zvlášť když ten někdo sdílí s heftlinkem základní životní a politické hodnoty a navíc ho dozorce bere jen jako heftlinka – kandidáta, který je zatím na špatné straně ostnatého drátu. Nemluvě o tom, že kandidát na rozhodčího má vůči heftlinkovi z minulosti, mírně řečeno, jakýsi dloužek."

Ještě jednou Mormegil

T. A. narazil na thema, o němž jsem chtěl napsat již dávno: Co jsem na wiki udělal špatně? Bezpochyby to byla personální politika. Tyto wikipedisty jsem povýšil na správce či byrokraty:

1. Tomáš Pecina
2. Malý čtenář
3. Michal Jurosz
4. Mormegil
5. Mojža
6. Luděk
7. -jkb-
8. Beren
9. Radouch
10. Karakal
11. Vrba

Jaký je výsledek? Vysoce prospěšní wikipedisté Tomáš Pecina a Malý čtenář byli z wiki vyštváni vládnoucí lusou. Michal Jurosz, -jkb- a Radouch tam prakticky přestali psát; Mojža úplně. (To, že na wiki ostatní neobtěžuje JKB či Radouch, je positivní; u JKB stačí ta spoušť, jíž se dopouští na Wikisource.)

Karakal a Beren resignovali na svá práva. Zbývají tedy Mormegil, Luděk a Vrba. Ačkoliv to byl správce Vrba, kdo nastartoval mou křížovou cestu, musím objektivně uznat, že wiki spíše prospívá než škodí. Budou-li tedy Mormegil a Luděk pro svou zpupnost zbaveni správcovských práv, bude má špatná personální politika v úplnosti odčiněna.

Premiér Josef Mengele: vítejte v 21. století!

Zítra se má objevit v knihkupectvích kniha Carly del Ponte Lov: já a váleční zločinci. Uváděné svědectví mnou otřáslo: Kosovští Albánci unesli mladé Srby, aby jim vybrali orgány a prodali je.

Vzhledem k tomu, že zdrojem těchto zpráv je jedna z hlavních loutek NWO v kampani proti Srbům, nelze ji podezřívat z prosrbské zaujatosti.

Sám fakt tohoto zrůdného počínání je pochopitelně otřesný, byť pro mne nikoli překvapující, ale ještě více se mi udělalo na blití z následujícíh řádků:

„Bělehradský tisk uvádí desítky svědectví – mnohé srbské organizace se pokoušely od Haagského tribunálu dosáhnout vyšetřování Albánců v Kosovu a předali tribunálu podrobné mapy s místy, kde byly pohřbeny oběti a označena místa koncentráků na území jak Kosova, tak i severní Albánie. Dodávali svědectví o těchto krutých pokusech a případy likvidace mírumilovných civilistů, a to jak dětí tak i dokonce těhotných žen, se kterými bylo zacházeno s mimořádnou krutostí.

Všechny takové pokusy byly již v zárodku potlačeny a ani jeden z těchto faktů nebyl vyšetřován. Sama del Ponteová ve svém nedávném interview pro italskou La Stampu se přiznala, že vyšetřování válečných zločinců je v současnosti především mimořádně zpolitizovaná záležitost. Kdyby se o zločinech Albánců obecně vědělo, pak by o žádné nezávislosti Kosova nemohlo být ani řeči. Ne náhodou spatřila kniha del Ponteové světlo světa až nyní, až po vyhlášení samostatnosti Kosova.”

Takže hlavní žalobkyně mezinárodního tribunálu prohlašuje, že to je “zpolitisovaná záležitost”? Před tím snad nebyla? Kde je nezávislost soudů? Zejména mezinárodních? Kdo tyto soudy zpolitisoval a proč? Hnulo se v ní svědomí? Až po tom, co bylo víceméně uznáno „nezávislé“ Kosovo?

Jen jedno po mně nechtějte: abych věřil tomu, že Bush, Clinton, Albrightová, Shea, Clark, Havel nebo Vondra o tom nic nevěděli. A jestli o tom nevěděl knížepán a přesto prosazoval uznání státu, který zkonstruovala taková monstra, bylo by slušné, aby odstoupil.

Pouze doufám, že Kosovo neuzná Israel. Taková benevolence vůči moderním Mengeleům by totiž nutně vyvolávala zrůdně antisemitské úvahy na téma, že vrána k vráně sedá. Stačí už tohle:


Blisty a IPS news

Beren úmyslně mate

Statečný Limojoe se pokusil na wiki argumentovat odkazem na ZMP. To neměl dělat. Beren začal okamžitě tvrdit, že se ZMP pletou: "Váš odkaz na en:Wikipedia:User_access_levels#Table naopak jasně ukazuje (podívejte se v tabulce na řádek "Import"), že import ze souboru smí dělat jen uživatelé ve skupině Import, nikdo jiný. Odkaz meta:Help:Import se týká obecně MediaWiki a hned v první větě upozorňuje: "Depending on the project settings...". Defaultní nastavení skupin uživatelských práv, když si stáhnete a nainstalujete Mediawiki, je jiné a mnohem jednodušší než nastavení práv v projektech Wikimedia Foundation (například neexistují stewardi, byrokrat tam může odebírat práva správcům, importovat ze souboru může každý správce). Ale jste zde správcem, když mi nevěříte, klidně to můžete vyzkoušet a buďto zjistíte, že mám pravdu já, nebo mě usvědčíte z omylu. --Beren 13:46, 2. 4. 2008 (UTC)"

Sice nejsem správcem na cs:, abych to ověřil empiricky, ale pomocné stránky usvědčují Berena ze lži: " Tento úkon mohou provést pouze uživatelé v jedné ze skupin Správci, import, transwiki." Ačkoliv ve skupině Import je pouze Danny B., pohodlně importoval i Chmee2. Podle mého názoru tedy vůbec nic nebrání tomu, aby na cs: mohl importovat každý správce.

Když už jsem byl po letech nucen se podívat do útrob wikipedie, abych usvědčil Berena ze lži, zjistil jsem, že mi WMF upírá podíl na překladu enginu. Za jediné překladatele označuje tyto výtečníky:

* @author Mormegil
* @author Li-sung
* @author Helix84
* @author Danny B.
* @author Martin Kozák
* @author Michawiki
* @author Nike
* @author Siebrand
* @author לערי ריינהארט
* @author Matěj Grabovský

A co Miroslav Malovec nebo já? My jsme nepřeložili nic? To je po vzoru Tomáše Peciny na žalobu.

Systém práv na wiki

Systém práv na wiki se stal dokonale nepřehledným, takže se ani příliš nedivím tomu, že si Beren myslí, že jediný, kdo může importovat stránky, je Danny B. Na Iuridictu to při tom pohodlně funguje: "Normally any user can export wiki pages to a file, but to import pages into a wiki from a file, you must have 'Sysop' privileges on that wiki."

Jedno je však jisté: Jimbo Wales je jediným zakladatelem wikipedie.

Názor na wiki

Promluvil znalec: "je žel také jeden z velmi negativních rysů Wikipedie, že přitahuje grafomany, podivíny, lidi s podlomeným sebevědomím, kterým dělá většinou velice dobře, že jsou "inkognito" a přitom jsou zároveň hodně "vidět a slyšet --Šandík 22:43, 19. 10. 2007 (UTC)"

O jednoho tyranna méně

Protože jsem Mormegila kdysi povýšil nejen na správce, ale též na byrokrata, myslím, že mám k tomu co říci.

Mormegilova zpupnost neznala mezí a jeho odtrženost od reality byla značná. Dokud byrokraté nemuseli dělat nic, nedělal nic. Jak fungoval od doby, kdy nějaké povinnosti museli mít, neposoudím, protože jsem to nesledoval. Faktem je, že správce Vrba s ním byl nespokojen.

Podle pochybného usu, když je správce vyzván kýmkoliv hodnověrným, musí postoupit ponižující hlasování o potvrzení, přičemž musí dostat aspoň 2/3. To Mormegil postoupit nechtěl, protože se proti němu zdvihly emoce. Věděl, že by prohrál, a proto raději resignoval.

Zůstal však správcem i kádrovákem, ačkoliv tvrdí pravý opak: "Příměr s Elephant polo obávám se nedocením, jelikož jako nesprávce si nemohu prohlédnout obsah odstraněných editací. --Mormegil ✉ 18:32, 31. 3. 2008 (UTC)", takže škodit může dál.

Pouť Čechů do Moskvy ještě jednou

Zdá se, že je dnes v módě bagatelisace této ohavné velezrady: "Rozhodli se navštíviti výstavku moskevskou, aby byl »dán světu důkaz, že menší národové slovanští nejsou tak osamělí, aby přepych německý mohl z národního jejich rozvoje úsměšky sobě tropit a slavnou a bezpečnou budoucnost jim popírat«." Bohumil Doležal: "v roce 1867, jako odpověď na rakousko-uherské vyrovnání, uskutečnili čelní čeští politici demonstrativní pouť do Petrohradu a Moskvy. Jednali s ministrem Gorčakovem a přijal je i car. Rusové ovšem měli tenkrát minimální zájem zkomplikovat si kvůli Čechům své vztahy s dunajskou monarchií (také realisticky nahlíželi, že na nějaký konflikt nemají), a čeští politici se nedokázali přenést přes své výhrady ke způsobu, jak Rusové jednají s Poláky a k slavjanofilskému projektu sjednocení Slovanstva pod vládou jednoho cara, pravoslaví a společného (rozuměj ruského) jazyka. Takže vlastně o moc nešlo."

Šlo o hodně. Češi ukázali, že svou vnitropolitickou neschopnost jsou ochotni kompensovat spolčováním s nepřátelskou mocností. Rovněž výhrady proti ruské genocidě Poláků byly jen zcela krotké. Jediným Čechem, který tehdy zastával rozumné a mravné stanovisko, byl Josef Václav Frič. "Účast Čechů na výstavě moskevské popudila Poláky proti Čechům."

Rusové tehdy bez obalu sdělili stanovisko carské administrativy: "Kdežto Rusové, v jichž čele stál M. P. Pogodin, Lamanskij a j., zdůrazňovali, že všichni Slované musí přijmouti jeden spisovný jazyk, jednu abecedu, jedno náboženství pravoslavné a musí státi se jediným národem Čechové, zvláště ústy dra F. L. Riegra, naznačili, pokud to v slavnostních chvílích bylo možno, že s ruským pojímáním vzájemnosti slovanské souhlasiti nemohou." (kursiva má)

"Vládě rakouské, proti níž stáli Čechové v krajní opposici, účast Čechů na výpravě moskevské i rusofilská nálada v Čechách byly proti mysli. Říšský kancléř Beust dal této náladě u vlády i dvora veřejně průchod 18. září 1867 v Liberci, an pravil: »Ano, došlo již to tam, že v hlavním městě tohoto království jásá se při cizí hymně. Jak má král, kterého korunou ozdobeného míti si přejí, konati svůj vjezd do města, ve kterém rozléhá se hymna oslavující cizího mocnáře?«" Ano, měl naprostou pravdu.

Updated.

Lidé proti radaru

O jejich minulosti informují Lidové noviny. Nic překvapivého.

Pohled na Tibet z druhé strany

Otiskly Lidové noviny. Ukazuje se, že o nešlo o vzpouru demokratických Tibeťanů proti autoritářskému čínskému régimu, nýbrž o obyčejné ethnické násilí, jaké známe z ČSR v roce 1919 a 1945. Je zajímavé, že nacionalism pronikl i do Číny, ačkoliv je to evropský mor 19. století, zahájený bitvou u Valmy 20. září 1792 pod heslem La patrie est en danger.

Rozhovor silně zkritisoval Bohumil Doležal: "Taktéž v LN vyšel rozhovor s museologem Zdeňkem Jehličkou, který pobýval v době nepokojů v Tibetu a dal tu čtenářům k dispozici své neuvěřitelné názory. U nás se prý k Tibetu přistupuje „z politických pozic“ (z jakých jiných pozic by se k Tibetu mělo přistupovat) a kdekdo vyvěšuje tibetskou vlajku, kdežto „palestinskou vlajku by si do okna nikdo nevyvěsil, protože to by se Američani zlobili“. Pan Jehlička spadl z višně, u nás se dokonce pálí americké vlajky a Američané nic nedělají, na rozdíl od Číňanů, Rusů a spol. jsou na to zvyklí. On sám by tibetskou vlajku vyvěsil, kdyby věděl, že to může reálně pomoci v jednání dalajlamy s čínskou stranou (a protože dobře ví, že nemůže, žádnou vlajku nevyvěsí; lidé dělají řadu věcí ze solidarity, i když to reálně v dané chvíli nepomůže, prostě kvůli sobě, svému svědomí a kvůli budoucnosti). Celý konflikt byl podle pana Jehličky „předem připravený lynč na Číňany a na muslimy“, „na Západě byly připravené výzvy Číňanům, aby se zdrželi násilí, a přitom žádné násilí se tam nekonalo“. Protesty byly načasované kvůli olympiádě. To, co viděl, vůbec nekoresponduje s naší představou mírumilovného buddhistického Tibetu, který je okupován zlým komunistickým Číňanem. Věřím tomu, že nepokoje neměly charakter pokojné demonstrace ochránců zvířat někde v Bernu, ale přesto si myslím, že pravé místo pro publikaci názorů pana Jehličky je propagační bulletin čínské ambasády v Praze."

K thematu i Martin Weiss.

Updated.

Situace v Rusku

motto: "Proč se tuto protestní akci pokoušelo zastavit tolik policistů?
Výmluvně to ilustruje, jak málo si mocní v Rusku věří. Kolik by tam přišlo lidí? Dvě stě? V klidu by prošli městem, nikdo by si jich ani nevšiml. Ale stát se bojí. Lidé kolem Putina jsou hysteričtí a mají strach."

Do ČR přijel Harry Kasparov, který kommentoval situaci v Rusku. "Tématem rozhovoru byl i systém protiraketové obrany USA, jejíž součástí má být radar v Brdech. Kasparov považuje tento problém za bezpředmětný." Vyjímám jeho hluboce pravdivé zhodnocení: "Byla to fraška, ne volby. Bylo to jen jmenování vládce, učiněné v tradicích byzantských palácových intrik . . . Vzniká systém, který je srovnatelný se zeměmi jako Bělorusko, Venezuela či Zimbabwe."

Přestože Kasparov v Rusku nemá žádnou podporu, Putin se ho bojí: "Včera se demonstrativně rozhodl jít na výstavu aranžovaných květin v jedné budově u Rudého náměstí. Nebyl tam vpuštěn - cestu mu zahradil zástup nekompromisních policistů. Nepřítel vlády zkrátka nemá v den voleb co dělat u Rudého náměstí. "Vidíte? Mají strach," opakoval pod velkým plakátem s Putinem a Medveděvem."

Zrada Západu
Pochybné volby měl Západ vzít na vědomí, ale Medveděvovi neměl blahopřát. Kasparov má pravdu: "Jak by měl reagovat Západ?
Ideální by bylo nereagovat vůbec nijak. Tedy neposílat Medveděvovi blahopřání. V okamžiku, kdy začnou přicházet oficiální blahopřejné telegramy od Bushe, Browna či Sarkozyho, bude jasné, že tyto klíčové země uznaly volby jako legitimní."

Konečně kommentář, jak má vypadat

Tomáš Němeček je jeden z mála českých novinářů, který umí psát gramotné texty. Je to asi na základě toho, že je to vystudovaný právník. Proto i jeho poznámky k nálezu ústavního soudu o českém ústavu paměti národa mají hlavu a patu a člověk se z nich něco dozví.

Zajímavá analysa Ruska

Napsal ji Oskar Krejčí. Je sice proruská a prokommunistická, ale obsahuje mnoho zajímavých myšlenek.

17. listopad v Polsku

Dne 17. listopadu 1939 Němci uzavřeli všechny české vysoké školy. Měli nějaký vzor? Ano. V roce 1831 Rusové uzavřeli všechny polské vysoké školy.

Sympathický wisecrack

via Knihomyš.

Updated.

Wikipedisté spí

Ústavní soud citoval českou část původní wikipedie a milí wikipedisté si toho ani nevšimli: "4. Z historie je známa řada pokusů o státní dirigování a o právní reglementaci vědeckého bádání a o zřizování státních vědeckých institucí nebo institucí podřízených státnímu dohledu. U zrodu některých takových státu podřízených vědeckých institucí stáli absolutističtí feudálové, jako byl např. francouzský ministr a kardinál Richelieu, který v roce 1635 založil Francouzskou akademii (Académie française); také král Ludvík XIV. založil roku 1666 Francouzskou akademii věd (Académie des sciences); Pruskou akademii věd (Preußische Akademie der Wissenschaften) založil v roce 1700 tehdejší brandenburský kurfiřt a pozdější pruský král Friedrich I. Tyto historické modely, založené na koncepci „pečovatelského“ státu, velmi záhy vyčerpaly svůj rozvojový potenciál a staly se později spíše brzdou vědeckého poznání. Ukázalo se, že kuratela státu neprospívá rozvoji vědeckého poznání a vyvolává řadu negativních společenských důsledků." (nefunkční odkazy opraveny) Spěte dál.

Opět skvělý dissent Wagnerové

Cituji § 7 dissentu: "Tvrzení uvedené v b. 73 nálezu o tom, že „sounáležitost“ osob uvedených v § 19 odst. 1 zákona s totalitním režimem je údajně stále tou okolností, která může zpochybňovat politickou loajalitu, evokuje představu, že ona sounáležitost s totalitním režimem byla založena jen členstvím v KSČ či KSS, ač je zřejmé, že sounáležitost jsme vykazovali všichni, kdo jsme byli (zletilými) součastníky této nedávné historie, a že ve skutečnosti jde jen o míru oné „sounáležitosti“, lépe selhání. Toto přiznání zjevně stále bolí…"

Důležitý je i § 8 dissentu: "Rok po 2. světové válce píše Karl Jaspers (Otázka viny, Praha Academia 2006): „Každý z nás má vinu, pokud zůstal nečinný. Pasivita ví, že je morálně vinna každým selháním, které zanedbává povinnost chopit se jakékoli možné aktivity k ochraně ohrožených, k ulehčení bezpráví, k odpírání zlu.“ A jak správně upozorňuje autor předmluvy českého vydání, křesťanský filosof, chartista Ladislav Hejdánek: „(…)německé slovo Schuld neznamená jen vinu, ale také dluh; českému slovu „vina“ trochu chybí ona budoucnostní dimenze, volající po „nápravě“, po „splacení“ dluhu a „odčinění“ zla (…)“, a dále pokračuje „Často se u nás ozývají hlasy, že jsme se dosud nevyrovnali se svou minulostí (…). Chceme celý problém zjednodušit a omezit jen na to, že jsme trestně nepostihli většinu kriminálních činů(…)? Nebo to snad ještě rozšířit na vyvození politických a některých majetkoprávních důsledků jako nápravy toho, co se stalo? Kdo si může myslet, že by něco takového stačilo (…)? (…) Základní problém totiž vůbec nespočívá v něčem, co lze řešit soudně nebo nějakými právními nebo organizačními opatřeními.“ A odpověď doplňuje citací z Jasperse: „(…) chceme se sami sebe ptát, neúprosně si sami pro sebe ujasňovat: kde jsem cítil falešně, myslil falešně, jednal falešně – chceme hledat vinu tak dalece, jak jen je možno, u sebe, a ne ve věcech nebo u druhých…“ Naznačené otázky si tvůrci zákona ani moji vzácní kolegové, kteří hlasovali pro nález, zřejmě nekladli. Na otázku proč, si musí každý odpovědět sám, neboť jedinou instancí při řešení morální viny je dle Jasperse jen vlastní svědomí…"

Den plný flame wars

Na staré známé thema na iDNES, překvapivě na Jiném právu a mezi politiky.

U potratů je zajímavé konstatování wiki: "A theory attempts to draw a correlation between the United States' unprecedented nationwide decline of the overall crime rate during the 1990s and the decriminalization of abortion 20 years prior."

Srbský vrah Gavrilo Princip

Čs. zamýšlela po něm pojmenovat významnou kommunikaci. To vyvolalo odpor: "

247/VII. (překlad).

Interpelace

poslance H. Krumpe a druhů

ministrovi vnitra

o pojmenování ulic v Terezíně.

Když se veřejnost dověděla, že vrahu Principovi má býti v Sarajevu odhalena pamětní deska, ozval se rozhořčený výkřik celého umravnělého světa. Vedoucí mužové francouzští a angličtí, rovněž tak rozhodující časopisy těchto zemí označily tento úmysl za útok proti mravnosti a svědomí světa. Jisté místní okolnosti mohou vysvětliti tyto pocty vrahu, zvláště že jde o prostou pamětní desku, kterou jeho příbuzní upevnili na kterémsi domě v Sarajevě, ale nelze pochopiti, že se mu připravují veřejné pocty i v Československé republice. Tak po něm v Terezíně nazvána ulice, a to ona část státní silnice, která vede od "malé pevnosti" k mostu přes Ohři, má jméno Principova alej.

Přitěžující ještě jest, že jde o státní silnici, která jest jedním z nejvýznamnějších spojení s cizinou, o automobilovou silnici Praha - Teplice - Drážďany.

Takové pojmenování ulice odporuje zákonu ze dne 19. března 1923, č. 50, Sb. z. a n., na ochranu republiky. Tento zákon zakazuje schvalovati trestné činy a ustanovuje v §u 16: 1. Kdo veřejně vy nebo výslovně schvaluje zločin nebo přečin nebo jinak vyslovuje s ním souhlas, kdo veřejně vychvaluje nebo oslavuje pachatele pro takový čin, trestá se za přečin vězením od osmi dnů do jednoho roku.

Nehledě k tomu, že toto pojmenování ulice jest trestným činem, jest to nehorázná provokace a urážka velmi značné části obyvatelstva tohoto státu a byla-li tak pojmenována mezinárodní dopravní cesta, může to zlehčiti tento stát a jeho obyvatele v očích kulturního světa.

Podepsaní táží se tedy pana ministra:

1. Ví o tomto pojmenování ulice?

2. Co zamýšlí pan ministr učiniti, aby toto zákonu i kultuře se příčící pojmenování ulice co nejdříve dal odstraniti?

V Praze, dne 16. února 1930."

Český chauvinism za první republiky

Mluví prameny: "Tajný rozkaz zemského vojenského velitelství, vydaný dne 3. února 1930.

Užívání německého jazyka ve společnosti.

V novinách objevily se opětovné stížnosti, že důstojníci a jejich rodiny jak v úzkém kruhu důstojníků, tak také před širší veřejností nápadně užívají německého jazyka.

Může se ovšem připustiti, že rozhovory v mateřském jazyku jsou pro příslušníky jiných národností snazší a příjemnější; zároveň musí však býti respektováno národní cítění české veřejnosti, jež je v tom směru velmi citlivá.

Československý důstojník musí býti všude propagátorem státní idey a nesmí nikdy tohoto svého poslání přehlížeti.

Je ovšem věcí dvornosti, že vzdělaný člověk se přizpůsobí svému okolí, zvláště v dámské společnosti. Společenský takt musí býti také měřítkem pro důstojníky, kteří snad ve společnosti, zvláště v menšinovém kraji, jsou nuceni užívati k dorozumění německého jazyka, aby tam, kde by to mohlo vzbuditi nevoli, činili to co možná nenápadně. Důstojník nesmí české veřejnosti, jež společenský život důstojníků sleduje často velmi kriticky, dáti příležitost k novinářským útokům proti důstojnickému stavu.

Velitelé vojenských útvarů upozorní svůj důstojnický sbor při vhodné příležitosti na tuto důležitou věc."

Nejúspěšnější propagandistický film všech dob

Proč bojujeme je nejúspěšnější propagandistický cyklus všech dob. Kdokoliv i dnes zpochybní jakýkoliv závěr z tohoto seriálu, je okamžitě establishmentem odsouzen.

In Memoriam Bohumila Hanče & Václava Vrbaty

24. března uběhne 95 let od tragické smrti českých lyžařů Bohumila Hanče a Václava Vrbaty, kteří se stali hrdiny československého sportu a také jedním z následováníhodných příkladů kamarádství a obětování se pro druhého.

K tragické události došlo při příležitosti "VII. Mezinárodního lyžeckého závodu distančního na 50 km o věčně putovní cenu Českého zemského svazu ku povznesení návštěvy cizinců v království českém“ v březnu roku 1913. Jedním z účastníků byl právě i Bohumil Hanč.

Nešťastnou shodou okolností se Hanč v průběhu závodu nedozvěděl, že díky rapidnímu zhoršení počasí a vichřice všichni závodníci postupně vzdali závod. Na Zlatém návrší Hanč vysílením padá do sněhu, kde ho po chvíli nachází Němec Emmerich Rath. Ten se jej pokouší dostat do bezpečí, ale po chvíli zjišťuje, že mu samotnému síly nestačí a tak Hanče opouští a okamžitě vyráží pro pomoc. Ta později Hanče skutečně nachází a odváží na Labskou boudu, kde se lékaři již jen marně pokoušejí o Hančovo oživení.

V době mezi polednem, kdy byl závod účastníky vyjma Hanče vzdán, a druhou hodinou odpoledne, kdy jej nachází Rath, však pravděpodobně dochází k setkání Hanče s jeho kamarádem Vrbatou, který k ránu vyrazil z Jilemnice se na závod podívat, ale sám nesoutěžil. Vrbata Hančovi vzhledem k zhoršujícímu se počasí půjčil svou čepici a kabát, ale Hanč patrně vlivem vyčerpání organismu již nebyl schopen v závodě pokračovat.

Vrbata se patrně v inkriminovaných místech příliš nevyznal. Proto během odpoledne zabloudí a vysílením též padá. Ironií osudu byl zahlédnut procházejícím místním Němcem, který však trpěl duševní disfunkcí a tak nerozumněl a pravděpodobně ani nebyl schopen pochopit, co se děje. Když později dostává na Mísečkách najíst, vypoví však, co viděl a na tom základě se ihned rozjíždí pátrací akce, neboť v tu chvíli je už delší dobu pohřešován Bohumil Hanč.

Když záchranná skupina v čele s ing. Fischerem, ředitelem závodu, nachází Vrbatovo tělo, myslí si, že jde o Bohumila Hanče. Ten je však tou dobou mrtev na Labské boudě. Vrbatovo tělo je identifikováno až druhý den nad ránem v márnici.

Příběh Hanče a Vrbaty zůstával delší dobu zahalen závojem tajemství, vzhledem k tomu, že to, co se dělo mezi v osudný čas mezi dvanáctou a čtrnáctou hodinou, nebylo a nemohlo být podloženo žádným svědectvím. Oba dva muži se však stali legendou a důkazem, že hrdinové se mohou zrodit na tak zdánlivě bezvýznamných polích, jako jsou pláně a lesní cesty krkonošských vrcholků.

Pavel Vladimirovič Tulajev a euro-ruská spolupráce

Redakce blogu Délský potápěč představila anglický rozhovor s ruským publicistou, spisovatelem a intelektuálem Pavlem Vladimirovičem Tulajevem. Ten patří po Alexandru Duginovi mezi přední ruské myslitele podporující geopolitickou vizi euro-ruské spolupráce a Eurasie.

Tulajev je dále členem Slovanského výboru (Slavic committee), jehož pobočka existuje i v České republice, vydavatelem ruského časopisu Athenaeum a víceprezidentem ruské pobočky nadnárodní organizace "Euro-synergies", založené valonským geopolitikem Robertem Steuckersem, který je předním podporovatelem úzké spolupráce zemí Evrospké unie (a Evropy obecně) s Ruskem v západní Evropě.

Nová Hana Hegerová

Pochází z jihovýchodního Slovenska, je to herečka a zpěvačka s podmanivým, sametovým hlasem, občanským jménem se jmenuje Sidónia Tobiášová, ale říká si Szidi Tobias, a jeji hudební vývoj stojí za pozornosti již několik let; jak to ovšem u slovenských zpěváků a herců bývá, prorazila až s česky nazpívaným hitem.

Situace u zelených

Přečtěte si rozbor bývalého hlavního ideologa Strany zelených a poradce premiéra Špidly, Jakuba Patočky. Je k němu třeba přistupovat obezřetně, protože zhrzenost z něho čiší na sto honů. Nejvíce zaujme názor, že ve Straně zelených je všechno špatně, včetně tmavozelené frakce: "Nejčastěji bývá zmiňován náš bývalý kolega Matěj Stropnický. Leč ani on sám nevěří tomu, že by Bursíka mohl právě on nahradit. Poněvadž z více důvodů nemůže říci: „Bursíka chci nahradit,“ principiální alternativu k němu nepředstavuje, a jeho postavení ve Straně zelených se tudíž příliš blíží tomu, čemu se říkává rebel bez příčiny. To mnozí z původního idealistického hnutí cítí a ta menšina z něj, která Stranu zelených ještě neopustila anebo v ní neodešla do ústraní, se k Matějovi zpravidla nehlásí, neboť jeho jednání nepovažuje za odpovědné. Ostatně spojuje-li se Matěj Stropnický právě s lidmi, jako je Martin Tichý či Dana Kuchtová, kteří se od Bursíka či Lišky neliší kromě menších schopností prakticky v ničem, nemůže snad ani sám jiný vývoj očekávat."

Jakub Patočka se netají se svými názory, takže víme, co bychom od jeho temně zelené frakce mohli očekávat: "Zásadní průlomy v ekologické politice: počínaje rozšířením chráněných krajinných oblastí a jejich převedením na veřejnoprávní instituce s dozorem ekologicky zaměřených struktur občanské společnosti, přes radikální podporu ekologického zemědělství, až po nastartování masivní podpory rozvoje obnovitelných zdrojů a stanovení závazného termínu pro vystoupení českých zemí z jaderné energetiky. Jedno procento rozpočtu na kulturu a masivní podpora živé kultury rovněž ve veřejnoprávním režimu. Posílení nezávislosti a síly veřejnoprávních médií jejich definitivním politickým i ekonomickým odpoutáním od politických stran. Zásadní posílení ekonomické nezávislosti obecně prospěšných struktur občanské společnosti. Či zásadní posílení vzdělávacího sektoru v rovině ekonomické i koncepční. Jsou to jen příklady, takových změn by mohlo být jistě i víc." Děkuji Bohu, že Martin Bursík takovému extrémismu zatnul tipec.

Otázkou je, co by znamenalo vítězství Otevřené platformy (Petr Uhl), o níž wiki píše: "Proti nim se postavila Otevřená platforma (vzniklá v únoru 2004 a formálně rozpuštěná před zářijovým sjezdem) kolem Petra Uhla aj., obviňující je [Patočku, Beránka a spol.] z autoritářských praktik uvnitř strany a jejich dlouhodobý politický program, publikovaný v roce 2003 pod názvem Vize ekologické demokracie a operující s vágně definovaným pojmem „novodemokracie“, z nereálného radikalismu."

Zajímavé - Eichlerova neonacistická minulost?

Ačkoli jsem tvrdým odpůrcem názorové cenzury a vysoce negativně se stavím k módním trendům politické korektnosti, neřku-li ke snahám kohokoli profesně, či morálně likvidovat za "špatné smýšlení", aniž bych z následující věci chtěl cokoli vyvozovat, velice mě zaujal článek o neonacistické minulosti jednoho ze současných "bijců neonacistů", redaktora iDnes, Pavla Eichlera.

Zmíněný článek přinesl server Altermedia. Autor František Binko v něm odhaluje údajnou Eichlerovu minulost - a připadává fotografii hajlujícího mladíka v tričku s nápisem Bohemia.

Je však velká škoda, že autor svá slova nedokládá žádnými dalšími důkazy, než jsou ta tvrzení, která postuluje v článku. Na druhou stranu není problém porovnat starší fotku z Altermédií s některými aktuálními Eichlerovými snímky - například zde, zde, nebo zde. Některé rysy jsou až příliš shodné.

Pokud se skutečně prokáže, že hajlující muž na fotce je dnešní velký antifašista, redaktor iDnes Pavel Eichler, co z toho vyvodit? Žalobu za "podporu a propagaci", mediální tažení s cílem mu znepříjemnit život, nebo vyhazov z redakce? Jakékoliv kroky ohledně jeho profese jsou v kompetenci iDnes.cz a a já osobně si nemyslím, že je nutné vynakládat "občanské aktivistické" úsilí pro to, Eichlerovi "zatopit". Jednak, jak jsem v úvodu poznamenal, odmítám inkviziční tažení pro "úchylné názory" a priori a za druhé například mě osobně někdo jako Eichler za takovou námahu nestojí a nikdy stát nebude.

Kauza je ovšem velmi poučná a to hned v několika ohledech. Předně odhaluje silné pokrytectví některých soudobých hlasatelů "boje proti extremismu". Zajisté, každý (nejen)v mládí dělá chyby a lidově řečeno, blbne. Někdo se tahá s chuligánskou partičkou, jiný bral drogy, druhý byl pankáč, třetí, než došel rozumu, si sem tam zahajloval. Pak jsou například i tací, kteří dříve udávali a donášeli na své spoluobčany.

Na lidském selhání, pomatení smyslů, či podlehnutí davu nic morálně špatného není. Co je ovšem hodně špatné, je ono kázání vody a pití vína, tedy zamlčování vlastní pikantní minulosti za současného vynakládání enormní snahy a činnosti vůči tomu, s čím jsem byl v minulosti spojen. Nejhorší variantou pak je, když se člověk stane morálním mentorem.

A právě někým takovým je Pavel Eichler. Nemusíme hledat v paměti příliš dlouho, abychom si vzpomněli například na některé jeho vypečené články, kdy Danielu Landovi předhazoval na základě jeho skinheadské a nacionalistické (ale v žádném případě ne nacistické!) minulosti údajnou podporu neonacismu kvůli tomu, že nápis Mercurius na jeho bundě znamená výraz pro planetu Merkur (jak složité) a jelikož tato oběhne slunce za 88 (!) dní, byl to pro Eichlera silný důvod k tomu domnívat se, že Landa ve skutečnosti podporuje neonacisty a ještě tento blábol veřejně publikovat. Landa zůstane Landou, znělo v Eichlerových štvavých článcích. Hlavně, že Eichler Eichlerem zůstal.

Nemohlo být krásnější náhody, která by v pravém světle ukázala pokrytectví některých "bojovníků proti extremismu". Eichler není sám, partičku doplňuje minimálně J.X. Doležal, který měl v minulosti s ultrapravicovými skinheady také své oplétačky. A tehdy ještě nešlo o vzájemné rvačky. Tito lidé sami "neznají slitování" s někým, kdo se stane objektem jejich zájmu, někým, kdo se v minulosti zapletl s podivnými politickými spolky. Nyní spadli do vlastní pasti.

Souboj extrémistů

Ondřej Šlechta se dlouhodobě zaměřuje na kritiku iDNES, která z akutního nedostatků novinářů zaměstnává propagandisty. Vedle Pavla Eichlera, což je propagandista levicový, je to Adam B. Bartoš, propagandista pravicový.

Neokonservativci Bartošova střihu se nedokáží smířit s tím, že 70 % českého národa je pacifistických a xenofobních. S tím, že nijak netouží vyvážet demokracii. Trnem v oku je jim spolek Ne základnám. Bartoš dobře ví, že trockistické a ruské pozadí této iniciativy nikoho neohromí. Proto je musel spojit s neonacisty a islamisty, na to mediální establishment zabírá. Co na tom, že Jan Májíček nemá s pravicí nic společného? " „S panem Májíčkem jsem diskutoval na jedné debatě o radaru a dokázal mi, že je přesvědčeným komunistou,“ řekl pro Euro online politolog Roman Joch."

ŠOK má proto tentokrát plnou pravdu. OŠ se s tím nedokáže smířit, protože je mu líto, že ačkoliv je proti základně 70 % Čechů, trockisté v Ne základnám je nezastupují, jak správně analysoval Jan Čulík.

Vzpomínky na Daniela Landu

Generační pocit sepsal Pavel Bělobrádek.

Zdeněk P. Bažant

Je slavný odborník na mechaniku pevných látek, který emigroval po ruské okupaci Československa v roce 1968. V roce 2007 společně s Mathieu Verdure publikoval článek (PDF), který vyvrátil spikleneckou demoliční theorii o 9/11, která je tolik populární na ultralevicových Britských listech: "Some critics have been under the mistaken impression that collapse cannot occur if
because of safety factors used in design the weight mg of the upper part is less than the load capacity F0 of the floor. This led them to postulate various strange ideas
such as “fracture wave” and planted explosives. However, the criterion in Eq.
5 makes it clear that this impression is erroneous. If Eq.
5 is violated, there is
regardless of F0 no way to deny the inevitability of progressive collapse driven only by gravity."

Trockisté o Putinovi

Napsal Vladislav: "Za všechna zákonodárná opatření a dekrety jmenujme např. zákon z 29. července 2000, který dává prezidentovy právo odvolávat hlavy autonomních republik, oblastí, okruhů a dalších samosprávných subjektů Ruské federace. Zákon z 25. července 2002 definující opatření nutná k čelení „extremismu“ (umožňuje rozpouštět politické strany, občanská sdružení i náboženské organizace). Zákonem z 11. prosince 2004 byly zrušeny přímé volby hlav autonomních republik, oblastí a dalších lokálních vlád a bylo zavedeno jejich navrhování prezidentem a schvalování Dumou. Zákon z 21. července 2005 zásadně zpřísňuje formální požadavky při nominaci kandidátů k volbám a desetkrát zvyšuje státní finanční příspěvky stranám zastoupeným v Dumě (Putinova strana Jednotné Rusko v té době kontrolovala 305 z 450 míst v Dumě). Zákon z 27. prosince 2005 pak omezuje vyšetřovací funkce parlamentu, a to zejména ve vztahu k činnosti prezidenta. To je jasná evoluce silné centrální autokratické moci.

Už od samotného začátku Putinovy vlády byla také potlačována opozice a kritikové Putina a jeho politiky (zejména imperialistické války v Čečensku). Vůdce NBS Limonov byl zatčen za šíření „kolektivní viny národů“ a údajné finanční podvody. Sergej Jušenkov, předák umírněné opozice, byl v dubnu 2003 přepaden u svého bytu a zastřelen. Anna Politkovská, intelektuálka a přední ruská opoziční novinářka byla v říjnu 2006 rovněž nalezena zastřelena. Zástupce šéfredaktora protiputinovských novin „Novaja Gazeta“, Jurij Sčekočkin, byl nalezen mrtvý v roce 2003. Vojenský expert, Ivan Safronov, píšící o tajných dodávkách ruských stíhaček Íránu a Sýrii v březnu tohoto roku pro změnu „vypadl“ z okna. Žádná z těchto a řady dalších vražd opozičních novinářů v Rusku nebyla vyřešena (mnohdy nebyla ani vyšetřována jako vražda). Bývalý agent ruské rozvědky v západním exilu, Alexander Litviněnko, byl otráven radioaktivními látkami, které pravděpodobně nastrčila ruská tajná služba do jeho pití."

Burger v. Blackmun

Soudce SCOTUS, Harry Blackmun (1970–1994), byl osobní přítelem jeho předsedy, konservativního Warrena E. Burgera (1969–1986), a celoživotní republikán. Byl mu svědkem na svatbě a společně byli označováni za minnesotská dvojčata.

Na člena SCOTUS ho navrhl president Nixon a senát ho schválil. S Burgerem a Rehnquistem hlasoval stejně v 90 % případů. Ale pak přišel slavný případ a mezník Roe v. Wade, 410 US 113 (1973). Blackmun byl autorem většinového stanoviska, který legalisoval v USA potraty. Toto rozhodnutí vyvolalo obrovskou celonárodní diskussi a polarisaci. Blackmun dostal mnoho výhrůžek smrtí.

V důsledku toho se z Blackmuna stal vášnivý obhájce ženských práv. Na konci 80. let hlasoval v 90 % případů s liberály Brennanem a Marshallem. Jeho vztah s Burgerem se změnil v otevřené nepřátelství. Jeho soudní závětí je dissent v Planned Parenthood v. Casey (1992): "I am 83 years old. I cannot remain on this Court forever, and when I do step down, the confirmation process for my successor well may focus on the issue before us today. That, I regret, may be exactly where the choice between the two worlds will be made." případně v Herrera v. Collins, 506 US 390 (1993): "The execution of a person who can show that he is innocent comes perilously close to simple murder." Jeho nástupcem se stal Stephen Breyer (od 1994), vůdce liberálního křídla SCOTUS.

České právnické blogy

K již zavedeným blogům Jiné právo (existuje od 21. října 2006) a Law&Economics Blog (existuje od 29. května 2006) dne 6. března 2008 přibyl blog Právní MUnice.

Nehorázný Paroubek

Předseda ČSSD, Jiří Paroubek, na dotaz České televise prohlásil: „Já si myslím, že Tibet je po mnoho generací integrální součástí Číny, takže je věcí Číny, jakým způsobem ty věci řeší.“ Tedy genocida v Čečně či Tibetu je nám zcela lhostejná, protože jsou integrální součástí Ruska, resp. Číny (od roku 1720).

Tato optika je naprosto nehorázná. Lidská práva jsou universální, platí pro všechny lidi na celém světě a žádná vláda nesmí jejich minimální standard omezit. Představme si, že by Hitler holocaust omezil na území Německa. Podle Jiřího Paroubka by to bylo zcela v pořádku! Navíc Tibet je integrální součástí Číny asi stejně jako české země Německé říše.

K tomu též kommentáře Bohumila Doležala a Martina Komárka.

Skvělý rozhovor s Havlem

Vyšel v LN. Vyjímám: "Řekl bych, že éra prezidenta Putina přinesla nový typ diktatury, nebezpečný už jen svou nenápadnou podobou. Je zvláštní, jak se v něm snoubí to nejhorší z komunismu i z kapitalismu." "Proč mají Rusové tak velký odpor proti té radarové kouli v Brdech? Koule jim samozřejmě nevadí, ale vadí jim, že má být u nás, tedy v prostoru, o jehož bezpečnosti mají přece rozhodovat oni." "Lidé s agresivně-nacionalistickou rétorikou jsou v Rusku úspěšní právě proto, že vyvolávají a zároveň spoléhají na pocit ohrožení, obklíčení a obecného zneuznání. Nutno dodat, že tento pocit vznikl dříve, než v Rusku zvítězil komunismus."

"Ostatně hovořit o české povaze jako o něčem geneticky daném není dobré. Existují jen historicky formované a z generace na generaci přenášené modely chování."

"Zdeněk Mlynář, znalec stranických poměrů, mi kdysi vysvětloval, že v komunistickém systému platí jeden univerzální princip: když se někdo dostane do funkce, tak první, koho musí odstranit, jsou ti, kterým za tu funkci vděčí, a pak se musí rychle obklopit naopak těmi, kteří budou vděčni za své posty jemu."

Příjmy a výdaje spolku NE základnám

Spolek NE základnám částečně zveřejnil příjmy a výdaje. Na svém účtu má 123 883,09 Kč, avšak součet pohybů činí 24 018,63 Kč a -1 282,41 Kč za bankovní poplatky, tedy celkem 22 736,22 Kč. Spolku NE základnám tedy přebývá 100 000 Kč. Odkud je vzali? NB, že tam není jediná platba za nájem plakátovací plochy.

Dobrá věc se podařila

Cynik neomylně zaúřadoval. Když jsem psal svůj příspěvek, tak jsem věděl, že k podobnému nemilosrdnému zákroku dojde, ale byl jsem zvědav, kdo se k němu z wiki establishmentu propůjčí. Berena už asi funkce kata přestala bavit, a proto ji přenechal povolanějšímu – věčnému maturantu Cynikovi.

Jen se mne zaráží, proč se Cynik, když píše o sobě, označuje jako "Wikipedista Karel", ačkoliv se ve skutečnosti jmenuje Ignác (nomen omen; česky fanatik): "Wikipedista Karel představuje jeden z výrazných nešvarů wikipedie, kterým je sebevědomý jedinec naprosto neochotný diskutovat, trvající na prokazatelně chybných a neobhajitelných nápadech, protože "jsou jeho" nebo protože "jsou elegantní" a (co považuji za nejvážnější problém) jedinec, který do svého jednání bez uzardění zařadil naprosto nepřijatelné metody typu lhaní a revertování "dokud to odpůrci nevzdají". Strategií tohoto typy [sic!] přispěvatelů je, že si najdou nějakou oblast, kde je jen málo přispěvatelů, čímž se velmi dlouho vyhýbají potlačení svých superegoistických excesů."

Inu, je to další z nekonečné řady dokladů o tom, že Ignác Pospíšil není schopen vystudovat ani tu nejlehčí vysokou školu v ČR. Co chtít od člověka, který netuší, že ve slově cynik se píše ypsilon. Individuum, které je schopno vytvořit patvar sfůzování, by správně nemělo uspět ani u maturitní zkoušky. Holt byli na venkově mírnější, než bylo záhodno.

Malý čtenář a Tomáš Pecina

Co je spojuje? To, že je Dezidor hodil do jednoho pytle. Znám je oba velice dobře, takže si myslím, že jsou nesrovnatelní, ale přesto mají jedno společné: Nastavují zrcadlo morálním trpaslíkům wikiestablishmentu.

Berenistická pitomost

Bývalý správce Beren a jeden z největších gaunerů je notorický lhář. Jeho specialitou je plivat na ty, kteří se jeho vinou nemohou bránit. Jeden z hlavních důvodů, proč mne pod smyšlenou záminkou nechal na doživotí zablokovat na cs:, je, aby o mně beztrestně mohl psát pomluvy. Jednou z nich je: "Proč by zde měl být odkaz na blog nějakého wikipedisty, o jehož články média nejeví zájem?"

Ubezpečuji toho morálního trpaslíka, že mám celkem 5 článků v tištěných celostátních médiích, přičemž jeden z nich je v Ekonomu. Čím se může pochlubit Beren? Jen tím, že škodí ostatním, pomlouvá je a neumí překládat z angličtiny, protože neumí česky: "na které upozornily [sic!] samotná média". Nicméně nepochybuji o tom, že wiki správcovská klika nechá tuto nestydatou berenistickou lež bez povšimnutí.

Jaroslav Honzátko a Josef Rošický

V souvislosti s premiérskou medailí pro bratry Mašíny a Milana Paumera, otisklo rudé Právo článek o jejich obětech. Ačkoliv text je pouze o pokladníkovi Rošickém, fotografie jsou naopak o příslušníkovi SNB Honzátkovi.

Můj názor se nemění. Smrt Rošického byla ve fairovém zápase, žádná loupežná vražda jak tvrdí jeho syn bez opory ve faktech: "A pokud vím, když Mašín střílel, ležel můj táta omráčený na zemi". Ve skutečnosti se to odehrálo takto: "Během cesty pokladník vytáhl pistoli, kterou měl dosud ukrytou, a namířil na Josefa. Ten zjistil, že jeho vlastní pistole mu vypadla v autě, a tak se chladnokrevně vrhl na pokladníka, který stál asi 2m od něj, sebral mu pistoli a, poněvadž pokladník stále kladl odpor, během potyčky ho zastřelil jeho vlastní zbraní. Zbylí tři byli zavedeni do lesíka a tam ponecháni."

Naproti fotografie mrtvého Honzátka jsou autentické. Nevím o tom, že by Milan Paumer popíral, že ho svázali. Trvám na tom, že zajatci se vraždit nemají. Něco podobného se o 5 let později stalo v Maďarsku: "Osmnáctého listopadu večer přivedli dva Ilonini přátelé a spolupracovníci na oddělení člověka, kterého sebrali, protože jim připadal podezřelý. Důkladně ho zmlátili a při prohlídce u něj našli fotografii, na níž byl v uniformě rotmistra ÁVH – maďarské Státní bezpečnosti. Zadržený ovšem prý sice u ÁVH sloužil, ale v letech 1953-5 jako řadový voják (ÁVH byl jakousi kombinací StB a Vojsk ministerstva vnitra) a vyfotit v praporčické uniformě se nechal pouze z marnivost (podobnou fotku u sebe v těch týdnech mohl nosit jen naprostý idiot). Usoudili, že když ho nezlikvidují, celou skupinu udá (nepochybně by to byl taky udělal) a že ho musí zabít. Jenže zabít člověka je jednoduché jen v televizních seriálech. Navíc večer v nemocnici se nedá dost dobře střílet a ve sklepě právě pracovali Obersovszky s Gálim na časopise. Přivolali tedy přítelkyni medičku. Ta souhlasila, že nešťastníka je třeba umlčet. Přinesla anestetika, domnělého estébáka omámili, jenže se jí nepodařilo jej uspat injekcí do tepny a ani následně zabít injekcí do srdce. Pak musela odejít a jeden z obou mladíků oběť uškrtil. Nakonec – už s Ilonou – jej odtáhli na záchod, kde mu Ilona probodla srdce kapesním nožem. Při pitvě byla teprve tato rána udána jako příčina smrti. Pak mrtvolu zakopali na zahradě." Podobně otřesná je provokace StB v Babicích, o čemž jsme na ZMP také již psali.

Josef Bartík (1897–1963)

Brigádní generál Josef Bartík (1897–1963) byl hrdinou II. odboje a hlavním protivníkem KSČ na ministerstvu vnitra. Sejmuli ho hned po Únoru, a proto dostal "jen" 5 let.

Antoine de Saint-Exupéry - pokus o novou senzaci

K sestřelu slavného francouzského spisovatele se přiznal jistý německý pilot Luftwaffe, přitom ale v roce 2004 bylo konečně nalezeno Exupéryho letadlo, na kterém nebyly známky sestřelení. Zajímavé informace k tomu jsou zde.

Demonstrace proti základnám

ZMP měly na demonstraci svého člověka, takže doufejme, že se vyjádří i on sám se zprávami z první ruky. Zatím se musíte spokojit s kommentářem mým, ačkoliv jsem tam nebyl, protože proruské akce rozhodně podporovat nebudu. Jako podklad jsem si vzal článek Jana Čulíka a P. Hlávky a zprávu Luboše Kratochvíla.

Nejprve k počtu demonstrantů. Policie odhaduje na stovky (Co to je? 200 až 900? Poněkud široký rozptyl.), demonstranti sami až na 8 000. Z osobní zkušenosti mohu říci, že účastníkovi se zdá počet větší než doopravdy je. Na demonstraci establishmentu proti antisemitismu bylo 1 000 až 2 000 účastníků, a to demonstrantů byla plná Meiselova ulice a Pařížská třída. Proto se kloním k nižším číslům. "Vzhledem k místu srazu na Hradčanském náměstí nebylo jednoduché odlišit odpůrce radaru od turistických výprav."

Jan Čulík opět ukázal svou neznalost práva i politiky. Ne základnám je petice, žádná organisace. (Ve skutečnosti je to nejen petice, ale i spolek.) Názory 75 % českých občanů se nijak neliší od těch 40,17 %, kteří v roce 1946 v českých zemích volili KSČ. Je to demonstrace stejného rozhledu a znamenala by stejné důsledky: Opět bychom se stali kolonií Ruska.

Cizí "imperiální" armáda nám pomůže proti tomu, aby zde nebyla cizí skutečně imperiální armáda, kterou zde nechceme. Od 21. 8. 1968 se vzdálenost mezi Prahou a Moskvou nezvětšila ani o milimetr.

To, že radar nebyl předmětem volebních programů, je vyjádřením bídy české postkommunistické politiky. V tom má Jan Čulík naprostou pravdu. České politické strany nechtějí dělat seriosní a odpovědnou politiku, nýbrž populism.

Ani s radarem nebude ČR o moc viditelnější než bez něj. Dokáže někdo z hlavy vyjmenovat, v kterých zemích NATO mají USA své vojáky?

Pochybnosti o zdravotní škodlivosti radaru jsou pouhé chiliastické strašení, které ve skutečnosti zdraví škodí více než provoz radaru samotný.

Hlasování o radaru není 102 : 98. Jsou to otázky národní bezpečnosti, tam musí jít dělení pravice v. levice stranou. Věřím, že v ČSSD bude mnoho odpovědných politiků, kteří radar podpoří. Nebo je snad ČSSD agenturou Ruska jako je KSČM a vždycky byla KSČ?

Rovnice: "Jsem antikomunista => nenávidím tedy Rusko => miluji Spojené státy =>symbolicky jsem automaticky pro všechno americké, protože je to dobré, a tedy i pro radar," je nesmysl, který se mohl zrodit jen v Čulíkově hlavě. Vodník je třeba antikommunista, ale rusofil. Já antikommunista nejsem, ale rusofob ano, protože být 40 let ruskou gubernií mi bohatě stačilo. Amerikanofilů je málo. Např. Václav Klaus k nim nepatří, Václav Havel ano. Jsem jím rovněž, ale nijak to nesouvisí s mým postojem k Rusku. Ani amerikanofilský postoj neznamená, že budu automaticky pro radar. Pro ten jsem naopak ze sobeckých zájmů. Tím, že USA budou mít závazek ve střední Evropě, je tím automaticky vyloučen nový Mnichov a zřejmě i nový Únor.

Bojovníci za mír jsou všude stejní. S tím ani Jan Čulík nic nenadělá. Better red than dead. Opravdu to chceme? Raději zopakuji heslo kommunistky Dolores Ibárruri Gómez, zvané Vášnivka, která ho převzala od Epiktéta: "Lepší zemřít vstoje, než žít na kolenou."

Kingův projev opravdu patří k výšinám světové rétoriky.

Z Ne základnám se pomalu stává klassický pacifický spolek, který se nijak neliší od Pacem in terris:
"B) V oblasti mírové činnosti v duchu encykliky "Pacem in terris"

1. Sdružení bude napomáhat věci míru tím, že na základě mravních zásad encykliky papeže Jana XXIII. "Pacem in terris" bude podporovat ve své činnosti program naší vlády a propagovat zásady mírové koexistence a spolupráce mezi národy.
2. Sdružení vyvine úsilí k podpoře mírových snah SSSR a ostatních zemí socialistického společenství v boji za světový mír, u vědomí toho, že jen toto společenství a pevné spojenecké svazky v něm jsou zárukou světového míru a tím i naší státní svrchovanosti.
3. V mírové činnosti bude Sdružení úzce spolupracovat s mírovými organizacemi v ČSR, navazovat na jejich mírový program a tak bude přispívat k posílení společných mírových snah.
4. Sdružení naváže styky s mírovými organizacemi v zahraničí, zejména v socialistických zemích, a bude s nimi usilovat o dosažení společného postupu v otázkách boje za mír a odstranění příčin války."

V hlavním bodu však má Jan Čulík pravdu: "Je záslužné pokoušet se vyvolávat občanskou aktivitu, zemi však neproměníte v ideologické doktrináře. Májíček a jeho organizace nevytvořili prostor či platformu, kde by mohl řadový, nepolitický občan, který je prostě jen nespokojen s příchodem amerických vojáků na české území a nechce se nutně profilovat jako ultralevicový aktivista, vyjádřit svůj názor."

Pozoruhodný je názor p. Hlávky: "To, že je většina občanů letargická je též pravda, ale možná by stálo uvažovat o tom, zda to není také trochu strach z možných důsledků v zaměstnání apod." Jsem proti establishmentu a zároveň jsem zbabělec? To přeci nejde.

"Ano, emocionalita je další z projevů lidí sociálně cítících. Bohužel, city se jaksi vytrácí a pravicově zaměření lidé a politici je spíše považují za slabost! Bohužel! City a emoce do hezkého života patří!" Bohužel, když sleduji českou levici, tak místo emocí vidím irracionalitu a nedostatek erudice. Elvis ze Sprchy, který byl jeden z mála vzdělaných levicových racionalistů, se někam vytratil.

"Není to také počátek absence citů – nenapadla už i Vás bílá nemoc?" Pro tyto samozvané humanisty je kýčař a vládní propagandista Karel Čapek ztělesněním české kultury. Není divu, že jim skutečné hodnoty unikají.

"Je opravdu hrubé nepochopení situace podezřívat hnutí Ne základnám z jakékoliv ideologie a doktríny!" Byť expertokracie a konec politiky jsou mi do značné míry sympathické, to určitě není případ tohoho ultralevičáka, který svůj pacifism není schopen ani reflektovat.

"Tak pokud tuto slušnou naprosto nenásilnou demonstraci mírumilovných lidí považujete za projev extremismu, pak už opravdu nevím, co extremismus není." Největší problémem levice je nevzdělanost. Levičák, kdyby byl vzdělaný, tak by možná levičákem ani nebyl.

"Na závěr, pane Čulíku, předpokládám, že jste se dnes jen nějak špatně vyspal a že jste potřeboval ventilovat ve vašem článku momentální stav vaší nedobré nálady, protože tolik nepřesností, jako v tomto vašem článku, jsem u Vás ještě nezažil a že čtu BL velice často a pravidelně!" Britské listy v množství větším než malém škodí zdravému úsudku: "Radar považují za další okupaci, tentokrát ze strany USA."

Updated.

Je suis une feuille

Kulturní hlídka

Hodinová hra.

Jack the Ripper a Lord Hoven

Jaký je mezi nimi rozdíl? Když si odmyslíme rozdíl ve skutku a v době, pro normálního wikipedistu žádný. Oba spáchali trestný čin a oba jsou neznámí. Jenže to je poněkud málo. Jack the Ripper svůj skutek přerostl a stal se typem. Podívejte se na postavu generála Jacka D. Rippera ve filmu Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu. Podobný osud měla Typhoid Mary, jejíž jméno je synonymem pro skryté přenašeče nebezpečných nemocí. Naproti tomu o Lord Hoven není zmiňován jinak než v souvislosti s jeho skutkem. Není příslovečný.

Výtečný článek

Předseda Ligy lidských práv, Jiří Kopal, napsal výtečný článek proti verbálním deliktům.

USA a Rusko

Není názornějšího rozdílu mezi USA a Ruskem, než je průběh presidentských voleb. Zatímco v USA kandidáti establishmentu buď úplně propadli (Rudy Giuliani), nebo mají velké problémy (Hillary Clintonová), v Rusku o svobodných volbách vůbec nelze hovořit.

Je jasné, že president in spe, Дмитрий Медведев, má velkou podporu, ale 70 % to není. Tohoto výsledku Putinova klika dosáhla jen za cenu toho, že nepřipustila liberální kandidáty, jako je Михаил Касьянов či Владимир Буковский. Harry Kasparov, Александр Донской a Виктор Геращенко vinou státní persekuce ani nemohli předložit kandidaturu. Jedinou, což je tristní, reálnou alternativou proti Putinovým loutkám tak byl kommunista Геннадий Зюганов, který dostal 18 % hlasů.

Nejlépe to shrnul Bernard Kouchner: "Ce n’est pas à un ministre des Affaires étrangères de féliciter mais enfin, le scrutin s’est déroulé à la russe avec une victoire qui était annoncée . . . Par rapport à ce qu’était le communisme, n’oublions pas d’où ils sortent, c’est, pour les Russes, sans aucun doute, même si je connais les opposants, je les rencontre, même si je sais qu’il n’y avait pas de vraie compétition dans cette élection, je crois qu’il est incontestable que la Russie a voté très majoritairement, et avec des chiffres très étonnants, pas encore staliniens, mais 70 %, ce n’est pas mal. Je ne peux que constater cela. Il y a des gens qui critiquent à l’intérieur, qui ne sont pas assez entendus, qui sont parfois malmenés d’être critiques, dont on n’autorise pas les manifestations. Cela, à chaque fois, nous le déplorons. Il faut que les Droits de l’Homme, qui sont une valeur universelle, soient respectés en Russie, nous le disons très clairement." (anglický výtah: "I know there was no real competition in this election. The election was conducted Russian-style, with a victory known in advance. Medvedev was elected with very surprising figures, not quite worthy of Stalin, but 70 per cent is not bad.")

Bída českých humanitních vědců

Někteří čeští humanitní vědci se vyznačují zvláštním mixem marxismu-lenismu (např. ve wiki článcích Komunismus a Byzantská říše) a nacionalismu (např. officiální článek UK History of Charles University, DOC). Ostudný článek Byzantská říše, plný pravopisných chyb, ponechám nyní stranou a soustředím se na chauvinistické výlevy v dějinách UK.

The destiny of Prague university was always closely connected with the destiny of the Czech state and people, not only in the Hussite period but also in the following centuries.
Před rokem 1969 žádný ethnicky český stát neexistoval. Proto je nutné český stát překládat jako Bohemian state. Cf. Corona regni Bohemiae. A s osudem českých Němců snad UK spojena nebyla?

This university, despite the repression, remained a centre of education and scholarship and its existence acted as a stimulus for Czech national consciousness.
Tohle je sice pravda, ale k čemu je tento chauvinistický výron dobrý?

In 1848, the year of revolutions, Prague university once again found itself at the centre of national, democratic and revolutionary upheaval.
National? UKF se státním právem nic společného neměla.

The upsurge in Czech national life, science, cultural and political activity forced the Vienna government to divide the university into two institutions, one German and one Czech, in 1882.
Totální nesmysl. Chauvinisté nikoho k ničemu nepřinutili. Ve skutečnosti vláda UKF rozdělila jako odměnu za podporu ze strany české pravice.

These operated alongside each other even after the foundation of the independent Czechoslovak state in 1918 and the dual arrangement lasted until 1939.
Ano, chauvinisté se podivují, že s Německou universitou se nezatočilo už za první republiky.

It was only with the establishment of Czechoslovak statehood that Charles University gained a status which fully reflected its academic and cultural importance.
Co je toto za nesmysl? S výjimkou pražského lingvistického kroužku měla UK mnohem lepší úroveň před WW I. Kdy tam učil Einstein? Mach?

On November 17th., 1939, Prague university, like all other Czech institutions of higher education, was closed by force with a large number of students being interned in a concentration camp.
A Německá universita snad nebyla nic?

As a result of the role of teachers and students in the Prague Spring of 1968, a new and especially painful wave of purges hit the university and its faculties in the period of so-called normalisation at the beginning of the seventies.
Ve skutečnosti byly mnohem tíživější čistky po Únoru. Zde vyhodili především kommunisty.

Lidská práva v Praze

via Tomáš Pecina. Praha (DOC) se zvolna stává místem, kde svoboda shromažďovací neexistuje. Magistrát opět zakázal neonacistům se shromažďovat, protože jsou neonacisté. Jsou to snad lidé druhé kategorie, kteří jen proto, že jsou neonacisté, mají méně lidských práv než ostatní? Jak si takovou diskriminaci vůbec může pražský magistrát dovolit?

Navíc nechápu, jakým právem pražský magistrát zveřejňuje bydliště oznamovatele.

Oběť lynche

Český národ se v dobách svého nejhlubšího úpadku, v letech 1945–54, snížil k mnoha ukrutnostem. Jednou z nich byl lynch Jana Svitáka dne 11. května 1945. Střízlivý popis této brutální vraždy je na ČSFD, sensacechtivý v Reflexu (podrobnější text).

"V květnových dnech roku 1945, přesněji řečeno 10. května přivedl ke Svitákovi do bytu jeho první náměstek deset gardistů, a ti ho odvedly do Bartolomějské ulici v Praze na výslech. Z jeho bytu se údajně měli ztratit různé kompromitující spisy, které by poškodili vysoce postavené osoby. Druhý den, 11. května 1945 ráno byl z nepochopitelných důvodů vyhozen ze „čtyřky“ v Bartolomějské ulici ve spodním prádle. Okamžitě ho chytil dav rozvášněných lidí, kteří si vybíjeli zlost po šesti letech okupace.

Dav ho začal lynčovat. Lidé ho mlátili pěstmi, kopali do něj, ženy mu dráty od deštníků rozdrásaly tvář do krve. Dav Svitáka táhnul přes Národní třídu ke kostelu Sv. Martina, kde velmi zraněný klesl na zem. Přivolaný ruský voják ukončil Svitákův život dávkou ze samopalu…"

Polemika s flamerem

Člověk, který používá pseudonym Ten Anonym, takže žádným anonymem není, veřejně schvaloval heslo Účel světí prostředky. Protože podobně amorální přístup se mi hnusí, vyhlásil jsem, že jeho přístup budu aplikovat na něm samém.

Zdá se, že se mu to nelíbí, což se ani trochu nedivím. Nicméně reflexe se dosud nedostavila. Že by jeho geniální heslo nefungovalo? Opět nic překvapivého.

Zasádní problém T. A. je, že nerozumí psanému slovu. Můj boj s jeho amorálností (hlásat vodu a pít víno) desinterpetuje jako válku s anonymy. Ve skutečnosti žádná neexistuje, protože by mi stačilo jedno kliknutí a nikdo by sem anonymně nic nepostoval. To jsem však neudělal.

Myslím, že anonymita není dobrá, protože je matoucí. (Nezaměňovat s pseudonymy, proti těm nemám naprosto nic.) Na ZMP poměrně dlouhou dobu anonymové psát nemohli. Nyní mohou. Až to ztratí přehlednost, nebudou moci psát zase. Obvykle nic tak úžasného nepíší, aby se bez nich ZMP neobešly. Na rozdíl od AHL71 či OS a dalších, kteří jsou jednoznačně přínosem.

Jinak sebekriticky uznávám, že má redakční politika je rozporuplná. Je to proto, že mým ideálem je nulová regulace, nicméně vinou idiota Šťourala není možná. Zablokovat ho nemůžu a mazat jeho výblitky ex post mne unavuje. Proto moderace.

Nihil novi sub sole I

Čína uvažovala o tom, že zakáže anonymní blogování. Co taky od kommunistů čekat.

Walesův rozchod

Jimbo Wales postoval na wiki prohlášení o své přítelkyni. Podle mého názoru příčinou bylo, že už byl unaven spekulacemi bulváru. Nicméně špatně použil slovesný čas: "a brief relationship I had with Rachel Marsden" a nevysvětlil kontext: "I am no longer involved with Rachel Marsden." Jeho krásná ale hysterická přítelkyně si to vyložila jako rozchod a spálila všechny mosty. V aukci nabídla Walesovo tričko a svetr. "I don't really pay much attention to it anymore. It's pretty ridiculous. I view it as a giant graffiti board for people with axes to grind -- or for guys named Jimbo Wales who want to dump their girlfriends." Jiný pohled na celou věc je na Fox News.

Není to první nedorozumění takového druhu. I sv. Václav byl takto zabit.

Nová Klausova milenka

Aha, iDNES, Blesk a Atlas.

A Vy zase bijete černochy

Není pochyb o tom, že existence Guantánama je skandální a že by okamžitě mělo být zrušeno. Není pochyb o tom, že mučení je nepřípustné, ať už se děje v USA nebo Israeli. To však nic nemění na tom, že oba tyto státy mají právo kritisovat stav lidských práv v České republice. Z této kritiky bychom se měli poučit a ne poukazovat na břevno v oku druhého. Mirek Topolánek se tak postavil po bok Chruščova.

Naproti tomu Jiří Paroubek dokázal, že svou cestu napravo, pryč od Filipa, myslí vážně: „Pokud pan Topolánek důkazy o mučení vězňů v amerických věznicích nemá, tak by bylo dobré, aby se omluvil.“ Tomu tleskám.

Ústavní soud změnil zákoník práce

Bohužel není známo jak, protože nejnovější rozhodnutí, které se nachází v NALUS, je z 5. 3. 2008. Při vědomí totální nekvality českých novinářů proto toto rozhodnutí nebudu kommentovat, dokud se neseznámím s plným textem. Zpráva o rozhodnutí vyšla v HN, Právu a MFD.

Lord Hoven na české části původní wikipedie II

motto: "Žádná z referencí uvedených v článku nejde do hloubky problému, popisuje pouze jev. Všechny tedy jsou triviální. Pro většinu občanů a bohužel i část wikipedistů je trivialita životní normou. Žijí v ní, zvykli si na ni a chtějí ji i v encyklopedii. A taková triviální encyklopedie by přece přilákala řadu dalších ctitelů triviality." Luboš Pruner

AHL71 přinesl zprávu o jednom typickém wikipedickém hesle. Diskusse o smazání ukázala, jak moc současný wiki establishment nerozumí samotným principům wikipedie.

Cynik má plnou pravdu, že do encyklopedie hodné toho jména heslo o skatologickém vandalovi nepatří. Něco zcela jiného je skatologický vandalism, který si zřejmě jako fenomén doby heslo zaslouží. Bohužel silně pochybuji o tom, že by to některý ze současných wikipedistů zvládl napsat a i kdyby to zvládl, že by to nebylo smazáno jako OR. Rozum a chtíč byla naprostá výjimka, která navíc vznikla v době, kdy na cs: nevládla lůza. Jediný, kdo připadá v úvahu, neboť dokáže psát skutečná encyklopedická hesla, je ŠJů.

Typický český wikipedista není schopen těchto zcela triviálních úvah:

1. Je rozdíl mezi heslem o člověku a heslem o věci (fenoménu). Hesla o živých lidech podléhají zvláště přísným pravidlům o ochraně soukromí: "Dominik92 16:28, 9. 3. 2008 (UTC) Bohuzel i teketo veci se staly a zname media se o tom zminili, jsou tam reference, je tam par vet informaci, tak proc ne?"
2. Wikipedie není zpravodajská agentura nebo noviny, nýbrž pokus o encyklopedii, lépe řečeno o strukturované úložiště znalostí. Ne vše, co je newsworthy, je encyclopedia-worthy: "Ale je podložena zdroji mnohem lépe než mnohé objekty, které tímto hlasováním prošly, takže asi významné. --Postrach 10:21, 9. 3. 2008 (UTC)".

Vysoce problematický správce Miraceti si opět nepřečetl WP:NOT#NEWS: "Even when an event is notable, individuals involved in it may not be." (Negramotný Berenův "překlad" na cs: "Všechno, co se po krátkou dobu objevilo ve zprávách, není nezbytně vhodným článkem jen z tohoto titulu.")

Opětovné zavedení moderování kommentářů

Idiot Šťoural dlouho nechával tento blog na pokoji. Bohužel jeho inherentně parasitická povaha nakonec převážila a ten crétin opět začal ZMP zaneřáďovat svými výměšky. Stejně jako je každý slušný dvorek uklizen od slepičinců, tak ani zde Šťouralovy polluce nebudou mít prostor. Nechť si masturbuje jinde.

Opětovné zavedení moderování kommentářů znamená jisté nepohodlí pro přispěvatele. Proto prosím všechny pravidelné kommentátory, kteří dosud nejsou členy ZMP, ať mi pošlou e-mail. Jako členové ZMP budou moci přispívat bez moderování.

O odvaze Rafanů

Milan Knížák ji přesně vystihl, když prohlásil:

Rafani nemají odvahu. Pálili například českou vlajku tak, že ji napřed udělali šedobílou, aby to vlastně česká vlajka nebyla. Nebo jakoby ukradli obraz z Národní galerie, pod falešnou záminkou a přes prostředníka brněnského Domu umění, pečlivě ho zabalili do fólie, takže věděli, že se mu nic nestane, a pak ho hodili do vody. Neriskovali nic. Šli se vykálet do Národní galerie, ale místo aby se postavili doprostřed sálu a sundali kalhoty, schovali se za panel. Takové jednání považuji za určitý druh zbabělosti.

Návrat pohanství?

Server Délský potápěč publikoval zajímavý článek s názvem "Znovuzrození pohanské myšlenky?" Evidentně vychází z knihy francouzského filosofa Alaina de Benoist "Býti pohanem", ve které se zmíněný autor zamýšlí nad možným revivalem tradičních systémů v 21. století.

Co je však nejvíce zajímavé, je cíl, jaký de Benoistova kniha, stejně jako zčásti i článek z Délského potápěče sledují. Snaží se v prvé řadě vymýtit nepradivé mýty (které jsou z velké části produktem katolické církve) o pohanství, jako o vyznávání primitivních kultů, spočívajících v lidských obětech, nebo obskurních obyčejích.

Naopak je zde "pohanská myšlenka" prezentována jako soubor unikátních pramenů myšlení, na kterých byl vystavěn antický svět a které (vzdor staletím útlaku a církevních perzekucí) se v lidském životě a lidských společnostech objevují dodnes. Je připomínána italská renesance, coby snaha "obrodit antického ducha ve výtvarném umění", rozmach "pohanské myšlenky" s úsvitem romantismu a také moderní doba, kde je zmíněno dílo například J.R.R. Tolkiena, Martina Heideggera, Knuta Hamsuna, nebo také Octavia Paze a Gabriele D´Annunzia.

Více než příznačným se potom jeví následující citát:

Dějiny „západního světa“ nezačaly narozením Krista, ani náboženství starých Evropanů nespatřila světlo světa za časů Mojžíše v poušti.

Ivan Odilo Štampach

Pana Štampacha jsem osobně nikdy nepotkal, ačkoli několik knih o pravoslaví v jeho knihovně se k němu v 80. letech dostalo přese mne a přes mou pražskou rodinu. Je celá řada věcí, na kterých se s ním neshodnu: kromě samotného faktu, že já jsem pravoslavný křesťan, nesdílím s ním mj. jeho přetrvávající respekt k Havlovi nebo jeho odpor k trestu smrti (o jeho členství v zednářské lóži nic nevím, nepotvrdil to, ani nepopřel). Přesto ze všech českých veřejně činných a známých osobností mám k němu patrně nejblíž a jeho články a pohledy mě oslovují nejvíc. V souvislosti s "nebezpečím islámu" napsal stať v níž figurují všechny "moje autority": Guénon, Schuon, Coomaraswamy, Hossein Nasr... Astra, který se stále dožaduje informací o české politice, nejspíše zaujme jeho postvolební úvaha. Pěkně reagoval i na bláboly rabiátské české pseudopravice, zveřejněné na Britských listech.

Zkrátka, zařadil jsem si jeho stránky do "Záložek", či jak se to v Česku jmenuje a doporučuji je k nahlédnutí každému.

Lord Hoven na české Wikipedii

Encyklopedické heslo Lord Hoven se stalo již krátce po svém založení předmětem hlasování o smazání.

Podle současných čísel to vypadá, že Lord hlasování přežije. Toto hlasování patří mezi do skupiny těch zajímavějších, v diskusi k němu si lze přečíst zajímavé postřehy a na svém blogu jej měl potřebu komentovat i Ignác Pospíšil. Otázkou je však, zda jeho aktivita v této věci není způsobena tím, že jej Ross Hedvíček v minulosti v jednom ze svých protičeských komentářů poněkud přihlouple označil za podezřelého.

Hlasování o smazání na české Wikipedii

Poslední dobou se potvrzuje, že hlasování o smazání na české Wikipedii jsou díky počtu hlasujících obvykle daleko spolehlivějším ukazatelem vůle komunity než na té anglické. Ostatně i oproti minulosti se jich účastní stále více a více lidí.

Je otázkou, zda je to jen díky tomu, že česká Wikipedie má pro takováto hlasování tak akorát vhodnou velikost, nebo hraje roli i to, že si na ní správci nesmějí svévolně rozhodovat o výsledku hlasování či tento výsledek pak nějaký Jimbo Wales svévolně ignorovat.

Většinu problematických mazacích akcí české Wikipedie tak v současnosti tvoří mazání pomocí šablon "urgentně upravit" a "urgentně ověřit".

Proč nesmíme patřit do ruské sféry zájmů

Bohumil Doležal: "Druhé bezprostřední ohrožení jsou probouzející se zahraničně politické ambice Ruské federace, která by ráda obnovila svůj vliv na území, ztraceném po konci studené války. To znamená i u nás. My dnes patříme opět k euroatlantickému Západu, i když jen jako jedna z jeho zaostalejších periferních oblastí. Toto začlenění je pro nás už vzhledem k našim tradicím, životním zvyklostem a sdíleným hodnotám o hodně výhodnější než byla někdejší příslušnost k ruskému bloku, bez ohledu na to, že komunismus už tam nepanuje. Pořád jde o zaostalejší a méně svobodnou oblast světa."

A ještě něco: "Klausovo i Havlovo politické mesiášství představuje degenerovaný typ politiky, politiky přerůstající v jakési ideologické pseudonáboženství. Přitom nejpozději od osvícenství se politika chápe jako světská, praktická činnost, jejímž cílem je usmiřování konfliktů a snižování míry nenávisti ve společnosti. V těchto konkrétních dílčích krocích se nastoluje as obnovuje „pokoj a mír ve světě“. My jsme se vrátili někam na konec středověku, ale protože jsme své pravé náboženství už ztratili, vymýšlíme si různá náhradní. Vytváří se falešná clona, která nás konfrontuje s fiktivními globálními nebezpečími a brání nám vidět ta skutečná, konkrétní a lokální."

Vysvětlení chování Snítilého

Bohumil Doležal publikoval nejvíce pravděpodobné vysvětlení chování Snítilého: "někdo z tábora Klausových přívrženců (kdo asi?), naznačil Snítilému, že ví o skvrně na jeho minulosti a bude záležet jen na něm, zda to praskne nebo ne. Snítilý pak v první volbě dvakrát nevolil nikoho a před rozhodujícím třetím kolem odešel. Nato někdo z přívrženců prof. Švejnara (kdo asi?), komu bylo taky velmi dobře známo, za co je pan poslanec „uchopitelný“, aby tuto uchopitelnost zlikvidoval, všechno práskl Právu, kde to obratem zveřejnili. Pan Snítilý to vzal jako zradu, a aby ji odměnil, dal v druhé volbě svůj hlas Klausovi."

Stage6 skončilo

Na konci února 2008 skončilo Stage6. Nevydrželo konkurenci You Tube. Jakýmsi pokusem o nástupce je Veoh.

Economist o wikipedii

via Waldgänger. Economist klade falešné dilemma: Buď bude wikipedie strukturovaným úložištěm znalostí nebo skutečnou encyklopedií. Ve skutečnosti je tento spor dávno odklizen. Wikipedie je strukturovaným úložištěm znalostí. Jak vypadá pokus o skutečnou encyklopedii, se můžete podívat sami: 52 článků. Deletionists dosud nepochopili ani základy wikipedie, je mi líto. Na druhou stranu u žijících osobností je třeba respektovat jejich soukromí. To například dosud odmítá Dezidor, jinak vynikající správce.

Walesův článek o jihoafrické restauraci (původní verse) by pitomci z cs: okamžitě označili ohyzdným slovem subpahýl a smazali. Článek má plnou pravdu, když tvrdí: "Covert alliances and intrigues are common."

Updated.

9/11 a Irák

Suchá čísla. Během 9/11 zahynulo podle wiki 2 998 Američanů, podle ČTK 2 974 a podle New York Magazine 2 819.

Ve válce v Iráku dosud zahynulo podle Iraq Coalition Casualties Count 3 974 Američanů, podle Antiwar 3 975 a podle Global Security 3 966. Podle všech čísel tedy o třetinu více.

Guy Peters: Uznání Kosova

V současné době Kosovo uznává 29 států.

Chemici o pravopisu

motto: "paradoxně i nechemici znají z chemického názvosloví našich osm přípon pro anorganické oxidy a soli. Jsme na ně snad i hrdi a nemalá část populace je zná do vysokého věku, ač jinak nezná z chemie nic jiného. Přitom ty přípony jsou jen českým folklorem s nepatrným významem, který v obrozenských dobách pomáhal léčit naše pocity méněcennosti ukázkou výjimečných schopností českého jazyka."

Chemici se s barbarisací orthografie nikdy nesmířili: "Českou zvláštností jsou problémy s pravopisem, zejména organických názvů. Dosud tradiční mezinárodní pravopis chemických názvů zreformovali naši jazykovědci na fonetický. A tak jsou nejen noviny, ale i učebnice, populárně vědecké, odborné a vědecké texty zamořeny "názvy" jako glukóza, metylalkohol, etylén, tiopurín a podobnými nestvůrami. Jazykovědci se brání výtkám chemiků, že přece připouštějí i klasický pravopis, jak je jen částečně, zcela marginálně a nepříliš srozumitelně zmíněno v předmluvě k Akademickému slovníku cizích slov. To je však opravdu málo platné, jsou-li v lexikální části všechny chemické názvy uvedeny fonetickým pravopisem. Bohužel velmi často se stává, že odborná redaktorka, nemajíc ponětí o organickém názvosloví, o to tvrdohlavěji trvá na fonetickém pravopise s poukazem na zmíněný slovník. A tak věty jako "glukosidy vznikají z glukózy", "pyrrolin je dehydroderivát pyrolidínu", "thienyl je radikál odvozený od tiofenu", "thionylchlorid nepatří mezi tiosloučeniny" a "reakcí s etanolem se získá ethoxyderivát" jsou vlastně zcela v pořádku, protože některé z těchto názvů mají smůlu, že jsou uvedeny ve Slovníku, kdežto jiné tam prostě nejsou.
Akademický slovník prokázal a stále prokazuje českému chemickému názvosloví službu vpravdě medvědí. Příklad čerstvý, který se skutečně stal. Opět paní redaktorka po poradě se Slovníkem nepřipustila odpor a změnila všechny předpony thio v názvech na tio. Takto "vylepšené" populárně-vědecké knihy čtou tisíce většinou mladých čtenářů, kteří si zvykají a přijímají tento pravopisný úzus (littera scripta manet!). Takto podobné paní redaktorky de facto kodifikují dosud prakticky neznámý pravopis (ani Večerní Praha by ještě donedávna nenapsala tio). Již dnes je ale zřejmé, že díky Slovníku se tio stane co nevidět normou.
Ve svém fonetizačním tažení proti chemickému názvosloví však postupovali autoři Slovníku krajně nedůsledně a nevyzpytatelně. Tak máme psát pyridín, hydrazín, anilín a stejně mnoho jiných, ale amin, pyrazin, protein. Podobně všechny th byly v organických názvech nemilosrdně vymýceny ve prospěch pouhého t, ale na milost byly vzaty thallium (dokonce ponechána dvě l), thorium a thulium. Podobně glukóza, galaktóza, fruktóza, laktóza a sacharóza se podle Slovníku mají psát s ó a se z, ale jak psát ostatní cukry, kterých je mnohem více a všechny mají podle názvoslovných pravidel příponu -osa? Totéž platí pro enzymy s jednotnou příponou -asa."

Guy Peters: Přesná analysa II

Republikánský kandidát na presidenta, John McCain, napsal o Rusku: "A decade and a half ago, the Russian people threw off the tyranny of communism and seemed determined to build a democracy and a free market and to join the West. Today, we see in Russia diminishing political freedoms, a leadership dominated by a clique of former intelligence officers, efforts to bully democratic neighbors, such as Georgia, and attempts to manipulate Europe's dependence on Russian oil and gas. We need a new Western approach to this revanchist Russia. We should start by ensuring that the G-8, the group of eight highly industrialized states, becomes again a club of leading market democracies: it should include Brazil and India but exclude Russia. Rather than tolerate Russia's nuclear blackmail or cyberattacks, Western nations should make clear that the solidarity of NATO, from the Baltic to the Black Sea, is indivisible and that the organization's doors remain open to all democracies committed to the defense of freedom. We must also increase our programs supporting freedom and the rule of law in Russia and emphasize that genuine partnership remains open to Moscow if it desires it but that such a partnership would involve a commitment to being a responsible actor, internationally and domestically.
More broadly, America needs to revive the democratic solidarity that united the West during the Cold War. We cannot build an enduring peace based on freedom by ourselves. We must be willing to listen to our democratic allies. Being a great power does not mean that we can do whatever we want whenever we want, nor should we assume that we have all the wisdom, knowledge, and resources necessary to succeed. When we believe international action -- whether military, economic, or diplomatic -- is necessary, we must work to persuade our friends and allies that we are right. And we must also be willing to be persuaded by them. To be a good leader, America must be a good ally."

Příhoda z anglické části wiki

Na rozdíl od tvrzení některých pitomců, nejsem na wikipedii zablokován. Dnes jsem si pokojně editoval na anglické části původní wiki: Vytvořil jsem heslo Spirituál kvintet. Ale pak přišel jakýsi editor, který jako by vypadl z oka establishmentu na cs:, a navrhl můj text na bleskurychlé smazání. Byl jsem poměrně v shocku, nicméně jsem se mu snažil trpělivě dokázat jeho omyl. Ale pak se ukázalo, že podobných zásahů měl na svědomí více.

S typicky wikipedickou nucenou zdvořilostí jsem mu dal, co proto. Ale teprve, když mu jeden správce oznámil, že pokud s podobnými nesmysly nepřestane, tak ho zablokuje, Jammy Simpson ztratil nervy a z wiki odešel nadobro. Typický případ samozvaného drába.

Zřizovací akt za první republiky

Jak vypadaly správní akty ve formě zákona za první republiky je možno demonstrovat na zákonu č. 86/1920 Sb. z. a n., o Masarykově Akademii Práce:

§ 1.

Masarykova Akademie Práce je samostatný a samosprávný ústav vědecký se sídlem v Praze. Jeho úkolem jest organisovati technickou práci k hospodárnému využívání schopností veškerého lidu i přírodního bohatství československého státu k nejvyššímu obecnému prospěchu.

§ 2.

Organisace Masarykovy Akademie Práce bude upravena řádem, který bude vydán nařízením.

Třetinu prvních členů jmenuje vláda.

Předsedu Masarykovy Akademie Práce a jeho náměstky potvrzuje president republiky.

Státu náleží dozor k hospodářství Masarykovy Akademie Práce.

§ 3.

Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provede jej ministerstvo školství a národní osvěty v dohodě s ostatními ministerstvy.

T. G. Masaryk v. r.

Tusar v. r.

Habrman v. r.

Znouzectnost - Krysař (Bylo nebylo)

Nejslavnější píseň punkové skupiny Znouzectnost (ZNC) se jmenuje Krysař (mp3 a slova) a je též známá jako Bylo nebylo. Vyšla na demo snímku Obludný Neználek (1989).

Bylo nebylo – prošly divný zprávy
že vyšlehnou hranice pro čerty a ďábly
do datumu na plakátech chybělo pár dní
na radnici krysaře zvou si páni radní

Bylo nebylo – řekli to by teda nešlo
s touhle vaší visáží hrát budete tu těžko
nás totiž vůbec nezajímá, že vás mají lidi rádi
my jsme tady od toho, jejich mysl chránit

Updated.

The Water is Wide