Dys- a dis- jsou dvě zcela odlišné předpony, ačkoliv v moderní češtině splývají. Dys- pochází z řecké předpony vyjadřující adjektivum špatný. Dis- pochází z latinské předpony od, pryč. Je tedy dysgrafie a dysmenorrhea, ale disharmonie a diskordance.
Jak správně připomíná Tomáš Pecina, slova začínající na dys- jsou řecká, slova začínající na dis- jsou latinská.
Updated.
z řecké předpony špatný
OdpovědětVymazatHmm... Jeden by myslel, že špatný je adjektivum, a ona je to předpona.
Lze tedy - teoreticky - užít slova "disproporce" i "dysproporce".
OdpovědětVymazatDysproporce (cosi/kdosi s ošklivými proporcemi) by šlo, ale kombinování latinských a řeckých "součástek" do jednoho slova nepůsobí dobře a nedoporučuje se.
OdpovědětVymazatAha, dík. A mohl bych jako správný misanthrop někomu říct, že je dysanthrop?
OdpovědětVymazatRaději, že je euanthrop - jinak bys mohl utrpět dislokaci čelisti doprováznou dočasnoudysfunkcí žvýkacího svalstva.
OdpovědětVymazatPokud by měl Schwartzeneggerovu disposici, dostal bych patrně dysenterii...
OdpovědětVymazatDíky, opravil jsem.
OdpovědětVymazatDisproporce znamená nedostatek proporce, nikoliv špatná proporce.
OdpovědětVymazatPokud se nemají spojovat řecké předpony s latinskými slovy, pak je náležitý tvar disfunkce, nikoliv dysfunkce.
OdpovědětVymazatTo samé platí pro dislexii.
OdpovědětVymazatA sorry, legein je řecky. Je to společný indoevropský základ. Takže dyslexie.
OdpovědětVymazatPokud se nemají spojovat řecké předpony s latinskými slovy, pak je náležitý tvar disfunkce, nikoliv dysfunkce.
OdpovědětVymazatAno, ale tím by se posunul význam.