Názory Zbigniewa Brzezinského

Nathan Gardels se ptal: "Během let izraelští zastánci tvrdé linie, jako například Ariel Šaron a Benjamin Netanjahu, argumentovali, že Izrael žije v „drsné čtvrti“, kde na nepřátele platí jen síla. Američtí neokonzervativci tvrdili totéž. Že jednostranný vpád do Iráku podá „demonstrační efekt“ zdrcující americké moci, který zastraší „drsnou čtvrť“, aby se podřídila cílům Spojených států. Neukázalo se, že to je omyl? Nevede vojenská nadřazenost jako těžkopádný nástroj k věčnému nepřátelství, a ne k bezpečnosti? Když člověk projížděl zničenými městy v jižním Libanonu po Šaronově invazi v roce 1982, mohl předpokládat, že o pár let později se vynoří něco jako nenávist Hizballáhu vůči Izraeli."

Brzezinski odpovídal: "Novým prvkem dnes je, že je dnes stále obtížnější od sebe oddělovat izraelsko-palestinský problém a problém Iráku a Íránu. Ani Spojené státy, ani Izrael nemají potenciál prosadit na Blízkém východě jednostranné řešení. Možná existují lidé, kteří klamou sami sebe a mylně si to myslí. K řešení izraelsko-palestinského konfliktu se může dospět pouze tehdy, když se bude vážně angažovat mezinárodní společenství, které podpoří umírněné představitele na obou stranách, ať už jich je hodně, nebo málo. Musí ale také vytvořit situaci, v níž budou mít válčící strany větší zájem přizpůsobit se než vzdorovat. Je třeba je k tomu motivovat a současně se musí okolní svět chovat tak, aby se jim konflikt prodražil."