Možná povolební uspořádání - kromě úřednické vlády a opakování voleb - jsou nyní tři: velká koalice (nebo nová oposiční smlouva) ODS+ČSSD, pragmatická menšinová ODS tolerovaná KSČM a menšinová levicová vláda "přes Bursíkovu mrtvolu" ČSSD+SZ s podporou KSČM. Vláda ODS+KDU-ČSL+SZ, kterou bude Topolánek zřejmě presentovat jako svou první možnost, je z hlediska ODS i ČSSD nevýhodná, protože potřebuje-li ODS tako jako tak podporu sociálních demokratů, nemá důvod přibrat k tomu dvě další strany, které "nemusí", a má-li už ČSSD podporovat vládu, ve které nebude, bude za to chtít nejméně tolik vlivu, kolik měla v době první oposiční smlouvy, a to se mnohem lépe domlouvá ve dvou.
To se celkem přesně potvrdilo. Co jsem nepředvídal, je síla Klausova odporu k Topolánkovi. Upřímně nevěřím, že by jeho nevstřícnost byla motivována jen snahou zajistit si hladkou volbu pro druhé presidentské období: tu dokáže snadno vyhandlovat s komunisty (za "ještě trochu více" místa na slunci), s KDU-ČSL (za další křeslo v Ústavním soudu a několik méně důležitých, ale výnosných trafik) i s jednotlivými sociálními demokraty. Buď je Klaus Paroubkem vydíratelný způsobem, jakým Grossem vydíratelný nebyl, nebo je jeho cílem, aby byl v učebnicích ne jako "otec-zakladatel" Občanského demokratické strany, ale "otec-zakladatel, bez něhož strana zahynula". Podivné bývají cesty osudu narcisova...
Určitě to druhé. Pomáhá mu k tomu ovšem pozoruhodné neumění páně Topolánkovo. Ten muž skutečně nemá na to, aby byl premiérem, ač by mi byl milejší než potencionální diktátor Paroubek.
OdpovědětVymazat