13. ledna 2010

Absurdní ideozločin

via Yamato-san. Soukup & Mach nebyli schopni upřesnit, zda dostal obyčejnou výpověď nebo výpověď na hodinu. Podle citace odboráře: "nebylo to ani tak hrubé porušení kázně, aby se muselo přistoupit na okamžité propuštění", zřejmě to druhé.

Ačkoliv použití § 316 NZP: "zaměstnanci nesmějí bez souhlasu zaměstnavatele užívat pro svou osobní potřebu výrobní a pracovní prostředky zaměstnavatele", je poměrně kreativní, soudím, že ani v podmínkách zostřující se demokracie nemá chanci uspět.

12. ledna 2010

Kalijuga

Přehledná a stručná charakteristika naší doby v perennialistické perspektivě, z pera I. Štampacha.

11. ledna 2010

Jan Gazdík

Jan Gazdík byl před rokem 1989 důstojníkem socialistické armády, studoval žurnalistiku v Sovětském svazu a psal články do vojenských časopisů Palcát a Obrana lidu. Zkrátka typický novinář dnešní MF DNES.

Barvy sice formálně změnil, ale jeho mentalita zůstala stejná.

10. ledna 2010

Špatné ráno s ČT

Na DEGÉN TV.

Jedwabne a UB

Fedor Gál připomněl pogrom 400 Židů 10. července 1941 v Jedwabnem. Jistě, každý pogrom je ostudný, ať již je v Jedwabnem či Janově, ale neměli bychom pro něj zapomínat na genocidu polského národa v letech 1945–54, jen proto, že jeho pachateli byli Natan Grinszpan-Kikiel, zvaný Roman Romkowski, Julia Brystiger: "She was famous for her sadistic tortures, she seemed to be obsessed about sadistic sex and she was fulfilling herself in that field," Jakub Berman, Adam Umer, zvaný Humer, Schlomo Morel, Józef Goldberg, zvaný Różański, a Fajga Mindla Danielak, zvaná Helena Wolińska-Brus.

UB (Urząd Bezpieczeństwa) po osvobození převzal nacistické koncentrační tábory a provozoval je až do poloviny 50. let. Hlavním pracovním táborem bylo Jaworzno, jehož velitelem byl Schlomo Morel. Podle podhodnocených kommunistických údajů zde zahynulo 1 535 lidí. Dalším koncentračním táborem byly Potulice, kde zahynulo 2 915 lidí. Nejhorším táborem byla Zgoda, jíž rovněž šéfoval Morel, kde zahynulo 1 855 lidí.

Jako illustrace může sloužit mikrohistorie – život a smrt Witolda Pileckého. Jeho děd byl poslán na Sibiř za účast v protiruském povstání 1863. Pilecki sám bojoval ve válce proti bolševikům a pomáhal osvobodit Vilnius. Po válce pracoval na rodinném statku. Byl mobilisován ve válce proti nacistickému Německu a stalinistickému Rusku. Po polské porážce odešel do podzemí.

Nechal se internovat v Osvětimi, aby tam zorganisoval povstání. Pak se ale ukázalo, že bude důležitější, když bude poskytovat podrobné zprávy, jak to tam chodí, a proto z Osvětimi uprchl. Jeho zprávám, že do roku 1943 zahynulo v Osvětimi 2 000 000 lidí, nikdo nevěřil.

Jako člen Zemské armády se zúčastnil varšavského povstání. Po jeho porážce byl zajat a byl internován v německém zajateckém táboře. Do Polska se vrátil jako zpravodajec exilové vlády. Dne 8. 5. 1947 byl zatčen a mučen nejrůznějšími methodami. Vyšetřování vedl plukovník Goldberg, pod dozorem plukovníka Grinszpana-Kikiela. Byl odsouzen k trestu smrti a 25. 5. 1948 ho popravil Piotr Smietanski, který v roce 1968 emigroval do Israele.

9. ledna 2010

Globální oteplování

Jak je to s globálním oteplováním? "Je pravda, že podle zprávy Mezinárodní komise glaciologů Himaláje roztají do roku 2035?

– Ano je to pravda. Ale nebude to do roku 2035, ale až 2350. A není to z vědecké zprávy, ale z jedněch novin."

Další neonacisti přistiženi!

Skvělé odhalení od Dušana Rovenského + článek o Velkém inkvisitorovi.

Podobnost čistě náhodná

Kuba: "Chepese byl v roce 2003 za své názory a kritiku Castrova režimu odsouzen k 20 letům vězení. Ze zdravotních důvodů byl sice z vězení propuštěn, nesmí ale opustit Havanu a nad jeho bytem si zřídila služebnu tajná policie."

Jediná demokracie na Středním Východě: "Za vyzrazení nukleárního tajemství strávil Vanunu za mřížemi 16 let. Na svobodu se dostal v roce 2004, ale mělo to dvě podmínky - nesmí už nikdy opustit Izrael a promluvit s žádným cizincem, aby tajné informace nemohl šířit dál."

Chaotická redakční politika na Jiném právu

Blog Jiné právo se vždy vyznačoval úctyhodným shromážděním autorů i kommentátorů. Bohužel nezvládl přechod z blogu kamarádů na instituci, takže dodnes trpí chaotickou redakční politikou.

Z neznámého důvodu tamní příspěvky podléhají schvalování ("moderaci"), ačkoliv jsou schváleny téměř všechny, včetně evidentního trollingu. Redakce Jiného práva totiž vyhlásila jako posvátnou zásadu, že všichni kommentátoři musí být identifikovatelní. To se v praxi projevuje tím, že je anonymní příspěvek "podepsán" vymyšleným jménem a příjemním, často převzatým z Internetu. (Zajímalo by mne, zda Cynik ví o tom, že je jedním z nejaktivnějších kommentátorů Jiného práva.) Osobně odhaduji, že se jedná o jednoho, maximálně dva, trolly.

V době před moderací měly diskusse smysl, i když redakce proti nim vystupovala, často paranoidně, již tehdy.

Vojáci a jiní žoldnéři

S marxisty nejrůznějšího typu už dlouho zápasím o pojem "žoldnéř", pejorativně "žoldák". Právní vymezení je nezajímá, protože všichni správní marxisté mají k právu despekt. (To bylo, mimochodem, příčinou, proč Cepl mohl v 50. letech studovat práva: Kommunistický establishment soudil, že právo brzy odumře, takže studovat takovou neperspektivní vědu byla vlastně oběť.)

Tak se podívejme na sociologii, protože tu marxisté vždy uznávali. Konkrétně na mikrohistorii – příběh Antoine-Henriho Jominiho. Byl to žoldnéř, nebo ne?

Positivní diskriminace

Skvělým přesvědčivým způsobem zdůvodnil nezbytnost positivní diskriminace Šimon Klein.

Dědictví Masarykovy sekty

Havlova Pravda a láska je mentálním dědicem Masarykovy realistické sekty, ačkoliv ji odmítli jak liberální Josef Kaizl, tak konservativní Josef Pekař: "Theoriím Masarykovým jsme nepodlehli a stoupenci jeho se nestali prostě proto, že nám Masaryk jako vědátor neimponoval. Poznali jsme..., že prof. Masaryk, kdekoli se pouští do otázek historických, pracuje a soudí jednostranně a doktrinářsky..."

Nyní je hlavním terčem sekty Pravdy a lásky president republiky Klaus. Nejsem žádný nekritický fanoušek tohoto dědice Kramářových mladočechů, ale nelze ho tak apriorně odmítat jako činí tito sektáři. Důraz na praktickou politiku oproti planému globálnímu theoretisování, to má Klaus a realisté společné. Tak by si z toho měla vzít příklad i Pravda a láska, když už ji inspiruje i Karel Gott. Pak se snad přestanou pohoršovat nad (opisnými) passivy a za každou cenu prosazovat media.

Bémův dopis

Mladá fronta přinesla faksimile Bémova dopisu (PDF). K obsahu se vyjadřovat nebudu, to učinili ostatní. Podívám se na formu.

Pražský magistrát je nutno pochválit za volbu pěkného moderního písma Calibri. Tím však pochvaly končí. Už v oslovení by si pisatel měl rozmyslit, zda bude pisateli tykat nebo vykat. Obojí nelze míchat dohromady.

Podle idiotského českého zvyku, který je normován i standardem ČSN 01 6910:2007 Úprava písemností zpracovaných textovými editory (výtah), se v osobních dopisech adresa píše dole. Nicméně číslo jednací se v osobním dopisu neuvádí a už vůbec ne rukou psané. Datum se uvádí včetně roku; kdo bude už letos vědět, že to byl loňský dopis?

Za tečkou se píše pouze jedna mezera, nikoliv dvě. Je-li třeba něco zdůraznit, slouží k tomu kursiva, nikoliv VERSÁLKY. Označení "křesťanští demokraté" se stejně jako "lidovci" píše s malým písmenem; není to název. Malé písmeno bych zvolil i pro zastupitelstvo HMP, neboť je to pouhý orgán, byť zvrácená PČP 1993 umožňují psát i velké. Naproti slovo "komise" jako legislativní zkratku s velkým písmenem rozhodně psát nelze. Zájmeno "Ty" se v dopisech píše s velkým písmem: Je to slušnost. Neslabičná předložka (např. "z") na konci řádku nemá co pohledávat. "Trestněprávní" se píše dohromady.

Závěr: Primátorova kancelář by úpravě dopisů měla věnovat mnohem větší pozornost, aby nebyly pro ostudu.

Žoldák a žoldák

Marxisté typu Kapitána jsou v koncích: Jejich nenávist k professionálním vojákům nesprávného typu (v nekommunistických armádách) jim znemožňuje effektivně popsat, co se vlastně stalo: Bývalý professionální voják AČR se stal žoldnéřem. Věta krátká, jasná a stručná. Marxisticky to však jednoduše popsat nejde. A nic na tom nezmění ani falešné Kapitánovo moralisování.

Cicho

První (text) a poslední klip z alba Cicho polské Avril Lavigne.

8. ledna 2010

Nový Jan Stern

via Petr Koubský. Na Blistech: "Ale pomluvy, že celý ten obří komplex na zahánění bakterií a virů nám vyrobil jen generace alergiků a nových chytřejších virů, jsou jistě jen pomluvy."

Updated.

6. ledna 2010

O nominalismu

Podle blogísku, který si říká Církev (http://cirkev.wordpress.com), ačkoliv ho píší převážně pouze 2 fanatici z Hnutí pro život, je výrok "Existují ale omyly zcela zjevné jako – popírání obecnin u nominalistů" pravdivý, protože existovalo několik nominalistů, kteří obecniny skutečně popírali.

Nuže, tento páně thomistův výrok se má k pravdě stejně jako výrok: "Tradiční katholíci neuznávají papeže Benedikta XVI.", protože existuje počet katholíků, kteří tak skutečně nečiní.

Jinak ovšem Stodola potvrzuje to, co jsem psal o positivismu: "Excessivním důrazem na klassifikaci – ad absurdum dovedenou thomistickou scholastiku. Například ve výuce práva je jsou především přednášeny "telefonní seznamy": typy právních skutečností, druhy změn závazku, kategorie trestných činů etc.," neboť píše: "Je možné naprosto s klidem říct, že krajní nominalismus popírá obecniny vůbec, umírněný nominalismus pak popírá jejich reálnou existenci a omezuje se na uznání jejich existence intencionální." Děkuji za poučení telefonním seznamem, pane magistře.

Zemřel Filip Sklenář

Další nečekané úmrtí mladého člověka v těchto dnech.

Sabotage?

Nový výstřelek ochránců naší svobody, o kterém informuje Tribun, začínám po minimální reflexi považovat za švejkovinu. Odborníci na extremism zřejmě záměrně vyhrocují a zesměšňují normalisační manýry, kterých se začali v poslední době dopouštět, aby co nejdřív nastala situace, kdy bude zřejmé, že tudy, tj. další normalisací, cesta nevede. Aspoň tato generace, která to zažila, je na to prostě moc háklivá.

5. ledna 2010

Mladí lidé volí Jiřího Paroubka

Bohumil Doležal informoval o kanadském žertíku: "Kdosi založil na Facebooku skupinu, s tím, že kdo se do ní přihlásí, účastní se tím jakési internetové tomboly, kde cenou je deset mobilů iPhone. Poté, co se přihlásilo několik desítek tisíc chtivců, oznámil jim Zakladatel, že se skupina jmenuje „mladí lidé volí jiřího Paroubka“ a v popisu má mj. zabránit tomu, aby modré straky rozkradly celou naši republiku. Poté dotyčný (zjevně fiktivní osoba, jakýsi Parsifal Imanuel české předvolební scény) zmizel v nenávratnu. Napálení protestují, ČSSD zuřivě protestuje i ČSSD, popírá, že by se byla na akci podílela. Je to velmi nepravděpodobné, předem bylo přece jasné, že to praskne. Celý scénář připomíná někdejší akci Český sen, je jen možná ještě legračnější a zdařilejší, protože má politickou dimenzi. Mohla by se jmenovat : Paroubkovým kamarádem snadno a rychle." Dotyčná stránka má nyní 71 108 členů.

Důkazy neexistence Boží

Cituji: "Důkaz č. 1 O nenutnosti existence je zvláštní platnosti, protože ukazuje, že absolutně nutné jsoucno - Boha - je možné myslet jako pouze možné (nenutné). Tím je však dokázáno, že takové jsoucno nemůže existovat, ne pouze že nemusí. Argumentuji tím, že se zde nejedná o důkaz o nějaké kontingentní věci, která může (ne)být, ale o jsoucno, které dle představ teistů a idealistů musí existovat. Ukázáním pouhé možnosti myslet si jeho nenutnost je tedy dokázána nikoliv jen možnost neexistence Boha, ale nutnost neexistence takového jsoucna. Důkaz č.2 Z existence zla nevyvrací každého Boha nutně, ale rozhodně představu, že Bůh je absolutní dobro. Pro někoho to ovšem může splývat. Třetí důkaz Z aporií dokonalosti se týká aporií boží všemohoucnosti obecně, jak se nalézají ve svatých textech, zde konkrétně v Bibli. Důkaz č. 4 Vyvrácení všemohoucnosti pojednává speciálně o aporii všemohoucnosti a statutu logiky. Týká se popření jedné z vlastností nebo projevu boží dokonalosti, tj. představy teistů o boží všemohoucnosti. Důkaz je postaven na rozlišení nelogičnosti a "nadlogičnosti", to druhé musí být v základu logické, resp. lze se k tomu dostat skrze logiku, zatímco nelogičnost ukazuje od začátku rozpor, a ten je právě přítomen zde. Pátý důkaz Z lidskosti se týká kritiky antropomorfismu, resp. problému rozumění pojmům jako "nadpřirozeno", "duše", "bůh" apod. Ukazuji, že jim rozumíme pouze a jedině na základě analogie s lidskou sférou zkušenosti, tj. nemáme v tomto rozumění nic mimolidského (nadlidského), tj. v pravdě "božského". Důkaz č. 6 Proti přeceňování ontologického statutu myšlení rozebírá tragický omyl idealismu - ztotožňování myšlení a bytí. Tento důkaz je spíše úvahou nad důkazem existence Anselma z Canterbury, nemá strukturu vyvrácení, ale je vysvětlením. Vyvrácením je pouze v tom smyslu, že ukazuje možnost neplatnosti Anselmovy konstrukce."

Bůh jako přírodnina

Stodola ve svém matení veřejnosti nepřestane. Samozřejmě, že Bůh existuje – jako idea/mém. Stejně jako existuje Bílá paní, protože jsou představitelní. Nicméně, oč běží, je pouze to, zda Bůh existuje jako přírodnina (empiricky).

Kromě toho Stodola ukazuje své hluboké neznalosti středověké filosofie: "Existují ale omyly zcela zjevné jako – popírání obecnin u nominalistů". Nikdo nikdy nepopíral existenci obecnin. Nominalisté, k nimž se hlásím, ale zcela poprávu popírají empirickou existenci obecnin. V přírodě neexistuje žádná obecná kočka. Existují v ní pouze konkrétní kočky, na základě nichž člověk vykonstruuje pojem "kočka". Ten ale jen následný, odvozený od přírodniny.

Lidské myšlení je diskrétní, příroda je obvykle spojitá. Proto může být velice těžké rozhodnout, zda konkrétní tvor je ještě kočka, už kočka čili nic.

Stodola: "Avšak existuje jen jeden bezrozporný způsob, jak vysvětlit to, že existuje proměnlivý vesmír." Odpovídám, ano, tím je singularita. Hypothesa Boha k tomu potřeba není ("Je n'avais pas besoin de cette hypothèse-là"), a proto je nutno ji na základě Occamovy břitvy odmítnout.

4. ledna 2010

Positivism v. postmoderna

Před 12 lety spolu debatovali positivista Grygar a postmodernista Neubauer. V odkazu na záznam prosím přeskočte úvodní žvatlání astroložky.

Neubauer: "Homeopati pomáhají léčit a uzdravovat a já znám víc případů těch zdravých díky netradičním postupům.

Grygar: Proč to, proboha nepublikujete?

Neubauer: A co by z toho bylo? Naše zkušenost tváří v tvář, naše zážitky. Vobyčejnou zkušenost – ta přestala mít vůbec jakýkoliv význam a smysl, je-li posuzována z hlediska objektivních kritérií. Je to hrozný, a to, co jsem viděl tváří v tvář je méně důležitý než co naměří ten vědec a zcela nebo zjistí nebo vyvolá za zcela umělých podmínek."

Předně ten záznam je odpovědí na Kapitánovo rovnítko mezi mluveným a psaným jazykem. Velice špatně se čte, protože ten text neměl být čten, ale poslouchán.

Za druhé, Grygar a ještě více Neubauer mnohé jen naznačují, takže to není příliš souvislé. Lepší by byla písemná polemika. Přesto se z toho člověk leccos dozví o omezeních vědy, které positivisté vytěsňují. Oni totiž rádi pracují s elementárními strukturami a čím více v složitosti systémů postupují, tím více jim to přestává fungovat. Holt bez holismu to nejde.

O knize Střetnutí paradigmat v současné biologii (1985). Redigovaný rozhovor s Neubauerem: "Mýtus neříká, jak to na světě doopravdy bylo, nýbrž jak to na světě obecně chodí. To samé ale dělá i věda. Výsledkem vědeckého poznání jsou obecná pravidla, abstraktní zákonitosti. Stejně jako v mytickém vyprávění tu tedy vystupují neexistující události a bytosti. Ideální tělesa, s nimiž operují Newtonovy fyzikální zákony, jsou stejně málo skutečná jako draci nebo víly. Požadavek závaznosti, souvislosti a bezrozpornosti platí jak pro vědu, tak i pro mytické vyprávění. J. R. Tolkien se ve svých slavných knihách o Hobbitovi snažil vytvořit celistvý a vnitřně konzistentní popis mytického světa Středozemí s takovým úsilím, až na to skoro zašel."

"Ve jménu vědy sice nebylo napácháno tolik zločinů jako třeba ve jménu Ježíše, ale vznikly díky ní moderní totalitní režimy, navrhující společnost jako mechanismus: když to zařídíme vědecky, musí to fungovat.

Proč to ale nikdy nefungovalo, proč se vědecky promyšlený ráj vždycky změnil v peklo s hromadami mrtvol?

Z pochopitelných důvodů: jsme živí, a tudíž mnohorozměrní. Subjektivita, jedinečnost, osobnost, duše, to všechno prostě do objektivního vědeckého postoje nezapadá. Neexistují žádné objektivní zákony, do kterých by se dal člověk nacpat."

Zakážou Dělnickou stranu?

Kdo si přečetl repliku Dělnické strany k vládnímu podání (PDF) nemá daleko k myšlence, že je to jejím přáním, aby mohli vystupovat jako mučedníci. Jak informuje jakýsi Martin, Vandas a jeho boys už mají připraveno řešení: "Na stejné adrese jako DS už totiž delší dobu sídlí strana DSSS, neboli Dělnická strana sociální spravedlnosti. Když si projedete poslední články na jejich webech, narazíte tam na slovní spojení sociální spravedlnost čím dál častěji."

3. ledna 2010

Positivism

K jednomu málo reflektovanému důsledku kommunismu patří petrifikace positivismu jako vůdčí ideologie. Jsou tím zasaženi zejména přírodovědci a technici (u Kapitána v extrémní podobě jako sociální darwinism), kteří k marxismu jako antinominalistické ideologii měli přirozenou skepsi (byl příliš absurdní a příliš v rozporu s realitou), vinou absence humanitního vzdělání si proto ponechali jako svůj světový názor hlavní ideologii 19. století.

Jak se to projevuje? Adorací překonaných veličin, např. v historiografii Josefa Pekaře. Pošetilými spory – čeští přírodovědci jsou massově činní v Sisyfovi, což je Západě obskurní spolek. Tam převažují pokročilá studia (v ČR v rámci CTS). Excessivním důrazem na klassifikaci – ad absurdum dovedenou thomistickou scholastiku. Například ve výuce práva je jsou především přednášeny "telefonní seznamy": typy právních skutečností, druhy změn závazku, kategorie trestných činů etc. Převaha normativity nad deskripcí a discoursem. Na Západě postmoderna svou metakritikou správně odhalila positivism jakou pouhé další velké vyprávění.

Avšak nejvíce byla zasažena jazykověda, která celý kommunism nedokázala vstřebat základy semiotiky, takže setrvala na pošetilém názoru: "Fonetický pravopis (tj. zvuková podoba jazyka odpovídá psané) z praktického pohledu je naopak výhoda – člověk se nemusí kvůli psaní skoro učit další jazyk (tj. psanou podobu toho samého), obě varianty jazyka se vyvíjejí společně. Je to jednodušší, systematické." Ve skutečnosti již Saussure v roce 1916 ukázal, že mluvený jazyk a psaný text jsou dva odlišné znakové systémy. Proto je nevhodné je míchat a jeden nadřazovat druhému.

Nicméně Adamu Živnéři vulgo Eddiemu bych rád vzkázal, že svém fanatickém nadšení z wiki jsem se v roce 2004 dopouštěl hříchu proselytismu a skutečně jsem měnil lidem pravopis jejich článků na tradiční. Musel přijít až Pastorius, který mi otevřel oči, že takový fanatism nikam nevede. Pak na wiki panovala tolerance, pravopis nikdo nikomu neměnil (leda omylem), což se změnilo až tím, když se Cynik a jeho tehdejší kamarád Egg přihlásili o slovo a postmodernu na wiki nahradili positivistickým normativismem.

Umění milovat

1. Svou knihu Erich Fromm vydal v r.1956, před společenskou revolucí 60. let, řada formulací a tvrzení působí po více než půlstoletí zastarale nebo přinejmenším neobjevně.

2. Ačkoli author (IMHO oprávněně) několikrát kritisuje Freuda a jeho pohled na určitý problém, je celé pojednání psáno z freudovských posic, ke kterým mám osobně řadu výhrad

3. Za svou osobu si myslím, že Fromm pojmem "láska" myslí něco jiného než já. Možná je to i tím, že jsem allergický na zaklínadla moderního člověka v kapitalistickém světě, slova jako "aktivní", "tvůrčí", "naléhavý". Jsem přesvědčen, že milovat umí i lidé passivní, netvořiví a laxní. Jsem přesvědčen, že láska, ba ani umění milovat, se nedá trainovat; kázeň, soustředěnost, trpělivost jsou samy o sobě potřeba k správnému životu. Z knihy na mne kape takový ten managerský coaching osobnosti, ze kterého se mi obrací kufr.

4. Last but not least - úpornost, s jakou se author vyhýbá - v knize o umění milovat! - jakékoli zmínce o Kristu a křesťanství (náboženství lásky par excellence), a to i v pasážích o lásce k Bohu, je opravdu nápadná. Uvádí několikrát Starý zákon od Adama přes Noa, Abraháma, Mojžíše až k Jonášovi. Cituje muslimského mystika Rúmího. Mluví o bráhmanismu, buddhismu a taoismu. Ale jediné zmínky o křesťanství jsou pár religionistických poznámek o (římském) katholictví a Lutherovi a theologický odkaz na Mistra Eckhardta. I zde považuji za kuriosní, že v poznámkách o negativní theologii odkazuje na Maimonida (12.stol.), zatímco rozvinutá apophatická theologie existovala v křesťanství už v 5. stol.(Pseudo-Dionysios), v řecké filosofii u Plotina ještě dřív, o taoismu nemluvě. Nepochybuji ale o tom, že to leckomu bude (chtít) připadat zcela přirozené.

Cynik a Signály

motto: "Nepovažuji za účelné, aby zde byly přidávány odkazy na články z takto pokleslých blogů, navíc články, které obsahují kromě sporé a pochybné argumentace příval urážek a výpadů autora, zjevně trpícího nedostatkem sebeovládání i slušného vychování."
Cynik

Filip Sklenář již před delším časem informoval, že Cynikova činnost na Signálech byla ukončena. Jak je pro něj typické, celou věc jen nakousl, ale věcných informací tam bylo pomálu. Filip pak svůj blog opět smazal, ale Cynik mezitím sám osvětlil, jak to vlastně bylo. Cynik byl ze Signálů vyhozen, neboť: "[V] prostoru signály.cz jste ostatní uživatele označil za lháře a burany, přihlásil jste se např. k tvrzení, že RT tvoří blbý ublížený děti, označil jste signály.cz za totalitu, za server, kde jsou likvidováni konzervativci pro svou obhajobu a propagaci katolické víry, založil jste “protisignálovskou” skupinu mimo prostor signály.cz, kde jste nás přímo urážel vy, nebo na těchto stránkách jste nás nechal urážet jinými atp."

Četné Cynikovy urážky a výpady tak opět dokázaly, že zjevně trpí nedostatkem sebeovládání i slušného vychování.

Stodola je sám heretik

Můj článek se jakýsi čtenář LW pokusil zmínit na blogu dvojky Cynik & Stodola. Neúspěšně, protože Cynik fanaticky maže jakékoliv zmínky o mé osobě.

Nyní mne nepodepsaný (a z tohoto formálního důvodu smazaný – vizte partii Pokyny pro přispěvatele) kommentátor vyzval, abych si více prostudoval dogmatickou apoštolskou konstituci Dei Filius z 24. dubna 1870. Je to zajímavé čtení. Ukazuje totiž, že Stodola porušil hned 2 dogmata: "If anyone says that divine faith is not to be distinguished from natural knowledge about God and moral matters, and consequently that for divine faith it is not required that revealed truth should be believed because of the authority of God who reveals it: let him be anathema." + "If anyone says that in divine revelation there are contained no true mysteries properly so-called, but that all the dogmas of the faith can be understood and demonstrated by properly trained reason from natural principles: let him be anathema." (částečný český překlad), a to těmito svými větami: "Jestliže Boha nepoznáváme přímo, ale skrze to, co učinil, a přesto ho poznáváme s jistotou, znamená to, že o Boží existenci musí existovat důkazy." + "Pokud je jeho víra obyčejná katolická, pak by měl vědět, že součástí této víry je i možnost poznání Boha na základě přirozeného rozumu – že tedy je Bůh dokazatelný." + "Nicméně i ona nadpřirozená víra vyžaduje prvotní rozumný impulz, nelze začít jen tak věřit něčemu, co nedává smysl." Přitom už Tertulianus věděl: "Credo quia est absurdum."

Koneckonců není třeba chodit tak daleko, stačí si přečíst §§ 37–8 katechismu: ""Vždyť řečeno prostě, ačkoliv lidský rozum může jen svými silami a svým přirozeným světlem opravdu dojít k pravému a bezpečnému poznání osobního Boha, který se ve své Prozřetelnosti ujímá péče o svět a řídí jej, ale i k poznání přirozeného zákona, který Stvořitel vepsal do našich duší, nicméně týž rozum naráží na nemalé obtíže při účinném a plodném užívání této své přirozené schopnosti. Vždyť pravdy, týkající se Boha a vztahů mezi lidmi a Bohem, absolutně převyšují řád hmatatelných věcí a když se musí proměnit v činy a utvářet život, vyžadují ochotný souhlas a zřeknutí se sebe. Lidský duch se totiž při bádání o takových pravdách dostává do potíží pod vlivem smyslů a představivosti a také kvůli neblahým sklonům pocházejících z dědičného hříchu. Z toho pak vyplývá, že si lidé snadno namluví, že je falešné nebo alespoň pochybné, co by neradi, aby bylo pravda". Proto člověk potřebuje být osvícen Božím Zjevením, nejen o tom, co převyšuje jeho chápání, nýbrž i "o náboženských a mravních pravdách, které samy o sobě nejsou rozumu nedostupné, aby je v nynějším stavu lidského pokolení všichni snadno s pevnou jistotou a zcela bez omylu mohli poznat"."

Stodola povýšil rozum nad víru, což činí všichni fanatici, skálopevně přesvědčení o své pravdě, jak jsem již dnes psal: "Holt fanatici (zde eurorealisté) vždy skončí jako blábolisté." Z hlediska katholictví je to však herese, neboť víra je nad rozumem.

Co se týká Cynika, chybí mu znalost základních pojmů. Pokud převezmu bez ověření informaci A, ačkoliv si ji ověřit mohu, nejedná se o víru, ale o pouhé spolehání se na takovou informaci. Cynik totiž trpí obsedantním nutkáním označovat kde co za víru. Pověra také není víra, ačkoliv katholická víra se v Cynikově podání pověře podobá.

Stodola zase jakékoliv poznávání označuje za dokazování, ačkoliv dokázané tvrzení musí být nevyvratitelné, např. velká Fermatova věta. Jenže jeho "dokazování" je ve většině případů pouhé usuzování, o čemž už mnohem lépe psal Tomáš Sobek. Z hlediska atheisty "důkazy" Boží existence v přírodě pouze nasvědčují jeho existenci, avšak dosti nepřesvědčivě.

Bláznivý eurorealista

via Kapitán. To, že čeští novináři nejsou schopni rozlišit mezi Evropskou unií (27 států) a Radou Evropy (47 států, včetně Ruska), že je jim utajen rozdíl mezi brusselským (ESD) a štrasburským (ESLP) soudem, na to už jsem si dávno zvykl. To, že toho není schopen britský kommentátor (slovenský překlad), je pro mne překvapivá novinka.

Nechápu, že nezná německé Solange I, Solange II („Dokud Evropská společenství, a zejména judikatura Soudního dvora ES, bude obecně zajišťovat ochranu základních práv ve vztahu k suverénní moci Společenství … a pokud bude obecně chránit základní obsah lidských práv, Spolkový ústavní soud nebude vykonávat svou jurisdikci rozhodovat o aplikovatelnosti sekundárních aktů Společenství před německými soudy … a nebude přezkoumávat soulad takovéto legislativy s požadavky základních práv obsažených v Základním zákoně …“) a další rozhodnutí německého ústavního soudu. Holt fanatici (zde eurorealisté) vždy skončí jako blábolisté.

Na lisabonské smlouvě je zajímavější to, že EU dává lidskoprávní rozměr, který jí dosud chyběl (a o který ČR připraví Klaus svou aktivitou při ratifikaci). Bude zajímavé pozorovat, jak se vyvine vztah ESD a ESLP, jejichž jurisdikce se dosud nepřekrývala. Domnívám se, že z ESD bude muset být pouhý nejvyšší soud EU, zatímco ESLP bude sloužit jako její ústavní soud v přenesené působnosti.

Francouzský rock v druhé polovině 70. let

Dokumentární pořad.

1. ledna 2010

Racionální Halík

Když si člověk čte rozhovor Plavcové s Rychetským a Halíkem, tak člověk musí tiše obdivovat Halíkovu racionalitu a trpělivost v záplavě irracionálních nesmyslů, produkovaných Plavcovou a Rychetským. Snad ani jeden fakt, který uvedl Rychetský, není pravdivý. Na rozdíl od něj se Halík v historii vyzná: "Nechci bagatelizovat druhou světovou válku a holokaust, ale otřesné zážitky prožily mnohé generace. Třicetiletá válka byla otřesnou zkušeností pro Evropu. A ve dvacátém století byla podle mě tím kritickým prahem první světová válka. Český venkov do té doby žil v téměř barokní idyle, jak o tom ještě píše Božena Němcová. První světová válka se našich zemí co do počtu obětí dotkla daleko víc než ta druhá, v každé vesnici jsou přece pomníky padlých."

O Rychetském ten rozhovor vyvolává velké pochybnosti, zda je vůbec mentálně schopen být předsedou ústavního soudu. Ukazuje, že nezná ani základní věci, např. co je to rovnost. A soudce, to není jen znalec práva, ale především morální autorita. To Rychetský už svým členstvím v KSČ postrádá.

Jan Fingerland

"Byly to jiné věci, které mě na židovství a Židech přitahovaly. To, že jsem Žid, mě osvobodilo od mnoha předsudků, které ostatní omezovaly v používání jejich intelektu. Mé židovství mě připravilo na to, že budu muset čelit opozici a že se budu muset obejít bez harmonického souladu s kompaktní většinou."
—Sigismund Schlomo Freud

Různí fanatičtí sionisté se nám pokoušejí namluvit, že kdo nevyznává jejich zvrácený chauvinistický neokonservatism, je antisemita, ať již starý nebo nový. Tato ideologie však nemá se skutečností nic společného. Proto bych chtěl ukázat positivní opačný příklad Jana Fingerlanda, který informuje o některých málo známých faktech nebo je komplexně vysvětluje. Vybral jsem si 4 jeho texty.

1. Freudism a abrahámovská náboženství
Velkým přínosem freudismu je, že mnohem lépe než marxisté odkryl psychologické příčiny náboženství: "Podle Freuda jsou náboženství projevem neuróz, obav a nejistot dětství transformovaných do složitých náboženských systémů. Obraz Boha jako kárajícího a trestajícího otce je pak logicky reliktem našeho vztahu k vlastním otcům z dob naší závislosti, která vlastně nikdy nepřestává, pokud se od takové psychické závislosti neodpojíme a nedozrajeme v dospělého člověka. To byl názor, který z Freuda udělal personam non gratam v mnoha kruzích, zdaleka nejen židovských.

Freudovy názory na židovství i náboženství obecně byly s židovskou tradicí zcela neslučitelné a pro věřící židy nepřijatelné. Ale ještě mnohem nestravitelnější byly některé jeho komentáře na adresu křesťanství. Ideu narození z panny označil za dědictví řecko-římské mytologie (viz např. Herkules). V souladu se svým názorem na úlohu sexuality v psychickém vývoji jedince pak považoval víru v Pannu Marii za projev infantilního odporu k představě, že matka patřila dříve někomu jinému než vlastnímu dítěti. Tím byl podle Freuda do evropské kultury vnesen odpor k ženskosti jako takové, a také podvědomý pocit viny za jakoukoli ženskou sensualitu. Pavlův mýtus o Ježíšovi pak interpretoval jako výraz mužské sexuální frustrace."

"Freud své čtenáře šokoval, když podrobně dokazoval, že Mojžíš byl vlastně egyptský šlechtic, který byl vyznavačem potíraného Achnatonova kultu Slunce. Egypťan Mojžíš se nakonec rozhodl ze země uprchnout v čele skupiny otroků, kterým předal své monoteistické poselství. Při tom jim také vtisknul mentalitu vyvoleného národa. Otroci, budoucí Židé, ale v poušti Mojžíše zabili, a od té doby trpí potlačenými pocity viny. Judaismus tedy není nic jiného než jakési vytříbené špatné svědomí kombinované s pocity výlučnosti."

O obřízce: "Podle Sigmunda Freuda může obřízka u svého nositele vyvolávat podvědomý strach z kastrace, a vnáší do jeho života pocit stálého ohrožení. Americký psycholog Ron Goldman hovoří o "pocitech zloby, hanby, lítosti, nedostatečnosti a zranění". Podle Imre Hermana si muži spojují s obřízkou pocit zženštění, znehodnocení. Také u nežida vyvolává podle Hermana neobřezanost pocity nedostatečnosti, je mu totiž připomínkou, že s obřezaným Židem nepatří do stejné skupiny, a cítí, že i obřezaný si je toho vědom."

"David Gollagher, tvrdí, že obřezávání dětí vyvolává nenávist synů vůči matkám. Dospělí muži údajně svým matkám nemohou odpustit, že nezabránily jejich zmrzačení. Podle Gollaghera je právě tento pocit příčinou stále častějších sňatků židovských mužů s ženami mimo komunitu."

K tomu též jeden můj dávný článek.

2. Muhammad Asad (1900–1992)
Narodil se v rodině lvovských rabínů. Judaistický ritualism odmítal, a proto konvertoval k islámu. Pozoruhodné je, že jeho kniha Islám na křižovatce je biblí islamistů a Leopold Weiss je tak stejným praotcem Al Kajdy stejně jako Karl Marx je praotcem KSSS.

3. Geopolitika Středního východu
K situaci v Palestině je nutné přistupovat chladně analyticky: "V současné době celá řada arabských státníků si je moc dobře vědoma, že Hamas v současné době nereprezentuje pouze palestinské zájmy, ale reprezentuje zájmy Íránu. A ty jsou zcela v rozporu se zájmy některých jiných, velice důležitých arabských zemí, v první řadě Egypta, ale také některých dalších států, které tradičně byly zvyklé hrát velkou roli, třeba například Saúdské Arábie. A právě Saúdská Arábie, která je jako vlastně nejdůležitějším arabským, arabskou silou v Perském zálivu, právě ta arabská Saúdská Arábie má eminentní zájem na minimalizaci vlivu Íránu."

"Já se domnívám, že právě tento konkrétní konflikt znovu ukáže, že Evropská unie ten vliv mít nebude. Jedním z důvodů je mimo jiné to, že vlastně Evropská unie nemá jednoznačný, nebo jednotný náhled na celý ten konflikt. Uvnitř té sedmadvacítky bychom viděli poměrně velkou škálu různých názorů. Evropská unie se v zásadě shoduje na tom, že dlouhodobým řešením palestinského problému je vznik palestinského státu, shodne se na tom, že terorismus je špatný a shodne se na tom, že by se měla co nejdříve zastavit palba a mělo by být poskytnuto civilistům odejít do bezpečí. Měla by jim být poskytnuta humanitární pomoc a tak dále. Ale to je asi tak všechno, na čem se dohodnou."

Vzhledem k tomu, že tento text je přepisem mluveného slova, nejlépe ukazuje vývoj češtiny: Postupné prosazovaní členů: "ta atmosféra byla relativně klidná, zejména například ve srovnání s dobou před pěti lety, kdy ještě probíhala ta známá intifáda," zpravidelňování kondicionálu: "pokud bysme se vrátili dva a půl roku zpátky do souboje Izraele a Hizballáhu, tak bysme vlastně viděli velice podobný scénář" a analytický budoucí čas: "nebude vzniknut".

Stodolův blábol

Jako protiváhu k mým sporům s Vodníkem, kde zastávám stanovisko jednoznačně katholické, tedy západní, sleduji dvojku Stodola & Pospíšil, abych si byl vědom, jak hluboko může klesnout i katholické myšlení, které je jinak v dnešním intellektuálním úhoru velice inspirativní.

Stodola nyní v filosofské pýše zdivočelého thomisty prohlásil, že Tomáš Halík upadl do samočinné exkommunikace svým výrokem: "Bůh, který by byl dokazatelný, by nebyl hoden mé víry." Podle Stodoly je v rozporu s dogmatem: "Jestliže někdo říká, že jeden a pravý Bůh, náš Stvořitel a Pán, nemůže být s jistotou poznán přirozeným světlem lidského rozumu skrze to, co bylo učiněno: anathema sit."

Nuže, to je svrchovanný nesmysl. Kdyby Bůh byl dokazatelný, nebyl by předmětem víry z povahy věci, protože věřit je možné jen tomu, co nelze ověřit. Navíc poznatelnost <> dokazatelnost, což ví každý absolvent filosofické propedeutiky. Příkladem poznatelného, leč nedokazatelného, je láska. Dále každý jedinečný (jednorázový) jev je poznatelný, ale nedokazatelný. Na to, že sv. Václav byl zavražděn, můžeme usuzovat, ale nikdy to nemůžeme dokázat. Například Dušan Třeštík tvrdí, že kníže Václav zavražděn nebyl.

Od Stodolova výroku se distancuje i Cynik. Ten však nikoliv proto, že je nesmyslný, ale protože se Stodola dopustil hříchu neposlušnosti, ačkoliv poslušnost je podle Cynika hlavní katholická ctnost.

31. prosince 2009

Bartoš o svobodě slova

Adam B. Bartoš, bývalý novinář Mladé fronty, napsal: "Přiznejme svobodu slova holohlavým bláznům, kteří si na uzavřených soukromých koncertech hrají své – jakkoli hloupé – písničky a nezavírejme je do vězení. Nezavírejme do vězení někoho jen za to, že prohlásí (a teď to řeknu při plném vědomí toho, že jsou mezi námi ti, jichž se to osobně, z hlediska jejich rodinné historiie, tragicky dotýká), že při holokaustu nezemřelo šest milionů lidí, ale méně. Dnes se ale stává i takový paradox, že do vězení jde spolu s takovým člověkem i jeho právní obhájce, jen proto, že před soudem obhajoval – jak je jeho povinností – chování svého klienta. Když je někdo tak hloupý, že ignoruje historická fakta, nechť se sám ztrapní, ale do vězení zavírejme až ty, kteří páchají skutečné zločiny. Protože jinak bychom se klidně v podobném vězení mohli po čase ocitnout i my – třeba proto, že si myslíme, že rodina je lepší než homosexuální svazek a nebo proto, že popíráme globální oteplování."

30. prosince 2009

Rusko za kommunismu

Ačkoliv na LW mnozí neustále pochybují o ruském nacionalismu za kommunismu, nejlépe mluví fakta. Připomeňme si osudy Jakovleva, ideologa perestrojky: "Most accounts of Yakovlev's exile to Canada say it was triggered by an article he wrote in 1972 for the weekly Literaturnaya Gazeta, warning of the danger of Russian nationalism. The article offended some prominent Russian writers, and to this day nationalists regard Yakovlev as their most powerful enemy."

A jeho vlastní vzpomínky: "I actually proposed Gorbachev to fill that post. He was, at that time, the First Secretary of the Stavropol Region Party Committee. Even Mikhail Andrievich Suslov, who was in charge of propaganda and was really de facto the Number 1 man on the Politburo (de jure, he was Number 2), he actually did issue an invitation to Gorbachev to come to Moscow and help the department. What struck me at that time is that he turned it down. He had enough brain to say no.

Later on I arranged for him to come and visit Canada several times. I wanted very much for the man who was responsible for agriculture in Russia to visit Canada. Actually he had conveyed through a mutual friend of ours that he was ready to come to Canada as long as I would be the one to organize his trip. He didn't want to have anything to do with the organization of the trip. So I began terrorizing the Central Committee with my diplomatic cables demanding Gorbachev's visit. And Andropov ultimately said OK. It was a very useful visit for Gorbachev. What struck me is the kind of detailed interest and care Gorbachev took in the farmer economy, and that really struck me very positively and very much.

At first we kind of sniffed around each other and our conversations didn't touch on serious issues. And then, verily, history plays tricks on one, we had a lot of time together as guests of the Minister of Agriculture in Canada who, himself, was too late for the reception because he was stuck with some striking farmers somewhere. So we took a long walk on that Minister's farm and, as it often happens, both of us suddenly were just kind of flooded and let go. I somehow, for some reason, threw caution to the wind and started telling him about what I considered to be utter stupidities in the area of foreign affairs, especially about those SS-20 missiles that were being stationed in Europe and a lot of other things. And he did the same thing. We were completely frank. He frankly talked about the problems in the internal situation in Russia. He was saying that under these conditions, the conditions of dictatorship and absence of freedom, the country would simply perish. So it was at that time, during our three-hour conversation, almost as if our heads were knocked together, that we poured it all out and during that three-hour conversation we actually came to agreement on all our main points. He left, and literally two weeks later I received an invitation from the Academy of Sciences to take the post of the head of the Academy of Sciences Institute of International Relations and the World Economy. I had a good-bye dinner and I went back to Russia." (zdůrazněno mnou)

Nikdy nedrážděte spícího draka

Latinsky: "Draco dormiens nunquam titillandus", v pochybné latině Tydlitátové je "nikdy" *nuncquam (sic!). Je to motto, které J. K. Rowling vymyslila pro kouzelnickou školu v prvním díle Harryho Pottera.

Updated. Tydlitátová to už opravila. Zřejmě je horlivou čtenářkou LW. Gratulujeme.

28. prosince 2009

Politická reklama

Bohumil Doležal: "Když představitelé jedné strany označují své protivníky za blby, chtějí tím říci, že oni jsou ti chytří. Jenomže lidé daleko raději věří tomu, co je psáno, než aby se sdělením nějak hlouběji zabývali. A protože na naší politické scéně se vzájemně osočují všichni, klesá tím reputace politiky, pověst demokracie a úroveň politického života všeobecně."

26. prosince 2009

Regionální diskriminace

Velká 4 (Sony, Universal, Warner a EMI) vždy usilovala o regionalisaci světa, aby jejich zisky byly větší. Nejvíce se to nyní ukazuje na YouTube. Mnoho videí si člověk v ČR nepřehraje, např. většinu z neofficiálního kanálu.

Kromě Warnera si nyní založili konsorcium Vevo, které od 8. prosince 2009 poskytuje i na YouTube videa ve vysokém rozlišení (kanál: Gabriella Cilmi, Rihanna, Lady Gaga, Timbaland, Beyoncé, Keri Hilson, Eminem, Nelly Furtado). Nicméně na officiální stránku se z ČR nelze dostat. Doufejme, že tato regionální diskriminace brzy skončí. První vlašťovkou je kanál skupiny Lucie, nicméně s komickou záměnou jednotlivých písniček.

Informace o Vevo je též na Lupě, je dobré sledovat wordpressovský fanouškovský blog.

24. prosince 2009

22. prosince 2009

Stimulancia

Článek o amfetaminu. Důsledkem dlouhodobého usu je stihomam.

Příspěvěk z diskusse: "V podstatě, psychicky zdravý jedinec brát "drogy" nikdy nebude, ani nepropadne alkoholu.. typická odpověď je "já se cítím dobře a nepotřebuji ani to kafe" Těm ostatním by se mělo pomoci, ale ne brutální represí.. Celé se to dělí na dvě skupiny.. v té první jsou lidé trpící nepříznivými emočními stavy významně narušujícími kvalitu života tj. s úzkostmi, depresemi, fobiemi, iracionálním strachem, neschopností navázat kontakt s lidmi atd. A to vše může například amfetamin, či benzodiazepiny významně zlepšit, protože antidepresiva jsou u závažnějších stavů nedostatečně účinná. Ano, pomáhá i alkohol, ale protože se spolu s marihuanou nejedná o léčiva, je to jízdenka do pekel.. skupinu dvě necháme na jindy".

Věční nespokojenci

Ross Hedvíček, Věra Tydlitátová a Filip Sklenář se sešli na blozích Týdne a jsou tam nespokojeni. Faktem je, číst diskusse bez moderace je v českých poměrech obvykle dosti utrpení, ale kdo je nutil psát na blozích Týdne? Ono je to něco za něco: Automatická vysoká čtenost je vyvážena nutností vyhovět většinovému vkusu. Já si zvolil Blogger a nestěžuji si. Faktem je, že Wordpress by mi dal větší volnost, ale už se stalo.

21. prosince 2009

Zločin svatokrádeže

Od mého článku Největší náboženství 20. století, který jsem uveřejnil 11. října 2005 zřejmě jako první na světě, se religionistika holocaustu utěšeně rozvíjí. Vodník informoval o příspěvku Gilada Atzmona, nicméně pokus přejít od pouhé theologie k religionistice byl kritisován Tomášem Pecinou. Nedávné události však ukázaly, že tato kritika nebyla opodstatněná.

Nyní, když se nápis šťastně našel a ukázalo se, že někteří dokáží správně odhadnout, co bylo za tím, můžeme se v klidu vrátit k společenské reflexi tohoto strašlivého trestného činu.
Mluvčí varšavské židovské obce Anna Grzegorzewská ČTK řekla, že krádež vyvolává otázku, jak někdo může být tak cynický a bez jakýchkoliv morálních zábran, že něco takového vůbec dokáže vymyslet. "Byl ukraden symbol utrpení, jenž má zásadní význam nejen pro Židy, ale i pro ostatní národy, protože je vnímán jako symbol nacistické genocidy a událostí, které se už nikdy nesmějí opakovat," uvedla Grzegorzewská.

„Je to akt vyhlášení války ze strany elementů, které neznáme. Ale máme podezření, že jde o neonacisty, již tak projevují svoji nenávist,“ uvedl izraelský institut Jad Vašem.

atd. atp.

Proč tak silná slova kvůli krádeži historické památky? Je to jasné: Nebyla to pouhá krádež, nýbrž sacrilegium. Po francouzském vzoru by viníci měli být potrestáni doživotím, nejlépe na galejích: "V tomto případě je nesmysl žádat zachovávání zákoníku práce, naopak by bylo třeba nechat odsouzené pracovat třebas šestnáct hodin denně sedm dní v týdnu na nejtěžších, zdraví ohrožujících pracích, a tedy na dobře placených zakázkách, aby byl jejich dluh [nejméně 724 040 Kč vypsané odměny, poznámka G. P.] splácen rychle a znatelně, ne jen po stokorunách."

20. prosince 2009

Sv. Irenaeus o primátu

Sv. Irenaeus se v roce 189 ve své knize ἔλεγχος και άνατροπή της ψευδωνύμου γνώσεως vyjádřil jasně: "Since, however, it would be very tedious, in such a volume as this, to reckon up the successions of all the Churches, we do put to confusion all those who, in whatever manner, whether by an evil self-pleasing, by vainglory, or by blindness and perverse opinion, assemble in unauthorized meetings; [we do this, I say,] by indicating that tradition derived from the apostles, of the very great, the very ancient, and universally known Church founded and organized at Rome by the two most glorious apostles, Peter and Paul; as also [by pointing out] the faith preached to men, which comes down to our time by means of the successions of the bishops. For it is a matter of necessity that every Church should agree with this Church, on account of its preeminent authority, that is, the faithful everywhere, inasmuch as the tradition has been preserved continuously by those [faithful men] who exist everywhere." (zdůrazněno mnou)

Rusko v roce 1949

Tomáš Sobek zveřejnil přeložené úryvky z recense jednoho z největších právníků 20. století, Lona Fullera (1902–1978). Ten v roce 1949 vydal srovnávací recensi 2 marxistických právních theoretiků. Na rozdíl od marxistů (i dnešních!) v ní několikrát svobodně hovoří o Rusku: "Kniha neobsahuje skutečné srovnání ruských a buržoazních právních a politických institucí…", "Podle Vyšinského jenom v Rusku existuje "skutečná" svoboda tisku, "skutečná" svoboda před protiprávním stíháním a zadržováním, atd., atd." a "Před vzestupem Vyšinského byl vedoucí právník Ruska Jevgenij Pašukanis, který si užíval dekádu slávy než záhadně zmizel v prvních měsících roku 1937."

Tak se jasně ukazuje rozdíl mezi západním a marxistickým/ruským myšlením.

Od počátku světa

Pravoslavní a židé jsou zajímaví tím, že obě náboženské skupiny počítají roky od počátku světa (Anno Mundi), byť obě skupiny jen pomocně, protože jako hlavní mají křesťanský letopočet (Anno Domini).

Protože se oba letopočty výrazně liší, je to jeden z důkazů nepravdivosti náboženství. Epocha (pozor na matoucí francouzské slovo époque, které znamená něco jiného) byzantské éry je v roce 5509 př. n. l., epocha hebrejské éry je v roce 3760 př. n. l.

Kdo a proč zavedl byzantskou éru, není známo. V církevní záležitostech byla používána od trullánské synody (691), ve státních od roku 988. Řekové byzantskou éru opustili v roce 1728, aniž by k tomu potřebovali ekumenický koncil, v Rusku to v roce 1699 nařídil Petr Veliký. Ten k tomu nepotřeboval ani místní synodu.

Protože se inspiroval protestantskými zeměmi, zavedl Petr Veliký juliánský kalendář. Kdyby už v té době používali protestanté gregoriánský kalendář, dnešní nesmyslný problém se starým kalendářem by vůbec nevznikl.

Kodaňská shoda

Wiki má plný text kodaňské shody.

Hodnocení

Kromě nahrazení standardní terminologie stalinskou patafysikou, je jedním z nejhorších zločinů kommunismu hypertrofie hodnocení. Existují adjektiva, která přirozeně hodnotí nějaký jev, ať již positivně: dobrý, krásný, zajímavý etc., nebo negativně: špatný, ošklivý, odporný, hnusný etc. Kommunistům to ale nestačilo, a proto k hodnocení začali ve velkém používat pojmy.

Například buržoasní. To původně znamenalo měšťanský (~ střední třída). Kommunisté tomu dali negativní hodnotící význam, abstrahující od původního smyslu, např. buržoasní theorie. Jiným příkladem je soudružský. To původně znamenalo kamarádský (~ od lidí, co znám). Kommunisté tomu dali positivní hodnotící význam, abstrahující od původního smyslu, např. soudružská kritika.

Výsledkem bylo, že veřejné projevy z 80. let neobsahovaly již prakticky žádné informace, pouze povinné, předepisované hodnocení. V této hypertrofii hodnocení jsme uvízli dodnes. Přívlastky pravicový/levicový, konservativní/pokrokový apod. nejsou používány deskriptivně, ale jako hodnocení podle názoru hodnotitele.

Rovněž je třeba lišit pojmy a názvy. Zatímco název se může dosti odchýlit od pojmu, např. portugalská Partido Social Democrata není sociálně demokratická ani náhodou, pojem je pouhé označení, a proto je nutno ho používat přesně, abychom si rozuměli. Tak kommunism není název, nýbrž pojem.

These původního významu je naprosto nesmyslná, což můžeme ukázat na pojmu censor/censura. Původní význam bylo sčítání lidu spojené s hodnocením občanské zachovalosti. Tento úřad však po roce 22 př. n. l. přešel na císaře. Slovo se uprázdnilo. V novověku byla censura schvalováním knih. Ta však byla v českých zemích zrušena v roce 1848. Místo ní byl zaveden tiskový dozor, kterému se neformálně říkalo "censura", protože klassická censura již neexistovala a tiskový dozor se jí podobal. Tiskový dozor byl zrušen po 120 letech v roce 1968. Místo něho byl zaveden zpravodajský monitoring FÚTI a ČÚTI. Opět dostal neformální označení "censura". Po zrušení FÚTI a ČÚTI se dnes někdy pejorativně říká "censura" výkonu vlastnických práv vlastníka media, který nepřipustí nebo smaže nežádoucí příspěvek. Zajímalo by mne, jak by se originalisté k této historické proměně pojmu censura postavili. Zakázali by ji? Překládali by historické prameny do nějaké novořeči?

Typickým příkladem falšování slov je Vodníkův přístup k náboženským termínům. Například katholický znamená obecný, což je podle Vodníka plus. Protože však Katholická církev je apriorně špatná, nemůže být z povahy věci katholická. Jiným příkladem je římský. Co je římské, to je podle Vodníka špatně. Proto katholík musí být římský, aby byl odlišen (oznámkován) od dobrých katholíků, jimiž jsou jen pravoslavní.

Tomuto známkování (nálepkování) říkám jasné ne. Naším cílem není nálepkovat; lidé jsou svéprávní, názor si učiní sami. Naším cílem je popisovat — informovat. Proto pokaždé, když Vodník bude psát cosi o "římských katholících" ve významu "špatní katholíci", nikoliv katholíci latinského ritu, tak mou odpovědí bude pojednání o Pravoslavně sektářské církvi. Snad se tím Vodník konečně těmto kommunistickým (= pocházejícím od kommunistů, nikoliv apriorně špatné) způsobům odnaučí a bude používat názvy a pojmy, nikoliv nálepky/hodnocení.

19. prosince 2009

Anglická supremace

Vodník se zde často ironicky vyjadřuje k civilisační missi Západu, najmě Anglie. Nicméně, když si člověk přečte Semayneův případ z roku 1604 (sic!), tak získá úctu k anglickému právnímu státu.

Roztroušená totalita

Tímto postem chci upozornit na několik totalitních skutečností, které se vyskytují zatím roztroušeně v různých přímodemokratických a zastupitelskodemokratických zemích Evropy, ale které považuji za zlověstné ukazatele věcí příštích.

O omezené svobodě slova se v souvislosti se Stworovým processem napsalo a nadiskutovalo už dost. Enfant terrible Michal Semín na svém blogu uvádí velmi znepokojující případy z Německa, kde stát dává najevo, že on, a nikoli rodiče, rozhoduje o výchově dětí. Ne že bych se Semínovou výchovou souhlasil, ale uvedené kroky německého státu mne naplňují nejčernějšími obavami.

Další Jobova zvěst pochází z Anglie: britská policie kontroluje předškoláky, zda jim islamisté nevymývají mozky, píší Novinky. Takže už to začíná: rodiče instruují děti, aby určité pravdy, jimž je doma vyučují, nikde neříkali nebo jim zavřou rodiče. Co se to s tradičně liberální Anglií stalo? To už si tolerantní multikulturalisté skutečně nevidí ani na špičku rypáku?

Opravdu, snad jediná útěcha: čím hůře, tím lépe...

Pojem kommunismu

Jednou z největších škod a v zásadě neodstranitelných, kterou kommunism ve společenském vědomí napáchal, bylo nahrazení standardní terminologie stalinistickou patafysikou. A protože je známo, že čím je člověk starší, tím ví všechno líp, je nutno v zásadě čekat na to, až lidé nad 50 let vymřou nebo odejdou do důchodu. Teprve pak bude společenské vědomí odpovídat západnímu, nikoliv ruskému.

Příklady. Kommunistická ekonomie byla založena na Ricardově (1772–1823) theorii nadhodnoty. Co na tom, že byla vyvrácena již v roce 1871 Mengerovou (1840–1921) theorií subjektivní hodnoty (cena je průsečík poptávky a nabídky). Marxistům se počátky postpositivistické vědy nehodily do krámu, tak je zkrátka ignorovali. Již vyloženou svévolí bylo odstranění tradiční římskoprávní terminologie.

Jak známo, subjekt/objekt se nepozná podle názvu, ale podle obsahu. Tak neomylným poznávacím znamením marxistů všeho druhu je pojem kommunism. Dokonce umožňuje rozlišit mezi sebou stalinisty a trockisty.

Podle marxistické periodisace lidských dějin se lidstvo v každé etapě vývoje nachází v jedné z nadčasových objektivních "společensko-ekonomických formací". Jsou jimi: 1. prvobytně pospolná společnost (označovaná též jako „prvotní komunismus“ (do 3000 př. n. l.) ~ pravěk, 2. asijský výrobní způsob (od 3000 př. n. l. do 753 př. n. l.), 3. antický výrobní způsob (od 753 př. n. l. do 378 n. l.), 4. feudalismus (od 378 do 1648, v českých zemích do 1848) ~ středověk, 5. kapitalismus (od 1648 do 1917, v českých zemích od 1848 do 1948) ~ novověk, 6. komunismus (od 1917, v Československu od 1948) ~ nejnovější dějiny. Lenin spojil asijský výrobní způsob a antický výrobní způsob v otrokářský řád ~ starověk. Zavedl nový pojem imperialism jako nejvyšší stadium kapitalismu. Stalin definici imperialismu modifikoval na poslední stadium kapitalismu.

Kommunism se (v marxistickém pojetí) dále člení. "V téže práci [Kritika Gothajského programu] K. Marx dokázal, že sama komunistická [zdůrazněno mnou] společnost projde dvěma fázemi: první, neboli nižší – socialismem, vyšší – komunismem."; pp. 227–8. Rovněž i V. I. Lenin v práci Stát a revoluce používal pojmu "první fase kommunistické společnosti" – p. 228. "Pokud se výrobní prostředky stávají společným vlastnictvím," napsal V. I. Lenin o socialismu, "potud můžeme i zde použít termínu 'komunismus', máme-li na paměti, že je to neúplný komunismus." – p. 255 (P. N. Fedosejev et al.: Základy vědeckého komunismu. Svoboda, Praha 1971)

Celá tato patafysika však byla pro absolventy VUMLu příliš složitá. Proto kommunističtí ideologové celou věc zjednodušili: V Sovětském svazu, Československu a v dalších "zemích socialistického tábora" je socialism; kommunism bude teprve vybudován. Rovněž trockisté původní pojetí modifikovali: stalinistickou "diktaturu proletariátu" přejmenovali na "diktaturu byrokracie" (obsah však zůstal týž) a "socialism" přejmenovali na "státní kapitalism".

Nicméně by bylo dobré, kdybychom toto hlupství odvrhli již před generační výměnou a zbytečně ho nepouškovali.

Poučení pro Guy Peterse

Jan Čulík se identifikuje ve svém článku "Existoval v Československu v letech 1948-1989 socialismus, či komunismus?" s názorem britského výkladového slovníku, který v rozporu s ustálenou praxí politologie i filosofie přiřkl termín "komunismus" všem režimům, které ovládaly komunistické strany, protože "ideologie je komunistická a podle ní nazývá vnější svět někdejší státy sovětského »tábora míru« zeměmi »komunistickými«".
píše Štěpán Kotrba na Britských listech. Zdá se tedy, že pojem "kommunism" - v rozporu s Petersovým tvrzením - není standardní politologické označení diktatury sovětského typu, nýbrž item z britského výkladového slovníku. Budiž to pro Peterse lekcí, že ani výkladový slovník superiorní anglosaské ethnické skupiny nelze přijímat jako Slovo Boží, a že i trockista může mít někdy pravdu.

17. prosince 2009

Nějak se nám ta nákaza rozlézá...

Zdá se, že po Zvědavci se do oblasti zájmu skupin, které střeží naši společnou svobodu a pravdu jako oko v hlavě, dostanou Outsider Media. Dnes tam uveřejnili článek známého nacisty a antisemity v masce harvardského profesora Stephena M. Walta, který nedávno odhalil své ledví spolu s dalším židobijcem Johnem J. Mearsheimerem v diletantské, nevědecké, pomlouvačné, zaujaté a proklaté studii. Podle 3D klassifikace se jedná o otevřený antisemitism. Nepřekvapuje mne ovšem, že na to upozornil Ha'aretz.

Řečnická otázka z článku: "...není podivné, že Hannah (Rosenthalová) musí hájit svoji kvalifikaci pro pozici v americké vládě tím, že říká, jak moc miluje cizí zemi?"

Rozumné rozhodnutí II

Jestli teda fakt vypadala na 18...

14. prosince 2009

Věra Tydlitátová o popírání holokaustu

Skvostný standardní předepsaný názor z úst nejpovolanějších. V. T. je hostem Petra Vaďury. Hlas, tón a způsob, jakým Vaďura vyslovuje otázky, mi připomněl dobu před 30–40 lety, kdy nějaký snaživý svazák uctivě kladl předepsané otázky nějakému vysokému stranickému funkcionáři.

Takhle by se to mělo přednášet cca patnáctiletým a zkoušet z toho! Kdo propadne, nebudiž připuštěn k dalšímu studiu, protože o takové nepevné a závazných faktů neznalé nebude mít vyspělá společnost zájem!

13. prosince 2009

Další rána konspiraci 9/11

Konspirační theorie ohledně 9/11 – jak nazývám officiálně šířenou versi o pádu WTC a poškození Pentagonu letadly, unesenými terroristy – dostala další závažnou trhlinu. Jeden z pilířů konspirace, telefonát známé Barbary Olson z paluby letadla, jež údajně vletělo do Pentagonu, je z nejvyšší pravděpodobností podvod. Buď lhal její manžel nebo byl oklamán technologií napodobení hlasu. Podrobnosti a prameny.

Pleonasm

Protože záhlaví "Informační blog" bylo pleonastické (každý blog je informační; engine blogu lze sice využít i pro jiné účely, např. pro diskussní forum jako je Vrba, ale pak to není blog), pleonasm jsem odstranil.

12. prosince 2009

Rozhovor s Petrem Hájkem

Výtečné postřehy: "U zrodu neokonzervatismu stáli začátkem sedmdesátých let lidé s marxistickou a trockistickou minulostí typu Irwinga Kristola, který ještě v roce 1983 napsal, že je hrdý, že byl členem 4. internacionály. V čem spočívá jejich výhybka k pravici? Stále jsou přesvědčeni, že svět je místem pro hrátky vizí. Oni jsou prostě vizionáři a vize je pro ně víc než cokoli jiného. Převzali pravicovou entitu a naroubovali do ní představu, že se světem je třeba něco zásadního udělat. Třeba že americká demokracie je nejdůležitějším rysem současného světa a je nutné ji šířit po celém světě. Prostě si definovali „nové dobro“ a to se rozhodli exportovat. Naplno jejich „pravicový marxismus“ expandoval, když se George Bush mladší stal americkým prezidentem.
* * *
Jde o politickou představu, že v rámci vývozu Dobra a demokracie euroatlantického typu máme právo zasahovat všude ve světě, kde to neklape podle našich představ. Ve skutečnosti jde o čistý imperialismus sovětského typu, který nepochybuje, že vývoz spravedlivé socialistické revoluce – nebo v tomto případě demokracie – je regulérní právo stavitelů budoucího nádherného světa, kde všichni budou bratři."

Poznámka: Autorem první recense Smrti ve středu v Mladé frontě 10. 6. 2009, kterou to všechno začalo, je tamní specialista na affairy, Ondřej Šťastný. Dodatek.

Updated.

Licence to Kill

A. J. ze svého amerického nadhledu narazil na zajímavý aspekt popírání holocaustu. Existence genocidy Židů za druhé světové války je často vydávána za opravedlnění všech možných zločinů Státu Israel, stejně jako je genocida Čechů za druhé světové války vydávána za ospravednění vyhnání Němců z Československa.

Přiznám se, že tento aspekt mne nezajímá. Věřím, že sprostý vrah Ehud Olmert bude jednou potrestán za svůj opakovaný zločin aggresse: vůči Libanonu (2006; nejméně 1 191 mrtvých) a vůči Gaze (2008–9; nejméně 1 166 mrtvých) a že to s druhou světovou válkou nesouvisí. Skončila před 64 lety; to je stejné jako by bylo rekriminovat Napoleona v roce 1879.

Holocaust musí být zkoumán pro sebe samotný, jako historická událost. Není možné, aby jakékoliv historické bádání bylo tabu, aby nějaká historie byla prohlášena za jednou pro vždy danou. To je urážkou lidské svobody a principů, za něž ti Židé za druhé světové války umírali.

Rozhodnutí

Fanatický amerikanofob, Filip Sklenář vulgo Zpravodajec má na tomto blogu ban. On ví za co. A ostatním důvody naznačí Okoun. Stejně jako Filipovo mentální dvojče Ignác "Cynik" Pospíšil dosti poškodil mé vztahy ke katholíkům, mám nyní co dělat, aby Sklenář stejně nepoškodil mé vztahy ke gay kommunitě.

Jak to chodí na vládě

Zpráva Lidových novin.

Zpravodajské služby v nové demokracii

Nová publikace Karla Zetochy. Významné jsou například pasáže o únicích plošných seznamů spolupracovníků komunistických bezp. složek, kde šlo o to, že byla odtajněna identita například cizinců naverbovaných vojenskou rozvědkou v rámci standardní zpravodajské činnosti. Tito byli na seznamech podobně jako domácí agenti, naverbovaní pro sledování disentu. Bezpečnostní služba (do roku 1994 Úřad pro ochranu ústavy) tak musela v této době paradoxně chránit bývalé spolupracovníky StB, kteří se vyzrazením vlastní identity ocitli v nebezpečí.

Kniha také poskytuje nutný základ informací pro pochopení dlouhou dobu diskutované reformy zpravodajského systému v ČR. Je evidentní, že hlavní jádro sporu leží v problematickém postavení civilní rozvědky (ÚZSI) a vnitřní služby (BIS). Zatímco je v Evropě běžné, že civilní rozvědka spadá pod náplní práce sobě nejbližší resort, tedy Ministerstvo zahraničí, u nás tomu tak není. ÚZSI je podřízen vnitru, ačkoli s ním nemá téměř nic společného, naproti tomu Bezpečnostní informační služba, jejímž posláním je shromažďovat informace nejen o zahraničním politickém ohrožení, ale především sbírat tyto informace uvnitř státu (extremismus, organizovaný zločin), se zodpovídá kolektivnímu orgánu, a sice vládě.

Co se týká vojenských zpravodajských služeb, Vojenské zpravodajství slučuje jak rozvědku, tak vojenské obranné zpravodajství, přičemž existence výzvědné a protivýzvědné sekce v jednom úřadě je také ze strany některých politiků i odborníků předmětem kritiky.

Žádná ze tří českých zpravodajských služeb nemá výkonné pravomoci (nemůže zatýkat). Jedinou českou službou, která zahrnuje i zvláštní jednotku pro speciální operace je VZ, kterému je podřízena 601. skss.

Updated

Výchova podle Andy

Její výroky č. 1 (nyní již smazané): "Heil Hitler, Herr X [původně reálná přezdívka, poznámka G. P.]. To je radosti že kultovní rasistické prase vyhrálo a může dál postovat svinstvo na své žebravé stránky."

Její výroky č. 2: "Svoboda slova se testuje hlavně pomocí extremistických názorů prezentovaných jen proto, aby si ti, kteří mají s demokracií největší problémy vyzkoušeli, zda za nimi půjde dost kanonenfutteru. Tedy testuje nikoliv státní moc, ale ti, kteří tu státní moc chtějí pro sebe. Stwora si vychovává nesnášenlivé rasisty a přitom se tváří, že činí pravý opak. Důsledky jsou zjevné zejména na webu pana Peterse. To není zájem o svobodu slova, to je zájem o vlastní svobodu slova. Testování, kam až lze zajít. Naštěstí existuje možnost, jak lidi kteří v pošetilé představě, že svoboda slova pro extremisty, vrahy, rasisty, pokřivené duše a zakomplexované psychopaty je přesně to, co spasí svět jim dávají placet eliminovat- prostě je nechat semlít tím, co pomáhají budovat jako první..."

Je překvapující, jak lidé, kteří jsou schopni takových sprostot jako ve výrocích č. 1, nás tady mistrují podle výroků č. 2. Vlastně to překvapující není, nýbrž naopak logické. Tihle majitelé klíčů jiní nebudou, pořád se budou nad nás povyšovat, pořád budou rozhodovat o nás bez nás.

Jak nám ukazuje historie bolševismu, státní převrat se nepřipravuje řečněním, nýbrž konspirací. A na monitoring spiknutí tady máme tajné služby, to žádná redukce svobody projevu nemůže vyřešit. A osobně bych uvítal, kdyby postižení ukázali Andy žalobou pro urážku na cti (neplést s udáním pomluvy!), kde končí její svoboda urážet druhé. Když jí slušnost chybí, měl by jí naučit slušnosti soud.

Spor o fakta a o názory II

Jedním z největších problémů chronických diskutérů je chronická neschopnost odlišit fakta (údaje) a názory. Tak Vodník napsal: "Ta paní napsal pod Vladimírovu fotografii "popírač šoa". To není názor, nýbrž tvrzení. Nepravdivé."

Pomiňme teď to, že i faktum se tvrdí. Výrok, že Stwora je popírač šoa, je typický názor. Tydlitátová s ním souhlasí, Vodník ostře nesouhlasí. Jak kdo chce zkoumat pravdivost tohoto výroku? To je přeci z povahy věci vyloučeno. Co bude kritérium? 6 000 000? Plynové komory? Každý přeci vidí, že ta kritéria jsou zvolena naprosto arbitrárně. Naproti tomu fakta jsou exaktní. Nepřesné údaje jsou bezcenné.

K tomu též §§ 25–27 Píchová v. Weberová.

Sticks and stones may break my bones but words can never hurt me

Vodník již referoval o dočasném vítězství svobody slova v ČR, když nejprve to měla nahnuté. Toto vítězství lidských práv se setkalo s obrovskou kritikou odpůrců lidských práv, kteří jsou toho názoru, že lidská práva mají mít jen účelově vybraní (demokraté), zatímco stejně selektivně označkovaným extrémistům mají být politická práva odepřena.

Tak Andy na Nautilu píše: "Svoboda slova není svoboda říkat cokoli bez odpovědnosti za následky." Nelze než znovu odpovědět: "Sticks and stones may break my bones but words can never hurt me." Snad to těm odpůrcům lidských práv v čele s Kocábem jednou dojde.

Jakási Pat na Yamatově blogu zase píše: "Svoboda slova u me konci tam, kde svoboda druheho zacina a jestli budu hulakat "zidi do plynu", tak musim byt pripravena na konsekvence a ne zacit skuhrat o mych pravech svobodneho vyjadrovani a predstirat, ze se jedna o snahu polemizovaqt.. To uz tak v civilizovane spolecnosti chodi a jestli ma nekdo lepsi reseni, sem s tim."

Kde začíná svoboda druhého u výroku "Židi do plynu"? (Terminologická poznámka: Judaisty nikdy nikdo do plynu hnát nechtěl. Vždy šlo o židovské ethnikum. Je potřeba se konečně naučit český pravopis.) V civilisovaných společnostech, jako je USA nebo Dánsko, svobodu výše psaného výroku mají.

Kde je třeba mlčet

Naprosto souhlasím s Jiřím T. Králem: Nejlepším trestem pro extrémisty a poséry všeho druhu je o nich a jejich skutcích mlčet.

Zadržitelný vzestup Filipa Sklenáře

Nikdo nikdy nepochyboval, že Filip Sklenář umí psát (s výjimkou Štefana Švece). Jeho talent oceňují tak rozdílní lidé jako Eva Pallotto a Věra Tydlitátová.

Jenže častým problémem takto talentovaných lidí je neukázněnost. Filip je často na štíru s fakty. Švec uvádí: "A mimochodem: Poe opravdu nepsal Havrana podle Filozofie básnické skladby, a v jejím textu opravdu nepojmenoval principy, které považoval za obecně platné pro psaní básní. To, že to v ní tvrdí, neznamená vůbec nic, jiný velký ironik navrhoval s podobně vážnou tváří vařit a pojídat irské děti." Nicméně nejlepší rozbor Filipova volného vztahu k realitě přinesl Daniel Deyl:
Takže tak. Zaprvé: nechápu přesně, proč se FS domnívá, že "si rád do LGBT hnutí vrtne nejspíš ze stejných důvodů" jako Matthew Parris a Andrew Sullivan, ačkoli nezná nejen jejich názory na tuto věc, nýbrž dokonce ani žádné jiné. Připadá mi to jako argumentační nedůslednost, budu-li velmi zdvořilý.

Zadruhé, zajdové se v Londýně nelovili na záchodcích poblíž Trafalgar Square, nýbrž na Clapham Common (jak by mohl dosvědčit Ron Davies, ministr ve vládě Johna Majora, jehož to stálo místo).

Zatřetí, ozbrojený anglický bobby by homosexuála chytal jen stěží. Od roku 1820 chodili britští policisté po ulicích neozbrojeni - až do roku 1999, kdy jim prima progresivní labouristická vláda (s de facto přiznaným homosexuálem Peterem Mandelsonem postupně ve třech důležitých funkcích) přikázal nosit pistole. Pro naši debatu jsou to detaily nepodstatné, ale pomáhají ilustrovat můj závěr, že totiž text FS nestaví na základech přespříliš pevných.

Celá ta flame war začala úvahou Deyla o gay aktivistech. To vyprokovalo Filipa k jejich zuřivé obhajobě, kde, jak je vysvětleno výše, byl na štíru s fakty. Polemika utichla finálním Filipovým textem.

A oslím můstkem se dostávám k Alkibiadovi, který nedávno opustil řady Lucerny wikipedie. Je mi to líto. Vedle Tomáše Peciny a Vodníka patřil k nejlepším akvisicím LW. Byl to Filipův pravý opak. Jeho články jsou informačně bohaté. Je na něm vidět západní vzdělání. Píše o textech, o jejichž autorech jste nikdy ani neslyšeli, natož abyste je četli. Nejlepším způsobem naplňoval poslání LW: informovat. Proto jsem ho chránil před sprostými útoky Magna Maxima, který nevydýchal Alkibiadův jiný světový názor.

Bohužel, v poslední době se vzhlédl ve zdejší módě: diskutovat. Dosti nešťastně. Rusofilství mi jde na nervy, o americké zahraniční politice se mi diskutovat nechce. A co horšího: Zaměňování kommunistické doktríny nevměšování se stovkami let starším konceptem souverainity, neschopnost pochopit podstatu přečinu pomluvy.

To už nebyl starý dobrý Alikibiades. Nedá se nic dělat, budu muset více sledovat Délského potápěče, kterého jsem v poslední době zanedbával. To je ideální blog: Informačně bohatý a nediskutuje se tam prakticky vůbec. LW nebude zatížena nepravdivými údaji a nebudu si pořád muset hrát na wikiversitu, což je to poslední, co by mne bavilo a zajímalo. Proto uvažuji o tom, že budu mazat příspěvky, kde bude libovolná faktická chyba.

10. prosince 2009

Praha ve dvou jazycích

Zajímavý effekt nastane, když se slovo Praha napíše ve versálkách – řecky: ΠΡΑΓΑ a rusky: ПРАГА.

Vladimír Stwora zproštěn obžaloby

Kuriosní je, že s tím přišel Eretz.cz, a to nikoli stworobijce Šimon Klein, ale intelligentní a rozvážný Scooolie.

8. prosince 2009

Debilní humor na eurabia.cz



Komentáře pod obrázkem prozrazují neinformovanost a xenofobii tamních přispěvatelů. Z autopsie mohu potvrdit, že nevím o jediném muslimovi, kterému by vadily Vánoce, naopak, tradiční muslimky v šátku nám přejí k Vámocům a dávají vánoční karty. A podle mých informací, za přejmenováním "Christmas tree" na "Holiday tree" v USA byli aktivisté typu ADL, v žádném případě ne muslimové. Shrnuto: eurabia.cz zase pěkně šlápla do hovna.

Kanonisace nového světce - mučedníka Filumena

Zároveň pěkná barvitá demonstrace toho, že extremisté židovští a palestinští jsou jedna pakáž. Doufám, že jerusalemská církev nebude za tento antisemitský krok postavena mimo zákon.

Papežský primát koncem 2. století (výpisky z četby)

Eusebios z Kaisareie o reakci východních církví, které odmítly přizpůsobit datum slavení Paschy římskému způsobu, tj. vždy v neděli:
Na to se pokusil římský biskup Viktor ihned obce celé Asie spolu se sousedními obcemi jako bludaře vyloučit z církevního společenství. Svým dopisem prohlásil všechny tamní bratry jako zcela stojíjí mimo církevní jednotu. Všem biskupům se toto jednání nelíbilo. Vyzvali jej, aby myslil na jednotu, pokoj a lásku k bližnímu. Ještě nyní jsou jejich dopisy po ruce, kde dost ostře kárají Viktora. Mezi jinými jménem bratří poslal dopis i Ireneus, který předsedal obcím v Galii. V něm se sice vyslovuje pro to, aby tajemství zmrtvýchvstání Pána se slavilo v neděli, připomíná však Viktorovi, aby se mírnil, že by neměl všechny Boží církve vyloučit ze společenství jen proto, že zachovávají od otců zděděný zvyk.

Zajímavý je tehdejší liberální přístup k rozdílům v kalendáři. Eusebios cituje opět sv. Ireneje:
"Rozdílnost v postu dokazuje jednotu víry".

(Ecclesiastica historia, V,25)

Panna nebo dívka (výpisky z četby)

Eusebios z Kaisareie cituje sv. Ireneje Lyonského:
Slyš také, co [sv. Ireneus] doslovně píše o překladu svatých Písem sedmdesáti překladatelů. "Bůh se tehdy stal člověkem a Pán sám nás vykoupil, když nám dal znamení panny. Ne však tak, jak někteří z těch, kteří se odhodlali přeložit Písmo, říkají: »Hle, dívka počne a porodí syna«. Tak to překládali židovští proselyté Theodotion z Efesu a Aquilas z Pontu. Je následují ebionité, když říkají, že Ježíše zplodil Josef".

(Ecclesiastica historia, V,10)

7. prosince 2009

Slohová cvičení ODS

Jesti tyto duté fráse mají být politikou ODS, tak potěšpámbů.

Rozumné rozhodnutí

Je to první krok, ale důležitý. Zajímalo by mne, zda je to z touhy "být světoví" a vyrovnat se těm báječným západoevropanům (konkrétně Holanďanům) a nebo zda Češi skutečně prokázali pragmatismus a pochopili, že persekuovat držení minimálního množství relativně neškodných drog je kontraproduktivní nesmysl.

Co na to asi Komorous?

6. prosince 2009

Satira v 60. letech

Je zajímavé, jak si tam dělají legraci z tehdejšího kommunistického slovníku.

Čím hůře, tím lépe?

Je mi cizí ideologické pojetí politiky. Politika je o vyvažování reálných zájmů, o maximu možného. To je hlavní vklad tří velkých českých realistů (Kaizla, Kramáře a Masaryka). Proto nechápu tento Vodníkův názor: "Jinak omezení svobody to sice je, ale aspoň odstraňují ten ostudně očividný dvojí metr, který používá zbytek světa v potírání symbolů nacismu na jedné a kommunismu na druhé straně." Podle mého názoru by bylo nejlepší, kdyby politická práva měli všichni extrémisté. Pokud to však z mnoha důvodů není možné, je dobře, že je mají alespoň kommunisté.

Bohumil Doležal píše: "Skoro se těším, až Paroubek konečně vyhraje volby. Všechno bude jasnější, budou nás zase honit a zavírat, noviny budou přecpány tím, co si dnes Paroubek musí chudák platit jako inzerci, polovina novinářů se podělá, druhou polovinu vyházejí (v této věci jsem možná moc velký optimista), ale bude to lepší, než tato hnusná simulace jakési demokracie, provozovaná lidmi, kteří si přejí pravý opak. Všechno bude jasné." Mít jasného nepřítele je sice pohodlné, ale polosvoboda je vždy lepší než totální ztráta svobody. Lidé jsou nuceni předstírat mnoho věcí a je to vždy lepší, než kdyby se chovali jako zvířata.

Updated.

Čeští národovci

Přes všechny výhrady k ODS je to spíše neokonservativní než nacionalistická strana. V ČR nemáme vlastní FIDESZ. Nicméně po rozpadu Národní strany je možné, že se český FIDESZ vytvoří: "Možná nám vznikne jakési mohutné vlastenecké skupení, sdružující k jádru Národní strany navíc ještě nacionálně kapitalistické křídlo ODS (pp. Fajmona, Zahradila ad. s hradním pánem někde v pozadí), národně podnikatelskou stranu pana Macha (zapomněl jsem, jak se jmenuje), Suverenitu paní Bobošíkové atd." Místo na trhu rozhodně je.

Přínosnost diskussí

Na LW píše hodně těch, kteří si myslí, že diskusse zde nejsou pouhým tlacháním. Tento jejich názor teď dostal další ránu.

Francouzský román je intellektuální (pro srovnání: U nás takto psal již před exilem Kundera). Kromě příběhu je tam spousta intellektuálních odboček, aby člověk nepřemýšlel jen nad postavami, ale také nad abstraktnějšími záležitostmi.

Když jsem si přečetl Houellebecqův román Platforma, tak mne zaujalo mnoho věcí. Protože jsme nedávno diskutovali o sv. Trojici, tak jsem ocitoval kus řeči jedné vedlejší postavy. Výsledek? Byl jsem označen za gaye a Houellebecq za neinformovaného a nevědomého tupce. Opravdu diskusse, jen co je pravda.

Výpisky z četby IX

"Všimněte si, že katolictví, vytříbené náboženství, kterého si vážím, se od monoteismu, který mu ukládala původní doktrína, rychle vzdálilo, protože vědělo, co vyhovuje lidské přirozenosti. Dogmatem o svaté Trojici, kultem panny Marie a svatých, uznáním moci pekelných sil a obdivuhodným vynálezem andělů se postupně vytvořil autentický polyteismus; jedině tak mohl zemi pokrýt nekonečným množství[m] uměleckých skvostů."

—Michel Houellebecq: Platforma, p. 202

Krvežíznivost

Yamato-san zveřejnil kommentář k pozoruhodnému textu Věry Tydlitátové v rubrice Toulání na svobodě (sic!). Doporučuji si přečíst i výživnou diskussi.

Právně není k rozboru Yamato-sana nic co dodat, ale zajímavější je celá věc sociologicky. Někteří lidé mají neuvěřitelnou potřebu nenávisti (rasisté, kommunisté, neonacisté apod.) Naplnit potřebu saturovat ji na objektech, které establishment chrání, je nejen nebezpečné, ale též morálně neuspokojující. Mnohem lepší je svou nenávist přesměrovat na obětní beránky vybrané establishmentem, zde neonacisty. Tam už svým představám můžete dát volný průchod: "Viníci by unikli své odpovědnosti rychlou a humánní smrtí" (zde je přání zatím jen naznačeno), "V tomto případě by bylo jen spravedlivé, aby exekutoři vzali také majetky všech příbuzných a sexuálních partnerek žhářů, všech kteří sdílejí jejich nacistickou ideologii" (zde autorka nevědomky prozrazuje i svou frustraci), "Je logické, že by za … schvalování zločinu měli nést také odpovědnost", "V tomto případě je nesmysl žádat zachovávání zákoníku práce, naopak by bylo třeba nechat odsouzené pracovat třebas šestnáct hodin denně sedm dní v týdnu na nejtěžších, zdraví ohrožujících pracích" (= galeje), "aby byl jejich dluh splácen rychle a znatelně" (chabý pokus o zástěrku skutečného přání).

Závěr je symptomatický: "Vím, že mnohé z toho, co zde píši, neprojde, právo není totéž co spravedlnost a trest pro žháře bude mírný." Ve skutečnosti tresty (pro budoucí případy) schvaluje Parlament. Chce Tydlitátová, aby Parlament po vzoru NSDAP a KSČ zavedl drakonické tresty jako byl trest smrti za poslouchání zahraničního rozhlasu, nebo žalář za nelegální překročení státní hranice? Nebo jí plně postačí fantasijní kompensace její frustrace?