Ethnické složení ÚV SDDSR(b)

Protože Astr tady neustále papouškuje nesmyslná tvrzení antisemitů o tom, že ÚV SDDSR(b) byl převážně židovský (včetně takové absurdity, že eser a ethnický Rus (popův syn!) Kerenskij byl členem ÚV SDDSR(b)), místo toho, aby si to ověřil v seriosních pramenech, rozhodl jsem se, že to uvedu na pravou míru. Snad to konečně umožní, aby se na tuto strašnou událost, VŘSR, dívali objektivněji a nevybírali si fakta podle apriorní these.

V srpnu 1917 se bolševici (Lenin) sloučili s mežrajonci (Trockij). Ve 29členném 6. ÚV bylo 8 Židů, tj. 28 %. Ethnických Rusů bylo 14, tj. 49 %. Konkrétně:

1. Rus Fjodor Sergejev – Artjom (1883–1921),
2. Lotyš Jānis Bērziņš (1889–1938),
   
3. Rus Andrej Sergejevič Bubnov (1883–1940),
4. Rus Nikolaj Ivanovič Bucharin (1888–1938),
5. Polák Feliks Dzierżyński (1877–1926),
6. Žid Grigorij Jevsejevič Radomyslskij – Zinovjev (1883–1936): zvolen 132 hlasy,
7. Žid Lev Borisovič Rosenfeld – Kameněv (1883–1936): zvolen 131 hlasy,
8. Ruska Alexandra Michailovna Kollontaj (1872–1952),
9. Rus Nikolaj Nikolajevič Krestinskij (1883–1938),
10. Žid Vladimir Iljič Uljanov – Lenin (1870–1924): zvolen 133 hlasy,
11. Rus Vladimir Pavlovič Miljutin (1884–1937),
12. Ukrajinec Matvej Konstantinovič Muranov (1873–1959),
13. Rus Viktor Pavlovič Nogin (1878–1924),
14. Rus Alexej Ivanovič Rykov (1881–1938)
15. Žid Jakov Michailovič Sverdlov (1885–1919),
    
16. Lotyš Ivars Smilga (1892–1937),
17. Žid Grigorij Jakovlevič Brilliant – Sokolnikov (1888–1939),
18. Gruzínec Josef Besarionis dze Džugašvili – Stalin (1878–1953),
19. Žid Lev Davidovič Bronstein – Trockij (1879–1940): zvolen 131 hlasy,
20. Žid Mojsej Solomonovič Urickij (1873–1918)
21. Armén Stepan Gevorgi Šaumjan (1878–1918);
22. kandidát: Gruzínec Prokopius Aprasionovič Džaparidze (1880–1918),
23. kandidát: Žid Adolf Abramovič Joffe (1883–1927),
24. kandidát: Rus Alexej Semjonovič Kiseljov (1879–1937),
25. kandidát: Rus Georgij Ippolitovič Oppokov – Lomov (1888–1937),
26. kandidát: Rus Jevgenij Alexejevič Preobraženskij (1886–1937),
27. kandidát: Ukrajinec Mykola Oleksijovyč Skrypnyk (1872–1933),
28. kandidátka: Ruska Jelena Dmitrijevna Stasova (1873–1966),
29. kandidátka: Ruska Varvara Nikolajevna Jakovleva (1884–1941).

V ÚV KSR zvoleném na VII. sjezdu, který měl 23 členů, bylo 7 Židů, tj. 30 %. Ethnických Rusů bylo 9, tj. 39 %. Konkrétně:

1. Rus Artjom,
2. Rus Bucharin,
3. Rus Michail Fjodorovič Vladimirskij (1874–1951),
4. Polák Dzierżyński,
5. Žid Zinovjev,
6. Rus Krestinskij,
7. Žid Michail Laševič (1884–1928),
8. Žid Lenin: zvolen 34 hlasy,
9. Žid Sverdlov,
10. Lotyš Smilga,
11. Žid Sokolnikov,
12. Gruzínec Stalin: zvolen 32 hlasy,
13. Ruska Stasova,
14. Žid Trockij: zvolen 34 hlasy,
15. Rus Vasilij Šmidt (1886–1938);
16. kandidát: Lotyš Bērziņš,
17. kandidát: Žid Joffe,
18. kandidát: Rus Kiseljov,
19. kandidát: Rus Lomov,
20. kandidát: Ukrajinec Grigorij Ivanovič Petrovskij (1878–1958),
21. kandidát: Lotyš Pēteris Stučka (1865–1932),
22. kandidát: Žid Urickij,
23. kandidát: Rus Alexander Gavrilovič Šljapnikov (1885–1937).

Z toho je jasně vidět, že Židé ve vedení bolševiků byli vždy jen menšinou a naopak Rusové vždy jasnou většinou.

Updated.

Srbská mafie

Jedním z největších problémů EU je srbská mafie – Naša stvar. Srbsko si s ní za vlády Miloševiće a nacionalistů nedokázalo poradit: "During the period starting with the Yugoslav wars and ending with the death of the Prime Minister of Serbia, connections between the mafia and the government were obvious and even exposed, corruption was rampant in most branches of the government, from border patrols to law-enforcement agencies." Vrcholem její činnosti byla Đinđićova vražda. Uvidíme, zda prozápadní srbská vláda ji dokáže omezit na snesitelnou úroveň.

Výzkum israelského kolektivního vědomí

Před časem vyšel v Arec článek o israelském kolektivním vědomí. Jeho závěry jsou tristní: "Israeli Jews' consciousness is characterized by a sense of victimization, a siege mentality [= Abwehrpsychose, poznámka G. P.], blind patriotism, belligerence, self-righteousness, dehumanization of the Palestinians and insensitivity to their suffering."

K tomu přispívá národní mythologie: "Among the same Jewish public, 40 percent are unaware that at the end of the 19th century, the Arabs were an absolute majority among the inhabitants of the Land of Israel. Over half of respondents replied that in the United Nations partition plan, which was rejected by the Arabs, the Arabs received an equal or larger part of the territory of the Land of Israel, relative to their numbers; 26.6 percent did not know that the plan offered the 1.3 million Arabs a smaller part of the territory (44 percent) than was offered to 600,000 Jews (55 percent)."

Na druhou stranu, většina už uznává, že Palestinci byli vyhnáni: "However, his study shows that a larger percentage of the Jewish population in Israel believes that in 1948, the refugees were expelled (47.2 percent of respondents), than those who still retain the old Zionist version (40.8 percent), according to which the refugees left on their own initiative." Kéž bychom se jednou k tak pěknému číslu dopracovali v případě vyhnání Němců.

Podotek k Filipovi

Můj článek byl o problému adolescentů. Když už ale Filip kousl do kyselého jablka pedofilie, což je vedle antisemitismu největší tabu Západu, tak několik poznámek:

1. Přes různé fígle se zletilostí apod. je pedofilie jasně definovaná: Je to sexuální orientace na nedospělé. Dospělost je v celé živočišné říši nezpochybnitelně vymezená schopností mít vlastní potomky. U chlapců je to tedy schopnost ejakulace, u dívek je to menarché, byť obě funkce zpočátku nefungují právě optimálně.
2. Pubarché není znakem dospělosti; k ní dochází dříve. Je mi líto, ale ve fasi Tanner II je dotyčný ještě nedospělý.
3. Sex s nedospělými je skutečně nezdravý, protože příroda s ním nepočítala.
4. Na druhou stranu souhlasím s tím, že opressivní výchova musí skončit. Na prvním stupni je vše co-ed, proč ne i na druhém stupni?

Protože Filip svou reakci pojal velice košatě, tak se vyjádřím i k ostatním otázkám. Ke gay&lesbian ideologii jsem velice skeptický. Nebýt homofobů, vyjádřil bych svou nechuť mnohem otevřeněji. Takto mám pocit, že bych kálel do vlastního hnízda ochránců lidských práv. S kritikou tedy počkám do plného a žádoucího zrovnoprávnění gayů a leseb, tj. dokud nebudou mít možnost adoptovat děti. Tím nastane čas zaměřit se i proti této ideologii.

Není pochyb o tom, že muž muži rozumí více a stejně tak žena ženě. Nicméně podstatou existence sexuality, jejíž vznik evoluční biologové podle tvrzení Jaroslava Flegra nedokáží uspokojivě vysvětlit, je spojení právě málo podobných jedinců: samce a samičky. K štěstí to opravdu může stačit, jak potvrdí každý zamilovaný. Pro vztah k jednotlivcům stejného pohlaví máme jinou instituci: přátelství.

Nevím, kolik lidí má zkušenosti s vášnivým líbáním protějšku stejného pohlaví. Ale když už to někdo udělá, tak to udělá proto, že dotyčný je stejného pohlaví, nikoliv navzdory tomu. Articistní vzdychání Ladislava Klímy z dob, kdy homosexualita byla zločinem, není třeba brát příliš vážně.

Závěrem si nemohu pomoci, ale Filipova these o dlouhodobých erotických vztazích adolescentů mi připadá puritánská.

Obamova popularita v Israeli

Nějací antisemité natočili toto video v Jerusalémě. "Co si myslíte o Obamovi?"

Zpověď člověka, kterého semlela media

Odvrácená strana nechtěné popularity.

Řešení pro adolescenty

Filip Sklenář přišel s analysou a řešením závažného problému adolescentů: Co s jejich neukojeným libidem? ("Chlapci opojení testosteronem jsou tedy odsouzeni k sexuální frustraci, výsledkem čehož je vandalismus, kriminalita, zvýšená konzumace alkoholu a drog a celá řada psychologických poruch.") Je to závažný problém, jak o tom svědčí původní wikipedie, která je v převážné většině ovládána právě adolescenty s neukojeným libidem, a podle toho taky vypadá.

Řešení, které Filip nabízí, tj. gay životní styl, však řešením není. To je vždy jen náhražka, ve vězeních, v kasárnách, všude, kde establishment potlačuje sexuální potřeby "chovanců" za účelem jejich vykázání do posice ovládaných.

Přitom Filip sám svou bystrou myslí přišel na skutečné řešení: "Mezi ženami zralejšími, které jediné mohou chlapcům krátce po pubertě aspoň částečně stačit v jejich neutuchajícím sexuálním apetitu, se příliš nenosí navazování vztahů učitelka-žáček." Po tom, co homofobie byla zcela správně vykázána jako postoj, kteří slušní lidé nezastávají, je na řadě ageism.

Updated.

Analysa volebního programu ČSSD

Z pera Martina Machaye.

Olympia - 1. část

Mezi 5. a 6. minutou je chyba, ale pak film pokračuje normálně.

Masarykova sekta

Při současné adoraci Tomáše Masaryka je tristní, že veřejnost neví prakticky nic o jeho politické činnosti.

V 70. a 80. letech měli Češi v Čechách ideální systém dvou politických stran: konservativní Národní strany (staročeši) a liberální Národní strany svobodomyslné (NSSv; mladočeši). To se však nelíbilo intelektuálům, kteří toto soupeření dvou stran považovali za shnilé. Byli to 3 tzv. realisté: Josef Kaizl (inklinoval ke staročešství), Karel Kramář (inklinoval k mladočešství) a Tomáš Masaryk (byl svůj).

Z obou stran považovali realisté za solidnější Národní stranu. Jenže pak přišly Punktace a Národní strana byla smetena. Realisté volky nevolky vstoupili do NSSv. Zatímco Kaizl i Kramář se jako realističtí politici bez problémů začlenili (dokonce stranu převzali, když extrémisty typu Vašatého postavili na vedlejší kolej), TGM již v roce 1893 stranu opustil (spíše by bylo na místě říci, že byl vyhozen). Wikipedisté k tomu nesmyslně uvádějí: "Jednou z příčin byla skutečnost, že se mu rodina rozrostla o další dvě děti – Jana a Olgu." Ve skutečnosti bylo příčinou Masarykovo nečestné jednání v Šromotově affaiře. Masaryk pak začal kolem sebe budovat hlouček svých, o generaci mladších obdivovatelů, jemuž se říkala Masarykova sekta. Své názory publikovali v novinách Čas (1887–1915).

K předním realistům patřil i Josef Svatopluk Machar. Ten prozřel až v roce 1932, kdy se TGM nepostavil čelem k jeho dopisu o neblahém účinkování Hradu v Stříbrného a Gajdově affaiře. Machar se pak stal kritikem Hradu, o to nebezpečnějším, že viděl dovnitř.

K Zídkově anotaci (nejde o žádnou recensi, jak mlží Slomek) bych dodal, že abdikace je resignace hlavy státu (demisse je resignace ministra). V Macharově případě je proto vhodnější hovořit o resignaci.

Koncert Plastic People v Israeli

Že je velká většina lidí z bývalého androše zblblá americko-israelskou propagandou (kterýžto effekt je značně posílen jejich nikoli sporadicky se vyskytující vypitózou), to mi bylo známo vždy. Přesto jsem se neubránil pocitu zklamání, když jsem se dozvěděl, že PPU koncertovali 30. dubna t.r. zdarma v telavivském Israeli Opera Courtyard. Tereza Spencerová:

"Když jsem se zhruba před dvěma měsíci ptala jednoho z jejich členů, proč kapela, která je u nás symbolem vzdoru proti totalitě a bezpráví, jede hrát zrovna do Izraele, řekl mi, že neví, kdo za tu válku v Gaze vlastně mohl a že Izrael byl možná při zabíjení civilistů v právu…"

Svět mého mládí mi zas o poznání zošklivěl...(a ani jsem nemusel před týdnem potkat v metru Kabeše, kterého jsem poznal jen proto, že vedle mě kráčela jedna z jeho bývalých milenek, jež ho identifikovala)

Odmítnutí Vieweghova dovolání

Sp. zn. 30 Cdo 2311/2007: in extenso.

Paroubek pochválil Macháčka

Bylo to za 2 jeho články.

Bitva v Teutoburském lese.

Dovoluji se upozornit na výbornou připomínku Ondřeje Šlechty jednoho výročí, jež je významnější než to obecné povědomí vnímá.

Němečtí kamikadze

Několik mladých Němců (podle všeho neonacistů nebo sympathisantů) spustilo bizzarní akci: udávají sami sebe za pochybování o holokaustu! Pozor, zpráva je via Rense.com, což je obskurní server, jehož důvěryhodnost je nezřídka právem brána v potaz.

Nejslavnější židovský fascista

Byl jím Abba Ahimeir (אב"א אחימאיר‎ 1897–1962). Narodil se v Rusku (symptomatické) a dissertaci psal o Spenglerově Zániku západu (rovněž symptomatické).

Svou kariéru začal jako bolševik, ale odvrátil se od kommunismu, jakmile poznal, že bolševism není nic jiného než ruské nacionalistické hnutí. Ostře kritisoval dohodu sionistů s nacisty ze srpna 1933.

Právo na anonymitu a čulíkovština

Jak známo, největší stokou českého Internetu bývaly Novinky. Před časem tam zavedli velice přísnou registraci za účelem identifikace kommentátorů a nyní už stokou nejsou. Nudné a nezajímavé jsou tamní kommentáře i nadále.

Jak se ukazuje na Týdnu, když se na serveru, kam jinak moc lidí nechodí, nakupí bez dozoru kritická massa, i ze slušného serveru se stane stoka. Řešení ale nejsou "občanky" pro internauty. Řešení je regulace diskussí. Např. University of Chicago Law School Faculty Blog nesmyslnou identifikaci nevyžaduje, jak o tom svědčí kommentoři Mark, KB, Roach a další. Řád fakultního blogu je úplně jiný. Přečtěte si ho a pak třeba poznáte, jak je čulíkovský program identifikace jako záruky kvalitní diskusse nesmyslný. Selhání Novinek to potvrdilo v plné nahotě.

Jiří Pehe k tomu dodává: "Zároveň je to vše doprovázeno neochotou z anonymity vystoupit i v případech, kdy se takový člověk nemusí nutně bát nějakého postihu. Neochota jít s kůží na trh není přitom nezbytně vždy zbabělost; často je to prostě vypočítavost a nemorálnost. V našem případě jistě i neblahý pozůstatek bývalé éry. Z pozice anonyma prostě můžu beztrestně urážet, kopat kolem sebe. „Nandat“ to těm, na něž útočím, aniž bych musel tváří v tvář oponentovi svoje názory obhajovat."

Nemohu si pomoci, ale v tomto případě z Peheho mluví egoism. Pehe se proslavil jako hlavní poradce Václava Havla, popularita má ale kromě kladných stránek i odvrácené: nenávist davu (každý známější člověk má spoustu nepřátel či závistivců). Využívá-li Pehe své popularity (jinak by blog na Aktuálně.cz neměl), nemá si stěžovat na odvrácenou stránku této věci. Nic mu totiž nebránilo, aby své texty publikoval pod pseudonymem. Kvalita by se prosadila sama.

Co je to fašism

V polemice s mými články, které vajíčkovou válku označily za modrý fašism, AndyO ocitovala wiki. Vzhledem k tomu, že jsem známým "zakladatelem" wiki, mám o úrovni tamních článků jasnou představu. Zde sice historický fašism charakterisuje docela přesně, nicméně, historický fašism zanikl v roce 1945 lynchem Mussoliniho. Tím se tento pojem uprázdnil a je možné ho využít na jiné účely. Např. pro odpůrce demokracie a lidských práv, antidemokraty.

Wiki: "Similarly, fascism as an ideology is also hard to define. Originally, "fascism" referred to a political movement that existed in a single country (Italy) for less than 30 years and ruled the country from 1922 to 1943 under the leadership of Benito Mussolini. Clearly, if the definition is restricted to the original Italian Fascism, then "fascism" has little significance outside of Italian politics. Most scholars prefer to use the word "fascism" in a more general sense, to refer to an ideology (or group of ideologies) that was influential in many countries at many different times."

Ve výmarské republice měly bojůvky všechny strany, SPD nevyjímaje. Nicméně Reichsbanner byl v pouličním násilí aktivní málo, to bylo hlavně domainou nacistů (SA) a kommunistů (RFB). Např. v roce 1930 byli sociální demokraté obětí kommunistického násilí v Magdeburku, když byli zasypáni kameny a láhvemi.

Updated.

Petr Mach o Straně svobodných občanů

Zajímavá je pasáž o šináglovském antikomunismu ODS a odlišování se této strany od ČSSD.

ČSSD by měla svou paranoiu krotit

Jako kdyby nestačilo, že ČSSD podle mého názoru zcela nepodloženě obvinila ODS z vajíčkové války. Za nejslavnější modrou fašistku falešně označili Lucii Litomiskou. Jak upozorňuje Stream, podoba je prakticky nullová. Trochu méně paranoie bych v ČSSD prosil.

Update: Týden vypátral, že modrou fašistkou není Lucie Litomiská, nýbrž studentka Nina (aka Aloha). Stejně tak se od nesmyslného obvinění distancuje Josef Myslín. Petr Nachtmann je známý ostrostřelec; kdysi na svém serveru publikoval článek o opravdovém dětském pornu, které jinak podle zjištění Martina Maniše na Internetu prakticky neexistuje.

Nečitelná země

Václav Bělohradský se se svým článkem "Nečitelná země", publikovaném v deníku Právo 23. 5., projevil jako politický komentátor světového formátu. Konkretizuje na příkladu České republiky to, co političtí myslitelé Carl Schmitt a Julien Freund tvrdili již na úrovni teoretické: politiku nelze redukovat na boj "dobra" se "zlem", tedy na subjektivní (zne)užívání morálky.

Bělohradský tvrdí, že česká politická a mediální scéna upadla do marasmu černobílých hodnotových klání mezi modrým a rudým týmem, namísto toho, aby se zabývala skutečnou otázkou politiky: jak dojít k většinové společenské shodě k vyřešení konkrétní politické otázky. Jinými slovy, například pro vyřešení otázky evropské integrace je naprosto bezpředmětné, jestli ji podporuje socialista nebo obláčkově modrý neoliberál, stejně tak není vůbec důležité, jestli politik, který ji zavrhuje, je politikem oblíbeným (Václav Klaus?) nebo naopak ne (Vladimír Železný?). Hodnoty a morální pozice budou vždy do určité míry odlišné, ale to nemusí zabraňovat tomu, aby se došlo ke shodě nad konkrétním řešením.

Aféra s "házením vajec" byla přesně takovým vítězstvím osobních pocitů a hurá emotivnosti nad diskusí a rozborem myšlenek: namísto zamýšlení nad politickou sterilitou viděnou v rádoby-souboji ČSSD a ODS (a jejich promptním anihilování v politickém souboji), se házela vejce.

Humorista Filip Sklenář

Pro pana Sklenáře je lidský život - pokud to není život židovský - statistickou položkou. Potenciální české dětské oběti jsou pro něj "kusy spratků" a na jaderné problémy s KLDR má on taktéž svoje řešení.

Jestlipak by se pan Sklenář zasmál, kdybych napsal humorný článek o tom, jak Rusové s čínskou pomocí nukleárně zpacifikují Israel, doporučí USA a EU záběry na Youtube a začnou k nám dovážet íránskou ropu za 200% dnešní ceny? I doubt it...

Mám za to, že by se měl pan Sklenář věnovat pouze thematu, kterému skutečně rozumí.

Nahý Topolánek

Formulace: "nejméně jeden snímek zachycoval bývalého českého premiéra Topolánka nahého v zahradě vily" vzbuzuje otázky, jak se český premiér na návštěvě u italského premiéra choval.

Update: Topolánek po dlouhém mlčení popřel, že by takové snímky vůbec existovaly.

Update 2: Fotka nahého Topolánka z El País.

CNN a "evropský superstát"

Následující video obsahuje vysoce zajímavý výňatek ze starší (červen 2007) reportáže CNN, kde moderátorka varuje mírumilovné, hamburgery-pojídající americké diváky před vzestupem ďábelského, proti-amerického evropského superstátu. Přesvědčení eurofederalisté si mohou jen povzdechnout, že evropská realita není ve skutečnosti tak růžová, jak se jí americká propaganda snažila vylíčit. Zároveň to však ukazuje, co je opravdovou obavou americké hegemonie a tak i dává za pravdu tvrzení, že silné evropské společenství nebude možné vybudovat nežli vymezením se proti Spojeným státům.

Svobodná diskusse

Polemika s Michaelou. Pro přemíru vyjádření k vajíčkové válce jsem se dosud nedostal k tomu, aby reagoval na zásadní Michaelin text. Tak to nyní napravuji.

Svobodná diskusse je naprosto zásadní. Kdybych v ní nevěřil, tak nejsem liberál, nýbrž stoupenec bránící se demokracie. Její smyslem není to, že všechny názory v ní řečené mají stejnou váhu a že je nezbytné na všechny reagovat. Stačí něco mnohem menšího: netrestat je. Vůbec nijak. Nejen žalářem, ale ani ostrakisací (koncept Lipstadtové vůči těm, kteří mají tu neskutečnou drzost, že mají na průběh druhé světové války jiný názor než ona).

To, co jsem řekl, platí v plné míře i pro názor, že sociální problémy tmavých Čechů budeme řešit tak, že se jich prostě zbavíme, třeba tím, že je pošleme do plynu. Důvod je, že když to někdo napíše takto otevřeně, tak má každý možnost o tom přemýšlet do všech důsledků. Nemusí pracně odhalovat, jak to ten druhý myslel, když se kvůli censuře nemohl vyjádřit otevřeně. Obludnost toho názoru se ukáže sama od sebe a nebudeme musit zakládat novou Antichartu, tentokrát proti neonacistům, tj. odsuzovat něco, s čím nejsme oprávněni se seznámit.

Pokud někoho uráží cizí politický názor, tak mu musím znovu doporučit, ať do politiky nechodí. Není to nedělní škola. To je stejné jako business. Pokud někoho uráží, že je to "jen" o penězích, tak ať nepodniká.

Na závěr dodávám, že nejsme děti. Nepotřebujeme samozvané mentory, kteří za nás budou rozhodovat o nás, s čím se můžeme seznámit a co by nás naopak mohlo zkazit. Kde ti mentoři berou tu drzost?

Pornografie

Pro obecnou veřejnost je pornografie druh erotiky: "Tzv. "tvrdá pornografie" obecně bývá ze všech paraliterárních žánrů nejpoctivější – je zcela jednoúčelová, absolutně stereotypní a nic nepředstírá. Ve srovnání s ní působí většina "lechtivě erotických" škvárů hloupě a falešně, byť mnozí tradičně vychovaní jedinci jim dávají přednost. Obligátní čapkovský argument o "znehodnocení erotismu" pornografií je zcela absurdní – o nic vyššího v amorosních škvárech všeho druhu nejde. Pokud někdo nedokáže v praktickém životě oddělit invenci a transcendentnost skutečné lásky a erotiky od pouhého souložení či infantilních zamilovaných gest, pak to rozhodně není vinou pornografie ani červené knihovny. Pro tyto bezradné nebožáky mohou být naopak amorosní škváry alespoň zdrojem inspirace, jak se vypořádat se svou impotencí prostou nápodobou nabízených schémat chování."; ne tak pro modernistické intelektuály: "Za pornografické dnes označujeme běžně takové psaní a myšlení, které slouží k vyvolávání nejnižších a nejprimitivnějších pudů, přičemž pud sexuální dnes už jako nízký nevnímáme." Jenže tomu se už dávno říká škvár či brak.

Posedlost redefinovat standardní pojmy a tím je falšovat, je modernistům vlastní. Když se v roce 1936 Heidegger setkal v Římě s židovským filosofem Karlem Löwithem, tak se bavili o tom, jak může patřit k nacistickému establishmentu. Heideggerova odpověď byla klassická: Nebýt mne a mně podobných, byl by nacism ještě horší. Na to Löwith replikoval, OK, ale jak můžete sedět vedle Julia Streichera (po válce byl za své texty popraven, ačkoliv se ničeho jiného nikdy nedopustil: "For his 25 years of speaking, writing, and preaching hatred of the Jews, Streicher was widely known as ‘Jew-Baiter Number One.’ In his speeches and articles, week after week, month after month, he infected the German mind with the virus of anti-Semitism, and incited the German people to active persecution... Streicher's incitement to murder and extermination at the time when Jews in the East were being killed under the most horrible conditions clearly constitutes persecution on political and racial grounds in connection with war crimes, as defined by the Charter, and constitutes a crime against humanity."). Heidegger odpověděl, že Der Stürmer je pornografie, o níž nemá cenu se bavit: Nedá se s ní nic dělat, a proto je nutno se smířit s její existencí.

Symptomatické je osobní Heideggerovo chování, které napoví víc, než by Magnovi bylo milé:

The next day, my wife and I made an excursion to Frascati and Tusculum with Heidegger, his wife, and his two small sons, whom I had often cared for when they were little. It was a radiant afternoon, and I was happy about this final get together, despite undeniable reservations. Even on this occasion, Heidegger did not remove the Party insignia from his lapel. He wore it during his entire stay in Rome, and it had obviously not occurred to him that the swastika was out of place while spending the day with me.

Konkrétní nacisté

Ve svém článku jsem uvedl seznam náhodně vybraných 6 lidí výrazně spojených s nacismem. Společné pro ně bylo to, že to jsou barevní lidé, tj. že o nich víme mnohem více než to, že byli nějak spojeni s NSDAP. U Heideggera, Riefenstahlové a Globkeho (i Schmitta) to platí natolik, že jejich individuální osudy jsou natolik výrazné, že přesahují jakoukoliv snahu o typisaci. Proto jsem je z hlediska účelu, který jsem s nimi měl, vybral špatně.

Nicméně by asi bylo dobré i k těmto individualitám něco dodat. Zaujalo mne, jak byl spor o to, zda Riefenstahlová byla nacistka čili nic. Podle mého názoru svým světovým názorem byla nacistka naprosto nepochybně.

Dalším člověkem, který výrazně zaujal, byl Heidegger. Magne, je mi líto, ale člověk, který byl členem strany až do roku 1945, je nacistou už z definice. Složitější je problém, zda Heideggerova filosofie byla nacistická. Domnívám se, že nikoliv, protože nacism žádnou filosofii neměl, na rozdíl od kommunismu. Nicméně konkrétní Heideggerovy skutky byly hluboce amorální. Má filosof ručit za své dílo osobním životem?

Mám pocit, že milenecký poměr Heideggera a Arendtové Vás irrituje, protože nezapadá do Vašich neživotných schémat. Měl byste svou ideologii přizpůsobovat reálnému životu, nikoliv naopak.

Abolice

Za to, jak se Starý pán vůči mně amorálně zachoval, jsem vyhlásil, že má ban přispívat na LW. Protože žádný zákaz nemůže trvat věčně a protože jeho skutek neměl takové následky, jak jsem se obával, dávám mu milost, takže jestli chce, smí opět přispívat.

Topolánek proti Lisabonu

Pokud Topolánek hodlá i nadále vést tuto nekonsistentní eurorealistickou politiku, nevylučuji, že na podzim budu volit Kalouskovu TOP 09.

Kam to povede

Václav Bělohradský dne 29. 5. 2009 zveřejnil v Právu kommentář Český tanec mezi vejci, s kterým naprosto souhlasím: "Jsou tři důvody, proč je to tak nebezpečné: za prvé přirozenou a vynucenou reakcí na takovéto bojůvky je rychlá organizace vlastních protibojůvek, schopných chránit stranu před rušiteli jejích mítinků. Na to se ale musí nějak vyzbrojit – když ne ozbrojit. Co třeba klacek do ruky? Mám právo na klacek v ruce ve sporu s lidmi, kteří mi berou jedno ze základních práv zaručených ústavou?"

Pokud útoky bojůvek modrých fašistů na ČSSD budou pokračovat, ČSSD si bezpochyby nějaký Schutzbund založí. A pak se zase najde nějaký Dollfuß, který ho rozstřílí.

Překvapivý výsledek

Staronovým předsedou KDU-ČSL se stal Cyril Svoboda, který rozdrtil (157 hlasů) zástupce pravice ve straně, Jana Březinu (127). Čunek propadl již v prvním kole: Březina (112), Svoboda (91), Čunek (61) a Šojdrová (33). Svoboda tak získal většinu hlasů levice, která v prvním kole kandidovala roztříštěná, na rozdíl od sjednocené pravice.

Osobně mne výsledek překvapil, protože typičtí katholíci typu Cynika podporovali Čunka. Svoboda je pro ně nepřijatelný, takže KDU-ČSL čekají těžké časy. Z této nyní křesťansko-sociální strany se stane béčko ČSSD, stejně jako již nyní funguje Demokratická strana zelených přes její geniální volební klip.

Vlado Gotovac

Ve volném seriálu o srbských zločinech si přimeňme nejslavnějšího chorvatského liberála, Vlado Gotovace (1930–2000). V roce 1971 byl ve vykonstruovaném politickém processu odsouzen na 4 roky za "separatism" a "nacionalism". A ty si také odseděl.

Pravda v Holandsku zvítězila

Mark Rutte přilezl ke křížku a všechno dobře dopadlo, přátelé: Rutte lituje, že si to veřejnost vyložila tímto způsobem, v jeho návrhu se počítá s tím, že popírání holokaustu zůstane v naprosté většině případů trestným činem. Nedivme se mu: zdejší media trojčila jako málokdy a kommentátor NRC Handelsblad se neštítil přirovnat liberála Rutteho k Jean-Marie Le Penovi.

Rutte vzbudil svým návrhem obrovské pohoršení napříč celým politickým spektrem, včetně své vlastní modré partaje. Předseda strany Ivo Opstelten řekl doslova: "Musíte se držet daleko od diskuse o Holokaustu. To je prostě trestné." Předseda partajní frakce v První komoře Uri Rosenthal míní: "Akce proti autocensuře je v pořádku, ale nezačínejte o Holokaustu!"

(Odkazy mám pouze v holandštině, zde jeden v angličtině, ten ale patří k předchozímu článku na toto thema)

Soudce Miroslav Čapek

Jak upozornil bystrý anonym, teplický soudce Miroslav Čapek je bývalý přední kommunista. Již v roce 1986 byl "po pečlivém zhodnocení jejich politicko-odborné připravenosti, jejich zkušeností ze soudní praxe a zejména pak jejich angažovanosti na prosazování a uskutečňování záměrů socialistického soudnictví" navržen na soudce a soudcem pak skutečně jmenován.

V roce 1990 byl v prvních svobodných volbách zvolen za KSČ do ČNR. Před druhými volbami ho to přestalo bavit, takže požádal o návrat do justice jako tzv. céčkový kandidát (soudce ustanovený do funkce podle dosavadních předpisů před 1. lednem 1990). To mu nevyšlo, takže poslancoval ještě další 4 roky, kdy prosazoval, aby se generální prokuratura místo veřejné žaloby věnovala legislativě. Pak se konečně dočkal a 14. října 1997 byl opět jmenován soudcem.

Jaký je výsledek jmenování tohoto kovaného kommunisty soudcem? Hajlování je na území teplického okresu postaveno mimo zákon. Američané, sociální demokraté ("Jeden starší muž, patrně zastánce ČSSD začal dokonce směrem k odpůrcům Jiřího Paroubka hajlovat. Své gesto však nevysvětlil.") či bývalý soudní znalec extrémismu, Miroslav Mareš, by tak od něj všichni dostali mnoho měsíců natvrdo, kdyby se tohoto závažného trestného činu dopustili na území teplického okresu. Tady je jasně vidět, kam to vede, když se kommunisté pustí do justice.

Hymne fribourgeois Remix

Římská levice

Filip Sklenář napsal zajímavý článek, jen si ho pokazil nesmyslým závěrem: "Nedávno jsem zde vysvětloval, že první levice vznikla už v Římě (bratři Gracchové, do značné míry Cicero a jiní), a kdyby nebyla poražena finančními oligarchy (Crassus, Pompeius, Caesar), kteří republiku zlikvidovali pro svůj individuální profit, mohl se svět vyvíjet k modernímu řádu o celá staletí rychleji."

Jak každé malé dítě ví, bylo to právě naopak. Caesar byl populár, tedy levičák; zatímco Cicero byl optimát, tedy konservativec. Spor byl někde úplně jinde: Optimáti chtěli konservovat republiku v té době již skoro 500 let starých elit, zatímco populárové chtěli diktaturu nejschopnějších bez ohledu na původ.

Vajíčková válka II

Musím říci, že diskusse k článku Vajíčková válka I bylo jedním z největších zklamání, které se mi v poslední době dostalo. Většinou články píšu jako mírné provokace. Domnívám se, že jemným přetažením čtenáře nejvíce přiměji o věci přemýšlet. Článek Vajíčková válka jsem ale psal s jiným úmyslem. Myslel jsem, že jím dosáhnu všeobecného konsensu. Stal se však pravý opak. Diskutéři se vyhranili na 2 skupiny:

1. modří = zastánci bránící se demokracie. Svůj boj s neonacisty dotáhli do takových dimensí, že bojují dokonce i s Paroubkem: "Paroubek je pro mě ztělesněním normalizačního šíbra. Plus hnusně mluví, lže, používá nátlakový metody, nemá smysl pro humor, je vychytralej, hulvátskej ..."
2. rudí = zastánci názoru, že politika je svinstvo a že všechny politiky bez výjimky, od Havla, přes Topolánka a Bursíka až po Filipa je třeba po sládkovsku nahnat do Vltavy.

Je mi líto, ale oba tyto názory jsou pravým opakem demokracie. Pokud v ČR nejsou demokraté v množství větším než malém, demokracie dříve nebo později skončí.

V analyse problému tentokrát selhal i Bohumil Doležal; naopak překvapil často podceňovaný Zdeněk Škromach: "Je potřeba rozlišovat. Je tady skupina mladých studentů a lidí, kteří mají různé názory a pokusili se o recesi. Proč ne. Dá se s nimi mluvit a nejsou hloupí. Jen mají své názory. Na to mají právo. Na ně se ale přilepily skupiny extrémistů s násilnickými sklony. Ty nejsou ochotny o ničem diskutovat a jdou se na naše mítinky jen vyřádit jako rowdies na fotbal."

Radek Mikula upozornil na to, že pořadatelé meetingů ze strany ČSSD občas porušují zákon. Ano, to je pravda. Ale je nutné připomenout, že jsou vyprovokováni, což je polehčující okolnost.

Násilí není legitimním občanským protestem. To je jasné už od Gándhího. Jinak není třeba alarmism. Nesouhlas s ČSSD lze vyjádřit ve volbách. O vytlačení politiky z ulice usiluje každý régime. A v případě demokracie je to legitimní.

P. S. Když si čtu některé články, tak mám zřetelný pocit déjà vu:
"Mladý je básník, jenž zpívá pro mladé,
mladá je píseň, holubička čistá.
My všichni jsme mladí, měšťácký západe,
mladý je každý kommunista."

Vajíčková válka

ČR v posledních dnech nežije ničím jiným než vajíčkovou válkou proti ČSSD. Protože se o ní diskutuje taky na LW, tak přičiním několik poznámek:

Ačkoliv středeční (27. května 2009) útok na Andělu dosáhl nebývalé intensity, je zjevné, že celá campagne není organisovaná ODS, která se navíc od ní několikrát distancovala. Podobné obviňování je jen paranoiou ČSSD. Členů ODS je asi 30 000 a mají jiné starosti než se zviditelňovat podobnými infantilními hrátkami, ani nemají potřebnou kreativitu. Skupina na Facebooku má momentálně 53 519 členů, což je téměř 2x tolik.

Příčina je jinde, jak zcela správně napsal Jan: Je to protest adolescentů (podobných, jací ovládají wikipedii) naočkovaných médii, které na předsedovi ČSSD, jako od Zemana ostatně pokaždé, od samého počátku nenechají niť suchou. Podívejte se na video z meetingu na náměstí Jiřího z Poděbrad, je to úplně jasné.

Kromě adolescentů, kteří ve svém mladistvém radikalismu vidí svět černobíle, jsou v hnutí i starší lidé, kterým se stýská po občanské válce, kdy je vše jasné a přehledné a není žádných pochyb o tom, kdo jde s námi a kdo proti nám. Jedním z nich je Michaela, druhou je Christabel. Je zajímavé, že když si pár opilců zahajluje, tak podle nich patří do žaláře; zatímco útok proti demokracii napadáním meetingů politické strany v duchu nejhorších tradic SA je podle nich nejen v pořádku, ale dokonce to schvalují.

Když si člověk čte podobné texty, tak má sto chutí na just těmhle modrým svazákům ČSSD volit. Ale pak si uvědomí, že emoce jsou špatným rádcem. A stejně jako v případě Jižní Osetie musím ocenit postoj presidenta republiky.

V Holandsku navrhují legalisaci popírání holokaustu!

Mark Rutte, předseda parlamentní frakce liberálů VVD (taková holandská ODS) chce změnit zákony tak, že nebude trestné ani popírání holokaustu, ani rouhání, urážky Mohammeda apod. Nepochybuji o tom, že proti dekriminalisaci popírání vystoupí najmě horliví zastánci těch ostatních důsledků takové změny (podporovatelé zásahu na výstavě Petera Fusse karikaturám Mohammeda obvykle tleskali).

Především: dozvěděl jsem se konečně, jak tomu je s popíráním holokaustu v Nizozemí. Zákon popírání nezmiňuje jakožto trestný čin. Nicméně prý spadá popírání holokaustu pod články 137c (zákaz diskriminující urážky), 137d (zákaz vybízení k nenávisti) a 137e (zákaz šíření diskriminujících výroků) Tr.Z. Mohl by mě někdo intelligentnější a vzdělanější poučit, jak popírání holokaustu souvisí s uvedenými trestnými činy? Předem děkuji.

Za druhé chci vyjádřit svůj odpor a rozhořčení. Legalisací popírání holokaustu to začíná a plynovými komorami končí. Proto řekněme kryptonacistovi a potenciálnímu vrahovi Marku Ruttemu nahlas a zřetelně: NO PASSARAN!! NÁM V HOLANDSKU ŠEST MILLIONŮ STAČILO!!

Bethel School District v. Fraser

Petr poukázal na zajímavý rozsudek SCOTUS ve věci Bethel School District v. Fraser, 478 US 675 (1986). Můžete si ho přečíst buď v plném znění, nebo výtah na wiki.

Oč šlo? Středoškolák Fraser měl v rámci výuky před celou školou řeč. V ní doslova řekl:

"I know a man who is firm—he's firm in his pants, he's firm in his shirt, his character is firm—but most [of] all, his belief in you the students of Bethel, is firm. Jeff Kuhlman is a man who takes his point and pounds it in. If necessary, he'll take an issue and nail it to the wall. He doesn't attack things in spurts—he drives hard, pushing and pushing until finally— he succeeds. Jeff is a man who will go to the very end—even the climax, for each and every one of you. So please vote for Jeff Kuhlman, as he'll never come … between us and the best our school can be."

Všechny ty sexuální narážky je docela oříšek do češtiny přeložit, a proto jeho řeč raději ponechávám v originále. Puritánské vedení školy ho za tyto dvojsmysly kázeňsky potrestalo. Jeho otec se s tím nesmířil a na prvním i druhém stupni vymohl od školy náhradu škody. Teprve SCOTUS řekl, že na obscenity vůči dětem se svoboda projevu nevztahuje.

O čem to svědčí? O tom, že mají v USA poněkud nezdravý přístup k sexualitě. (Doporučuji si přečíst Stevensův dissent.) Jak to souvisí s neonacisty? Bůh suď.

Démonisace nacistů

Úvodem bych chtěl předeslat, že tento text je poslední, kdy se rituálně od neonacistů distancuji. Fanatiky nepřesvědčím, i kdybych stokrát opakoval, že jako liberál nemohu mít s neonacisty nic společného, protože svoboda a nacionální socialismus jsou jako oheň a voda. Co na tom, že podporuji registrované partnerství, přímou demokracii, antidiskriminační zákon apod. Jednou se zastávám svobody slova i pro neonacisty, tak jsem také neonacista. Toto paranoidní vidění světa nebudu nadále podporovat. Budu psát, co si myslím, a je mi jedno, jak to kdo bude značkovat. Je mi přitom jasné, že ti, kteří se od fašistů liší jen ve výběru oběti, nikoliv v prostředcích, to nedokážou pochopit.

Tenhle článek je do značné míry zbytečný, protože to Alkibiades napsal mnohem lépe než já. Přesto si ale odpověď na článek Filipa Sklenáře zaslouží konkretisaci.

Jednou z nejvíce falešných představ o nacismu je vykreslení nacistů jako dokonalých démonů zla v černých SS uniformách. Jak to bylo ve skutečnosti? Ukažme si několik konkrétních nacistů:

1. Carl Schmitt. Byl koryfejem nacistické právní vědy. Je zakladatelem doktríny bojující demokracie, kterou Filip tak vehementně zastává. Nacistu Schmitta dnes cituje dokonce český ústavní soud.
2. Martin Heidegger. Byl koryfejem nacistické filosofie. Dnes je obecně uznáván za největšího filosofa 20. století. Jeho milenkou byla Hannah Arendt, z čehož je zjevné, že ani antisemitism nebrali mnozí nacisté příliš vážně.
3. Leni Riefenstahl. Ta nebyla členkou NSDAP, takže je sporné, zda ji za nacistku považovat. Nicméně patřila k nejvyšším patrům nacistického establishmentu.
4. Hans Globke. Rovněž formálně nebyl nacistou, ačkoliv byl autorem Hitlerova zmocňovacího zákona, kommentáře k norimberským zákonům a hlavním poradcem kanceláře pro židovské záležitosti ministerstva vnitra. To vše nebránilo, aby v SRN udělal velkou kariéru. Byl hlavním poradcem kancléře Adenauera.
5. Georg Konrad Morgen. To byl dokonce příslušník SS. Přesto vyšetřoval zločiny dozorců koncentračních táborů: v Buchenwaldu, Majdanku, Osvětimi, Dachau a dalších.
   
6. Richard Scheringer. Byl ve své době jedním z nejznámějších nacistů. Byl důstojníkem německé armády a přesto nacistou. Ve slavném lipském processu v roce 1930 to nijak neskrýval. Dal se však ke kommunistům a udělal u nich velkou kariéru. Po válce byl dokonce předsedou kommunistického poslaneckého klubu bavorského sněmu.
   

Chtěli výše zmínění násilí, totalitu a terror? Podle Filipa ano, protože to každý nacista chce jaksi už z definice. Kdy už konečně odhodíme falešné brýle a podíváme se na nacism jako na reálné hnutí? Nebo budeme navždy potřebovat obětního beránka, na kterého rituálně můžeme svalovat naše viny?

51% Israelců podporuje úder na Írán

Via Eretz.cz.

Nevím, jak kdo, ale já to čtu: "51% Israelců si přeje Třetí světovou válku". Třetí světová válka znamená desítky, možná stovky millionů mrtvých.

51% Israelců by se za daných okolností nemělo divit, jestliže značná část z těch potenciálních sta millionů obětí má za to, že dalších šest millionů Židů, zahnaných do moře, představuje menší zlo.

Orgie legalismu

Na Slovensku mají od roku 2005 nový trestní zákoník. Legislativně technicky je pojat jinak než byl československý: Zavádí větší množství právních pojmů, které pak používá pro kvalifikované skutkové podstaty.

Jedním z nich je zvláštní motiv (slovensky osobitný motív, § 140), za nějž se podle písmene d) považuje spáchanie trestného činu z národnostnej, etnickej alebo rasovej nenávisti alebo nenávisti z dôvodu farby pleti. Podle § 155 odst. 2 je kvalifikovanou těžkou újmou na zdraví kromě jiného právě ze zvláštního motivu.

Stalo se, že neonacisti přepadli skejťáka Olivera a protože měl dlouhé vlasy, tak mu těžce ublížili na zdraví. Zdálo by se, že není co řešit. Těžká újma na zdraví v prvním odstavci s přitěžující okolností = sazba blízká 10 letům. Sergeji Danilovovi je to málo. Za každou cenu chce druhý odstavec, kde je sazba až 12 let. Nechápu tuto orgii legalismu. Pachatelé by stejně 12 let nedostali, i kdyby tam byl rasový motiv, pokud by tam nebyly další přitěžující okolnosti. A v čem tak vadí, že zvážení přitěžující okolnosti nenávisti je na bedrech soudce? Od toho je přeci máme.

Srbsko za posledních Obrenovićů (1868-1903)

Protože jsem často považován za srbožrouta, chtěl bych připomenout positivní stránku srbské historie, Srbsko za posledních Obrenovićů (1868–1903).

Poté, co byl kníže Mihailo Obrenović III. zavražděn fanatickými stoupenci Karađorđevićů, nastoupil na trůn prozápadní a liberální kníže Milan IV. (1868–1889). Jeho nástupcem byl Aleksandar Obrenović (1889–1903), který byl rovněž zavražděn fanatickými stoupenci Karađorđevićů.

V roce 1881 uzavřel Milan smlouvu s Rakouskem, v níž se Srbsko zavázalo, že se zdrží zásahů do Bosny a Hercegoviny, které byly pod naší okupací. Milanova aggresse vůči Bulharsku byla neúspěšná. Ačkoliv jsme pomáhali, jak jsme jen mohli, takže mír byl více než příznivý (status quo ante bellum), přesto se musel poděkovat.

Vláda krále Alexandra již byla poznamenána tím, že musel proaktivně vystoupovat proti fanatickým rusofilům. Omezení svobody projevu a spolčovací nebylo příliš positivní.

Vyvražděním Obrenovićů se Srbsko vydalo na neblahou cestu, kdy bylo sto let nebezepečné všem svým sousedům. To skončilo v roce 2000, kdy se Milošević konečně poděkoval.

Hysterie odpůrců lidských práv

Michaela napsala jen kommentář, Filip celý článek. Jejich společným mottem je hysterické přehánění: "Kdo lže, ten krade. Kdo krade, může i zabít. Zavřete toho vraha, až zčerná!"

Jsem ten poslední, který by schvaloval illegální ozbrojování, výtržnosti a násilnosti. Ale každý trestný čin (v širším slova smyslu) má svou závažnost. Házet vajíčka na řečníka je prostá výtržnost, pogrom v Janově je už nebezpečné násilí. Jak s tím souvisí svoboda slova? Vůbec nijak. Sticks and stones may break my bones but words can never hurt me.

Filip píše: "neonacisté nejsou menšina, ale zločinci". Horší příklad kolektivní viny si těžko představit. Hodíme například všechny Romy, židy, cyklisty a nacisty do jednoho pytle, protože členy každé z těchto skupin něco spojuje? Horší příklad popření západní civilisace a jejího konceptu individuální viny si těžko představit. Na Západě dosud každý člověk odpovídal za to, co spáchal sám, ne za to, co udělali jeho rodiče nebo lidé, s nimiž má něco společného, např. názor na druhou světovou válku.

Preventivní zásahy proti odpůrcům socialismu jsme tady už měli. Už to nechci nikdy opakovat. Preventivní zásahy proti odpůrcům demokracie musí skončit, a to hned. Jinak nám neonacisté vyhlásí válku. A to ne pro to, že by sami chtěli, ale protože je podobní hysterici zatlačili do kouta. A myš, která nemá žádné východisko, se neváhá pustit i do zoufalých akcí.

Takže ještě jednou, speciálně pro Filipa & Michaelu, read my lips: Ano, zastávám americké pojetí svobody slova. Myslím, že úroveň lidských práv by měla v ČR být vyšší a ne se blížit Bělorusku. Pokud tomu Michaela říká sympathie k nacismu, může. Jen tím ale ukazuje svou erudici v této věci.

Předvolební campaigne - vajíčka a hovna

Jako externího návštěvníka Kocourkova mne zaujala trapná a nestydatá volební campaigne. Jedním projevem je to, že kdekoli se Paroubek na veřejnosti objeví, létají na něj vajíčka. Je to teď asi cool, třeba si to i zaslouží. Ovšem vajíčka létají už i na Lidový dům.

Hovna zvolily jakožto zbraň obě hlavní strany a metají jimi po sobě na předvolebních billboardech. Možná budete znát i trapnější, mne osobně zaujala tato dvě:

Lejno made in ODS: "ŘEŠENÍ MÍSTO STRAŠENÍ", v pozadí dvě různobarevné půlky plagátu. Z té modré s nápisem "řešení" se tlemí Topolánek se žoviálně přiblblým úsměvem, který snad má znamenat soucit nebo sebejistotu, nevím. Z oranžové půlky vedle "strašení" vyhlíží Paroubek s takovým výrazem, jako kdyby se ho právě padesátikilový ódéesák zeptal: "Kde máš tu svoji blonďatou kurvu, rudej hrochu, u Kočky v posteli?" To, že Paroubek účelově straší, nezmění nic na faktu, že "řešení" nám nabízí člověk, který ještě nedávno popíral to, že by se krise ČR nějak výrazněji dotkla.

Lejno made in ČSSD: "KRIZI JSME ZAVINILI SPOLEČNĚ" hlásá nápis pod ksichty Bushe, Topolánka a Zahradila. Toho třetího moc neznám, o blbosti prvních dvou bude jen málokdo pochybovat. Nicméně ani jeden z nich krisi nezavinil a nelze mu IMHO přičíst ani spoluvinu. Jelikož to je jasné i méně uvážlivým voličům, bude takový předvolební plagát nejspíše kontraproduktivní. Nezvítězí-li ovšem uspokojení české závisti s předhozenými obětními beránky nad zbytky zdravého rozumu...

Další rozsudek na základě Antify

Via Aktuálně.cz

To už jsou na tom soudy tak špatně, že jako "hlavní důkaz" použijí jakási fota a videa, pořízená protipólem obžalované strany?

Inkriminované video: má smysl takové hovado rok a půl živit z našich daní v kriminále?

Hrozby naší budoucnosti

Bohumil Doležal napsal výtečný článek. Nebudu z něj citovat; je třeba si ho přečíst celý.

Nový layout internetovských Lidových novin

Lidovky získaly nový layout. Nemyslím, že by jim to prospělo. Starý byl dobrý; takto se zařadily do nevyčnívající šedi.

Příběh z Mnichova

Filip Sklenář napsal hezký příběh z Mnichova, kam návdavkem zamíchal Semína jako Piláta do Kréda. O čem ta německá příhoda svědčí? O tom, že socialisté nemají příliš pochopení pro lidská práva, a o tom, že si Němci pletou demokracii s diktaturou většiny. "[V]elice nízkou kriminalitu, čistotu a pořádek na ulicích" mají i na Singapuru a chtěl by tam někdo žít? Buzerovat lidi ("každého jednoho neonacistu při důkladné kontrole zouvat z bot a zjišťovat, zda nemá na sobě vojenské ponožky či spodní prádlo"), kteří nechtějí nic jiného, než veřejně vyjádřit svůj zvrácený názor, velice dobře známe z nacismu i z kommunismu.

Opakem nacismu nebo kommunismu není nějaká modrá či růžová diktatura. Opakem nacismu nebo kommunismu je demokracie, tj. lidská práva pro všechny, i pro nacisty, i pro kommunisty. Jak rozhodl US soud ve věci Collin v. Smith (1978):

„But our task here is to decide whether the First Amendment protects the activity in which appellees [neonacisté] wish to engage, not to render moral judgment on their views or tactics. No authorities need be cited to establish the proposition, which the Village does not dispute, that First Amendment rights are truly precious and fundamental to our national life. Nor is this truth without relevance to the saddening historical images this case inevitably arouses. It is, after all, in part the fact that our constitutional system protects minorities unpopular at a particular time or place from governmental harassment and intimidation, that distinguishes life in this country from life under the Third Reich.“

Jinak syndrom věřícího ve sv. Trojici se projevil i u Filipa. Na jednu stranu hlásá liberální princip svobody končící u nosu jiného individua, na druhou stranu chce pro nic za nic potlačovat svobodu neonacistů. Kdyby si aspoň přiznal, že je odpůrce lidských práv (neonacistů). Ale takhle?

Společenská nebezpečnost

via Neználek. Server Aktuálně přinesl horkou, více než rok starou aktualitu, že NS ČR rozsudkem ve věci V. T. v. ČR ze dne 30. dubna 2008, sp. zn. 8 Tdo 514/2008, rozhodl, že soulož mezi dvěma dospělými není společensky nebezpečná.

Celý případ nese klassickou šablonu postkommunistické trestní represse: Státní zastupitelství upozornilo na závadovost jednání dotyčné. Na druhou stranu se evidentně osvědčilo, že opatrovníkem V. T. byl ustanoven advokát. Na rozdíl od OSPOD nebral svou roli formálně. Nicméně argumentoval takto: "Soudy měly podle jeho přesvědčení zkoumat, zda čin nezletilé má potřebný stupeň nebezpečnosti pro společnost, aby se jinak, nebýt nedostatku věku, jednalo o provinění, vyznačující se vyšším stupněm nebezpečnosti pro společnost než malým, protože jen za splnění tohoto předpokladu se u nezletilé mohlo jednat o čin jinak trestný. V případě uložení ochranné výchovy musí být konkrétní nebezpečnost činu pro společnost skutečně velmi vysoká, aby bylo nezbytné - z hlediska zásahu do práva jednotlivce na svobodu - takové opatření uložit." Zřejmě si trestní právo bez kommunistického materiálního korrektivu nedokáže představit. Jsem zvědav, co bude dělat po 1. 1. 2010, až nabyde účinnosti nový trestní zákoník, v němž tento ideologický paznak není.

Co na to NS ČR? Ten na hledání společenské nebezpečnosti přistoupil: "Zákon č. 218/2003 Sb. ve své hlavě třetí nijak požadovaný stupeň nebezpečnosti takového činu pro společnost nespecifikuje, nicméně lze souhlasit s názorem dovolatele, že musí jít minimálně o čin vyšší než malé společenské nebezpečnosti, tedy společenské nebezpečnosti alespoň stejné úrovně, jaká je požadována ve vztahu k proviněním mladistvých (§ 6 odst. 2 zákona č. 218/2003 Sb.)." A dospělá nezletilá? "V. T. již od 3. 4. 2006 pobývá mimo výchovný ústav a od 16. 4. 2006 je vedena jako dítě na útěku, aniž by o ní byly zprávy (údajně se dlouhodobě zdržuje mimo území České republiky)."

V Česku se prostě hajlovat nebude

Jak upozornil OS, soudce Miroslav Čapek prohlásil: "V Česku se prostě hajlovat nebude". Je to déjà vu: Přesně ten samý výrok pronesl tehdejší premiér Paroubek ve Sněmovně. A pak že u nás soudci nepracují na politickou objednávku.

S D-FENSovým názorem souhlasím: "Český hon na nacisty je na tom podobně jako americký hon za teroristy nebo Orwellova válka s podzemním Goldsteinovým Bratrstvem." Stejně tak má pravdu Root, když říká, že stíháním verbálních trestných činů se policii pak nedostává sil na boj se skutečnou kriminalitou: "Policie nemohla zahájit rozsáhlé pátrání, protože v Kladně se zrovna sjeli extremisté a středočeská policie tam tedy zákonitě musela přesunout své hlavní úderné síly".

Dvojí metr

Ke svému článku Střet civilisací bych doplnil, že ke znakům orientálních společností patří popření právního státu dvojím metrem. Když režisér Troška rasisticky vtipkuje o Romech, je to OK; když to dělá Národní strana, tak ČRo svévolně její spot nepustí do vysílání. Když ex-premiér Zeman uráží Kosovu, je to OK, když to po něm opakuje Národní strana, tak jí opět její spot nepustí do vysílání. To je klassický dvojí metr. Quod licet Iovi, non licet bovi.

Poznámka: Nejedná se o videoklip, o kterém jsem na LW psal. Opravil jsem terminologii.

Updated.

Historie Velkého Srbska II - Annexe Černé Hory

Málo známou událostí z dějin Velkého Srbska je annexe Černé Hory v roce 1918.

Když jsme v roce 1916 porazili Srbsko a Černou Horu na hlavu, uprchl černohorský král do exilu v Itálii a později ve Francii. V roce 1918 dobyla Dohoda tato území zpět pod svou kontrolu. Ve zjevné inspiraci pro ruské zásahy ve 40. letech: "Montenegro's entry into Yugoslavia was forced and illegitimate, in a fashion similar to the Soviet annexation of the three Baltic states" dne 15. října 1918 srbská vláda vytvořila v Černé Hoře čtyřčlenný velkosrbský Ústřední výkonný výbor pro unifikaci Srbska a Černé Hory. Zároveň srbská vláda zrušila černohorský parlament. Výbor připravil nedemokratický volební zákon a zmanipuloval volby, které se konaly dne 19. listopadu 1918. Zelení (stoupenci nezávislosti Černé Hory) drtivě prohráli a bílým (Velkosrbům) ve Velkém národním shromáždění srbského národa v Černé Hoře nic nebránilo vyhlásit dethronisaci krále Nikoly I. a annexi Černé Hory v budově tabákového monopolu obklíčeného srbskou armádou, tedy nikoliv ve hlavním městě Cetinje.

Neblahá historie Velkého Srbska (Království SHS, později Jugoslávie) začala. Dne 7. ledna 1919 Černohorci na protest proti annexi povstali ve vánočním povstání. Bylo brutálně potlačeno a celkem bylo zmassakrováno 3 000 Černohorců. Protest narazil na hluché uši.

Řešení Tomáše Peciny zabralo

Tomáš Pecina navrhl jako obranu proti protiprávnímu postupu Ivany Řápkové využít institutu plné moci. Z§vůle práva si to přečetla a zavedla v praxi. Ivana Řápková to kommentuje: "My jsme zahájili exekuce po výplatě sociálních dávek a na další výplatu přišli zástupci Člověka v tísni. Radili těm, kteří jsou na sociálních dávkách, jejich příjemcům, jak se vyhnout exekutorovi, jak nezaplatit dluh. Vymysleli plnou moc. Přivedli právníka, ten ji několika lidem podepsal a šel za ně vyzvednout peníze. Není to řešení a je to neetické. V čem Člověk v tísni dlužníkům pomohl? Že jim dál roste dluh?"

Chtěl bych této údajné právničce připomenout, že plnou moc podepisuje zmocnitel, nikoliv zmocněnec.

Jak to bylo s Kamencovým jezerem: "Nekritizuji, že bylo kamencové jezero pronajmuto, ale jak. Paní primátorka lamentuje nad údělem politiků obviňovaných z mafiánství a prohlašuje, že nemá akcie na jezeře. Pokud by výběrová řízení byla dostatečně transparentní, nemusela by paní primátorka hořekovat nad svým údělem. Podmínkou takového výběrového řízení by například bylo, že budou známí akcionáři či vlastníci ucházející se firmy. Kamencové jezero by tak nebylo na dlouhá desetiletí pronajato subjektům s anonymními akciemi, tedy neznámým osobám. Smutné je, že následky těchto hloupých kroků nenese jen primátorka sama při svých volebních debaklech, a celá ODS, ale především všichni občané našeho města."

Updated podle příspěvku v diskussi.

Akademie věd - vše při starém

Reformy z 90. let byly do značné míry polovičaté. Nechci Klausovi za každou cenu nasazovat psí hlavu, faktem ale je, že ho veřejný sektor absolutně nezajímal. Výsledkem bylo, že se v něm v prvním reformním období vůbec nic nezměnilo.

Pak přišla k moci ČSSD a o jakési reformy se pokusila. Měla už to mnohem těžší, protože musela zápasit s etablovanými zájmovými skupinami, jejichž hlavním cílem je doslova za každou cenu obhájit status quo.

Všichni v téhle zemi ví, že situace ve vysokém školství je špatná. Jedním z důvodů je, že kommunisté přeměnili VŠ na pouhé vyšší střední školy, protože jim sebrali výzkum, který svěřili typicky sovětské instituci – akademii věd. Podle zprávy Václava Hořejšího s tím Topolánkova vláda chtěla něco udělat: "součástí tohoto plánu je de facto znepřátelení Akademie věd a vysokých škol, které by peníze sebrané Akademii měly dostat." Ač přírodovědec, sdílí Hořejší odpor humanitních vědců k scientometrii: "Za hlavní problém považuji těžko realizovatelnou snahu o nalezení společné metriky pro podstatně odlišné obory (základní přírodovědecký výzkum, výzkum v humanitních a společenských vědách a aplikovaný výzkum včetně jejich zcela odlišné nákladovosti a časových dimenzí)".

Můj názor je jasný. Sovětskou akademii věd (pojednání o nesovětských) rozprášit a její vědecké ústavy darovat vysokým školám.

Updated.

Názor Jana Urbana

S Janem Urbanem je možné v mnoha věcech nesouhlasit, ale na rozdíl od různých pisálků a šmoků nepapouškuje jen P. R. agentury, ale pokouší se přinášet fakta. Nyní napsal: "Někdo tu kvůli zisku cílevědomě vytváří prostor pro rasové konflikty a eskalaci extrémismu, ale televize, noviny i politici sledují pouze důsledky – pochody neonacistů, zásahy policejních těžkooděnců, a volebně cílené kampaně proti neplatičům. Realita, příčiny a hledání cest z problému, ohrožujícího zásadní bezpečnostní stabilitu státu, najednou nejsou „zajímavé“." Přesně. Pravda a láska klouže po povrchu, místo toho, aby se soustředila na podstatu problému.

Na druhou stranu, veřejné slyšení, na které se ministr Kocáb odmítl dostavit, aby tak vyjádřil pohrdání Senátem, je v praxi Senátu naprosto běžné.

Jinak se domnívám, že Pravda a láska by se neměla chovat jako oni a na spin doctoring protofašistů odpovídat také propagandou, jen otočenou o 180°. Chválit Jana Kubatu, který stejně jako Pavel Rödl proslul svým odporem ke svobodě shromažďovací, je také známkou špatného vkusu.

Updated.

The Lie of Apartheid

Pozoruhodný text od bývalého afrikánského příznivce a pozdějšího odpůrce apartheidu v Jihoafrické republice.

Konečné řešení

Odpůrci lidských práv, jako je Michael Kocáb nebo František Kostlán, jsou velice hákliví na některá slova, která považují za horší než cokoliv jiného: "Jelikož tento spot vyvolává asociace s konečným řešením židovské otázky za 2. světové války, máme za to, že jeho zveřejněním byla naplněna skutková podstata trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod".

Tak se podívejme, kdo jiný v českých zemích propagoval konečné řešení. Nebyl jím nikdo jiný než člověk, který se podle zákona č. 292/2004 Sb. zasloužil o stát, Edvard Beneš: "Naše geografická situace a historie naší země od 10. století tu může býti všem dostatečným důvodem a dokladem k tomu, že toto konečné řešení německé otázky u nás je naprosto nezbytné, jedině správné a opravdu logické." (zdůrazněno mnou)

Malý smysl pro proporce

Ve snaze zastínit neonacistickou Dělnickou stranu představila xenofobní Národní strana otevřeně rasistický předvolební klip. V normálním státě by podobný počin prošel zcela bez povšimnutí. V ČR je obětí hysterie nejen státní televise, ale též hned 3 ministři, jako kdyby neměli na práci podstatnější věci. Asi nemají.

Zůstávám liberálem. Národní strana zkouší, kam až může v provokaci dojít. Proč by nás to mělo zajímat?

Koho nevolit

Strana, která kandiduje Jana Kellera (Demokratická strana zelených Jaromíra Soukupa), si v mých očích podepsala rozsudek smrti. Nebrat!

Bouře ve sklenici wikivody

Byl jsem překvapen tím, že LW tak prudce vzrostla návštěvnost, tak jsem se podíval, čím to je. Čím jiným, než tím, že se na wiki opět probírá má maličkost.

Oč jde? Wikipedista Štampach si s wikipedistou Cynikem vyměnili několik e-mailů, které wikipedista Cynik zveřejnil. Wikipedista Cynik v něm wikipedistu Štampacha označil za "nemocného člověka", "zrádce Katholické církve" a pisatele "extrémně nenávistného a sprostého mailu". Prostě standardní cynická kommunikace, nothing to write home about.

Ne tak pro wikipedisty. To, že jsem si dovolil na Cynikův článek upozornit a ocitovat názor wikipedisty Štampacha na Cynika + přidat svůj, je odporný wikizločin, za který budu exemplárně potrestán. Problém je v tom, soudruzi, že je mi to dokonale lhostejné. A agent Stasi by si měl lépe volit nicky svých maňásků.

Všem kollaborantským parchantům...

...se na vědomost dává.

Fujtajbl, hoši, fujtajbl!

Střet města a vesnice

Eva Pallotto. Něco pro Goga.

Předvolební spoty

via Cynik. Souhlasím s ním, že předvolební spoty jsou přehlídkou trapnosti. Když už toto nutné zlo musí být, tak je asi nejlepší použít klassickou kommerční emotivní reklamu à la ODS v roce 1992. Klip, který se pokouší sdělovat nějaké informace, je mimo mísu. Tak i tento klip Zelených překvapil pouze tím, že v něm na závěr Bursík mává zeleným praporem islámu.

Hon na čarodějnice pokračuje

Okresní soud v Teplicích odsoudil tři muže k nepodmíněným trestům od půl roku do 14 měsíců za fotku s hákovým křížem.

Fotka byla pořízena na uzavřené akci. Policie ji jako důkaz použila z webu Antifa.cz. Tragikomedii zakončil soudce slovy "v Česku se prostě hajlovat nebude."

Nemá cenu komentovat "inteligenci" obviněných a odsouzených, co je ale zdrcující: soud zde akceptuje jako hlavní důkaz nejen názor samozvaného "odborníka na extremismus", ale nyní už i anonymního serveru, vyzývajícího mj. k násilí. Takže v podstatě zcizená soukromá věc (fotka z UZAVŘENÉ SPOLEČNOSTI) poslouží jako důkaz pro nepodmíněný trest odnětí svobody. To už jsou téměř praktiky totalitní justice.

Názory fanatického odpůrce svobody projevu

Návštěva bílého supremacisty v ČR nastartovala potřebnou debatu o svobodě slova v ČR.

Vodník mi dosvědčí, že katholíci mi byli vždy sympathičtí. Je to proto, že od roku 1918 tato 10% menšina nepatří k establishmentu, takže unikla pokušení z korrupce mocí. A zajímavá mi přišla jak ultraliberální část, tak i ultrakonservativní. Na druhou stranu jsou mezi katholíky i odpudivé zjevy typu sektáře Cynika. Ten nedávno otiskl článek, kde smíchal páté přes deváté.

Pomiňme otázku Obamy, neboť se svobodou projevu nijak nesouvisí. Je oprávněním každého rozhodnout, koho vyznamená, neboť slavnostní projev nic jiného než druh vyznamenání není. Zůstává David Duke a Peter Fuss. U Dukea je problém, že si Cynik nezjistil pořádně fakta. Duke neměl přednášet, nýbrž vystoupit na semináři jako objekt studia: "Podle prohlášení univerzity měl Duke vystoupit v rámci předmětu, kam jsou zvaní představitelé extrémistických stran a hnutí." Na podstatě věci to ale nic nemění: "Ať si Duke přednáší klidně na Václavském náměstí nebo na Řípu a stačí mu na to posluchači ochotní přijít a mikrofon (samozřejmě pokud ho oprávněně nezadrží, nezavřou nebo nevyhostí)." Tedy Cynik druhou částí věty popírá první částí věty. Ale co jiného čekat od člověka, který věří na sv. Trojici, tedy jednoho Boha ve třech osobách.

Člověk, který schvaluje vandalism, je sám vandal: "A dokonce se našli i takoví, co výstavu navštívili a v návalu pobouření se odvážili roztrhat několik kousků "uměleckých fotografií", čímž nepochybně způsobili škodu, ze které se polské umění už nikdy nevzpamatuje..."

Co od cyniků čekat? "[K]řesťanství má svůj absolutní hodnotový systém, s nímž je nerozlučně spjato a jehož relativizaci prostě nepřipouští." Nullovou toleranci k bádání o evoluci, nullovou toleranci k euthanasii, nullovou toleranci k sexuální svobodě. A ke katholickým nonkonformistům? "Oznámení provinciála České dominikánské provincie ohledně situace P. Štampacha č. j. 3675/99. Člen České dominikánské provincie P. Odilo Ivan Štampach požádal koncem června 1999 o přijetí do starokatolické církve v ČR a dne 22. července 1999 byl veřejně představen jako její kněz. Tuto skutečnost oznámil sdělovacím prostředkům 9. července. Tímto jednáním se dopustil deliktu schismatu popsaného v kán. 751. Proto bylo dne 29. 7. 1999 dekretem provinciála vyhlášeno, že P. Štampach upadl dle kán. 1364 do samočinného trestu exkomunikace a taktéž byl dle kán. 694 samotným činem propuštěn z řádu bratří kazatelů – dominikánů. Nebyl tím však vyloučen z katolické církve (srov. kán. 96, 204, 205 a 1331). Je mu dále dle kán. 701 zakázáno vykonávat úkony plynoucí z moci svěcení a ztrácí pověření k udílení svátosti smíření podle kán. 975 (ve spojení s kán. 103).
fr. Damián Němec OP provinciál"

Česká tvrdá hudba

Protože Bloguje.cz opět nefunguje, posílám sem místo ke Kapitánovi odkazy na dva české tvrdé kousky:

1. Torr – Kladivo na čarodějnice
2. Stromboli – O hory, o hory

Když grafik odflákne práci...

Největší český úspěch na Eurovisi

Kapitán Nemo se zamýšlel nad letošním (2009) českým krachem na Eurovisi. Tak je na čase se zamyslet nad největším úspěchem, kdy jsme skočili 4. od konce.

Bitva v Teutoburském lese

Bohumil Doležal: "V Německu zřejmě probíhají jakési oslavy dvoutisíciletého výročí bitvy v Teuroburském lese. Pro neinformované čtenáře podotýkám, že se tehdy špinavým a zavšiveným Germánům podařilo zákeřně vlákat do pasti a pobít tři římské legie. Nenávidím barbary všech odstínů. Heinrich von Kleist napsal kdysi na téma bitvy odpornou slátaninu jménem Die Hermannsschlacht, dílo si nijak nezadá s bolševickou propagandou a za Hitlera muselo frčet. Četl jsem to svinstvo, ještě když jsem studoval na fakultě, a chtělo se mi blít. V Německu se na výročí asi dívají jinak: konečně něco, za co se nemusíme nikomu omlouvat. Byli jsme tehdy čistí a nevinní jako teroristé z Hamásu a naše věc byla stejně spravedlivá. Jediné, co mi dělá radost, je, že naši předkové se na boji Germánů za svobodu a proti civilizaci nijak nepodíleli: když slezli ze stromů, byla totiž Římská říše už dávno v troskách."

Shodné přívlastky

Člověk se pořád dozvídá něco nového. Tak jsem se na Lupě dozvěděl, že internetový profil znamená the Internet profile, zatímco an Internet profile se řekne profil na Internetu. A pak shodné přívlastky nemají v češtině mizet.

Jak uvádí Pepek v diskussi, ve skutečnosti vtip není v tom, o jaký přívlastek se jedná, ale zda je dotyčné slovní spojení termínem čili nic.

Updated.

Další žaloba o nactiutrhání

via Kateřina Mahdalová. Ačkoliv mi žalované může být líto, považuji ten civilní process za nesmírně důležitý, protože, ať už dopadne jakkoliv, zvedne právní vědomí čtenářů Respektu. Rozhodně je to lepší, než kdyby žalobce místo žaloby uchýlil k udání, jak je ČR bohužel stále ještě převažujícím zvykem. Tím, že podal žalobu, se zachoval západně.

Ale když si čtu diskussi a co tam píší lidé ze Sprchy, tak pochybuji. Stejně jako v cause Ondreját v. Matoušek totální neschopnost (či spíše neochota) pochopit druhou stranu: "Jo, vím o tom a nemám z toho radost, protože to skončí soudem. Autorka (ročník 1964) tvrdí, že když chodila na gympl, nějaký Dan, který měl ...již tehdy známou skupinu Tichá dohoda... něco takového řekl. No, ta dáma je tedy ročník 1964 a tudíž maturovala nejpozději v roce 1983 a Tichá dohoda vznikla až když já byl ve třeťáku na vejšce v roce 1986. To se dá velice lehce doložit. Nevím, co to má znamenat, zda je to útok na mě, na kapelu nebo si to prostě pisatelka spletla, každopádně by si jako novinářka právě Respektu, nikoliv nějakého bulvárního plátku, měla ověřovat informace. Ale hlavně, nikdy jsme žádný takový majetek neměli! Podal jsem na autorku žalobu. Už to tvrzení částečně stáhla a opravila na svém blogu, ale bohužel to vyšlo i tiskem, takže z toho soudu nelze couvnout. Je to veliká sprosťárna, protože to pomlouvá de facto nejen mě, kapelu, ale především celou naši rodinu."

K tomu žalovaná dodává, že se to stalo později, než původně uvedla, ale že na pravdivosti informace trvá.

RSS čtečka

Nemohl by mi někdo poradit dobrou RSS čtečku? Podmínkou je, aby to byl freeware. Nejvíce mi vyhovuje RSS čtečka v Utlouku, ale tu z mnoha důvodů používat nemohu. Místo toho používám Sage, ale ten má hrozné ovládání i výstupy. Ani Google Reader mne neoslovil. Nejlepší je, když se RSS čtečka podobá klientu elektronické pošty.

L'écologie

Pourquoi est-ce que l'écologie est importante et pourquoi non? Aujourd'hui l'écologie devient une idélogie. Je pense que les choses sont allées trop loin. C'est bien de protéger les forêts tropicales, mais le changement climatique? C'est seulment une évolution naturale.

Srebrenica versus Gaza

AndyO onehdá na Nautilu nad mým srovnáním těchto dvou událostí ztratila sebeovládání a veřejně začala ventilovat směs halucinogenních visí o mém intimním životě, spojených s její paranoiou ohledně horrorů holokaustu. Není k zahození posoudit tyto dvě nesporně ohavné a odsouzeníhodné události ve srovnávacím pohledu, pohledu stručném a mnohdy zjednodušujícím, nicméně otevřeném k další diskussi.

Srebrenice: enkláva pod ochranou Modrých příleb, ze které vrazi pod vedením Nasera Oriće vyrážejí na vražedné výpady do okolních vesnic. Počet srbských obětí je nejistý, odhady se pohybují mezi 1000–3000. Dne 11. 7. 1995 vpadla bosenskosrbská armáda pod vedením Ratko Mladiće do města, odstavila holandské Modré přílby (kterým nikdo z UNPROFOR nepřišel na pomoc), sebrala muslimské muže a mladíky a zlikvidovala; počet obětí je rovněž nejistý, odhady jdou do tisíců (officiální kolem 8000).

Gaza: po odchodu Israelců r. 2005 tzv. „samostatná“ zóna, ve skutečnosti pod kontrolou Israele se všemi toho plynoucími důsledky. Pásmo ovládl Hamás, který ostřeluje israelská města primitivními trubkami, zvanými „rakety Kássám“. Počet obětí se mi nepodařilo spolehlivěji zjistit, palestinské zdroje uvádějí méně než 20. Dne 27. 12. 2008 zahájila jedna z nejlepších a nejlépe vyzbrojených armád na světě bombardování pásma Gazy, které žádné Modré přílby nechránily, 3. 1. 2009 pak přistoupila IDF k pozemní invasi. Počet obětí, mužů, žen i dětí, je rovněž nejistý, podle Palestinců snad kolem 1400, podle Israele 1100 (cituji po paměti).

Jeden podstatný rozdíl tu je: za "právo Srbů na ochranu před terroristy" v Praze nikdo nedemonstroval...

Kalousek jako spása pravice?

Via Revue Politika. Založení další nové pravicové (a ke všemu konzervativní) strany? Jen to ne.

Kam směřujeme

Z nepochopení se o mně často tvrdí, že vždy a všude mám totožné názory jako Bohumil Doležal. Nyní přináším citaci jeho názoru, kde můj postoj je 100% opačný: "Nové občanské průkazy by neměly podle MfD obsahovat adresu trvalého bydliště a rodné číslo držitele. Jméno a fotka tam zůstanou, těžko se zbavuji dojmu, že jen dočasně. Ministr Kocáb (viz rozhovor rovněž v MfD) chce, aby na kandidátkách bylo (prozatím) aspoň třicet procent žen. Říká „máme představu“, není jasné, kdo je to „my“, hodlá to jeho úřad naordinovat všem politickým stranám? Nebo se to bude týkat úplně všeho, co je možno označit slovem kandidátka? Taky by mohl být smělejší: proč jen třicet procent, proč ne rovnou devadesát pět? Pokud se dílčí kroky podobného charakteru množit geometrickou řadou, stane se naše vlast z hlediska ochrany soukromí, rovnosti šancí atp. na devadesát pět procent dokonalá. Bohužel bude pak taky úplně nevhodná k životu."

Gaza: palestinský pohled

Text Šádí Shanaáha.

Pierre Lapointe - Les vertiges d'en haut

Video + slova.

Updated.

Tomáš Hanák - Musíme si pomáhat

Fanfáry Evropy

Rád bych čtenáře LW upozornil na vynikající seznámení s tzv. neofolkem, které publikoval Délský potápěč. V článku je několik skvělých ukázek, v textu a kommentářích řada dalších odkazů (nejlepší asi Fanfáry Evropy, to je vcelku solidní historický přehled). Osobně považuji většinu této hudby za výrazně daimonickou (i bez ohledu na vysloveně fašisující tendence v image některých těch skupin), ale ať si každý čtenář udělá úsudek sám.

Motion de censure

Le 24 mars 2009 le Chambre des députés tchèque a passé une motion de censure. Le cabinet de Mirek Topolánek a dû démissionner bien que la République tchèque soit maintenant présidente de l’Union européenne. M. Paroubek, le chef du parti socialiste, a célébré sa grande victoire.

Západní demokracie - nejvyspělejší systém v lidské historii

Milliony mučených a vražděných Afričanů zajímají málokoho, ostatně PR dělá všechno proto, abyste je nedostávali moc na oči. Kolik čtenářů si přečte tenhle článek?

"Váleční zločinci jako Henry Kissinger, Madlen Albrightová, nebo Richard Holbrook přebírají ceny a uznání za brutální likvidaci lidské společnosti. A co na to většina tzv. civilizovaného světa? Chodí do práce, shání slevy, kouká na televizi, čte bulvár, hraje fotbal a platí jeden multiholokaust za druhým."

Bouře ve sklenici vody

via Eva Pallotto. Díky Facebooku jsem se dozvěděl o zajímavé akci CEPu: semináři Darwin a darwinismus - věda, nebo ideologie? Diskusní příspěvky J. Zrzavého, J. Flegra byly nesmírně zajímavé; příspěvek Petra Hájka jako dutá rétorika patřil k těm slabším. Protože jsem splnil dogma p. Zemana o autopsii, mohu napsat, že diskusse to ale byla svobodná, a proto není žádného důvodu ostouzet presidenta republiky, že ji moderoval. Sám přiznával, že o thematu mnoho neví, takže by se o něm chtěl něco dozvědět.

Ačkoliv Hájkovo vystoupení mi přišlo nezajímavé, nechápu Petruskovo laciné ostouzení: "O 'sovětském darwinismu' autor neví nic. Měl by tušit, že genetika tam byla úředně zakázána, že byl prosazen lysenkismus, mičurinství atd., což byly koncepce, které darwinismus karikovaly". Ve skutečnosti nemá společného nic darwinism a genetika; jejich vzájemné propojení je výsledkem až neodarwinistické synthesy (moderní evoluční synthesy) během 1930s.

Pseudointelektuálové z Respektu

František Kostlán: "Teď jste velmi dobře předvedl, čím se Kateřina. S., Kateřina M. vy a další pseudointelektuálové z Respektu vyznačují, ba co dokonce vydávají za svou přednost. Diskutujete tímto způsobem: "Nedivím se, že jste to nepochopil, možná jste ty reakce ani pořádně nečetl, stačilo vám zřejmě, kdo je píše." Vy přitom nemůžete vědět, jestli jsem ty příspěvky četl, či nikoli. Jen máte potřebu skrytě zaútočit na druhého a intelektuálně se nad něj vyvyšovat - ovšem jelikož na to intelektuálně nemáte, činíte tak hloupě".

* * *

"Začalo to kdysi v Respektu, kde se na blozích sešlo pár pseudointelektuálů, kteří se ve vzájemných diskusích nakonec přesvědčili, že právě oni jsou povoláni kritizovat kohokoli pro cokoli, jen proto, aby mohli kritizovat a druhým pro změnu ukázat svou nezcizitelnou pravdu. Pokud se někdo jejich názory a radami odmítá řídit, dopadne jako Věra Tydlitátová. Je pronásledován tak dlouho, dokud není udolám. Ti lidičci z Respektu jsou však spíše k politování."

Rozhovor, který se nepovedl

via Malý čtenář. Pavel Kroulík a Jan Rejžek se zjevně nepotkali. Pro mne je soutěž Eurovise zajímavá jen v 60. letech, kdy přinášela střední proud big beatu a hity jako Poupée de cire, poupée de son, L’Amour est bleu nebo Puppet on a string. V roce 2000 zaujal Roy Chicky Arad a jeho Sameach (bez textu je legrace poloviční), ale tím to skončilo. Tento kanadský žertík byl zcela výjimečný.

Srbské mezinárodní zločiny - I. díl

Ačkoliv fanatické srbofily, jako je Vodník či Neználek, určitě nepřesvědčím, považuji za nutné zmapovat srbské mezinárodní zločiny 90. let 20. století. První srbskou obětí bylo Slovinsko.

Dne 25. června 1991 vyhlásilo Slovinsko nezávislost na Velkém Srbsku (které neslo krycí název Jugoslávie). Srbům se zhroutil jejich sen, a proto se rozhodli, že nic podobného nepřipustí. Aggressi proti Slovinsku zosnoval fanatický Srb, Blagoje Adžić, který byl náčelníkem generálního štábu velkosrbské armády, a umírněný Srb, Veljko Kadijević, který byl velkosrbským ministrem národní obrany.

Srbská aggresse začala hned druhý den po vyhlášení nezávislosti, tj. 26. června 1991. Během 27. června 1991 bylo celé Slovinsko okupováno. Druhý den však slovinské jednotky zahájily protiofensivu a postupně srbské okupanty vyhnali z vlasti. Velkosrbská armáda sice navrhla svržení rebelů a jejich náhradu srbskými militaristy, ale na takové řešení nemělo velkosrbské vedení Borisava Joviće koule. Dne 3. července 1991 bylo dohodnuto zastavení palby. Slovinci se tak velkosrbské aggressi ubránili, což bylo stvrzeno příměřím ve společné deklaraci z Brioni (PDF).

Pepek mne upozornil, že jsem zaměnil válečné zločiny a zločiny proti míru. Za upozornění mu děkuji a chybu jsem opravil.

Updated.

Přehlídka na Den vítězství, Moskva 9.5.2009 - letectvo

День Победы 2009

Vynikající záběry RussiaToday (ruská obdoba CNN) z oslav vítězství ve "Velké vlastenecké válce," jsou dostupné na Youtube, zde je první část:



Fanoušky Vladimíra Putina by mohlo zaujmout i toto video, ve kterém je zachycen při pilotáži strategického bombardéru Tu-160:

Zajímavá theorie

Na tento link o israelském původu Paštunů jsem narazil - "odstup Satane" - na Zvědavci.

Nová vláda

Dnes, 8. května 2009, byla po 4. hodině odpoledne jmenována nová vláda. Ministrem národní obrany je lékař; ministryní zdravotnictví je zdravotní sestra.

Potěšující je životopis nového ministra životního prostředí. Naproti tomu pouhé 3 ženy není positivní výsledek.

Updated.