Socialismus nefunguje

Kdo pronesl níže uvedené výroky?


"In the 20th century, the Soviet Union made the state's role absolute. In the long run, this made the Soviet economy totally uncompetitive. I am sure nobody wants to see it repeated."

"In the longer run, militarization won’t solve the problem but will rather quell it temporarily. What it will do is squeeze huge financial and other resources from the economy instead of finding better and wiser uses for them."

"In our opinion, we must first atone for the past and open our cards, so to speak. This means we must assess the real situation and write off all hopeless debts and "bad" assets. True, this will be an extremely painful and unpleasant process. Far from everyone can accept such measures, fearing for their capitalisation, bonuses or reputation. However, we would "conserve" and prolong the crisis, unless we clean up our balance sheets. I believe financial authorities must work out the required mechanism for writing off debts that corresponds to today's needs."

"Nor should we turn a blind eye to the fact that the spirit of free enterprise, including the principle of personal responsibility of businesspeople, investors, and shareholders for their decisions, is being eroded in the last few months. There is no reason to believe that we can achieve better results by shifting responsibility onto the state."

a) Barack Obama
b) Vladimir Putin
c) Nicolas Sarkozy
d) Ron Paul

Zvlášť odporný spam

Teď jsem asi půl hodiny odstraňoval zvlášť odporný italsko-polský farmaceutický spam. Vzhledem k tomu, že spammer zneužil toho, že sem lze psát bez registrace, mělo-li by se to opakovat, uvažuji o tom, že zakáži neregistrovaným přispívat.

Brights a 4 jezdci

The Brights

Theologové všech směrů se již dlouho vysmívají atheistům, že jejich identita je odvozená, že to jsou bez- božníci. Po úspěchu homosexuálů, kteří si pro sebe zabrali staré anglické slovo veselý (gay) se o něco podobného pokoušejí i atheisté. Vymezují se positivně jako brights a své opponenty, kteří se neobejdou bez berličky víry ve smyšlenky, označují jako supers.

Nyní, když je jasné, že náboženství fatálně selhává v odpovědi na všechny základní otázky života, jsou brights v mentální offensivě. Hnutí ztělesňují 4 jezdci: biolog Richard Dawkins, filosof Daniel Dennett, spisovatel Sam Harris a novinář Christopher Hitchens (ten je však k novému pojmenování skeptický). V českém prostředí o nich referoval Tomáš Hříbek a jakýsi anonym.

Není divu, že podobná iniciativa vyvolala podrážděné reakce tmářů, applaudované na LW Vodníkem. Ne, že by discours mezi brights a věřícími nebyl užitečný. Nicméně, jak správně poznamenal Kapitán, chabě strukturovaný Mikovcův text, prostý argumentů, za něj sloužit nemůže.

Mikovcův text připomíná zoufání seminaristky, která dostala zadané přilíš dlouhé thema, se kterým si neví rady. Proto alespoň nakousne od všeho trochu v domnění, že tak svůj úkol splní. Např. s argumentem, že věřící si ze svých svatých knih vybírají jen to, co se jim hodí do krámu, se Mikovec "vypořádává" takto:

"Kdo to tvrdí jednak asi nezná současné křesťany, kromě fundamentalistů, kteří se hodí ke snadné kritice, jednak nerozlišuje mezi významem, různou aktuálností a aktualizací Starého a Nového Zákona ( mezi nimiž jakoby uvedení jezdci i Hříbek nerozlišovali) a otázkou exegeze či interpretace. Nezdá se, že opravdu znají knihy o kterých mluví. Různé způsoby exegeze a především jejich odůvodněnost neznají vůbec. Mnohé tyto texty byly napsány v době, kdy většina obyvatel této planety písmo neměla. Krutost a zběsilost Starého Zákona je pro křesťany, kteří nepatří k retardovanému fundamentalismu, většinou těžkým, přetěžkým problémem, kterému se nejraději vyhýbají. I tady bývá hodně časté okecávaní, jinak to nelze nazvat. Vyjádřit by se měl theolog."

Slovní průjem a nic víc.

Ačkoliv mohu rozumět emočnímu nadšení Vodníka pro každého tmáře se "sympathiemi k pravoslaví", chce-li Vodník, abychom i my měli pro tuto orientální doktrínu alespoň pochopení, když už ne sympathie, měl by nám předkládat ke čtení lidi, kteří umí psát a nemají pocit, že do jednoho článku musí nacpat svůj postoj k náboženství od A až do Z.

Updated.

O češství střízlivě

Střízlivý článek o českém nacionalismu napsal Bohumil Doležal. Ačkoliv se Čechem člověk nerodí, ale stává, jako kdyby to tak bylo, protože změnit národnost je prakticky vyloučeno. Proto na to, že jsme Češi, nemáme být hrdi, stejně jako se za to nemáme stydět, protože to sami nedokážeme nijak ovlivnit. Heslo: "Kdo neskáče, není Čech," proto patří na Balkán, nikoliv do civilisovaného světa.

Doležal odpovídá rovněž na perenniální mýthus o zradě Čechů. Aby Čechům někdo pomohl, musí být splněny 2 podmínky zároveň:

1. musí nějak dát najevo, že o to stojí, a
2. že za to stojí.

V případě radaru jsme dali jasně najevo, že o US pomoc nestojíme, že se radši necháme od Rusů opět sežrat. Vždyť to jsou bratři Slovani, ti nás, než nás spolknou, pěkně pocukrují.

Koncept znečištění potřetí

Jak se ukazuje, představa záměrných znečišťovatelů není nějakou šílenou konspirační teorií, ale nyní přiznanou velkou konspirací proti vlastnímu lidu.

Zdá se, že o vedení Labour Party platí, co kdysi Guy Peters napsal o jiné skupině: Důvodem je zřejmě psychologické ustrojení znečišťovatelů studánek a sprayerů: Nepošpiněný prostor je zneklidňuje, a proto chvátají s tím, aby jej poskvrnili svou ejakulací. Zjevně si tak vykompensují své pocity méněcennosti z nechopnosti vytvořit cokoliv positivního a nebýt pouhými parasity.

Vzkaz anonymovi

Měl jsem teď pár dní na programu lepší věci než sledovat LW. Proto jsem s překvapením zjistil, že jakýsi anonym, který sem začal psát, nejen, že si nepřečetl zásady redakční politiky, ale ani text nad rámečkem, do kterého píše:

Každý je povinen svůj příspěvek podepsat jménem, pseudonymem nebo přezdívkou v příslušné kolonce, tj. buď pomocí účtu na Google, OpenID, nebo použitím volby Zvolte si identitu / Název/Adresa URL, kde do kolonky "Název" vypíšete své jméno / přezdívku. Bude-li příspěvek začínat slovy "Anonymní řekl(a)...", bude vymazán.

Dokonce si nepřečetl ani Vodníkovu dobrou radu a nezařídil se podle ní, ačkoliv mu byla poskytnuta opakovaně. Taková neúcta ke zdejším pravidlům se jen tak nevidí a protože ony anonymní texty neměly větší hodnotu, nýbrž se vyznačovaly blátivostí myšlení, kterou jsem schopen tolerovat pouze u Astra, tak jsem je smazal.

Teď jsem se ale vážně nasral!

>:-(( Mně nikdo nebude předepisovat, co nosím! Toho jsem si za totáče s dlouhými vlasy a džínami užil až dost. A na tuhle campaigne platíte daně, vážení!!

A nebo je to vědomá sabotage zakuklených nacistů? Přece nikdo, kdo pamatuje campaigne "Máš-li dlouhý vlas, nechoď mezi nás!", se nemůže neotřást odporem při tomhle bizzarním deja vu !...

Když blbství kvete...

Tedy přesněji řečeno, blbství kvete vždy a všude, nicméně pod pečlivou pěstující a zalévající rukou boulevardního media se rozkošatí do vegetace, která jednomu bere (doslova!) dech.

Jakýsi český fotbalový idiot zveřejnil "33 důvodů proč se nebát Slováků". Aby dokázal, že hlupáctví není výlučně českou záležitostí, presentoval slovenský národovecký web Proti Prúdu ne jednu, ale hnedle tři reakce na tyto rádobychlapské šovinistické chrchle, jednu blbější než druhou, a dokonce zřejmě vážně míněnou třetí. (Nejlépe to vychutnáte, když si otevřete každý odkaz v jiném okénku a sledujete bod po bodu pararelně).

Nepochybně bude-li někdo chtít vyvolat válku i mezi Čechy a Slováky, příhodného materiálu k tomu najde dost...:-((

Pěkná tvář ošklivého hnutí

Pohledná žena na obrázku, kontroversní Lady Michèle Renoufová, není revisionistkou, nicméně revisionisty obhajuje a tak je v běžném diskursu za revisionistku vydávána (Leon Kreutzfeld: už popírání trestnosti popírání by mělo být trestné!). Zde již zmíněný dr. Efraim Zuroff o ní říká: "Tato žena je obzvlášť nebezpečná, neboť je velmi atraktivní a může dát pěknou tvář ošklivému hnutí."

6. října t.r. na bruselské konferenci "Popírání a demokracie v Evropě" na půdě Evropského parlamentu měla tu neslýchanou drzost vyzvat přítomné - poté, co zkritisovala předešlé neobjektivní antirevisionistické příspěvky - k tomu, aby předložili jeden, aspoň jeden jediný důkaz o tom, že plynové komory skutečně existovaly. No představte si to! Její příspěvek si můžete přečíst zde.

Pramen neuvádí, zda konference na její výzvu odpověděla nebo zda zmeškala jedinečnou příležitost jednou provždy revisionisty přesvědčivým způsobem umlčet. Možná to ale konference nemá zapotřebí: programmem jednání byla totiž příprava na zavedení trestnosti popírání Holokaustu v celé EU, takže pokud se zadaří, nebudou si zdejší antirevisionisté už záhy muset dělat těžkou hlavu s nějakými důkazy.

Démonisace Srbů a studená válka s Ruskem

Vždy mne fascinovalo, jak se i poměrně myslící a uvažující lidé stali obětí amerického protiruského tažení v mediích. Profesor Emil Vlajki je autorem knihy s názvem v titulu tohoto postu a v tomto interview z odkazu pana Mikovce osvětluje některé aspekty rozpadu Jugoslávie. Jak on sám píše, v Evropě "dominantní intelektuální masa je pravicová, podporuje politiku USA a aktivně působí v nové studené válce proti Rusku. Západní elita je proti rozvoji jakékoli části společnosti a lpí na padoušské politice Američanů." Naši intelektuálové se tedy jen tak obalamutit nenechají.

Z tohoto národa bleju... :-(((

Po Doležalovi a jemu podobných si tentokrát konečně s rozběhem do tohoto národa kopnu i já.

Karel Gott a Eva Pilarová dostali medaili. Jestliže Bohuš Doležalů, tento neochvějný obránce práv vyhnaných sudetských Němců a přistěhovalých Židů z bývalého SSSR na "jejich" zem, říká, že měl Gott padnout na barikádách, aby si vyznamenání zasloužil, pak se ten dobrý muž mýlí! Stanovy říkají jasně:

"Medaili Za zásluhy uděluje prezident republiky osobám, které se zasloužily o stát nebo územní samosprávný celek v oblasti hospodářské, vědy, techniky, kultury, umění, sportu, výchovy a školství, obrany, bezpečnosti státu a občanů."

Nebyl to jen Doležal. Proti vyznamenání Karla Gotta protestovala celá řada lidí (Liška, Rejžek). Gott jim tentokrát odpověděl IMHO zcela adekvátně. A jeho následné kommentování tohoto gesta mé sympathie k němu ještě prohloubilo.

Nemyslím, že zejména Gott se o stát v oblasti kultury a umění zasloužil méně než jiní nositelé metálu (Kodet, Tříska, Svěrák, Smoljak, Suchý, Šlitr). Gott možná podepsal Antichartu, ale taky podporoval finančně Dubčeka nebo Kubišovou, což ani nenapadlo většinu těch, co Antichartu nepodepsali. Pokud jde o ohlas v zahraničí, nemůže se Gottovi v jeho zásluhách vyrovnat zřejmě nikdo, ať už si o jeho hudbě myslíme cokoli. Ve sportu pak mu může konkurovat snad jen Zátopek. Čím se zasloužili o stát v kterékoli oblasti Paumer a Mašínové? Byť připustíme for the sake of discussion, že to jsou STATEČNÍ vrazi.

Podobná štvanice na představitele majora Zemana Vladimíra Brabce je další odpornou ukázkou závistivosti české luzy, která sice za totáče sledovala Zemana s jazykem na vestě, nicméně po listopadu si na hlavním představiteli titulní role seriálu (v němž ostatně účinkovala téměř kompletní sestava tehdejšího českého filmového hvězdného nebe) vylila svou žlučovitou závist a frustraci. Musím připomínat ještě Reginu Rázlovou nebo Adinu Mandlovou?

Gottovi bych vzkázal: Karle, nikdy jsi mě moc nezajímal ty ani tvoje hudba, i když jsi světový zpěvák. Ale teď ti držím palce a jsem rád, že nejsem sám!

Zpytákům a neznabohům

Kapitánovi, gogovi, Petersovi a dalším hmotařům doporučuji k přečtení pozoruhodnou stať známého enfant terrible, českého Brazilce Josefa Mikovce "V nejednoho boha věřiti (ne)budeš". Text je reakcí na dvě kritiky (1 a 2) Tomáše Hříbka.

Josef Mikovec je mi blízký svými sympathiemi k pravoslaví a "levicovostí" (které ovšem na mé gusto míchá příliš nadšeně), zejména pak extatickým slohem a květnatým vyjadřováním, připomínajícím místy Mistra JaroSlava Krátkého; na rozdíl od něj mají ovšem texty Josefa Mikovce - pokud si člověk dá tu práci je přelouskat - naprosto jasnou hlavu a patu.

Několik citátů, které mne zaujaly, buď obsahem nebo formou:

V simplifikaci a redukcionismu je síla pro množství a předžvýkané argumenty z výprodeje se opouzdří nejrychleji. Proto je úroveň i filosofického a vědeckého ateismu povětšinou krajně ubohá a spíše posvícenecká. A nikterak nově osvícenecká.

Ani Gagarin nic neviděl. Soudružky Blabláčkové měly tuto Vědu v malíčku. Dnes se přidává podučitelský existencialismus desítkařské úrovně pro sebevědomí hrdých a statečných duší. Neznalost análů hagiografie, dějin a monotónní zaměňování náboženství s pouhou částí pouze západního křestanství, tedy takzvaně katolickou církví, která je má reprezentovat, je odstrašující.

Epidemie mythomemes je šťastnou nákazou pro deprivované masy a sladkou smrtí pro dlouhodobou frustrací vyhublá Ega.

Prokrustovo lože, zplošťující apriorní přístup a "one way only", této theorie mají svůj důvod, křiklavý záměr, ideologickou účelnost a předem daný, určený výsledek.

Věřit, že jsme morálně stále lepší, je jednoduše hloupé, samo o sobě tragikomické, v těch případech, kdy nejde o zlý cynismus.

Ta řada darwinistů, diletujících ve filosofii výše uvedeným postojem k tomu, co považují za metafyzické "pravdy", podřezává větev na které sedí a spí.

Sloganem „Takže si přestaňte dělat starosti a užívejte si života“ vrcholí intelektuální nabídka a poptávka jedné trouchnivějící podtřídy, která už na víc nestačí a znehodnocuje ty osvobozující, etické, o integrální humanismus usilující formy atheismu, to jest ty, které nemohou být zužitkovány ve prospěch držby moci.

Zvědavec a Eretz.cz ruku v ruce na jedné straně barikády!

Politics make strange bedfellows. To se potvrdilo v těchto dnech, kdy "rudohnědý" Zvědavec a neochvějně sionistický Eretz.cz postovaly na svou titulku ikonku, podporující Václava Klause v jeho antilisabonském tažení. Jejich dalšími kuriosními soudruhy v tomto boji jsou např. bojovnice za svobodu Anděla Dvořáková či ultrakonservativní římský katholík Michal Semín.

Úspěchy irácké invase

Pokud si ještě někdo myslí, že irácká invase stála za to, protože všechno je lepší než Saddám Hussein, nechť si přečte tato čísla (originál).

Proč jsou katholíci mimo

Miloslav Vlk vydal text, v němž účtuje s 20 lety demokracie v ČR. Text začíná slibně: "... ukázal základní potřebu hledání pravdy. Většina lidí ji nehledá, protože se domnívá, že „leží na ulici“, že přichází vytištěna v novinách a zní v digitálních médiích. Ale ani tam lidé často pravdu nehledají. Je sice faktem, že v současné katastrofální situaci naší společnosti začínají média velmi intenzivně rozklíčovávat tuto společenskou katastrofu a dohledávat pravdu. To nám chybělo skoro dvacet let. To, co se dnes objevuje jako tragika dnešní situace, církev zakoušela v průběhu dvaceti let bezvýsledného boje. Různí kritici nás obviňují, že jsme „prohospodařili kredit“ – ale nahlédněte, prosím, že na začátku nové doby svobody byla nastavena výhybka, která vedla k současné společenské tragédii: blahobyt za každou cenu, to znamená blahonyt bez duchovních, morálních hodnot; sobectví osobní i stranické byla cesta k dnešku. To byl základní „zákon“. Ostatní zákony respektovány nebyly. Hlavní cíl: majetek, peníze, bohatství. Chamtivost některých politiků a jiných veřejných činitelů byla zakrývána. Zloděj křičel: chyťte zloděje a poukazoval na církev, že je chamtivá." Ne, že bych se všemi východisky souhlasil, ale je to dobrý výchozí bod k diskussi.

Ale pak následuje praktické potvrzení chamtivosti a neschopnosti české katholické církve. Zbytek textu se totiž už pak nevěnuje ničemu jinému než zápasu o restituce, přičemž "cudně" opomíjí svobodovské restituce počátku 90. let, včetně slavných Voršilek. Nebýt tohoto skandálu, šly by restituce mnohem hladčeji a Dostálovi se nelze divit, že po této zkušenosti vyžadoval přesné doklady, které mu ale neschopná česká katholická církev nebyla schopna dát.

Osobně souhlasím Milošem Zemanem, který prohlásil: „Peníze nemám, ale majetek vám vrátím“. Návrh Topolánkovy vlády na odškodnění ve výši 83 milliard korun v dnešních cenách považuji za nehorázný, protože tato summa byla doslova vycucána z prstu.

Národní pamatník

Plně souhlasím s tím, co napsal Bohumil Doležal: "Navrhuji malou expozici antirelikvií z „odsunu“ sudetských Němců. Například: bačkory pana Steinera z Aše, zkonfiskované předtím, než ho hnali sviňským krokem do Bavorska. Podprsenku znásilněného dvanáctiletého děvčátka. Ostatky těch tří kluků, co je naši hrdinové umlátili v Postoloprtech, když si chtěli za plotem českého koncentráku natrhat pár jablek. Zkrátka malý pavilon hrůzy, vstup jen pro otrlé."

Opravdový liberál

Positivně překvapil Ladislav Jakl.

Nacism není totéž, co kommunism

S tím bude asi většina z nás souhlasit. Z mnoha důvodů. Nicméně zdůvodnění, kterým se ohání historik dr. Efraim Zuroff, mi zarazilo prdy: v sázce je jedinečnost holokaustu! Vedle toho desítky millionů nějakých mrtvých gójských dobytků nemají co pohledávat! Že mě to, hlupáka, nenapadlo!...

Kindlovy stránky

Milan Kindl si založil vlastní stránky. Ať si o něm myslíte cokoliv, jedno je jisté: Hlupák to není.

Klaus a Havel

Poněkud depressivní, leč obávám se dosti výstižný článek s vše vyjadřujícím názvem "Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet".

Nepotism ve Francii

Francouzský president Sarkozy chce prosadit svého synáčka do sinekury. Jeho straník to zdůvodňuje takto: "Jean est le fils d'un génie politique". Nemohu si pomoci, ale je něco shnilého ve státě francouzském.

Chabá erudice Vladimíry Dvořákové

Vladimíra Dvořáková dnes Mladé frontě řekla: "Podání žaloby na mě je logické, cílem je znedůvěryhodnit mě. Není podstatné, jestli vyhrají, nebo ne. Je-li člověk vyšetřován, už je mravně divný." Paní politoložka evidentně netuší, že v občanskoprávním sporu se žádné vyšetřování nekoná. A tahle paní je předsedkyní akreditační komise. Je zjevné, svým nynějším rozdmýcháváním mediálního lynche se pokouší zakrýt své vlastní selhání, kdy akreditační komise nedělala nic nebo skoro nic, stejně jako vedení právnické fakulty Západočeské university.

A právní ignoranti Mladé fronty tomu dávají korunu: "Práva v Plzni šla vystudovat i za dva měsíce, fakultě hrozí trestní stíhání". Ti blbci zjevně netuší, že právnické osoby nemají v ČR trestní odpovědnost.

Gruzie: ticho po pěšině

Pokrytecký způsob, jakým veřejnoprávní ČT referovala o výsledcích šetření Evropské kommise ve věci rusko-gruzínského konfliktu, je vedle celé řady jiných lží a přetvářek námětem článku Libora Dokoupila. Zajímavé je svědectví reportéra MFDnes T. Poláčka.

Je snad ústavní soud kompetenčním soudem?

Alexandr Vondra: "Pokud Klaus Lisabon nepodepíše, měla by se vláda obrátit na Ústavní soud … Ten by měl rozhodnout, kdo má Lisabon místo Klause podepsat."

Zdá se, že Pravda a láska má představu, že ÚS je soud pro všechno. Opravdu svérázná právní ignorance. Nicméně, lze se jim divit po skandálním nálezu Melčák v. Parlament? Přečtěte si prosím výtečný dissent Jana Musila.

Omyl starosty Neorala

V Britských listech vyzývá trokavecký starosta Jan Neoral občany v závěru svého textu takto:

»Blíží se volby. A zase nás chtějí různými sliby a hesly oblbovat ti samí, kteří nám říkali, že nemáme právo rozhodovat a dělat referenda o cizí základně, že ničemu nerozumíme. Ti, kteří si myslí, že máme jedinou šanci - jednou za čtyři roky je bez remcání zvolit.

Někteří na to jdou i velmi rafinovaně: to se dělá tak, že se najde někdo ještě jakžtakž důvěryhodný (nejlépe třeba nějaký kníže), posadí se do auta nově založené strany na místo řidiče, a ze zadního sedadla mu ten vzadu prostrčí své ruce pod pažemi a uchopí volant. A celá kára jede zase tam, kam chce ten vzadu. A zase jsou u volantu ti samí, jen s jiným autem. ...

Naše jediná šance je v možnosti rozhodovat sami o sobě, nenechat se zase utáhnout na vařené nudli - a nazývat věci i „provařené“ politiky správnými jmény a podle toho se rozhodnout. A z té první řady je prostě ve volbách vypráskat.«

To je pochopitelně trpký omyl. Vypráskat ty politiky z první řady znamená prostě vypráskat řidiče. Ten vzadu tam bude držet ten volant, i kdyby za ním seděl člen KSČM, nakonec i sám Jan Neoral. O tom přece ty volby (nejen v Česku) jsou: volíme řidiče. Jan Neoral by si měl připomenout přesně popisný známý citát: "Kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zrušili."

Bible o lásce

1K 13, 4–8: "Láska je trpělivá, je laskavá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nepovyšuje; není hrubá, nehledá svůj prospěch, není vznětlivá, nepočítá křivdy, není škodolibá, ale raduje se z pravdy; všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá, všechno vydrží. Láska nikdy neskončí."

Další úmyslná desinformace Mladé fronty

Mladé fronty vypustila další úmyslnou desinformaci: Překládá "to impeach" jako "sesadit". Není to zdaleka poprvé. Vzpomeňme na její hrátky s Tlustým nebo nedávnou provokaci trestného činu. Co s tím? Nevím. Snad je žalovat o náhradu škody, což je však v českém právním řádu neschůdné.

Nem, nem, soha

Facebook ve státní správě

Lidové noviny: "Výzkum počátkem letošního roku ukázal, že Facebook je mezi švýcarským vládním úřednictvem druhá nejnavštěvovanější internetová stránka."

U nás tomu tak není, ale čerstvá data nemám.

II. vládní návrh na rozpuštění Dělnické strany

Čekal jsem, že po fiascu I. vládního návrhu na rozpuštění Dělnické strany, že vláda buď od podobných antidemokratických snah upustí zcela (v USA, opravdové demokracii, politické strany nikdo nerozpouští, ani když se jejich členové dopouštějí odporných vražd, protože tam princip individuální odpovědnosti ještě berou vážně, na rozdíl od schmittovské bojující "demokracie"), anebo alespoň předloží erudovaný návrh. To se však nestalo.

II. vládní návrh na rozpuštění Dělnické strany není ničím jiným než výtahem policejních svodek z monitoringu "povolených" shromáždění a spisů vedených na "závadové" osoby. Místy obsahuje skutečné perly:

"Přitom ovšem ti, kteří posmrtným potleskem ocenily [sic!] zmíněný projev, současně osvědčili až neuvěřitelnou ideologickou věrnost. Tleskali totiž člověku, jehož záměrem bylo jejich předky dílem vyhubit a pouze ty, co budou vypadat germanisovatelně [sic!], přemístit za Ural." (A § 7, 1. 5. 2009, Brno - 1. máj, oslava svátku práce)

"Dělnická strana ve svém programu dále slibuje Prošetření privatizačních podvodů a důsledné potrestání všech viníků z tzv. malé a velké privatizace z počátku devadesátých let bez ohledu na promlčecí lhůty jejich trestných činů. Viníci, kteří tehdy umožnili obrovské rozkrádání státního majetku, musejí být odhaleni a po zásluze potrestáni včetně zabavení osobního majetku a opětného zestátnění podniku. Zjevně tedy pro případ získání moci slibuje porušování trestního zákona a znárodňování. Jde o záměr, který by znamenal odstranění některých podstatných náležitostí právního státu. Jednak by zřejmě muselo jít o zpětné zrušení promlčecí lhůty, tedy retroaktivitu. Zákaz retroaktivity trestních předpisů jako náležitostí právního státu vymezil Ústavní soud i právní doktrína. Ústavní soud dovozuje zákaz retroaktivity ze samé podstaty demokratického právního státu (viz nález III. ÚS 611/01, Sb. n.u. ÚS, Svazek č. 26, nález č. 75, str. č. 253). Kromě toho je záměrem Dělnické strany vyvlastnění. Zcela jistě ovšem nikoliv vyvlastnění ve veřejném zájmu. Muselo by jít o postup, který je v rozporu s ustanovením čl. 11 odst. 4 Listiny." (B § 11)

"Na nepovoleném shromáždění došlo k zásahu Policie a bylo zadrženo 30 osob, včetně L. Šlégrové." (B § 29)

Závěr: Čekal jsem, že součástí podání budou zprávy agentů BIS z vedení DS. Ale buď je vláda nemá, nebo si je šetří pro strýčka Příhodu. Doufám, že to nepovedené Sokolovo slohové cvičení bez větší právní hodnoty NSS zamítne. V opačném případě poruší zásadu Ne bis in idem.

Updated.

Methody carské Ochranky znovu na scéně

Poté, co se vlastní trestnou činností Mladé frontě podařilo politicky zlikvidovat hned 3 politiky, aniž by kdokoliv z Mladé fronty za svůj přečin nesl trestní odpovědnost, inspiroval tento bezpracný nástroj i politiky. Není divu, že sociálně demokratické; byl to ministr vnitra Stanislav Gross, který uzákonění provokace navrhoval již v roce 2004. Tehdy jsem prosadil, že můj tehdejší zaměstnavatel řekl podobným úvahám jasné ne: "Ostře však protestuje proti jakýkoliv pokusům tento institut zneužívat k provokaci korrupce. Boj s korrupcí by neměl používat method policejního státu, známé z praxe carské Ochranky, byť by se takové methody jevily jako effektivní … Jakákoliv provokace trestné činnosti je v zásadním rozporu na požadavky právního státu."

Dnešní ministr vnitra Martin Pecina: "Policie by podle něj měla mít možnost využívat agenta-provokatéra, pokud má podezření na zkorumpovaného politika či úředníka. "Byl by to preventivní krok. Nikdo by si nemohl být jistý."" Doufám, že můj nynější zaměstnavatel se postaví podobným snahám budovat demokracii jako řemen opět čelem.

Nicméně nelze nevidět, že podobné úvahy jsou součástí širšího trendu, kdy je právní stát a demokracie stále více nahrazována fascisujícím schmittovským régimem. Novelou č. 294/2009 Sb. prosadil Michael Kocáb quasipovolování shromáždění, takže slova II. vládního návrhu na rozpuštění Dělnické strany již nejsou tak absurdní: "Na nepovoleném shromáždění došlo k zásahu Policie a bylo zadrženo 30 osob, včetně L. Šlégrové." (B § 29) 13 samozvanců z ústavního soudu zrušilo volby. Nejhorší vláda od roku 1993, Fischerova, s osobnostmi typu Peciny, Kovářové a Kocába se nenamáhá požádat o důvěru, ačkoliv se zásadním způsobem změnil její mandát. Co nás čeká ještě?

Dokud budou našimi vzory poloviční diktátoři jako je Lincoln, Roosevelt nebo Churchill, lepší to nebude. Měli bychom se vrátit k opravdovým státníkům jako byli Taaffe, Salisbury nebo Coolidge.

Bible o manželství

1Tm 2, 11–14: "Žena ať přijímá vyučování tiše a s veškerou poslušností. Nestrpím, aby žena poučovala nebo sekýrovala manžela. Ať je raději tiše, vždyť první byl stvořen Adam, teprve potom Eva. A nebyl to Adam, kdo se nechal svést, ale jeho žena byla svedena a padla do hříchu."

Adam Gilmore: Draconus

Byla to jedna z posledních kommerčních her na Atari 800 XL/XE. Remix po 20 letech. ASMA. Stejně geniální jako Adam Gilmore je Rob Hubbard. Jeho Jet Set Willy. K dalším význačným skladatelům patří David Whittaker a německý Turek Kemal Ezcan.

Updated.

Israel: příprava na permanentní válku

Via CFP.

Třemi klíčovými body nové strategie je rozvoj spolupráce se zeměmi, s nimiž nespolupracovaly předchozí izraelské vlády, snaha vymluvit mezinárodnímu společenství naději na mírové uspořádání izraelsko-palestinského konfliktu a „nulová tolerance" ke všem projevům antisemitismu ve světě.

To je ovšem pro ministra zahraničí neodpustitelné faux pas: stát Israel jeho ústy veřejně přiznal moc (přinejmenším úmysl) zasahovat proti "antisemitismu" (resp. tomu, co bude potřeba prohlásit za antisimitismus) ve světě. Ne v Israeli, ale ve světě!! Tedy nějaké zprávy OSN prý o israelských zločinech, nějaké vyšetřování prý obchodu s orgány nebo nějaké prý krádeže milliard, apod. - na to si nechte zajít chuť. A protože mír NEBUDE A NEBUDE, nechte si tu chuť zajít nadobro!

Odhalení: tories jsou agenti Moskvy

Podle této zprávy je britská konservativní partaj řízena Putinovými agenty nebo užitečnými idioty.

Má jít Polanski do lochu?

Via Jiří T. Král. Podle odkazované televisní reportáže byla zřejmě ta akce ze strany toho děvčete sice (částečně) dobrovolná, nicméně jí bylo 13, i když měla prsa jako osmnáctka. Žaloba dále mluví o zdrogování a sodomii (pokud se tím míní anální sex, i zkušená žena se to často musí učit). Ona sama chtěla žalobu stáhnout. Polanski se ale k případu, pokud vím, za celá ta léta nijak nevyjádřil, v čem mu snad nic nebránilo, když se nacházel mimo území puritánské Ameriky.

Jakkoli se tedy podle všeho nejedná o nějaké "znásilnění dítěte", přesto spáchal hanebnost a nemyslím, že pár týdnů v base + třicetileté ehm, ehm, "vyhnanství" v Paříži je dostatečným trestem; tento názor považuji za zcela úchylný a doufám, že Fero Fenič nebude muset být vyveden z omylu tím, až mu nějaký čtyřicetiletý dobytek ožere a oprcá vyspělou třináctiletou vnučku do zadnice!

Zamyšlení nad schopnostmi vědy

Tomáš Sedláček.

Ztroskontanci a samozvanci 2009

Kapitán tentokrát naprosto trefil hřebík na hlavičku a k jeho brillantnímu textu není co dodat. Snad jen to, že při poslouchání sebekritiky starosty jsem se otřásal hrůzou.

Zajímavá diskusse v Maskilu

Věstník liberální kommunity Bejt Simcha Maskil otiskl před osmi lety v č.7 text Meir Kahana. Text sám není nijak zajímavý, nevybočuje nijak z obvyklé kahanovské sionistické hysterie. Snad jen fakt, že ho otiskl věstník liberální kommunity může způsobit pozdvižení obočí. Možná také proto ho doplňuje poznámka překladatele Jakuba Švába (patrně omylem umístěná za text Pavla Stránského v č.6). Byl to ale právě tento kommentář Jakuba Švába, který přiměl k reakci israelského občana Ziva Semadara. "Výživnost" tohoto textu mi doslova vyrazila dech. Maskil poněkud napravil svoji reputaci, zdiskreditovanou Švábovou propagací Kahaneho, tím, že tento text otiskl. Nicméně varovným signálem pro českou židovskou liberální kommunitu budiž závěrečná slova Semadarova textu:

"Ve světle významné role, kterou Meir Kahane sehrál v historii politického násilí a rasistické agrese v Izraeli, shledávám velmi podivným fakt, že si liberální židovská organizace – v zemi, která rovněž má svou zkušenost s politickým násilím, v komunitě, která se musí neustále zabývat rasovou nesnášenlivostí – vybere slova takového muže, aby jimi ozdobila titulní stranu svého časopisu. A zdá se mi ještě podivnější, že ze všech liberálních Židů, kteří tento časopis čtou, musí jediný komentář vzejít od »jednoho izraelského Žida«."

Hrdina

Stanislav Polák vydává rozsáhlý životopis TGM nazvaný T. G. Masaryk. Za ideálem a pravdou I–VI. Uvědomil si jasně, že své životní dílo nemůže psát kommunistickým pravopisem. A tak není divu, že ho bohemista Jaromír Slomek kritisuje: "Rozhodl se v některých případech pro pravopis, stojící dnes už mimo normu. A tak píše například „Britanie", „Dalmacie", „demoralisovat", „disposice", „divise", „imperium", „Italie", „Jugoslavie", „konservativní", „konsul", „konversace", „krise", „nervosní", „ofensiva", „oposiční", „organisační", „positivně", „president", „representovat", „reservovaný", „resoluce", „stilisovat", „ultimatum", „universita", „verse", „zfederalisovat". Proč? Rozhodl se pravděpodobně psát tak, jak ho to učili ve škole (nar. 1936), a ignorovat pravopisné změny, jež se v češtině od té doby odehrály. Není však důsledný, píše například „šarže" nebo „torpédo", a to by neměl. Když postaru, tak postaru, a pak tedy prosím pěkně „charge", „torpedo". A vůbec - potom taky chauffeur, professor, sweater, tramway, vernissage... Kam až se vrátit? K Nerudovi? Applaus? Feuilleton? Frequence? K Máchovi? Byl pozdnj wečer - prvnj mág?"

Je to zjevně pseudobohemista, neboť PČP nezná. Slova jako "„konservativní", „konsul", „konversace", „krise", „nervosní"" jsou plně v souladu s dnešními PČP.

Nový předseda ODS?

V době, kdy Topolánkova chaotičnost dosáhla vrcholu, to Nečas řekl jasně: "V situaci, kdy se nám tu emancipuje Rusko a máme tady slabou americkou administrativu, není izolace v rámci evropské politiky ten správný krok. To je naopak krok vražedný pro budoucnost této země."

Ruská mentalita

via Bohumil Doležal. Ruskému novináři, Aleksandru Podrabinkovi, hrozí smrtí, protože si dovolil napsat pravdu o ruské historii. Není to první případ a výhrůžky nejsou plané.

Na rozdíl od Bohumila Doležala je ale nutno v této souvislosti poctivě přiznat, že Západ má máslo na hlavě, protože ve většině západních zemí, typickým příkladem je Německo, Rakousko a Švýcarsko, svoboda slova rovněž neexistuje, neboť popírání holocaustu je trestný čin.

Případ je zajímavý i tím, že ukazuje, že v Rusku nejsou jen zkorumpovaní pohrobci Jelcina a putinovští antidemokraté. Ve svém pozoruhodném 10 let starém článku Aleksandr Podrabinek kritisuje nejen jelcinovskou oligarchii, ale též Aleksandra Solženicyna, ideologa Putinova antizápadního régimu.

Rovněž nenávist k těm, kteří měli tu drzost a napsali pravdu, není typicky ruská. Jak dokazuje antisternovské běsnění dokonce i na stránkách LW, rozdíl mezi námi a Rusy je pouze v methodách. Zatím.

Volgograd na Vltavě

Jak správně píše Jiří T. Král, cílem kommunistů bylo přebudovat Prahu na Volgograd. Naštěstí na to neměli peníze, a proto se jim to nepodařilo.

Rammstein - Pussy

Plná a necenzurovaná verze nejnovějšího kontroverzního klipu německé kapely Rammstein.

Analysa ruské společnosti

Další skvělá analysa ruského způsobu života.

Pronikavý odsudek české společnosti

Jan Stern: "Rozklad, který vidíme na ulicích našich měst, onen všeobecný úpadek, ona směska agrese, sprostoty a zoufalství, onen dvoubarevný bezdomovecko-mafiánský hnis, který neobejde prahy nikoho z nás, podle všeho teče "odshora", od stolní alhoholicko-neurotické společnosti, jež si říká "česká kultura"."

Kdo byl kdo

Pavel Rychetský se ve svém rozhovoru vyznal z obdivu k Outratovi a Levittovi. Co byli zač?

Vladimír Outrata byl v letech 1948–51 velvyslancem kommunistického Československa v USA. Typický попутчик odporného régimu.

Pavel Levitt byl vnitrácký kommunista, který byl na PF UK dosazen v rámci její očisty od buržoasních živlů.

Updated.

Rozhovor s Rychetským

Některá media si myslí, že rozhovory může dělat každý, kdo udrží tužku v ruce. Přesně takový odstrašujícím případem je rozhovor s Rychetským. Autorka nemá o ústavní systému ČR ani ponětí, a proto je pro ni nejdůležitější informace, že Rychetský je smutný.

O ústavním soudnictví se z rozhovoru sice nic nedozvíme, ale přesto má cenu si ho přečíst. Rychetský tam prozrazuje svůj myšlenkový background.

"Stýská se mi po atmosféře uvnitř Charty. Po toleranci i respektu, kde přes rozdílnost názorů neexistovaly urážky a osobní výpady … Dnešní doba se posunula do pragmatičtějších poloh. Velice mi schází ohromná vzájemná důvěra i solidarita, v níž jsme žili v disentu." Stýská se mu po atmosféře ghetta, na normální společnost není zvyklý.

K tomu Jan Stern: "Disidentský pocit by se pak dal shrnout asi takto: Zlo přišlo zvnějšku, tudíž haleluja, vím, že v sobě mám obzor pravdy, že jsem ho integroval, že dobrý objekt splynul se samotným Egem. Jistá část polistopadových politických debat nabyla rysů frašky mimo jiné proto, že se v nich utkali "obzoráři" a politici, přičemž ti první nevěděli, v co vlastně věří, ale byli si zcela jisti, že je to dobré, a ti druzí se před nimi snažili zachránit, co se dalo, aby to mohlo být opravdu politické."

"Studoval jste v šedesátých letech. Jak to na právnické fakultě vypadalo? Tvrdím, že šlo o nejlepší období této školy, jaké si lze vůbec představit. A to od konce druhé světové války až dodnes. Uvolnění v šedesátých letech se projevovalo především v uměleckých svazech a v akademickém prostředí. Navíc komunisti po únoru 1948 zlikvidovali sice všechny, které považovali za nepřátele, ale mnohé z těch, kteří unikli šibenici, poslali za trest učit na vysokou školu. Tuhle chybu už za normalizace nezopakovali." Reformní kommunista zůstane reformním kommunistou. Takové nesmysly o 50. letech by normální člověk nenapsal. Nejlepší období PF UK po roce 1945 trvalo do 1948 a pak až od 1989. V 60. letech, kdy tam učily veličiny typu Zdeňka Kratochvíla, Stanislava Stuny, určitě ne.

"Tihle lidé měli tu smůlu, že byli o několik let nebo o generaci starší, takže zažili Mnichov se zradou západních demokracií, okupaci a koncentráky i osvobození." Klassická mythologie, kdy se jí konečně zbavíme? Kdy si konečně uvědomíme, že Mnichov jsme si zavinili především sami, svou nemožnou vnitřní i zahraniční politikou, paktováním s kommunistickým Ruskem, nesplněním slibu vybudovat druhé Švýcarsko?

Rusko a Evropa II

Alkibiades napsal osmibodovou polemiku s mým textem Rusko a Evropa. Takže bod po bodu.

ad a) Thesi o zahraniční politice EU jsem vyvrátil již v diskussi.

ad b) Je možné samozřejmě do Evropy zahrnovat i Východ, ale k čemu je to dobré? Rusko a spol. se nikdy jako součást Evropy necítilo.

Nemám nic proti tomu, aby Evropa a Rusko hospodářsky spolupracovalo. Ale velice obezřetně. Evropská a ruská civilisace jsou natolik odlišné, že tyto rozdíly tendují k tomu prosakovat i do ekonomiky, vizte nedávné ruské vydírání Evropy plynem. Evropa nesmí být na Rusku hospodářsky závislá, jinak na to doplatí. Rusko nechce být navždy pouhým vývozcem surovin, jeho ambice jsou vyšší. To je plně legitimní. Váš hospodářský základ evropsko-ruské spolupráce je tedy pouhou illusí.

Váš údajný heartland je ve skutečnosti zemí nikoho, o níž Západ a Rusko geopoliticky bojují. Zatím formálně patří Západu, ale Rusko v poslední době dosahuje značných úspěchů mnichovanstvím Západu: začal s tím Chirac, pokračuje Merkelová a Sarkozy a zatím vrcholem je Obama.

ad c) EU má potencionál na to, být geopolitickou velmocí, ale tahle sranda něco stojí. Proto dávám přednost tomu vytvořit atlantickou jednotu. Jedinou další reálnou alternativou je ruská finlandisace Střední Evropy. Atlantická jednota stojí i za to, že podporujeme genocidu Palestinců. Nemusíme tomu totiž nečinně přihlížet, ale můžeme tlačit na Obamu, aby laskavě dělal to, co slíbil, tj. kladl větší důraz na lidská práva.

Rozhodovat o tom, jaké bude interní uspořádání Ruska, je bytostným evropským zájmem, protože je to náš soused. Bohužel na to nemáme, tuto bitvu jsme prohráli naprosto stejně jako v roce 1920.

ad d) Aby ukázal svaly. Aby ukázal, že není druhý Jelcin, který Západ poslouchal na slovo. Politika má přednost nad zisky. Naopak Ukrajina neměla sebemenší zájem na tom si to se Západem rozházet.

ad e) Nikoliv. Šlo mi o mezinárodní dohody o zbrojení, které Putin ukončil v rámci obnovení studené války.

ad f) Zatím. Lenin po porážce na Visle také stáhnul ocas. V tradiční ruské politice pokračoval až Stalin. Nicméně si už připravuje půdu zasahováním do české zahraniční politiky, od vstupu do NATO až po radar.

Rusko míří na ČR již dávno. To mne nijak neznepokojuje.

ad g) USA se nikdy žádných zločinů nedopustily.

Multipolární svět existuje již od nástupu Putina, to není žádná novinka.

Skandální britský seznam nežádoucích osob

Ondřej Šlechta upozornil na skandální britský seznam nežádoucích osob. Heslem politické korrektnosti dneška je vyváženost. Protože by tento seznam byl plný muslimů, zejména Arabů, byli do něj v rámci úsilí o vyváženost zapsáni tito neislámští Američané:

1. Don Black – bývalý velký čaroděj Ku Klux Klanu a americký neonacista. Takový David Duke.
   
2. Erich Gliebe – syn německého vojáka, narozený v USA. Americký neonacista.
3. Mike Guzovsky – americký židovský extrémista.
   
4. Fred Phelps – americký baptistický kazatel, přední homofob.
   
5. Shirley Phelps-Roper – Phelpsova nejstarší dcera, rovněž přední homofobka.
   
6. Michael "Savage" Weiner – rozhlasový moderátor.

Proti seznamu se postavil konservativní primátor Londýna, Boris Johnson, a media: Guardian a Daily Mail. Je vidět, že je nejvyšší čas, aby Gordon Brown šel od válu, než poničí lidská práva v UK ještě více než dosud. Důvodem, proč tito lidi nepustí do UK je, že by přispívali mezikommunitnímu násilí. S tímto přístupem by do UK nepustili ani Karla Marxe.

Methody carské Ochranky v Mladé frontě

Institut agenta provocateura je v celém civilisovaném světě postaven mimo zákon (v USA se výsledku činnosti agenta provocateura říká entrapment). Výjimkou je Rusko, bez přerušení již od carských dob. Provokaci odsuzuje i Písmo. Lukáš 17, 1: "Tehdy řekl učedníkům: "Není možné, aby nepřišla pokušení, ale běda tomu, skrze koho přicházejí.""

Novináři Mladé fronty si nedají pokoj a uspořádali další provokaci. Místo toho, aby politické strany řekly těmto provokacím jasné ne, tak trestají oběti tohoto trestného činu novinářů Mladé fronty. Jejich kollegové se vymlouvají na BBC Editorial Guidelines. Ty však stanoví naprosto jasně: "Approval to be present at or record serious illegal activity will be given only if it is clearly in the public interest, even then we must avoid:

• condoning, aiding or abetting criminal behaviour.
• encouraging or provoking behaviour which would not otherwise have occurred.
• directing the activity in any way." (zdůrazněno mnou)

Jakákoliv provokace je tedy zakázána. Ačkoliv jsem odpůrcem udavačství, zde bych udání novinářů Mladé fronty za organisátorství úplatkářství považoval za záslužný čin. Jinak si tihle samozvaní pokušitelé nedají pokoj.

UK posice k Lisabonu

Dail Telegraph píše: "The good news for Mr Cameron is that some of his party are prepared to go on giving him the benefit of the doubt. His decision in June to honour a promise to withdraw Tory MEPs from the European People’s Party bloc in the European Parliament has led to Labour accusations of extremism and riled pro-EU Tories.

But, just as he intended, it has given Mr Cameron credibility in the eyes of Eurosceptics. In the words of one heavyweight Eurosceptic: “He has a lot of credit in the bank from the EPP withdrawal. A lot of people didn’t think he would ever do it. The fact that he did is very reassuring.”"

"If the Czechs are able to hold up ratification until after a UK election, a new Tory government could then quickly move to a UK referendum." To mi přijde pochybné. Jednou ratifikovanou mezinárodní smlouvu už nejde "odratifikovat", a to ani poukazem na referendum.

Massová demonstrace proti Obamovi

Myslím, že je trochu problém, že 99 % protestujících jsou běloši.

Skvostná analysa ruské zahraniční politiky

Nemá cenu citovat jakýkoliv výňatek, je nutno si to přečíst celé.

Václav Havel - dementní svědomí národa?

Na řadě webů vyšel článek, kommentující Havlovy výroky ohledně radaru. Myslím, že obavy o Havlovo intaktní duševní fungování jsou zcela na místě.

Zajímavá je i tahle poznámka. Aniž bych se chtěl jakkoli zastávat Paroubka, portrét českého pravicového diskutéra je zde narýsován vcelku přesně.

Konec radaru

To, co bylo naprosto jasné již v polovině roku 2008, tedy, že novým presidentem USA bude Obama a že radar odpíská, se naplnilo až s ročním zpožděním. Jediné, čemu na tom nerozumím, je, že Obamovi trvalo více než půl roku, než to veřejně přiznal.

Co dál? Nejlépe to vystihl Václav Havel: "Zda má Amerika budovat protiradarový systém, kde má tento systém být, zda nebude moc drahý, zda má být součástí sil NATO, to jsou otázky, jimiž se američtí odborníci trápí leta letoucí. Mně tolik netrápí jejich trápení. Jistě vědí, co dělají. Co mě na tom od začátku zajímalo, bylo něco jiného. Podle mne to byl problém česko-český. Byla to otázka, co zvítězí, zda zahraniční politika založená na solidaritě, na spojenectví, na vůli vzájemně si pomáhat, anebo česká vyčůranost. Pokud jde o Rusko, domnívám se, že mu je vpodstatě jedno, jestli ta koule v Brdech bude, či nebude. Rusko nás zkouší. Zkouší, jak moc se ho bojíme. Je škoda, že tuto zkoušku nemůžeme absolvovat až do konce."

Co se týká Topolánkova fantasírování o kompensacích: Dohoda mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o zřízení radarové stanice protiraketové obrany Spojených států v České republice (anglicky, PDF) byla podepsána s výhradou ratifikace: "This Agreement is concluded for an indefinite period and shall enter into force thirty days following the date of the later of the written notifications by which the Parties inform each other that all their internal procedures necessary for the entry into force of this Agreement have been fulfilled." (český překlad od nějakého tatara: "Tato Dohoda se sjednává na dobu neurčitou a vstoupí v platnost třicet dnů od data pozdějšího z písemných oznámení, kterými se strany vzájemně informují o splnění všech svých vnitrostátních postupů potřebných pro vstup této Dohody v platnost.")

To znamená, že ačkoliv je tato smlouva platná, není účinná a nelze podle ní postupovat. Jakékoliv kompensace proto nepřipadají v úvahu, protože ČR smlouvu ratifikovat nehodlala. Rusům jsme se nabídli sami, bez vážného pokusu o opak.

Jak napsal Bohumil Doležal: "Proboha, kdo tady koho zradil? Když někdo opravdu a upřímně chce, aby mu bylo pomoženo ze strany toho, kdo na účinnou pomoc má, musí si o to umět dostatečně silně a přesvědčivě říci. Je to důležité už jen proto, že žádost o pomoc toho, od něhož ji chceme, vždycky trochu obtěžuje, a je krajně nešikovné mu dávat alibi k nemravnému chování. Spojené státy na rozdíl od jiných zemí dosud nikdy neodmítly pomoc tomu, kdo si o ni dokázal silně a přesvědčivě říci. Je třeba s lítostí konstatovat, že v tomto případě se o ni silně říci ani náhodou nepovedlo.

A taky žádný ruský veletriumf se nekoná. Co se vlastně stalo? Veřejnost jedné malé, nepříliš významné země dala dostatečnou většinou najevo, že na sebe raději nebude příliš upozorňovat, aby nepřitáhla hněv mocných (ať už ze středního a dálného Východu nebo z blízkého zahraničí). Blízké zahraničí svůj vliv v této malé a nepříliš významné zemi (a ne v Evropě, na Západě, na zeměkouli nebo v universu, o Poláky například netřeba se bát) nepochybně posílí. Většině to přinejmenším nevadí. Menšina (ke které se hlásím) to musí vzít na vědomí. To neznamená, že by neměla dělat všechno pro to, aby podobná rozhodnutí do budoucna zvrátila. Smutnou skutečností je, že to nejspíš bude dělat za dosti ztížených okolností. Buďme realisty a nepropadejme brečtivé hysterii, ta nám nepomůže."

Goldstoneova zpráva

via Leon Kreutzfeld. Pokaždé, když si čtu, jak se Arabové a Židé předhánějí v tom, kdo nestranné mezinárodní pozorovatele více obviní z toho, že nadržují druhé straně, je velice těžké nebýt opravdovým antisemitou, tj. člověkem, který by všeobecně prohnilý Blízký východ nejraději nechal, ať si to tam laskavě vyřídí sami a nás, Evropu, z toho vynechají. Dokud Arabové nepochopí, že terrorem nic nevyřeší, civilisovaný svět jim pomáhat nebude: "This is a political, unbalanced and dishonest report as it puts on the same level those who perpetrate crimes and those who resist," said Ismael Radwan, a top Hamas official in Gaza.

Vyznání lásky, na které upozornil Vodník, je však také síla: "Every time I dream of returning to the country or that my son will one day immigrate there … Israel is more important to me than anything. I'm not there at the moment, but my heart is always there." Tohle modloslužebnictví raději bez kommentáře. Dokud se Židé nezbaví chauvinismu, což Západní Evropa udělala již po roce 1945, lepší to nebude.

Americké zdravotnictví

Čeští pseudopravicoví nekritičtí obdivovatelé všeho amerického nezřídka spílají Obamovi, že chce zdravotnickou reformou zavádět v Americe socialismus.

Myslím, že země, ve které je tohle možné, není zcela civilisovaná a je na reformu zdravotnictví opravdu zralá!

Není-li to ovšem vše jen ulhaná propaganda "rudého" Práva.

"Konspirační theorie" jako umlčovač debaty

Vedle obvinění z antisemitismu, popř. rasismu nebo xenofobie (v ČR ještě z kommunismu) je nejspolehlivějším umlčovačem debaty obvinění protivníka ze "zastávání konspiračních theorií". Nebudu se teď zabývat tím, že obsah některých těchto theorií je pravděpodobný více a jiných méně.

"Zastánce konspiračních theorií" v těchto obviněních vykazuje několik charakteristických, šablonovitě se opakujících rysů. Je líný myslet, takže podléhá všem možným hloupostem, které mu někdo nakuká. Má tendenci svádět svá životní selhání na někoho jiného, nejraději na nějakou skupinu (Židé a zednáři jsou asi nejpopulárnější) a tak si jednak omlouvat své nedostatky, druhak ventilovat své rasistické či xenofobní sentimenty. Jeho theorie je VŽDY nesmyslná a nepravdivá - to by mělo být uvedeno jako první bod, protože to platí apriorně pro všechny konspirativní theoretiky. Nezřídka u nich hrají hlavní roli emoce.

Narazil jsem na článek, který uvádí ještě další body, z nichž některé budou bezesporu pro některé zastánce konspiračních theorií platit (to platí ostatně i pro body uváděné mnou).
1. konspiračníkovi nejde o pravdu
2. konspiračník má na diskusi vždy víc času než Vy
3. konspiračník na Vámi vyvrácený argument předloží tři další
4. konspiračník destruuje
Nicméně článek nádherně demonstruje hlavní účel tohoto obvinění: konspiračnímu theoretikovi nejde o pravdu, ale o destrukci, proto je debata s ním zbytečná a nesmyslná.

Podle celé řady těchto bodů odpovídají charakteristice "konspiračního theoretika" například zastánci officiální verse událostí 11. září: například jsou líní myslet (častěji na to ale prostě nemají čas, o to se systém stará velmi pečlivě!), takže hltají nesmysly z massmedií. Mnozí ventilují směrem k terroristům své antiarabské sentimenty. V emocích se jen topí. Pravděpodobnost jejich verse událostí je mizivá. Snad bych je nepodezříval z toho, že jim nejde o pravdu, tím se liším od těch, kteří toto nařčení používají k umlčení debaty (a tím paradoxně právě k zastření pravdy). Individuálně by se na ně daly applikovat i další body.

Summasumarum: zastánce konspiračních theorií je principiálně méněcenný člověk, jím zastávaná verse událostí už jen proto nesmyslná a kdo si nechce intellektuálně "zadat", nebude k němu přistupovat jinak než kriticky! Je vám to všem jasné? Opakuji: JE VÁM TO JASNÉ??? Abyste se pak nevymlouvali!...

Nový rok

Až do roku 1584 jste měli spolu se zbytkem křesťanského světa dnes 1. září. Prvním zářím začíná tradičním křesťanům nový rok. Dnešního 1.9. je to rok 7518 od stvoření světa. Slavíme dnes také svátek např. sv. Šimona Sloupníka (a jeho matky), ctihodného Drithelma Britského, spravedlivého Jozue Navina nebo sv. Sixta a Sinicia, prvního a druhého biskupa Remeše a Soissons.

Omluví se masmedia Iniciativě?

Chytnou se rusofobové za nos, aspoň jednou?
(převzato z Outsider Media)

Bída českých novinářů

Anglicky psaná verse wiki se chystá přejít na německý model. Porovnejte si informativnost amerického článku a českého blábolu. Je to zřejmě tím, že na česky psané versi wiki to nikoho nezajímalo.

Demokracie dostala na frak

O skandálním rozhodnutí ústavního soudu ve věci Melčák v. Parlament ze dne 10. září 2009, sp. zn. Pl. ÚS 27/09, č. 318/2009 Sb. [PDF, bez dissentů], NALUS: 63462, by šel napsat celý traktát, na který bohužel nemám čas. Tak jen několik poznámek.

Melčákova údajná "ústavní stížnost", kterou se mocichtivý ÚS meritorně vůbec nezabýval a jal se rovnou přezkoumávat ústavnost ústavního zákona v akcesorickém řízení o návrhu na zrušení právního předpisu, byla na ÚS doručena 26. srpna 2009 a již 10. září 2009 byl vydán nález, tj. po 15 dnech. Podobné stachanovské rychlosti byl schopen jen NSS v podobně neuvěřitelném rozsudku ve věci Sedláček a MND v. MHMP ze dne 5. listopadu 2007, čj. 8 As 51/2007-67, NSS: 13566, kdy o napadeném rozsudku ze dne 19. října 2007 rozhodl již 5. listopadu 2007. Pak již jen nechvalně známý soudce Berka. Ne nadarmo se říká: "Festina lente" či "Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest." (Jan Ámos Komenský)

Na rozdíl od dissentů, které jsou kvalitní obsahově i formálně, stanovisko většiny opět postrádá číslování odstavců. Kdy už konečně ÚS tuto vymoženost zavede? Do té doby bude možnost odkazování velice stížena.

Celý nález není ničím jiným než další výronem koncepce bojující demokracie, která je v rozporu s čl. 2 odst. 1 Listiny: "Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání," (zdůrazněno mnou) neboť tato ústavní norma stanoví povinnost procedurální demokracie, na rozdíl od obsahové.

Nikoliv náhodou se ÚS proto opět odvolává na předního nacistu a antisemitu Carla Schmitta, byť spíše jako ornament: „U prolomení není ústavně-zákonné ustanovení změněno, nýbrž v jedinečném případě – za zachování jeho obecné platnosti pro ostatní – učiněno odchylující se nařízení. … Takováto prolomení jsou svojí povahou opatřeními a nikoli normami, pročež nejsou zákony v právněstátním smyslu slova a v důsledku toho též ústavními zákony. … Zákonodárce jako zákonodárce může vydávat toliko zákony, nemůže je ale prolamovat; otázka se týká nikoli zákonodárství, nýbrž suverenity.“ C. Schmitt, Verfassungslehre. (1928), 8. Aufl., Berlin 1993, s. 103–105, 109–110.

Podstatou nálezu je konstatování, že ústavní zákon č. 195/2009 Sb. je protiústavní pro svou jednorázovost a retroaktivnost. U jednorázovosti ÚS sám připomíná, že je možná: "Případnými výjimkami jsou buď případy přijetí aktu aplikace práva ve formě zákona (kupř. zákona o státním rozpočtu), dále případy výslovného zmocnění k vydání zákona ad hoc (kupř. ústavních zákonů vydaných dle čl. 11 a čl. 100 odst. 3 Ústavy) anebo zákony ad hoc, pro jejichž přijetí vypovídají výjimečné důvody splňující podmínky testu proporcionality (kupř. „výčtové“ restituční zákony)."

U retroaktivnosti je neuvěřitelné za protiústavní považovat nepravou retroaktivitu per se. Proč by Sněmovna nemohla rozhodnout sama o sobě? Od kdy není oprávněna k autonomii? O ústavním zákonu ČNR č. 64/1990 Sb., o volebním období České národní rady, jehož § 1 zní: "Volební období České národní rady zvolené ve volbách v roce 1990 trvá 24 měsíců," ÚS s klidem prohlásí, že protiústavní není, ačkoliv je stejně jednorázový jako ústavní zákon č. 195/2009 Sb., jen proto, že není retroaktivní. A s naprostým klidem ÚS pominul zkrácení volebního období o celý rok ČNR zvolené 23. a 24. května 1986 na 5 let usnesením předsednictva ČNR ze dne 6. března 1990, o vyhlášení voleb do ČNR, na základě § 23 odst. 2 téhož dne (sic!) schváleného zákona ČNR č. 54/1990 Sb., o volbách do České národní rady.

Co se týká komedie s ústním jednáním dne 10. září 2009, ÚS lakonicky konstatoval: "U ústního jednání nebyly předneseny žádné návrhy na doplnění dokazování a z vystoupení účastníků řízení a z jejich odpovědí na dotazy soudců nevyplynuly žádné nové skutečnosti nad rámec návrhu a písemných vyjádření k němu." (zdůrazněno mnou)

Přímo nevolený ÚS se postavil nad ústavodárce, tj. lid. Z ÚS se tak stala elitářská Rada dohlížitelů po vzoru Íránu. Souverainitu lidu nahradili souverainitou ústavního soudu. Je proto na čase na záchranu demokracie se zamyslet nad novou rolí ÚS, jak radí president republiky. V opačném případě hrozí, že ÚS zruší i právě schválený ústavní zákon o rozpouštění Sněmovny, protože se týká i té nynější, nikoliv až příští.

Navrhuji proto ÚS odebrat abstraktní kontrolu norem, aby místo politikaření měli více času na ústavní stížnosti prosťáčků. SCOTUS také nemůže zrušit právní předpisy, tahle kompetence je úlitba legalistům.

Jako druhé opatření bych zamezil ÚS, aby si hrál na první instanci tím, že bych zavedl právní normu, že přípustná je pouze ta ústavní stížnost, která brojí proti rozhodnutí NS ČR nebo NSS.

Updated.

Z Facebooku

Sešlo se mi na Facebooku hned vedle sebe:

M. R.: "Hanba sněmovny! Regulační poplatky zůstanou zachovány v současné podobě. Poslanci neschválili ani zrušení či omezení poplatků, ani změny navržené Senátem. Levice navrhovala zrušení regulačních poplatků i jejich částečné omezení."

L. K.: "Zdravotnické poplatky zůstavají beze změny. Právě to prošlo PSP. Ve zdravotnictví bude více financí na léčbu těžkých nemocí."

Veřejnoprávní vyváženost bezpracně na FB.

Trestní příkaz pro Vladimíra Stworu

via Kapitán. To skandální rozhodnutí se čekalo, a protože Stwora není známý neonacista, tak to dostal jen podmíněně. Jinak je tato záležitost pěkným vysvědčením o kvalitě českého law in action. Předně si Stwora z neznámého důvodu plete žalobu a obžalobu, ačkoliv se zde nejedná o občanskoprávní řízení, takže o žádné žalobě nemůže být ani řeči.

Na celé věci je fascinující formální i materiální stránka. Vzhledem k tomu, že k trestnému činu došlo v cizině, Ondřej Šmelhaus, okresní státní zástupce Prahy–Západ se měl namáhat odůvodnit svou příslušnost. Vzhledem k tomu, že trestný čin rouhání podle § 261a TZ není uveden v seznamu § 19 TZ (princip universality), je podmínkou trestnosti rouhání spáchaného v cizině, aby se ho dopustil český občan. S tím se ani obžaloba, ani rozhodnutí ani slovem nevypořádává.

Podle § 314f odst. 1 TŘ není součástí trestního příkazu odůvodnění. Pro odsouzeného tak zůstává mystériem, kterém tvrzením obžaloby a kterým tvrzením obhajoby soud uvěřil, nebo neuvěřil a proč. Další důvod proto, aby tento skandální právní institut z českého právního řádu vypadl.

Co do podstaty, nyní víme, že psát jakkoli antisemitské články není trestné (obžaloba, p. 2). Trestné je zejména zpochybňovat článek víry o existenci plynových komor (ibid.) a odvozeně též počet obětí, i když to součástí skutkové podstaty nebylo (obžaloba, p. 1). Nepřímo je tak zakázáno označovat vyjmenovaných 6 táborů smrti (1. Chełmno (Kulmhof), 2. Auschwitz (Oświęcim, Osvětim), 3. Majdanek, 4. Bełżec, 5. Sobibór, 6. Treblinka) za pouhé koncentrační tábory a holocaust jako podvod.

Rusko a Evropa

Alkibiades zde před časem postoval text, kde se podivoval nad tím, že Rusové mají k EU kladný vztah. Jako kdyby někdo měl ke svému jídlu záporný vztah.

Označovat EU za "geopolitický subjekt" je poněkud předčasné. EU nemá jednotnou zahraniční politiku, takže nejen z hlediska geopolitiky, ale i zahraniční politiky, jako subjekt neexistuje, nýbrž jako pouhý objekt.

Poctivost rusofilů (otázkou je, kolik z nich to skutečně dělá jen z vlastní blbosti) je jasně vidět na tom, jak hrdé obránce Západu, UK, Polsko a ČR označují za "severoatlantické pudlíky". Rusko je velmoc. Na tom, že má partnery na celém světě, není vůbec nic překvapujícího. Heslem ruské politiky není isolacionism. Nicméně these, že zájmy Západu s těmi ruskými vzájemně doplňují, je ničím nepodloženým nesmyslem. Ve skutečnosti jsou v příkrém rozporu. Hraje se totiž o to, zda Střední Evropa bude součástí Západu a zda ve Východní Evropě bude mít Západ vliv (= sanitární kordon určený k ochraně Střední Evropy), nebo zda to budou čistě ruské kolonie. Zatím se zdá, že Srbsko jsme Rusku vyrvali (stejně jako za vlády Obrenovičů) a teď se hraje o Bělorusko.

Nejde o to, že bychom s Ruskem neměli obchodovat. Ale vždy jen velice obezřetně, aby Putin zase nemohl vydírat Západ pomocí plynové války jako tomu bylo na začátku letošního roku. Putinovi pudlíci nás bijí po hlavě klackem mezinárodního práva, jako kdyby porušování mezinárodních smluv, pro Rusko tak typické, se Ruska netýkalo. Ne, hoši, tímto fetišem ničeho nedosáhnete. Řekněme jasné ne takové "spolupráci". Řekněme jasné ne appeasementu Ruska.

Ústavní krise

K nynější válce mezi Ústavním soudem a Parlamentem, kterou čeští novináři se svou typickou neschopností uměřenosti nazvali "ústavní krisí", již bylo napsáno velice mnoho a je proto otázkou, zda něco dodávat.

Osobně jsem na straně demokracie proti elitářské soudcokracii, i když exekutiva mohla a měla ve svých vyjádřeních volit mnohem uměřejnější slovník. Ale to je ta permanentní studená občanská válka, v níž od roku 1997 neustále jsme.

Soudcovský aktivism je obecně nežádoucí, k zákonodárství totiž lid povolal úplně jinou moc, i když nesouhlasím s Robespierrovou thesí, že soud nemá tvořit právo. Co s tím? Východiska naznačil David Kosař. Stejně jako on považuji za nejvíce alarmující, jak si ÚS hraje na první instanci: "ÚS mohl tuto otázku elegantně smést ze stolu např. tím, že pan Melčák „nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje“, neb se vůbec neobtěžoval jít nejprve k obecným soudům (ostatně nechápu, proč se touto podmínkou ÚS vůbec nezabýval)".

Když už máme rakouské koncentrované ústavní soudnictví, místo mnohem lepšího angloamerického difusního ústavního soudnictví, tak by se ÚS měl soustředit primárně na ústavní stížnosti, místo hypertrofie abstraktního přezkumu norem. Proto by měl být snížen počet ústavních soudců na 9 a senáty zrušeny bez náhrady. Nedůstojné odmítání podání by mělo být nahrazeno certiorari.

Ale to by znamenalo odvrhnout německou doktrínu bojující demokracie, jejímž autorem je nacista Carl Schmitt, ve prospěch procedurální demokracie a soudcovského minimalismu. "Žádná instituce, ani prezident, ani vláda, ani parlament není nad Ústavním soudem" – tento Svobodův výrok patří do Persie (شورای نگهبان قانون اساسی), nikoliv do ČR.

Putinův článek

V ČR se mnozí živí falešnou illusí, že tím, že Putin je bývalý agent KGB, že je to stejný hlupák jako byla sovětská gerontokracie. Ale to je omyl. Putinův régime je na vyšší úrovni než byl ruský kommunism. Jeho propaganda je mnohem propracovanější a jeho cíle mnohem subtilnější. V kostce je shrnuje Putinův článek, o kterém jsem již psal a který stojí za to rozebrat. Částečně tak učinil již Bohumil Doležal, ale spíše jen anekdoticky a neodpustil si paranoiu: "Člověk se jen těžko brání podezření, že česká obhajoba vyhnání Němců byla konzultována s ruskými tajnými službami." Putinův text je však mnohem hlubší; prozrazuje ruskou státní doktrínu.

Úvod jeho článku je decentní a až západně nenápadný. Rozbalí to až po chvíli.

"Vytvoření protihitlerovské koalice bylo bez přehánění zlomovou událostí v dějinách 20. století. Je to jedna z nejvýznamnějších, určujících událostí minulého století. Svět uviděl, že se státy a národy, při veškeré jejich odlišnosti, různorodosti národních snah, taktických rozporech, dokážou sjednotit ve jménu budoucnosti za účelem odporování globálnímu zlu. Dnes, kdy nás spojují společné hodnoty, jsme prostě povinni využívat tuto zkušenost spolupráce, abychom efektivně čelili společným výzvám a hrozbám, rozšiřovali globální prostor pro spolupráci, stírali takové anachronismy, jako jsou dělící linie v jakékoliv podobě."

Rusko bylo vždy konservativní. Chtělo uchovat protinapoleonskou koalici v době, kdy už byla dávno passé. Nyní chce uchovat protihitlerovskou koalici v době, kdy už je dávno passé. Putin velkoryse pomíjí, že se Západ spolčil se Zlem (Stalinem), aby potlačil jiné Zlo (Hitlera). V této nemravné koalici obětoval Střední a Východní Evropu, aby zachránil sám sebe. Těžko mu to vyčítat (košile je bližší než kabát), ale protože jsme 40 let byli ruskou obětí, musíme se pojistit proti tomu, abychom se jí znovu nestali. Německou obětí znovu nebudeme, to je jisté.

Revise II. světové války je proto českým národním zájmem. Nebojujme dávno vyhrané války, soustřeďme se na budoucnost, nebo nás Rusko spolkne.

"Partnerství Ruska a Německa se stalo příkladem vzájemného sblížení, směřování do budoucnosti - při šetrném vztahu k historické paměti. Dnes hraje rusko-německá spolupráce velmi důležitou pozitivní roli v mezinárodní a evropské politice."

Ve skutečnosti je silně negativní, protože je to trojský kůň do jednoty Západu (= EU). Není to nic jiného než nové Rapallo. Je prvořadým úkolem české zahraniční politiky proti tomuto novému Rapallu všemi silami bojovat.

A poznámka na závěr. Přes Doležalovo nadšení nad zmínkou o Katyni, Putin neudělal nic jiného než to, co udělal již Stalin. Ten taky považoval Katyň za zločin a rovněž nepřiznal, že ruský. Nicméně souhlasím s tím, že smrt 17 500 ruských zajatců v polských táborech je neodpustitelná.

Update: Podrobné Doležalovo vyjádření.

Sovětský duch

Něco pro Vodníka: Už ani v Rusku nežije sovětský duch, či lépe řečeno přízrak. Putin doslova prohlásil: "A také vzhledem k tomu, že Rusko a Polsko byly v této spravedlivé bitvě [= druhé světové válce] spojenci."

Ignorant Olšer

via Kapitán. Břetislav Olšer napsal: "Potíž je v tom, že náš trestní zákon (ani současný, ani budoucí) nezná institut trestní odpovědnosti firmy. Bylo by proto nutné podat trestní oznámení na neznámého pachatele ... Navíc se obává, že až si odsedí trest za smrt tří lidí z nedbalosti, skončí kvůli neplacení dluhů za mřížemi znovu." Vždy žasnu, jaké pitomosti jsou lidé schopni napsat a že oč méně věci rozumí, o to větší souverainitou o tom píší.

Dělnická strana je poněkud sebestředná

Dělnická strana je poněkud sebestředná, když se domnívá (či aspoň deklaruje), že ústavní soud ohrožuje konání voleb kvůli ní.

Ne, zde nejde o touhu vypořádat se s nepohodlnou politickou opozicí, ale o touhu Ústavního soudu ČR rozhodovat i o obsahu samotných ústavních zákonů. Co by politici měli udělat popsal na Jiném právu ve svém prvním komentáři trefně Libor Václavík.

O válce proti terrorismu

Jsou mezi námi stále ještě naivní jedinci - najmě mezi českými intelektuály - kteří tak nebo onak hájí americkou válku proti terrorismu. Bibličtí Američané, včetně svého presidenta, se řídí heslem "Ať neví tvá levice, co činí tvá pravice"(Mt 6:3): jednou rukou bojují proti Talibánu (s občasnými collateral damage v podobě vystřílené svatby), druhou rukou financují a řídí terroristickou odnož Al Kajdy.

Je pravda, že chomout těchto parchantů je snesitelnější než ten ruský. Mně osobně jejich prdel smrdí zcela stejně a nebudu lízat ani ji!

Rusko je třetím největším příznivcem EU

Ve Washingtonu sídlící think tank Pew Research Center nedávno zveřejnil výsledky zajímavého průzkumu, ze kterých vyplývá, že Rusko je třetím nejsilnějším příznivcem Evropské unie na světě. Výzkum, který byl mimo jiné spolufinancován deníkem New York Times a lze jej tak těžko nařknout ze zaujatosti, ukazuje, že 69% Rusů cítí k EU "kladný", nebo "víceméně kladný" vztah. Tím se řadí ihned za Jižní Koreu (74%) a Kanadu (71%). Komentátoři, kteří se ještě nedokázali vymanit z černobílého myšlení časů studené války, tak budou mít přinejmenším perné chvíle při vysvětlování, jak je možné, že země, kterou rádi obviňují z tzv. "imperiální mentality", je tak příznivě nakloněna existenci geopolitického subjektu, který expanzi jejího vlivu do Evropy zabraňuje.

Naopak se z průzkumu dá usuzovat, že Rusko vidí Evropskou unii jako politického a ekonomického partnera, jehož zájmy se s těmi ruskými vzájemně doplňují. A to vše, zdá se, navzdory zhoršeným vztahům s některými členy EU, jakými jsou v prvé řadě Británie, Polsko a Česká republika (tzv. "severoatlantičtí pudlíci"). To lze jenom uvítat, jelikož evropsko-ruské partnerství by v budoucnu mohlo přinést oběma celkům jedině prosperitu.

Dnešní kommunisté

Jiří T. Král narazil ve své glosse hned na několik zajímavých problémů. Předně, že se Britské listy jako trockistický věstník nestydí psát obdivně o kommunistických zločincích. Ale to není nic nového, to je známé dlouho. Podstatnější je otázka, zda je dobře, že se dnešní politici o umění nezajímají. Ono to není tak úplně pravda. Mecenáši v našich podmínkách prakticky neexistují, takže je suppluje stát svými dotacemi. A myslím, že je neposkytuje právě správně, což je vysoce politická otázka, kterou by se politici zabývat měli.

A je pravda, že dnešní bolševici si větu typu: "I Goebbels ve své 'genialitě' mluvil do vysokého umění např. režisérce Riefenstahlové. Koho z dnešních vládců tyto otázky zajímají?" napsat netroufnou. Příliš by totiž připomínalo Elmara Skružného.

Ostrý souboj uvnitř ODS

V ODS se rozhořel ostrý souboj. Pospíšil: "Na otázku, zda cítí v Kovářové konkurenci Pospíšil odpověděl: "O její činnosti na ministerstvu si může udělat obrázek každý sám."" Doufám, že se Topolánek v otázce Justiční mafie postaví na správnou stranu. Pravda a láska musí zvítězit nad lží na nenávistí.

Nálepky

Bohumil Doležal je zručným tvůrcem výstižných nálepek, které se vžily: Pravda a láska, Neviditelná ruka trhu. Nyní Hrad přejmenoval na Stranu modrých kořenů. Uvidíme, zda se to také prosadí.

20. výročí sametu: 20 let pohrdání lidmi

Opět vynikající shrnutí Luďka Tomana, které lze z větší části applikovat i na poměry ve většině vyspělých demokracií (tam to ovšem není tak vidět jako v Kocourkově). Další potvrzení toho, že Délský potápěč patří mezi to nejlepší na českojazyčném internetu.

Mýthus o přibírání

Fascinuje mne, jak jsou někteří lidé ochotni věřit vyloženým nesmyslům: "…chápu, že někdo bude jíst jen tři rajčata s mozarellou denně, cvičit bude dvě hodiny denně a nedostane se pod 80 kg živé váhy, i kdyby se umozarelloval a ucvičil k smrti.

* * *

Protože Martina není blbá a ví, že kdybych já jedla to co ona a hýbala se tak málo jako ona, překročím bájnou hranici 100 kilogramů během tří měsíců a budu se coby tučná koule valit světem jako pomník její dietologické neschopnosti."

Fysikální zákony platí pro každého a váha je rozdíl mezi příjmem a výdejem. Ze vzduchu se nepřibírá. Za posledních několik let jsem přibral 15 kilo a dobře vím, z čeho to je. Při tom jsem kdysi vážil těch bájných 80 kg.

Stejně tak nerozumím tomu, jak může někdo absolutisovat jeden rozměr: „No, sorry, ale to by byl skoro každej přes. Je to pro dvě osoby, takže si vem normálního chlapa, to je tak sto kilo, normální ženskou, to je tak kolem šedesáti….“ Žena, která váží 60 kg, může být stejně dobře vychtrlá jako plnoštíhlá. Záleží na výšce.

Paroubkův problém

Nejmenovaný přední novinář: "Paroubka ten Vyšehrad nějak přitahuje. Tuhle zase rozčílil Podskaláky."

Popíračská hydra zas vystrkuje hlavu

Self-hating Poláci urazili city všech Poláků, kteří přežili II. světovou válku tvrzenim, že jich nezahynulo 6,028 millionu nýbrž pouze 5,62 - 5,82 millionu. Já doufám, že příslušní popírající vědci neuniknou potrestání!

Etiketa e-mailu

Z pera Alexe Doktora.

Zaujalo mne na netu

V poslední době jsem se zájmem četl tyto články:

Předseda pardubické organizace opouští zelené, roztrhal na sobě jejich tričko
- Nějak mi to předtím uniklo. Na poměry SZ měl docela rozumné názory.

Afričanů je přes miliardu. Experti: Půjdou do Evropy
- Drsná realita, nepěkná vize poafričtění Evropy, hodně zdravé názory v diskusi k článku.

Ministerstvo primitívne zastrašuje ako za boľševika
- Nejen u nás umlčují nepohodlnou opozici.

Muž ve Vítkově střelil bývalou družku kulovnicí do hlavy, ta odpoledne zemřela
- Jaktože nejsou žádné opakující se reportáže o smutku rodiny oběti? Vždyť ve Vítkově se to tak točí.

Česká média nemají ráda politické názory, americká zase porno.
... teda pokud jej opravdu smazal Blogspot.

Nejsme už ruská kolonie

Topolánek: „Ruská reakce je skandální, nepatřičná a výmluvná. Musíme zakročit proti zpravodajským aktivitám proti českému státu důsledně a tvrdě. Nejsme už ruská kolonie.“ Další důvod, proč volit ODS.

Ach ta pravice a levice!...

Nejnověji se stal obětí myšlenkových stereotypů, upínajících se k uvedeným obsolentním a nefunkčním pojmům, Roman Joch. "Konservativní" zastánce mučení je náhle překvapen, když se "typický levičácký projev" jako antisemitismus stane charakteristikou pravicové političky, a teď neví, co s tím.

Volební prognosa

Má volební prognosa počtu poslanců: ODS 81, ČSSD 80, KSČM 27, TOP 09 7 a KDU-ČSL 5.

Pokud se lidovci dostanou do Sněmovny, bude otcem Sněmovny Jan Kasal, poslanec nepřetržitě od 6. 2. 1990.

Updated.

Další útok na svobodu slova

Celou kausu jsem sledoval dost nedbale, ale na tomto blogu sesumírovali vývoj událostí. Nátlak Israele na autora i švédskou vládu považuji za bezprecedentní. Od muslimů (v případě Mohammedových karikatur) je odlišuje to, že nehrozí bombami a vraždami. Také nezapalují ambasády. Nicméně zcela zahráli do outu jádro problému, tj. odkud ty orgány, co s nimi rabíni kšeftovali, vlastně pocházejí. Bezprecedentní je také nezájem světových medií, opět ve srovnání s událostmi kolem Jyllands-Posten.

Budoucnost Ruska?

Pan Kreutzfeld prohlásil, že má Rusko otevřenou budoucnost. Náhodou jsem narazil na tuhle zprávu: Putin srovnal Děripasku a ostatní oligarchy do lajny. Že by cesta - po zcela zjevném selhání neregulované ekonomiky - vedla tudy? Přesto, že Greenspan přiznal, že se mýlil, a přesto, že se mi líbí, když někdo donutí zbytnělého miliardáře, aby zaplatil dělníkům zadrženou mzdu, nerad bych, aby ekonomiku řídila zase strana a vláda.

Admirál v českých kinech

Po téměř roce měl 30. července 2009 v českých kinech premiéru ruský velkofilm Admirál (Адмиралъ). Nenaplnila se tak předpověď Tomáše Peciny. Ale není divu: Čeští novináři ruskou propagandu nepochopili. Fuka napsal: "Člověk, který byl zodpovědný za to, že "in Ekaterinburg alone more than 25,000 people were shot or tortured to death" je zde idolizován jako hrdina bez bázně a hany, který se navzdory osudu a zlým bolševikům (což jsou vesměs slintající domorodci) snaží ochránit svaté ideály carské Rusi před... zřejmě před ní samotnou, protože nakonec se proti němi postaví úplně všichni. Ve filmu není ani zmínka o tom, že by Kolčak za svého života udělal cokoliv kontroverzního nebo dokonce odsouzeníhodného. Byl to prostě jen idealista a věrný syn vlasti, kterého doba nepochopila."

Podle mne je smysl filmu jiný. Vedle typicky ruské idealisace Kolčaka/Putina, bylo hlavní ukázat, že hlavním zlem jsou cizinci: zejména věrolomný Francouz Janin. Bolševici sice měli špatný cíl, ale protože to jsou Rusové, tak jsou vzati na milost.

Komu se nechce do kina, má to na YouTube i s anglickými titulky. Tím konečně máme odpověď na mou otázku.

Názor z diskusse k Fukovi: "Ten váš postoj k tomu, jak jsou vyobrazeni Češi v tomto filmu, je pro mě hrozně vtipný. Přesně tak jsou totiž vyobrazeni Rusové v českých filmech, jako všemi nenáviděni burani."

Dekonstrukce médií

motto: "článek v Reflexu svou povahou také nepřímo ukazuje na to, že stále žijeme chyceni v jakémsi semi-civilizovaném či rádoby civilizovaném kulturním okruhu východní Evropy" Jan Matonoha

V dobách, kdy Britské listy, nebyly pouhým věstníkem (jejich současnou primitivní úroveň lze demonstrovat na textech sv. Trojice Kotrba – Dolejší – Čulík k 21. srpnu 1968), uveřejňovaly též pozoruhodné články. Jedním z nich je Matonohův rozbor pojednání Reflexu o gender studies.

Reflex si své nynější privilegované postavení v české mediální sféře vydobyl tím, že v první polovině 90. let byl tribunou nonkonformistů. Proti postkommunistické zaprděnosti podporoval svobodu – lehké drogy. Proti vládnoucímu karatelskému levicově liberálnímu discoursu představitelů Charty 77 nabízel pravicový éthos podnikání. Časem však zákonitě ustrnul. Matonoha to skvěle analysuje: kritisovaný článek má bombastistický slovník, je konvenční a za každou cenu ironisující. Postavy, které text zalidňují, obdařuje trivialisujícími charakteristikami: "půvabná dívka", "rebelka s dready", "milá dívka" apod.

Na druhou stranu, i Matonoha se dostává do poloh, které nemůže myslet zcela vážně: "Nevím, proč nemohla věcně konstatovat například, že feminismus podrobil učení Sigmunda Freuda kritice z hlediska jeho jednostranné androcentrické perspektivy a nevyváženosti způsobu, jakým popisuje konstituování a fungování lidské sexuality." Přesto jeho analysu příčin nezbývá než podepsat: "Svým vyzněním a celkovým přístupem autorky tento článek poukazuje na to, že znova a znova narážíme na propast mezi akademickou a žurnalistickou obcí. Bohužel způsob, jak se na tuto propast reaguje, je stále stejný. Od akademie se očekává, že se přizpůsobí lidu, masám, oprostí se od své terminologie, bude mluvit tak, aby i lidové vrstvy porozuměly… Ozvěnu komunistického diktátu po služebnosti a zprůměrňování akademické činnosti můžeme v takových požadavcích slyšet jasně, bez ohledu na to, že dnes je nahrazováno slovo ”lid” výrazem ”veřejnost” atp. Logika a půdorys takového uvažování zůstávají stejné. Avšak v současné informační společnosti by myslím měl působit tlak právě opačný, tedy tlak na to, aby novináři byli více právi svému předmětu, sledovali jej dlouhodoběji, aby k němu byli kritičtí na základě poučené znalosti a aby tudíž taková kritika posouvala věc dále, a ne ji vracela zpět k počátečnímu bodu, který je třeba znova a znova vysvětlovat a obhajovat."

Mýthus Sonnenfeldtovy doktríny

ŠOK ve svém trockistickém výplodu napsal: "Nastupující Sonnenfeldetova doktrína v USA přijala jako fakt nadvládu SSSR nad východní Evropou. Normalizace měla i druhou stranu." Jak to bylo ve skutečnosti?

Vysoký úředník US ministerstva zahraničí, Helmut Sonnenfeldt, sice skutečně fakticky uznal (a ignorovat tento fakt mohli jen nesmiřitelní), že vychoevropské národy jsou v ruském područí, ale jen proto, aby tlačil na Rusy, aby jim poskytly více autonomie. Výsledkem dodnes nedoceněné Carterovy politiky lidských práv pak bylo morální vítězství Západu nad kommunismem. Už to nebyl ohavný kapitalism v. pokrok, nýbrž svoboda v. útlak. Charta 77 je dítětem této US politiky.

Rusko je bez přátel

Financial Times: "To put it another way, what country in the world wants to be more like Russia? I cannot think of a shorter list.

* * *

Moscow will discover eventually the limitations of its capacity to obstruct. It is starving itself of foreign technology and investment. Making life difficult for the west is not the same as shaping a different international landscape. Even those who now pay notional fealty to Moscow are hedging their bets with China or the west."