Putinův článek

V ČR se mnozí živí falešnou illusí, že tím, že Putin je bývalý agent KGB, že je to stejný hlupák jako byla sovětská gerontokracie. Ale to je omyl. Putinův régime je na vyšší úrovni než byl ruský kommunism. Jeho propaganda je mnohem propracovanější a jeho cíle mnohem subtilnější. V kostce je shrnuje Putinův článek, o kterém jsem již psal a který stojí za to rozebrat. Částečně tak učinil již Bohumil Doležal, ale spíše jen anekdoticky a neodpustil si paranoiu: "Člověk se jen těžko brání podezření, že česká obhajoba vyhnání Němců byla konzultována s ruskými tajnými službami." Putinův text je však mnohem hlubší; prozrazuje ruskou státní doktrínu.

Úvod jeho článku je decentní a až západně nenápadný. Rozbalí to až po chvíli.

"Vytvoření protihitlerovské koalice bylo bez přehánění zlomovou událostí v dějinách 20. století. Je to jedna z nejvýznamnějších, určujících událostí minulého století. Svět uviděl, že se státy a národy, při veškeré jejich odlišnosti, různorodosti národních snah, taktických rozporech, dokážou sjednotit ve jménu budoucnosti za účelem odporování globálnímu zlu. Dnes, kdy nás spojují společné hodnoty, jsme prostě povinni využívat tuto zkušenost spolupráce, abychom efektivně čelili společným výzvám a hrozbám, rozšiřovali globální prostor pro spolupráci, stírali takové anachronismy, jako jsou dělící linie v jakékoliv podobě."

Rusko bylo vždy konservativní. Chtělo uchovat protinapoleonskou koalici v době, kdy už byla dávno passé. Nyní chce uchovat protihitlerovskou koalici v době, kdy už je dávno passé. Putin velkoryse pomíjí, že se Západ spolčil se Zlem (Stalinem), aby potlačil jiné Zlo (Hitlera). V této nemravné koalici obětoval Střední a Východní Evropu, aby zachránil sám sebe. Těžko mu to vyčítat (košile je bližší než kabát), ale protože jsme 40 let byli ruskou obětí, musíme se pojistit proti tomu, abychom se jí znovu nestali. Německou obětí znovu nebudeme, to je jisté.

Revise II. světové války je proto českým národním zájmem. Nebojujme dávno vyhrané války, soustřeďme se na budoucnost, nebo nás Rusko spolkne.

"Partnerství Ruska a Německa se stalo příkladem vzájemného sblížení, směřování do budoucnosti - při šetrném vztahu k historické paměti. Dnes hraje rusko-německá spolupráce velmi důležitou pozitivní roli v mezinárodní a evropské politice."

Ve skutečnosti je silně negativní, protože je to trojský kůň do jednoty Západu (= EU). Není to nic jiného než nové Rapallo. Je prvořadým úkolem české zahraniční politiky proti tomuto novému Rapallu všemi silami bojovat.

A poznámka na závěr. Přes Doležalovo nadšení nad zmínkou o Katyni, Putin neudělal nic jiného než to, co udělal již Stalin. Ten taky považoval Katyň za zločin a rovněž nepřiznal, že ruský. Nicméně souhlasím s tím, že smrt 17 500 ruských zajatců v polských táborech je neodpustitelná.

Update: Podrobné Doležalovo vyjádření.

Sovětský duch

Něco pro Vodníka: Už ani v Rusku nežije sovětský duch, či lépe řečeno přízrak. Putin doslova prohlásil: "A také vzhledem k tomu, že Rusko a Polsko byly v této spravedlivé bitvě [= druhé světové válce] spojenci."

Ignorant Olšer

via Kapitán. Břetislav Olšer napsal: "Potíž je v tom, že náš trestní zákon (ani současný, ani budoucí) nezná institut trestní odpovědnosti firmy. Bylo by proto nutné podat trestní oznámení na neznámého pachatele ... Navíc se obává, že až si odsedí trest za smrt tří lidí z nedbalosti, skončí kvůli neplacení dluhů za mřížemi znovu." Vždy žasnu, jaké pitomosti jsou lidé schopni napsat a že oč méně věci rozumí, o to větší souverainitou o tom píší.

Dělnická strana je poněkud sebestředná

Dělnická strana je poněkud sebestředná, když se domnívá (či aspoň deklaruje), že ústavní soud ohrožuje konání voleb kvůli ní.

Ne, zde nejde o touhu vypořádat se s nepohodlnou politickou opozicí, ale o touhu Ústavního soudu ČR rozhodovat i o obsahu samotných ústavních zákonů. Co by politici měli udělat popsal na Jiném právu ve svém prvním komentáři trefně Libor Václavík.

O válce proti terrorismu

Jsou mezi námi stále ještě naivní jedinci - najmě mezi českými intelektuály - kteří tak nebo onak hájí americkou válku proti terrorismu. Bibličtí Američané, včetně svého presidenta, se řídí heslem "Ať neví tvá levice, co činí tvá pravice"(Mt 6:3): jednou rukou bojují proti Talibánu (s občasnými collateral damage v podobě vystřílené svatby), druhou rukou financují a řídí terroristickou odnož Al Kajdy.

Je pravda, že chomout těchto parchantů je snesitelnější než ten ruský. Mně osobně jejich prdel smrdí zcela stejně a nebudu lízat ani ji!

Rusko je třetím největším příznivcem EU

Ve Washingtonu sídlící think tank Pew Research Center nedávno zveřejnil výsledky zajímavého průzkumu, ze kterých vyplývá, že Rusko je třetím nejsilnějším příznivcem Evropské unie na světě. Výzkum, který byl mimo jiné spolufinancován deníkem New York Times a lze jej tak těžko nařknout ze zaujatosti, ukazuje, že 69% Rusů cítí k EU "kladný", nebo "víceméně kladný" vztah. Tím se řadí ihned za Jižní Koreu (74%) a Kanadu (71%). Komentátoři, kteří se ještě nedokázali vymanit z černobílého myšlení časů studené války, tak budou mít přinejmenším perné chvíle při vysvětlování, jak je možné, že země, kterou rádi obviňují z tzv. "imperiální mentality", je tak příznivě nakloněna existenci geopolitického subjektu, který expanzi jejího vlivu do Evropy zabraňuje.

Naopak se z průzkumu dá usuzovat, že Rusko vidí Evropskou unii jako politického a ekonomického partnera, jehož zájmy se s těmi ruskými vzájemně doplňují. A to vše, zdá se, navzdory zhoršeným vztahům s některými členy EU, jakými jsou v prvé řadě Británie, Polsko a Česká republika (tzv. "severoatlantičtí pudlíci"). To lze jenom uvítat, jelikož evropsko-ruské partnerství by v budoucnu mohlo přinést oběma celkům jedině prosperitu.

Dnešní kommunisté

Jiří T. Král narazil ve své glosse hned na několik zajímavých problémů. Předně, že se Britské listy jako trockistický věstník nestydí psát obdivně o kommunistických zločincích. Ale to není nic nového, to je známé dlouho. Podstatnější je otázka, zda je dobře, že se dnešní politici o umění nezajímají. Ono to není tak úplně pravda. Mecenáši v našich podmínkách prakticky neexistují, takže je suppluje stát svými dotacemi. A myslím, že je neposkytuje právě správně, což je vysoce politická otázka, kterou by se politici zabývat měli.

A je pravda, že dnešní bolševici si větu typu: "I Goebbels ve své 'genialitě' mluvil do vysokého umění např. režisérce Riefenstahlové. Koho z dnešních vládců tyto otázky zajímají?" napsat netroufnou. Příliš by totiž připomínalo Elmara Skružného.

Ostrý souboj uvnitř ODS

V ODS se rozhořel ostrý souboj. Pospíšil: "Na otázku, zda cítí v Kovářové konkurenci Pospíšil odpověděl: "O její činnosti na ministerstvu si může udělat obrázek každý sám."" Doufám, že se Topolánek v otázce Justiční mafie postaví na správnou stranu. Pravda a láska musí zvítězit nad lží na nenávistí.

Nálepky

Bohumil Doležal je zručným tvůrcem výstižných nálepek, které se vžily: Pravda a láska, Neviditelná ruka trhu. Nyní Hrad přejmenoval na Stranu modrých kořenů. Uvidíme, zda se to také prosadí.

20. výročí sametu: 20 let pohrdání lidmi

Opět vynikající shrnutí Luďka Tomana, které lze z větší části applikovat i na poměry ve většině vyspělých demokracií (tam to ovšem není tak vidět jako v Kocourkově). Další potvrzení toho, že Délský potápěč patří mezi to nejlepší na českojazyčném internetu.

Mýthus o přibírání

Fascinuje mne, jak jsou někteří lidé ochotni věřit vyloženým nesmyslům: "…chápu, že někdo bude jíst jen tři rajčata s mozarellou denně, cvičit bude dvě hodiny denně a nedostane se pod 80 kg živé váhy, i kdyby se umozarelloval a ucvičil k smrti.

* * *

Protože Martina není blbá a ví, že kdybych já jedla to co ona a hýbala se tak málo jako ona, překročím bájnou hranici 100 kilogramů během tří měsíců a budu se coby tučná koule valit světem jako pomník její dietologické neschopnosti."

Fysikální zákony platí pro každého a váha je rozdíl mezi příjmem a výdejem. Ze vzduchu se nepřibírá. Za posledních několik let jsem přibral 15 kilo a dobře vím, z čeho to je. Při tom jsem kdysi vážil těch bájných 80 kg.

Stejně tak nerozumím tomu, jak může někdo absolutisovat jeden rozměr: „No, sorry, ale to by byl skoro každej přes. Je to pro dvě osoby, takže si vem normálního chlapa, to je tak sto kilo, normální ženskou, to je tak kolem šedesáti….“ Žena, která váží 60 kg, může být stejně dobře vychtrlá jako plnoštíhlá. Záleží na výšce.

Paroubkův problém

Nejmenovaný přední novinář: "Paroubka ten Vyšehrad nějak přitahuje. Tuhle zase rozčílil Podskaláky."

Popíračská hydra zas vystrkuje hlavu

Self-hating Poláci urazili city všech Poláků, kteří přežili II. světovou válku tvrzenim, že jich nezahynulo 6,028 millionu nýbrž pouze 5,62 - 5,82 millionu. Já doufám, že příslušní popírající vědci neuniknou potrestání!

Etiketa e-mailu

Z pera Alexe Doktora.

Zaujalo mne na netu

V poslední době jsem se zájmem četl tyto články:

Předseda pardubické organizace opouští zelené, roztrhal na sobě jejich tričko
- Nějak mi to předtím uniklo. Na poměry SZ měl docela rozumné názory.

Afričanů je přes miliardu. Experti: Půjdou do Evropy
- Drsná realita, nepěkná vize poafričtění Evropy, hodně zdravé názory v diskusi k článku.

Ministerstvo primitívne zastrašuje ako za boľševika
- Nejen u nás umlčují nepohodlnou opozici.

Muž ve Vítkově střelil bývalou družku kulovnicí do hlavy, ta odpoledne zemřela
- Jaktože nejsou žádné opakující se reportáže o smutku rodiny oběti? Vždyť ve Vítkově se to tak točí.

Česká média nemají ráda politické názory, americká zase porno.
... teda pokud jej opravdu smazal Blogspot.

Nejsme už ruská kolonie

Topolánek: „Ruská reakce je skandální, nepatřičná a výmluvná. Musíme zakročit proti zpravodajským aktivitám proti českému státu důsledně a tvrdě. Nejsme už ruská kolonie.“ Další důvod, proč volit ODS.

Ach ta pravice a levice!...

Nejnověji se stal obětí myšlenkových stereotypů, upínajících se k uvedeným obsolentním a nefunkčním pojmům, Roman Joch. "Konservativní" zastánce mučení je náhle překvapen, když se "typický levičácký projev" jako antisemitismus stane charakteristikou pravicové političky, a teď neví, co s tím.

Volební prognosa

Má volební prognosa počtu poslanců: ODS 81, ČSSD 80, KSČM 27, TOP 09 7 a KDU-ČSL 5.

Pokud se lidovci dostanou do Sněmovny, bude otcem Sněmovny Jan Kasal, poslanec nepřetržitě od 6. 2. 1990.

Updated.

Další útok na svobodu slova

Celou kausu jsem sledoval dost nedbale, ale na tomto blogu sesumírovali vývoj událostí. Nátlak Israele na autora i švédskou vládu považuji za bezprecedentní. Od muslimů (v případě Mohammedových karikatur) je odlišuje to, že nehrozí bombami a vraždami. Také nezapalují ambasády. Nicméně zcela zahráli do outu jádro problému, tj. odkud ty orgány, co s nimi rabíni kšeftovali, vlastně pocházejí. Bezprecedentní je také nezájem světových medií, opět ve srovnání s událostmi kolem Jyllands-Posten.

Budoucnost Ruska?

Pan Kreutzfeld prohlásil, že má Rusko otevřenou budoucnost. Náhodou jsem narazil na tuhle zprávu: Putin srovnal Děripasku a ostatní oligarchy do lajny. Že by cesta - po zcela zjevném selhání neregulované ekonomiky - vedla tudy? Přesto, že Greenspan přiznal, že se mýlil, a přesto, že se mi líbí, když někdo donutí zbytnělého miliardáře, aby zaplatil dělníkům zadrženou mzdu, nerad bych, aby ekonomiku řídila zase strana a vláda.

Admirál v českých kinech

Po téměř roce měl 30. července 2009 v českých kinech premiéru ruský velkofilm Admirál (Адмиралъ). Nenaplnila se tak předpověď Tomáše Peciny. Ale není divu: Čeští novináři ruskou propagandu nepochopili. Fuka napsal: "Člověk, který byl zodpovědný za to, že "in Ekaterinburg alone more than 25,000 people were shot or tortured to death" je zde idolizován jako hrdina bez bázně a hany, který se navzdory osudu a zlým bolševikům (což jsou vesměs slintající domorodci) snaží ochránit svaté ideály carské Rusi před... zřejmě před ní samotnou, protože nakonec se proti němi postaví úplně všichni. Ve filmu není ani zmínka o tom, že by Kolčak za svého života udělal cokoliv kontroverzního nebo dokonce odsouzeníhodného. Byl to prostě jen idealista a věrný syn vlasti, kterého doba nepochopila."

Podle mne je smysl filmu jiný. Vedle typicky ruské idealisace Kolčaka/Putina, bylo hlavní ukázat, že hlavním zlem jsou cizinci: zejména věrolomný Francouz Janin. Bolševici sice měli špatný cíl, ale protože to jsou Rusové, tak jsou vzati na milost.

Komu se nechce do kina, má to na YouTube i s anglickými titulky. Tím konečně máme odpověď na mou otázku.

Názor z diskusse k Fukovi: "Ten váš postoj k tomu, jak jsou vyobrazeni Češi v tomto filmu, je pro mě hrozně vtipný. Přesně tak jsou totiž vyobrazeni Rusové v českých filmech, jako všemi nenáviděni burani."

Dekonstrukce médií

motto: "článek v Reflexu svou povahou také nepřímo ukazuje na to, že stále žijeme chyceni v jakémsi semi-civilizovaném či rádoby civilizovaném kulturním okruhu východní Evropy" Jan Matonoha

V dobách, kdy Britské listy, nebyly pouhým věstníkem (jejich současnou primitivní úroveň lze demonstrovat na textech sv. Trojice Kotrba – Dolejší – Čulík k 21. srpnu 1968), uveřejňovaly též pozoruhodné články. Jedním z nich je Matonohův rozbor pojednání Reflexu o gender studies.

Reflex si své nynější privilegované postavení v české mediální sféře vydobyl tím, že v první polovině 90. let byl tribunou nonkonformistů. Proti postkommunistické zaprděnosti podporoval svobodu – lehké drogy. Proti vládnoucímu karatelskému levicově liberálnímu discoursu představitelů Charty 77 nabízel pravicový éthos podnikání. Časem však zákonitě ustrnul. Matonoha to skvěle analysuje: kritisovaný článek má bombastistický slovník, je konvenční a za každou cenu ironisující. Postavy, které text zalidňují, obdařuje trivialisujícími charakteristikami: "půvabná dívka", "rebelka s dready", "milá dívka" apod.

Na druhou stranu, i Matonoha se dostává do poloh, které nemůže myslet zcela vážně: "Nevím, proč nemohla věcně konstatovat například, že feminismus podrobil učení Sigmunda Freuda kritice z hlediska jeho jednostranné androcentrické perspektivy a nevyváženosti způsobu, jakým popisuje konstituování a fungování lidské sexuality." Přesto jeho analysu příčin nezbývá než podepsat: "Svým vyzněním a celkovým přístupem autorky tento článek poukazuje na to, že znova a znova narážíme na propast mezi akademickou a žurnalistickou obcí. Bohužel způsob, jak se na tuto propast reaguje, je stále stejný. Od akademie se očekává, že se přizpůsobí lidu, masám, oprostí se od své terminologie, bude mluvit tak, aby i lidové vrstvy porozuměly… Ozvěnu komunistického diktátu po služebnosti a zprůměrňování akademické činnosti můžeme v takových požadavcích slyšet jasně, bez ohledu na to, že dnes je nahrazováno slovo ”lid” výrazem ”veřejnost” atp. Logika a půdorys takového uvažování zůstávají stejné. Avšak v současné informační společnosti by myslím měl působit tlak právě opačný, tedy tlak na to, aby novináři byli více právi svému předmětu, sledovali jej dlouhodoběji, aby k němu byli kritičtí na základě poučené znalosti a aby tudíž taková kritika posouvala věc dále, a ne ji vracela zpět k počátečnímu bodu, který je třeba znova a znova vysvětlovat a obhajovat."

Mýthus Sonnenfeldtovy doktríny

ŠOK ve svém trockistickém výplodu napsal: "Nastupující Sonnenfeldetova doktrína v USA přijala jako fakt nadvládu SSSR nad východní Evropou. Normalizace měla i druhou stranu." Jak to bylo ve skutečnosti?

Vysoký úředník US ministerstva zahraničí, Helmut Sonnenfeldt, sice skutečně fakticky uznal (a ignorovat tento fakt mohli jen nesmiřitelní), že vychoevropské národy jsou v ruském područí, ale jen proto, aby tlačil na Rusy, aby jim poskytly více autonomie. Výsledkem dodnes nedoceněné Carterovy politiky lidských práv pak bylo morální vítězství Západu nad kommunismem. Už to nebyl ohavný kapitalism v. pokrok, nýbrž svoboda v. útlak. Charta 77 je dítětem této US politiky.

Rusko je bez přátel

Financial Times: "To put it another way, what country in the world wants to be more like Russia? I cannot think of a shorter list.

* * *

Moscow will discover eventually the limitations of its capacity to obstruct. It is starving itself of foreign technology and investment. Making life difficult for the west is not the same as shaping a different international landscape. Even those who now pay notional fealty to Moscow are hedging their bets with China or the west."

Ignorant Karel Hvížďala II

Karla Hvížďalu nemá cenu číst; člověk se vždycky rozčílí nad jeho fatální neznalostí elementárních pojmů a faktů. Tak i teď napsal: "Dne 28. října 1938 uveřejnilo Právo lidu provolání: „Občané a občanky! Pracující lidé měst a venkova! V textu stálo, že Antonín Hampl byl zmocněn k jednání k utvoření demokratické strany všech pracujících. Sociální demokraté pak spolu se skupinkou národních socialistů okolo bývalého generálního tajemníka Karla Moudrého utvořili 11.prosince 1938 Národní stranu práce, tedy obdobu jakési velké koalice."

Pomiňme, že mu tam chybí jedny uvozovky, takže není patrné, kde citát končí. Ale označit Národní stranu práce za velkou koalici, to už je trochu moc. Ve skutečnosti to byla sjednocená socialistická strana, která byla v opposici k vládní Straně národní jednoty, tedy žádná velká koalice.

Podle Hvížďaly je druhá republika "jedno z nejhorších období našich moderních dějin". Ne že by autoritativní demokracie byla optimální régime. Nicméně nebyly tam justiční vraždy, ani genocida, na rozdíl od III. republiky (1945–8). Byla tam vláda a opposice. O tom, které období bylo horší, si každý nestranný čtenář může rozhodnout sám.

Zahraniční politika ČSSD

Lubomír Zaorálek: "Dnes jste signatářem dopisu Baracku Obamovi, v němž se odchylujete od základní evropské perspektivy, zdůrazňujete rozdílnost názorů členů EU a rozvíjíte Topolánkovu politiku Česka jako dodatku Spojených států amerických. Navíc se po neslavném odchodu George Bushe jr. znovu dovoláváte jeho silové politiky a chcete budovat alianci proti Rusku. Stále mluvíte o „čecháčkovství“, které si nepřeje kouli v Brdech. Ale copak jsou „čecháčci“ všichni, kteří odmítají politiku síly ve světě a souhlasí s Barackem Obamou, že svět potřebuje změnu?"

Sorry, ale protiamerická a proruská politika ČSSD pro mne znamená, že tuto stranu volit nemohu.

Zásady redakční politiky

Mým cílem je, aby Lucerna wikipedie měla jistou úroveň. K tomu patří nejen kvalitní obsah, ale i kvalitní forma. Pro články tedy stanovím jisté zásady, abych předešel zbytečným konfliktům a nedorozuměním:

1. Na LW je možno přispívat v libovolném jazyce, pokud ten jazyk dostatečně ovládáte. Každý jazyk má pravidla, pravopisná či jiná. Ta je nutno dodržovat. V češtině k nim patří používání diakritických znamének (háčků a čárek). Pokud z nějakého neznámého důvodu si odmítáte nainstallovat českou klávesnici (návod pro Windows XP), tak laskavě doplňte háčky a čárky automatem.
2. K elementárním znalostem práce s počítačem patří rozlišování mezi měkkým a tvrdým koncem řádku. Zdá-li se Vám, že řádek končí divně uprostřed, je to proto, že tam někdo vložil konec odstavce. Ten ručně odstraňte a řádek se pak automaticky zarovná sám.
3. Internet se postaven na hypertextu. To znamená, že klíčová slova můžete vysvětlit hlubokým odkazem na jiný text, jako jsem zde udělal u hypertextu.
4. Ač se to někomu nemusí líbit, i na Internetu platí autorské právo. To znamená, že není přípustné krást cizí texty. Je přípustné je jen v rozumné míře citovat.
5. Na rozdíl od psaní kommentářů má Blogger velice sofistikovaný formulář pro psaní článků, včetně náhledu. Tak ho laskavě používejte.
   

Věřím, že tato pravidla pro Vás nebudou příliš obtížná, takže nebudu muset odstraňovat texty, které je splňovat nebudou.

Američani byli varováni

Otiskuji odkaz na obdržený článek pod názvem: Americans were warned by a Socialist (= Norman Thomas).

I believe we have too many people in America that are blind and do not even know what socialism really is, just like Thomas said “... without knowing how it happened.”

"The Constitution is not an instrument for the government to restrain the people, it is an instrument for the people to restrain the government."
—Patrick Henry

Ještě nedávno bychom se vysmáli někomu, kdybychom takové řeči slyšeli. Ovšem nebýt Internetu, ani dnes bychom nevěděli, že se nad námi smráká.

Updated: Podstatně přepracoval – Guy Peters.

Proč škola zabíjí kreativitu?

Zajímavá přednáška.

Fanatický sionista Jan Schneider

Ve svém minulém příspěvku jsem napsal své formální výhrady k názorům Jana Schneidera. Nyní je na čase okommentovat jeho názory obsahově. Je přitom fascinující, jak se potvrzuje, že neokonservativci jsou pouhou trockistickou sektou (tedy ultralevicí :-) s inspirací v nacistovi Carlu Schmittovi ("společnost také chce vymezit jisté hranice, kdy začne své občany aktivně bránit před těmi, kteří si na jejich konto (i na konto historie) chtějí posunout své hranice "svobody"").

Schneider napsal: "Svoboda je neoddělitelná od odpovědnosti, a jistě nejsem sám, kdo si ji vykládá ve smyslu neurážení druhých…" Svoboda je tedy pro něj poznaná nutnost v engelsovském smyslu slova a stejně jako všichni levičáci není schopen odlišit individuum od kolektivu. Zatímco svoboda skutečně končí u svobody jiného individua, kolektiv žádná práva nemá. Tam svoboda individua nekončí.

Jedním z největších výsledků osvícenství je, že povýšilo politiku nad morálku. Není divu. Nejstrašnějších sto let dějin (1550–1650) nebyly jen úděsné náboženské války, včetně tak ohavných massakrů, jako je bartolomějská noc (23./24. 8. 1572). Bylo to i sto let zabíjení čarodějnic.

K dokonalosti byl princip povýšení politiky nad morálku doveden v USA. Ačkoliv jsou Američané silně věřící, je to nejvíce sekulární stát na světě. Důvodem je, že ve sporu o státní církev by se navzájem pozabíjeli.

Ovšem moralisté všeho druhu se s tím nesmířili. Moralistickou reakcí byl nejen jakobínský terror, ale též nacism a kommunism.

"Je sporné, jaký význam v celém processu sehrály totalitní režimy 20. století. Ve své úvodní fasi (těsně po revoluci) právo odhodily jako nepotřebný balast a morálku (svérázně chápanou, např. jako "revoluční právní vědomí") povýšily nad právo. To vedlo tak enormnímu porušování lidských práv, že to bylo neúnosné i pro diktaturu, s omezenou zpětnou vazbou. Ve fasi konsolidace ("normalisace") régimu proto dochází k opačnému extrému, hypertrofii a nadvládě psaného práva nad mravností. Totalitní stát se navenek tváří jako právní, v němž se úzkostlivě dbá na dodržování zákonnosti, ve skutečnosti je však prosazována vůle diktátora (i kollektivního – oligarchie) pseudoprávními prostředky bez korrektivu v přirozeném právu. Tradice je odhozena jako stará veteš bránící a brzdící pokrok. Tím došlo ve jménu objektivisace k definitivnímu odosobnění práva: úředník nebo soudce je tu chápan jako stroj na aplikaci právní normy, jeho rozhodovací prostor je positivním právem silně omezen a nesmí být ovlivněn ani subjektivním pocitem, že rozhoduje nespravedlivě a v rozporu s dobrými mravy."

Společné těmto moralistům je aggressivní universalism: vývoz revoluce/demokracie (definiční znak trockismu). Aby nebylo mýlky, já jsem také universalista, protože se domnívám, že západní hodnoty jsou superiorní ostatním. Avšak na rozdíl od neokonservativních trockistů je nehodlám nikomu nutit.

Společné pro neokonservativce je rovněž neutuchající sobectví. Aby neutrpěla kolektivní mythologie bývalých vězňů koncentračních táborů, zavřeme její bořitele. Ale Προμηθεύς bohům oheň nakonec ukradl. Dále jsou ovládáni morální panikou. Trpí kolektivní paranoiou: "A v případě, že se začnou kumulovat příznaky, které vedly k šoa, mám dokonce povinnost konat." Ve skutečnosti antisemitism již byl po vzoru Lenina prohlášen za těžký zločin.

Nový je zákaz blasfémie: "situace, kdy se bude v přítomnosti přeživších šoa diskutovat o tom, zdali byly plynové komory, či nikoliv. Taková situace však vyžaduje, aby diskutující byli nejen "prosti morálky", ale aby jejich sociální inteligence byla pod bodem mrazu". Rouhač je prohlášen za netvora a vyobcován ze společnosti slušných lidí. Ale o tom jsme debatovali mnohokrát.

Jak známo, k semitským tradicím patří zákaz zobrazovat Boha a člověka, vyslovovat tabuisovaná slova, jako je Bůh či sprostá slova. Nově do toho okruhu patří i samo slovo semitský. Je to zcela logické. Je to proto, že když zakážeme pojem, tak vyloučíme i předmět bádání, byť bychom hledali třeba jen positiva. Můžeme snadno totiž najít i negativa. Proto je hledání společných znaků Židů a Arabů krajně nevhodné.

Neokonservativci mají dvojí morálku. Pro oprávněnost kritiky neokonservativismu vyžadují konstruktivnost (tj. neodmítat fenomén jako celek) a vyváženost (tj. uvést i positivní stránky). Pro ně samotné tento tvrdý požadavek neplatí. Palestince je možno kritisovat bez toho, aniž by se uvedlo, co je k jejich zoufalému chování vede.

Konečně posledním znakem neokonservativismu je neschopnost sebereflexe. Schneider uvádí: "Civilizace je třeba snaha zkvalitnit život, nikoliv ovšem na úkor druhého. Je to uměřenost, nikoliv agrese. Je to poznání, nikoliv arogance. Je to pokora, nikoliv urážení." Ano. Ale to vše neokonservativism silně postrádá, jak vidíme v postavení nebohých Palestinců v rukách ruských kolonistů.

Schneider píše, že je "otázka, zda by svět byl k žití, kdyby se takto chovali všichni." To je vskutku ústřední otázka. Kdyby zvítězili nepřátelé svobody a nepřátelé lidských práv jako je Schneider, svět by k žití nebyl. Mohli bychom jen vegetovat jako za vlády Trockého.

Update: Schneider se od neokonservativismu distancoval.

O Zvacím dopise na Britských listech

Výstižně charakterisoval tzv. "Zvací dopis" a jeho autory Jan Prokeš. Článek poukazuje na jejich nepochopení současné situace, jejich zcela otevřenou nedůvěru vůči EU, jehož jsme se stali členem a v neposlední řadě i chladné reakce z USA („V zásadě nás žádají, abychom na jejich obranu riskovali třetí světovou válku.“, Economist) . Tresť celého článku shrnuje následující výrok:

"Nemůže být výmluvnějšího svědectví o selhání tehdejších vůdců a „ideologů“ sametové revoluce než jsou jejich dnešní zahraničně- politické postoje. Z bojovníků za svobodu, demokracii, lidská práva, z vězňů svědomí a morálních autorit národa se stali vášniví obhájci imperiálních zájmů, jednostranných vojenských řešení konfliktů a tudíž vědomí či nevědomí protagonisté zájmů vojensko-průmyslového komplexu."

Amen.

Puritáni z Práva

Po puritánech z Mladé fronty přišli na řadu puritáni z Práva. To, že slovník vedoucího policisty je omezen na slova typu "píča" či "kurva" je sice smutné, ale to je spíše osobní visitka toho primitiva. Mnohem horší je jeho bezúčelné řvaní, kterým si chce marně vynutit autoritu. Na to se měli novináři zaměřit, ale je více fascinují vulgarity. Svůj k svému.

Update: O celé affaiře napsal i Nautilus. Není překvapivé, že ve zcela opačném duchu.

Šest milionů párů ponožek

"To má prostě taky co dělat s penězi! Celý stát se stal státem zlodějů a lupičů! Peníze! Ale pamatujte: to nebylo tak jednoduché. Oni věděli, co dělají. Koneckonců máme co dělat s šesti miliony obětí. Einsatzkommandos své oběti donutili se svléct před tím než je zabili, aby získali jejich šaty nepoškozené. Tedy, šest milionů párů ponožek a bot a brýlí a [?] a hodinek. Šest milionů... Co chtěli?" oznamuje dramatickým hlasem Elie Wiesel na otevření Konference o holokaustu na Žofíně (cca na 42:28)

S ohledem na skutečné oběti holokaustu nedávám pod tento post label "Humor"...

Kdo chce kam, pomozme mu tam

V zajímavé debatě na Délském potápěči se zničeho nic vynořil fanatický neokonservativec sionista Schneider a začal nesmírně ad personam útočit na přítomné paleokonservativce, Vodníka, Alkibiada a Caru al Sol. Jeho hlavní argument byl vypůjčený od Čulíka: Pseudonym není člověk, s takovým zbabělcem není možno diskutovat. Co na tom, že největší český básník, Václav Jebavý, psal pod pseudonymem. Co na tom, že pod pseudonymem psal i Vladimír Vašek či Vítězslav Nezval. Zřejmě ani Tomáš Masaryk či Vladimir Uljanov nejsou argumentem.

Laciná kritika pseudonymů zapomíná na to, že není příjmení jako příjmení. Zatímco německých Krejčích je v ČR 1610, nositelů mého příjmení jen 91, Alkibiadova dokonce jen 18. Všichni, kterých je v ČR více 100, nemají morální právo žádat po nás, abychom psali pod svým pravým jménem, protože to má na nás odlišný dopad než na ně. Je to diskriminace: zacházení s různým stejně.

Zatímco poloanonymního Schneidera jsem před tím neznal, slavného frankistu z iDNES ano. A je mi při tom zcela lhostejné, že nevím, jak se jmenuje doopravdy. Nicméně pan Jan Schneider chtěl, abychom ho poznali, a proto se pochlubil, že podepsal Chartu 77, což mu zřejmě mělo dát morální vysvědčení pro nynější nehoráznosti. K tomu dodávám: I když je příčinou statečnosti adolescentní nerozvážnost, nic to na odvaze neubírá. Nicméně statečnost není morální per se. Avraham Tehomi byl statečný, stejně jako Ze'ev Eckstein nebo Jigal Amir. Přesto to byli sprostí vrazi. Aby statečnost byla morální, musí mít spravedlivý cíl.

Nyní tedy již víme, že Schneider je bývalý agent BIS a policista. A co dál?

Updated.

K-strategie politické korrektnosti

Je dnes velice modní strefovat se do katholíků. Katholíci proti tomu nemohou nic dělat, neboť religionistika je rozvinutá věda, která už nikoho nepohoršuje. Má-li však takový posměváček skutečně koule, měl by své zraky obrátit jinam, kde za nesprávné názory skutečně hrozí intelektuální poprava.

Může začít třeba u všeobecně oblíbené postavy a analysovat, do jaké míry je přirovnání sociální demokracie k nacistům naplněním K-strategie. Před tím by si však měl nastudovat odbornou literaturu: I, II a III.

Updated.

Každý to jednou pochopí

Filip napsal zajímavou úvahu o fenoménu, kterému velice nepřesně říká veřejné blogy, nicméně přesnější označení to nemá. Já bych jim říkal novinové blogy. V československém prostoru bylo na počátku SME, slovenská Mladá fronta. Ta prakticky beze změny přejala její engine a už to jelo. V ČR jí může konkurovat jen Respekt a Aktuálně, nicméně na ten druhý lze psát jen na pozvání. Jinak ale vlastní blogy mají prakticky každé noviny či časopis: Právo, Lidové noviny, Hospodářské noviny (stejný princip jako Aktuálně), Týden a další.

Psát na novinový blog znamená vyměnit něco za něco: 10x větší čtenost za povinné pravé jméno a podobenku (ÚOOÚ na to dokonce řešil stížnost), zákaz sprostých slov jako je píča, čurák, mrdat apod., neustálý dozor censora (pro šťouraly: v přeneseném smyslu slova, censura ve vlastním slova smyslu v českých zemích neexistuje od roku 1848) vznešeně označovaného jako administrátor a nemožnost spravovat diskusse (přesněji řečeno: mazat idioty). Přidruženým fenoménem je posedlost "karmou" a titulkou. Na rozdíl od Filipa bych však SEO novinových blogů nepřeceňoval. Blogy mají nahodnocené umístění ve vyhledávačích obecně a porazit iDNES není nic obtížného.

Proto bych na novinový blog nikdy nepsal (leda snad na pozvání). To, že to nestojí za to, mi bylo jasné vždycky, ačkoliv nepatřím k první generaci českých bloggerů z října 2002 jako Filip Rožánek, Pixy, Lukáš Oborský a další. Lucerna wikipedie, která existuje od srpna 2005, tedy právě 4 roky, má čtenost 200–300 čtenářů denně, což není tak málo a pro uspokojení ega to stačí.

Blogger není špatný blogovací systém. Subjektivně mi přijde lepší než WordPress, kde je odporné vyskakovací okno u odkazů. Z českých systémů jasně vede eBlog; jak někdo může používat příšernost Bloguje, nikdy nepochopím.

Puritáni v Mladé frontě

Člověk někdy opravdu žasne, jak nečekaných výkonů jsou naši novináři schopni. Jeden z nich právě vychodil nedělní školu, když tu narazil na stránky poslankyně ČSSD, Ladislavy Zelenkové. Byl ze sprostých vtipů v takovém shocku, že sedl a napsal o tom celý článek. Poslankyně na něj reagovala.

Nejsprostější vtip zřejmě smazala. Protože jsou mi mladofrontovní krasoduchové u prdele, přináším ho v plném znění, bez pokryteckého tečkování:

Pepíček letí ve škole po chodbě a jen tak tak že nesrazí pana ředitele. Ten ho chytí za límec a dává mu lekci: "Teď se pěkně vrátíš, v klidu půjdeš okolo mě a pozdravíš mě tak, jak to dělá tvůj tatínek, když se potká se svými známými!" Pepíček se o několik kroků vrátí, nacpe si ruce do kapes, dojde k řediteli, praští ho po zádech, až mu spadnou brejle a na celou školu řve: "Nazdar ty starej čuráku, sto let jsem tvojí plešatou hlavu neviděl, tos eště nechcíp, kurevníku jeden?"

I Kill People

Slavný Jon Lajoie nejprve jako hip hopper MC Vagina s nezapomenutelným veršem:

Guns don't kill people
I kill people, with guns

Poté v parodii U2.

Dva lidé, kteří poslali Marxe do starého železa

Zatímco Lombrosovi, Becherovi či Spurzheimovi dnes nikdo nevěří, Marx z neznámých důvodů dodnes požívá autority. Přitom jeho theorie není ničím než mixem Ricardovy pracovní theorie hodnoty a Malthusovy theorie populace, podle níž populace roste geometrickou řadou, zatímco zdroje jen arimetickou.

Pracovní theorii hodnoty vyvrátil v roce 1871 Carl Menger theorií mezního užitku. Malthusův katastrofism vyvrátil v roce 1942 Joseph Schumpeter theorií kreativní destrukce. Není bez zajímavosti, že názory Němce Marxe poslali do starého železa dva Rakušané.

Kanadská fiskální odpovědnost

V letech 1997–2007 měli v Kanadě přebytkové rozpočty. Tak odpovědné hospodářské politiky nebyla ODS ani ČSSD vinou populismu schopna ani době 5% růstu.

Případ Karel Gott

Smrdutý močál investigativní journalistiky opět vydal další plody. Loni to byl Milan Kundera a jeho udání agenta OKAPI, letos je to Karel Gott a jeho dopis Husákovi. Zatímco Kunderova affaira představuje vážné morální dilemma, Gottova affaira je jen trapná.

Pozoruhodné je, jak se v obou affairách objevil deus ex machina. V Kunderově případě to byl Zdeněk Pešat, v Gottově Oldřich Bukovský. V obou případech je jasné, že jejich výpověď je lehce absurdní, zároveň však ne zcela nepravděpodobná. Takže dobrá věc se podařila: Oba umělci byli před národem očištěni.

Nám, realistům, nezbývá než se podívat na střízlivou analysu z pera Bohumila Doležala (hluboký odkaz bohužel neexistuje):

"Husákův režim přecenil své síly: chtěl Gotta dostat do lajny podobným způsobem jako ostatní hvězdy tehdejší české pop music a nějak nezvážil jeho obrovskou popularitu v SRN. Gott naznačil, že pokud budou hodně blbnout, mohl by taky případně v SRN zůstat. Režimu by to bylo jednak nepříjemné a jednak by ztratil možnost tuhle nadějnou ovečku čas od času pořádně ostříhat a nasbírat si “devizy“. Gott nepochybně věděl, že jeho pozice není docela slabá. Na druhé straně byl i Gott zranitelným, jeho hodnota spočívala v tom pro západního (německého) diváka zvláštním kouzlu, že se pohyboval zároveň na terénu ruského impéria a svobodného světa. Kdyby tahle ambivalence zmizela a ze zpěváka se stal obyčejný emigrant, asi by ztratil něco na přitažlivosti. Navíc domácí obliba mu zajišťovala jistotu (přízeň publika přece jen cizího je vrtkavá a nejistá); navíc je nepochybně pravda, co dnes zpěvák tvrdí, že StB, jak bylo jejím zvykem, ho nestydatě vydírala prostřednictvím nátlaku na jeho rodiče. Tak se zrodil kompromis, jehož výrazem je mj. i dopis, o němž se teď mluví. Gott neemigruje a zachová jakousi pasivní loajalitu k režimu, stejnou jako ostatní české pop stars s několika velmi málo čestnými výjimkami (tj. ozve se jen v krajních případech, jako bylo odsouzení Charty77), a režim mu umožní prezentovat se bez problémů na německém „trhu“."

Případ Krisztina Morvaiová

motto: "I am a decent politician and a mother of three children, yet you in the West keep on portraying me as a Nazi and a fascist."

Jak se to mohlo stát? Kariéra Morvaiové patřila k typicky liberálně levicovým. V roce 1989 byla mezi prvními maďarskými studenty, kteří dostali stipendium od britské vlády ke studiu v UK. Pak vyučovala v USA a pracovala pro Evropskou kommissi pro lidská práva.

Zvrat nastal, když se v roce 2003 stala za Maďarsko členkou CEDAW. V roce 2005 vydal CEDAW 3. periodickou zprávu o stavu ženských práv v Israeli. Morvaiová si nebrala servítky: "She also wondered about the statistics available to the Committee, according to which there were 254 Jewish female judges in Israel and only 5 Palestinian female judges … Was that because of security concerns? Would the Palestinian female judges blow up the courts, or was that a double standard? Or did the Government think that Palestinian women were not talented or “just not good enough”?"

Reakce Israele na sebe nenechala dlouho čekat: "Though Morvai called for constructive dialogue in her letter, Israel's deputy ambassador to the UN seems to have seen things differently. He wrote a letter to the chairperson of the committee, taking exception to the tone of the discussion and criticising the Hungarian delegate by name. (The committee chair rejected the complaint)."

Když v roce 2006 skončilo volební období Morvaiové, maďarská vláda nominovala kamarádku ministryně mládeže a rodiny, Kingy Gönczové, Andreu Petõovou z židovské nadace Esztertáska. Ta ale nebyla zvolena.

Jak oznámil německý ultralevicový časopis Jungle World, který je bizzarrně proamerický a proisraelský (nicméně, v Německu je možné všechno): "Krisztina Morvai, eine Kandidatin bei der bevorstehenden Europawahl, empfahl den »liberal-bolschewistischen Zionisten« 2008 in einer Rede, sich schon einmal zu überlegen, »wohin sie fliehen und wo sie sich verstecken«."

Tím to ale neskončilo. Před volbami do evropského parlamentu postovala na Internet příspěvek: "I would be glad if the so-called proud Hungarian Jews would go back to playing with their tiny little circumcised tail rather than vilifying me." V jiném překladu: "I would be greatly pleased if those who call themselves proud Hungarian Jews played in their leisure with their tiny circumcised dicks, instead of besmirching me. Your kind of people are used to seeing all of our kind of people stand to attention and adjust to you every time you fart. Would you kindly acknowledge this is now OVER. We have raised our head up high and we shall no longer tolerate your kind of terror. We shall take back our country." Přitom je všeobecně známé, že Morvaiová má židovského manžela.

Problém je, že ačkoliv máme k Maďarům blízko, jejich svět poznáváme přes západní media. Hnutí za lepší Maďarsko je tak pro nás málo pochopitelná strana, protože nacionalistický populism imituje Národní strana jen neobratně. Jobbik se od ní svým antikapitalistickým důrazem dost liší, i když protiromské je stejně.

Psát latinsky

Můžete si přečíst pokus o latinský text.

Switch reloaded

Switch reloaded: Skvělá legrace z Poláků a z Čechů.

Updated.

Lutherán o katholictví

Martin Grombiřík: "katolicismus se svým legalistickým moralismem se trochu podobá výchovnému přístupu k dětem: protože nevidí souvislosti svých činů, je nutné je prozatím trestat za jednotlivé skutky, v raném dětství víceméně metodou podmíněného reflexu. Rozbil jsi okno? Dostaneš na zadnici a příště, až si vezmeš šutr do ruky, vzpomeneš si, že rákoska nebo řemen bolí. Proč je rozbití okna špatné neřešíš, to je problém, který řeší autorita, která má v ruce rákosku. Vlastně je to docela pohodlné - rodiče nám vykolíkují mantinely, které nás sice trochu omezují, ale zároveň nám vytvářejí určitý bezpečný svět, ve kterém nemusíme myslet na to, co se děje za jeho hranicemi. Římskokatolická církev, jak ji zná její běžný věřící, vpodstatě činí totéž. Nabídne ti alternativní, vnitřně konzistentní výklad světa ve kterém stačí jen poslouchat a nemusí se nic řešit. Pokud mám pocit bezpečného zapouzdření před zlým a nepřátelským světem venku, rád si klidně nechám předepisovat i to, které pozice při sexu jsou ještě všední hřích a které už jsou hřích smrtelný."

Šafr a Bělohradský: Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet

Pavel Šafr polemisoval s Václavem Bělohradským a ten mu odpověděl dne 1. 8. 2009 na titulní straně Práva (hluboký odkaz neexistuje, text si musíte najít sami na Newtonu). Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet. Celá polemika ukazuje bídu českého discoursu.

Nejprve k Šafrovi, který je ideálním ztělesněním primitivismu modrých fašistů. Nejlepší illustrací je to, jak překroutil Bělehradského výrok. Z: "Dvě třetiny současné demokracie například jsou odpověďmi na otázky, které nám položil Marx. Jsou to lepší odpovědi než ty, které navrhoval on sám, ale našli jsme je jen díky skandálním otázkám, které se díky jeho převratnému dílu nedaly obejít." vyrobil: "Naše demokracie prý ze dvou třetin stojí na myšlenkách Karla Marxe, který svým ohromujícím dílem změnil svět."

Když člověk polemisuje s primitivem, tak si připadá jako učitel, který nezbednému žáku vysvětluje naprosté základy. "Člověka obvykle nenapadne zdůrazňovat, že je antikomunista. Ve slušné společnosti se to předpokládá samo sebou." Ve skutečnosti slušný člověk nemusí být antikommunistou, protože jen málokdo chce být fanatikem cibulkovského či hučínovského typu. Kommunism lze odmítnout, ale není třeba na kritice kommunismu stavět celý svůj světový názor. Je známým faktem, že antikommunisté mají ke kommunistům blíže, než si myslí.

Modří fašisté údajně nechtějí zavírat lidi pro odlišný názor. A kdo tedy tady zavírá popírače holocaustu a pořadatele neonacistických koncertů? My, liberálové, snad?

Modří fašisté mají s kommunisty rovněž společné překrucování dějin dělnického hnutí. Co má Marx společného s Leninem? Asi tolik, co Jošua z Nazaretu s Jeanem Calvinem. Hlásal snad Marx diktaturu politbyra? Modří fašisté jsou mentální absolventi VUML, jen s opačnými znaménky. A prostá negace z patafysiky fysiku neudělá.

Přesto není Bělehradský o nic lepší. Je to sice bytostný intellektuál, takže vysoce vzdělaný, ale přesto znalosti zaprodává ve prospěch ideje, místo toho, aby idea sloužila jemu.

Vždy mne fascinovalo, jak levičáci všech barev se dokáží dokonale oprostit od jakékoliv morálky: "Komunismus je z tohoto hlediska a v tomto historickém měřítku jen jedním ze způsobů, jak rychle vybudovat průmyslový stát. Celkově o nic násilnější než jiné způsoby." Jak kdysi kdosi řekl: Kommunisty zajímá člověk toliko jako abstraktum, konkrétní lidé jsou jim na obtíž.

Ne, moderní svět neodpovídá na otázky Karla Marxe. Moderní svět si klade otázky úplně jiné, které chilliastu Karla Marxe nezajímaly. A chceme-li moderní svět pochopit, je třeba přestat bojovat dávno prohrané války.

Update: Fundovaná kritika od Bohumila Doležala.

Stádní katholíci

Vždy mám výčitky, když házím do jednoho pytle lidi, kteří si to nezaslouží. V ČR je 10% katholická menšina, do níž patří mnoho úctyhodných lidí, kterých vážím: Tomáš Halík, Roman Joch, Michal Semín a další. I když jejich názory nesdílím, jsou inspirativní, neboť o to v intellektuálním discoursu jde a to je cílem i Lucerny wikipedie.

Na druhé straně jsou katholíci, kterým pro nedostatek lepšího označení říkám stádní: cynik, jjs (Johan) či temptator (= pokušitel). Za hlavní katholickou ctnost považují poslušnost. Ačkoliv svým založením tendují spíše k tradionalistům, do debat mezi modernisty a tradicionalisty se nezapojují a vyčkávají, jak to za ně rozhodne vrchnost.

Uveďme si dva případy, které je dokonale illustrují. Cynik ve svém nactiutrhačném článku osočil silně věřícího Miroslava Prýmka, že je "známý zastánce práva na potrat", ačkoliv ve skutečnosti je jen odpůrce silně manipulativních technik extrémistů z Hnutí Pro život ČR (pozor, na jejich stránce se automaticky spouští pomalý flash!), které "shazuje upřímnou snahu křesťanů snížit počet potratů - seriozní diskusi o dobru/zlu potratu snižuje tím, že používá psychické vydírání žen v nouzi, není schopno jim poskytnout účinnou pomoc, aby potrat podstoupit nemusely, a místo toho v nich systematicky vyvolává pocit viny.

Důkaz: A) místo zaužívaného termínu "LIDSKÉ embryo" používá záměrně slovo "člověk" ve snaze vyvolat podvědomé konotace, které máme u dospělého člověka. B) místo slova "zabránění zahnízdění vajíčka" používá slovo "vražda" se stejným učelem. C) tuhle falešnou dramatizaci situace a vyvolávání pocitů viny používá výhradně v případě potratů umělých: v případě ženy, která má poruchu zahnizďování vajíček, totiž odmítá říct, že této ženě zemře 12 dětí za rok a že žena smrti desítek a stovek lidí může předejít použitím bariérové antikoncepce. Místo toho prolife v tomto případě používá eufemismus "je fajn, že se žena snaží otěhotnět" D) porovnával bych množství peněz a energie, které hnutí Prolife vydá na traumatizaci žen v nouzi, s množstvím peněz a energie, které vydalo na zřizování domů anonymních porodů, babyboxů apod."

Je zajímavé, že jako volnomyšlenkář (nepřesně: atheista) se s Miroslavem Prýmkem shoduji, že potrat plodu je zlo, byť bych se s ním asi neshodl na potratu zárodku, které podle mého názoru zlo není.

Druhým případem je, že jjs osočil Radima Uzla z logického rozporu ve vědecké definici počátku těhotenství. Věda totiž definuje začátek těhotenství (koncepci, početí) jako nidaci (uhnízdnění blastocysty), zatímco tmáři jako fertilisaci (oplodnění, splynutí vajíčka a spermie). Jjs pojem nidace zúžil na uhnízdnění do dělohy, takže mu vychází, že mimoděložní těhotenství není těhotenství. To je ale sofistika, protože byť nidace je standardně do dělohy, není žádného důvodu život ohrožující nidaci do vejcovodu nepovažovat rovněž za nidaci.

Absurditu pro-life přístupu lze ukázat na kojení. Kojící matka má sice ovulaci, ale její oplodněné vajíčko nezahnízdí. Kojení má tedy potratové účinky.

Sofistika je stádním katholíkům společná. Zvolí si dogmata, kterým slepě věří (na základě stejných principů jako si jiní vyberou, zda budou fandit Spartě nebo Slavii) a ty potom "dokazují" pomocí verbálních triků.

Updated.

Katholické hraní si se slovíčky

Katholíci jsou mistři v hraní si slovíčky. Koneckonců, když někdo věří ve sv. Trojici a přitom s vážnou tváří tvrdí, že je monotheista, tak už to trochu sofistiky vyžaduje.

Z nějakého neznámého důvodu katholíci tvrdí, že individualita vzniká splynutím vajíčka a spermie, čímž zároveň do těla vstupuje duše. To je pochopitelně nesmysl, protože individualitu zárodek (embryo) nemá, tu má až plod (fœtus), kdy vlivem prostředí začne produkovat jinak stejná DNA (u jednovaječných dvojčat) poněkud odlišné výsledky.

To však pro katholíky není žádná překážka. Jednoduše si vymyslí, že zárodek, který se rozdělí na jednovaječná dvojčata, měl od počátku duše 2, a to virtuální. S takovým přístupem je možno tvrdit naprosto cokoliv a ještě se hádat o to, kolik mají andělé křídel. Příroda takové "učence" naprosto nezajímá. Proč taky? Jejich uzavřené memetické schema ji nepotřebuje, neboť si vystačí samo. Jak však připomínají v diskussi k článku, katholický blábol si neporadí se siamskými dvojčaty a zejména s chimérismem, což je jedinec vzniklý ze dvou zygot.

Váhové kohorty českých žen

Protože u článku Falešná dichotomie vznikla polemika o terminologii, pokusím se Vám nabídnout své vlastní pojetí. Úvodem je nutno vytknout 2 věci před závorku:

Někteří lidé trpí fobií z jakékoliv generalisace. V zájmu zachování svého vlastního zdraví by tento článek neměli číst. Sice nechápu, jak mohou v reálné společnosti fungovat, neboť ta je generalisací plná, např. Čech, dítě, kov apod., ale nešť. Např. adjektivum veselý. Všichni víme, že veselost může být nejrůznějšího druhu, od upřímné po krutou, od nezadržitelné po jemnou apod. Přesto nám všem stačí jeden obecný přívlastek.

Druhá kategorie lidí, kteří s tímto článkem budou mít problém, jsou realisté (antinominalisté), kteří se domnívají, že každá kategorisace má být jen od Boha, a budou proto kritisovat mou smělost. Nuže, já jako nominalista se domnívám, že pojmy jsou lidský konstrukt, který můžeme vytvářet libovolně, pokud tím sdělíme nějakou užitečnou informaci. Není přitom vyloučeno, že jiný pokus o vymezení by byl zdařilejší. Ale žijeme tady a teď.

Nyní již k věci. Nebudu používat BMI, i když je přesnější, není tak intuitivní, nýbrž klasický převod: výška v cm – 100 = optimální váha v kg.

1. vychrtlé ženy (výška – 100 – 20) ~ anorektičky
   
2. hubené ženy (výška – 100 – 10) ~ bulimičky
   
3. štíhlé ženy (výška – 100)
4. baculaté ženy (výška – 100 + 10)
5. plnoštíhlé ženy (výška – 100 + 20)
   

Konec chudých právnických osob?

ČR je, jak známo, státem, kde i právnické osoby (tedy fikce) mohou být chudé a kde se mrhá veřejnými prostředky na takové chudé právnické osoby.

Tomuto neuvěřitelnému plýtvání veřejnými prostředky se rozhodl postavit nejvyšší správní soud. V rozsudku ve věci OSMPB v. ministerstvo financí spolek od soudního poplatku neosvobodil, ačkoliv OSMPB mělo na účtě pouhých 496 Kč: "Pokud však stěžovatel hodlá být aktivní, pak lze také důvodně očekávat, že si materiální prostředky pro prosazování svých cílů dostatečně zajistí. Dle názoru Nejvyššího správního soudu nemůže být žádost o osvobození od soudních poplatků důvodná výlučně proto, že stěžovatel jako sdružení vyvíjející činnost k dosažení svého cíle nemá pro takovou činnost žádné materiální prostředky a nevyvíjí žádnou činnost k jejich zajištění."

Má Stát Israel problém? (Nemyslím...)

Redaktoři časopisu Reform Judaism Aron Hirt-Manheimer a Joy Weinberg hovořili s Jonem Entinem, autorem knihy Taboo: Why Black Athletes Dominate Sports and Why We're Afraid to Talk About It. V celém článku sice nepadlo slovo "Chazar" nebo "chazarský", nicméně mne zaujaly tyto dvě odpovědi:

Co nám DNA říká o původu ženské populace aškenázských Židů?
Je zajímavé, že zatímco nám výzkumy ukázaly, že více než 80% židovských mužů má přímé semitské předky, dvě velké studie, které se zabývaly ženskou židovskou linií, napovídají, že jen kolem 50% žen pochází původně ze Středního Východu.... Studie...nás vedou k přesvědčení, že putující židovští muži...se (často) oženili s nežidovskými ženami a děti narozené z takového svazku pak vychovávali jako Židy.

Znamená to tedy, že mnozí aškenázští Židé pocházejí v mateřské linii z nežidů?
Ano. Pokud tyto ženy židovských obchodníků neprodělaly formální konversi (nikdy nezjistíme, kolik jich tak učinilo, ale je jisté, že mnohé to neudělaly), pak nebyly ani ony ani jejich potomci považováni za židy podle halachy... To je fascinující poznatek, když si uvědomíme, že Stát Israel odmítá udělit občanství na základě práva návratu těm Židům, kteří nemohou svůj židovský původ prokázat. Kolik aškenázských židovských občanů Státu Israel však není ve skutečnosti Židy podle DNA?

(převzato z věstníku Maskil, vydávaného židovskou kongregací Bejt Simcha, č. 10/11, červenec/srpen 2009, roč. 8)

Lukašenka na rozcestí

Putinovou chybou se Lukašenka stále více Rusku odcizuje. Západ přitom ruské chyby nesmí opakovat.

Cílem Západu je pochopitelně containment (zadržování) aggressivního imperialistického Ruska. Ne však za každou cenu. Je vhodné a nutné zapomenout v Bělorusku na demokracii. Pokud Bělorusové demokracii sami nechtějí, není možné jim ji násilím vnucovat, jak o to usilují trockističtí neokonservativci. Na druhou stranu je nutno po Lukašenkovi požadovat právní stát. Nullová politická práva opposice proto nevadí, ale diskriminace dissidentů již ano. Na tom je nutné se s Lukašenkem dohodnout a vybudovat tak kolem Ruska účinný cordon sanitaire.

Mladá Anglie

Mladá Anglie byla známa především tím, že ji nevybíravě napadli Karl Marx a Friedrich Engels v Kommustickém manifestu jako reakční socialism. Nyní je víceméně zapomenuta, ačkoliv by mohla sloužit jako inspirační zdroj Délskému potápěči.

Problémy romské kultury

via Starý pán. Zdá se, že spousta lidí nechápe, proč je soužití s Romy tak obtížné. Je to proto, že nikdy neuvažovali o své vlastní kultuře. Berou ji za naprosto samozřejmou, netuší, co její podstatou, a nechápou, že ji někdo může mít jinou. To berou jako směšné, podezřelé či méněcenné.

Základem západní civilisace je koncept vlastnictví. Ten Romové nemají. Jak to pak vypadá v praxi, ukazuje názorně Jeroným Klimeš.

Falešná dichotomie

Filip Sklenář kdysi napsal zajímavou úvahu Pornografie typu B. Bohužel se mýlí jak ve východiscích, tak v závěrech.

Nejprve ke gros článku. Nevěřím, že Putin nebo Obama mají na Internetu nějaké tajné konto, pod nímž přispívají do diskussí. Jednak na to nemají čas a jednak by je to ani nebavilo. Já také nemám čas ani náladu si pročítat ty stoky, kterými jsou diskusse na velkých serverech. Nemám účet ani na iDNES, ani na Novinkách, a nijak mne to neláká. Faktem je, že mám tajný účet na Eretz, ale to není proto, abych někomu nadával, ale proto, aby ke mně přistupovali nepředpojatě, kdyby si mě někdo vygooglil.

Zajímavější je dělba pornografie na pornografii typu A a pornografii typu B, zřejmě před rokem 1970 a po roce 1970. Je falešná stejně jako všechny manicheismy tohoto typu, které s takovým nadšením převzalo křesťanství, čímž popřelo řeckou filosofii.

Filip píše: "Nikdo si přece nepřeje vypadat tak, jako vypadaly modely na prvních erotických snímcích moderního světa: špinavé, neforemné, rosolnaté, křivičné, groteskní - jedním slovem děsné." No, nevím. Současný kult bulimiček (Marilyn Monroe je nemožně tlustá) je jednou z největších záhad moderní doby. Často jsou podezříváni gayové, ale to je falešná hypothesa. Ideál je sice vychrtlá žena, ale prsatá.

Jinak si všimněte, že ačkoliv je MM oplácaná, nemá žádnou cellulite.

Updated.

Dysfemism fascism

Wiki: "Fascist (as well as Adolf Hitler, Nazi, etc.) for someone who does not believe in fascism as such yet advocates harsh laws or the exercise of great power by central authorities in a government or other organization."

Joseph de Maistre o ženách

"Žena může být lepší jen jako žena, jakmile začne zkoušet imitovat muže, není nic jiného než opice."

in: Joseph de Maistre - Les soirées de St Petersbourg.

Věnováno "ctižádostivým, diplomatickým, neústupným, pečlivým, plánujícím, přesvědčivým, samostatným, sebevědomým, spolehlivým, taktním, upřímným" opicím ze serveru Feministky.com.

Návrat ze SSSR

Zajímavé vzpomínky.

Právní bezvědomí na Sprše

Prokop tam zveřejnil příběh ze života. Tomáš ze Sprchy se do něj obul se vší rasancí, což mu však nebránilo, šířit své právní bezvědomí: "Trestní právo je od 5000 korun. Do té výše je to jen občanskoprávní záležitost."

Nuže, občanské právo (náhrada škody) je cokoliv (jakékoliv škody). Hranice 5 000 Kč u krádeže věci, kterou poškozený nemá u sebe, rozděluje trestní a přestupkové právo (správní trestání). V civilisovaném světě se však přestupky projednávají obdobně jako přečiny či zločiny.

Jinak mne zaujalo, jak i tak kovaný hlasatel PC jako je Tomáš ze Sprchy, neodhalil zjevný rasism v příběhu ze života. Ten spočívá v tom, že nedospělí zloději jsou identifikováni jako Romové. Jako kdyby bylo podstatné, zda jsou Romové, Číňané nebo Němci, a nikoliv to, že jsou nevychovaní. Domnívám se totiž, že jde o opravdu o záležitost výchovy: ti výrostci totiž nemají ponětí o vlastnictví, což je institut, který se v ČR dětem vštěpuje již poměrně záhy; obvykle batolatům.

Demokracie a politika

Veřejnost stále nechápe, o čem je demokracie a politika. Proto je nutné to opakovat stále znovu a znovu. Nedávno to opět vysvětlil Bohumil Doležal: "Veřejnost je náladová, a navíc, ne všechno, co se jí právě teď líbí, je z dlouhodobějšího hlediska perspektivní. Politik má veřejnost přesvědčovat a ovlivňovat, ne jí lézt do zadku. Politiku mají dělat politici, ne všeholid."

Ještě k planetárnímu modelu

S Gogem a dalšími jsem často debatoval o užitečnosti planetárního modelu. Nepřesvědčil jsem je. Snad je přesvědčí Ondřej Čapek: "Je překvapivé, jak primitivní model světa používá autor pro podporu své teorie. Bělohradského vysvětlení společenského vývoje pomocí Darwinovy teorie evoluce je stejně povrchní a zavádějící jako vysvětlení modelu atomu pomocí modelu sluneční soustavy. Tvrzení, že elektrony obíhají kolem jádra jako planety kolem slunce, je snadno pochopitelné, ale pro další vysvětlování vlastností prvků, či chemických vazeb naprosto bez užitku."

Feministky.com

Malá prsa.

Topolánkova angličtina

Protistátoprávní ohražení sociální demokracie

Podepsaní sociálně demokratičtí poslanci české národnosti prohlašují toto:
Jako svých povinností vědomí zástupci českého lidu a jako sociální demokraté stojíme (společně se sociálními demokraty jiných národností v Rakousku) na půdě rovnoprávnosti všech národů. My protestujeme jako Čechové a jako sociální demokraté proti vyhrabávání zvetšelých privilegií a dokumentů. Jsme syny dnešní doby a žádáme pro sebe a pro všechny národnosti v Rakousku instituce moderní. Žádáme také proto pro svůj národ odstranění všech privilegií rodových a majetkových. Protestujeme proti tomu, aby byl náš národ zaslepován předstíráním národnostních a hospodářských prospěchů. Protestujeme proti tomu, aby byla pozornost největší části českého národa, utlačovaného politicky, hospodářsky i kulturně, odvracována od své hmotné a duševní bídy a lákána na fantastické, státoprávní, bludné cesty. Jsme přesvědčeni, že pracující lid český, jakož i německý jest obětí penězolačných buržoaků a vládychtivé feudální šlechty, dále víme, že tito činitelé jsou nejvyšší překážkou politického, hospodářského a kulturního rozvoje našeho českého národa. Konečně prohlašujeme, že vymanění i našeho národa z nedůstojných pout politických, ze sociální poroby, z národního potlačování může býti uskutečněno jenom vítězstvím socialismu, jemuž jsme oddáni jako synové své doby a svého národa.

Podepsáni: Steiner, Vrátný, Hybeš, Cinger, Berner
30. března 1897

Reportáž z Měsíce

První obrázky Apollo sondou LRO. Orbity sondy se k Měsíci přibližují. Detailnější snímky se ukáží později. Snad bude konec debatám, že se mise Apollo byl podvod.

HMTL, popisku a diakritiku pomocí Ohákování doplnil G. P.

Dodatek ke kanadským visům

Člověk nerad přiznává, že se nechal nachytat. Tak i já uvěřil postkommunistickému politiku Janu Kohoutovi (i když předpona post- je spíše jen illuse) místo západnímu politikovi Michaelu Calcottovi. Přitom Janka, Alexe Juchelku i Áju instikt nezradil.

Nejprve se přiznal Michael Kocáb a pak byl donucen se přiznat i Jan Kohout. Jak si mohl myslel, že mu jeho drzá lež může projít, to nechápu. Tak idiotskou výmluvu člověk jen tak nevidí: "Jestliže mě někdo pouze informuje v rámci diplomatických jednání o určité věci a já po něm žádám, aby mi to oficiálně potvrdil, tak jsem schopen tuto informací dát pouze, když ji mám černou na bílém." Ale alespoň jsem zbaven jedné illuse.

Svátek sbratření

Jestli mi na paleokonservativcích něco vadí, tak je to jejich umanutost. Označují Velkou francouzskou revoluci za nejstrašnější událost lidských dějin, za přímého předchůdce kommunismu a nacismu. Jako kdyby zapomněli na bartholomějskou noc nebo třicetiletou válku.

14. července se neslaví dobytí Bastily, obludný massakr, nýbrž svátek federace o rok později, tedy 1790, což mělo být překonání hrůz roku 1789. O této události dnes již skoro nikdo neví, ale v 19. století jí udělal obrovské P. R. francouzský Palacký, romantický historik Jules Michelet. Přehlušil ji totiž levicový putsch 10. srpna 1792, kterým začínají všechny ty hrůzy, zářijové vraždění etc.

Mučednice z Compiègne

via Filip Sklenář. Dne 17. července 1794 bylo umučeno 16 bosých karmelitánek, ve věku 29 až 78, mezi nimi bl. matka Teresa od sv. Augustina. Čest památce obětí levicového terroru.

Povinná četba pro Cynika

Slovníček Filipa Sklenáře. Nejvíce mne zaujalo: "Věřiti v [něco] - gramatická forma, kterou vymyslela pozdně křesťanská latina, aby zakryla, komu to jako máte věřit. V žádném jiném jazyce světa, ani v latině před křesťany se vazba víra "v" nevyskytla." Je to odpověď na bizzarrní představy, že atheisté v něco věří.

Diskriminace afrických diplomatů

via Jan. Příběh z dálnice č. 40 v Marylandu na počátku 60. let. Pozoruhodná byla reakce slavného obránce lidských práv, JFK (tím se podobá Kocábovi): "Volám vám, abyste těm africkým velvyslancům řekl, ať létají. Řekněte jim, že bych nepomyslel na to jet z New Yorku do Washingtonu autem. Proč doprdele někdo chce jet po dálnici č. 40, když dnes může létat? Řekněte jim, ať se probudí a létají!"

Affront České republiky

Kanada zavedla visa vůči ČR, ačkoliv její představitelé doslova měsíce lživě ujišťovali veřejnost, že nic takového nehrozí. Česká strana reagovala zcela správně, retorsí: Zavedla visa pro kanadské diplomaty a povolala (v dikci stupidního novináře "odvolala") velvyslance ČR do metropole na konsultace.

To jsou všechno správné kroky a pokud to nepomůže, tak bude nutné retorsi ještě zostřit: vypovědět kanadského velvyslance Michaela Calcotta jako personu non grata. Za své lhaní a za kanadské diplomatické pohrdání Českou republikou (nóta předaná po půlnoci 6 hodin před účinností – sic!), na němž má svůj podíl, si koneckonců osobně ani nic jiného nezaslouží. Veřejně tím blamoval českého ministra zahraničí: "Jan Kohout v televizních Otázkách Václava Moravce věřil. A tvrdil, že je vyjednávání s Kanadou na dobré cestě. O zhruba 34 hodin později se Kohoutovy řeči a naděje zhroutily jako domeček z karet - Kanada oznámila, že od úterního rána opět zavádí pro občany České republiky víza." Update: Dobře Kohoutovi tak.

Nechápu, jak v této situaci se mohou ODS a ČSSD obviňovat navzájem. To je jako kdyby se Zenkl hádal s Laušmanem, kdo za to může, že nás Stalin spolknul. V první řadě jde o ostudné chování Kanady. Nyní musí EU ukázat, zda je nám v zahraniční politice k něčemu platná. Pokud by se snad ukázalo, že nikoliv, měli bychom z toho vyvodit závěry. A nesmyslné návrhy Cyrila Svobody je třeba dát k ledu.

Dementi: Dodatek ke kanadským visům.

Dodatek k sv. Crhovi a Strachotovi

Ondřej Šlechta mě upozornil na článek Martina C. Putny, s nímž jsem se ve svém textu nevypořádal. Bylo to úmyslně. Už tak příliš nakynul. Nicméně to mi nebrání vrátit se k němu dodatečně.

Úvodem bych chtěl předeslat, že ač matrikový katholík, situaci v českém katholicismu příliš nerozumím. Kdyby někdo dokázal rozkódovat tento kryptogram, byl bych mu vděčný: "Kdyby papež poslal kardinála do penze a nahradil ho z pravděpodobných kandidátů kultivovaným tradicionalistou (jméno nechť si každý doplní), možná by se vztah církve k sobě samé i ke společnosti mírně zlepšil. Kdyby papež poslal kardinála do penze a nahradil ho populistickým grázlíkem (jméno nechť si každý doplní) nebo úlisným estébákem (jméno je zcela nasnadě), patrně by se stav církve uvnitř i navenek ještě o něco zhoršil."

Katholíci tvoří 10 % české populace a pod povrchem probíhají neuvěřitelně ostré boje (cf. diskusse na Signálech) mezi tradicionalisty (Marcel Tesarčík či signatář Charty 77, Ladislav Malý) a modernisty. Musím přiznat, že mé sympathie jsou s výjimkou Tomáše Halíka spíše na straně tradicionalistů, protože nelze přehlédnout napojení modernistů na NWO.

Ačkoliv se domnívám, že budoucnost Církve je v ekumeně, jednotné Církve nelze dosáhnout falšováním dějin: "Křesťanstvo jejich doby bylo ještě nerozdělené. Takže, dokonce i pojmy „pravoslavný“ a „katolický“ jsou vzhledem k jejich době anachronické." Tohle píše Putna o době, kdy v plné síle zuřilo fótiovské schisma, vlastní počátek Velkého rozkolu!

Nechápu Putnovo nadšení z umělého jazyka – staroslověnštiny – a umělého písma – hlaholice. Ale modernisté jsou konstruktivisté už z podstaty. Nic přirozeného jim není dobré. "Hlaholice je písmo hravé, na kterém vidíme stopy radosti, se kterou si dva intelektuálové sedli a začali si vymýšlet, jak by ta nová abeceda pro ten slovanský jazyk mohla vypadat." Co na tom, že se jí nedá psát, stejně jako esperantem mluvit. To tyhle inženýry lidských duší nijak neznepokojuje.

Updated.

Odpověď Bělohradskému

Dan Drápal má v mnohém pravdu: "Pro mě byl rozdíl mezi Západem a Východem skutečně rozdíl mezi svobodou (jakkoli nedokonalou) a otroctvím (jakkoli nedokonalým), zatímco mezi komunismem a nacismem vidím víc podobností než rozdílů. Aniž bych chtěl ty rozdíly bagatelizovat, zásadní podobnosti vidím v následujících bodech: Obě tyto ideologie počítaly s kolektivní vinou celých rozsáhlých skupin obyvatelstva, které byly nemilosrdně likvidovány. V prvním případě byly tyto skupiny definovány etnicky či kulturně (Romové, Židé), v druhém případě sociálně (kulaci, potažmo soukromě hospodařící rolníci vůbec, a „kapitalisté“.) Obě ideologie tyto skupiny systematicky likvidovaly. Obě dokázaly využívat demokratických mechanismů, aby posléze demokracii zrušily. Obě se chovaly velmi nepřátelsky vůči církvím. Obě byly násilnické a jejich „bezpečnostní“ složky mučily své odpůrce. Ano, srp a kladivo ve mně vzbuzují podobné pocity jako hákový kříž.

* * *

Václav Bělohradský mluví o „protiruské vášni“. Nu, nevím, zda bych svůj vztah k Rusku nazval „protiruskou vášní“, ale přiznám se bez mučení, že mám z Ruska strach. Rusko se nijak netají touhou po obnově svého impéria a také v tom podniká účinné kroky … Vztah k Rusku vidím jako naprosto legitimní a velké téma české politiky počátku 21. století a nijak se netajím, co by mělo být naším cílem: Udělat vše proto, abychom se znovu neocitli ve sféře ruského vlivu. Cesta, kterou toho dosáhnout, ovšem není jasně vidět. Zabrání naše aktivní členství v EU tomu, aby se Německo, případně i Itálie a Francie dohodly s Ruskem o tom, jaký bude osud menších národů střední Evropy, nebo nikoli? Nebudu tajit, že v této otázce váhám. Jist jsem si jediným: Měli bychom hledat co nejužší spojenectví s Poláky, Maďary, Slováky a třemi pobaltskými státy, neboť nás spojuje podobná historická zkušenost."

Amatérism BIS

via Nautilus. BIS se s professionalitou sobě vlastní pokusila získat konfidenta ve vedení Dělnické strany.

S infiltrací tajných služeb do extrémistických stran plně souhlasím, na rozdíl od omezování lidských práv jejich členů. Neonacisté jsou nebezpeční, a proto je třeba mít pod kontrolou. Není však možné to dělat takto dilettantsky. A věřím, že se ministr vnitra nepokusí zneužít získané údaje pro rozpuštění DS. To by mu stejně nebylo nic platné, jak ukazuje zkušenost z Německa. Provokace je protiústavní.

Věra Tydlitátová má pravdu

motto:
"…svaté biskupy Crhu a Strachotu. Přišli z Říma ("z Říma pravím, ne z Pikardie, ne z Wittenberku, ne z Kunvaldu, ne z Lhoty Rychnovské, Berlína, Žitavy…") a po 510 let potom slynul národ český ctnostmi křesťanství i zásluhami a zázraky světců – až v době krále Václava IV. dva Němci z anglické země bludy Viklefovy do Prahy přinesli."

—František Jan Vavák podle Josefa Pekaře in O smyslu českých dějin. Rozmluvy, Praha 1990, p. 336.

"Jde tedy o tuto stopu, je to ona, která dává dějinám Velké Moravy smysl. Obyčejně je spatřována v cyrilometodějském dědictví. To má něco do sebe pouze pro Balkán a východní Slovany, pro střední Evropu ale nehraje (oproti mínění většiny slavistů) žádnou důležitější roli."

—Dušan Třeštík

Tento text se na blog nehodí, protože má příliš široký záběr. Nicméně neznám časopis, kde by ho bylo možné otisknout, a proto se alespoň pokusím usnadnit čtení pomocí mezititulků.

Východiska
Problém sv. Cyrila a Methoděje (Άγιοι Κύριλλος και Μεθόδιος, původně Κωνσταντίνος a Μιχαήλ) nelze redukovat na otázku présentismu, jako to s článkem Věry Tydlitátové činí Ondřej Šlechta, a to i ve své rozšířené versi. Problém je mnohem hlubší. Pokusím se poukázat na některé jeho fasety.

Co je historie?
Začít je nutno touto základní otázkou, o níž jsem již přímo na LW psal několikrát. Historie není primitivní faktopis. Z chaotické minulosti musíme fakta vybrat. A jak? Prismatem dneška. Když čteme dnes Palackého, cítíme, jak je zastaralý. Protože má nesprávná fakta? Tomu je tak pouze ve zlomku případů. Ve skutečnosti je zastaralý, protože neodpovídá na dnešní otázky, nýbrž na 150 let staré. Domnělá herese présentismu tak není ničím jiným než bojovým pokřikem faktopisců. Podívejme se na dvě encykliky: positivistickou Grande munus a postmoderní Slavorum apostoli (český překlad). Dnes víme, že § 3 Grande munus ("Cyril went into the towns and homes of the Khazars. In a short time, after abolishing many superstitions, he won for Jesus Christ these people, who were taught by his word and moved by the spirit of God.") je rozporu s realitou, protože Chazaři byli judaisováni a když Cyril v roce 861 navštívil Chazary, kaganem byl Zachariáš. Ale jinak fakta v zásadě sedí.

Kdy slavit sv. Cyrila a Methoděje?
Je pozoruhodné, že se téměř nikdo nepozastaví nad 5. červencem, což není nic jiného než dobová moravská katholická intrika Friedricha Fürstenberga. V českých zemích se sv. Crha a Strachota od nepaměti slavili 9. března. Jenže "people could not travel to the planned massive festivities as easily, and therefore not in large numbers, on 9 March during the cold and muddy season, and that Lent was not an appropriate time for a joyful festival." Proto si našel datum, které by "vtipně" konkurovalo 6. červenci, tj. upálení Jana Husa.

Nicméně se ukázalo, že 5. červenec je svatými přecpaný: sv. Zoe Římská a později též sv. Antonio Maria Zaccaria. Proto byl svátek v roce 1887 administrativně přesunut na 7. července, což se v českých zemích nerespektovalo. II. vatikánský koncil revidoval mnohé, mimo jiné svaté a jejich svátky. Sv. Cyril a Methoděj byli v roce 1969 přesunuti na 14. února, den nebeského narození sv. Cyrila, tedy jeho smrti, což je obecně uznáváno jako správné datum.

Na Východě se sv. Cyril a Methoděj slaví 11. května juliánského kalendáře, tedy až do roku 2100 24. května, protože pravoslavní jsou většinou starokalendářní. Tento den má vyjadřovat den vytvoření hlaholice.

Velmocenská politika

autor Tankred

Oč šlo velkomoravskému knížeti? Morava byla christianisována již dávno. Nicméně Rostislav hledal mocenskou oporu proti východofranské říši, jejímž králem byl Ludvík Němec (843–876). K tomu mu mohla posloužit jedině Církev, přičemž Rostislavovi bylo jedno, zda to bude z Říma nebo Cařihradu. Začala složitá velmocenská politika.

V roce 854 se Rostislav spojil s pohanským bulharským chánem Borisem I. proti východofranské říši. Ta se ale spojila s Chorvaty a Bulhary porazila. Toho využila i Byzanc a na Bulhary se vrhla rovněž. Boris se chtěl zahojit na Srbech, ale to se mu nepodařilo, neboť jej srbský kníže Mutimir porazil.

Papež nechtěl Ludvíka Němce zbytečně dráždit, a proto Rostislavovu žádost nechal bez odpovědi. Rostislav se proto v roce 862 musel obrátit na Byzanc a někdy v letech 863–4 Cyril s Methodějem na Moravu dorazili.

V té době již probíhal otevřený konflikt mezi Východem a Západem, neboť to bylo v roce 858, kdy Chazar, sv. Photius I., svrhnul sv. Ignatia. Fótiovské schisma sice bylo sice definitivně zažehnáno v roce 886, kdy byl Photius vyhnán z Cařihradu, nicméně fótiovská frakce nikdy nepřestala existovat. V 11. století se zmocnila moci a dokončila roztržku mezi Východem a Západem.

Jeho podstatou byl spor o církevní hranice na Balkáně. V roce 863 Boris hodlal konvertovat na křesťanství pomocí východofranských kněží. Tomu ale Byzanc zabránila, takže Boris v roce 864 přijal východní ritus. Povstalé pohanské rodiny byly vyvražděny do posledního muže. Součástí protioffensivy Říma bylo ustanovení církevní autonomie Moravy zřízením panonské arcidiecese v roce 869. Nicméně v Bulharsku Řím neuspěl; na VIII. ekumenickém koncilu (869–870) se Bulharsko stalo součástí Východu.

Kulturní význam věrozvěstů
Bratři vymysleli umělý jazyk – staroslověnštinu – a umělé písmo – hlaholici. Je ahistorickým nesmyslem představa, že kněží salzburské arcidiecése (aquilejský patriarchát nemá pro české země žádný přímý význam) snad kázali latinsky. Ve skutečnosti byla latinsky toliko mše. Papež pak schválil mši staroslověnskou, což pak v pravoslaví zkamenělo a žádné nové jazyky nejsou povoleny, na rozdíl od Vatikánu II.

Střet Okcidentu a Orientu
Je zjevné, že pozváním věrozvěstů o žádný střet Západu a Východu nešlo. Nicméně události nehodnotíme jen podle jejich okamžitého významu, ale i podle dlouhodobějších dopadů. Nebýt blahodárného roku 885, kdy byli z Moravy vyhnáni Methodějovi žáci, je vysoce pravděpodobné, že by české země spadly do orientálního civilisačního okruhu, stejně jako Rusko. A to by byla největší tragédie českých dějin. Západ totiž v bojích o investituru caesaropapism úspěšně překonal, čímž vytvořil předpoklady pro vznik demokracie. Ta je na Východě z podstaty věci nemožná.

A na tom nic nezmění různí nekritičtí rusofilové, kteří v Byzanci vidí jedinou římskou říši, jako kdyby nevěděli, že v roce 800 byla II. římská říše na Západě obnovena, nebo se pokouší Anglii obviňovat z caesaropapismu, jako kdyby nevěděli, že anglický král je toliko formální hlavou anglikánské církve, na rozdíl od Byzance, kde byl císař hlavou církve faktickou.

Pravoslavné hlediska vyjádřil Gorazd: Život sv. Cyrila a Metoděje a jejich poměr k Římu a Cařihradu (1936).

Anglosaská civilisovanost

Jistěže všichni Anglosasové nejsou tak rusky barbarští jako europoslanec a šéf Britské národní strany (BNP) Nick Griffin.