Někdy život přináší nečekané paralely. Zaujal mne vztah médií a politika, který se zdá být totožný u Parnella a Paroubka.
Kdo to byl Charles Stewart Parnell (1846–1891)? Od roku 1875 byl poslancem Dolní sněmovny. V ospalé frakci pro samosprávu se okamžitě proslavil zavedením obstrukcí – tento úspěch o 100 let později zopakoval Arthur Scargill se svými létajícími hlídkami proti stávkokazům.
Tato technika byla velice úspěšná, takže 31letý Parnell nahradil mdlého Isaaca Butta (1813–1879) jako představitel irského politického národa. V roce 1879 se dokonce postavil do čela radikálního mimoparlamentního hnutí Irish Land League. V této své funkci dokázal zabránit odchodu Irů ze Sněmovny, kterážto nesmyslná Palackého taktika tak devastavala českou politiku té doby.
Parnell byl politik nového typu: měl na shromážděních silná slova, ale jeho skutky byly umírněné. Když establismentu nepomohlo jeho uvěznění, zkusil ho diskreditovat mediálně. A zde přichází podobnost s Paroubkem, Kubiceho affairou. Dne 18. dubna 1887 The Times publikovaly facsimile dopisu, jenž údajně napsal Parnell a který schvaloval 2 politické vraždy (ubodání) o 5 let dříve. Za dva roky se autor padělku přiznal v křížovém výslechu a spáchal sebevraždu. V očích vládnoucích liberálů se Parnell stal z pochybného spojence hrdinou a mučedníkem.
Parnella nakonec zničilo to, co by dnes už nemělo žádný význam: cizoložství. Parnell dlouho žil s ženou svého kollegy. Když kapitán O'Shea zjistil, že po smrti tety své manželky už nebude dostávat žádnou apanáž, požádal o rozvod. Vina jeho manželky byla nepochybná, takže se ani nepokusila o obranu a manželství bylo rozvedeno.
Irové skandál s rozvodem vnímali jako další pokus o diskreditaci Parnella. Když se však ukázala realita, museli zaujnout jasné stanovisko. Pro britské svatouškovské liberály (Gladstone, Chamberlain) byl cizoložník morálně naprosto nepřijatelný. Frakce pro samosprávu se musela rozhodnout, co dál: Pokud podpoří Parnella, samospráva nebude. Pokud ho "popraví", budou loutky Angličanů. Většina se rozhodla ukončit Parnellovi kariéru se stejně pozoruhodnou statečností jako byla ukončena kariéra Thatcherové o 100 let později. Parnellovi nepomohlo ani to, že si O'Sheaovou vzal. Většina národa ho odmítla a Parnell ze žalu umřel několik měsíců na to.
26. června 2006
23. června 2006
Slovníček
Pokud rozumím anglickým pojmům dobře, tak
- Nationality je občanství, přesněji státní příslušnost,
- Domicile je trvalý pobyt a
- Habitual residence je bydliště.
Velký irský hladomor
Protože se tady neustále objevují obvinění britského státu, že zavinil smrt 500 000 až 1 000 000 (od 15 do 30 %) a emigraci dalšího 1 000 000 Irů, je třeba se podívat, jak to bylo ve skutečnosti.
Irové nejedli prakticky nic jiného než brambory, neboť mají vysokou nutriční hodnotu. Průměrné pole irského famáře mělo 2 až 6 hektarů. Na tak malé ploše nešlo pěstovat nic jiného, co by farmářovu rodinu uživilo.
Také nesmíme zapomínat na to, že v té době řádila epidemie cholery. Pro srovnání, španělská chřipka si vyžádala 30 000 000 obětí, ačkoliv v té době žádný hladomor nebyl.
Dále je třeba připomenout, že v době liberalismu stát nereguloval chování vlastníků. Soukromoprávní vztah mezi statkářem (protestantem) a farmářem (katholíkem) byl čistě jejich záležitostí.
Pokud uděláme komparaci s předchozími hladomory, nezjistíme nějakou odlišnost. Na hladomor obvykle umřelo více než 10 % lidí. Stát ještě v té době nebyl tak vyspělý, aby takovou katastrofu mohl zvládnout. Navíc obilní zákony ukládaly vysoká cla na dovoz obilí do Spojeného království. Dále zde byl logistický problém. I kdyby se loděmi podařilo dovést velké množství obilí, nešlo by ho urychleně distribuovat do vnitrozemí. Na druhé straně, charita vařila polévky 3 000 000 domácností. To není zase tak málo.
Zkrátka a dobře: Hladomor přišel v době, kdy vyvolal velkou pozornost, ale stát ještě neměl prostředky, jak ho potlačit.
Irové nejedli prakticky nic jiného než brambory, neboť mají vysokou nutriční hodnotu. Průměrné pole irského famáře mělo 2 až 6 hektarů. Na tak malé ploše nešlo pěstovat nic jiného, co by farmářovu rodinu uživilo.
Také nesmíme zapomínat na to, že v té době řádila epidemie cholery. Pro srovnání, španělská chřipka si vyžádala 30 000 000 obětí, ačkoliv v té době žádný hladomor nebyl.
Dále je třeba připomenout, že v době liberalismu stát nereguloval chování vlastníků. Soukromoprávní vztah mezi statkářem (protestantem) a farmářem (katholíkem) byl čistě jejich záležitostí.
Pokud uděláme komparaci s předchozími hladomory, nezjistíme nějakou odlišnost. Na hladomor obvykle umřelo více než 10 % lidí. Stát ještě v té době nebyl tak vyspělý, aby takovou katastrofu mohl zvládnout. Navíc obilní zákony ukládaly vysoká cla na dovoz obilí do Spojeného království. Dále zde byl logistický problém. I kdyby se loděmi podařilo dovést velké množství obilí, nešlo by ho urychleně distribuovat do vnitrozemí. Na druhé straně, charita vařila polévky 3 000 000 domácností. To není zase tak málo.
Zkrátka a dobře: Hladomor přišel v době, kdy vyvolal velkou pozornost, ale stát ještě neměl prostředky, jak ho potlačit.
22. června 2006
Dobrá zpráva pro Českou republiku
České mužstvo prohrálo s Itálií 2:0, takže na mistrovství světa končí. Je to dobrá zpráva pro Českou republiku, protože zůstaneme ušetřeni chauvinistických orgií, které by jinak následovaly.
20. června 2006
Ruský terror
Bolševici mají na svědomí nejvíce lidských životů v dějinách (v absolutních číslech). Podívejme se, zda měli nějaké předchůdce, nějaký vzor.
Národ, který na sousedství s Ruskem nejvíce doplatil, byli Poláci. Ačkoliv se uvádí, že Polsko přestalo existovat po třetím dělení (1795), není to úplná pravda. Brzy bylo obnoveno; nejprve jako Varšavské vévodství, později jako Polské království.
Polské království bylo v personální unii s Ruskem a velmoci mu garantovaly staré svobody. Nicméně starý despota, ruský car, je prakticky okamžitě (od roku 1819) porušoval. Když Polákům došla trpělivost, zahájili Listopadové povstání 1830. Ačkoliv na straně povstalců byly sympathie celé pokrokové Evropy (např. Karla Hynka Máchy), ruská přesila povstání rozdrtila. Do povstání byla zapojena téměř celá polská armáda a téměř všichni polští politici. Jako výsledek porážky bylo z Polska vyhnáno 6 000 předáků povstání a jejich statky konfiskovány. Byla rozpuštěna varšavská a vilenská universita. Řeckokatholická církev byla zakázána a věřící byli prohlášeni za pravoslavné (inspirace pro kommunistické Československo v roce 1950). Polská ústava byla nahrazena carovým organickým statutem.
Když hrabě Wielopolski, "polský Emanuel Moravec", ruský kollaborant od roku 1846, hodlal poslat buřičskou mládež do ruské armády, vypuklo zoufalé Lednové povstání 1863. Do dubna 1864 bylo zcela rozdrceno. Rusové účast v něm potrestalali řadou poprav (obětí byli vůdcové povstání Romuald Traugutt, Rafał Krajewski, Józef Toczyski, Roman Żuliński a Jan Jeziorański) a konfiskací, v nichž se proslavili zejména Teodor Berg a generální guvernér Muravjov (Михаи́л Никола́евич Муравьёв), "vilenský kat". Polské království bylo zrušeno a Polsko bylo prohlášeno za pouhou "Vistulskou zemi". Češi se opět vyznamenali. Tak jako František Kožík putoval za druhé světové války do Katyně, tak v roce 1867 Palacký a spol. putovali do Moskvy na národopisnou výstavu. V ovzduší genocidy polského národa to bylo chápáno jako gesto na podporu ruských snah: Mezi lety 1869–1874 byly zrušeny všechny polské střední školy, po roce 1885 všechny obecní základní školy. Cílem Rusů byla maximalisace negramotnosti. V roce 1905 tak v bývalém Polsku bylo méně škol a studentů než v roce 1815. Bylo extrémně těžké získat licenci na soukromou školu; všechny společenské a politické aktivity byly zakázány. Pro spravedlnost je nutno dodat, že podobná politika byla v Prusku.
Polsko bylo obnoveno rozhodnutím rakousko-uherského a německého císaře 5. listopadu 1916, přes protest Ruska, Francie i Británie. Teprve carova abdikace umožnila uznání polské nezávislosti i ze strany Ruska.
Národ, který na sousedství s Ruskem nejvíce doplatil, byli Poláci. Ačkoliv se uvádí, že Polsko přestalo existovat po třetím dělení (1795), není to úplná pravda. Brzy bylo obnoveno; nejprve jako Varšavské vévodství, později jako Polské království.
Polské království bylo v personální unii s Ruskem a velmoci mu garantovaly staré svobody. Nicméně starý despota, ruský car, je prakticky okamžitě (od roku 1819) porušoval. Když Polákům došla trpělivost, zahájili Listopadové povstání 1830. Ačkoliv na straně povstalců byly sympathie celé pokrokové Evropy (např. Karla Hynka Máchy), ruská přesila povstání rozdrtila. Do povstání byla zapojena téměř celá polská armáda a téměř všichni polští politici. Jako výsledek porážky bylo z Polska vyhnáno 6 000 předáků povstání a jejich statky konfiskovány. Byla rozpuštěna varšavská a vilenská universita. Řeckokatholická církev byla zakázána a věřící byli prohlášeni za pravoslavné (inspirace pro kommunistické Československo v roce 1950). Polská ústava byla nahrazena carovým organickým statutem.
Když hrabě Wielopolski, "polský Emanuel Moravec", ruský kollaborant od roku 1846, hodlal poslat buřičskou mládež do ruské armády, vypuklo zoufalé Lednové povstání 1863. Do dubna 1864 bylo zcela rozdrceno. Rusové účast v něm potrestalali řadou poprav (obětí byli vůdcové povstání Romuald Traugutt, Rafał Krajewski, Józef Toczyski, Roman Żuliński a Jan Jeziorański) a konfiskací, v nichž se proslavili zejména Teodor Berg a generální guvernér Muravjov (Михаи́л Никола́евич Муравьёв), "vilenský kat". Polské království bylo zrušeno a Polsko bylo prohlášeno za pouhou "Vistulskou zemi". Češi se opět vyznamenali. Tak jako František Kožík putoval za druhé světové války do Katyně, tak v roce 1867 Palacký a spol. putovali do Moskvy na národopisnou výstavu. V ovzduší genocidy polského národa to bylo chápáno jako gesto na podporu ruských snah: Mezi lety 1869–1874 byly zrušeny všechny polské střední školy, po roce 1885 všechny obecní základní školy. Cílem Rusů byla maximalisace negramotnosti. V roce 1905 tak v bývalém Polsku bylo méně škol a studentů než v roce 1815. Bylo extrémně těžké získat licenci na soukromou školu; všechny společenské a politické aktivity byly zakázány. Pro spravedlnost je nutno dodat, že podobná politika byla v Prusku.
Polsko bylo obnoveno rozhodnutím rakousko-uherského a německého císaře 5. listopadu 1916, přes protest Ruska, Francie i Británie. Teprve carova abdikace umožnila uznání polské nezávislosti i ze strany Ruska.
19. června 2006
Tupý cenzor mne zablokoval
vrbat24@seznam.cz
Tak jsem zase zablokovaný. Dostal jsem se do sporu s cynikem o určitém právním problému a prohrál jsem. Nebudu schopen dokázat, že adopce brání neumožňuje dědit ze zákona po pokrevních příbuzných - jsem zablokován, to se nedá nic dělat. Ostatně o tom právoplatně rozhodly soudy, to je potom všechno marné.
Tak jsem zase zablokovaný. Dostal jsem se do sporu s cynikem o určitém právním problému a prohrál jsem. Nebudu schopen dokázat, že adopce brání neumožňuje dědit ze zákona po pokrevních příbuzných - jsem zablokován, to se nedá nic dělat. Ostatně o tom právoplatně rozhodly soudy, to je potom všechno marné.
Mrkvičky strouhání a leccos jiného
Luděk Frýbort (Hannover) píše:
»Uvědomuji si, že bych měl napsat něco rozšafného k okolnostem právě proběhnuvších voleb, ale jednak je obtížné v nich hledat nějakou rozšafnost, jednak už o těch legracích bylo napsáno dost«.
Celý článek je na Bohemia News
»Uvědomuji si, že bych měl napsat něco rozšafného k okolnostem právě proběhnuvších voleb, ale jednak je obtížné v nich hledat nějakou rozšafnost, jednak už o těch legracích bylo napsáno dost«.
Celý článek je na Bohemia News
Báječný nový (tajný) svět
Joseph D. Douglass Jr., Ph. D.
V roce 1974 začaly z americké CIA unikat informace o choulostivém projektu MKULTRA, který se zabýval ovládáním lidského myšlení. Charakter tohoto projektu byl více poodhalen při kongresním šetření.
Článek přeložila Hana Catalanová a lze si jej přečíst na CS-club .
V roce 1974 začaly z americké CIA unikat informace o choulostivém projektu MKULTRA, který se zabýval ovládáním lidského myšlení. Charakter tohoto projektu byl více poodhalen při kongresním šetření.
Článek přeložila Hana Catalanová a lze si jej přečíst na CS-club .
17. června 2006
Jednotka 731
Dostal jsem řadu emailu se zoufalým nářkem, že pořád píši jen o Česku a že už z toho chudáci mají deprese. Takže dnešní článek bude o Japonsku, to by vás mělo duševně povznést.
Jednotka 731 byla japonská vojenská jednotka existující již před druhou světovou, která vešla ve známost svými zvrácenými a zvířeckými pokusy na lidech pod rouškou vědeckého výzkumu v Mandžurii. Běžní Japonci o dodnes o něčem takovém nevědí a ti kteří vědí, o tom vědět nechtějí - není vám to povědomé? Navíc císař Hirohito o tom zakázal mluvit a to je pro Japonce svaté. To je něco jako když to Čech dostal příkazem Strany.
Celá akce byla dílem jednoho muže. Shiro Ishii se narodil 25. června 1892 kousek od Tokia a byl velký vlastenec - což je společný jmenovatel a předpoklad pro pěkného hajzla ve většině tradičních národnostně homogenních zemích (na USA se to tedy jasně nevztahuje). Vystudoval medicínu v Kjótu a vstoupil do japonské armády jako chirurg. Později se vrátil na univerzitu doplnit vzdělání v bakteriologii, sérologii, preventivní medicíně a patologii. Už v té době se začal zabývat výzkumem v oblasti biologických zbraní - prostě typický vědec a akademik, jen pro svou vědu žijící.
V roce 1934 japonská armáda pověřila Shiro Ishii, aby vybudoval výzkumný a velmi opevněný komplex v Mandžurii, v místě jménem Pingfan. Přestože oficiálně v Mandžurii existoval od 1. března 1932 stát jménem Manchukuo, skutečným vládcem byla japonská kuantungská armáda, která si tam dělala, co chtěla. Stížnosti byly vyřizovány promptně i se stěžovatelem (není vám to povědomé?).
Původní výzkumný komplex byl vybudován v Charbinu (Harbin), na východním břehu řeky Sungari. Potřeba dodávek výzkumného materiálu (rozuměj lidí, na kterých by bylo možno dělat pokusy) byla okamžitá. Japonská tajná policie Kenpeitai ráda dodala stovky Rusů a Číňanů na pokusy. Tito pokusní králíci byli původně drženi ve sklepech japonského konzulátu v Charbinu. Soudruh konzul o něčem takovém jistěže neměl ani tušení, haha! K jakým svinstvům asi byly a jsou dodnes zneužívány české konzuláty po celém světě, nevíte? Celý objekt byl velice eufemisticky pojmenován v anglickém překladu jako „Kwantung Army Epidemic Prevention and Water Supply Unit" nebo také „Jednotka 731". Asi jako když Československo mělo v Koreji „Vojenskou nemocnici Československé vojenské mise".
Výzkumníci a vědci zkoumali v Charbinu tak zuřivě, že během dvou let jednotka měla přes 3 000 vědců a několikanásobek pokusných lidských králíků. Vědecká práce byla natolik zajímavá, že vědci využívali japonského systému „gakubatsu" (= já na bráchu, brácha na mne) a do Charbinu neustále přijížděli noví zájemci o vědeckou práci, ať už příbuzní, známí že studií, kolegové z univerzit a tak dále.
V roce 1936 se tedy začal stavět nový obrovský komplex budov a vězeňských bloků, který, světě div se, stojí dodnes ve vesnici Pingfan, 24 kilometrů na jih od Charbinu, speciální vojenská zóna, která zaměstnávala tisíce japonských vědců, techniků a vojáků. Pokusní králíci se nepočítali. Nebyli ostatně považováni za lidi, ale jen za „log number" - což později vedlo k tvrzením, že to celé byla jen továrna zpracovávající dřevěné klády.
Celý komplex byl rozdělen do osmi oddělení. První oddělení bylo jedním z několika oddělení, které se zabývaly bakteriologickým výzkumem na živých lidech, zkoumáním přenosu nemoci bodnutím hmyzem nebo pokousáním hlodavci (za tím účelem bylo chováno velkém množství krys, infikovaných různými nemocemi) a možnosti nahrazení krevního séra. Rovněž byly zkoumány omrzliny. Za tím účelem byly postaveny dodnes stojící mrazírny, kde se připoutávali vězni tak, aby jejich ruce byly vystaveny mrazu. Ty jim polévali vodou a vědci zkoumali, kdy ruka zcela zmrzne. Zmrznutí se měřilo tlučením palicí na ozmrzlé končetiny (pokusný člověk byl přitom naživu) a až když končetina vydala požadovaný „na kost zmrzlý zvuk" či dokonce upadla, pak byl pokus úspěšný.
Čtvrté oddělení, vedené majorem Tomio Karasawou, vyrábělo bakteriologické bomby, přičemž infikované blechy a krysy byly používány coby nemoc rozšiřující prvek - krysy byly infikovány, blechy se infikovaly sáním krve krys a nemoc šířily dále. Blechy krysám vychytávali vězňové. „Bomby" byly vyrobeny z vypálené hlíny místního původu a naplněny infikovanými blechami. Poté z letadel shazovány a testovány 146 kilometrů od Pingfanu v místě jménem Anta. Po shození z letadla se bomba roztříštila, nezanechala žádných stop a blechy dále nemoc roznesly.
V Ro-bloku doktor Kozo Okamoto zkoušel vivisekci - pitvání vězňů zaživa, včetně vyjímání mozku a dalších orgánů z těla a umísťování těchto orgánů ve formalinu pro konzervaci. Drasticky působící scény vivisekcí jsou dodnes součástí výstavy o jednotce 731 v Pingfanu. Okolo 3 000 lidí většinou čínského a ruského původu takto přišlo o život.
V blízkém POW táboře Mukden bylo 1 485 zajatců z USA, UK, Austrálie a Nového Zélandu. Na těchto bylo zkoušeno jak běloši reagují na patogeny vyrobené v Pingfanu. Zemřelo několik stovek zajatců.
Ovšem jedním z nejstrašidelnějších vynálezů z Pingfanu byly balónové bomby. Stovky těchto balónu nesoucích výbušniny byly vypuštěny z Japonska do rychlých vzdušných proudů (jet stream) směřujících k Americe, které dosáhly během pouhých 50 či 60 hodin. Dosáhly nejen Aljašky a Havaje, ale i pacifického pobřeží, Butte, Montany a Grand Rapids, Michiganu a řady míst v Kanadě. Dopady těchto balónů byly během války tajeny. Asi těžko by se je podařilo utajit, pokud by nenesly výbušniny, ale nakažlivé bakterie nebo mor.
Po válce se trestu dočkali jen ti japonští "vědci", kteří padli do rukou Rusům - trest smrti či doživotní Gulag. Těm, kteří se dostali zpět do Japonska - tedy americké zóny - se vůbec nic nestalo. A navíc byli vázání naprostou mlčenlivostí. Přece jim to nařídil jejich císař Hirohito, ne? Jen pár z nich promluvilo, ale až po jeho smrti.
Celé téma se stalo předmětem několika knih a článků, které vzbudily zájem hlavně mimo Japonsko. Běžní Japonci takovýmto věcem odmítají uvěřit - asi podobně jako dnešní mladí Češi, kteří odmítají uvěřit tomu, co dělali jejich komunističtí předkové, exkomunističtí dědečkové, babičky, tatínkové a maminky - vždyť to dělali pro rodinu a pro Velkou stranu, pro ještě lepší budoucnost svých děti. tedy vás!
Smrtící stín jednotky 731 se pak vynořil ještě jednou - během války v Koreji. V roce 1951 2 600 amerických vojáků v Koreji v blízkosti fronty onemocnělo epidemickou krvácivou horečkou (epidemic hemorrhagic fever) a 165 z nich zemřelo. Ta byla nejznámějším úspěchem vědců z Pingfanu, pod vedením hlavního výzkumníka Kitana Masajiho. A nebylo tajemstvím, že sovětští lékaři a vědci (= sovětští Mengeleové) nadšeně pokračovali ve výzkumu toho, co jim předali zajatí japonští vědci (= japonští Mengeleové). A už vůbec není tajemstvím, že ve stejné oblasti byla umístěna i vojenská nemocnice Československé vojenské mise v Koreji (= čeští Mengeleové). Ano, ona nemocnice, o jejíž existenci stále český ÚDV („Úřad pro zatajování komunistických zločinů“) nemůže najít žádné podklady a pořád mlží a mlží.
O běžných lidech z dnešního Japonska nebo z Česka je pomalu škoda se zmiňovat. Že se něco takového dělo, tomu průměrný človíček většinou odmítá uvěřit. V Mnichově stejní troubové uvěřili, že existovaly koncentrační tábory až poté, když generál Patton vydal rozkaz je násilím prohnat koncentrákem Dachau. Velice se pak divili a někteří i plakali a plakali... Tupost a zabedněnost se těžko dá léčit bez drastických opatření.
A tak jako dodnes většina Japonců neuvěří tomu, co jejich vlastní vojáci dělali v Pingfanu, tak i většina Čechů neví a nechce uvěřit tomu, co se dělo ve vojenské nemocnici při Československé vojenské misi v Koreji. Obzvlášť když česká vláda a vládní úřady (o Úřadu pro zatajování komunistických zločinů ani nemluvě) dělají všechno pro to, aby nic z téhle temné historie nikdy nevyšlo najevo.
Takže nemůžete říci, že jsem neměl dobrou vůli. Opravdu jsem začal u Japonců – a skončil jsem zase u Čechů...
Zdroje a doporučená literatura:
„Development of Japanese Biological Warfare" - four articles based on investigation conducted by Lt. Col. Thompson, USAFPAC Daily Intelligence Summary #1561, July 30, 1946, # 1562, July 31, 1946, #1563, August 31, 1946, #1563, August 2, 1946. RG 4: USAFPAC, General Douglas MacArthur memorial Archives and Library, Norfolk, Virginia.
McNinch, Joseph H. „Far East Command Conference of Epidemic Hemorrhagic Fever", Annals of Internal Medicine 38 (1953): 53-60
Hal Gold, „Unit 731 Testimony, Tuttle Publishing, Singapore, ISBN 0-8048-3565-9
“Japanese scientists conducted biological research experiments on human subjects in the isolated region of Machuria" - article by Andrew J. Swanger, World War II magazine, July 1998, pages 62-66
Website ÚDV: http://www.mvcr.cz/policie/udv/index.html
Československá vojenská mise v Koreji (1950-1953)
http://www.humintel.com/clanek56.htm
http://www.humintel.com/clanek59.htm
http://www.humintel.com/clanek60.htm
Jednotka 731 byla japonská vojenská jednotka existující již před druhou světovou, která vešla ve známost svými zvrácenými a zvířeckými pokusy na lidech pod rouškou vědeckého výzkumu v Mandžurii. Běžní Japonci o dodnes o něčem takovém nevědí a ti kteří vědí, o tom vědět nechtějí - není vám to povědomé? Navíc císař Hirohito o tom zakázal mluvit a to je pro Japonce svaté. To je něco jako když to Čech dostal příkazem Strany.
Celá akce byla dílem jednoho muže. Shiro Ishii se narodil 25. června 1892 kousek od Tokia a byl velký vlastenec - což je společný jmenovatel a předpoklad pro pěkného hajzla ve většině tradičních národnostně homogenních zemích (na USA se to tedy jasně nevztahuje). Vystudoval medicínu v Kjótu a vstoupil do japonské armády jako chirurg. Později se vrátil na univerzitu doplnit vzdělání v bakteriologii, sérologii, preventivní medicíně a patologii. Už v té době se začal zabývat výzkumem v oblasti biologických zbraní - prostě typický vědec a akademik, jen pro svou vědu žijící.
V roce 1934 japonská armáda pověřila Shiro Ishii, aby vybudoval výzkumný a velmi opevněný komplex v Mandžurii, v místě jménem Pingfan. Přestože oficiálně v Mandžurii existoval od 1. března 1932 stát jménem Manchukuo, skutečným vládcem byla japonská kuantungská armáda, která si tam dělala, co chtěla. Stížnosti byly vyřizovány promptně i se stěžovatelem (není vám to povědomé?).
Původní výzkumný komplex byl vybudován v Charbinu (Harbin), na východním břehu řeky Sungari. Potřeba dodávek výzkumného materiálu (rozuměj lidí, na kterých by bylo možno dělat pokusy) byla okamžitá. Japonská tajná policie Kenpeitai ráda dodala stovky Rusů a Číňanů na pokusy. Tito pokusní králíci byli původně drženi ve sklepech japonského konzulátu v Charbinu. Soudruh konzul o něčem takovém jistěže neměl ani tušení, haha! K jakým svinstvům asi byly a jsou dodnes zneužívány české konzuláty po celém světě, nevíte? Celý objekt byl velice eufemisticky pojmenován v anglickém překladu jako „Kwantung Army Epidemic Prevention and Water Supply Unit" nebo také „Jednotka 731". Asi jako když Československo mělo v Koreji „Vojenskou nemocnici Československé vojenské mise".
Výzkumníci a vědci zkoumali v Charbinu tak zuřivě, že během dvou let jednotka měla přes 3 000 vědců a několikanásobek pokusných lidských králíků. Vědecká práce byla natolik zajímavá, že vědci využívali japonského systému „gakubatsu" (= já na bráchu, brácha na mne) a do Charbinu neustále přijížděli noví zájemci o vědeckou práci, ať už příbuzní, známí že studií, kolegové z univerzit a tak dále.
V roce 1936 se tedy začal stavět nový obrovský komplex budov a vězeňských bloků, který, světě div se, stojí dodnes ve vesnici Pingfan, 24 kilometrů na jih od Charbinu, speciální vojenská zóna, která zaměstnávala tisíce japonských vědců, techniků a vojáků. Pokusní králíci se nepočítali. Nebyli ostatně považováni za lidi, ale jen za „log number" - což později vedlo k tvrzením, že to celé byla jen továrna zpracovávající dřevěné klády.
Celý komplex byl rozdělen do osmi oddělení. První oddělení bylo jedním z několika oddělení, které se zabývaly bakteriologickým výzkumem na živých lidech, zkoumáním přenosu nemoci bodnutím hmyzem nebo pokousáním hlodavci (za tím účelem bylo chováno velkém množství krys, infikovaných různými nemocemi) a možnosti nahrazení krevního séra. Rovněž byly zkoumány omrzliny. Za tím účelem byly postaveny dodnes stojící mrazírny, kde se připoutávali vězni tak, aby jejich ruce byly vystaveny mrazu. Ty jim polévali vodou a vědci zkoumali, kdy ruka zcela zmrzne. Zmrznutí se měřilo tlučením palicí na ozmrzlé končetiny (pokusný člověk byl přitom naživu) a až když končetina vydala požadovaný „na kost zmrzlý zvuk" či dokonce upadla, pak byl pokus úspěšný.
Čtvrté oddělení, vedené majorem Tomio Karasawou, vyrábělo bakteriologické bomby, přičemž infikované blechy a krysy byly používány coby nemoc rozšiřující prvek - krysy byly infikovány, blechy se infikovaly sáním krve krys a nemoc šířily dále. Blechy krysám vychytávali vězňové. „Bomby" byly vyrobeny z vypálené hlíny místního původu a naplněny infikovanými blechami. Poté z letadel shazovány a testovány 146 kilometrů od Pingfanu v místě jménem Anta. Po shození z letadla se bomba roztříštila, nezanechala žádných stop a blechy dále nemoc roznesly.
V Ro-bloku doktor Kozo Okamoto zkoušel vivisekci - pitvání vězňů zaživa, včetně vyjímání mozku a dalších orgánů z těla a umísťování těchto orgánů ve formalinu pro konzervaci. Drasticky působící scény vivisekcí jsou dodnes součástí výstavy o jednotce 731 v Pingfanu. Okolo 3 000 lidí většinou čínského a ruského původu takto přišlo o život.
V blízkém POW táboře Mukden bylo 1 485 zajatců z USA, UK, Austrálie a Nového Zélandu. Na těchto bylo zkoušeno jak běloši reagují na patogeny vyrobené v Pingfanu. Zemřelo několik stovek zajatců.
Ovšem jedním z nejstrašidelnějších vynálezů z Pingfanu byly balónové bomby. Stovky těchto balónu nesoucích výbušniny byly vypuštěny z Japonska do rychlých vzdušných proudů (jet stream) směřujících k Americe, které dosáhly během pouhých 50 či 60 hodin. Dosáhly nejen Aljašky a Havaje, ale i pacifického pobřeží, Butte, Montany a Grand Rapids, Michiganu a řady míst v Kanadě. Dopady těchto balónů byly během války tajeny. Asi těžko by se je podařilo utajit, pokud by nenesly výbušniny, ale nakažlivé bakterie nebo mor.
Po válce se trestu dočkali jen ti japonští "vědci", kteří padli do rukou Rusům - trest smrti či doživotní Gulag. Těm, kteří se dostali zpět do Japonska - tedy americké zóny - se vůbec nic nestalo. A navíc byli vázání naprostou mlčenlivostí. Přece jim to nařídil jejich císař Hirohito, ne? Jen pár z nich promluvilo, ale až po jeho smrti.
Celé téma se stalo předmětem několika knih a článků, které vzbudily zájem hlavně mimo Japonsko. Běžní Japonci takovýmto věcem odmítají uvěřit - asi podobně jako dnešní mladí Češi, kteří odmítají uvěřit tomu, co dělali jejich komunističtí předkové, exkomunističtí dědečkové, babičky, tatínkové a maminky - vždyť to dělali pro rodinu a pro Velkou stranu, pro ještě lepší budoucnost svých děti. tedy vás!
Smrtící stín jednotky 731 se pak vynořil ještě jednou - během války v Koreji. V roce 1951 2 600 amerických vojáků v Koreji v blízkosti fronty onemocnělo epidemickou krvácivou horečkou (epidemic hemorrhagic fever) a 165 z nich zemřelo. Ta byla nejznámějším úspěchem vědců z Pingfanu, pod vedením hlavního výzkumníka Kitana Masajiho. A nebylo tajemstvím, že sovětští lékaři a vědci (= sovětští Mengeleové) nadšeně pokračovali ve výzkumu toho, co jim předali zajatí japonští vědci (= japonští Mengeleové). A už vůbec není tajemstvím, že ve stejné oblasti byla umístěna i vojenská nemocnice Československé vojenské mise v Koreji (= čeští Mengeleové). Ano, ona nemocnice, o jejíž existenci stále český ÚDV („Úřad pro zatajování komunistických zločinů“) nemůže najít žádné podklady a pořád mlží a mlží.
O běžných lidech z dnešního Japonska nebo z Česka je pomalu škoda se zmiňovat. Že se něco takového dělo, tomu průměrný človíček většinou odmítá uvěřit. V Mnichově stejní troubové uvěřili, že existovaly koncentrační tábory až poté, když generál Patton vydal rozkaz je násilím prohnat koncentrákem Dachau. Velice se pak divili a někteří i plakali a plakali... Tupost a zabedněnost se těžko dá léčit bez drastických opatření.
A tak jako dodnes většina Japonců neuvěří tomu, co jejich vlastní vojáci dělali v Pingfanu, tak i většina Čechů neví a nechce uvěřit tomu, co se dělo ve vojenské nemocnici při Československé vojenské misi v Koreji. Obzvlášť když česká vláda a vládní úřady (o Úřadu pro zatajování komunistických zločinů ani nemluvě) dělají všechno pro to, aby nic z téhle temné historie nikdy nevyšlo najevo.
Takže nemůžete říci, že jsem neměl dobrou vůli. Opravdu jsem začal u Japonců – a skončil jsem zase u Čechů...
Zdroje a doporučená literatura:
„Development of Japanese Biological Warfare" - four articles based on investigation conducted by Lt. Col. Thompson, USAFPAC Daily Intelligence Summary #1561, July 30, 1946, # 1562, July 31, 1946, #1563, August 31, 1946, #1563, August 2, 1946. RG 4: USAFPAC, General Douglas MacArthur memorial Archives and Library, Norfolk, Virginia.
McNinch, Joseph H. „Far East Command Conference of Epidemic Hemorrhagic Fever", Annals of Internal Medicine 38 (1953): 53-60
Hal Gold, „Unit 731 Testimony, Tuttle Publishing, Singapore, ISBN 0-8048-3565-9
“Japanese scientists conducted biological research experiments on human subjects in the isolated region of Machuria" - article by Andrew J. Swanger, World War II magazine, July 1998, pages 62-66
Website ÚDV: http://www.mvcr.cz/policie/udv/index.html
Československá vojenská mise v Koreji (1950-1953)
http://www.humintel.com/clanek56.htm
http://www.humintel.com/clanek59.htm
http://www.humintel.com/clanek60.htm
Aj slnko kráča na Západ
Cestu za svobodou, pobyt v Rakousku a odchod do USA popisuje Estera Bilková-Brestowská ve svojí knížce "Aj slnko kráča na Západ".
V elektronické podobě si ji lze přečíst na exil.sk - Slovák v exile.
V elektronické podobě si ji lze přečíst na exil.sk - Slovák v exile.
Zemřela zpěvačka Vlasta Průchová
Včera (16.6.) večer zemřela ve věku nedožitých 80-ti let legenda českého jazzu — zpěvačka Vlasta Průchová.
Michal Doležal lidovky.cz
Michal Doležal lidovky.cz
16. června 2006
Fetiš autopsie
Přiznám se, že mne vždy zarazí, jak vzdělaní Češi trpí fetišem autopsie. Je to zarážející i z toho důvodu, v současné informační spoolečnosti jsou lidé informacemi zavaleni. Proto jsou nutná kvalitní média, která pro své adresáty vyberou pouze relevantní informace. Na intelektuálovi tak zůstává jediná odpovědnost: vybrat si kvalitní filtrační zdroje (média). Může sice tuto odpovědnost nechat na meta agregátorech, ale je otázkou, zda strojový přístup přináší dobré výsledky. O tom píše Jaron Lanier v článku Digital Maoism: The Hazards of the New Online Collectivism. In The Edge, 30 May 2006.
Čecháček však toto poznání nebere na vědomí. Podle jeho orientálního přístupu si má intelektuál vybrat autoritu (guru) a tu studovat přímo, bez jakéhokoliv zprostředkování. Co na tom, že čecháčkovi často chybí kontext. Podstatné je, že si svého Marxe přečte přímo z Kapitálu a svým vlastním rozoumkem o něm učiní závěry.
Do absurdity tento přístup dotáhl Tomáš ze Sprchy. Ten dokonce odmítá i autority. Podle něho si každý intelektuál má vše znovu promyslet sám a na autority se vykašlat, jinak není dostatečně autentický. No, kopírovat Diogéna v sudu v době Internetu, oceánu informací, asi není to pravé ořechové.
Čecháček však toto poznání nebere na vědomí. Podle jeho orientálního přístupu si má intelektuál vybrat autoritu (guru) a tu studovat přímo, bez jakéhokoliv zprostředkování. Co na tom, že čecháčkovi často chybí kontext. Podstatné je, že si svého Marxe přečte přímo z Kapitálu a svým vlastním rozoumkem o něm učiní závěry.
Do absurdity tento přístup dotáhl Tomáš ze Sprchy. Ten dokonce odmítá i autority. Podle něho si každý intelektuál má vše znovu promyslet sám a na autority se vykašlat, jinak není dostatečně autentický. No, kopírovat Diogéna v sudu v době Internetu, oceánu informací, asi není to pravé ořechové.
Rozhovor s antisemitou
Cituji: "To má důležitý náboženský význam: křesťanství je popírání židovské nadřazenosti. Kdokoli v židovskou nadřazenost věří, nebo ji akceptuje, odmítá Krista, protože On nás učinil rovnými. Francouzský židovský filmař Claude Lanzman, režisér „Shoah“, řekl: Pokud věříte v holocaust, nemůžete věřit v Krista . . . Tak se otázka popírání velkého H stává otázkou odpadlictví: bude naše společnost stát na kameni, který usadil Kristus, nebo bude uctívat židovský stát. Zde se objevuje věčná religiozita lidského ducha: pokus vytvořit sekulární společnost nevyšel. Po krátké iluzorní přestávce se bohové vrátili zpět."
Fangličkářství
Manifest české moderny, ač více než 100 let starý, je stále obdivuhodně moderní. Vyjímám: "Chceme v kritice to, zač jsme bojovali a co jsme si vybojovali: míti své přesvědčení, volnost slova, bezohlednost. Kritická činnost jest prací tvůrčí, uměleckou, vědeckou, samostatným literárním žánrem, rovnocenným všem ostatním. Chceme individualitu, chceme ji v kritice, v umění. Umělce chceme, ne echa cizích tónů, ne eklektiky, ne diletanty. Nevážíme si pestrobarevného látání přejatých myšlenek a forem, zrýmovaných politických programů, imitací národních písní, veršovaných folkloristických tretek, šedivého fangličkářství, realistické ploché objektivnosti."
15. června 2006
Liberalismus ČSSD v praxi
Je neuvěřitelné, co vše může produkovat pomstychtivost. Ministra Rath liberalisoval prodej léků OTC. Napříště už lékárny nebudou mít monopol na jejich prodej. Je to krok správným směrem, ale obávám se, že u odpůrců ČSSD skutky nic neváží. Jen slova.
Vyprázdněné přirovnání
JzP přirovnal vědu k sekulární církvi. Stěží si představit vyprázdnější přirovnání. Proč zrovna věda, proč ne širší rodina, politické hnutí či stát? To vše jde stejně dobře přirovnat k církvi a nic nové a nic zajímavého nám to neřekne. Podobnou prázdnotu překonal snad jen nositelel Nobelovy ceny za ekonomii v roce 1992, Gary S. Becker, který ji obdržel za "objev", že když lidé něco dělají, tak tím chtějí získat nějakou hodnotu.
Všechny sociální organisace mají něco společného. Ale proč by na tyto znaky měla mít monopol právě církev?
Navíc mezi církví a vědou je základní, definiční rozdíl: Zatímco věřící má povinnost věřit na Bílou paní, Neposkvrněné početí, Svatou trojici, Reinkarnaci a podobné nesmysly, vědec má jedinou povinnost: neustále znovu a znovu ověřovat soulad theorie s fakty. A pokud fakta theorii negují, theorii opravit nebo zahodit. Naproti tomu věřící má povinnost věřit tomu, že nadpřirozená bytost nemusí dodržovat přírodní zákony, nemusí dodržovat zákony, které si sama dala; nemusí dodržovat vůbec nic. Přesto od svých oveček vyděračsky chce jejich čas (modlitba), jejich peníze (desátky), ba i krvavé oběti. A to vše na oltář irracionálního mému.
Jestli dobrovolné zajetí mysli primitivní pověrou je totožné jejímu osvobození vědou, pak schopnost lidí jonglovat se slovy dosáhla vrcholu.
Updated.
Všechny sociální organisace mají něco společného. Ale proč by na tyto znaky měla mít monopol právě církev?
Navíc mezi církví a vědou je základní, definiční rozdíl: Zatímco věřící má povinnost věřit na Bílou paní, Neposkvrněné početí, Svatou trojici, Reinkarnaci a podobné nesmysly, vědec má jedinou povinnost: neustále znovu a znovu ověřovat soulad theorie s fakty. A pokud fakta theorii negují, theorii opravit nebo zahodit. Naproti tomu věřící má povinnost věřit tomu, že nadpřirozená bytost nemusí dodržovat přírodní zákony, nemusí dodržovat zákony, které si sama dala; nemusí dodržovat vůbec nic. Přesto od svých oveček vyděračsky chce jejich čas (modlitba), jejich peníze (desátky), ba i krvavé oběti. A to vše na oltář irracionálního mému.
Jestli dobrovolné zajetí mysli primitivní pověrou je totožné jejímu osvobození vědou, pak schopnost lidí jonglovat se slovy dosáhla vrcholu.
Updated.
Opět statistika
Přes všechna halasná prohlášení pánů mathematiků nikdo z nich nebyl schopen stanovit, jakou absolutní přesnost má Cynikovo tvrzení, že česká část původní wikipedie je lepší než slovenská, kterou testoval na 100členném náhodném vzorku ze souboru o 30 000 prvcích, a jakou má můj závěr, že česká část původní wikipedie je stejně špatná než slovenská, kterou jsem testoval na 10členném náhodném vzorku ze souboru o 30 000 prvcích. Zatím jediné exaktní číslo poskytl Tomáš Pecina, který určil, že Cynikův průzkum je zhruba 3x přesnější než můj. Ale to je to poslední, co by mne zajímalo, protože o tom, že Cynikův průzkum je relativně přesnější než můj, jsem nepochyboval nikdy.
A nyní se objevil JzP, který na základě faktu: "JUDr. Stanislav Křeček z ČSSD byl na 4. místě, s 11 342 preferenčními hlasy (7,41 %) skončil nakonec jako 2, tvrdí: "Křeček ze 4. místa 2.? To jasně ukazuje, kdo ČSSD z velké části v Praze volí." Co tím demonstroval? Kromě své nenávisti k ČSSD neschopnost vyvodit správné závěry. Pokud p. Křečka zakroužkovalo ani ne 8 % voličů ČSSD, tak ho má ve zvláštní oblibě ani ne každý 13. pražský volič ČSSD. Jestli je to toto "velká část", tak jsem čínský bůh srandy. Ve skutečnosti 92,59 % procentu pražských voličů ČSSD byla existence p. Křečka lhostejná.
Poznámka pro Goga: Pokud mám o něčem 100% znalost, mohu o tom vypovídat se 100% přesností. Na obsahu nezáleží.
A nyní se objevil JzP, který na základě faktu: "JUDr. Stanislav Křeček z ČSSD byl na 4. místě, s 11 342 preferenčními hlasy (7,41 %) skončil nakonec jako 2, tvrdí: "Křeček ze 4. místa 2.? To jasně ukazuje, kdo ČSSD z velké části v Praze volí." Co tím demonstroval? Kromě své nenávisti k ČSSD neschopnost vyvodit správné závěry. Pokud p. Křečka zakroužkovalo ani ne 8 % voličů ČSSD, tak ho má ve zvláštní oblibě ani ne každý 13. pražský volič ČSSD. Jestli je to toto "velká část", tak jsem čínský bůh srandy. Ve skutečnosti 92,59 % procentu pražských voličů ČSSD byla existence p. Křečka lhostejná.
Poznámka pro Goga: Pokud mám o něčem 100% znalost, mohu o tom vypovídat se 100% přesností. Na obsahu nezáleží.
14. června 2006
Narod po intelektualnim holocaustu
Neviditelny pes uverejnil muj clanek Narod po intelektualnim holokaustu a kdyz jsem se dnes rano podival do diskuse o clanku - tak jsem z tech primitivnich diskuteru ziskal dojem, ze moje teorie je definitivne potvrzena: Intelektualni holokaust se v Cesskoslovensku skutecne odehral. Jinak to neni vysvetlitelne, kde se vzalo tolik idiotu.
Sociální postavení herců
Petr se pustil do historie, a dopadlo to, jak je u něj obvyklé, tragicky. Český postobrozenský mýthus o kočovných hercích (Thám, Tyl) vydává za normu. Jako kdyby nevěděl, že za Shakespearea bylo divadlo podnikání jako každé jiné. Jako kdyby nevěděl, že Molière byl natolik uznávaný, že se málem stal jedním ze 40 nesmrtelných (akademikem). Pro pako z Chebu jsou to všichni jen "puvodne marginalne kriminalni osoby zcela bez respektu spolecnosti". Tak, že by si přečetl něco o hercích z kamenných divadel v 19. století? A protože by odborná kniha byla pro něj příliš náročná, doporučuji Kožíka: Největší z Pierotů.
Občanská společnost za kommunismu
Petr, který nemá vlastní názor, a proto si vždy vybere takový, který mu umožní trollovat, si tentokrát vybral ultraantikommunistický názor, že Svazarm (Svaz pro spolupráci s armádou) byla kollaborantská organisace.
Jsem zřejmě podjatý. Za kommunismu jsem byl členem Atari klubu, což zřejmě byla organisační jednotka Svazarmu. Jistě to nevím, protože to nikoho nezajímalo a s armádou jsme opravdu nespolupracovali. :-) Další výmluvou by mohlo být, že ČSLA nikdy nikoho neohrožovala, tudíž spolupracovat s ní nebyla žádná hamba. Ale to bych už přistoupil na prostoduché Petrovo binární vidění.
Jak to bylo ve skutečnosti? Ačkoliv Havel a spol. lkali, že za kommunismu neexistovala občanská společnost (má na mysli spolky), ve skutečnosti jich bylo plno. Problém byl v několika věcech:
A co se týká Svazarmu, KSČ z něho nedělala jakési alternativní Lidové milice. Účelem Svazarmu bylo připravit obyvatelstvo v činnostech, které se mohly hodit v případě ozbrojeného konfliktu, tj. spojařina, počítače apod. Jinak byl, v rámci možností, apolitický. A kdo to nechce vidět, ten se chová jako Biľak, jen s opačným znaménkem. Ani dlouhý pobyt v USA mu k odstupu nepomohl. Svá traumata si tak bude nosit nadosmrti.
Je pochopitelné, že si Svazarm své stanovy po roce 1989 změnil. Nepochybně tam měl něco o vedoucí úloze KSČ. Ale tyhle dobové ornamenty neměly žádný praktický význam, kromě výše uvedeného, takže nikoho netrápilo, když v nových poměrech vypadly.
Jsem zřejmě podjatý. Za kommunismu jsem byl členem Atari klubu, což zřejmě byla organisační jednotka Svazarmu. Jistě to nevím, protože to nikoho nezajímalo a s armádou jsme opravdu nespolupracovali. :-) Další výmluvou by mohlo být, že ČSLA nikdy nikoho neohrožovala, tudíž spolupracovat s ní nebyla žádná hamba. Ale to bych už přistoupil na prostoduché Petrovo binární vidění.
Jak to bylo ve skutečnosti? Ačkoliv Havel a spol. lkali, že za kommunismu neexistovala občanská společnost (má na mysli spolky), ve skutečnosti jich bylo plno. Problém byl v několika věcech:
- "Dobrovolné organisace" musely být jednotné. Nebylo přípustné, aby existovali např. alternativní zahrádkáři.
- Spolky musely být členy Národní fronty a tím poskytovaly stafáž kommunistickému régimu.
- Vedení nejdůležitějších spolků bylo nomenklaturní funkcí.
A co se týká Svazarmu, KSČ z něho nedělala jakési alternativní Lidové milice. Účelem Svazarmu bylo připravit obyvatelstvo v činnostech, které se mohly hodit v případě ozbrojeného konfliktu, tj. spojařina, počítače apod. Jinak byl, v rámci možností, apolitický. A kdo to nechce vidět, ten se chová jako Biľak, jen s opačným znaménkem. Ani dlouhý pobyt v USA mu k odstupu nepomohl. Svá traumata si tak bude nosit nadosmrti.
Je pochopitelné, že si Svazarm své stanovy po roce 1989 změnil. Nepochybně tam měl něco o vedoucí úloze KSČ. Ale tyhle dobové ornamenty neměly žádný praktický význam, kromě výše uvedeného, takže nikoho netrápilo, když v nových poměrech vypadly.
Gabalova analysa
Pozoruhodnou analysu volební kampaně autora Ivana Gabala přinesl Neviditelný pes. Zjevně nepřesná je v hodnocení účasti Zelených, naopak plně lze souhlasit s Gabalovým hodnocením role medií při předvolebním "dotahování" ČSSD.
13. června 2006
K čemu jsou dobré TV seriály?
Podle Tomáše Peciny není TV seriál nic jiného než nosič reklamy. S tím si dovolím hluboce nesouhlasit. Stejně jako film není pouze nosičem reklamy, ačkoliv každý film není Andrej Rublev nebo Andaluský pes, ale hlavně zábavou, tak i seriál je hlavně zábavou. Jinak by na to lidé nekoukali.
Nemocnice na kraji města nebyl produkt régimu o nic více než zmiňovaní Cimrmani. Jaký je rozdíl mezi Dietlem a Svěrákem? Oba dva jsou tvůrci.
M.A.S.H. je sice legenda, ale dosti neoprávněná. Stejně tak Red Dwarf. Jestli něco označit na nosiče reklamy, tak je to právě Červený trpaslík, byť BBC reklamu nevysílá. Ale možná jsem předpojatý proti sitcomům. Osobně bych za seriály s vyššími ambicemi považoval Twin Peaks či Monty Python's Flying Circus.
Jinak se Tomáš Pecina ve své analyse nemýlí: "Komunisté chtěli pomocí seriálů dosáhnout konkrétních cílů: vysvětlovat a zlidšťovat svou politiku (Okres na severu), vyložit po svém soudobé dějimy (Major Zeman) . . . omlouvat barbarské zásahy do historických center měst (Muž na radnici)". Merkura neznám, tudíž neposoudím.
Régime však nesponsoroval pouze Nemocnici, ale i ony zmíněné Cimrmany. Narážíte-li na censuru, jsem si jist, že jí podléhala i Nemocnice, ba i Sequensův Major Zeman.
Nemocnice na kraji města nebyl produkt régimu o nic více než zmiňovaní Cimrmani. Jaký je rozdíl mezi Dietlem a Svěrákem? Oba dva jsou tvůrci.
M.A.S.H. je sice legenda, ale dosti neoprávněná. Stejně tak Red Dwarf. Jestli něco označit na nosiče reklamy, tak je to právě Červený trpaslík, byť BBC reklamu nevysílá. Ale možná jsem předpojatý proti sitcomům. Osobně bych za seriály s vyššími ambicemi považoval Twin Peaks či Monty Python's Flying Circus.
Jinak se Tomáš Pecina ve své analyse nemýlí: "Komunisté chtěli pomocí seriálů dosáhnout konkrétních cílů: vysvětlovat a zlidšťovat svou politiku (Okres na severu), vyložit po svém soudobé dějimy (Major Zeman) . . . omlouvat barbarské zásahy do historických center měst (Muž na radnici)". Merkura neznám, tudíž neposoudím.
Régime však nesponsoroval pouze Nemocnici, ale i ony zmíněné Cimrmany. Narážíte-li na censuru, jsem si jist, že jí podléhala i Nemocnice, ba i Sequensův Major Zeman.
Význam kommunismu pro společnost
Nejsem antikommunistou (v klassickém slova smyslu) proto, protože nemohu sdílet jejich dělení na "my" a "oni". Podle mého názoru je zásadní rozdíl mezi třeba Alexandrem Dubčekem (dle bonmotu Milana Uhdeho "hodného dozorce v koncentračním táboře") a Vasilem Biľakem, který dělal vše proto, aby utlačovatelský régime byl ještě horší. Nicméně nikdy nikoho nezabil, a to ani nepřímo, a proto si trest smrti, na rozdíl např. od Klementa Gottwalda, nezaslouží.
Kommunismus nebyl tak hluboký, jak tvrdí antikommunisté. Ačkoliv byl totalitární, tj. reguloval všechny oblasti života, zhusta to byl pouhý nátěr. Společnost se ve skutečnosti řídí hlubšími zákony než je kommunismus. Příkladem je umění a zábava. Mějme typické kommunistické seriály jako 30 případů majora Zemana, Nemocnice na kraji města, Žena za pultem a Okres na severu. Jak se od sebe liší? Dosti podstatně.
30 případů majora Zemana je propaganda v čistém slova smyslu, čistý kommunismus v umění. Proto má dnes zvláštní nádech, zvláštní půvab, stejně jako Triumf vůle, Svátek národů, Žid Süs či Kolberg z druhého břehu. Dívat se na 30 případů majora Zemana má nádech bizzarrnosti. Chápu, že vysílání tohoto seriálu oběti kommunistického régimu uráží. Nicméně to, že nebyly potrestány kommunistické zločiny, nemůžeme suplovat tím, že dáme nějaký seriál do tresoru jako to dělali kommunisté.
Nemocnice na kraji města je pravý protipól 30 případů majora Zemana. Tento seriál je tak apolitický, jak jen to na přelomu 70. a 80. let šlo, tedy samozřejmě ne úplně. Natočení tohoto seriálu byla koncesse régimu, který poznal, že pouhou propagandou hlad lidí po zábavě neukojí. Je poměrně smutné, že za skoro 17 let demokracie se nepodařilo natočit seriál, který by se kvalitou Nemocnici na kraji města původní řada vyrovnal.
Žena za pultem byl pokus kommunistického régimu odít propagandu do zábavné formy. Tento pokus selhal. Seriál se setkal s výsměchem už za kommunistického régimu, natož dnes. Jeho vysílání je pouhou vycpávkou denního programu.
Okres na severu byl poměrně zajímavý seriál, který dnes, pokud vím, nikdo nevysílal. Byl to pokus zlidštit kommunistický establisment, takže svou podstatou byl lživý. Lidé na to neskočili, takže svým základním cílem selhal. Nicméně, pokud bych chtěl něco vidět znovu, tak je to právě tento seriál. Zajímalo by mne, jak by působil v jiném kontextu.
Lze uzavřít, že kommunismus nebyl jednolitým hnutím. Jeho některé aktivity měly blízko k šedé zóně (Nemocnice na kraji města), jiné byly projevem hard-liners (30 případů majora Zemana).
Kommunismus nebyl tak hluboký, jak tvrdí antikommunisté. Ačkoliv byl totalitární, tj. reguloval všechny oblasti života, zhusta to byl pouhý nátěr. Společnost se ve skutečnosti řídí hlubšími zákony než je kommunismus. Příkladem je umění a zábava. Mějme typické kommunistické seriály jako 30 případů majora Zemana, Nemocnice na kraji města, Žena za pultem a Okres na severu. Jak se od sebe liší? Dosti podstatně.
30 případů majora Zemana je propaganda v čistém slova smyslu, čistý kommunismus v umění. Proto má dnes zvláštní nádech, zvláštní půvab, stejně jako Triumf vůle, Svátek národů, Žid Süs či Kolberg z druhého břehu. Dívat se na 30 případů majora Zemana má nádech bizzarrnosti. Chápu, že vysílání tohoto seriálu oběti kommunistického régimu uráží. Nicméně to, že nebyly potrestány kommunistické zločiny, nemůžeme suplovat tím, že dáme nějaký seriál do tresoru jako to dělali kommunisté.
Nemocnice na kraji města je pravý protipól 30 případů majora Zemana. Tento seriál je tak apolitický, jak jen to na přelomu 70. a 80. let šlo, tedy samozřejmě ne úplně. Natočení tohoto seriálu byla koncesse régimu, který poznal, že pouhou propagandou hlad lidí po zábavě neukojí. Je poměrně smutné, že za skoro 17 let demokracie se nepodařilo natočit seriál, který by se kvalitou Nemocnici na kraji města původní řada vyrovnal.
Žena za pultem byl pokus kommunistického régimu odít propagandu do zábavné formy. Tento pokus selhal. Seriál se setkal s výsměchem už za kommunistického régimu, natož dnes. Jeho vysílání je pouhou vycpávkou denního programu.
Okres na severu byl poměrně zajímavý seriál, který dnes, pokud vím, nikdo nevysílal. Byl to pokus zlidštit kommunistický establisment, takže svou podstatou byl lživý. Lidé na to neskočili, takže svým základním cílem selhal. Nicméně, pokud bych chtěl něco vidět znovu, tak je to právě tento seriál. Zajímalo by mne, jak by působil v jiném kontextu.
Lze uzavřít, že kommunismus nebyl jednolitým hnutím. Jeho některé aktivity měly blízko k šedé zóně (Nemocnice na kraji města), jiné byly projevem hard-liners (30 případů majora Zemana).
Projev Miloše Kopeckého v roce 1987
Nejprve bychom měli poděkovat JzP, že nám zajistil jeho plný text.
Miloš Kopecký je antikommunisty odsuzován za to, že provázel dokumentem Krok do neznáma. Jistě že něco takového bylo morální selhání, nicméně zásadně odmítám kommunistickou thesi: "Jednou zločinec, navždy zločinec," kterou se dodnes řídí česká část původní wikipedie i Sprcha. Každý delikt má být stíhán adekvátním trestem. Vystupování v jednom propagandistickém pořadu není právě ten nejzávažnější skutek.
Na druhou stranu, kdo morálně selže, nemůže být nadále morální autoritou. Nechápu, kde se bere ten kult herců jako proroků. Nemám nic proti Janu Werichovi či Rudolfu Hrušínském, ale dělat z nich filosofy či proroky, je trochu moc. Byli to jen herci, dobří herci, ale jen herci. Pokud někdo vstupuje na nové pole, tak jeho předchozí zásluhy nemají žádný význam a musí být posuzován ve srovnání s ostatními příslušníky téhož povolání. Například bývalý vynikající politik není v journalistice nic jiného než pouhý elév. Bývalý herec nezačíná ve filosofii rovnou jako mistr. Apod.
Co se týká vlastního projevu Miloše Kopeckého, ukazuje se, jak je nutné respektovat kontext. Dnes máme ten luxus, že můžeme psát, co si myslíme. To za kommunismu nešlo. Kdyby Miloš Kopecký napsal pouhou kritiku, byl by okamžitě ocejchován jako "nepřítel socialismu" a měl by po žížalkách. Proto musel do textu projevu vložit rituální zaříkávadla. Bylo od Rudého práva sprosté, že otiskla pouze je a vlastní kritiku nikoliv. Nicméně čekal by někdo něco jiného od propagandistického plátku?
Na druhou stranu se někteří podivují, proč Kopeckému škrtli zmínku o Marxovi. Ukazují tím jen, jak neznají dobový kontext. Karl Marx nebyla tehdy posvátná kráva, kterou když někdo citoval, tak měl automaticky nárok na přístup do kommunistických médií. Byla to autorita, která byla nahlížena poměrně kriticky, jako někdo, kdo své omyly (mladý Marx) překonal buď sám (v Kapitálu), nebo svými nástupci (Lenin). Kopecký nebyl ničím jiným než poputčikem (v dikci Lenina "užitečným idiotem"). Takový člověk neměl nárok na přetisk svých projevů in extenso; poputčiků bylo mnoho, nebyl to generální tajemník.
Zkrátka a dobře, i projev Miloše Kopeckého měl ve své době zásadní význam. Ne tolik svým doslovným zněním, ale tím, že ukázal, že establishment ztrácí podporu, že je sám jako "kůl v plotě". I díky Miloši Kopeckému byla možná Sametová revoluce. A pro mne tím odčinil svůj hřích vystupování v pořadu Krok do neznáma.
Miloš Kopecký je antikommunisty odsuzován za to, že provázel dokumentem Krok do neznáma. Jistě že něco takového bylo morální selhání, nicméně zásadně odmítám kommunistickou thesi: "Jednou zločinec, navždy zločinec," kterou se dodnes řídí česká část původní wikipedie i Sprcha. Každý delikt má být stíhán adekvátním trestem. Vystupování v jednom propagandistickém pořadu není právě ten nejzávažnější skutek.
Na druhou stranu, kdo morálně selže, nemůže být nadále morální autoritou. Nechápu, kde se bere ten kult herců jako proroků. Nemám nic proti Janu Werichovi či Rudolfu Hrušínském, ale dělat z nich filosofy či proroky, je trochu moc. Byli to jen herci, dobří herci, ale jen herci. Pokud někdo vstupuje na nové pole, tak jeho předchozí zásluhy nemají žádný význam a musí být posuzován ve srovnání s ostatními příslušníky téhož povolání. Například bývalý vynikající politik není v journalistice nic jiného než pouhý elév. Bývalý herec nezačíná ve filosofii rovnou jako mistr. Apod.
Co se týká vlastního projevu Miloše Kopeckého, ukazuje se, jak je nutné respektovat kontext. Dnes máme ten luxus, že můžeme psát, co si myslíme. To za kommunismu nešlo. Kdyby Miloš Kopecký napsal pouhou kritiku, byl by okamžitě ocejchován jako "nepřítel socialismu" a měl by po žížalkách. Proto musel do textu projevu vložit rituální zaříkávadla. Bylo od Rudého práva sprosté, že otiskla pouze je a vlastní kritiku nikoliv. Nicméně čekal by někdo něco jiného od propagandistického plátku?
Na druhou stranu se někteří podivují, proč Kopeckému škrtli zmínku o Marxovi. Ukazují tím jen, jak neznají dobový kontext. Karl Marx nebyla tehdy posvátná kráva, kterou když někdo citoval, tak měl automaticky nárok na přístup do kommunistických médií. Byla to autorita, která byla nahlížena poměrně kriticky, jako někdo, kdo své omyly (mladý Marx) překonal buď sám (v Kapitálu), nebo svými nástupci (Lenin). Kopecký nebyl ničím jiným než poputčikem (v dikci Lenina "užitečným idiotem"). Takový člověk neměl nárok na přetisk svých projevů in extenso; poputčiků bylo mnoho, nebyl to generální tajemník.
Zkrátka a dobře, i projev Miloše Kopeckého měl ve své době zásadní význam. Ne tolik svým doslovným zněním, ale tím, že ukázal, že establishment ztrácí podporu, že je sám jako "kůl v plotě". I díky Miloši Kopeckému byla možná Sametová revoluce. A pro mne tím odčinil svůj hřích vystupování v pořadu Krok do neznáma.
Kommunistické umění
Kommunismus je politický směr. Sice poněkud ztřeštěný, ale pokud je někdo kommunista, neznamená to, že by nemohl být dobrý mathematik, strýček nebo umělec.
Je to zřejmě jen náhoda, ale 5 největších českých literátů 20. století byli kommunisté: prosaici Jaroslav Hašek, Vladislav Vančura a Milan Kundera, básníci Jiří Wolker a Jaroslav Seifert. A co ostatní kommunističtí umělci?
Úroveň tvorby Stanislava Kostky Neumanna je velice rozkolísaná, ale to, co napsal v 90. letech 19. století patří k tomu nejlepšímu, co tehdy v české poesii vzniklo. Vítězslav Nezval byl sice opportunista každým coulem, ale dokáže si někdo představit českou poesii bez básně Sbohem a šáteček? České divadlo bez Emila Františka Buriana?
Pavel Kohout byl odporný svazák 50. let. Nicméně umělec to je, a to alespoň v jednom znaku – v originalitě. Pozoruhodný vývoj prodělal Ludvík Vaculík. Samozřejmě, že ne všichni régimem fedrovaní měli patřičnou úroveň. Např. plagiátor Ivan Olbracht byl pisálek okresní úrovně. Konsumní literaturu Marie Majerové či Marie Pujmanové bych rovněž do umění neřadil. A už vůbec agitky Tomáše Svatopluka či Julia Fučíka.
Zkrátka a dobře: umění kádrování nesvědčí. O kvalitě díla rozhodují úplně jiné faktory, než to, zda byl umělec sukničkář nebo drzý na otce.
Je to zřejmě jen náhoda, ale 5 největších českých literátů 20. století byli kommunisté: prosaici Jaroslav Hašek, Vladislav Vančura a Milan Kundera, básníci Jiří Wolker a Jaroslav Seifert. A co ostatní kommunističtí umělci?
Úroveň tvorby Stanislava Kostky Neumanna je velice rozkolísaná, ale to, co napsal v 90. letech 19. století patří k tomu nejlepšímu, co tehdy v české poesii vzniklo. Vítězslav Nezval byl sice opportunista každým coulem, ale dokáže si někdo představit českou poesii bez básně Sbohem a šáteček? České divadlo bez Emila Františka Buriana?
Pavel Kohout byl odporný svazák 50. let. Nicméně umělec to je, a to alespoň v jednom znaku – v originalitě. Pozoruhodný vývoj prodělal Ludvík Vaculík. Samozřejmě, že ne všichni régimem fedrovaní měli patřičnou úroveň. Např. plagiátor Ivan Olbracht byl pisálek okresní úrovně. Konsumní literaturu Marie Majerové či Marie Pujmanové bych rovněž do umění neřadil. A už vůbec agitky Tomáše Svatopluka či Julia Fučíka.
Zkrátka a dobře: umění kádrování nesvědčí. O kvalitě díla rozhodují úplně jiné faktory, než to, zda byl umělec sukničkář nebo drzý na otce.
12. června 2006
Hitler ceske Wikipedie edituje...
Zacina mi to byt jasne - Hitler ceske Wikipedie v modrych trenyrkach Ignac Pospisil vulgo Cinik (uz dlouho tu nebyla jeho fotka, ne?) edituje Wikipedii z marxistickych pozic - vzdy tak, aby to vypadalo co nejlip pro byvalou komunistickou CSSR a jeji prominenty. Proc tomu pablbovi na byvale komunisticke CSSR tolik zalezi? Nevite nekdo?
Wikipedie je digitalni maoismus!
The hive mind is for the most part stupid and boring. Why pay attention to it?
The problem is in the way the Wikipedia has come to be regarded and used; how it's been elevated to such importance so quickly. And that is part of the larger pattern of the appeal of a new online collectivism that is nothing less than a resurgence of the idea that the collective is all-wise, that it is desirable to have influence concentrated in a bottleneck that can channel the collective with the most verity and force. This is different from representative democracy, or meritocracy. This idea has had dreadful consequences when thrust upon us from the extreme Right or the extreme Left in various historical periods. The fact that it's now being re-introduced today by prominent technologists and futurists, people who in many cases I know and like, doesn't make it any less dangerous.
Jaron Lanier: Digital Maoism: The Hazards of the New Online Collectivism. In The Edge, 30 May 2006
The problem is in the way the Wikipedia has come to be regarded and used; how it's been elevated to such importance so quickly. And that is part of the larger pattern of the appeal of a new online collectivism that is nothing less than a resurgence of the idea that the collective is all-wise, that it is desirable to have influence concentrated in a bottleneck that can channel the collective with the most verity and force. This is different from representative democracy, or meritocracy. This idea has had dreadful consequences when thrust upon us from the extreme Right or the extreme Left in various historical periods. The fact that it's now being re-introduced today by prominent technologists and futurists, people who in many cases I know and like, doesn't make it any less dangerous.
Jaron Lanier: Digital Maoism: The Hazards of the New Online Collectivism. In The Edge, 30 May 2006
Čulíkův sloupek o antikommunismu
Tentokrát mi opět promluvil z duše. Cituji:
"Je tomu asi tak, jako kdyby v roce 1935 se najednou všichni zbláznili a 17 let po likvidaci rakousko-uherského impéria se začali obávat, že od zítřka vznikne znovu.
Jsou pochody českých myslí nepochopitelné? Jak může někdo brát vážně představu, že v České republice, pevném členu Evropské unie, by mohl vzniknout - uprostřed Evropy - komunistický totalitní skanzen?
Jde o účelovou hysterii od ODS, která je frustrována tím, že nevyhrála volby a mstí se sprostou kampaní? To by snad bylo pod úroveň, ne?
Není to pod úroveň i pro česká média se chovat jako kdyby byla v blázinci?"
Také by mě zajímala odpověď. Bojím se, že bych ji neměl očekávat ani od lidí, kteří jinak platí za racionální...
"Je tomu asi tak, jako kdyby v roce 1935 se najednou všichni zbláznili a 17 let po likvidaci rakousko-uherského impéria se začali obávat, že od zítřka vznikne znovu.
Jsou pochody českých myslí nepochopitelné? Jak může někdo brát vážně představu, že v České republice, pevném členu Evropské unie, by mohl vzniknout - uprostřed Evropy - komunistický totalitní skanzen?
Jde o účelovou hysterii od ODS, která je frustrována tím, že nevyhrála volby a mstí se sprostou kampaní? To by snad bylo pod úroveň, ne?
Není to pod úroveň i pro česká média se chovat jako kdyby byla v blázinci?"
Také by mě zajímala odpověď. Bojím se, že bych ji neměl očekávat ani od lidí, kteří jinak platí za racionální...
Drobné poučení pro Františka Fuku
Ač překladatel, zjevně netuší o náležité české orthoepii. Písmena c a ts se vyslovují stejně nebo různě podle toho, zda se jedná o jeden foném či dva. Pokud se jedná o dva fonémy, tak mezi t a s vstupuje tzv. ráz, neboli jakási mezera. Příklady: c a ts se vyslovují stejně ve slovech znalectví, básnictví, dětství, byzantský. Svědčí o tom častá nesprávná orthografie *děctví a *byzancký. Odlišně se vyslovuje ve slovech slepit se, odseknout apod. Nicméně v obecné češtině ráz mizí: pojď sem se tak mění na pocem.
Populární politici
Dva preferenční hlasy, jak známo, příliš význam nemají. Přesto se některým politikům podařilo zamíchat se stranickými kandidátkami a někteří se dokonce do Sněmovny dostali z jinak nevolitelného místa:
- JUDr. Zuzka Bebarová Rujbrová z KSČM byla na 6. místě, s 8 826 preferenčními hlasy (10,54 %) skončila nakonec jako 2.
- Ing. Jiří Dolejš z KSČM byl na 2. místě, s 6 970 preferenčními hlasy (13,42 %) skončil nakonec jako 1.
- RNDr. Václav Exner, CSc. z KSČM byl na 3. místě, s 4 406 preferenčními hlasy (8,48 %) skončil nakonec jako 2.
- PaedDr. Milada Halíková z KSČM byla na 6. místě, s 6 232 preferenčními hlasy (7,31 %) skončila nakonec jako 1.
- PhDr. Kateřina Jacques ze SZ byla na 2. místě, s 6 926 preferenčními hlasy (11,46 %) skončila nakonec jako 1.
- RNDr. Vladimír Koníček z KSČM byl na 3. místě, s 2 681 preferenčními hlasy (7,44 %) skončil nakonec jako 1.
- JUDr. Stanislav Křeček z ČSSD byl na 4. místě, s 11 342 preferenčními hlasy (7,41 %) skončil nakonec jako 2.
- Ing. Alena Páralová z ODS byla na 5. místě, s 9 055 preferenčními hlasy (9,93 %) skončila nakonec jako 1.
- Pavel Ploc z ČSSD byl na 5. místě, s 4 886 preferenčními hlasy (7,73 %) skončil nakonec jako 1.
- Bc. Juraj Raninec z ODS byl na 4. místě, s 7 153 preferenčními hlasy (8,55 %) skončil nakonec jako 1.
Vulgarisace pravopisu
motto: "Pravopis odlišuje vzdělance od ignorantů a prostáčků." Académie française (1694)
Všechny totalitní régimy tendují k vulgarisaci pravopisu. Je to pochopitelné, neboť svou podstatou jsou populistické; jedná se o vládu lůzy. I proto pro nacismus neplatí kommunistická nálepka, že je ultrakonservativní. Naopak, skutečně je nacionálně socialistický.
1. Ruština
Bolševici vulgarisovali ruštinu v roce 1918. Jednalo se o 5 změn:
Бѣлый, блѣдный, бѣдный бѣсъ
Убѣжалъ голодный въ лѣсъ.
Лѣшимъ по лѣсу онъ бѣгалъ,
Рѣдькой съ хрѣномъ пообѣдалъ
И за горькiй тотъ обѣдъ
Далъ обѣтъ надѣлать бѣдъ.
Вѣдай, братъ, что клѣть и клѣтка,
Рѣшето, рѣшетка, сѣтка,
Вѣжа и желѣзо съ ять, --
Такъ и надобно писать.
Наши вѣки и рѣсницы
Защищаютъ глазъ зѣницы,
Вѣки жмуритъ цѣлый вѣкъ
Ночью каждый человѣкъ...
Вѣтеръ вѣтки поломалъ,
Нѣмецъ вѣники связалъ,
Свѣсилъ вѣрно при промѣнѣ,
За двѣ гривны продалъ въ Вѣнѣ.
Днѣпръ и Днѣстръ, какъ всѣмъ извѣстно,
Двѣ рѣки въ сосѣдствѣ тѣсномъ,
Дѣлитъ области ихъ Бугъ,
Рѣжетъ съ сѣвера на югъ.
Кто тамъ гнѣвно свирѣпѣетъ?
Крѣпко сѣтовать такъ смѣетъ?
Надо мирно споръ рѣшить
И другъ друга убѣдить...
Птичьи гнѣзда грѣхъ зорить,
Грѣхъ напрасно хлѣбъ сорить,
Надъ калѣкой грѣхъ смѣяться,
Надъ увѣчнымъ издѣваться...
Užívání starého pravopisu bylo znakem nesouhlasu s kommunismem. Kommunisté zakázali Církvi užívat starý pravopis v roce 1922 a Akademii věd v roce 1924. Emigrace přestala starý pravopis obecně používat v roce 1952.
2. Němčina
Nacisté v rámci 2. reformy německého pravopisu v roce 1944 chtěli "poněmčit " cizí slova jako Filosof, Fosfor, Rabarber, rytmisch, Teater, Tese, Kautsch, Miliö, Ragu, Träner, Tur. Po roce 1945 byla odvolána, ale stala se inspirací pro 3. reformu německého pravopisu v roce 1996.
3. Čínština
Čánská lidová republika nahradila tradiční (Big5) znaky zjednodušenými (GB) v roce 1956 jako výraz krvavých Mao Zedongových snah. Mimo pevninskou Čínu a Singapur se nikde neujala, a proto je mandarínština dnes psána 2 systémy. Tradiční znaky lze převést na zjednodušené; obráceně to pochopitelně nejde, byť cca z 90 % ano.
4. Čeština
Kommunistická reforma pravopisu z roku 1957, kterou provedli jazykozpytci z Ústavu pro jazyk český, byla inspirována bolševickou reformou ruštiny z roku 1918 a nacistickou reformou němčiny z roku 1944. Její podstatou je zrušení písmena th a jeho nahrazení písmenem t, stejně jako v ruském slově ѳеатръ a německém slově Teater, a dále nahrazení písmene s písmenem z po vzoru německé výslovnosti.
Tato změna pravopisu se ujala a nikdo dnes už nevnímá její kommunistický charakter.
Updated.
Všechny totalitní régimy tendují k vulgarisaci pravopisu. Je to pochopitelné, neboť svou podstatou jsou populistické; jedná se o vládu lůzy. I proto pro nacismus neplatí kommunistická nálepka, že je ultrakonservativní. Naopak, skutečně je nacionálně socialistický.
1. Ruština
Bolševici vulgarisovali ruštinu v roce 1918. Jednalo se o 5 změn:
- Nejdůležitější bylo zrušení písmena jať (ять, ѣ, "nejruštějšího písmene" a "bílé labuti ruského pravopisu") a jeho nahrazení prostým е.
- Bylo zrušeno písmeno i a nahrazeno и, místo toho, aby to bylo obráceně.
- Byl zrušen tvrdý znak (ъ) na konci slova končícího souhláskou (tedy se zavřenou slabikou).
- Byla zrušena fíta (ѳита, tedy th) a nahrazena písmenem ф nebo т.
- Byl zrušen ижица (ypsilon) ve slovech мvро (myrrha) and сvнодъ (synoda).
Бѣлый, блѣдный, бѣдный бѣсъ
Убѣжалъ голодный въ лѣсъ.
Лѣшимъ по лѣсу онъ бѣгалъ,
Рѣдькой съ хрѣномъ пообѣдалъ
И за горькiй тотъ обѣдъ
Далъ обѣтъ надѣлать бѣдъ.
Вѣдай, братъ, что клѣть и клѣтка,
Рѣшето, рѣшетка, сѣтка,
Вѣжа и желѣзо съ ять, --
Такъ и надобно писать.
Наши вѣки и рѣсницы
Защищаютъ глазъ зѣницы,
Вѣки жмуритъ цѣлый вѣкъ
Ночью каждый человѣкъ...
Вѣтеръ вѣтки поломалъ,
Нѣмецъ вѣники связалъ,
Свѣсилъ вѣрно при промѣнѣ,
За двѣ гривны продалъ въ Вѣнѣ.
Днѣпръ и Днѣстръ, какъ всѣмъ извѣстно,
Двѣ рѣки въ сосѣдствѣ тѣсномъ,
Дѣлитъ области ихъ Бугъ,
Рѣжетъ съ сѣвера на югъ.
Кто тамъ гнѣвно свирѣпѣетъ?
Крѣпко сѣтовать такъ смѣетъ?
Надо мирно споръ рѣшить
И другъ друга убѣдить...
Птичьи гнѣзда грѣхъ зорить,
Грѣхъ напрасно хлѣбъ сорить,
Надъ калѣкой грѣхъ смѣяться,
Надъ увѣчнымъ издѣваться...
Užívání starého pravopisu bylo znakem nesouhlasu s kommunismem. Kommunisté zakázali Církvi užívat starý pravopis v roce 1922 a Akademii věd v roce 1924. Emigrace přestala starý pravopis obecně používat v roce 1952.
2. Němčina
Nacisté v rámci 2. reformy německého pravopisu v roce 1944 chtěli "poněmčit " cizí slova jako Filosof, Fosfor, Rabarber, rytmisch, Teater, Tese, Kautsch, Miliö, Ragu, Träner, Tur. Po roce 1945 byla odvolána, ale stala se inspirací pro 3. reformu německého pravopisu v roce 1996.
3. Čínština
Čánská lidová republika nahradila tradiční (Big5) znaky zjednodušenými (GB) v roce 1956 jako výraz krvavých Mao Zedongových snah. Mimo pevninskou Čínu a Singapur se nikde neujala, a proto je mandarínština dnes psána 2 systémy. Tradiční znaky lze převést na zjednodušené; obráceně to pochopitelně nejde, byť cca z 90 % ano.
4. Čeština
Kommunistická reforma pravopisu z roku 1957, kterou provedli jazykozpytci z Ústavu pro jazyk český, byla inspirována bolševickou reformou ruštiny z roku 1918 a nacistickou reformou němčiny z roku 1944. Její podstatou je zrušení písmena th a jeho nahrazení písmenem t, stejně jako v ruském slově ѳеатръ a německém slově Teater, a dále nahrazení písmene s písmenem z po vzoru německé výslovnosti.
Tato změna pravopisu se ujala a nikdo dnes už nevnímá její kommunistický charakter.
Updated.
Soukromý, soukromoprávní, veřejný a veřejnoprávní
Tyto 4 pojmy se často pletou, a proto se pokusím objasnit, jaký je mezi nimi rozdíl. Rozdíl mezi soukromým a veřejným vyjadřuje charakter uživatele věci / služby, rozdíl mezi soukromoprávním a veřejnoprávním je založen na právu, na základě něhož bylo poskytování věci / služby založeno.
Soukromé je to, co slouží potřebě pevně stanoveného okruhu osob, vlastníka nebo například členů spolku. V soukromí neplatí většina regulací veřejného prostoru, např. zákaz diskriminace, regulace obscenity či povinnost oznamovat shromáždění. Právo se však historicky (zákony proti sodomii) i dnes (zákaz kouření v klubech) pokouší regulovat i soukromý prostor. Takové snahy nejsou příliš úspěšné.
Veřejné je to, co slouží potřebě blíže neurčeného okruhu osob. V moderním právu má provozovatel veřejné služby zakázáno diskriminovat její uživatele. Vysílání TV jako elektromagnetického signálu je veřejné, pokud není kódováno. Kódované vysílání je veřejné, pokud je klíč nabízen veřejnosti, např. za poplatek. Provozování kabelové TV může být soukromé (uzavřený okruh), pokud není nabízeno veřejnosti.
Soukromoprávní je to, co se odvíjí od iniciativy jednotlivce, byť to třeba potřebuje veřejnoprávní povolení. Příkladem je podnikání OSVČ či založení obchodní společnosti. Veřejnoprávní je to, co je výrazem vůle lidu. Má formu správního aktu, v ČR vydané často též zákonem, např. zákon o České televisi.
Soukromé veřejnoprávní činnosti se obvykle označují jako "tajné". Veřejnou soukromoprávní činností je obvykle podnikání. Marxisté dále rozlišují mezi soukromým a osobním, ale toto dělení je arbitrární a bez významu.
Z výše uvedeného jasně vyplývá, že ČT je veřejnoprávní, zatímco TV Nova a Prima jsou soukromoprávní. Všechny 3 TV jsou veřejné, nikoliv soukromé. Pojem "televise veřejné služby" je pouze zkratkou pro zvláštní regulaci TV, která více předepisuje obsah podnikání. Vůbec nezáleží na tom, zda plnění veřejné služby je předepsáno veřejnoprávní TV (případ ČR), nebo též soukromoprávní TV (případ UK ve zpravodajství).
Z hlediska neoliberalismu je jakákoliv regulace soukromí nepřijatelná. Z pohledu mainstreamu je nutno regulovat soukromé excesy, např. otroctví či znásilnění. Neoliberálové namítají, že veřejná moc má rozhodovat spory dvou soukromoprávních osob, ale sama do nich aktivně vstupovat nemá.
Updated.
Soukromé je to, co slouží potřebě pevně stanoveného okruhu osob, vlastníka nebo například členů spolku. V soukromí neplatí většina regulací veřejného prostoru, např. zákaz diskriminace, regulace obscenity či povinnost oznamovat shromáždění. Právo se však historicky (zákony proti sodomii) i dnes (zákaz kouření v klubech) pokouší regulovat i soukromý prostor. Takové snahy nejsou příliš úspěšné.
Veřejné je to, co slouží potřebě blíže neurčeného okruhu osob. V moderním právu má provozovatel veřejné služby zakázáno diskriminovat její uživatele. Vysílání TV jako elektromagnetického signálu je veřejné, pokud není kódováno. Kódované vysílání je veřejné, pokud je klíč nabízen veřejnosti, např. za poplatek. Provozování kabelové TV může být soukromé (uzavřený okruh), pokud není nabízeno veřejnosti.
Soukromoprávní je to, co se odvíjí od iniciativy jednotlivce, byť to třeba potřebuje veřejnoprávní povolení. Příkladem je podnikání OSVČ či založení obchodní společnosti. Veřejnoprávní je to, co je výrazem vůle lidu. Má formu správního aktu, v ČR vydané často též zákonem, např. zákon o České televisi.
Soukromé veřejnoprávní činnosti se obvykle označují jako "tajné". Veřejnou soukromoprávní činností je obvykle podnikání. Marxisté dále rozlišují mezi soukromým a osobním, ale toto dělení je arbitrární a bez významu.
Z výše uvedeného jasně vyplývá, že ČT je veřejnoprávní, zatímco TV Nova a Prima jsou soukromoprávní. Všechny 3 TV jsou veřejné, nikoliv soukromé. Pojem "televise veřejné služby" je pouze zkratkou pro zvláštní regulaci TV, která více předepisuje obsah podnikání. Vůbec nezáleží na tom, zda plnění veřejné služby je předepsáno veřejnoprávní TV (případ ČR), nebo též soukromoprávní TV (případ UK ve zpravodajství).
Z hlediska neoliberalismu je jakákoliv regulace soukromí nepřijatelná. Z pohledu mainstreamu je nutno regulovat soukromé excesy, např. otroctví či znásilnění. Neoliberálové namítají, že veřejná moc má rozhodovat spory dvou soukromoprávních osob, ale sama do nich aktivně vstupovat nemá.
Updated.
Jezovcovo nechutné pokrytectví
motto: "Informace pro čtenáře: Uživatel Guy Peters byl zablokován nízkým známkováním ostatních uživatelů. Jeho dvě další inkarnace GP a GP 2 byly zablokovány administrátorem. Uvedený uživatel proto nemůže diskutovat. Pokud s ním chcete polemizovat, obraťe se na jeho osobní blog, nebo na Vrba.NET." Jezovec
Protože osud stejnojmenného článku na Vrbě je poněkud nejistý, rozhodl jsem se, že ho aktualisuji zde na blogu, kde se o jeho zpřístupnění k otevřenému kommentování nemusím nikoho doprošovat.
Stejně jako Jezovec lhal, že mi zašle statitistiky známkování na Sprše, tak lhal, když vytvářel výše psanou žlutou hvězdu pronásledovaného. Je pravda, že mi Prokop a jemu podobní snížili mojo tak, že mé texty běžní čtenáři (včetně mně :-) nemohli vidět. Ale má to nějaký význam? Sprchu stejně nečte nikdo jiní než členové Klanu či Klanem tolerovaní Gogo s Kapitánem. Ti všichni mé texty vidět a číst mohli.
To Jezovec nedokázal přenést přes srdce. Proto mi zákazal psát na Sprchu úplně a svou malichernou pomstu provedl na všech třech mých kontech (Guy Peters, GP a GP 2), která jsem měl dávno před tím, než se Jezovec rozhodl kompensovat své frustrace výronem moci na bývalém kollegovi, který se nemá, jak se bránit. Formálně sice Jezovec podléhal Sanhedrinu, nicméně jak p. Zeman dobře ví, ve skutečnosti je to impotentní orgán, jehož rozhodnutí nerespektuje nejen Jezovec, ale dokonce ani jeho členové samotní. To zřejmě bylo důvodem, proč z něj resignoval Gogo.
Zkrátka a dobře: O Sprše nerozhoduje Sanhedrin, nýbrž to, zda se jeho momentální admin dobře vyspí.
Protože osud stejnojmenného článku na Vrbě je poněkud nejistý, rozhodl jsem se, že ho aktualisuji zde na blogu, kde se o jeho zpřístupnění k otevřenému kommentování nemusím nikoho doprošovat.
Stejně jako Jezovec lhal, že mi zašle statitistiky známkování na Sprše, tak lhal, když vytvářel výše psanou žlutou hvězdu pronásledovaného. Je pravda, že mi Prokop a jemu podobní snížili mojo tak, že mé texty běžní čtenáři (včetně mně :-) nemohli vidět. Ale má to nějaký význam? Sprchu stejně nečte nikdo jiní než členové Klanu či Klanem tolerovaní Gogo s Kapitánem. Ti všichni mé texty vidět a číst mohli.
To Jezovec nedokázal přenést přes srdce. Proto mi zákazal psát na Sprchu úplně a svou malichernou pomstu provedl na všech třech mých kontech (Guy Peters, GP a GP 2), která jsem měl dávno před tím, než se Jezovec rozhodl kompensovat své frustrace výronem moci na bývalém kollegovi, který se nemá, jak se bránit. Formálně sice Jezovec podléhal Sanhedrinu, nicméně jak p. Zeman dobře ví, ve skutečnosti je to impotentní orgán, jehož rozhodnutí nerespektuje nejen Jezovec, ale dokonce ani jeho členové samotní. To zřejmě bylo důvodem, proč z něj resignoval Gogo.
Zkrátka a dobře: O Sprše nerozhoduje Sanhedrin, nýbrž to, zda se jeho momentální admin dobře vyspí.
O Kopeckem a emigrantskych spisovatelich...
Ve svem predchozim clanku "Jak jsem byl ideologickym diverzantem" jsem se jen okrajove zminil o ceskem kolaborantskem herci Milosi Kopeckem a jeho moderovani proti-emigrantskeho a pro-rezimniho poradu "Krok do neznama". Par utlocitnych vlastencu se ohradilo, ze "toho Kopeckeho jsem si mohl odpustit" a ze byl chudak nemocnej a ze mel jakysi uzasny projev na nejakem sjezdu umelcu v roce 1987.
V kategorii "emigrantskych spisovatelu" patrim do kategorie "C" (dale vysvetlim) a tak ocean neocean trvalo jen nekolik hodin, nez mne mi priznivci a ctenari vybavili video-zaznamy puvodnich poradu Ceskoslovenske televize Krok do neznama, a dalsim videozaznamem dokumentarniho z ceske TV uz po smrti Kopeckeho, kde na nej vzpominaji pratele, rodina, dcera, ruzne milenky a znami a textem onoho udajne skveleho projevu.
Onen udajne skvely projev, ze ktereho pry vsichni sedali na zadek se odehral na IV. sjezdu Svazu dramatickych umelcu v Praze ve dnech 4.- 5. kvetna 1987. Rude Pravo ten projev otisklo mirne zcenzurovany, i kdyz ani nemuseli nic cenzurovat - cely projev byl neco tak podlezaveho, lezdoprdelistickeho a kolaborantskeho, ze by se za to ani Jirina Svorcova nemusela stydet. Kopecky citoval Marxe, Engelse, Gorbacova, odvolaval se na "velkou zemi Sovetu" a zakoncil slovy "pred 169 lety se narodil Karel Marx, muze ktery mne inspiroval, jak rict to, co jsem chtel rici. Necht mi odpusti, ze jsem to nerekl lepe. dekuji vam za pozornost." Cele je to na http://www.sds.cz/view.php?cisloclanku=2005122101
"Krok do neznama" je super-prasarna, ultra-komunisticka propaganda, ke ktery by se normalni slusny clovek nepropujcil. Kopecky se propujcil. Z dokumentarniho poradu jsem se dozvedel, ze po natoceni poradu se pry Kopecky sam bal, ze uz se s nim nikdo nebude bavit (ale bavil), na jeho rekreacnim sidle na starem mlyne se objevily napisy na zdech, nikoliv Mene, Mene tekel ufarsin, ale "ty lumpe, co ti emigranti udelali?", to ze byl po valce militantni komunista se tam neobjevilo, byla diskutovana blize neurcena "nemoc" (schizofrenie) a to, ze videl svou zidovskou maminku odchazet do transportu do koncentraku jako maly chlapec. To mela byt omluva pro vsechno.
Pred lety jsem publikoval clanek "Proc komunista nemuze vytvorit umeni", ktery velice rozzlobil i posametovy casopis Mlady svet. Jejich stvavy clanek proti me osobe mam dodnes schovany. Domnivam se, ze Kopeckeho pripad je jen dalsi variantou tehoz - komunismus vytvoril v ceske kotline umelecke vakuum, ktere se i dnes, 16 let po udajne demokratizaci spolecnosti nepodarilo odstranit. Vinou Vaclava Havla nedoslo k dekomunizaci a k politicke, socialni a umelecke ociste spolecnosti. Dusledkem je dnesni oblibenost komunistickych hercu ("nesahejte na Kopeckeho!") ale i komunistickych serialu jako 30 pripadu majora Zemana, Nemocnice na kraji mesta, Zena za pultem a nebo Okres na severu, navzdory tomu, ze primitivnost deje techto serialu je primo sovetska! Nikdy nezapomenu, kdyz jsem kdysi v Rakousku sledoval na rakouske televizi cesky serial Nemocnice na kraji mesta, kde si doktor Blazej (Josef Abrham) nemohl vzit Andreu Cunderlikovou, ale radsi si vzal Hanu Maciuchovou, protoze jeji rodice byli "bohati" a dali mu penize na zakoupeni ojete Hondy Civic 600cc (takovy mensi plechovy Trabant). Ja i moji rakousti pratele jsme na tu mongoloidni primitivnost a hruznost hledeli jako blazni. To byla ceska kultura? Ano, byla - CESKA KOMUNISTICKA KULTURA - tedy aspon jak si kulturu a umeni predstavoval komunista Dietl. Komunista nemuze vytvorit nebo napsat umeni - prave proto, ze je komunista.
A tak jako ceska policka scena je v rukou byvalych komunistu a nove vylihnutych pseudo-demokratu, tak i ceska kultura je porad v zajeti Husakovych pohrobku (jako treba normalizacni herec Jandak v kresle ministra kultury). Ceska kultura spustila zeleznou oponu a otvirat ji nehodla. A to nezmeni ani influx ceske kultury ze zahranici - to je prilis malo. Coz mne privadi k vysvetleni tech kategorii emigrantskych spisovatelu. Drive byli emigrantsti spisovatele celkem vseobecne zadobre, ale sametovy podfuk je uspesne rozdelil do nekolika kategorii a supliku.
Kategorie A jsou spisovatele, kteri celou dobu emigrace udrzovali dobre styky s komunistickymi disidenty, za coz byli po sametovce odmeneni ministerskymi kresly, velvyslaneckymi funkcemi a rady Rudeho lva se srpem a kladivem. Jejich stara tvorba (nic noveho nenapsali) je dodnes vydavana statem-subvencovanymi nakladatelstvimi, jsou po nich pojmenovavany skoly a ulice. Za celou dobu psani v emigraci nenapsali (az na vyjimky) nic vyrazneji kritickeho vuci CSSR a uz vubec ne vuci post-komunisticke CSR a CR. Remeslne to byli vynikajici spisovatele (ovsem remeslne vynikajici byli i Nezval s Hrubinem, coz jinak byli dva komunisticti blbci), ale i tak literarne vynikajicne dokazali psat akorat tak o soulozi.
Kategorie B jsou mene vyznamni spisovatele, kteri po sametovce zacali chrlit coby literarni sopky kvanta magmatickych clanku o Americe a cemkoliv jinem a tyto clanky zacaly byt siroce publikovany pro ceske ctenare jak papirove, tak i na ceskem internetu s oficialnim pozehnanim novych vladcu. Publikacni privilegia si tato kategorie pravidelne zehlila u soucasne ceske elity kamaradenim se s opilymi, ale zato oblibenymi herci a bavici ci ruznymi senatory (co za komunismu mohli jezdit do Himalaji a jinde po svete). Literarni uroven spisovatelu teto kategorie byla rovnez nad cesky prumer, ale i tihle si davaji strasnyho bacha, aby nenapsali neco byt jen trosinku kritickeho vuci soucasne Ceske republice. Pak by jim ODS ci CSSD neodsouhlasilo kazdorocni vydani nove knizky.
Kategorie C jsou oficialne nevyznamni spisovatele, ktere je v dnesni CR dodnes oficialne zakazano publikovat. Ovsem "neviditelna ruka trhu" a chuti ctenare se neda jen tak ovlivnit. To pochopili uz i vydavatele Leninovych spisu, ktere nikdo necetl. A protoze autori kategorie C jsou o deset ci vice let mladsi nez autori kategorie A a B a na rozdil od autoru kategorie A si nemysli, ze "internet je ztrata casu", tak nastoupila distribuce neoficialni - internetova. Dila autoru kategorie C jsou preposilana mezi lidmi v Ceske republice v mnozstvi nevidanem, ctenost je mnohonasobne vyssi, nez u autoru A a B, ohlasy ctenaru jsou okamzite a feedback uzasny. Navic jsou tito autori temer okamzite zasobeni dalsim materialem (clanky, vystrizky, knihy, videa) o kterem jejich ctenari zadaji, aby napsali. O tom se starcum kategorie A a B a jejich vydavatelum nikdy ani nesnilo.
Takze tolik asi k memu vysvetleni.
V kategorii "emigrantskych spisovatelu" patrim do kategorie "C" (dale vysvetlim) a tak ocean neocean trvalo jen nekolik hodin, nez mne mi priznivci a ctenari vybavili video-zaznamy puvodnich poradu Ceskoslovenske televize Krok do neznama, a dalsim videozaznamem dokumentarniho z ceske TV uz po smrti Kopeckeho, kde na nej vzpominaji pratele, rodina, dcera, ruzne milenky a znami a textem onoho udajne skveleho projevu.
Onen udajne skvely projev, ze ktereho pry vsichni sedali na zadek se odehral na IV. sjezdu Svazu dramatickych umelcu v Praze ve dnech 4.- 5. kvetna 1987. Rude Pravo ten projev otisklo mirne zcenzurovany, i kdyz ani nemuseli nic cenzurovat - cely projev byl neco tak podlezaveho, lezdoprdelistickeho a kolaborantskeho, ze by se za to ani Jirina Svorcova nemusela stydet. Kopecky citoval Marxe, Engelse, Gorbacova, odvolaval se na "velkou zemi Sovetu" a zakoncil slovy "pred 169 lety se narodil Karel Marx, muze ktery mne inspiroval, jak rict to, co jsem chtel rici. Necht mi odpusti, ze jsem to nerekl lepe. dekuji vam za pozornost." Cele je to na http://www.sds.cz/view.php?cisloclanku=2005122101
"Krok do neznama" je super-prasarna, ultra-komunisticka propaganda, ke ktery by se normalni slusny clovek nepropujcil. Kopecky se propujcil. Z dokumentarniho poradu jsem se dozvedel, ze po natoceni poradu se pry Kopecky sam bal, ze uz se s nim nikdo nebude bavit (ale bavil), na jeho rekreacnim sidle na starem mlyne se objevily napisy na zdech, nikoliv Mene, Mene tekel ufarsin, ale "ty lumpe, co ti emigranti udelali?", to ze byl po valce militantni komunista se tam neobjevilo, byla diskutovana blize neurcena "nemoc" (schizofrenie) a to, ze videl svou zidovskou maminku odchazet do transportu do koncentraku jako maly chlapec. To mela byt omluva pro vsechno.
Pred lety jsem publikoval clanek "Proc komunista nemuze vytvorit umeni", ktery velice rozzlobil i posametovy casopis Mlady svet. Jejich stvavy clanek proti me osobe mam dodnes schovany. Domnivam se, ze Kopeckeho pripad je jen dalsi variantou tehoz - komunismus vytvoril v ceske kotline umelecke vakuum, ktere se i dnes, 16 let po udajne demokratizaci spolecnosti nepodarilo odstranit. Vinou Vaclava Havla nedoslo k dekomunizaci a k politicke, socialni a umelecke ociste spolecnosti. Dusledkem je dnesni oblibenost komunistickych hercu ("nesahejte na Kopeckeho!") ale i komunistickych serialu jako 30 pripadu majora Zemana, Nemocnice na kraji mesta, Zena za pultem a nebo Okres na severu, navzdory tomu, ze primitivnost deje techto serialu je primo sovetska! Nikdy nezapomenu, kdyz jsem kdysi v Rakousku sledoval na rakouske televizi cesky serial Nemocnice na kraji mesta, kde si doktor Blazej (Josef Abrham) nemohl vzit Andreu Cunderlikovou, ale radsi si vzal Hanu Maciuchovou, protoze jeji rodice byli "bohati" a dali mu penize na zakoupeni ojete Hondy Civic 600cc (takovy mensi plechovy Trabant). Ja i moji rakousti pratele jsme na tu mongoloidni primitivnost a hruznost hledeli jako blazni. To byla ceska kultura? Ano, byla - CESKA KOMUNISTICKA KULTURA - tedy aspon jak si kulturu a umeni predstavoval komunista Dietl. Komunista nemuze vytvorit nebo napsat umeni - prave proto, ze je komunista.
A tak jako ceska policka scena je v rukou byvalych komunistu a nove vylihnutych pseudo-demokratu, tak i ceska kultura je porad v zajeti Husakovych pohrobku (jako treba normalizacni herec Jandak v kresle ministra kultury). Ceska kultura spustila zeleznou oponu a otvirat ji nehodla. A to nezmeni ani influx ceske kultury ze zahranici - to je prilis malo. Coz mne privadi k vysvetleni tech kategorii emigrantskych spisovatelu. Drive byli emigrantsti spisovatele celkem vseobecne zadobre, ale sametovy podfuk je uspesne rozdelil do nekolika kategorii a supliku.
Kategorie A jsou spisovatele, kteri celou dobu emigrace udrzovali dobre styky s komunistickymi disidenty, za coz byli po sametovce odmeneni ministerskymi kresly, velvyslaneckymi funkcemi a rady Rudeho lva se srpem a kladivem. Jejich stara tvorba (nic noveho nenapsali) je dodnes vydavana statem-subvencovanymi nakladatelstvimi, jsou po nich pojmenovavany skoly a ulice. Za celou dobu psani v emigraci nenapsali (az na vyjimky) nic vyrazneji kritickeho vuci CSSR a uz vubec ne vuci post-komunisticke CSR a CR. Remeslne to byli vynikajici spisovatele (ovsem remeslne vynikajici byli i Nezval s Hrubinem, coz jinak byli dva komunisticti blbci), ale i tak literarne vynikajicne dokazali psat akorat tak o soulozi.
Kategorie B jsou mene vyznamni spisovatele, kteri po sametovce zacali chrlit coby literarni sopky kvanta magmatickych clanku o Americe a cemkoliv jinem a tyto clanky zacaly byt siroce publikovany pro ceske ctenare jak papirove, tak i na ceskem internetu s oficialnim pozehnanim novych vladcu. Publikacni privilegia si tato kategorie pravidelne zehlila u soucasne ceske elity kamaradenim se s opilymi, ale zato oblibenymi herci a bavici ci ruznymi senatory (co za komunismu mohli jezdit do Himalaji a jinde po svete). Literarni uroven spisovatelu teto kategorie byla rovnez nad cesky prumer, ale i tihle si davaji strasnyho bacha, aby nenapsali neco byt jen trosinku kritickeho vuci soucasne Ceske republice. Pak by jim ODS ci CSSD neodsouhlasilo kazdorocni vydani nove knizky.
Kategorie C jsou oficialne nevyznamni spisovatele, ktere je v dnesni CR dodnes oficialne zakazano publikovat. Ovsem "neviditelna ruka trhu" a chuti ctenare se neda jen tak ovlivnit. To pochopili uz i vydavatele Leninovych spisu, ktere nikdo necetl. A protoze autori kategorie C jsou o deset ci vice let mladsi nez autori kategorie A a B a na rozdil od autoru kategorie A si nemysli, ze "internet je ztrata casu", tak nastoupila distribuce neoficialni - internetova. Dila autoru kategorie C jsou preposilana mezi lidmi v Ceske republice v mnozstvi nevidanem, ctenost je mnohonasobne vyssi, nez u autoru A a B, ohlasy ctenaru jsou okamzite a feedback uzasny. Navic jsou tito autori temer okamzite zasobeni dalsim materialem (clanky, vystrizky, knihy, videa) o kterem jejich ctenari zadaji, aby napsali. O tom se starcum kategorie A a B a jejich vydavatelum nikdy ani nesnilo.
Takze tolik asi k memu vysvetleni.
9. června 2006
Veřejnoprávní televise v USA
Lidská práva jsou universální
Bohumil Doležal napsal: "CIA prý s pomocí řady evropských zemí transportovala uvězněné teroristy do „tajných vězení“, z nichž aspoň některá měla být umístěna na území evropských států. Pokud ano, je to v pořádku. Jsme na počátku války s krajně bezohledným nepřítelem, který si nijak nezadá s Hitlerem, naopak. Kverulování s lidskými právy není na místě. Proč se nestarají o lidská práva těch, které arabští teroristé podřezali jako podsvinčata!" Odpověď je snadná: Proto, abychom se nechovali jako ti arabští terroristé. Nebude-li mezi námi žádného rozdílu, nemá Západ žádnou cenu.
Premiér se musel omluvit, že byl označen za pedofila
Paroubek je Hodač
Je jednoznačné, že premiér Paroubek dělá chyby. Nevydržel tlak médií. Vzhledem k tomu, že při jejich naprosté praktické beztrestnosti se něco takového může stát komukoli z nás (pan Kočka je více než sedmdesát let starý, má snad základní školu, a přesto byl označen za šedou eminenci, jež tahá nitkami moci a přitom osobně provádí vraždy), je nutno se pro takový případ předem duševně připravit.
Pokud by se toto mělo komukoli stát, znamená to, že na něho bude polovina obyvatelstva reagovat iracionálně a agresivně. Je nutné zachovat chladnou hlavu. Davidu Rathovi se to podařilo, premiéru Paroubkovi nikoli. Pana Hodače dostala média a sekundárně potom všelijaká pakáž typu pana Šinágla do nemocnice, paní Bobošíková to překonala s elegancí. Je ale možné, že s připravit nejde a že záleží jen na povaze.
Je jednoznačné, že premiér Paroubek dělá chyby. Nevydržel tlak médií. Vzhledem k tomu, že při jejich naprosté praktické beztrestnosti se něco takového může stát komukoli z nás (pan Kočka je více než sedmdesát let starý, má snad základní školu, a přesto byl označen za šedou eminenci, jež tahá nitkami moci a přitom osobně provádí vraždy), je nutno se pro takový případ předem duševně připravit.
Pokud by se toto mělo komukoli stát, znamená to, že na něho bude polovina obyvatelstva reagovat iracionálně a agresivně. Je nutné zachovat chladnou hlavu. Davidu Rathovi se to podařilo, premiéru Paroubkovi nikoli. Pana Hodače dostala média a sekundárně potom všelijaká pakáž typu pana Šinágla do nemocnice, paní Bobošíková to překonala s elegancí. Je ale možné, že s připravit nejde a že záleží jen na povaze.
8. června 2006
Statistika železné opony v ČSSR
Jak uvádí Martin Pulec (PDF), při pokusu opustit kommunistický ráj bylo zavražděno 144 lidí a 136 lidí doplatilo životem na nepřiměřenou ostranu státních hranic. "V drtivé většině šlo o neozbrojené lidi, kteří se snažili útěkem do zahraničí vyhnout politickému, ekonomickému a společenskému postihu, nebo kteří chtěli naplnit jednu ze svých základních svobod – svobodu pohybu."
Pohraničníci se hájí tím, že se jednalo o nutnou obranu. Ve skutečnosti bylo "narušiteli" (jak jim říkali kommunisté) zastřeleno jen 12 příslušníků. Dále se hájí tím, že dostali rozkaz. Příkaz k vraždě je nezákonný za každého régimu, o tom píší všechny základní řády.
Otázkou zůstává, proč zahynulo 5 lidí až na Západě.
Pohraničníci se hájí tím, že se jednalo o nutnou obranu. Ve skutečnosti bylo "narušiteli" (jak jim říkali kommunisté) zastřeleno jen 12 příslušníků. Dále se hájí tím, že dostali rozkaz. Příkaz k vraždě je nezákonný za každého régimu, o tom píší všechny základní řády.
Otázkou zůstává, proč zahynulo 5 lidí až na Západě.
Na Žumpě křepčí nad svou vlastní blbostí
Nejprve tam vypukly orgie modré lůzy. Ty se brzy vyčerpaly. A protože vnitřní nepřítel je zkrocen (Kapitán) či dokonce ochočen (Gogo), přišel na řadu osvědčený boj s vnějším nepřítelem. Při něm se vždy semknou stranické řady Klanu a skupinová identita se natolik posiluje, že i věčný otloukánek Gogo může přijít s vlastním proroctvím slepého mládence a filosof Tomáš může opět hledat a nenalézat svou authenticitu. Takhle nepoctivě ji nenajdete nikdy, Tomáši.
To však pořád bylo ještě málo. Jezovec, vrcholem jehož hrdinství bylo, že mi tajně přidělil po 3 letech práva anonyma, na což by, nebýt jeho vlastního přiznání, nepřišel asi nikdo, se jako pravý geek (nebo spíš nerd?) jal radostně křepčit z radosti nad tím, že Pajout neumí jeho zásah napravit, ač se vychloubal pravým opakem. Tato episoda vyžaduje drobné vysvětlení. P. Juchelka můj článek před trolly ze Sprchy po čase skryl, protože měl za to, že obtěžování ze strany Sprchařů už bylo dost. Domníval jsem se tehdy, že to nebyl právě šťastný krok, protože trollové vám podobné jednání vrátí a v příhodné chvíli vrazí nůž do břicha. A taky, že jo. Proto jsem svůj článek na Vrbě opět zpřístupnil všem, aby si Jezovec zažil dalších 15 minut slávy ze svých podrazů a nesplněných slibů.
A protože i Andy seznala, že lepší než cpát něco do Žumpy je založit si vlastní blog, a to pro jistotu hned dva, tak i já si dávám předsevzetí Sprchu nečíst. Nic smysluplného tam beztak není a pokud mi p. Zeman bude chtít nechat vzkaz, bude si holt muset počkat, až tento blog opět bude fungovat, nebo poslat e-mail.
Dodatek: P. Juchelka onen článek proti mé vůli opět zneviditelnil. Je to jeho volba, nijak zvlášť mi to nevadí, ale žádám všechny trolly, aby mi laskavě nepřičítali ta jednání cizích osob, na něž nemám sebemenší vliv.
Updated.
To však pořád bylo ještě málo. Jezovec, vrcholem jehož hrdinství bylo, že mi tajně přidělil po 3 letech práva anonyma, na což by, nebýt jeho vlastního přiznání, nepřišel asi nikdo, se jako pravý geek (nebo spíš nerd?) jal radostně křepčit z radosti nad tím, že Pajout neumí jeho zásah napravit, ač se vychloubal pravým opakem. Tato episoda vyžaduje drobné vysvětlení. P. Juchelka můj článek před trolly ze Sprchy po čase skryl, protože měl za to, že obtěžování ze strany Sprchařů už bylo dost. Domníval jsem se tehdy, že to nebyl právě šťastný krok, protože trollové vám podobné jednání vrátí a v příhodné chvíli vrazí nůž do břicha. A taky, že jo. Proto jsem svůj článek na Vrbě opět zpřístupnil všem, aby si Jezovec zažil dalších 15 minut slávy ze svých podrazů a nesplněných slibů.
A protože i Andy seznala, že lepší než cpát něco do Žumpy je založit si vlastní blog, a to pro jistotu hned dva, tak i já si dávám předsevzetí Sprchu nečíst. Nic smysluplného tam beztak není a pokud mi p. Zeman bude chtít nechat vzkaz, bude si holt muset počkat, až tento blog opět bude fungovat, nebo poslat e-mail.
Dodatek: P. Juchelka onen článek proti mé vůli opět zneviditelnil. Je to jeho volba, nijak zvlášť mi to nevadí, ale žádám všechny trolly, aby mi laskavě nepřičítali ta jednání cizích osob, na něž nemám sebemenší vliv.
Updated.
7. června 2006
Jen blbec nemění své názory
Max se zjevně nudí, nebo se do mne zamiloval, takže si pečlivě prošel mé příspěvky na Lupu z roku 2002. Zjistil, že před přijetím zákona o spamu jsem zastával širší pojetí tohoto pojmu. Inu, každý člověk se vyvíjí, zejména poté, co si problém nastuduje více do hloubky. Jen blbec či fanatik má jednou pro vždy jasno. Podobný nesmysl jsem kdysi napsal o wikipedii.
Dva nové blogy
Ačkoliv Andy byla na Sprše přivítána jako ztracená dcera, založila si 2 nové blogy: Komentované odkazy a Parva bibliotheca.
6. června 2006
Belgické kostely a imigranti
»Belgické kostely se mění na ubytovny pro imigranty« - napsal 12.5.2006 Richard Král:
Neuvěřitelné se stalo skutečností v Belgii. Místní představitelé katolické církve otevřeli kostely a svatostánky tisícům nelegálních imigrantů, aby je ochránili od deportace. Ti zde táboří, zahalili křesťanské symboly a nahradili je islámskými.
Článek si lze přečist na stránce Zvědavec .
Velmi zajímavá je i diskuze, kde mj. 27.5.06 přispěl svojí trochou do mlýna zde velmi známý s. »Pohraničník«: (cit.) "Tak se na ně musí! TAK SE MUSÍ NA BELGICKÉ DUCHOVNÍ!"
Dotyčný zde ale vystupuje pod nickem »Ostravak« a "tvoří" jako obvykle z IP 193.85.243.98 .
Neuvěřitelné se stalo skutečností v Belgii. Místní představitelé katolické církve otevřeli kostely a svatostánky tisícům nelegálních imigrantů, aby je ochránili od deportace. Ti zde táboří, zahalili křesťanské symboly a nahradili je islámskými.
Článek si lze přečist na stránce Zvědavec .
Velmi zajímavá je i diskuze, kde mj. 27.5.06 přispěl svojí trochou do mlýna zde velmi známý s. »Pohraničník«: (cit.) "Tak se na ně musí! TAK SE MUSÍ NA BELGICKÉ DUCHOVNÍ!"
Dotyčný zde ale vystupuje pod nickem »Ostravak« a "tvoří" jako obvykle z IP 193.85.243.98 .
Co provádí pan Šinágl
Nekupujte u židů
Včera jsem neuměl pro pana Pecinu najít link na stránku, na které Jan Šinágl vyzývá k tomu, aby zaměstnavatelé nezaměstnávali voliče KSČM a ČSSD. Už jsem ho našel.
Včera jsem neuměl pro pana Pecinu najít link na stránku, na které Jan Šinágl vyzývá k tomu, aby zaměstnavatelé nezaměstnávali voliče KSČM a ČSSD. Už jsem ho našel.
Modrá lůza
Bohumil Doležal se od ní distancoval:
"Mezi skalními přívrženci ODS na internetu je hojně zastoupena mimořádně odporná chamraď. Není to asi moc lidí, ale jsou to zbabělí darebáci s protektorátně – stalinistickou mentalitou a dělají velký kravál; ODS a její čelní představitelé dnešní i bývalí včetně pana prezidenta si sami můžou za to, že takovou verbež přitahují: chovali se v minulosti tak, že si získali její důvěru."
Kdo rozhodl volby?
V dnešní době těsných volbebních výsledků (USA, Německo, Itálie) rozhoduje každý hlas. Podle Bohumila Doležala to byli voliči ze zahraničí:
"Rozhodlo o tom ovšem pouhých 338 voličů v Jihočeském kraji, kam se přičítaly i hlasy českých občanů, kteří volili v zahraničí (ti se rozhodli většinou pro ODS). Nebýt těch 338 hlasů, nebyl by „pravostředu“ jeho dvousettisícový náskok ve voličích stačil, volby by vyhráli rudí."A ještě:
"dnes volíme poněkud jinak, než bezprostředně po roce 1992. Úprava mírně zvýhodňuje silné a znevýhodňuje slabé strany. Paradoxně na ni teď doplatili malí potenciální souputníci ODS, jednoho z iniciátorů někdejší změny. Ačkoli součtem hlasů získali víc než KSČM, KSČM díky své větší síle a tomu, že její podpora je rovnoměrně rozložena po celé republice, má teď o 7 mandátů více, než činí součet mandátů KDU-ČSL a Zelených."Updated: Bohumil Doležal provedl i podrobný propočet.
Jak to bylo se Sprchou po potopě
motto: "Zmapovat (resp. začít vůbec v hrubých rysech chápat) animozity toho společenství kolem Sprchy je úkol pro AI-aided singularitní post-lidi, ale tohle je opravdu památné i mimo kontext: konvergentní vývoj k Radku Hulánovi?" Malý čtenář
Zdá se, že Sprcha je po 4 letech své existence na Internetu konečně populární. Zdá se, že bych své vzpomínky na předpotopní Sprchu měl doplnit vzpomínkami na Sprchu po potopě.
Zpočátku se zdálo, že vše bude fungovat nádherně, že je možné vytvořit diskussní fórum, kde lidé diskutují ostře, ale bez trollingu. Scházeli jsme se dokonce i osobně. Jediný problém byl vztah tvrdého jádra a externistů. Na jednu stranu jsme externisty chtěli, na druhou stranu nám moc neseděli: Aha či Vladimír Neckář.
Rozpad Sprchy začal konfliktem mezi 2 vůdčími osobnostmi: Boutrosem a Vodníkem. Podle mého názoru ho způsobil Boutrosův trolling. Vodník se naštval a ze Sprchy odešel. Byla to citelná ztráta, asi jako když Tomáš Pecina opustil Britské listy.
Místo Vodníka přišel Magnus Maximus, akvisice Michaely. Ačkoliv byl fine, diskusse stavěl do více konfrontační atmosféry, a to mnoha Otcům Zakladatelům Sprchy II nebylo po chuti, zejména p. Zemanovi.
Po Vodníkovi si Boutros našel další oběť: Husitu. I jeho trolloval tak, že mu bouchly saze. Ale Husita se nedal a vyhlásil Boutrosovi boj. Na jeho stranu se přidal Ivan, Vladimír Neckář, nově příchozí p. Juchelka a má maličkost. V závěrečné bitvě o známkování Husita a jeho kamarádi prohráli a Jezovec je ze Sprchy vyhodil. P. Juchelka pro ně založil Vrbu. Na podzim 2005 proběhla přestřelka mezi Sprchou a Vrbou, jejíž jsem byl aktivním účastníkem. Utichla do chladného příměří, nicméně dle mého názoru je Sprcha nyní ve stavu klinické smrti. Její kommunita se rozpadla na dvě části, což ji velice oslabilo. Občas na Sprchu zabloudí nějaký externista, ale moc dlouho se nezdrží.
Updated.
Zdá se, že Sprcha je po 4 letech své existence na Internetu konečně populární. Zdá se, že bych své vzpomínky na předpotopní Sprchu měl doplnit vzpomínkami na Sprchu po potopě.
Zpočátku se zdálo, že vše bude fungovat nádherně, že je možné vytvořit diskussní fórum, kde lidé diskutují ostře, ale bez trollingu. Scházeli jsme se dokonce i osobně. Jediný problém byl vztah tvrdého jádra a externistů. Na jednu stranu jsme externisty chtěli, na druhou stranu nám moc neseděli: Aha či Vladimír Neckář.
Rozpad Sprchy začal konfliktem mezi 2 vůdčími osobnostmi: Boutrosem a Vodníkem. Podle mého názoru ho způsobil Boutrosův trolling. Vodník se naštval a ze Sprchy odešel. Byla to citelná ztráta, asi jako když Tomáš Pecina opustil Britské listy.
Místo Vodníka přišel Magnus Maximus, akvisice Michaely. Ačkoliv byl fine, diskusse stavěl do více konfrontační atmosféry, a to mnoha Otcům Zakladatelům Sprchy II nebylo po chuti, zejména p. Zemanovi.
Po Vodníkovi si Boutros našel další oběť: Husitu. I jeho trolloval tak, že mu bouchly saze. Ale Husita se nedal a vyhlásil Boutrosovi boj. Na jeho stranu se přidal Ivan, Vladimír Neckář, nově příchozí p. Juchelka a má maličkost. V závěrečné bitvě o známkování Husita a jeho kamarádi prohráli a Jezovec je ze Sprchy vyhodil. P. Juchelka pro ně založil Vrbu. Na podzim 2005 proběhla přestřelka mezi Sprchou a Vrbou, jejíž jsem byl aktivním účastníkem. Utichla do chladného příměří, nicméně dle mého názoru je Sprcha nyní ve stavu klinické smrti. Její kommunita se rozpadla na dvě části, což ji velice oslabilo. Občas na Sprchu zabloudí nějaký externista, ale moc dlouho se nezdrží.
Updated.
5. června 2006
Trollův pamflet
Jakýsi troll o mně napsal pamflet. Je plný pravopisných chyb, takže autorem je nejspíše Cynik / Cinik. Zaujala mne tato věta (cituji včetně pravopisných chyb):
"V případě běžných zákroků postihujících jeho chování se stavět do role oběti, křičet například že ho lynčujou."Je zajímavé, co si onen neznámý troll představuje pod běžným zákrokem. V jeho pojetí by nejspíše i znásilnění bylo běžným zákrokem.
Zdivočelí pravičáci
Chcete-li přečíst, jak to vidí zdivočelí pravičáci, tj. Klan, přečtěte si článek na Sprše. Oni nejsou ani s to mentálně vnímat, jak někdo může volit Paroubka, ač jim to Kapitán či Gogo trpělivě vysvětlují. Inu, jak píše Vladimír Neckář na Vrbě, zdivočelí pravičáci by nejradši levicové voliče fackovali nebo zavírali do reservací. Přitom v Rožánkově Mimoni to dopadlo úplně stejně jako na Moravě. Je tedy třeba doplnit další znak Klanu: pragocentrismus.
Co bylo hlavní thematem těchto voleb pro pravicového voliče: zabránit vládě ČSSD podporované KSČM. Co bylo hlavní thematem těchto voleb pro levicového voliče: zabránit demontagi sociálního státu. Neuvěřitelné se stalo skutkem. Obojímu se podařilo zabránit.
Poznámka pro pako z Chebu: Pokud někdo nerozumí noetice, neznamená to, že nemůže rozumět politice. Pouze Boutros nerozumí nikdy ničemu.
Updated.
Co bylo hlavní thematem těchto voleb pro pravicového voliče: zabránit vládě ČSSD podporované KSČM. Co bylo hlavní thematem těchto voleb pro levicového voliče: zabránit demontagi sociálního státu. Neuvěřitelné se stalo skutkem. Obojímu se podařilo zabránit.
Poznámka pro pako z Chebu: Pokud někdo nerozumí noetice, neznamená to, že nemůže rozumět politice. Pouze Boutros nerozumí nikdy ničemu.
Updated.
Vyhodnocení mého odhadu
Ve svém odhadu jsem předpovídal tyto výsledky:
Mandáty:
Mandáty:
- ODS 64. Skutečnost: 81. Spletl jsem se o -8,5 procentních bodů.
- KDU-ČSL 20. Skutečnost: 13. Spletl jsem se o +3,5 procentních bodů.
- Z 20. Skutečnost: 6. Spletl jsem se o +7 procentních bodů.
- KSČM 40. Skutečnost: 26. Spletl jsem se o +7 procentních bodů.
- ČSSD 56. Skutečnost: 74. Spletl jsem se o -9 procentních bodů.
Pyrrhovo vítězství ODS
V ohlédnutí za volbami je třeba dát kredit Andy, která zřejmě jako jediná předvídala, že volby dopadnou fifty : fifty. Proč jsem se mýlil?
Předně jsem čekal mnohem nižší volební účast. V skutečnosti byla téměř o třetinu vyšší. Jaké byly důvody? Uměle polarisační kampaň zabrala. Ta třetina, která se navíc dostavila k volbám, zřejmě rovnoměrně rozdělila své hlasy mezi ODS a ČSSD. Odtud nejlepší výsledek ODS a ČSSD v historii a propad KSČM. Z porovnání s mým odhadem vyplývá, že jsem ODS a ČSSD těžce podcenil a lidovce a zelené naopak přecenil.
Překvapením voleb je Paroubkovo neprofessionální chování. Kdybych já byl na jeho místě, tak bych poblahopřál ODS k vítězství a voličům bych poděkoval za to, že zabránili realisaci experimentů ODS. Bez podpory ČSSD totiž není žádná vláda možná. Nabízejí se proto tyto scénáře:
Podobně malý je Topolánek, který nevzal na vědomí, že vládu, kterou si vysnil, tj. s lidovci, případně se zelenými, sestavit nemůže. On by ještě pochopil, že by volby vyhrála ČSSD, byť by to nečekal. Ale to, že volby skončily patem, odmítá vzít na vědomí. Chová se tak v tradici Jana Rumla. Období velkých politiků, jako byl Josef Lux, Václav Klaus či Miloš Zeman, kteří byli schopni nečekaných kroků, dočasně skončilo. Ale ČR zatím nemá na to, aby ji vedli úzkoprsí státníci, takže podobní politici se musí časem vrátit.
Největším úspěchem jsou tyto volby pro Zelené, kteří se staly IV. stranou Pravdy a lásky (po Občanském hnutí, Občanské demokratické aliaci a Unii Svobody).
Updated.
Předně jsem čekal mnohem nižší volební účast. V skutečnosti byla téměř o třetinu vyšší. Jaké byly důvody? Uměle polarisační kampaň zabrala. Ta třetina, která se navíc dostavila k volbám, zřejmě rovnoměrně rozdělila své hlasy mezi ODS a ČSSD. Odtud nejlepší výsledek ODS a ČSSD v historii a propad KSČM. Z porovnání s mým odhadem vyplývá, že jsem ODS a ČSSD těžce podcenil a lidovce a zelené naopak přecenil.
Překvapením voleb je Paroubkovo neprofessionální chování. Kdybych já byl na jeho místě, tak bych poblahopřál ODS k vítězství a voličům bych poděkoval za to, že zabránili realisaci experimentů ODS. Bez podpory ČSSD totiž není žádná vláda možná. Nabízejí se proto tyto scénáře:
- menšinová vláda ODS, tolerovaná ČSSD. Málo pravděpodobná, Paroubek není Zeman.
- menšinová vláda ČSSD, tolerovaná ODS. Vysoce nepravděpodobná, nemá logiku, neboť ČSSD volby prohrála.
- vláda velké koalice. Její podmínkou by zřejmě byla druhá generace politiků. Za ODS Bém, za ČSSD nejspíše Sobotka. Hlavním úkolem by bylo do roka změnit volební systém na většinový; včetně změny ústavy.
- předčasné volby. Nemyslím, že by cokoliv řešily.
Podobně malý je Topolánek, který nevzal na vědomí, že vládu, kterou si vysnil, tj. s lidovci, případně se zelenými, sestavit nemůže. On by ještě pochopil, že by volby vyhrála ČSSD, byť by to nečekal. Ale to, že volby skončily patem, odmítá vzít na vědomí. Chová se tak v tradici Jana Rumla. Období velkých politiků, jako byl Josef Lux, Václav Klaus či Miloš Zeman, kteří byli schopni nečekaných kroků, dočasně skončilo. Ale ČR zatím nemá na to, aby ji vedli úzkoprsí státníci, takže podobní politici se musí časem vrátit.
Největším úspěchem jsou tyto volby pro Zelené, kteří se staly IV. stranou Pravdy a lásky (po Občanském hnutí, Občanské demokratické aliaci a Unii Svobody).
Updated.
Rozhodnutí o adrese
Opakem zaprděnosti je velkorysost a nadhled. Velkorysost je to, co wikipedickému establishmentu nejvíce chybí. Výjimku, přes všechny své negativní vlastnosti, zejména velikášství, tvoří p. Vrba a Mormegil. Bohužel jsou v těžké menšině, takže to vypadá, že přes mou výslovnou vůli zůstane má stránka ve wikipedii i nadále. Kdybych to byl věděl, nikdy bych žádnou nezakládal.
Kde chybí velkorysost na jedné straně, nelze ji očekávat ani na druhé. Jak řekl Harry S. Truman o kommunistech: Síla je to jediné, čemu rozumějí. To samé platí i o gaunerech z wiki. Proto tento blog bude i nadále na adrese http://wikipedie.blogspot.com/ a přemístí se jedině za podmínky facio ut facias. Jinak s kommunisty jednat nejde a cybersquatterům sklapne.
Kde chybí velkorysost na jedné straně, nelze ji očekávat ani na druhé. Jak řekl Harry S. Truman o kommunistech: Síla je to jediné, čemu rozumějí. To samé platí i o gaunerech z wiki. Proto tento blog bude i nadále na adrese http://wikipedie.blogspot.com/ a přemístí se jedině za podmínky facio ut facias. Jinak s kommunisty jednat nejde a cybersquatterům sklapne.
Pomoc obětem wikipedie
Pokud se wikipedická klika usnese, že můžete být beztrestně obětí její nenávisti a pomluv, nezoufejte. Je zde řešení. Zachovejte se jako Alan Dershowitz.
Jiná možnost je napsat výstižný dopis, jako to udělal Jack Thompson:
"Dershowitz is a highly controversial lawyer, famous for getting into scrapes with other high-profile types. That's fairly common knowledge: few of us would not have seen his face in the paper at one time or another.Zdroj: Wikitruth
But Wikipedia thinks he's just another lawyer. Dershowitz didn't like his Wikipedia article. If you don't like what the wiki says about you, there are two roads to fixing it. First you can try editing the article. You'll generally be heavily abused by Wikithugs, who will chant weird invocations like WP:AUTO at you and expect you to understand that that means they believe they have a licence to treat you like shit if you have the temerity to work on your own biography. Then, if you are a high-powered lawyer, or know one, you can try the second route. Give Jimmy a call and use the magic words.
...the magic words are "legal action". But take care. Don't mention them on the wiki, or a Wikithug will banish you for "making a legal threat". Make your legal threats to Jimbo directly."
Jiná možnost je napsat výstižný dopis, jako to udělal Jack Thompson:
Zdroj: Wikitruth
Dear Board Members of Wikipedia Foundation:
I contacted the Foundation at 727-231-0101, asking for your fax number, and the person who answered the phone refused to give it to me because I indicated this pertained to a legal matter. This arrogance helps explain some of your problems.
You have at your www.wikipedia.org a number of false, defamatory, and actionable statements about me. As an aside, you all don't even have my date and year of birth correct, and it goes downhill from there.
I am hereby demanding that you give me the real names, addresses, and phone numbers, and any other verifying information, regarding anyone who has posted anything about me at Wikipedia, as they will be defendants. You have thirty days to comply with this demand. The Seigenthaler experience shows that you must provide me this information.
Secondly, I demand that your people contact me immediately so that we together can verify what is true and what is not true at your site. No one in her or her right mind does what you all do--passing off as "fact" certain anonymous allegations on your web site that no one has vetted in any reasonable fashion. When I tried to correct some of them recently, Wikipedia removed my corrections treating them as "vandalism."" The person who delighted in telling me that is the head of "Wikipedian Atheists." What a surprise. You have twenty days to comply with this demand.
Thirdly, if you all do not do the above, then I shall give you notice pursuant to Florida's libel statutes, since we both live in this lovely state, that you have under Florida law the requisite time to correct, apologize for, and retract the false and defamatory statements about me, as I will then give you notice of my intent to bring a civil action against Wikipedia and its posters for the publishing of false and defamatory information.
I can tell you that I have demonstrably suffered compensable harm for the reckless running of your fake encyclopedia at your site.
GOVERN YOURSELVES ACCORDINGLY.
Zaprděný positivismus
motto: "Lidé prostě nemají moc určovat pravdivostní hodnotu poznání, to může jedině realita." Kapitán Nemo
Nejsem odborník na dějiny technických omylů. Tak připomenu jen tři: "Nic těžší vzduchu nemůže létat." "Vy jste břichomluvec?!" "Každému musí stačit 640 KB."
Nemám nic proti technikům. Ať si klidně počítají mosty. Ale proč musí být takovými fachidioty? Thomas S. Kuhn již v roce 1962 uveřejnil knihu The Structure of Scientific Revolutions. Vyšla i česky (Struktura vědeckých revolucí. OIKOYMENH, Praha 1997). Ačkoliv je 44 let stará, tedy téměř půl století, k zastydlým positivistům dosud nedorazila. A pochybuji, že kdy dorazí. Ti musí vymřít, stejně jako odpůrci theorie relativity či genetiky.
Podotýkám, že předmětem Kuhnovy knihy je science (tedy přírodní vědy, nikoliv nějaké "nepodstatné" a "irrelevantní" humanitní). Jaké jsou jeho závěry? To, že o poznání nerozhoduje nějaká zbožtělá Realita. Nemá hlavičku ani ručičky, a proto nemluví. Jak říká Zdeněk Neubauer: "Vědecké teorie jsou kognitivní mémové komplexy vědy. Ty mezi sebou soutěží o přežití, jak se na mémy sluší. Proto se vývoj vědeckého poznání neděje aditivně, tj. postupným přidáváním nových a nových poznatků k tomu, co bylo poznáno a vědecky dokázáno před tím a co vytváří definitivní pokladnici našeho vědění, solidní základ, na němž lze budovat chrám vědy. Pokrok ve vědě se podle Kuhna děje nikoliv takto spojitě (kontinuitně), nýbrž přetržitě (diskontinuitně); čas od času totiž dochází k vědeckým revolucím, tzv. kopernikovským zvratům, během kterých se opustí vše, co bylo předtím poznáno a věděno, zvrátí se odvěké jistoty a začíná se znovu: v nějakém smyslu se celý svět popisovaný určitou vědeckou disciplinou zrodí znovu, obrodí, povstane z trosek, vylétne jako fénix z vlastního popele. Zkrátka: vše se náhle jeví jinak."
Fatálním důsledkem je pak Kapitánův a Gogův positivismus, který odmítá jednoduchá a snadno ověřitelná fakta a místo toho přijímá víru hlásanou jim emocionálně blízkými autoritami, starými 100 let.
BTW, 1 + 1 = 3, pokud si to tak v algebře nadefinujeme. Mathematika není poznání reality, nýbrž axiomatický systém. Stejně jako náboženství. :-) Je to pro mě svým způsobem děsivé, jak hodně mohou být technici odtrženi od reality, ale je to prostě fakt. Vnímají mne jako přízemního "jenom právníka", zejména, když pronesu nahlas, že král je nahý.
Nejsem odborník na dějiny technických omylů. Tak připomenu jen tři: "Nic těžší vzduchu nemůže létat." "Vy jste břichomluvec?!" "Každému musí stačit 640 KB."
Nemám nic proti technikům. Ať si klidně počítají mosty. Ale proč musí být takovými fachidioty? Thomas S. Kuhn již v roce 1962 uveřejnil knihu The Structure of Scientific Revolutions. Vyšla i česky (Struktura vědeckých revolucí. OIKOYMENH, Praha 1997). Ačkoliv je 44 let stará, tedy téměř půl století, k zastydlým positivistům dosud nedorazila. A pochybuji, že kdy dorazí. Ti musí vymřít, stejně jako odpůrci theorie relativity či genetiky.
Podotýkám, že předmětem Kuhnovy knihy je science (tedy přírodní vědy, nikoliv nějaké "nepodstatné" a "irrelevantní" humanitní). Jaké jsou jeho závěry? To, že o poznání nerozhoduje nějaká zbožtělá Realita. Nemá hlavičku ani ručičky, a proto nemluví. Jak říká Zdeněk Neubauer: "Vědecké teorie jsou kognitivní mémové komplexy vědy. Ty mezi sebou soutěží o přežití, jak se na mémy sluší. Proto se vývoj vědeckého poznání neděje aditivně, tj. postupným přidáváním nových a nových poznatků k tomu, co bylo poznáno a vědecky dokázáno před tím a co vytváří definitivní pokladnici našeho vědění, solidní základ, na němž lze budovat chrám vědy. Pokrok ve vědě se podle Kuhna děje nikoliv takto spojitě (kontinuitně), nýbrž přetržitě (diskontinuitně); čas od času totiž dochází k vědeckým revolucím, tzv. kopernikovským zvratům, během kterých se opustí vše, co bylo předtím poznáno a věděno, zvrátí se odvěké jistoty a začíná se znovu: v nějakém smyslu se celý svět popisovaný určitou vědeckou disciplinou zrodí znovu, obrodí, povstane z trosek, vylétne jako fénix z vlastního popele. Zkrátka: vše se náhle jeví jinak."
Fatálním důsledkem je pak Kapitánův a Gogův positivismus, který odmítá jednoduchá a snadno ověřitelná fakta a místo toho přijímá víru hlásanou jim emocionálně blízkými autoritami, starými 100 let.
BTW, 1 + 1 = 3, pokud si to tak v algebře nadefinujeme. Mathematika není poznání reality, nýbrž axiomatický systém. Stejně jako náboženství. :-) Je to pro mě svým způsobem děsivé, jak hodně mohou být technici odtrženi od reality, ale je to prostě fakt. Vnímají mne jako přízemního "jenom právníka", zejména, když pronesu nahlas, že král je nahý.
Podobnost čistě náhodná
Genialita se pozná v tom, jak dalece dotyčný vidí dopředu. Tomáš ze Sprchy se v rámci hledání autenticity může třeba jako Diogénés zavřít do sudu, ale přesto z něj nic kloudného nevypadne. Naproti tomu Tomáš Pecina již před třemi lety napsal: "Fascinující na těch textech je, jak JaroSlav objektivizuje a generalizuje a touto objektivizací a generalizací vytěsňuje všechny své životní pocity. Nikdy třeba nenapíše, že má špatnou náladu, protože mu utekla žena, vyteklo mléko, umřela kočka, zkrachovala banka nebo poklesly akcie, ale svou frustraci vyjádří ve velkém stylu výrokem celoplanetárního dosahu." Boutros, Pako z Chebu, před časem uvedl: "Shodli jsme se take na tom, ze na mainlandu pod zdanlive klidnym povrchem vre hodne nebezpecny social unrest, ktery se cinskym komunistum muze klidne vymknout z ruky neprijemnym zpusobem s dopadem na cely svet."
Pokračoval: "Ctu jenom komentare." P. Zeman, nic zlého netuše, mu doporučil: "nenech si ujít 22 komentářů k článku, pojednávajícím se povstání v Plzni v r. 1953". Boutros opáčil: "Ten clanek je zajimavy". Jaká je diagnosa, paní Andy? Hic Rhodus, hic salta. A začít můžete s těmito proroctvími slepého mládence: "Stačí, že i tato má žádost bude pečlivě okomentována." + "Podle nejaktualnejsiho hemzeni mi prijde, ze Paroubek utrzi u volebnich urn radneho Macka. Jak to vidis ty?"
Pokračoval: "Ctu jenom komentare." P. Zeman, nic zlého netuše, mu doporučil: "nenech si ujít 22 komentářů k článku, pojednávajícím se povstání v Plzni v r. 1953". Boutros opáčil: "Ten clanek je zajimavy". Jaká je diagnosa, paní Andy? Hic Rhodus, hic salta. A začít můžete s těmito proroctvími slepého mládence: "Stačí, že i tato má žádost bude pečlivě okomentována." + "Podle nejaktualnejsiho hemzeni mi prijde, ze Paroubek utrzi u volebnich urn radneho Macka. Jak to vidis ty?"
Volby - den poté
Jak ukázalo sečtení všech hlasů, ve svém odhadu volebních výsledků (ODS 34 % - ČSSD 26 % - KSČM 19 % - KDU-ČSL 7 % - ostatní pod 5 %) jsem se mýlil o něco méně, než naznačovaly první povolební odhady agentury SC&C - přesto však jsem se dopustil vážné chyby, jestliže jsem nepostřehl odklon voličů od KSČM ve prospěch ČSSD. Tak špatný výsledek pro komunisty ovšem nečekal nikdo.
Zdá se, že mnohým z bývalých voličů KSČM, kteří svým založením vyžadují silného, diktátorského vůdce, imponuje víc Paroubkovo "buldozerství" než poněkud beztvarý, kompromisnický a mdle reformní kurs Vojtěcha Filipa. Dobrá zpráva pro Grebeníčka a jeho partu, horší pro ty (zejména na levém křídle sociální demokracie), kteří doufali v reformu komunistické strany a ve "zkrocení" její revoluční podstaty. Zároveň je to důkaz správnosti Paroubkovy politiky, který od středové orientace, naordinované ČSSD Grossem a Špidlou, vrátil stranu zpět na levici a dokázal oslovit tradičního sociálně znevýhodněného voliče, jenž se v předchozím období od této strany odvrátil.
Jistým překvapením bylo pro mě i to, že se do Sněmovny dostali Zelení: pokles preferencí před volbami, kdy pozvolna odezníval efekt nového koštěte (v podmínkách české politiky bychom klidně mohli říkat efekt Unie svobody), byl sice patrný, ale přece jen ne tak výrazný, jak se zdálo v posledních týdnech před volbami. Nejbizarnější kandidáti této strany (Penc, Hutka, Pávek) sice mandát nezískali, ale šest poslanců přesto znamená, že navzdory halasné pravicové rétorice Bursíkova křídla tyto volby vyhrála poměrem 106:94 levice.
Možná povolební uspořádání - kromě úřednické vlády a opakování voleb - jsou nyní tři: velká koalice (nebo nová oposiční smlouva) ODS+ČSSD, pragmatická menšinová ODS tolerovaná KSČM a menšinová levicová vláda "přes Bursíkovu mrtvolu" ČSSD+SZ s podporou KSČM. Vláda ODS+KDU-ČSL+SZ, kterou bude Topolánek zřejmě presentovat jako svou první možnost, je z hlediska ODS i ČSSD nevýhodná, protože potřebuje-li ODS tako jako tak podporu sociálních demokratů, nemá důvod přibrat k tomu dvě další strany, které "nemusí", a má-li už ČSSD podporovat vládu, ve které nebude, bude za to chtít nejméně tolik vlivu, kolik měla v době první oposiční smlouvy, a to se mnohem lépe domlouvá ve dvou.
Naopak poměrně nepravděpodobná je levicová vláda s účastí KDU-ČSL: antikomunismus vedení této strany je sice jen předstíraný, ale za dané situace, kdy je opakování voleb reálnou alternativou, by jakékoli byť jen trochu otevřenější koketování s touto myšlenkou volební šance strany zahubilo.
Zdá se, že mnohým z bývalých voličů KSČM, kteří svým založením vyžadují silného, diktátorského vůdce, imponuje víc Paroubkovo "buldozerství" než poněkud beztvarý, kompromisnický a mdle reformní kurs Vojtěcha Filipa. Dobrá zpráva pro Grebeníčka a jeho partu, horší pro ty (zejména na levém křídle sociální demokracie), kteří doufali v reformu komunistické strany a ve "zkrocení" její revoluční podstaty. Zároveň je to důkaz správnosti Paroubkovy politiky, který od středové orientace, naordinované ČSSD Grossem a Špidlou, vrátil stranu zpět na levici a dokázal oslovit tradičního sociálně znevýhodněného voliče, jenž se v předchozím období od této strany odvrátil.
Jistým překvapením bylo pro mě i to, že se do Sněmovny dostali Zelení: pokles preferencí před volbami, kdy pozvolna odezníval efekt nového koštěte (v podmínkách české politiky bychom klidně mohli říkat efekt Unie svobody), byl sice patrný, ale přece jen ne tak výrazný, jak se zdálo v posledních týdnech před volbami. Nejbizarnější kandidáti této strany (Penc, Hutka, Pávek) sice mandát nezískali, ale šest poslanců přesto znamená, že navzdory halasné pravicové rétorice Bursíkova křídla tyto volby vyhrála poměrem 106:94 levice.
Možná povolební uspořádání - kromě úřednické vlády a opakování voleb - jsou nyní tři: velká koalice (nebo nová oposiční smlouva) ODS+ČSSD, pragmatická menšinová ODS tolerovaná KSČM a menšinová levicová vláda "přes Bursíkovu mrtvolu" ČSSD+SZ s podporou KSČM. Vláda ODS+KDU-ČSL+SZ, kterou bude Topolánek zřejmě presentovat jako svou první možnost, je z hlediska ODS i ČSSD nevýhodná, protože potřebuje-li ODS tako jako tak podporu sociálních demokratů, nemá důvod přibrat k tomu dvě další strany, které "nemusí", a má-li už ČSSD podporovat vládu, ve které nebude, bude za to chtít nejméně tolik vlivu, kolik měla v době první oposiční smlouvy, a to se mnohem lépe domlouvá ve dvou.
Naopak poměrně nepravděpodobná je levicová vláda s účastí KDU-ČSL: antikomunismus vedení této strany je sice jen předstíraný, ale za dané situace, kdy je opakování voleb reálnou alternativou, by jakékoli byť jen trochu otevřenější koketování s touto myšlenkou volební šance strany zahubilo.
4. června 2006
Svoboda a demokracie
Mimochodem, všimli jste si výrazného rozdílu mezi výsledky voleb a průzkumy při odchodu z volební místnosti? Tyto průzkumy bývají obvykle velmi přesné, znamená to, že část komunistických a sociálně-demokratických voličů má v současné atmosféře strach.
2. června 2006
Kritika wikipedie
motto: "Wikipedia, the almost free encyclopedia that almost anyone can edit."
Jak známo, původní wikipedie je nebezpečný totalitární projekt. Co o tom píší jinde?
Jak známo, původní wikipedie je nebezpečný totalitární projekt. Co o tom píší jinde?
- The amorality of Web 2.0: "In theory, Wikipedia is a beautiful thing - it has to be a beautiful thing if the Web is leading us to a higher consciousness. In reality, though, Wikipedia isn't very good at all." V článku se dále rozebírá nekvalita wikipedických hesel.
- Lies, Damned Lies, and the Internet. Průzkum, jak wikipedie totálně selhala. "Yes, crowds can be wise. Crowds can also burn witches, cause financial panics, and elect George W. Bush president."
- Wikis Are a Waste of Time: "wikis are just another form of groupware. That's all . . . The real problem with wikis is the same one that groupware has: it's a wonderful idea that most people never use . . . What finally ends up happening, in all the cases I've personally seen, is that the collaboration tools end up gathering dust."
- The death of Wikipedia: "In addition to banning some contributors from the site, the administrators adopted an "official policy" of what they called, in good Orwellian fashion, "semi-protection" to prevent "vandals" (also known as people) from messing with their open encyclopedia . . . The end came last Friday. That's when Wikipedia's founder, Jimmy Wales, proposed "that we eliminate the requirement that semi-protected articles have to announce themselves as such to the general public." The "general public," you see, is now an entity separate and distinct from those who actually control the creation of Wikipedia . . . Where once we had a commune, we now have a gated community, "policed" by "good editors.""
- kvalitní analysa wikipedických mýthů – Now, let's bury the myth: "In Wikipedia's early days, the encyclopedia asked contributors to maintain a "neutral point of view," but, as the official history of Wikipedia notes, "There were otherwise few rules initially." Since then, rules have proliferated, as the encyclopedia has adopted a de facto bureaucratic structure." Dodávám, že velice nekvalitní, a to i na postkommunistické poměry. "Stewart Brand, in describing a speech by Jimmy Wales on April 14, 2006, praised Wikipedia's "total openness to participants, especially new ones," saying that "problems are dealt with completely post facto." Note the rhetoric here, which is telling: "completely open-ended," "literally true," "total openness," "completely post facto." And note, too, that none of it is accurate."
- Alive and unbowed. Nepřesvědčivá obhajoba wiki: "Wikipedians have found that they have to defend themselves, but that doesn’t mean they’ve closed the gates".
Miraceti zabodoval
I on se dokáže chovat slušně, na rozdíl od jeho nevychovaných kollegů.
Dodatek: Tak jsem toho gaunera Hofmana přechválil. Je to stejný ksindel jako všichni ostatní správci. U těch graselů člověk neví dne ani hodiny.
Omluva Zanaticovi: Jeho jsem nechtěl urazit. Jen jsem si nevšiml, že místo na správce odkazuji na všechny wikipedisty. Podotýkám však, že o dobro wikipedie mi skutečně nejde. Původní wikipedie je projekt, který je zhoubný, narušuje soukromí mnoha lidí a měl by skončit stejně jako skončil SSSR.
Updated.
Dodatek: Tak jsem toho gaunera Hofmana přechválil. Je to stejný ksindel jako všichni ostatní správci. U těch graselů člověk neví dne ani hodiny.
Omluva Zanaticovi: Jeho jsem nechtěl urazit. Jen jsem si nevšiml, že místo na správce odkazuji na všechny wikipedisty. Podotýkám však, že o dobro wikipedie mi skutečně nejde. Původní wikipedie je projekt, který je zhoubný, narušuje soukromí mnoha lidí a měl by skončit stejně jako skončil SSSR.
Updated.
Pokračování polemiky s Gogem
Gogo napsal: "Čekám, že bude tvrdit, že má pravdu, že skutečně JE blokovaný. To jistě ano, je v situaci dítěte, které se zamklo na záchodě, má klíč, ale na ostatní pokřikuje, že nemůže ven, že je zamknuté. Striktně vzato, má vlastně pravdu."
Přiznám se, že jeho textu ne zcela rozumím. Třeba by to chtělo Kapitána, jako autorisovaného vykladače. Oč šlo ve skutečnosti? Jezovec mne kdysi, aby kompesoval svou osobní frustraci (častý problém lidí ze Žumpy), zablokoval tak, že mému nicku přiřadil práva anonyma, tedy ač zaregistrován, pro systém jsem byl neregistrován. Rafinovaná pomsta.
Pak Jezovcovova frustrace postoupila dále a sekl se spravováním Sprchy úplně. Sprchu předal Pajoutovi a zjevně na půl huby. O tom, že jistí nepohodlní uživatelé jsou nakonfigurováni jako neuživatelé mu s nejvyšší pravděpodobností neřekl.
Nicméně Pajout se své nové funkce chopil s vehemencí. Vyhlásil všeobecnou amnestii, aniž by ji byl schopen technicky zajistit. Inu to není technik, který rozumí jen tvrdým faktům. Jezovec se zřejmě tiše smál a všichni byli happy: Pajout ze své velkorysosti, Jezovec z toho, že je lepší technik než Pajout, ostatní, že je amnestie, a má maličkost proto, že mám o pokušení méně něco na Žumpu psát.
Takže všem advokátům chudých děkuji za jejich nevyžádáné služby, ale opravdu není nutné, aby se Pajout v mé věci jakkoliv exponoval. Pajout napsal: "Jak jsem řekl - stačí, aby mi poslali mail, a já jim nastavím totéž, co ostatním," já odpovídám: ten e-mail nepošlu.
Updated.
Přiznám se, že jeho textu ne zcela rozumím. Třeba by to chtělo Kapitána, jako autorisovaného vykladače. Oč šlo ve skutečnosti? Jezovec mne kdysi, aby kompesoval svou osobní frustraci (častý problém lidí ze Žumpy), zablokoval tak, že mému nicku přiřadil práva anonyma, tedy ač zaregistrován, pro systém jsem byl neregistrován. Rafinovaná pomsta.
Pak Jezovcovova frustrace postoupila dále a sekl se spravováním Sprchy úplně. Sprchu předal Pajoutovi a zjevně na půl huby. O tom, že jistí nepohodlní uživatelé jsou nakonfigurováni jako neuživatelé mu s nejvyšší pravděpodobností neřekl.
Nicméně Pajout se své nové funkce chopil s vehemencí. Vyhlásil všeobecnou amnestii, aniž by ji byl schopen technicky zajistit. Inu to není technik, který rozumí jen tvrdým faktům. Jezovec se zřejmě tiše smál a všichni byli happy: Pajout ze své velkorysosti, Jezovec z toho, že je lepší technik než Pajout, ostatní, že je amnestie, a má maličkost proto, že mám o pokušení méně něco na Žumpu psát.
Takže všem advokátům chudých děkuji za jejich nevyžádáné služby, ale opravdu není nutné, aby se Pajout v mé věci jakkoliv exponoval. Pajout napsal: "Jak jsem řekl - stačí, aby mi poslali mail, a já jim nastavím totéž, co ostatním," já odpovídám: ten e-mail nepošlu.
Updated.
Pajout
Stejně jako Pavel Pelán je Pajout na pohodu. Má to své výhody, má to své nevýhody. Jednou z největších je, že výsledek je zhusta mañana.
Co se týká slavného Pajoutova prohlášení, to jsem pochopitelně bohužel četl. Ale Kapitán dosud nepochopil, že je mi Sprcha u prdele, takže jsem neměl sebemenší zájem cokoliv reklamovat. I když bych rád občas Kapitánovi vysolil pěknou jedničku, zas takové odreagování to nenabízí, takže mi nestálo za to se kvůli tomu plazit před Sanhedrinem.
Co se týká slavného Pajoutova prohlášení, to jsem pochopitelně bohužel četl. Ale Kapitán dosud nepochopil, že je mi Sprcha u prdele, takže jsem neměl sebemenší zájem cokoliv reklamovat. I když bych rád občas Kapitánovi vysolil pěknou jedničku, zas takové odreagování to nenabízí, takže mi nestálo za to se kvůli tomu plazit před Sanhedrinem.
Drobná poznámka ke Kapitánovi
Jak každé malé dítě ví, na Žumpu nemám oprávnění psát. Nicméně, i kdybych to oprávnění měl, stejně bych na Žumpu nepsal, protože k tomu není žádný závažný důvod. Ten jsem měl pouze jednou (pomluvy mé osoby od Tomáše + rozhodnutí o jednom starém článku) a Klan mne za to tak seřval, že děkuji Bohu, že na Sprchu nic psát nemusím.
Kupodivu ho nepodpořil Petr Maule, který tak měl jednu ze svých světlých chvilek. Inu, utekla mu žena, tak se musí dobrat proč. To na p. Juchelku svést nemůže.
A děkuji Jezovci, že ignorantovi Gogovi vysvětlil, proč technicky na Žumpu psát nemohu. "Kamarád" Jezovec mi přidělil status anonyma, byť anonymem nejsem. :-) To jsou ta tvrdá fakta, která by měl být s to pochopit i technik Gogo, aby i u něj došlo ke vhledu a pochopení a nikoliv pouhému arbitrárnímu výběru názorové bižuterie ("měl jsem dojem, že Pajout kdysi psal něco v tom smyslu, že otevírá vrátka pro všechny"). Jak se jen mohlo stát, že i technik přijímá víru hlásanou jemu emocionálně blízkými autoritami?
Kupodivu ho nepodpořil Petr Maule, který tak měl jednu ze svých světlých chvilek. Inu, utekla mu žena, tak se musí dobrat proč. To na p. Juchelku svést nemůže.
A děkuji Jezovci, že ignorantovi Gogovi vysvětlil, proč technicky na Žumpu psát nemohu. "Kamarád" Jezovec mi přidělil status anonyma, byť anonymem nejsem. :-) To jsou ta tvrdá fakta, která by měl být s to pochopit i technik Gogo, aby i u něj došlo ke vhledu a pochopení a nikoliv pouhému arbitrárnímu výběru názorové bižuterie ("měl jsem dojem, že Pajout kdysi psal něco v tom smyslu, že otevírá vrátka pro všechny"). Jak se jen mohlo stát, že i technik přijímá víru hlásanou jemu emocionálně blízkými autoritami?
Michaela a AndyOn
Další ze serie pramenů se nachází v diskussi k článku Proč už zase volíme socialisty a komunisty? Michaelo, jestli dovolíte, tak i když se Vám to nelíbí, tak v onom sporu jsem byl na Vaší straně a i na základě něho jsem si na Andy utvářel svůj názor. Takže tak.
- "klídek, Michaelo, ztrácíš glanc."
- Michaela: "Podle sebe soudim tebe, vid?"
- "však jsme hysterický slepice, to si nepamatuješ ?" (Poznámka G. P.: Zde AndyOn opět, jak je pro ni typické, lhala.)
- "Vy už jste mu to, Michaelo, dali a on teď z vděčnosti klanuje?" Michaela po zásluze ohodnotila jedničkou.
Nekonečný seriál
Nechť promluví prameny in extenso a pak se ukáže, kdo nynější boj započal. Obávám se však, že lidé ze žumpy to nejsou s to posoudit.
- "ano, pane Pecino, to jsem již uznala také a vymazala své plky všude, kde jsem je našla. Je to podivný systém, tenhle blog, tak mne to moc dlouho nebavilo.
Ještě byste mohl, s objektivní bravurou sobě vlastní, přesvědčit pana Z. a pana Vodníka, aby si nebrali můj nick do klávesnice a své komplexy méněcennosti si nehojili na urážkách člověka jak vzdělanějšího, tak zkušenějšího, než jsou oni sami, a neobjevím se tu vůbec, přenechám tento klenot vám, kteří mají co říci. Takhle musím dohlížet, který z hloupých lhářů zase začne s urážkami, dost mne to zdržuje. Ty vaše pseudodiagnozy neberu jako urážky, ale jako zcela irrelevantní pitomosti, ty si tu klidně nechte." - "všiml jsi si, Vodníku, že když se hádáme nebo spíš dohadujeme na Psu, netahám to nikam jinam? Co kdybys to také zkusil? Bylo by to slušné.
Pane Pecino, domnívám se, že od první chvíle,kdy jsme se na netu setkali, jsme si nepadli do noty. Tak to je a nevadí to. Jistě, já jsem pohaněla vaši nedokončenou právní wiki, vy mne můžete vice versa setřít za absenci zajímavých myšlenek, které by bylo vhodné sdělit světu. Ani jsem necítila potřebu sdělit komukoli, kam řadím vás. Ale proti gustu...klidně řaďte.Popravdě, představa, jak mne řadíte do skupinky Peters,Vodník,Juchelka- je dost děsivá.
Takže- pokud vyhlásíme všeobecné ignorování, budu jen spokojena, Vodníku a spol. Zatím se jen bráním vašim útokům. Ráda budu mít pokoj." - " pane Pecino, tak opravdu asi těžko dojdeme k vzájemné, slušné nevšímavosti.
Jistě, napsala jsem gramatickou, hloupou chybu. O mém vzdělání to nevypovídá vůbec nic, možná to vypovídá něco o faktu, že ve dne pracuji ve vysoce odpovědné funkci, večer se starám o rodinu a po nocích se učím, neboť studuji druhou vysokou školu, jsem tedy poněkud unavena a občas chybu přehlédnu. Protože ale jsem si, narozdíl od vás, odpustila štiplavé poznámky,například na téma Peters a statistika nebo Pecina a jeho posedlost soudními spory, tak očekávám tutéž velkorysost od vás." - " on si vůbec wikipedista Pecina libuje v contradictio in adjecto. Viz: Starší novinky naleznete v archívu"
- " pane Pecino, vzhledem k tomu, že jste to právě opravil na "záznamy", tak jistě víte, kde to bylo.
viz: Současná verse
Tomáš Pecina (Diskuse | příspěvky)
Starší novinky -> starší záznamy" - "a vidím, že jste to už i přiznal. Tak od vás očekávám ještě malou sebekritiku na téma: "To jsem ale elementárně nevzdělaný" a budeme se moci slušně rozloučit."
- "a mohu, pane Pecino, vědět, co znamená věta: "Audiatur et altera pars (latinsky: Budiž slyšena i druhá strana) nebo zřídka též audi alteram partem (latinsky: Slyš druhou stranu) je právní zásada, která znamená, že v processu musí mít právo slyšeny obě strany."?
Slyšeny co?
Mimochodem, co ten "president" ? Není zrovna v Pravidlech českého pravopisu, že?
Vidíte, jaká blbost je zkoušet prudit nesympatického komentátora gramatikou? Jak lehce se může zdánlivě neprůstřelný bonmot obrátit proti autorovi?
Tak, a tím končím, pátrání v pahýlech na vaší Wiki bylo poučné, ale všeho moc škodí." - " Tak tohle jste, hoši, přehnali.
Opravdu jsem netušila, že někdy klesnete tak hluboko, pane Z.
Sbohem"
1. června 2006
Zápas se Sprchou
Je už velice únavný, a proto jsem vyhlásil program nulové tolerance trollů. Nicméně jistou užitečnost přeci jen má. Např. potvrzení toho, že lidé se povětšinou řídí zásadou: "Podle sebe soudím tebe."
Platí to především pro Tomáše. Správně to vystihl Alex Juchelka: Tomáš zde neustále postuje své nevyžádané kommentáře, ale přitom se brání jakékoliv diskussi. Tak nevím. Myslí sokratovskou methodu vážně? Nebo si raději hraje na Boha? Ale i ten přeci v podobě Krista diskutoval.
Co se týká obsahu, skutečně není mou ambicí být za každou cenu originální. Proto se nijak nestydím, že jsem názory na Andy převzal od lidí, kteří jsou chytřejší než já: od Jonáše, odMichaely, od Tomáše Pecina a od člověka, který si nepřál být jmenován, ale znáte ho všichni. Co je na tom proboha špatně? "Není nad původnost, každý po ní touží, všichni chodí přes most, to já půjdu louží!" Karel Havlíček
Mírou poznání není subjekt, nýbrž konsens. Arci ne ledajaký, nýbrž konsens moudrých. Proto vždy dám na názory p. Juchelky či Magna Maxima, ale Vaše názory, Tomáši, mohu jen kritisovat. Inspirativní příliš nejsou. Proto také všechny názory nejsou stejně relevantní. Jiný význam mají pro mne názory lidí, jichž si vážím, jiný těch, kterých si nevážím.
Zbožtění autenticity nesdílím. Diogénés byl bezpochyby autentický. Ale měl nějaký smysl? Nebo to byl vlastně skrývaný egoista? Naproti tomu hájit Palestince autentické je, protože to vyžaduje odvahu. Není to pohodlné, je to proti proudu.
Nemyslím, že by resignace na autenticitu, tedy pravým slovem resignace na egoismus, byla plkáním. Je to naopak poznání toho, že tady nejsme jen sami pro sebe, že kollektivismus má význam. To jste dosud nepochopil, a proto stojíte vpravo. To poznání Vás teprve čeká. Pokud hledá sám sebe teenager, je to úctyhodné. Pokud třicátník, je to dětinské.
Zkuste si najít poslední Andiny kommentáře zde na blogu (budete to mít dost těžké, protože jich většinu smazala) a podívat se na ně skutečně autenticky. To znamená, nikoliv z pohledu útočníka (protože útočník je můj kamarád), ale z pohledu oběti. Teprve pak budete mít právo soudit druhé. A když budete u toho autentického hledání, ujasněte si svůj vlastní postoj k Andy. Váš jemný distanc ("vcelku") od její osoby signalisuje, že ho nemáte ujasněn, a proto reagujete tak podrážděně. Někdo totiž vyslovil nahlas Vaše vlastní pochyby, které jste zatlačil do nevědomí.
Upraveno na Michaelinu žádost + připomínky p. Zemana
Platí to především pro Tomáše. Správně to vystihl Alex Juchelka: Tomáš zde neustále postuje své nevyžádané kommentáře, ale přitom se brání jakékoliv diskussi. Tak nevím. Myslí sokratovskou methodu vážně? Nebo si raději hraje na Boha? Ale i ten přeci v podobě Krista diskutoval.
Co se týká obsahu, skutečně není mou ambicí být za každou cenu originální. Proto se nijak nestydím, že jsem názory na Andy převzal od lidí, kteří jsou chytřejší než já: od Jonáše, od
Mírou poznání není subjekt, nýbrž konsens. Arci ne ledajaký, nýbrž konsens moudrých. Proto vždy dám na názory p. Juchelky či Magna Maxima, ale Vaše názory, Tomáši, mohu jen kritisovat. Inspirativní příliš nejsou. Proto také všechny názory nejsou stejně relevantní. Jiný význam mají pro mne názory lidí, jichž si vážím, jiný těch, kterých si nevážím.
Zbožtění autenticity nesdílím. Diogénés byl bezpochyby autentický. Ale měl nějaký smysl? Nebo to byl vlastně skrývaný egoista? Naproti tomu hájit Palestince autentické je, protože to vyžaduje odvahu. Není to pohodlné, je to proti proudu.
Nemyslím, že by resignace na autenticitu, tedy pravým slovem resignace na egoismus, byla plkáním. Je to naopak poznání toho, že tady nejsme jen sami pro sebe, že kollektivismus má význam. To jste dosud nepochopil, a proto stojíte vpravo. To poznání Vás teprve čeká. Pokud hledá sám sebe teenager, je to úctyhodné. Pokud třicátník, je to dětinské.
Zkuste si najít poslední Andiny kommentáře zde na blogu (budete to mít dost těžké, protože jich většinu smazala) a podívat se na ně skutečně autenticky. To znamená, nikoliv z pohledu útočníka (protože útočník je můj kamarád), ale z pohledu oběti. Teprve pak budete mít právo soudit druhé. A když budete u toho autentického hledání, ujasněte si svůj vlastní postoj k Andy. Váš jemný distanc ("vcelku") od její osoby signalisuje, že ho nemáte ujasněn, a proto reagujete tak podrážděně. Někdo totiž vyslovil nahlas Vaše vlastní pochyby, které jste zatlačil do nevědomí.
Upraveno na Michaelinu žádost + připomínky p. Zemana
Údajné zrušení okresů
Je neuvěřitelné, jak malé mají laici povědomí o svém vlastním státě. Tak prý byly zrušeny okresy. On někdo zrušil zákon č. 36/1960 Sb., o územním členění státu? Tak, že by si hrdý Čech nastudoval jeho § 4 sq.?
Ještě jednou k representativnosti
Tomáš Pecina odborně vyčíslil, že průzkum souboru o 30 000 prvcích na náhodném vzorku o 100 prvcích je 3,162 277 660 168 379 331 998 893 544 432 7x representativnější než takový průzkum provedený na náhodném vzorku o 10 prvcích. To je sice hezké, ale pořád je to jen relativní číslo. Může mi některý z přítomných pánů mathematiků zde nebo na Vrbě vyčíslit, jaká je standardní odchylka (D) pro tvrzení o souboru o 30 000 prvcích založené na náhodném vzorku o 100 prvcích? Pro 10 prvků předpokládám, že to bude 3,162*D.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)