Zápas se Sprchou

Je už velice únavný, a proto jsem vyhlásil program nulové tolerance trollů. Nicméně jistou užitečnost přeci jen má. Např. potvrzení toho, že lidé se povětšinou řídí zásadou: "Podle sebe soudím tebe."

Platí to především pro Tomáše. Správně to vystihl Alex Juchelka: Tomáš zde neustále postuje své nevyžádané kommentáře, ale přitom se brání jakékoliv diskussi. Tak nevím. Myslí sokratovskou methodu vážně? Nebo si raději hraje na Boha? Ale i ten přeci v podobě Krista diskutoval.

Co se týká obsahu, skutečně není mou ambicí být za každou cenu originální. Proto se nijak nestydím, že jsem názory na Andy převzal od lidí, kteří jsou chytřejší než já: od Jonáše, od Michaely, od Tomáše Pecina a od člověka, který si nepřál být jmenován, ale znáte ho všichni. Co je na tom proboha špatně? "Není nad původnost, každý po ní touží, všichni chodí přes most, to já půjdu louží!" Karel Havlíček

Mírou poznání není subjekt, nýbrž konsens. Arci ne ledajaký, nýbrž konsens moudrých. Proto vždy dám na názory p. Juchelky či Magna Maxima, ale Vaše názory, Tomáši, mohu jen kritisovat. Inspirativní příliš nejsou. Proto také všechny názory nejsou stejně relevantní. Jiný význam mají pro mne názory lidí, jichž si vážím, jiný těch, kterých si nevážím.

Zbožtění autenticity nesdílím. Diogénés byl bezpochyby autentický. Ale měl nějaký smysl? Nebo to byl vlastně skrývaný egoista? Naproti tomu hájit Palestince autentické je, protože to vyžaduje odvahu. Není to pohodlné, je to proti proudu.

Nemyslím, že by resignace na autenticitu, tedy pravým slovem resignace na egoismus, byla plkáním. Je to naopak poznání toho, že tady nejsme jen sami pro sebe, že kollektivismus má význam. To jste dosud nepochopil, a proto stojíte vpravo. To poznání Vás teprve čeká. Pokud hledá sám sebe teenager, je to úctyhodné. Pokud třicátník, je to dětinské.

Zkuste si najít poslední Andiny kommentáře zde na blogu (budete to mít dost těžké, protože jich většinu smazala) a podívat se na ně skutečně autenticky. To znamená, nikoliv z pohledu útočníka (protože útočník je můj kamarád), ale z pohledu oběti. Teprve pak budete mít právo soudit druhé. A když budete u toho autentického hledání, ujasněte si svůj vlastní postoj k Andy. Váš jemný distanc ("vcelku") od její osoby signalisuje, že ho nemáte ujasněn, a proto reagujete tak podrážděně. Někdo totiž vyslovil nahlas Vaše vlastní pochyby, které jste zatlačil do nevědomí.

Upraveno na Michaelinu žádost + připomínky p. Zemana