5. června 2006

Volby - den poté

Jak ukázalo sečtení všech hlasů, ve svém odhadu volebních výsledků (ODS 34 % - ČSSD 26 % - KSČM 19 % - KDU-ČSL 7 % - ostatní pod 5 %) jsem se mýlil o něco méně, než naznačovaly první povolební odhady agentury SC&C - přesto však jsem se dopustil vážné chyby, jestliže jsem nepostřehl odklon voličů od KSČM ve prospěch ČSSD. Tak špatný výsledek pro komunisty ovšem nečekal nikdo.

Zdá se, že mnohým z bývalých voličů KSČM, kteří svým založením vyžadují silného, diktátorského vůdce, imponuje víc Paroubkovo "buldozerství" než poněkud beztvarý, kompromisnický a mdle reformní kurs Vojtěcha Filipa. Dobrá zpráva pro Grebeníčka a jeho partu, horší pro ty (zejména na levém křídle sociální demokracie), kteří doufali v reformu komunistické strany a ve "zkrocení" její revoluční podstaty. Zároveň je to důkaz správnosti Paroubkovy politiky, který od středové orientace, naordinované ČSSD Grossem a Špidlou, vrátil stranu zpět na levici a dokázal oslovit tradičního sociálně znevýhodněného voliče, jenž se v předchozím období od této strany odvrátil.

Jistým překvapením bylo pro mě i to, že se do Sněmovny dostali Zelení: pokles preferencí před volbami, kdy pozvolna odezníval efekt nového koštěte (v podmínkách české politiky bychom klidně mohli říkat efekt Unie svobody), byl sice patrný, ale přece jen ne tak výrazný, jak se zdálo v posledních týdnech před volbami. Nejbizarnější kandidáti této strany (Penc, Hutka, Pávek) sice mandát nezískali, ale šest poslanců přesto znamená, že navzdory halasné pravicové rétorice Bursíkova křídla tyto volby vyhrála poměrem 106:94 levice.

Možná povolební uspořádání - kromě úřednické vlády a opakování voleb - jsou nyní tři: velká koalice (nebo nová oposiční smlouva) ODS+ČSSD, pragmatická menšinová ODS tolerovaná KSČM a menšinová levicová vláda "přes Bursíkovu mrtvolu" ČSSD+SZ s podporou KSČM. Vláda ODS+KDU-ČSL+SZ, kterou bude Topolánek zřejmě presentovat jako svou první možnost, je z hlediska ODS i ČSSD nevýhodná, protože potřebuje-li ODS tako jako tak podporu sociálních demokratů, nemá důvod přibrat k tomu dvě další strany, které "nemusí", a má-li už ČSSD podporovat vládu, ve které nebude, bude za to chtít nejméně tolik vlivu, kolik měla v době první oposiční smlouvy, a to se mnohem lépe domlouvá ve dvou.

Naopak poměrně nepravděpodobná je levicová vláda s účastí KDU-ČSL: antikomunismus vedení této strany je sice jen předstíraný, ale za dané situace, kdy je opakování voleb reálnou alternativou, by jakékoli byť jen trochu otevřenější koketování s touto myšlenkou volební šance strany zahubilo.

5 komentářů:

  1. Mně výsledky českých voleb dost připomínají poslední německé volby. Pokud je tato analogie správná, nastane nyní dlouhé období zákulisních vyjednávání, z kterých možná se vylíhne něco podobného německé velké koalici.

    OdpovědětVymazat
  2. Problém je, že nám chybí velikost německých politiků.

    OdpovědětVymazat
  3. To, že se voliči přesouvají mezi ČSSD a KDČM, je jisté, když je ČSSD v krizi KSČM vždy část získá, nyní je navíc výrazná bipolarizace a na druhém břehu získala hlasy ODS na úkor KDU-ČSL. Je tedy vidět, že všechny řeči o zániku rozdílů mezi pravicí a levicí jsou nesmysl.

    OdpovědětVymazat
  4. To je velice zajímavý názor. Ale podle mého mínění rozhodují centristické hlasy. V roce 2002 je od Pravdy a lásky získal Špidla; i letos hodně státních úředníků volilo ČSSD. Rozhodl však odpor ke KSČM.

    OdpovědětVymazat
  5. Můj skepticismus ohledně možnosti spoluvlády ODS se Zelenými potvrzuje tato zpráva ČTK: podtitul by mohla mít "Myš, která řvala".

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i></i>
Tučné písmo: <b></b>
Uvozovky: „“
Odkaz: <a href = ""></a>