Některá media si myslí, že rozhovory může dělat každý, kdo udrží tužku v ruce. Přesně takový odstrašujícím případem je rozhovor s Rychetským. Autorka nemá o ústavní systému ČR ani ponětí, a proto je pro ni nejdůležitější informace, že Rychetský je smutný.
O ústavním soudnictví se z rozhovoru sice nic nedozvíme, ale přesto má cenu si ho přečíst. Rychetský tam prozrazuje svůj myšlenkový background.
"Stýská se mi po atmosféře uvnitř Charty. Po toleranci i respektu, kde přes rozdílnost názorů neexistovaly urážky a osobní výpady … Dnešní doba se posunula do pragmatičtějších poloh. Velice mi schází ohromná vzájemná důvěra i solidarita, v níž jsme žili v disentu." Stýská se mu po atmosféře ghetta, na normální společnost není zvyklý.
K tomu Jan Stern: "Disidentský pocit by se pak dal shrnout asi takto: Zlo přišlo zvnějšku, tudíž haleluja, vím, že v sobě mám obzor pravdy, že jsem ho integroval, že dobrý objekt splynul se samotným Egem. Jistá část polistopadových politických debat nabyla rysů frašky mimo jiné proto, že se v nich utkali "obzoráři" a politici, přičemž ti první nevěděli, v co vlastně věří, ale byli si zcela jisti, že je to dobré, a ti druzí se před nimi snažili zachránit, co se dalo, aby to mohlo být opravdu politické."
"Studoval jste v šedesátých letech. Jak to na právnické fakultě vypadalo? Tvrdím, že šlo o nejlepší období této školy, jaké si lze vůbec představit. A to od konce druhé světové války až dodnes. Uvolnění v šedesátých letech se projevovalo především v uměleckých svazech a v akademickém prostředí. Navíc komunisti po únoru 1948 zlikvidovali sice všechny, které považovali za nepřátele, ale mnohé z těch, kteří unikli šibenici, poslali za trest učit na vysokou školu. Tuhle chybu už za normalizace nezopakovali." Reformní kommunista zůstane reformním kommunistou. Takové nesmysly o 50. letech by normální člověk nenapsal. Nejlepší období PF UK po roce 1945 trvalo do 1948 a pak až od 1989. V 60. letech, kdy tam učily veličiny typu Zdeňka Kratochvíla, Stanislava Stuny, určitě ne.
"Tihle lidé měli tu smůlu, že byli o několik let nebo o generaci starší, takže zažili Mnichov se zradou západních demokracií, okupaci a koncentráky i osvobození." Klassická mythologie, kdy se jí konečně zbavíme? Kdy si konečně uvědomíme, že Mnichov jsme si zavinili především sami, svou nemožnou vnitřní i zahraniční politikou, paktováním s kommunistickým Ruskem, nesplněním slibu vybudovat druhé Švýcarsko?
28. září 2009
27. září 2009
Rusko a Evropa II
Alkibiades napsal osmibodovou polemiku s mým textem Rusko a Evropa. Takže bod po bodu.
ad a) Thesi o zahraniční politice EU jsem vyvrátil již v diskussi.
ad b) Je možné samozřejmě do Evropy zahrnovat i Východ, ale k čemu je to dobré? Rusko a spol. se nikdy jako součást Evropy necítilo.
Nemám nic proti tomu, aby Evropa a Rusko hospodářsky spolupracovalo. Ale velice obezřetně. Evropská a ruská civilisace jsou natolik odlišné, že tyto rozdíly tendují k tomu prosakovat i do ekonomiky, vizte nedávné ruské vydírání Evropy plynem. Evropa nesmí být na Rusku hospodářsky závislá, jinak na to doplatí. Rusko nechce být navždy pouhým vývozcem surovin, jeho ambice jsou vyšší. To je plně legitimní. Váš hospodářský základ evropsko-ruské spolupráce je tedy pouhou illusí.
Váš údajný heartland je ve skutečnosti zemí nikoho, o níž Západ a Rusko geopoliticky bojují. Zatím formálně patří Západu, ale Rusko v poslední době dosahuje značných úspěchů mnichovanstvím Západu: začal s tím Chirac, pokračuje Merkelová a Sarkozy a zatím vrcholem je Obama.
ad c) EU má potencionál na to, být geopolitickou velmocí, ale tahle sranda něco stojí. Proto dávám přednost tomu vytvořit atlantickou jednotu. Jedinou další reálnou alternativou je ruská finlandisace Střední Evropy. Atlantická jednota stojí i za to, že podporujeme genocidu Palestinců. Nemusíme tomu totiž nečinně přihlížet, ale můžeme tlačit na Obamu, aby laskavě dělal to, co slíbil, tj. kladl větší důraz na lidská práva.
Rozhodovat o tom, jaké bude interní uspořádání Ruska, je bytostným evropským zájmem, protože je to náš soused. Bohužel na to nemáme, tuto bitvu jsme prohráli naprosto stejně jako v roce 1920.
ad d) Aby ukázal svaly. Aby ukázal, že není druhý Jelcin, který Západ poslouchal na slovo. Politika má přednost nad zisky. Naopak Ukrajina neměla sebemenší zájem na tom si to se Západem rozházet.
ad e) Nikoliv. Šlo mi o mezinárodní dohody o zbrojení, které Putin ukončil v rámci obnovení studené války.
ad f) Zatím. Lenin po porážce na Visle také stáhnul ocas. V tradiční ruské politice pokračoval až Stalin. Nicméně si už připravuje půdu zasahováním do české zahraniční politiky, od vstupu do NATO až po radar.
Rusko míří na ČR již dávno. To mne nijak neznepokojuje.
ad g) USA se nikdy žádných zločinů nedopustily.
Multipolární svět existuje již od nástupu Putina, to není žádná novinka.
ad a) Thesi o zahraniční politice EU jsem vyvrátil již v diskussi.
ad b) Je možné samozřejmě do Evropy zahrnovat i Východ, ale k čemu je to dobré? Rusko a spol. se nikdy jako součást Evropy necítilo.
Nemám nic proti tomu, aby Evropa a Rusko hospodářsky spolupracovalo. Ale velice obezřetně. Evropská a ruská civilisace jsou natolik odlišné, že tyto rozdíly tendují k tomu prosakovat i do ekonomiky, vizte nedávné ruské vydírání Evropy plynem. Evropa nesmí být na Rusku hospodářsky závislá, jinak na to doplatí. Rusko nechce být navždy pouhým vývozcem surovin, jeho ambice jsou vyšší. To je plně legitimní. Váš hospodářský základ evropsko-ruské spolupráce je tedy pouhou illusí.
Váš údajný heartland je ve skutečnosti zemí nikoho, o níž Západ a Rusko geopoliticky bojují. Zatím formálně patří Západu, ale Rusko v poslední době dosahuje značných úspěchů mnichovanstvím Západu: začal s tím Chirac, pokračuje Merkelová a Sarkozy a zatím vrcholem je Obama.
ad c) EU má potencionál na to, být geopolitickou velmocí, ale tahle sranda něco stojí. Proto dávám přednost tomu vytvořit atlantickou jednotu. Jedinou další reálnou alternativou je ruská finlandisace Střední Evropy. Atlantická jednota stojí i za to, že podporujeme genocidu Palestinců. Nemusíme tomu totiž nečinně přihlížet, ale můžeme tlačit na Obamu, aby laskavě dělal to, co slíbil, tj. kladl větší důraz na lidská práva.
Rozhodovat o tom, jaké bude interní uspořádání Ruska, je bytostným evropským zájmem, protože je to náš soused. Bohužel na to nemáme, tuto bitvu jsme prohráli naprosto stejně jako v roce 1920.
ad d) Aby ukázal svaly. Aby ukázal, že není druhý Jelcin, který Západ poslouchal na slovo. Politika má přednost nad zisky. Naopak Ukrajina neměla sebemenší zájem na tom si to se Západem rozházet.
ad e) Nikoliv. Šlo mi o mezinárodní dohody o zbrojení, které Putin ukončil v rámci obnovení studené války.
ad f) Zatím. Lenin po porážce na Visle také stáhnul ocas. V tradiční ruské politice pokračoval až Stalin. Nicméně si už připravuje půdu zasahováním do české zahraniční politiky, od vstupu do NATO až po radar.
Rusko míří na ČR již dávno. To mne nijak neznepokojuje.
ad g) USA se nikdy žádných zločinů nedopustily.
Multipolární svět existuje již od nástupu Putina, to není žádná novinka.
Skandální britský seznam nežádoucích osob
Ondřej Šlechta upozornil na skandální britský seznam nežádoucích osob. Heslem politické korrektnosti dneška je vyváženost. Protože by tento seznam byl plný muslimů, zejména Arabů, byli do něj v rámci úsilí o vyváženost zapsáni tito neislámští Američané:
- Don Black – bývalý velký čaroděj Ku Klux Klanu a americký neonacista. Takový David Duke.
- Erich Gliebe – syn německého vojáka, narozený v USA. Americký neonacista.
- Mike Guzovsky – americký židovský extrémista.
- Fred Phelps – americký baptistický kazatel, přední homofob.
- Shirley Phelps-Roper – Phelpsova nejstarší dcera, rovněž přední homofobka.
- Michael "Savage" Weiner – rozhlasový moderátor.
26. září 2009
Methody carské Ochranky v Mladé frontě
Institut agenta provocateura je v celém civilisovaném světě postaven mimo zákon (v USA se výsledku činnosti agenta provocateura říká entrapment). Výjimkou je Rusko, bez přerušení již od carských dob. Provokaci odsuzuje i Písmo. Lukáš 17, 1: "Tehdy řekl učedníkům: "Není možné, aby nepřišla pokušení, ale běda tomu, skrze koho přicházejí.""
Novináři Mladé fronty si nedají pokoj a uspořádali další provokaci. Místo toho, aby politické strany řekly těmto provokacím jasné ne, tak trestají oběti tohoto trestného činu novinářů Mladé fronty. Jejich kollegové se vymlouvají na BBC Editorial Guidelines. Ty však stanoví naprosto jasně: "Approval to be present at or record serious illegal activity will be given only if it is clearly in the public interest, even then we must avoid:
Novináři Mladé fronty si nedají pokoj a uspořádali další provokaci. Místo toho, aby politické strany řekly těmto provokacím jasné ne, tak trestají oběti tohoto trestného činu novinářů Mladé fronty. Jejich kollegové se vymlouvají na BBC Editorial Guidelines. Ty však stanoví naprosto jasně: "Approval to be present at or record serious illegal activity will be given only if it is clearly in the public interest, even then we must avoid:
- condoning, aiding or abetting criminal behaviour.
- encouraging or provoking behaviour which would not otherwise have occurred.
- directing the activity in any way." (zdůrazněno mnou)
23. září 2009
UK posice k Lisabonu
Dail Telegraph píše: "The good news for Mr Cameron is that some of his party are prepared to go on giving him the benefit of the doubt. His decision in June to honour a promise to withdraw Tory MEPs from the European People’s Party bloc in the European Parliament has led to Labour accusations of extremism and riled pro-EU Tories.
But, just as he intended, it has given Mr Cameron credibility in the eyes of Eurosceptics. In the words of one heavyweight Eurosceptic: “He has a lot of credit in the bank from the EPP withdrawal. A lot of people didn’t think he would ever do it. The fact that he did is very reassuring.”"
"If the Czechs are able to hold up ratification until after a UK election, a new Tory government could then quickly move to a UK referendum." To mi přijde pochybné. Jednou ratifikovanou mezinárodní smlouvu už nejde "odratifikovat", a to ani poukazem na referendum.
But, just as he intended, it has given Mr Cameron credibility in the eyes of Eurosceptics. In the words of one heavyweight Eurosceptic: “He has a lot of credit in the bank from the EPP withdrawal. A lot of people didn’t think he would ever do it. The fact that he did is very reassuring.”"
"If the Czechs are able to hold up ratification until after a UK election, a new Tory government could then quickly move to a UK referendum." To mi přijde pochybné. Jednou ratifikovanou mezinárodní smlouvu už nejde "odratifikovat", a to ani poukazem na referendum.
22. září 2009
Skvostná analysa ruské zahraniční politiky
Nemá cenu citovat jakýkoliv výňatek, je nutno si to přečíst celé.
21. září 2009
Václav Havel - dementní svědomí národa?
19. září 2009
Konec radaru
To, co bylo naprosto jasné již v polovině roku 2008, tedy, že novým presidentem USA bude Obama a že radar odpíská, se naplnilo až s ročním zpožděním. Jediné, čemu na tom nerozumím, je, že Obamovi trvalo více než půl roku, než to veřejně přiznal.
Co dál? Nejlépe to vystihl Václav Havel: "Zda má Amerika budovat protiradarový systém, kde má tento systém být, zda nebude moc drahý, zda má být součástí sil NATO, to jsou otázky, jimiž se američtí odborníci trápí leta letoucí. Mně tolik netrápí jejich trápení. Jistě vědí, co dělají. Co mě na tom od začátku zajímalo, bylo něco jiného. Podle mne to byl problém česko-český. Byla to otázka, co zvítězí, zda zahraniční politika založená na solidaritě, na spojenectví, na vůli vzájemně si pomáhat, anebo česká vyčůranost. Pokud jde o Rusko, domnívám se, že mu je vpodstatě jedno, jestli ta koule v Brdech bude, či nebude. Rusko nás zkouší. Zkouší, jak moc se ho bojíme. Je škoda, že tuto zkoušku nemůžeme absolvovat až do konce."
Co se týká Topolánkova fantasírování o kompensacích: Dohoda mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o zřízení radarové stanice protiraketové obrany Spojených států v České republice (anglicky, PDF) byla podepsána s výhradou ratifikace: "This Agreement is concluded for an indefinite period and shall enter into force thirty days following the date of the later of the written notifications by which the Parties inform each other that all their internal procedures necessary for the entry into force of this Agreement have been fulfilled." (český překlad od nějakého tatara: "Tato Dohoda se sjednává na dobu neurčitou a vstoupí v platnost třicet dnů od data pozdějšího z písemných oznámení, kterými se strany vzájemně informují o splnění všech svých vnitrostátních postupů potřebných pro vstup této Dohody v platnost.")
To znamená, že ačkoliv je tato smlouva platná, není účinná a nelze podle ní postupovat. Jakékoliv kompensace proto nepřipadají v úvahu, protože ČR smlouvu ratifikovat nehodlala. Rusům jsme se nabídli sami, bez vážného pokusu o opak.
Jak napsal Bohumil Doležal: "Proboha, kdo tady koho zradil? Když někdo opravdu a upřímně chce, aby mu bylo pomoženo ze strany toho, kdo na účinnou pomoc má, musí si o to umět dostatečně silně a přesvědčivě říci. Je to důležité už jen proto, že žádost o pomoc toho, od něhož ji chceme, vždycky trochu obtěžuje, a je krajně nešikovné mu dávat alibi k nemravnému chování. Spojené státy na rozdíl od jiných zemí dosud nikdy neodmítly pomoc tomu, kdo si o ni dokázal silně a přesvědčivě říci. Je třeba s lítostí konstatovat, že v tomto případě se o ni silně říci ani náhodou nepovedlo.
Co dál? Nejlépe to vystihl Václav Havel: "Zda má Amerika budovat protiradarový systém, kde má tento systém být, zda nebude moc drahý, zda má být součástí sil NATO, to jsou otázky, jimiž se američtí odborníci trápí leta letoucí. Mně tolik netrápí jejich trápení. Jistě vědí, co dělají. Co mě na tom od začátku zajímalo, bylo něco jiného. Podle mne to byl problém česko-český. Byla to otázka, co zvítězí, zda zahraniční politika založená na solidaritě, na spojenectví, na vůli vzájemně si pomáhat, anebo česká vyčůranost. Pokud jde o Rusko, domnívám se, že mu je vpodstatě jedno, jestli ta koule v Brdech bude, či nebude. Rusko nás zkouší. Zkouší, jak moc se ho bojíme. Je škoda, že tuto zkoušku nemůžeme absolvovat až do konce."
Co se týká Topolánkova fantasírování o kompensacích: Dohoda mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o zřízení radarové stanice protiraketové obrany Spojených států v České republice (anglicky, PDF) byla podepsána s výhradou ratifikace: "This Agreement is concluded for an indefinite period and shall enter into force thirty days following the date of the later of the written notifications by which the Parties inform each other that all their internal procedures necessary for the entry into force of this Agreement have been fulfilled." (český překlad od nějakého tatara: "Tato Dohoda se sjednává na dobu neurčitou a vstoupí v platnost třicet dnů od data pozdějšího z písemných oznámení, kterými se strany vzájemně informují o splnění všech svých vnitrostátních postupů potřebných pro vstup této Dohody v platnost.")
To znamená, že ačkoliv je tato smlouva platná, není účinná a nelze podle ní postupovat. Jakékoliv kompensace proto nepřipadají v úvahu, protože ČR smlouvu ratifikovat nehodlala. Rusům jsme se nabídli sami, bez vážného pokusu o opak.
Jak napsal Bohumil Doležal: "Proboha, kdo tady koho zradil? Když někdo opravdu a upřímně chce, aby mu bylo pomoženo ze strany toho, kdo na účinnou pomoc má, musí si o to umět dostatečně silně a přesvědčivě říci. Je to důležité už jen proto, že žádost o pomoc toho, od něhož ji chceme, vždycky trochu obtěžuje, a je krajně nešikovné mu dávat alibi k nemravnému chování. Spojené státy na rozdíl od jiných zemí dosud nikdy neodmítly pomoc tomu, kdo si o ni dokázal silně a přesvědčivě říci. Je třeba s lítostí konstatovat, že v tomto případě se o ni silně říci ani náhodou nepovedlo.
A taky žádný ruský veletriumf se nekoná. Co se vlastně stalo? Veřejnost jedné malé, nepříliš významné země dala dostatečnou většinou najevo, že na sebe raději nebude příliš upozorňovat, aby nepřitáhla hněv mocných (ať už ze středního a dálného Východu nebo z blízkého zahraničí). Blízké zahraničí svůj vliv v této malé a nepříliš významné zemi (a ne v Evropě, na Západě, na zeměkouli nebo v universu, o Poláky například netřeba se bát) nepochybně posílí. Většině to přinejmenším nevadí. Menšina (ke které se hlásím) to musí vzít na vědomí. To neznamená, že by neměla dělat všechno pro to, aby podobná rozhodnutí do budoucna zvrátila. Smutnou skutečností je, že to nejspíš bude dělat za dosti ztížených okolností. Buďme realisty a nepropadejme brečtivé hysterii, ta nám nepomůže."
Goldstoneova zpráva
via Leon Kreutzfeld. Pokaždé, když si čtu, jak se Arabové a Židé předhánějí v tom, kdo nestranné mezinárodní pozorovatele více obviní z toho, že nadržují druhé straně, je velice těžké nebýt opravdovým antisemitou, tj. člověkem, který by všeobecně prohnilý Blízký východ nejraději nechal, ať si to tam laskavě vyřídí sami a nás, Evropu, z toho vynechají. Dokud Arabové nepochopí, že terrorem nic nevyřeší, civilisovaný svět jim pomáhat nebude: "This is a political, unbalanced and dishonest report as it puts on the same level those who perpetrate crimes and those who resist," said Ismael Radwan, a top Hamas official in Gaza.
Vyznání lásky, na které upozornil Vodník, je však také síla: "Every time I dream of returning to the country or that my son will one day immigrate there … Israel is more important to me than anything. I'm not there at the moment, but my heart is always there." Tohle modloslužebnictví raději bez kommentáře. Dokud se Židé nezbaví chauvinismu, což Západní Evropa udělala již po roce 1945, lepší to nebude.
Vyznání lásky, na které upozornil Vodník, je však také síla: "Every time I dream of returning to the country or that my son will one day immigrate there … Israel is more important to me than anything. I'm not there at the moment, but my heart is always there." Tohle modloslužebnictví raději bez kommentáře. Dokud se Židé nezbaví chauvinismu, což Západní Evropa udělala již po roce 1945, lepší to nebude.
Americké zdravotnictví
Čeští pseudopravicoví nekritičtí obdivovatelé všeho amerického nezřídka spílají Obamovi, že chce zdravotnickou reformou zavádět v Americe socialismus.
Myslím, že země, ve které je tohle možné, není zcela civilisovaná a je na reformu zdravotnictví opravdu zralá!
Není-li to ovšem vše jen ulhaná propaganda "rudého" Práva.
Myslím, že země, ve které je tohle možné, není zcela civilisovaná a je na reformu zdravotnictví opravdu zralá!
Není-li to ovšem vše jen ulhaná propaganda "rudého" Práva.
17. září 2009
"Konspirační theorie" jako umlčovač debaty
Vedle obvinění z antisemitismu, popř. rasismu nebo xenofobie (v ČR ještě z kommunismu) je nejspolehlivějším umlčovačem debaty obvinění protivníka ze "zastávání konspiračních theorií". Nebudu se teď zabývat tím, že obsah některých těchto theorií je pravděpodobný více a jiných méně.
"Zastánce konspiračních theorií" v těchto obviněních vykazuje několik charakteristických, šablonovitě se opakujících rysů. Je líný myslet, takže podléhá všem možným hloupostem, které mu někdo nakuká. Má tendenci svádět svá životní selhání na někoho jiného, nejraději na nějakou skupinu (Židé a zednáři jsou asi nejpopulárnější) a tak si jednak omlouvat své nedostatky, druhak ventilovat své rasistické či xenofobní sentimenty. Jeho theorie je VŽDY nesmyslná a nepravdivá - to by mělo být uvedeno jako první bod, protože to platí apriorně pro všechny konspirativní theoretiky. Nezřídka u nich hrají hlavní roli emoce.
Narazil jsem na článek, který uvádí ještě další body, z nichž některé budou bezesporu pro některé zastánce konspiračních theorií platit (to platí ostatně i pro body uváděné mnou).
1. konspiračníkovi nejde o pravdu
2. konspiračník má na diskusi vždy víc času než Vy
3. konspiračník na Vámi vyvrácený argument předloží tři další
4. konspiračník destruuje
Nicméně článek nádherně demonstruje hlavní účel tohoto obvinění: konspiračnímu theoretikovi nejde o pravdu, ale o destrukci, proto je debata s ním zbytečná a nesmyslná.
Podle celé řady těchto bodů odpovídají charakteristice "konspiračního theoretika" například zastánci officiální verse událostí 11. září: například jsou líní myslet (častěji na to ale prostě nemají čas, o to se systém stará velmi pečlivě!), takže hltají nesmysly z massmedií. Mnozí ventilují směrem k terroristům své antiarabské sentimenty. V emocích se jen topí. Pravděpodobnost jejich verse událostí je mizivá. Snad bych je nepodezříval z toho, že jim nejde o pravdu, tím se liším od těch, kteří toto nařčení používají k umlčení debaty (a tím paradoxně právě k zastření pravdy). Individuálně by se na ně daly applikovat i další body.
Summasumarum: zastánce konspiračních theorií je principiálně méněcenný člověk, jím zastávaná verse událostí už jen proto nesmyslná a kdo si nechce intellektuálně "zadat", nebude k němu přistupovat jinak než kriticky! Je vám to všem jasné? Opakuji: JE VÁM TO JASNÉ??? Abyste se pak nevymlouvali!...
"Zastánce konspiračních theorií" v těchto obviněních vykazuje několik charakteristických, šablonovitě se opakujících rysů. Je líný myslet, takže podléhá všem možným hloupostem, které mu někdo nakuká. Má tendenci svádět svá životní selhání na někoho jiného, nejraději na nějakou skupinu (Židé a zednáři jsou asi nejpopulárnější) a tak si jednak omlouvat své nedostatky, druhak ventilovat své rasistické či xenofobní sentimenty. Jeho theorie je VŽDY nesmyslná a nepravdivá - to by mělo být uvedeno jako první bod, protože to platí apriorně pro všechny konspirativní theoretiky. Nezřídka u nich hrají hlavní roli emoce.
Narazil jsem na článek, který uvádí ještě další body, z nichž některé budou bezesporu pro některé zastánce konspiračních theorií platit (to platí ostatně i pro body uváděné mnou).
1. konspiračníkovi nejde o pravdu
2. konspiračník má na diskusi vždy víc času než Vy
3. konspiračník na Vámi vyvrácený argument předloží tři další
4. konspiračník destruuje
Nicméně článek nádherně demonstruje hlavní účel tohoto obvinění: konspiračnímu theoretikovi nejde o pravdu, ale o destrukci, proto je debata s ním zbytečná a nesmyslná.
Podle celé řady těchto bodů odpovídají charakteristice "konspiračního theoretika" například zastánci officiální verse událostí 11. září: například jsou líní myslet (častěji na to ale prostě nemají čas, o to se systém stará velmi pečlivě!), takže hltají nesmysly z massmedií. Mnozí ventilují směrem k terroristům své antiarabské sentimenty. V emocích se jen topí. Pravděpodobnost jejich verse událostí je mizivá. Snad bych je nepodezříval z toho, že jim nejde o pravdu, tím se liším od těch, kteří toto nařčení používají k umlčení debaty (a tím paradoxně právě k zastření pravdy). Individuálně by se na ně daly applikovat i další body.
Summasumarum: zastánce konspiračních theorií je principiálně méněcenný člověk, jím zastávaná verse událostí už jen proto nesmyslná a kdo si nechce intellektuálně "zadat", nebude k němu přistupovat jinak než kriticky! Je vám to všem jasné? Opakuji: JE VÁM TO JASNÉ??? Abyste se pak nevymlouvali!...
14. září 2009
Nový rok
Až do roku 1584 jste měli spolu se zbytkem křesťanského světa dnes 1. září. Prvním zářím začíná tradičním křesťanům nový rok. Dnešního 1.9. je to rok 7518 od stvoření světa. Slavíme dnes také svátek např. sv. Šimona Sloupníka (a jeho matky), ctihodného Drithelma Britského, spravedlivého Jozue Navina nebo sv. Sixta a Sinicia, prvního a druhého biskupa Remeše a Soissons.
13. září 2009
Omluví se masmedia Iniciativě?
Chytnou se rusofobové za nos, aspoň jednou?
(převzato z Outsider Media)
(převzato z Outsider Media)
Bída českých novinářů
Anglicky psaná verse wiki se chystá přejít na německý model. Porovnejte si informativnost amerického článku a českého blábolu. Je to zřejmě tím, že na česky psané versi wiki to nikoho nezajímalo.
12. září 2009
Demokracie dostala na frak
O skandálním rozhodnutí ústavního soudu ve věci Melčák v. Parlament ze dne 10. září 2009, sp. zn. Pl. ÚS 27/09, č. 318/2009 Sb. [PDF, bez dissentů], NALUS: 63462, by šel napsat celý traktát, na který bohužel nemám čas. Tak jen několik poznámek.
Melčákova údajná "ústavní stížnost", kterou se mocichtivý ÚS meritorně vůbec nezabýval a jal se rovnou přezkoumávat ústavnost ústavního zákona v akcesorickém řízení o návrhu na zrušení právního předpisu, byla na ÚS doručena 26. srpna 2009 a již 10. září 2009 byl vydán nález, tj. po 15 dnech. Podobné stachanovské rychlosti byl schopen jen NSS v podobně neuvěřitelném rozsudku ve věci Sedláček a MND v. MHMP ze dne 5. listopadu 2007, čj. 8 As 51/2007-67, NSS: 13566, kdy o napadeném rozsudku ze dne 19. října 2007 rozhodl již 5. listopadu 2007. Pak již jen nechvalně známý soudce Berka. Ne nadarmo se říká: "Festina lente" či "Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest." (Jan Ámos Komenský)
Na rozdíl od dissentů, které jsou kvalitní obsahově i formálně, stanovisko většiny opět postrádá číslování odstavců. Kdy už konečně ÚS tuto vymoženost zavede? Do té doby bude možnost odkazování velice stížena.
Celý nález není ničím jiným než další výronem koncepce bojující demokracie, která je v rozporu s čl. 2 odst. 1 Listiny: "Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání," (zdůrazněno mnou) neboť tato ústavní norma stanoví povinnost procedurální demokracie, na rozdíl od obsahové.
Nikoliv náhodou se ÚS proto opět odvolává na předního nacistu a antisemitu Carla Schmitta, byť spíše jako ornament: „U prolomení není ústavně-zákonné ustanovení změněno, nýbrž v jedinečném případě – za zachování jeho obecné platnosti pro ostatní – učiněno odchylující se nařízení. … Takováto prolomení jsou svojí povahou opatřeními a nikoli normami, pročež nejsou zákony v právněstátním smyslu slova a v důsledku toho též ústavními zákony. … Zákonodárce jako zákonodárce může vydávat toliko zákony, nemůže je ale prolamovat; otázka se týká nikoli zákonodárství, nýbrž suverenity.“ C. Schmitt, Verfassungslehre. (1928), 8. Aufl., Berlin 1993, s. 103–105, 109–110.
Podstatou nálezu je konstatování, že ústavní zákon č. 195/2009 Sb. je protiústavní pro svou jednorázovost a retroaktivnost. U jednorázovosti ÚS sám připomíná, že je možná: "Případnými výjimkami jsou buď případy přijetí aktu aplikace práva ve formě zákona (kupř. zákona o státním rozpočtu), dále případy výslovného zmocnění k vydání zákona ad hoc (kupř. ústavních zákonů vydaných dle čl. 11 a čl. 100 odst. 3 Ústavy) anebo zákony ad hoc, pro jejichž přijetí vypovídají výjimečné důvody splňující podmínky testu proporcionality (kupř. „výčtové“ restituční zákony)."
U retroaktivnosti je neuvěřitelné za protiústavní považovat nepravou retroaktivitu per se. Proč by Sněmovna nemohla rozhodnout sama o sobě? Od kdy není oprávněna k autonomii? O ústavním zákonu ČNR č. 64/1990 Sb., o volebním období České národní rady, jehož § 1 zní: "Volební období České národní rady zvolené ve volbách v roce 1990 trvá 24 měsíců," ÚS s klidem prohlásí, že protiústavní není, ačkoliv je stejně jednorázový jako ústavní zákon č. 195/2009 Sb., jen proto, že není retroaktivní. A s naprostým klidem ÚS pominul zkrácení volebního období o celý rok ČNR zvolené 23. a 24. května 1986 na 5 let usnesením předsednictva ČNR ze dne 6. března 1990, o vyhlášení voleb do ČNR, na základě § 23 odst. 2 téhož dne (sic!) schváleného zákona ČNR č. 54/1990 Sb., o volbách do České národní rady.
Co se týká komedie s ústním jednáním dne 10. září 2009, ÚS lakonicky konstatoval: "U ústního jednání nebyly předneseny žádné návrhy na doplnění dokazování a z vystoupení účastníků řízení a z jejich odpovědí na dotazy soudců nevyplynuly žádné nové skutečnosti nad rámec návrhu a písemných vyjádření k němu." (zdůrazněno mnou)
Přímo nevolený ÚS se postavil nad ústavodárce, tj. lid. Z ÚS se tak stala elitářská Rada dohlížitelů po vzoru Íránu. Souverainitu lidu nahradili souverainitou ústavního soudu. Je proto na čase na záchranu demokracie se zamyslet nad novou rolí ÚS, jak radí president republiky. V opačném případě hrozí, že ÚS zruší i právě schválený ústavní zákon o rozpouštění Sněmovny, protože se týká i té nynější, nikoliv až příští.
Navrhuji proto ÚS odebrat abstraktní kontrolu norem, aby místo politikaření měli více času na ústavní stížnosti prosťáčků. SCOTUS také nemůže zrušit právní předpisy, tahle kompetence je úlitba legalistům.
Jako druhé opatření bych zamezil ÚS, aby si hrál na první instanci tím, že bych zavedl právní normu, že přípustná je pouze ta ústavní stížnost, která brojí proti rozhodnutí NS ČR nebo NSS.
Updated.
Melčákova údajná "ústavní stížnost", kterou se mocichtivý ÚS meritorně vůbec nezabýval a jal se rovnou přezkoumávat ústavnost ústavního zákona v akcesorickém řízení o návrhu na zrušení právního předpisu, byla na ÚS doručena 26. srpna 2009 a již 10. září 2009 byl vydán nález, tj. po 15 dnech. Podobné stachanovské rychlosti byl schopen jen NSS v podobně neuvěřitelném rozsudku ve věci Sedláček a MND v. MHMP ze dne 5. listopadu 2007, čj. 8 As 51/2007-67, NSS: 13566, kdy o napadeném rozsudku ze dne 19. října 2007 rozhodl již 5. listopadu 2007. Pak již jen nechvalně známý soudce Berka. Ne nadarmo se říká: "Festina lente" či "Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest." (Jan Ámos Komenský)
Na rozdíl od dissentů, které jsou kvalitní obsahově i formálně, stanovisko většiny opět postrádá číslování odstavců. Kdy už konečně ÚS tuto vymoženost zavede? Do té doby bude možnost odkazování velice stížena.
Celý nález není ničím jiným než další výronem koncepce bojující demokracie, která je v rozporu s čl. 2 odst. 1 Listiny: "Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání," (zdůrazněno mnou) neboť tato ústavní norma stanoví povinnost procedurální demokracie, na rozdíl od obsahové.
Nikoliv náhodou se ÚS proto opět odvolává na předního nacistu a antisemitu Carla Schmitta, byť spíše jako ornament: „U prolomení není ústavně-zákonné ustanovení změněno, nýbrž v jedinečném případě – za zachování jeho obecné platnosti pro ostatní – učiněno odchylující se nařízení. … Takováto prolomení jsou svojí povahou opatřeními a nikoli normami, pročež nejsou zákony v právněstátním smyslu slova a v důsledku toho též ústavními zákony. … Zákonodárce jako zákonodárce může vydávat toliko zákony, nemůže je ale prolamovat; otázka se týká nikoli zákonodárství, nýbrž suverenity.“ C. Schmitt, Verfassungslehre. (1928), 8. Aufl., Berlin 1993, s. 103–105, 109–110.
Podstatou nálezu je konstatování, že ústavní zákon č. 195/2009 Sb. je protiústavní pro svou jednorázovost a retroaktivnost. U jednorázovosti ÚS sám připomíná, že je možná: "Případnými výjimkami jsou buď případy přijetí aktu aplikace práva ve formě zákona (kupř. zákona o státním rozpočtu), dále případy výslovného zmocnění k vydání zákona ad hoc (kupř. ústavních zákonů vydaných dle čl. 11 a čl. 100 odst. 3 Ústavy) anebo zákony ad hoc, pro jejichž přijetí vypovídají výjimečné důvody splňující podmínky testu proporcionality (kupř. „výčtové“ restituční zákony)."
U retroaktivnosti je neuvěřitelné za protiústavní považovat nepravou retroaktivitu per se. Proč by Sněmovna nemohla rozhodnout sama o sobě? Od kdy není oprávněna k autonomii? O ústavním zákonu ČNR č. 64/1990 Sb., o volebním období České národní rady, jehož § 1 zní: "Volební období České národní rady zvolené ve volbách v roce 1990 trvá 24 měsíců," ÚS s klidem prohlásí, že protiústavní není, ačkoliv je stejně jednorázový jako ústavní zákon č. 195/2009 Sb., jen proto, že není retroaktivní. A s naprostým klidem ÚS pominul zkrácení volebního období o celý rok ČNR zvolené 23. a 24. května 1986 na 5 let usnesením předsednictva ČNR ze dne 6. března 1990, o vyhlášení voleb do ČNR, na základě § 23 odst. 2 téhož dne (sic!) schváleného zákona ČNR č. 54/1990 Sb., o volbách do České národní rady.
Co se týká komedie s ústním jednáním dne 10. září 2009, ÚS lakonicky konstatoval: "U ústního jednání nebyly předneseny žádné návrhy na doplnění dokazování a z vystoupení účastníků řízení a z jejich odpovědí na dotazy soudců nevyplynuly žádné nové skutečnosti nad rámec návrhu a písemných vyjádření k němu." (zdůrazněno mnou)
Přímo nevolený ÚS se postavil nad ústavodárce, tj. lid. Z ÚS se tak stala elitářská Rada dohlížitelů po vzoru Íránu. Souverainitu lidu nahradili souverainitou ústavního soudu. Je proto na čase na záchranu demokracie se zamyslet nad novou rolí ÚS, jak radí president republiky. V opačném případě hrozí, že ÚS zruší i právě schválený ústavní zákon o rozpouštění Sněmovny, protože se týká i té nynější, nikoliv až příští.
Navrhuji proto ÚS odebrat abstraktní kontrolu norem, aby místo politikaření měli více času na ústavní stížnosti prosťáčků. SCOTUS také nemůže zrušit právní předpisy, tahle kompetence je úlitba legalistům.
Jako druhé opatření bych zamezil ÚS, aby si hrál na první instanci tím, že bych zavedl právní normu, že přípustná je pouze ta ústavní stížnost, která brojí proti rozhodnutí NS ČR nebo NSS.
Updated.
11. září 2009
Z Facebooku
Sešlo se mi na Facebooku hned vedle sebe:
M. R.: "Hanba sněmovny! Regulační poplatky zůstanou zachovány v současné podobě. Poslanci neschválili ani zrušení či omezení poplatků, ani změny navržené Senátem. Levice navrhovala zrušení regulačních poplatků i jejich částečné omezení."
L. K.: "Zdravotnické poplatky zůstavají beze změny. Právě to prošlo PSP. Ve zdravotnictví bude více financí na léčbu těžkých nemocí."
Veřejnoprávní vyváženost bezpracně na FB.
M. R.: "Hanba sněmovny! Regulační poplatky zůstanou zachovány v současné podobě. Poslanci neschválili ani zrušení či omezení poplatků, ani změny navržené Senátem. Levice navrhovala zrušení regulačních poplatků i jejich částečné omezení."
L. K.: "Zdravotnické poplatky zůstavají beze změny. Právě to prošlo PSP. Ve zdravotnictví bude více financí na léčbu těžkých nemocí."
Veřejnoprávní vyváženost bezpracně na FB.
9. září 2009
Trestní příkaz pro Vladimíra Stworu
via Kapitán. To skandální rozhodnutí se čekalo, a protože Stwora není známý neonacista, tak to dostal jen podmíněně. Jinak je tato záležitost pěkným vysvědčením o kvalitě českého law in action. Předně si Stwora z neznámého důvodu plete žalobu a obžalobu, ačkoliv se zde nejedná o občanskoprávní řízení, takže o žádné žalobě nemůže být ani řeči.
Na celé věci je fascinující formální i materiální stránka. Vzhledem k tomu, že k trestnému činu došlo v cizině, Ondřej Šmelhaus, okresní státní zástupce Prahy–Západ se měl namáhat odůvodnit svou příslušnost. Vzhledem k tomu, že trestný čin rouhání podle § 261a TZ není uveden v seznamu § 19 TZ (princip universality), je podmínkou trestnosti rouhání spáchaného v cizině, aby se ho dopustil český občan. S tím se ani obžaloba, ani rozhodnutí ani slovem nevypořádává.
Podle § 314f odst. 1 TŘ není součástí trestního příkazu odůvodnění. Pro odsouzeného tak zůstává mystériem, kterém tvrzením obžaloby a kterým tvrzením obhajoby soud uvěřil, nebo neuvěřil a proč. Další důvod proto, aby tento skandální právní institut z českého právního řádu vypadl.
Co do podstaty, nyní víme, že psát jakkoli antisemitské články není trestné (obžaloba, p. 2). Trestné je zejména zpochybňovat článek víry o existenci plynových komor (ibid.) a odvozeně též počet obětí, i když to součástí skutkové podstaty nebylo (obžaloba, p. 1). Nepřímo je tak zakázáno označovat vyjmenovaných 6 táborů smrti (1. Chełmno (Kulmhof), 2. Auschwitz (Oświęcim, Osvětim), 3. Majdanek, 4. Bełżec, 5. Sobibór, 6. Treblinka) za pouhé koncentrační tábory a holocaust jako podvod.
Na celé věci je fascinující formální i materiální stránka. Vzhledem k tomu, že k trestnému činu došlo v cizině, Ondřej Šmelhaus, okresní státní zástupce Prahy–Západ se měl namáhat odůvodnit svou příslušnost. Vzhledem k tomu, že trestný čin rouhání podle § 261a TZ není uveden v seznamu § 19 TZ (princip universality), je podmínkou trestnosti rouhání spáchaného v cizině, aby se ho dopustil český občan. S tím se ani obžaloba, ani rozhodnutí ani slovem nevypořádává.
Podle § 314f odst. 1 TŘ není součástí trestního příkazu odůvodnění. Pro odsouzeného tak zůstává mystériem, kterém tvrzením obžaloby a kterým tvrzením obhajoby soud uvěřil, nebo neuvěřil a proč. Další důvod proto, aby tento skandální právní institut z českého právního řádu vypadl.
Co do podstaty, nyní víme, že psát jakkoli antisemitské články není trestné (obžaloba, p. 2). Trestné je zejména zpochybňovat článek víry o existenci plynových komor (ibid.) a odvozeně též počet obětí, i když to součástí skutkové podstaty nebylo (obžaloba, p. 1). Nepřímo je tak zakázáno označovat vyjmenovaných 6 táborů smrti (1. Chełmno (Kulmhof), 2. Auschwitz (Oświęcim, Osvětim), 3. Majdanek, 4. Bełżec, 5. Sobibór, 6. Treblinka) za pouhé koncentrační tábory a holocaust jako podvod.
6. září 2009
Rusko a Evropa
Alkibiades zde před časem postoval text, kde se podivoval nad tím, že Rusové mají k EU kladný vztah. Jako kdyby někdo měl ke svému jídlu záporný vztah.
Označovat EU za "geopolitický subjekt" je poněkud předčasné. EU nemá jednotnou zahraniční politiku, takže nejen z hlediska geopolitiky, ale i zahraniční politiky, jako subjekt neexistuje, nýbrž jako pouhý objekt.
Poctivost rusofilů (otázkou je, kolik z nich to skutečně dělá jen z vlastní blbosti) je jasně vidět na tom, jak hrdé obránce Západu, UK, Polsko a ČR označují za "severoatlantické pudlíky". Rusko je velmoc. Na tom, že má partnery na celém světě, není vůbec nic překvapujícího. Heslem ruské politiky není isolacionism. Nicméně these, že zájmy Západu s těmi ruskými vzájemně doplňují, je ničím nepodloženým nesmyslem. Ve skutečnosti jsou v příkrém rozporu. Hraje se totiž o to, zda Střední Evropa bude součástí Západu a zda ve Východní Evropě bude mít Západ vliv (= sanitární kordon určený k ochraně Střední Evropy), nebo zda to budou čistě ruské kolonie. Zatím se zdá, že Srbsko jsme Rusku vyrvali (stejně jako za vlády Obrenovičů) a teď se hraje o Bělorusko.
Nejde o to, že bychom s Ruskem neměli obchodovat. Ale vždy jen velice obezřetně, aby Putin zase nemohl vydírat Západ pomocí plynové války jako tomu bylo na začátku letošního roku. Putinovi pudlíci nás bijí po hlavě klackem mezinárodního práva, jako kdyby porušování mezinárodních smluv, pro Rusko tak typické, se Ruska netýkalo. Ne, hoši, tímto fetišem ničeho nedosáhnete. Řekněme jasné ne takové "spolupráci". Řekněme jasné ne appeasementu Ruska.
Označovat EU za "geopolitický subjekt" je poněkud předčasné. EU nemá jednotnou zahraniční politiku, takže nejen z hlediska geopolitiky, ale i zahraniční politiky, jako subjekt neexistuje, nýbrž jako pouhý objekt.
Poctivost rusofilů (otázkou je, kolik z nich to skutečně dělá jen z vlastní blbosti) je jasně vidět na tom, jak hrdé obránce Západu, UK, Polsko a ČR označují za "severoatlantické pudlíky". Rusko je velmoc. Na tom, že má partnery na celém světě, není vůbec nic překvapujícího. Heslem ruské politiky není isolacionism. Nicméně these, že zájmy Západu s těmi ruskými vzájemně doplňují, je ničím nepodloženým nesmyslem. Ve skutečnosti jsou v příkrém rozporu. Hraje se totiž o to, zda Střední Evropa bude součástí Západu a zda ve Východní Evropě bude mít Západ vliv (= sanitární kordon určený k ochraně Střední Evropy), nebo zda to budou čistě ruské kolonie. Zatím se zdá, že Srbsko jsme Rusku vyrvali (stejně jako za vlády Obrenovičů) a teď se hraje o Bělorusko.
Nejde o to, že bychom s Ruskem neměli obchodovat. Ale vždy jen velice obezřetně, aby Putin zase nemohl vydírat Západ pomocí plynové války jako tomu bylo na začátku letošního roku. Putinovi pudlíci nás bijí po hlavě klackem mezinárodního práva, jako kdyby porušování mezinárodních smluv, pro Rusko tak typické, se Ruska netýkalo. Ne, hoši, tímto fetišem ničeho nedosáhnete. Řekněme jasné ne takové "spolupráci". Řekněme jasné ne appeasementu Ruska.
Ústavní krise
K nynější válce mezi Ústavním soudem a Parlamentem, kterou čeští novináři se svou typickou neschopností uměřenosti nazvali "ústavní krisí", již bylo napsáno velice mnoho a je proto otázkou, zda něco dodávat.
Osobně jsem na straně demokracie proti elitářské soudcokracii, i když exekutiva mohla a měla ve svých vyjádřeních volit mnohem uměřejnější slovník. Ale to je ta permanentní studená občanská válka, v níž od roku 1997 neustále jsme.
Soudcovský aktivism je obecně nežádoucí, k zákonodárství totiž lid povolal úplně jinou moc, i když nesouhlasím s Robespierrovou thesí, že soud nemá tvořit právo. Co s tím? Východiska naznačil David Kosař. Stejně jako on považuji za nejvíce alarmující, jak si ÚS hraje na první instanci: "ÚS mohl tuto otázku elegantně smést ze stolu např. tím, že pan Melčák „nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje“, neb se vůbec neobtěžoval jít nejprve k obecným soudům (ostatně nechápu, proč se touto podmínkou ÚS vůbec nezabýval)".
Když už máme rakouské koncentrované ústavní soudnictví, místo mnohem lepšího angloamerického difusního ústavního soudnictví, tak by se ÚS měl soustředit primárně na ústavní stížnosti, místo hypertrofie abstraktního přezkumu norem. Proto by měl být snížen počet ústavních soudců na 9 a senáty zrušeny bez náhrady. Nedůstojné odmítání podání by mělo být nahrazeno certiorari.
Ale to by znamenalo odvrhnout německou doktrínu bojující demokracie, jejímž autorem je nacista Carl Schmitt, ve prospěch procedurální demokracie a soudcovského minimalismu. "Žádná instituce, ani prezident, ani vláda, ani parlament není nad Ústavním soudem" – tento Svobodův výrok patří do Persie (شورای نگهبان قانون اساسی), nikoliv do ČR.
Osobně jsem na straně demokracie proti elitářské soudcokracii, i když exekutiva mohla a měla ve svých vyjádřeních volit mnohem uměřejnější slovník. Ale to je ta permanentní studená občanská válka, v níž od roku 1997 neustále jsme.
Soudcovský aktivism je obecně nežádoucí, k zákonodárství totiž lid povolal úplně jinou moc, i když nesouhlasím s Robespierrovou thesí, že soud nemá tvořit právo. Co s tím? Východiska naznačil David Kosař. Stejně jako on považuji za nejvíce alarmující, jak si ÚS hraje na první instanci: "ÚS mohl tuto otázku elegantně smést ze stolu např. tím, že pan Melčák „nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje“, neb se vůbec neobtěžoval jít nejprve k obecným soudům (ostatně nechápu, proč se touto podmínkou ÚS vůbec nezabýval)".
Když už máme rakouské koncentrované ústavní soudnictví, místo mnohem lepšího angloamerického difusního ústavního soudnictví, tak by se ÚS měl soustředit primárně na ústavní stížnosti, místo hypertrofie abstraktního přezkumu norem. Proto by měl být snížen počet ústavních soudců na 9 a senáty zrušeny bez náhrady. Nedůstojné odmítání podání by mělo být nahrazeno certiorari.
Ale to by znamenalo odvrhnout německou doktrínu bojující demokracie, jejímž autorem je nacista Carl Schmitt, ve prospěch procedurální demokracie a soudcovského minimalismu. "Žádná instituce, ani prezident, ani vláda, ani parlament není nad Ústavním soudem" – tento Svobodův výrok patří do Persie (شورای نگهبان قانون اساسی), nikoliv do ČR.
Putinův článek
V ČR se mnozí živí falešnou illusí, že tím, že Putin je bývalý agent KGB, že je to stejný hlupák jako byla sovětská gerontokracie. Ale to je omyl. Putinův régime je na vyšší úrovni než byl ruský kommunism. Jeho propaganda je mnohem propracovanější a jeho cíle mnohem subtilnější. V kostce je shrnuje Putinův článek, o kterém jsem již psal a který stojí za to rozebrat. Částečně tak učinil již Bohumil Doležal, ale spíše jen anekdoticky a neodpustil si paranoiu: "Člověk se jen těžko brání podezření, že česká obhajoba vyhnání Němců byla konzultována s ruskými tajnými službami." Putinův text je však mnohem hlubší; prozrazuje ruskou státní doktrínu.
Úvod jeho článku je decentní a až západně nenápadný. Rozbalí to až po chvíli.
Revise II. světové války je proto českým národním zájmem. Nebojujme dávno vyhrané války, soustřeďme se na budoucnost, nebo nás Rusko spolkne.
A poznámka na závěr. Přes Doležalovo nadšení nad zmínkou o Katyni, Putin neudělal nic jiného než to, co udělal již Stalin. Ten taky považoval Katyň za zločin a rovněž nepřiznal, že ruský. Nicméně souhlasím s tím, že smrt 17 500 ruských zajatců v polských táborech je neodpustitelná.
Update: Podrobné Doležalovo vyjádření.
Úvod jeho článku je decentní a až západně nenápadný. Rozbalí to až po chvíli.
"Vytvoření protihitlerovské koalice bylo bez přehánění zlomovou událostí v dějinách 20. století. Je to jedna z nejvýznamnějších, určujících událostí minulého století. Svět uviděl, že se státy a národy, při veškeré jejich odlišnosti, různorodosti národních snah, taktických rozporech, dokážou sjednotit ve jménu budoucnosti za účelem odporování globálnímu zlu. Dnes, kdy nás spojují společné hodnoty, jsme prostě povinni využívat tuto zkušenost spolupráce, abychom efektivně čelili společným výzvám a hrozbám, rozšiřovali globální prostor pro spolupráci, stírali takové anachronismy, jako jsou dělící linie v jakékoliv podobě."Rusko bylo vždy konservativní. Chtělo uchovat protinapoleonskou koalici v době, kdy už byla dávno passé. Nyní chce uchovat protihitlerovskou koalici v době, kdy už je dávno passé. Putin velkoryse pomíjí, že se Západ spolčil se Zlem (Stalinem), aby potlačil jiné Zlo (Hitlera). V této nemravné koalici obětoval Střední a Východní Evropu, aby zachránil sám sebe. Těžko mu to vyčítat (košile je bližší než kabát), ale protože jsme 40 let byli ruskou obětí, musíme se pojistit proti tomu, abychom se jí znovu nestali. Německou obětí znovu nebudeme, to je jisté.
Revise II. světové války je proto českým národním zájmem. Nebojujme dávno vyhrané války, soustřeďme se na budoucnost, nebo nás Rusko spolkne.
"Partnerství Ruska a Německa se stalo příkladem vzájemného sblížení, směřování do budoucnosti - při šetrném vztahu k historické paměti. Dnes hraje rusko-německá spolupráce velmi důležitou pozitivní roli v mezinárodní a evropské politice."Ve skutečnosti je silně negativní, protože je to trojský kůň do jednoty Západu (= EU). Není to nic jiného než nové Rapallo. Je prvořadým úkolem české zahraniční politiky proti tomuto novému Rapallu všemi silami bojovat.
A poznámka na závěr. Přes Doležalovo nadšení nad zmínkou o Katyni, Putin neudělal nic jiného než to, co udělal již Stalin. Ten taky považoval Katyň za zločin a rovněž nepřiznal, že ruský. Nicméně souhlasím s tím, že smrt 17 500 ruských zajatců v polských táborech je neodpustitelná.
Update: Podrobné Doležalovo vyjádření.
4. září 2009
Sovětský duch
Něco pro Vodníka: Už ani v Rusku nežije sovětský duch, či lépe řečeno přízrak. Putin doslova prohlásil: "A také vzhledem k tomu, že Rusko a Polsko byly v této spravedlivé bitvě [= druhé světové válce] spojenci."
3. září 2009
Ignorant Olšer
via Kapitán. Břetislav Olšer napsal: "Potíž je v tom, že náš trestní zákon (ani současný, ani budoucí) nezná institut trestní odpovědnosti firmy. Bylo by proto nutné podat trestní oznámení na neznámého pachatele ... Navíc se obává, že až si odsedí trest za smrt tří lidí z nedbalosti, skončí kvůli neplacení dluhů za mřížemi znovu." Vždy žasnu, jaké pitomosti jsou lidé schopni napsat a že oč méně věci rozumí, o to větší souverainitou o tom píší.
2. září 2009
Dělnická strana je poněkud sebestředná
Dělnická strana je poněkud sebestředná, když se domnívá (či aspoň deklaruje), že ústavní soud ohrožuje konání voleb kvůli ní.
Ne, zde nejde o touhu vypořádat se s nepohodlnou politickou opozicí, ale o touhu Ústavního soudu ČR rozhodovat i o obsahu samotných ústavních zákonů. Co by politici měli udělat popsal na Jiném právu ve svém prvním komentáři trefně Libor Václavík.
Ne, zde nejde o touhu vypořádat se s nepohodlnou politickou opozicí, ale o touhu Ústavního soudu ČR rozhodovat i o obsahu samotných ústavních zákonů. Co by politici měli udělat popsal na Jiném právu ve svém prvním komentáři trefně Libor Václavík.
O válce proti terrorismu
Jsou mezi námi stále ještě naivní jedinci - najmě mezi českými intelektuály - kteří tak nebo onak hájí americkou válku proti terrorismu. Bibličtí Američané, včetně svého presidenta, se řídí heslem "Ať neví tvá levice, co činí tvá pravice"(Mt 6:3): jednou rukou bojují proti Talibánu (s občasnými collateral damage v podobě vystřílené svatby), druhou rukou financují a řídí terroristickou odnož Al Kajdy.
Je pravda, že chomout těchto parchantů je snesitelnější než ten ruský. Mně osobně jejich prdel smrdí zcela stejně a nebudu lízat ani ji!
Je pravda, že chomout těchto parchantů je snesitelnější než ten ruský. Mně osobně jejich prdel smrdí zcela stejně a nebudu lízat ani ji!
1. září 2009
Rusko je třetím největším příznivcem EU
Ve Washingtonu sídlící think tank Pew Research Center nedávno zveřejnil výsledky zajímavého průzkumu, ze kterých vyplývá, že Rusko je třetím nejsilnějším příznivcem Evropské unie na světě. Výzkum, který byl mimo jiné spolufinancován deníkem New York Times a lze jej tak těžko nařknout ze zaujatosti, ukazuje, že 69% Rusů cítí k EU "kladný", nebo "víceméně kladný" vztah. Tím se řadí ihned za Jižní Koreu (74%) a Kanadu (71%). Komentátoři, kteří se ještě nedokázali vymanit z černobílého myšlení časů studené války, tak budou mít přinejmenším perné chvíle při vysvětlování, jak je možné, že země, kterou rádi obviňují z tzv. "imperiální mentality", je tak příznivě nakloněna existenci geopolitického subjektu, který expanzi jejího vlivu do Evropy zabraňuje.
Naopak se z průzkumu dá usuzovat, že Rusko vidí Evropskou unii jako politického a ekonomického partnera, jehož zájmy se s těmi ruskými vzájemně doplňují. A to vše, zdá se, navzdory zhoršeným vztahům s některými členy EU, jakými jsou v prvé řadě Británie, Polsko a Česká republika (tzv. "severoatlantičtí pudlíci"). To lze jenom uvítat, jelikož evropsko-ruské partnerství by v budoucnu mohlo přinést oběma celkům jedině prosperitu.
Naopak se z průzkumu dá usuzovat, že Rusko vidí Evropskou unii jako politického a ekonomického partnera, jehož zájmy se s těmi ruskými vzájemně doplňují. A to vše, zdá se, navzdory zhoršeným vztahům s některými členy EU, jakými jsou v prvé řadě Británie, Polsko a Česká republika (tzv. "severoatlantičtí pudlíci"). To lze jenom uvítat, jelikož evropsko-ruské partnerství by v budoucnu mohlo přinést oběma celkům jedině prosperitu.
Dnešní kommunisté
Jiří T. Král narazil ve své glosse hned na několik zajímavých problémů. Předně, že se Britské listy jako trockistický věstník nestydí psát obdivně o kommunistických zločincích. Ale to není nic nového, to je známé dlouho. Podstatnější je otázka, zda je dobře, že se dnešní politici o umění nezajímají. Ono to není tak úplně pravda. Mecenáši v našich podmínkách prakticky neexistují, takže je suppluje stát svými dotacemi. A myslím, že je neposkytuje právě správně, což je vysoce politická otázka, kterou by se politici zabývat měli.
A je pravda, že dnešní bolševici si větu typu: "I Goebbels ve své 'genialitě' mluvil do vysokého umění např. režisérce Riefenstahlové. Koho z dnešních vládců tyto otázky zajímají?" napsat netroufnou. Příliš by totiž připomínalo Elmara Skružného.
A je pravda, že dnešní bolševici si větu typu: "I Goebbels ve své 'genialitě' mluvil do vysokého umění např. režisérce Riefenstahlové. Koho z dnešních vládců tyto otázky zajímají?" napsat netroufnou. Příliš by totiž připomínalo Elmara Skružného.
31. srpna 2009
Ostrý souboj uvnitř ODS
V ODS se rozhořel ostrý souboj. Pospíšil: "Na otázku, zda cítí v Kovářové konkurenci Pospíšil odpověděl: "O její činnosti na ministerstvu si může udělat obrázek každý sám."" Doufám, že se Topolánek v otázce Justiční mafie postaví na správnou stranu. Pravda a láska musí zvítězit nad lží na nenávistí.
28. srpna 2009
Nálepky
Bohumil Doležal je zručným tvůrcem výstižných nálepek, které se vžily: Pravda a láska, Neviditelná ruka trhu. Nyní Hrad přejmenoval na Stranu modrých kořenů. Uvidíme, zda se to také prosadí.
20. výročí sametu: 20 let pohrdání lidmi
Opět vynikající shrnutí Luďka Tomana, které lze z větší části applikovat i na poměry ve většině vyspělých demokracií (tam to ovšem není tak vidět jako v Kocourkově). Další potvrzení toho, že Délský potápěč patří mezi to nejlepší na českojazyčném internetu.
Mýthus o přibírání
Fascinuje mne, jak jsou někteří lidé ochotni věřit vyloženým nesmyslům: "…chápu, že někdo bude jíst jen tři rajčata s mozarellou denně, cvičit bude dvě hodiny denně a nedostane se pod 80 kg živé váhy, i kdyby se umozarelloval a ucvičil k smrti.
Fysikální zákony platí pro každého a váha je rozdíl mezi příjmem a výdejem. Ze vzduchu se nepřibírá. Za posledních několik let jsem přibral 15 kilo a dobře vím, z čeho to je. Při tom jsem kdysi vážil těch bájných 80 kg.
Stejně tak nerozumím tomu, jak může někdo absolutisovat jeden rozměr: „No, sorry, ale to by byl skoro každej přes. Je to pro dvě osoby, takže si vem normálního chlapa, to je tak sto kilo, normální ženskou, to je tak kolem šedesáti….“ Žena, která váží 60 kg, může být stejně dobře vychtrlá jako plnoštíhlá. Záleží na výšce.
* * *
Protože Martina není blbá a ví, že kdybych já jedla to co ona a hýbala se tak málo jako ona, překročím bájnou hranici 100 kilogramů během tří měsíců a budu se coby tučná koule valit světem jako pomník její dietologické neschopnosti."Fysikální zákony platí pro každého a váha je rozdíl mezi příjmem a výdejem. Ze vzduchu se nepřibírá. Za posledních několik let jsem přibral 15 kilo a dobře vím, z čeho to je. Při tom jsem kdysi vážil těch bájných 80 kg.
Stejně tak nerozumím tomu, jak může někdo absolutisovat jeden rozměr: „No, sorry, ale to by byl skoro každej přes. Je to pro dvě osoby, takže si vem normálního chlapa, to je tak sto kilo, normální ženskou, to je tak kolem šedesáti….“ Žena, která váží 60 kg, může být stejně dobře vychtrlá jako plnoštíhlá. Záleží na výšce.
27. srpna 2009
Paroubkův problém
Nejmenovaný přední novinář: "Paroubka ten Vyšehrad nějak přitahuje. Tuhle zase rozčílil Podskaláky."
Popíračská hydra zas vystrkuje hlavu
Self-hating Poláci urazili city všech Poláků, kteří přežili II. světovou válku tvrzenim, že jich nezahynulo 6,028 millionu nýbrž pouze 5,62 - 5,82 millionu. Já doufám, že příslušní popírající vědci neuniknou potrestání!
26. srpna 2009
25. srpna 2009
Zaujalo mne na netu
V poslední době jsem se zájmem četl tyto články:
Předseda pardubické organizace opouští zelené, roztrhal na sobě jejich tričko
- Nějak mi to předtím uniklo. Na poměry SZ měl docela rozumné názory.
Afričanů je přes miliardu. Experti: Půjdou do Evropy
- Drsná realita, nepěkná vize poafričtění Evropy, hodně zdravé názory v diskusi k článku.
Ministerstvo primitívne zastrašuje ako za boľševika
- Nejen u nás umlčují nepohodlnou opozici.
Muž ve Vítkově střelil bývalou družku kulovnicí do hlavy, ta odpoledne zemřela
- Jaktože nejsou žádné opakující se reportáže o smutku rodiny oběti? Vždyť ve Vítkově se to tak točí.
Česká média nemají ráda politické názory, americká zase porno.
... teda pokud jej opravdu smazal Blogspot.
Předseda pardubické organizace opouští zelené, roztrhal na sobě jejich tričko
- Nějak mi to předtím uniklo. Na poměry SZ měl docela rozumné názory.
Afričanů je přes miliardu. Experti: Půjdou do Evropy
- Drsná realita, nepěkná vize poafričtění Evropy, hodně zdravé názory v diskusi k článku.
Ministerstvo primitívne zastrašuje ako za boľševika
- Nejen u nás umlčují nepohodlnou opozici.
Muž ve Vítkově střelil bývalou družku kulovnicí do hlavy, ta odpoledne zemřela
- Jaktože nejsou žádné opakující se reportáže o smutku rodiny oběti? Vždyť ve Vítkově se to tak točí.
Česká média nemají ráda politické názory, americká zase porno.
... teda pokud jej opravdu smazal Blogspot.
24. srpna 2009
Nejsme už ruská kolonie
Topolánek: „Ruská reakce je skandální, nepatřičná a výmluvná. Musíme zakročit proti zpravodajským aktivitám proti českému státu důsledně a tvrdě. Nejsme už ruská kolonie.“ Další důvod, proč volit ODS.
Ach ta pravice a levice!...
Nejnověji se stal obětí myšlenkových stereotypů, upínajících se k uvedeným obsolentním a nefunkčním pojmům, Roman Joch. "Konservativní" zastánce mučení je náhle překvapen, když se "typický levičácký projev" jako antisemitismus stane charakteristikou pravicové političky, a teď neví, co s tím.
Volební prognosa
Má volební prognosa počtu poslanců: ODS 81, ČSSD 80, KSČM 27, TOP 09 7 a KDU-ČSL 5.
Pokud se lidovci dostanou do Sněmovny, bude otcem Sněmovny Jan Kasal, poslanec nepřetržitě od 6. 2. 1990.
Updated.
Pokud se lidovci dostanou do Sněmovny, bude otcem Sněmovny Jan Kasal, poslanec nepřetržitě od 6. 2. 1990.
Updated.
23. srpna 2009
Další útok na svobodu slova
Celou kausu jsem sledoval dost nedbale, ale na tomto blogu sesumírovali vývoj událostí. Nátlak Israele na autora i švédskou vládu považuji za bezprecedentní. Od muslimů (v případě Mohammedových karikatur) je odlišuje to, že nehrozí bombami a vraždami. Také nezapalují ambasády. Nicméně zcela zahráli do outu jádro problému, tj. odkud ty orgány, co s nimi rabíni kšeftovali, vlastně pocházejí. Bezprecedentní je také nezájem světových medií, opět ve srovnání s událostmi kolem Jyllands-Posten.
Budoucnost Ruska?
Pan Kreutzfeld prohlásil, že má Rusko otevřenou budoucnost. Náhodou jsem narazil na tuhle zprávu: Putin srovnal Děripasku a ostatní oligarchy do lajny. Že by cesta - po zcela zjevném selhání neregulované ekonomiky - vedla tudy? Přesto, že Greenspan přiznal, že se mýlil, a přesto, že se mi líbí, když někdo donutí zbytnělého miliardáře, aby zaplatil dělníkům zadrženou mzdu, nerad bych, aby ekonomiku řídila zase strana a vláda.
22. srpna 2009
Admirál v českých kinech
Po téměř roce měl 30. července 2009 v českých kinech premiéru ruský velkofilm Admirál (Адмиралъ). Nenaplnila se tak předpověď Tomáše Peciny. Ale není divu: Čeští novináři ruskou propagandu nepochopili. Fuka napsal: "Člověk, který byl zodpovědný za to, že "in Ekaterinburg alone more than 25,000 people were shot or tortured to death" je zde idolizován jako hrdina bez bázně a hany, který se navzdory osudu a zlým bolševikům (což jsou vesměs slintající domorodci) snaží ochránit svaté ideály carské Rusi před... zřejmě před ní samotnou, protože nakonec se proti němi postaví úplně všichni. Ve filmu není ani zmínka o tom, že by Kolčak za svého života udělal cokoliv kontroverzního nebo dokonce odsouzeníhodného. Byl to prostě jen idealista a věrný syn vlasti, kterého doba nepochopila."
Podle mne je smysl filmu jiný. Vedle typicky ruské idealisace Kolčaka/Putina, bylo hlavní ukázat, že hlavním zlem jsou cizinci: zejména věrolomný Francouz Janin. Bolševici sice měli špatný cíl, ale protože to jsou Rusové, tak jsou vzati na milost.
Komu se nechce do kina, má to na YouTube i s anglickými titulky. Tím konečně máme odpověď na mou otázku.
Názor z diskusse k Fukovi: "Ten váš postoj k tomu, jak jsou vyobrazeni Češi v tomto filmu, je pro mě hrozně vtipný. Přesně tak jsou totiž vyobrazeni Rusové v českých filmech, jako všemi nenáviděni burani."
Podle mne je smysl filmu jiný. Vedle typicky ruské idealisace Kolčaka/Putina, bylo hlavní ukázat, že hlavním zlem jsou cizinci: zejména věrolomný Francouz Janin. Bolševici sice měli špatný cíl, ale protože to jsou Rusové, tak jsou vzati na milost.
Komu se nechce do kina, má to na YouTube i s anglickými titulky. Tím konečně máme odpověď na mou otázku.
Názor z diskusse k Fukovi: "Ten váš postoj k tomu, jak jsou vyobrazeni Češi v tomto filmu, je pro mě hrozně vtipný. Přesně tak jsou totiž vyobrazeni Rusové v českých filmech, jako všemi nenáviděni burani."
Dekonstrukce médií
motto: "článek v Reflexu svou povahou také nepřímo ukazuje na to, že stále žijeme chyceni v jakémsi semi-civilizovaném či rádoby civilizovaném kulturním okruhu východní Evropy" Jan Matonoha
V dobách, kdy Britské listy, nebyly pouhým věstníkem (jejich současnou primitivní úroveň lze demonstrovat na textech sv. Trojice Kotrba – Dolejší – Čulík k 21. srpnu 1968), uveřejňovaly též pozoruhodné články. Jedním z nich je Matonohův rozbor pojednání Reflexu o gender studies.
Reflex si své nynější privilegované postavení v české mediální sféře vydobyl tím, že v první polovině 90. let byl tribunou nonkonformistů. Proti postkommunistické zaprděnosti podporoval svobodu – lehké drogy. Proti vládnoucímu karatelskému levicově liberálnímu discoursu představitelů Charty 77 nabízel pravicový éthos podnikání. Časem však zákonitě ustrnul. Matonoha to skvěle analysuje: kritisovaný článek má bombastistický slovník, je konvenční a za každou cenu ironisující. Postavy, které text zalidňují, obdařuje trivialisujícími charakteristikami: "půvabná dívka", "rebelka s dready", "milá dívka" apod.
Na druhou stranu, i Matonoha se dostává do poloh, které nemůže myslet zcela vážně: "Nevím, proč nemohla věcně konstatovat například, že feminismus podrobil učení Sigmunda Freuda kritice z hlediska jeho jednostranné androcentrické perspektivy a nevyváženosti způsobu, jakým popisuje konstituování a fungování lidské sexuality." Přesto jeho analysu příčin nezbývá než podepsat: "Svým vyzněním a celkovým přístupem autorky tento článek poukazuje na to, že znova a znova narážíme na propast mezi akademickou a žurnalistickou obcí. Bohužel způsob, jak se na tuto propast reaguje, je stále stejný. Od akademie se očekává, že se přizpůsobí lidu, masám, oprostí se od své terminologie, bude mluvit tak, aby i lidové vrstvy porozuměly… Ozvěnu komunistického diktátu po služebnosti a zprůměrňování akademické činnosti můžeme v takových požadavcích slyšet jasně, bez ohledu na to, že dnes je nahrazováno slovo ”lid” výrazem ”veřejnost” atp. Logika a půdorys takového uvažování zůstávají stejné. Avšak v současné informační společnosti by myslím měl působit tlak právě opačný, tedy tlak na to, aby novináři byli více právi svému předmětu, sledovali jej dlouhodoběji, aby k němu byli kritičtí na základě poučené znalosti a aby tudíž taková kritika posouvala věc dále, a ne ji vracela zpět k počátečnímu bodu, který je třeba znova a znova vysvětlovat a obhajovat."
V dobách, kdy Britské listy, nebyly pouhým věstníkem (jejich současnou primitivní úroveň lze demonstrovat na textech sv. Trojice Kotrba – Dolejší – Čulík k 21. srpnu 1968), uveřejňovaly též pozoruhodné články. Jedním z nich je Matonohův rozbor pojednání Reflexu o gender studies.
Reflex si své nynější privilegované postavení v české mediální sféře vydobyl tím, že v první polovině 90. let byl tribunou nonkonformistů. Proti postkommunistické zaprděnosti podporoval svobodu – lehké drogy. Proti vládnoucímu karatelskému levicově liberálnímu discoursu představitelů Charty 77 nabízel pravicový éthos podnikání. Časem však zákonitě ustrnul. Matonoha to skvěle analysuje: kritisovaný článek má bombastistický slovník, je konvenční a za každou cenu ironisující. Postavy, které text zalidňují, obdařuje trivialisujícími charakteristikami: "půvabná dívka", "rebelka s dready", "milá dívka" apod.
Na druhou stranu, i Matonoha se dostává do poloh, které nemůže myslet zcela vážně: "Nevím, proč nemohla věcně konstatovat například, že feminismus podrobil učení Sigmunda Freuda kritice z hlediska jeho jednostranné androcentrické perspektivy a nevyváženosti způsobu, jakým popisuje konstituování a fungování lidské sexuality." Přesto jeho analysu příčin nezbývá než podepsat: "Svým vyzněním a celkovým přístupem autorky tento článek poukazuje na to, že znova a znova narážíme na propast mezi akademickou a žurnalistickou obcí. Bohužel způsob, jak se na tuto propast reaguje, je stále stejný. Od akademie se očekává, že se přizpůsobí lidu, masám, oprostí se od své terminologie, bude mluvit tak, aby i lidové vrstvy porozuměly… Ozvěnu komunistického diktátu po služebnosti a zprůměrňování akademické činnosti můžeme v takových požadavcích slyšet jasně, bez ohledu na to, že dnes je nahrazováno slovo ”lid” výrazem ”veřejnost” atp. Logika a půdorys takového uvažování zůstávají stejné. Avšak v současné informační společnosti by myslím měl působit tlak právě opačný, tedy tlak na to, aby novináři byli více právi svému předmětu, sledovali jej dlouhodoběji, aby k němu byli kritičtí na základě poučené znalosti a aby tudíž taková kritika posouvala věc dále, a ne ji vracela zpět k počátečnímu bodu, který je třeba znova a znova vysvětlovat a obhajovat."
Mýthus Sonnenfeldtovy doktríny
ŠOK ve svém trockistickém výplodu napsal: "Nastupující Sonnenfeldetova doktrína v USA přijala jako fakt nadvládu SSSR nad východní Evropou. Normalizace měla i druhou stranu." Jak to bylo ve skutečnosti?
Vysoký úředník US ministerstva zahraničí, Helmut Sonnenfeldt, sice skutečně fakticky uznal (a ignorovat tento fakt mohli jen nesmiřitelní), že vychoevropské národy jsou v ruském područí, ale jen proto, aby tlačil na Rusy, aby jim poskytly více autonomie. Výsledkem dodnes nedoceněné Carterovy politiky lidských práv pak bylo morální vítězství Západu nad kommunismem. Už to nebyl ohavný kapitalism v. pokrok, nýbrž svoboda v. útlak. Charta 77 je dítětem této US politiky.
Vysoký úředník US ministerstva zahraničí, Helmut Sonnenfeldt, sice skutečně fakticky uznal (a ignorovat tento fakt mohli jen nesmiřitelní), že vychoevropské národy jsou v ruském područí, ale jen proto, aby tlačil na Rusy, aby jim poskytly více autonomie. Výsledkem dodnes nedoceněné Carterovy politiky lidských práv pak bylo morální vítězství Západu nad kommunismem. Už to nebyl ohavný kapitalism v. pokrok, nýbrž svoboda v. útlak. Charta 77 je dítětem této US politiky.
Rusko je bez přátel
Financial Times: "To put it another way, what country in the world wants to be more like Russia? I cannot think of a shorter list.
Moscow will discover eventually the limitations of its capacity to obstruct. It is starving itself of foreign technology and investment. Making life difficult for the west is not the same as shaping a different international landscape. Even those who now pay notional fealty to Moscow are hedging their bets with China or the west."
* * *
Moscow will discover eventually the limitations of its capacity to obstruct. It is starving itself of foreign technology and investment. Making life difficult for the west is not the same as shaping a different international landscape. Even those who now pay notional fealty to Moscow are hedging their bets with China or the west."
Ignorant Karel Hvížďala II
Karla Hvížďalu nemá cenu číst; člověk se vždycky rozčílí nad jeho fatální neznalostí elementárních pojmů a faktů. Tak i teď napsal: "Dne 28. října 1938 uveřejnilo Právo lidu provolání: „Občané a občanky! Pracující lidé měst a venkova! V textu stálo, že Antonín Hampl byl zmocněn k jednání k utvoření demokratické strany všech pracujících. Sociální demokraté pak spolu se skupinkou národních socialistů okolo bývalého generálního tajemníka Karla Moudrého utvořili 11.prosince 1938 Národní stranu práce, tedy obdobu jakési velké koalice."
Pomiňme, že mu tam chybí jedny uvozovky, takže není patrné, kde citát končí. Ale označit Národní stranu práce za velkou koalici, to už je trochu moc. Ve skutečnosti to byla sjednocená socialistická strana, která byla v opposici k vládní Straně národní jednoty, tedy žádná velká koalice.
Podle Hvížďaly je druhá republika "jedno z nejhorších období našich moderních dějin". Ne že by autoritativní demokracie byla optimální régime. Nicméně nebyly tam justiční vraždy, ani genocida, na rozdíl od III. republiky (1945–8). Byla tam vláda a opposice. O tom, které období bylo horší, si každý nestranný čtenář může rozhodnout sám.
Pomiňme, že mu tam chybí jedny uvozovky, takže není patrné, kde citát končí. Ale označit Národní stranu práce za velkou koalici, to už je trochu moc. Ve skutečnosti to byla sjednocená socialistická strana, která byla v opposici k vládní Straně národní jednoty, tedy žádná velká koalice.
Podle Hvížďaly je druhá republika "jedno z nejhorších období našich moderních dějin". Ne že by autoritativní demokracie byla optimální régime. Nicméně nebyly tam justiční vraždy, ani genocida, na rozdíl od III. republiky (1945–8). Byla tam vláda a opposice. O tom, které období bylo horší, si každý nestranný čtenář může rozhodnout sám.
20. srpna 2009
Zahraniční politika ČSSD
Lubomír Zaorálek: "Dnes jste signatářem dopisu Baracku Obamovi, v němž se odchylujete od základní evropské perspektivy, zdůrazňujete rozdílnost názorů členů EU a rozvíjíte Topolánkovu politiku Česka jako dodatku Spojených států amerických. Navíc se po neslavném odchodu George Bushe jr. znovu dovoláváte jeho silové politiky a chcete budovat alianci proti Rusku. Stále mluvíte o „čecháčkovství“, které si nepřeje kouli v Brdech. Ale copak jsou „čecháčci“ všichni, kteří odmítají politiku síly ve světě a souhlasí s Barackem Obamou, že svět potřebuje změnu?"
Sorry, ale protiamerická a proruská politika ČSSD pro mne znamená, že tuto stranu volit nemohu.
Sorry, ale protiamerická a proruská politika ČSSD pro mne znamená, že tuto stranu volit nemohu.
19. srpna 2009
Zásady redakční politiky
Mým cílem je, aby Lucerna wikipedie měla jistou úroveň. K tomu patří nejen kvalitní obsah, ale i kvalitní forma. Pro články tedy stanovím jisté zásady, abych předešel zbytečným konfliktům a nedorozuměním:
- Na LW je možno přispívat v libovolném jazyce, pokud ten jazyk dostatečně ovládáte. Každý jazyk má pravidla, pravopisná či jiná. Ta je nutno dodržovat. V češtině k nim patří používání diakritických znamének (háčků a čárek). Pokud z nějakého neznámého důvodu si odmítáte nainstallovat českou klávesnici (návod pro Windows XP), tak laskavě doplňte háčky a čárky automatem.
- K elementárním znalostem práce s počítačem patří rozlišování mezi měkkým a tvrdým koncem řádku. Zdá-li se Vám, že řádek končí divně uprostřed, je to proto, že tam někdo vložil konec odstavce. Ten ručně odstraňte a řádek se pak automaticky zarovná sám.
- Internet se postaven na hypertextu. To znamená, že klíčová slova můžete vysvětlit hlubokým odkazem na jiný text, jako jsem zde udělal u hypertextu.
- Ač se to někomu nemusí líbit, i na Internetu platí autorské právo. To znamená, že není přípustné krást cizí texty. Je přípustné je jen v rozumné míře citovat.
- Na rozdíl od psaní kommentářů má Blogger velice sofistikovaný formulář pro psaní článků, včetně náhledu. Tak ho laskavě používejte.
18. srpna 2009
Američani byli varováni
Otiskuji odkaz na obdržený článek pod názvem: Americans were warned by a Socialist (= Norman Thomas).
I believe we have too many people in America that are blind and do not even know what socialism really is, just like Thomas said “... without knowing how it happened.”
"The Constitution is not an instrument for the government to restrain the people, it is an instrument for the people to restrain the government."
—Patrick Henry
Ještě nedávno bychom se vysmáli někomu, kdybychom takové řeči slyšeli. Ovšem nebýt Internetu, ani dnes bychom nevěděli, že se nad námi smráká.
Updated: Podstatně přepracoval – Guy Peters.
I believe we have too many people in America that are blind and do not even know what socialism really is, just like Thomas said “... without knowing how it happened.”
"The Constitution is not an instrument for the government to restrain the people, it is an instrument for the people to restrain the government."
—Patrick Henry
Ještě nedávno bychom se vysmáli někomu, kdybychom takové řeči slyšeli. Ovšem nebýt Internetu, ani dnes bychom nevěděli, že se nad námi smráká.
Updated: Podstatně přepracoval – Guy Peters.
16. srpna 2009
Fanatický sionista Jan Schneider
Ve svém minulém příspěvku jsem napsal své formální výhrady k názorům Jana Schneidera. Nyní je na čase okommentovat jeho názory obsahově. Je přitom fascinující, jak se potvrzuje, že neokonservativci jsou pouhou trockistickou sektou (tedy ultralevicí :-) s inspirací v nacistovi Carlu Schmittovi ("společnost také chce vymezit jisté hranice, kdy začne své občany aktivně bránit před těmi, kteří si na jejich konto (i na konto historie) chtějí posunout své hranice "svobody"").
Schneider napsal: "Svoboda je neoddělitelná od odpovědnosti, a jistě nejsem sám, kdo si ji vykládá ve smyslu neurážení druhých…" Svoboda je tedy pro něj poznaná nutnost v engelsovském smyslu slova a stejně jako všichni levičáci není schopen odlišit individuum od kolektivu. Zatímco svoboda skutečně končí u svobody jiného individua, kolektiv žádná práva nemá. Tam svoboda individua nekončí.
Jedním z největších výsledků osvícenství je, že povýšilo politiku nad morálku. Není divu. Nejstrašnějších sto let dějin (1550–1650) nebyly jen úděsné náboženské války, včetně tak ohavných massakrů, jako je bartolomějská noc (23./24. 8. 1572). Bylo to i sto let zabíjení čarodějnic.
K dokonalosti byl princip povýšení politiky nad morálku doveden v USA. Ačkoliv jsou Američané silně věřící, je to nejvíce sekulární stát na světě. Důvodem je, že ve sporu o státní církev by se navzájem pozabíjeli.
Ovšem moralisté všeho druhu se s tím nesmířili. Moralistickou reakcí byl nejen jakobínský terror, ale též nacism a kommunism.
Společné těmto moralistům je aggressivní universalism: vývoz revoluce/demokracie (definiční znak trockismu). Aby nebylo mýlky, já jsem také universalista, protože se domnívám, že západní hodnoty jsou superiorní ostatním. Avšak na rozdíl od neokonservativních trockistů je nehodlám nikomu nutit.
Společné pro neokonservativce je rovněž neutuchající sobectví. Aby neutrpěla kolektivní mythologie bývalých vězňů koncentračních táborů, zavřeme její bořitele. Ale Προμηθεύς bohům oheň nakonec ukradl. Dále jsou ovládáni morální panikou. Trpí kolektivní paranoiou: "A v případě, že se začnou kumulovat příznaky, které vedly k šoa, mám dokonce povinnost konat." Ve skutečnosti antisemitism již byl po vzoru Lenina prohlášen za těžký zločin.
Nový je zákaz blasfémie: "situace, kdy se bude v přítomnosti přeživších šoa diskutovat o tom, zdali byly plynové komory, či nikoliv. Taková situace však vyžaduje, aby diskutující byli nejen "prosti morálky", ale aby jejich sociální inteligence byla pod bodem mrazu". Rouhač je prohlášen za netvora a vyobcován ze společnosti slušných lidí. Ale o tom jsme debatovali mnohokrát.
Jak známo, k semitským tradicím patří zákaz zobrazovat Boha a člověka, vyslovovat tabuisovaná slova, jako je Bůh či sprostá slova. Nově do toho okruhu patří i samo slovo semitský. Je to zcela logické. Je to proto, že když zakážeme pojem, tak vyloučíme i předmět bádání, byť bychom hledali třeba jen positiva. Můžeme snadno totiž najít i negativa. Proto je hledání společných znaků Židů a Arabů krajně nevhodné.
Neokonservativci mají dvojí morálku. Pro oprávněnost kritiky neokonservativismu vyžadují konstruktivnost (tj. neodmítat fenomén jako celek) a vyváženost (tj. uvést i positivní stránky). Pro ně samotné tento tvrdý požadavek neplatí. Palestince je možno kritisovat bez toho, aniž by se uvedlo, co je k jejich zoufalému chování vede.
Konečně posledním znakem neokonservativismu je neschopnost sebereflexe. Schneider uvádí: "Civilizace je třeba snaha zkvalitnit život, nikoliv ovšem na úkor druhého. Je to uměřenost, nikoliv agrese. Je to poznání, nikoliv arogance. Je to pokora, nikoliv urážení." Ano. Ale to vše neokonservativism silně postrádá, jak vidíme v postavení nebohých Palestinců v rukách ruských kolonistů.
Schneider píše, že je "otázka, zda by svět byl k žití, kdyby se takto chovali všichni." To je vskutku ústřední otázka. Kdyby zvítězili nepřátelé svobody a nepřátelé lidských práv jako je Schneider, svět by k žití nebyl. Mohli bychom jen vegetovat jako za vlády Trockého.
Update: Schneider se od neokonservativismu distancoval.
Schneider napsal: "Svoboda je neoddělitelná od odpovědnosti, a jistě nejsem sám, kdo si ji vykládá ve smyslu neurážení druhých…" Svoboda je tedy pro něj poznaná nutnost v engelsovském smyslu slova a stejně jako všichni levičáci není schopen odlišit individuum od kolektivu. Zatímco svoboda skutečně končí u svobody jiného individua, kolektiv žádná práva nemá. Tam svoboda individua nekončí.
Jedním z největších výsledků osvícenství je, že povýšilo politiku nad morálku. Není divu. Nejstrašnějších sto let dějin (1550–1650) nebyly jen úděsné náboženské války, včetně tak ohavných massakrů, jako je bartolomějská noc (23./24. 8. 1572). Bylo to i sto let zabíjení čarodějnic.
K dokonalosti byl princip povýšení politiky nad morálku doveden v USA. Ačkoliv jsou Američané silně věřící, je to nejvíce sekulární stát na světě. Důvodem je, že ve sporu o státní církev by se navzájem pozabíjeli.
Ovšem moralisté všeho druhu se s tím nesmířili. Moralistickou reakcí byl nejen jakobínský terror, ale též nacism a kommunism.
"Je sporné, jaký význam v celém processu sehrály totalitní režimy 20. století. Ve své úvodní fasi (těsně po revoluci) právo odhodily jako nepotřebný balast a morálku (svérázně chápanou, např. jako "revoluční právní vědomí") povýšily nad právo. To vedlo tak enormnímu porušování lidských práv, že to bylo neúnosné i pro diktaturu, s omezenou zpětnou vazbou. Ve fasi konsolidace ("normalisace") régimu proto dochází k opačnému extrému, hypertrofii a nadvládě psaného práva nad mravností. Totalitní stát se navenek tváří jako právní, v němž se úzkostlivě dbá na dodržování zákonnosti, ve skutečnosti je však prosazována vůle diktátora (i kollektivního – oligarchie) pseudoprávními prostředky bez korrektivu v přirozeném právu. Tradice je odhozena jako stará veteš bránící a brzdící pokrok. Tím došlo ve jménu objektivisace k definitivnímu odosobnění práva: úředník nebo soudce je tu chápan jako stroj na aplikaci právní normy, jeho rozhodovací prostor je positivním právem silně omezen a nesmí být ovlivněn ani subjektivním pocitem, že rozhoduje nespravedlivě a v rozporu s dobrými mravy."
Společné těmto moralistům je aggressivní universalism: vývoz revoluce/demokracie (definiční znak trockismu). Aby nebylo mýlky, já jsem také universalista, protože se domnívám, že západní hodnoty jsou superiorní ostatním. Avšak na rozdíl od neokonservativních trockistů je nehodlám nikomu nutit.
Společné pro neokonservativce je rovněž neutuchající sobectví. Aby neutrpěla kolektivní mythologie bývalých vězňů koncentračních táborů, zavřeme její bořitele. Ale Προμηθεύς bohům oheň nakonec ukradl. Dále jsou ovládáni morální panikou. Trpí kolektivní paranoiou: "A v případě, že se začnou kumulovat příznaky, které vedly k šoa, mám dokonce povinnost konat." Ve skutečnosti antisemitism již byl po vzoru Lenina prohlášen za těžký zločin.
Nový je zákaz blasfémie: "situace, kdy se bude v přítomnosti přeživších šoa diskutovat o tom, zdali byly plynové komory, či nikoliv. Taková situace však vyžaduje, aby diskutující byli nejen "prosti morálky", ale aby jejich sociální inteligence byla pod bodem mrazu". Rouhač je prohlášen za netvora a vyobcován ze společnosti slušných lidí. Ale o tom jsme debatovali mnohokrát.
Jak známo, k semitským tradicím patří zákaz zobrazovat Boha a člověka, vyslovovat tabuisovaná slova, jako je Bůh či sprostá slova. Nově do toho okruhu patří i samo slovo semitský. Je to zcela logické. Je to proto, že když zakážeme pojem, tak vyloučíme i předmět bádání, byť bychom hledali třeba jen positiva. Můžeme snadno totiž najít i negativa. Proto je hledání společných znaků Židů a Arabů krajně nevhodné.
Neokonservativci mají dvojí morálku. Pro oprávněnost kritiky neokonservativismu vyžadují konstruktivnost (tj. neodmítat fenomén jako celek) a vyváženost (tj. uvést i positivní stránky). Pro ně samotné tento tvrdý požadavek neplatí. Palestince je možno kritisovat bez toho, aniž by se uvedlo, co je k jejich zoufalému chování vede.
Konečně posledním znakem neokonservativismu je neschopnost sebereflexe. Schneider uvádí: "Civilizace je třeba snaha zkvalitnit život, nikoliv ovšem na úkor druhého. Je to uměřenost, nikoliv agrese. Je to poznání, nikoliv arogance. Je to pokora, nikoliv urážení." Ano. Ale to vše neokonservativism silně postrádá, jak vidíme v postavení nebohých Palestinců v rukách ruských kolonistů.
Schneider píše, že je "otázka, zda by svět byl k žití, kdyby se takto chovali všichni." To je vskutku ústřední otázka. Kdyby zvítězili nepřátelé svobody a nepřátelé lidských práv jako je Schneider, svět by k žití nebyl. Mohli bychom jen vegetovat jako za vlády Trockého.
Update: Schneider se od neokonservativismu distancoval.
O Zvacím dopise na Britských listech
Výstižně charakterisoval tzv. "Zvací dopis" a jeho autory Jan Prokeš. Článek poukazuje na jejich nepochopení současné situace, jejich zcela otevřenou nedůvěru vůči EU, jehož jsme se stali členem a v neposlední řadě i chladné reakce z USA („V zásadě nás žádají, abychom na jejich obranu riskovali třetí světovou válku.“, Economist) . Tresť celého článku shrnuje následující výrok:
"Nemůže být výmluvnějšího svědectví o selhání tehdejších vůdců a „ideologů“ sametové revoluce než jsou jejich dnešní zahraničně- politické postoje. Z bojovníků za svobodu, demokracii, lidská práva, z vězňů svědomí a morálních autorit národa se stali vášniví obhájci imperiálních zájmů, jednostranných vojenských řešení konfliktů a tudíž vědomí či nevědomí protagonisté zájmů vojensko-průmyslového komplexu."Amen.
Puritáni z Práva
Po puritánech z Mladé fronty přišli na řadu puritáni z Práva. To, že slovník vedoucího policisty je omezen na slova typu "píča" či "kurva" je sice smutné, ale to je spíše osobní visitka toho primitiva. Mnohem horší je jeho bezúčelné řvaní, kterým si chce marně vynutit autoritu. Na to se měli novináři zaměřit, ale je více fascinují vulgarity. Svůj k svému.
Update: O celé affaiře napsal i Nautilus. Není překvapivé, že ve zcela opačném duchu.
Update: O celé affaiře napsal i Nautilus. Není překvapivé, že ve zcela opačném duchu.
15. srpna 2009
Šest milionů párů ponožek
"To má prostě taky co dělat s penězi! Celý stát se stal státem zlodějů a lupičů! Peníze! Ale pamatujte: to nebylo tak jednoduché. Oni věděli, co dělají. Koneckonců máme co dělat s šesti miliony obětí. Einsatzkommandos své oběti donutili se svléct před tím než je zabili, aby získali jejich šaty nepoškozené. Tedy, šest milionů párů ponožek a bot a brýlí a [?] a hodinek. Šest milionů... Co chtěli?" oznamuje dramatickým hlasem Elie Wiesel na otevření Konference o holokaustu na Žofíně (cca na 42:28)
S ohledem na skutečné oběti holokaustu nedávám pod tento post label "Humor"...
S ohledem na skutečné oběti holokaustu nedávám pod tento post label "Humor"...
Kdo chce kam, pomozme mu tam
V zajímavé debatě na Délském potápěči se zničeho nic vynořil fanatický neokonservativec sionista Schneider a začal nesmírně ad personam útočit na přítomné paleokonservativce, Vodníka, Alkibiada a Caru al Sol. Jeho hlavní argument byl vypůjčený od Čulíka: Pseudonym není člověk, s takovým zbabělcem není možno diskutovat. Co na tom, že největší český básník, Václav Jebavý, psal pod pseudonymem. Co na tom, že pod pseudonymem psal i Vladimír Vašek či Vítězslav Nezval. Zřejmě ani Tomáš Masaryk či Vladimir Uljanov nejsou argumentem.
Laciná kritika pseudonymů zapomíná na to, že není příjmení jako příjmení. Zatímco německých Krejčích je v ČR 1610, nositelů mého příjmení jen 91, Alkibiadova dokonce jen 18. Všichni, kterých je v ČR více 100, nemají morální právo žádat po nás, abychom psali pod svým pravým jménem, protože to má na nás odlišný dopad než na ně. Je to diskriminace: zacházení s různým stejně.
Zatímco poloanonymního Schneidera jsem před tím neznal, slavného frankistu z iDNES ano. A je mi při tom zcela lhostejné, že nevím, jak se jmenuje doopravdy. Nicméně pan Jan Schneider chtěl, abychom ho poznali, a proto se pochlubil, že podepsal Chartu 77, což mu zřejmě mělo dát morální vysvědčení pro nynější nehoráznosti. K tomu dodávám: I když je příčinou statečnosti adolescentní nerozvážnost, nic to na odvaze neubírá. Nicméně statečnost není morální per se. Avraham Tehomi byl statečný, stejně jako Ze'ev Eckstein nebo Jigal Amir. Přesto to byli sprostí vrazi. Aby statečnost byla morální, musí mít spravedlivý cíl.
Nyní tedy již víme, že Schneider je bývalý agent BIS a policista. A co dál?
Updated.
Laciná kritika pseudonymů zapomíná na to, že není příjmení jako příjmení. Zatímco německých Krejčích je v ČR 1610, nositelů mého příjmení jen 91, Alkibiadova dokonce jen 18. Všichni, kterých je v ČR více 100, nemají morální právo žádat po nás, abychom psali pod svým pravým jménem, protože to má na nás odlišný dopad než na ně. Je to diskriminace: zacházení s různým stejně.
Zatímco poloanonymního Schneidera jsem před tím neznal, slavného frankistu z iDNES ano. A je mi při tom zcela lhostejné, že nevím, jak se jmenuje doopravdy. Nicméně pan Jan Schneider chtěl, abychom ho poznali, a proto se pochlubil, že podepsal Chartu 77, což mu zřejmě mělo dát morální vysvědčení pro nynější nehoráznosti. K tomu dodávám: I když je příčinou statečnosti adolescentní nerozvážnost, nic to na odvaze neubírá. Nicméně statečnost není morální per se. Avraham Tehomi byl statečný, stejně jako Ze'ev Eckstein nebo Jigal Amir. Přesto to byli sprostí vrazi. Aby statečnost byla morální, musí mít spravedlivý cíl.
Nyní tedy již víme, že Schneider je bývalý agent BIS a policista. A co dál?
Updated.
K-strategie politické korrektnosti
Je dnes velice modní strefovat se do katholíků. Katholíci proti tomu nemohou nic dělat, neboť religionistika je rozvinutá věda, která už nikoho nepohoršuje. Má-li však takový posměváček skutečně koule, měl by své zraky obrátit jinam, kde za nesprávné názory skutečně hrozí intelektuální poprava.
Může začít třeba u všeobecně oblíbené postavy a analysovat, do jaké míry je přirovnání sociální demokracie k nacistům naplněním K-strategie. Před tím by si však měl nastudovat odbornou literaturu: I, II a III.
Updated.
Může začít třeba u všeobecně oblíbené postavy a analysovat, do jaké míry je přirovnání sociální demokracie k nacistům naplněním K-strategie. Před tím by si však měl nastudovat odbornou literaturu: I, II a III.
Updated.
Každý to jednou pochopí
Filip napsal zajímavou úvahu o fenoménu, kterému velice nepřesně říká veřejné blogy, nicméně přesnější označení to nemá. Já bych jim říkal novinové blogy. V československém prostoru bylo na počátku SME, slovenská Mladá fronta. Ta prakticky beze změny přejala její engine a už to jelo. V ČR jí může konkurovat jen Respekt a Aktuálně, nicméně na ten druhý lze psát jen na pozvání. Jinak ale vlastní blogy mají prakticky každé noviny či časopis: Právo, Lidové noviny, Hospodářské noviny (stejný princip jako Aktuálně), Týden a další.
Psát na novinový blog znamená vyměnit něco za něco: 10x větší čtenost za povinné pravé jméno a podobenku (ÚOOÚ na to dokonce řešil stížnost), zákaz sprostých slov jako je píča, čurák, mrdat apod., neustálý dozor censora (pro šťouraly: v přeneseném smyslu slova, censura ve vlastním slova smyslu v českých zemích neexistuje od roku 1848) vznešeně označovaného jako administrátor a nemožnost spravovat diskusse (přesněji řečeno: mazat idioty). Přidruženým fenoménem je posedlost "karmou" a titulkou. Na rozdíl od Filipa bych však SEO novinových blogů nepřeceňoval. Blogy mají nahodnocené umístění ve vyhledávačích obecně a porazit iDNES není nic obtížného.
Proto bych na novinový blog nikdy nepsal (leda snad na pozvání). To, že to nestojí za to, mi bylo jasné vždycky, ačkoliv nepatřím k první generaci českých bloggerů z října 2002 jako Filip Rožánek, Pixy, Lukáš Oborský a další. Lucerna wikipedie, která existuje od srpna 2005, tedy právě 4 roky, má čtenost 200–300 čtenářů denně, což není tak málo a pro uspokojení ega to stačí.
Blogger není špatný blogovací systém. Subjektivně mi přijde lepší než WordPress, kde je odporné vyskakovací okno u odkazů. Z českých systémů jasně vede eBlog; jak někdo může používat příšernost Bloguje, nikdy nepochopím.
Psát na novinový blog znamená vyměnit něco za něco: 10x větší čtenost za povinné pravé jméno a podobenku (ÚOOÚ na to dokonce řešil stížnost), zákaz sprostých slov jako je píča, čurák, mrdat apod., neustálý dozor censora (pro šťouraly: v přeneseném smyslu slova, censura ve vlastním slova smyslu v českých zemích neexistuje od roku 1848) vznešeně označovaného jako administrátor a nemožnost spravovat diskusse (přesněji řečeno: mazat idioty). Přidruženým fenoménem je posedlost "karmou" a titulkou. Na rozdíl od Filipa bych však SEO novinových blogů nepřeceňoval. Blogy mají nahodnocené umístění ve vyhledávačích obecně a porazit iDNES není nic obtížného.
Proto bych na novinový blog nikdy nepsal (leda snad na pozvání). To, že to nestojí za to, mi bylo jasné vždycky, ačkoliv nepatřím k první generaci českých bloggerů z října 2002 jako Filip Rožánek, Pixy, Lukáš Oborský a další. Lucerna wikipedie, která existuje od srpna 2005, tedy právě 4 roky, má čtenost 200–300 čtenářů denně, což není tak málo a pro uspokojení ega to stačí.
Blogger není špatný blogovací systém. Subjektivně mi přijde lepší než WordPress, kde je odporné vyskakovací okno u odkazů. Z českých systémů jasně vede eBlog; jak někdo může používat příšernost Bloguje, nikdy nepochopím.
10. srpna 2009
Puritáni v Mladé frontě
Člověk někdy opravdu žasne, jak nečekaných výkonů jsou naši novináři schopni. Jeden z nich právě vychodil nedělní školu, když tu narazil na stránky poslankyně ČSSD, Ladislavy Zelenkové. Byl ze sprostých vtipů v takovém shocku, že sedl a napsal o tom celý článek. Poslankyně na něj reagovala.
Nejsprostější vtip zřejmě smazala. Protože jsou mi mladofrontovní krasoduchové u prdele, přináším ho v plném znění, bez pokryteckého tečkování:
Nejsprostější vtip zřejmě smazala. Protože jsou mi mladofrontovní krasoduchové u prdele, přináším ho v plném znění, bez pokryteckého tečkování:
Pepíček letí ve škole po chodbě a jen tak tak že nesrazí pana ředitele. Ten ho chytí za límec a dává mu lekci: "Teď se pěkně vrátíš, v klidu půjdeš okolo mě a pozdravíš mě tak, jak to dělá tvůj tatínek, když se potká se svými známými!" Pepíček se o několik kroků vrátí, nacpe si ruce do kapes, dojde k řediteli, praští ho po zádech, až mu spadnou brejle a na celou školu řve: "Nazdar ty starej čuráku, sto let jsem tvojí plešatou hlavu neviděl, tos eště nechcíp, kurevníku jeden?"
9. srpna 2009
I Kill People
Slavný Jon Lajoie nejprve jako hip hopper MC Vagina s nezapomenutelným veršem:
Guns don't kill people
I kill people, with guns
Poté v parodii U2.
Guns don't kill people
I kill people, with guns
Poté v parodii U2.
8. srpna 2009
Dva lidé, kteří poslali Marxe do starého železa
Zatímco Lombrosovi, Becherovi či Spurzheimovi dnes nikdo nevěří, Marx z neznámých důvodů dodnes požívá autority. Přitom jeho theorie není ničím než mixem Ricardovy pracovní theorie hodnoty a Malthusovy theorie populace, podle níž populace roste geometrickou řadou, zatímco zdroje jen arimetickou.
Pracovní theorii hodnoty vyvrátil v roce 1871 Carl Menger theorií mezního užitku. Malthusův katastrofism vyvrátil v roce 1942 Joseph Schumpeter theorií kreativní destrukce. Není bez zajímavosti, že názory Němce Marxe poslali do starého železa dva Rakušané.
Pracovní theorii hodnoty vyvrátil v roce 1871 Carl Menger theorií mezního užitku. Malthusův katastrofism vyvrátil v roce 1942 Joseph Schumpeter theorií kreativní destrukce. Není bez zajímavosti, že názory Němce Marxe poslali do starého železa dva Rakušané.
Kanadská fiskální odpovědnost
V letech 1997–2007 měli v Kanadě přebytkové rozpočty. Tak odpovědné hospodářské politiky nebyla ODS ani ČSSD vinou populismu schopna ani době 5% růstu.
7. srpna 2009
Případ Karel Gott
Smrdutý močál investigativní journalistiky opět vydal další plody. Loni to byl Milan Kundera a jeho udání agenta OKAPI, letos je to Karel Gott a jeho dopis Husákovi. Zatímco Kunderova affaira představuje vážné morální dilemma, Gottova affaira je jen trapná.
Pozoruhodné je, jak se v obou affairách objevil deus ex machina. V Kunderově případě to byl Zdeněk Pešat, v Gottově Oldřich Bukovský. V obou případech je jasné, že jejich výpověď je lehce absurdní, zároveň však ne zcela nepravděpodobná. Takže dobrá věc se podařila: Oba umělci byli před národem očištěni.
Nám, realistům, nezbývá než se podívat na střízlivou analysu z pera Bohumila Doležala (hluboký odkaz bohužel neexistuje):
Pozoruhodné je, jak se v obou affairách objevil deus ex machina. V Kunderově případě to byl Zdeněk Pešat, v Gottově Oldřich Bukovský. V obou případech je jasné, že jejich výpověď je lehce absurdní, zároveň však ne zcela nepravděpodobná. Takže dobrá věc se podařila: Oba umělci byli před národem očištěni.
Nám, realistům, nezbývá než se podívat na střízlivou analysu z pera Bohumila Doležala (hluboký odkaz bohužel neexistuje):
"Husákův režim přecenil své síly: chtěl Gotta dostat do lajny podobným způsobem jako ostatní hvězdy tehdejší české pop music a nějak nezvážil jeho obrovskou popularitu v SRN. Gott naznačil, že pokud budou hodně blbnout, mohl by taky případně v SRN zůstat. Režimu by to bylo jednak nepříjemné a jednak by ztratil možnost tuhle nadějnou ovečku čas od času pořádně ostříhat a nasbírat si “devizy“. Gott nepochybně věděl, že jeho pozice není docela slabá. Na druhé straně byl i Gott zranitelným, jeho hodnota spočívala v tom pro západního (německého) diváka zvláštním kouzlu, že se pohyboval zároveň na terénu ruského impéria a svobodného světa. Kdyby tahle ambivalence zmizela a ze zpěváka se stal obyčejný emigrant, asi by ztratil něco na přitažlivosti. Navíc domácí obliba mu zajišťovala jistotu (přízeň publika přece jen cizího je vrtkavá a nejistá); navíc je nepochybně pravda, co dnes zpěvák tvrdí, že StB, jak bylo jejím zvykem, ho nestydatě vydírala prostřednictvím nátlaku na jeho rodiče. Tak se zrodil kompromis, jehož výrazem je mj. i dopis, o němž se teď mluví. Gott neemigruje a zachová jakousi pasivní loajalitu k režimu, stejnou jako ostatní české pop stars s několika velmi málo čestnými výjimkami (tj. ozve se jen v krajních případech, jako bylo odsouzení Charty77), a režim mu umožní prezentovat se bez problémů na německém „trhu“."
6. srpna 2009
Případ Krisztina Morvaiová
motto: "I am a decent politician and a mother of three children, yet you in the West keep on portraying me as a Nazi and a fascist."
Jak se to mohlo stát? Kariéra Morvaiové patřila k typicky liberálně levicovým. V roce 1989 byla mezi prvními maďarskými studenty, kteří dostali stipendium od britské vlády ke studiu v UK. Pak vyučovala v USA a pracovala pro Evropskou kommissi pro lidská práva.
Zvrat nastal, když se v roce 2003 stala za Maďarsko členkou CEDAW. V roce 2005 vydal CEDAW 3. periodickou zprávu o stavu ženských práv v Israeli. Morvaiová si nebrala servítky: "She also wondered about the statistics available to the Committee, according to which there were 254 Jewish female judges in Israel and only 5 Palestinian female judges … Was that because of security concerns? Would the Palestinian female judges blow up the courts, or was that a double standard? Or did the Government think that Palestinian women were not talented or “just not good enough”?"
Reakce Israele na sebe nenechala dlouho čekat: "Though Morvai called for constructive dialogue in her letter, Israel's deputy ambassador to the UN seems to have seen things differently. He wrote a letter to the chairperson of the committee, taking exception to the tone of the discussion and criticising the Hungarian delegate by name. (The committee chair rejected the complaint)."
Když v roce 2006 skončilo volební období Morvaiové, maďarská vláda nominovala kamarádku ministryně mládeže a rodiny, Kingy Gönczové, Andreu Petõovou z židovské nadace Esztertáska. Ta ale nebyla zvolena.
Jak oznámil německý ultralevicový časopis Jungle World, který je bizzarrně proamerický a proisraelský (nicméně, v Německu je možné všechno): "Krisztina Morvai, eine Kandidatin bei der bevorstehenden Europawahl, empfahl den »liberal-bolschewistischen Zionisten« 2008 in einer Rede, sich schon einmal zu überlegen, »wohin sie fliehen und wo sie sich verstecken«."
Tím to ale neskončilo. Před volbami do evropského parlamentu postovala na Internet příspěvek: "I would be glad if the so-called proud Hungarian Jews would go back to playing with their tiny little circumcised tail rather than vilifying me." V jiném překladu: "I would be greatly pleased if those who call themselves proud Hungarian Jews played in their leisure with their tiny circumcised dicks, instead of besmirching me. Your kind of people are used to seeing all of our kind of people stand to attention and adjust to you every time you fart. Would you kindly acknowledge this is now OVER. We have raised our head up high and we shall no longer tolerate your kind of terror. We shall take back our country." Přitom je všeobecně známé, že Morvaiová má židovského manžela.
Problém je, že ačkoliv máme k Maďarům blízko, jejich svět poznáváme přes západní media. Hnutí za lepší Maďarsko je tak pro nás málo pochopitelná strana, protože nacionalistický populism imituje Národní strana jen neobratně. Jobbik se od ní svým antikapitalistickým důrazem dost liší, i když protiromské je stejně.
Jak se to mohlo stát? Kariéra Morvaiové patřila k typicky liberálně levicovým. V roce 1989 byla mezi prvními maďarskými studenty, kteří dostali stipendium od britské vlády ke studiu v UK. Pak vyučovala v USA a pracovala pro Evropskou kommissi pro lidská práva.
Zvrat nastal, když se v roce 2003 stala za Maďarsko členkou CEDAW. V roce 2005 vydal CEDAW 3. periodickou zprávu o stavu ženských práv v Israeli. Morvaiová si nebrala servítky: "She also wondered about the statistics available to the Committee, according to which there were 254 Jewish female judges in Israel and only 5 Palestinian female judges … Was that because of security concerns? Would the Palestinian female judges blow up the courts, or was that a double standard? Or did the Government think that Palestinian women were not talented or “just not good enough”?"
Reakce Israele na sebe nenechala dlouho čekat: "Though Morvai called for constructive dialogue in her letter, Israel's deputy ambassador to the UN seems to have seen things differently. He wrote a letter to the chairperson of the committee, taking exception to the tone of the discussion and criticising the Hungarian delegate by name. (The committee chair rejected the complaint)."
Když v roce 2006 skončilo volební období Morvaiové, maďarská vláda nominovala kamarádku ministryně mládeže a rodiny, Kingy Gönczové, Andreu Petõovou z židovské nadace Esztertáska. Ta ale nebyla zvolena.
Jak oznámil německý ultralevicový časopis Jungle World, který je bizzarrně proamerický a proisraelský (nicméně, v Německu je možné všechno): "Krisztina Morvai, eine Kandidatin bei der bevorstehenden Europawahl, empfahl den »liberal-bolschewistischen Zionisten« 2008 in einer Rede, sich schon einmal zu überlegen, »wohin sie fliehen und wo sie sich verstecken«."
Tím to ale neskončilo. Před volbami do evropského parlamentu postovala na Internet příspěvek: "I would be glad if the so-called proud Hungarian Jews would go back to playing with their tiny little circumcised tail rather than vilifying me." V jiném překladu: "I would be greatly pleased if those who call themselves proud Hungarian Jews played in their leisure with their tiny circumcised dicks, instead of besmirching me. Your kind of people are used to seeing all of our kind of people stand to attention and adjust to you every time you fart. Would you kindly acknowledge this is now OVER. We have raised our head up high and we shall no longer tolerate your kind of terror. We shall take back our country." Přitom je všeobecně známé, že Morvaiová má židovského manžela.
Problém je, že ačkoliv máme k Maďarům blízko, jejich svět poznáváme přes západní media. Hnutí za lepší Maďarsko je tak pro nás málo pochopitelná strana, protože nacionalistický populism imituje Národní strana jen neobratně. Jobbik se od ní svým antikapitalistickým důrazem dost liší, i když protiromské je stejně.
3. srpna 2009
2. srpna 2009
Lutherán o katholictví
Martin Grombiřík: "katolicismus se svým legalistickým moralismem se trochu podobá výchovnému přístupu k dětem: protože nevidí souvislosti svých činů, je nutné je prozatím trestat za jednotlivé skutky, v raném dětství víceméně metodou podmíněného reflexu. Rozbil jsi okno? Dostaneš na zadnici a příště, až si vezmeš šutr do ruky, vzpomeneš si, že rákoska nebo řemen bolí. Proč je rozbití okna špatné neřešíš, to je problém, který řeší autorita, která má v ruce rákosku. Vlastně je to docela pohodlné - rodiče nám vykolíkují mantinely, které nás sice trochu omezují, ale zároveň nám vytvářejí určitý bezpečný svět, ve kterém nemusíme myslet na to, co se děje za jeho hranicemi. Římskokatolická církev, jak ji zná její běžný věřící, vpodstatě činí totéž. Nabídne ti alternativní, vnitřně konzistentní výklad světa ve kterém stačí jen poslouchat a nemusí se nic řešit. Pokud mám pocit bezpečného zapouzdření před zlým a nepřátelským světem venku, rád si klidně nechám předepisovat i to, které pozice při sexu jsou ještě všední hřích a které už jsou hřích smrtelný."
Šafr a Bělohradský: Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet
Pavel Šafr polemisoval s Václavem Bělohradským a ten mu odpověděl dne 1. 8. 2009 na titulní straně Práva (hluboký odkaz neexistuje, text si musíte najít sami na Newtonu). Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet. Celá polemika ukazuje bídu českého discoursu.
Nejprve k Šafrovi, který je ideálním ztělesněním primitivismu modrých fašistů. Nejlepší illustrací je to, jak překroutil Bělehradského výrok. Z: "Dvě třetiny současné demokracie například jsou odpověďmi na otázky, které nám položil Marx. Jsou to lepší odpovědi než ty, které navrhoval on sám, ale našli jsme je jen díky skandálním otázkám, které se díky jeho převratnému dílu nedaly obejít." vyrobil: "Naše demokracie prý ze dvou třetin stojí na myšlenkách Karla Marxe, který svým ohromujícím dílem změnil svět."
Když člověk polemisuje s primitivem, tak si připadá jako učitel, který nezbednému žáku vysvětluje naprosté základy. "Člověka obvykle nenapadne zdůrazňovat, že je antikomunista. Ve slušné společnosti se to předpokládá samo sebou." Ve skutečnosti slušný člověk nemusí být antikommunistou, protože jen málokdo chce být fanatikem cibulkovského či hučínovského typu. Kommunism lze odmítnout, ale není třeba na kritice kommunismu stavět celý svůj světový názor. Je známým faktem, že antikommunisté mají ke kommunistům blíže, než si myslí.
Modří fašisté údajně nechtějí zavírat lidi pro odlišný názor. A kdo tedy tady zavírá popírače holocaustu a pořadatele neonacistických koncertů? My, liberálové, snad?
Modří fašisté mají s kommunisty rovněž společné překrucování dějin dělnického hnutí. Co má Marx společného s Leninem? Asi tolik, co Jošua z Nazaretu s Jeanem Calvinem. Hlásal snad Marx diktaturu politbyra? Modří fašisté jsou mentální absolventi VUML, jen s opačnými znaménky. A prostá negace z patafysiky fysiku neudělá.
Přesto není Bělehradský o nic lepší. Je to sice bytostný intellektuál, takže vysoce vzdělaný, ale přesto znalosti zaprodává ve prospěch ideje, místo toho, aby idea sloužila jemu.
Vždy mne fascinovalo, jak levičáci všech barev se dokáží dokonale oprostit od jakékoliv morálky: "Komunismus je z tohoto hlediska a v tomto historickém měřítku jen jedním ze způsobů, jak rychle vybudovat průmyslový stát. Celkově o nic násilnější než jiné způsoby." Jak kdysi kdosi řekl: Kommunisty zajímá člověk toliko jako abstraktum, konkrétní lidé jsou jim na obtíž.
Ne, moderní svět neodpovídá na otázky Karla Marxe. Moderní svět si klade otázky úplně jiné, které chilliastu Karla Marxe nezajímaly. A chceme-li moderní svět pochopit, je třeba přestat bojovat dávno prohrané války.
Update: Fundovaná kritika od Bohumila Doležala.
Nejprve k Šafrovi, který je ideálním ztělesněním primitivismu modrých fašistů. Nejlepší illustrací je to, jak překroutil Bělehradského výrok. Z: "Dvě třetiny současné demokracie například jsou odpověďmi na otázky, které nám položil Marx. Jsou to lepší odpovědi než ty, které navrhoval on sám, ale našli jsme je jen díky skandálním otázkám, které se díky jeho převratnému dílu nedaly obejít." vyrobil: "Naše demokracie prý ze dvou třetin stojí na myšlenkách Karla Marxe, který svým ohromujícím dílem změnil svět."
Když člověk polemisuje s primitivem, tak si připadá jako učitel, který nezbednému žáku vysvětluje naprosté základy. "Člověka obvykle nenapadne zdůrazňovat, že je antikomunista. Ve slušné společnosti se to předpokládá samo sebou." Ve skutečnosti slušný člověk nemusí být antikommunistou, protože jen málokdo chce být fanatikem cibulkovského či hučínovského typu. Kommunism lze odmítnout, ale není třeba na kritice kommunismu stavět celý svůj světový názor. Je známým faktem, že antikommunisté mají ke kommunistům blíže, než si myslí.
Modří fašisté údajně nechtějí zavírat lidi pro odlišný názor. A kdo tedy tady zavírá popírače holocaustu a pořadatele neonacistických koncertů? My, liberálové, snad?
Modří fašisté mají s kommunisty rovněž společné překrucování dějin dělnického hnutí. Co má Marx společného s Leninem? Asi tolik, co Jošua z Nazaretu s Jeanem Calvinem. Hlásal snad Marx diktaturu politbyra? Modří fašisté jsou mentální absolventi VUML, jen s opačnými znaménky. A prostá negace z patafysiky fysiku neudělá.
Přesto není Bělehradský o nic lepší. Je to sice bytostný intellektuál, takže vysoce vzdělaný, ale přesto znalosti zaprodává ve prospěch ideje, místo toho, aby idea sloužila jemu.
Vždy mne fascinovalo, jak levičáci všech barev se dokáží dokonale oprostit od jakékoliv morálky: "Komunismus je z tohoto hlediska a v tomto historickém měřítku jen jedním ze způsobů, jak rychle vybudovat průmyslový stát. Celkově o nic násilnější než jiné způsoby." Jak kdysi kdosi řekl: Kommunisty zajímá člověk toliko jako abstraktum, konkrétní lidé jsou jim na obtíž.
Ne, moderní svět neodpovídá na otázky Karla Marxe. Moderní svět si klade otázky úplně jiné, které chilliastu Karla Marxe nezajímaly. A chceme-li moderní svět pochopit, je třeba přestat bojovat dávno prohrané války.
Update: Fundovaná kritika od Bohumila Doležala.
Stádní katholíci
Vždy mám výčitky, když házím do jednoho pytle lidi, kteří si to nezaslouží. V ČR je 10% katholická menšina, do níž patří mnoho úctyhodných lidí, kterých vážím: Tomáš Halík, Roman Joch, Michal Semín a další. I když jejich názory nesdílím, jsou inspirativní, neboť o to v intellektuálním discoursu jde a to je cílem i Lucerny wikipedie.
Na druhé straně jsou katholíci, kterým pro nedostatek lepšího označení říkám stádní: cynik, jjs (Johan) či temptator (= pokušitel). Za hlavní katholickou ctnost považují poslušnost. Ačkoliv svým založením tendují spíše k tradionalistům, do debat mezi modernisty a tradicionalisty se nezapojují a vyčkávají, jak to za ně rozhodne vrchnost.
Uveďme si dva případy, které je dokonale illustrují. Cynik ve svém nactiutrhačném článku osočilsilně věřícího Miroslava Prýmka, že je "známý zastánce práva na potrat", ačkoliv ve skutečnosti je jen odpůrce silně manipulativních technik extrémistů z Hnutí Pro život ČR (pozor, na jejich stránce se automaticky spouští pomalý flash!), které "shazuje upřímnou snahu křesťanů snížit počet potratů - seriozní diskusi o dobru/zlu potratu snižuje tím, že používá psychické vydírání žen v nouzi, není schopno jim poskytnout účinnou pomoc, aby potrat podstoupit nemusely, a místo toho v nich systematicky vyvolává pocit viny.
Důkaz: A) místo zaužívaného termínu "LIDSKÉ embryo" používá záměrně slovo "člověk" ve snaze vyvolat podvědomé konotace, které máme u dospělého člověka. B) místo slova "zabránění zahnízdění vajíčka" používá slovo "vražda" se stejným učelem. C) tuhle falešnou dramatizaci situace a vyvolávání pocitů viny používá výhradně v případě potratů umělých: v případě ženy, která má poruchu zahnizďování vajíček, totiž odmítá říct, že této ženě zemře 12 dětí za rok a že žena smrti desítek a stovek lidí může předejít použitím bariérové antikoncepce. Místo toho prolife v tomto případě používá eufemismus "je fajn, že se žena snaží otěhotnět" D) porovnával bych množství peněz a energie, které hnutí Prolife vydá na traumatizaci žen v nouzi, s množstvím peněz a energie, které vydalo na zřizování domů anonymních porodů, babyboxů apod."
Je zajímavé, že jako volnomyšlenkář (nepřesně: atheista) se s Miroslavem Prýmkem shoduji, že potrat plodu je zlo, byť bych se s ním asi neshodl na potratu zárodku, které podle mého názoru zlo není.
Druhým případem je, že jjs osočil Radima Uzla z logického rozporu ve vědecké definici počátku těhotenství. Věda totiž definuje začátek těhotenství (koncepci, početí) jako nidaci (uhnízdnění blastocysty), zatímco tmáři jako fertilisaci (oplodnění, splynutí vajíčka a spermie). Jjs pojem nidace zúžil na uhnízdnění do dělohy, takže mu vychází, že mimoděložní těhotenství není těhotenství. To je ale sofistika, protože byť nidace je standardně do dělohy, není žádného důvodu život ohrožující nidaci do vejcovodu nepovažovat rovněž za nidaci.
Absurditu pro-life přístupu lze ukázat na kojení. Kojící matka má sice ovulaci, ale její oplodněné vajíčko nezahnízdí. Kojení má tedy potratové účinky.
Sofistika je stádním katholíkům společná. Zvolí si dogmata, kterým slepě věří (na základě stejných principů jako si jiní vyberou, zda budou fandit Spartě nebo Slavii) a ty potom "dokazují" pomocí verbálních triků.
Updated.
Na druhé straně jsou katholíci, kterým pro nedostatek lepšího označení říkám stádní: cynik, jjs (Johan) či temptator (= pokušitel). Za hlavní katholickou ctnost považují poslušnost. Ačkoliv svým založením tendují spíše k tradionalistům, do debat mezi modernisty a tradicionalisty se nezapojují a vyčkávají, jak to za ně rozhodne vrchnost.
Uveďme si dva případy, které je dokonale illustrují. Cynik ve svém nactiutrhačném článku osočil
Důkaz: A) místo zaužívaného termínu "LIDSKÉ embryo" používá záměrně slovo "člověk" ve snaze vyvolat podvědomé konotace, které máme u dospělého člověka. B) místo slova "zabránění zahnízdění vajíčka" používá slovo "vražda" se stejným učelem. C) tuhle falešnou dramatizaci situace a vyvolávání pocitů viny používá výhradně v případě potratů umělých: v případě ženy, která má poruchu zahnizďování vajíček, totiž odmítá říct, že této ženě zemře 12 dětí za rok a že žena smrti desítek a stovek lidí může předejít použitím bariérové antikoncepce. Místo toho prolife v tomto případě používá eufemismus "je fajn, že se žena snaží otěhotnět" D) porovnával bych množství peněz a energie, které hnutí Prolife vydá na traumatizaci žen v nouzi, s množstvím peněz a energie, které vydalo na zřizování domů anonymních porodů, babyboxů apod."
Je zajímavé, že jako volnomyšlenkář (nepřesně: atheista) se s Miroslavem Prýmkem shoduji, že potrat plodu je zlo, byť bych se s ním asi neshodl na potratu zárodku, které podle mého názoru zlo není.
Druhým případem je, že jjs osočil Radima Uzla z logického rozporu ve vědecké definici počátku těhotenství. Věda totiž definuje začátek těhotenství (koncepci, početí) jako nidaci (uhnízdnění blastocysty), zatímco tmáři jako fertilisaci (oplodnění, splynutí vajíčka a spermie). Jjs pojem nidace zúžil na uhnízdnění do dělohy, takže mu vychází, že mimoděložní těhotenství není těhotenství. To je ale sofistika, protože byť nidace je standardně do dělohy, není žádného důvodu život ohrožující nidaci do vejcovodu nepovažovat rovněž za nidaci.
Absurditu pro-life přístupu lze ukázat na kojení. Kojící matka má sice ovulaci, ale její oplodněné vajíčko nezahnízdí. Kojení má tedy potratové účinky.
Sofistika je stádním katholíkům společná. Zvolí si dogmata, kterým slepě věří (na základě stejných principů jako si jiní vyberou, zda budou fandit Spartě nebo Slavii) a ty potom "dokazují" pomocí verbálních triků.
Updated.
1. srpna 2009
Katholické hraní si se slovíčky
Katholíci jsou mistři v hraní si slovíčky. Koneckonců, když někdo věří ve sv. Trojici a přitom s vážnou tváří tvrdí, že je monotheista, tak už to trochu sofistiky vyžaduje.
Z nějakého neznámého důvodu katholíci tvrdí, že individualita vzniká splynutím vajíčka a spermie, čímž zároveň do těla vstupuje duše. To je pochopitelně nesmysl, protože individualitu zárodek (embryo) nemá, tu má až plod (fœtus), kdy vlivem prostředí začne produkovat jinak stejná DNA (u jednovaječných dvojčat) poněkud odlišné výsledky.
To však pro katholíky není žádná překážka. Jednoduše si vymyslí, že zárodek, který se rozdělí na jednovaječná dvojčata, měl od počátku duše 2, a to virtuální. S takovým přístupem je možno tvrdit naprosto cokoliv a ještě se hádat o to, kolik mají andělé křídel. Příroda takové "učence" naprosto nezajímá. Proč taky? Jejich uzavřené memetické schema ji nepotřebuje, neboť si vystačí samo. Jak však připomínají v diskussi k článku, katholický blábol si neporadí se siamskými dvojčaty a zejména s chimérismem, což je jedinec vzniklý ze dvou zygot.
Z nějakého neznámého důvodu katholíci tvrdí, že individualita vzniká splynutím vajíčka a spermie, čímž zároveň do těla vstupuje duše. To je pochopitelně nesmysl, protože individualitu zárodek (embryo) nemá, tu má až plod (fœtus), kdy vlivem prostředí začne produkovat jinak stejná DNA (u jednovaječných dvojčat) poněkud odlišné výsledky.
To však pro katholíky není žádná překážka. Jednoduše si vymyslí, že zárodek, který se rozdělí na jednovaječná dvojčata, měl od počátku duše 2, a to virtuální. S takovým přístupem je možno tvrdit naprosto cokoliv a ještě se hádat o to, kolik mají andělé křídel. Příroda takové "učence" naprosto nezajímá. Proč taky? Jejich uzavřené memetické schema ji nepotřebuje, neboť si vystačí samo. Jak však připomínají v diskussi k článku, katholický blábol si neporadí se siamskými dvojčaty a zejména s chimérismem, což je jedinec vzniklý ze dvou zygot.
Váhové kohorty českých žen
Protože u článku Falešná dichotomie vznikla polemika o terminologii, pokusím se Vám nabídnout své vlastní pojetí. Úvodem je nutno vytknout 2 věci před závorku:
Někteří lidé trpí fobií z jakékoliv generalisace. V zájmu zachování svého vlastního zdraví by tento článek neměli číst. Sice nechápu, jak mohou v reálné společnosti fungovat, neboť ta je generalisací plná, např. Čech, dítě, kov apod., ale nešť. Např. adjektivum veselý. Všichni víme, že veselost může být nejrůznějšího druhu, od upřímné po krutou, od nezadržitelné po jemnou apod. Přesto nám všem stačí jeden obecný přívlastek.
Druhá kategorie lidí, kteří s tímto článkem budou mít problém, jsou realisté (antinominalisté), kteří se domnívají, že každá kategorisace má být jen od Boha, a budou proto kritisovat mou smělost. Nuže, já jako nominalista se domnívám, že pojmy jsou lidský konstrukt, který můžeme vytvářet libovolně, pokud tím sdělíme nějakou užitečnou informaci. Není přitom vyloučeno, že jiný pokus o vymezení by byl zdařilejší. Ale žijeme tady a teď.
Nyní již k věci. Nebudu používat BMI, i když je přesnější, není tak intuitivní, nýbrž klasický převod: výška v cm – 100 = optimální váha v kg.
Někteří lidé trpí fobií z jakékoliv generalisace. V zájmu zachování svého vlastního zdraví by tento článek neměli číst. Sice nechápu, jak mohou v reálné společnosti fungovat, neboť ta je generalisací plná, např. Čech, dítě, kov apod., ale nešť. Např. adjektivum veselý. Všichni víme, že veselost může být nejrůznějšího druhu, od upřímné po krutou, od nezadržitelné po jemnou apod. Přesto nám všem stačí jeden obecný přívlastek.
Druhá kategorie lidí, kteří s tímto článkem budou mít problém, jsou realisté (antinominalisté), kteří se domnívají, že každá kategorisace má být jen od Boha, a budou proto kritisovat mou smělost. Nuže, já jako nominalista se domnívám, že pojmy jsou lidský konstrukt, který můžeme vytvářet libovolně, pokud tím sdělíme nějakou užitečnou informaci. Není přitom vyloučeno, že jiný pokus o vymezení by byl zdařilejší. Ale žijeme tady a teď.
Nyní již k věci. Nebudu používat BMI, i když je přesnější, není tak intuitivní, nýbrž klasický převod: výška v cm – 100 = optimální váha v kg.
- vychrtlé ženy (výška – 100 – 20) ~ anorektičky
- hubené ženy (výška – 100 – 10) ~ bulimičky
- štíhlé ženy (výška – 100)
- baculaté ženy (výška – 100 + 10)
- plnoštíhlé ženy (výška – 100 + 20)
Konec chudých právnických osob?
ČR je, jak známo, státem, kde i právnické osoby (tedy fikce) mohou být chudé a kde se mrhá veřejnými prostředky na takové chudé právnické osoby.
Tomuto neuvěřitelnému plýtvání veřejnými prostředky se rozhodl postavit nejvyšší správní soud. V rozsudku ve věci OSMPB v. ministerstvo financí spolek od soudního poplatku neosvobodil, ačkoliv OSMPB mělo na účtě pouhých 496 Kč: "Pokud však stěžovatel hodlá být aktivní, pak lze také důvodně očekávat, že si materiální prostředky pro prosazování svých cílů dostatečně zajistí. Dle názoru Nejvyššího správního soudu nemůže být žádost o osvobození od soudních poplatků důvodná výlučně proto, že stěžovatel jako sdružení vyvíjející činnost k dosažení svého cíle nemá pro takovou činnost žádné materiální prostředky a nevyvíjí žádnou činnost k jejich zajištění."
Tomuto neuvěřitelnému plýtvání veřejnými prostředky se rozhodl postavit nejvyšší správní soud. V rozsudku ve věci OSMPB v. ministerstvo financí spolek od soudního poplatku neosvobodil, ačkoliv OSMPB mělo na účtě pouhých 496 Kč: "Pokud však stěžovatel hodlá být aktivní, pak lze také důvodně očekávat, že si materiální prostředky pro prosazování svých cílů dostatečně zajistí. Dle názoru Nejvyššího správního soudu nemůže být žádost o osvobození od soudních poplatků důvodná výlučně proto, že stěžovatel jako sdružení vyvíjející činnost k dosažení svého cíle nemá pro takovou činnost žádné materiální prostředky a nevyvíjí žádnou činnost k jejich zajištění."
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)