—Sigismund Schlomo Freud
Různí fanatičtí sionisté se nám pokoušejí namluvit, že kdo nevyznává jejich zvrácený chauvinistický neokonservatism, je antisemita, ať již starý nebo nový. Tato ideologie však nemá se skutečností nic společného. Proto bych chtěl ukázat positivní opačný příklad Jana Fingerlanda, který informuje o některých málo známých faktech nebo je komplexně vysvětluje. Vybral jsem si 4 jeho texty.
1. Freudism a abrahámovská náboženství
Velkým přínosem freudismu je, že mnohem lépe než marxisté odkryl psychologické příčiny náboženství: "Podle Freuda jsou náboženství projevem neuróz, obav a nejistot dětství transformovaných do složitých náboženských systémů. Obraz Boha jako kárajícího a trestajícího otce je pak logicky reliktem našeho vztahu k vlastním otcům z dob naší závislosti, která vlastně nikdy nepřestává, pokud se od takové psychické závislosti neodpojíme a nedozrajeme v dospělého člověka. To byl názor, který z Freuda udělal personam non gratam v mnoha kruzích, zdaleka nejen židovských.
Freudovy názory na židovství i náboženství obecně byly s židovskou tradicí zcela neslučitelné a pro věřící židy nepřijatelné. Ale ještě mnohem nestravitelnější byly některé jeho komentáře na adresu křesťanství. Ideu narození z panny označil za dědictví řecko-římské mytologie (viz např. Herkules). V souladu se svým názorem na úlohu sexuality v psychickém vývoji jedince pak považoval víru v Pannu Marii za projev infantilního odporu k představě, že matka patřila dříve někomu jinému než vlastnímu dítěti. Tím byl podle Freuda do evropské kultury vnesen odpor k ženskosti jako takové, a také podvědomý pocit viny za jakoukoli ženskou sensualitu. Pavlův mýtus o Ježíšovi pak interpretoval jako výraz mužské sexuální frustrace."
"Freud své čtenáře šokoval, když podrobně dokazoval, že Mojžíš byl vlastně egyptský šlechtic, který byl vyznavačem potíraného Achnatonova kultu Slunce. Egypťan Mojžíš se nakonec rozhodl ze země uprchnout v čele skupiny otroků, kterým předal své monoteistické poselství. Při tom jim také vtisknul mentalitu vyvoleného národa. Otroci, budoucí Židé, ale v poušti Mojžíše zabili, a od té doby trpí potlačenými pocity viny. Judaismus tedy není nic jiného než jakési vytříbené špatné svědomí kombinované s pocity výlučnosti."
O obřízce: "Podle Sigmunda Freuda může obřízka u svého nositele vyvolávat podvědomý strach z kastrace, a vnáší do jeho života pocit stálého ohrožení. Americký psycholog Ron Goldman hovoří o "pocitech zloby, hanby, lítosti, nedostatečnosti a zranění". Podle Imre Hermana si muži spojují s obřízkou pocit zženštění, znehodnocení. Také u nežida vyvolává podle Hermana neobřezanost pocity nedostatečnosti, je mu totiž připomínkou, že s obřezaným Židem nepatří do stejné skupiny, a cítí, že i obřezaný si je toho vědom."
"David Gollagher, tvrdí, že obřezávání dětí vyvolává nenávist synů vůči matkám. Dospělí muži údajně svým matkám nemohou odpustit, že nezabránily jejich zmrzačení. Podle Gollaghera je právě tento pocit příčinou stále častějších sňatků židovských mužů s ženami mimo komunitu."
K tomu též jeden můj dávný článek.
Narodil se v rodině lvovských rabínů. Judaistický ritualism odmítal, a proto konvertoval k islámu. Pozoruhodné je, že jeho kniha Islám na křižovatce je biblí islamistů a Leopold Weiss je tak stejným praotcem Al Kajdy stejně jako Karl Marx je praotcem KSSS.
3. Geopolitika Středního východu
K situaci v Palestině je nutné přistupovat chladně analyticky: "V současné době celá řada arabských státníků si je moc dobře vědoma, že Hamas v současné době nereprezentuje pouze palestinské zájmy, ale reprezentuje zájmy Íránu. A ty jsou zcela v rozporu se zájmy některých jiných, velice důležitých arabských zemí, v první řadě Egypta, ale také některých dalších států, které tradičně byly zvyklé hrát velkou roli, třeba například Saúdské Arábie. A právě Saúdská Arábie, která je jako vlastně nejdůležitějším arabským, arabskou silou v Perském zálivu, právě ta arabská Saúdská Arábie má eminentní zájem na minimalizaci vlivu Íránu."
"Já se domnívám, že právě tento konkrétní konflikt znovu ukáže, že Evropská unie ten vliv mít nebude. Jedním z důvodů je mimo jiné to, že vlastně Evropská unie nemá jednoznačný, nebo jednotný náhled na celý ten konflikt. Uvnitř té sedmadvacítky bychom viděli poměrně velkou škálu různých názorů. Evropská unie se v zásadě shoduje na tom, že dlouhodobým řešením palestinského problému je vznik palestinského státu, shodne se na tom, že terorismus je špatný a shodne se na tom, že by se měla co nejdříve zastavit palba a mělo by být poskytnuto civilistům odejít do bezpečí. Měla by jim být poskytnuta humanitární pomoc a tak dále. Ale to je asi tak všechno, na čem se dohodnou."
Vzhledem k tomu, že tento text je přepisem mluveného slova, nejlépe ukazuje vývoj češtiny: Postupné prosazovaní členů: "ta atmosféra byla relativně klidná, zejména například ve srovnání s dobou před pěti lety, kdy ještě probíhala ta známá intifáda," zpravidelňování kondicionálu: "pokud bysme se vrátili dva a půl roku zpátky do souboje Izraele a Hizballáhu, tak bysme vlastně viděli velice podobný scénář" a analytický budoucí čas: "nebude vzniknut".
