Poznámka: Autorem první recense Smrti ve středu v Mladé frontě 10. 6. 2009, kterou to všechno začalo, je tamní specialista na affairy, Ondřej Šťastný. Dodatek.
Updated.
Takže tak. Zaprvé: nechápu přesně, proč se FS domnívá, že "si rád do LGBT hnutí vrtne nejspíš ze stejných důvodů" jako Matthew Parris a Andrew Sullivan, ačkoli nezná nejen jejich názory na tuto věc, nýbrž dokonce ani žádné jiné. Připadá mi to jako argumentační nedůslednost, budu-li velmi zdvořilý.
Zadruhé, zajdové se v Londýně nelovili na záchodcích poblíž Trafalgar Square, nýbrž na Clapham Common (jak by mohl dosvědčit Ron Davies, ministr ve vládě Johna Majora, jehož to stálo místo).
Zatřetí, ozbrojený anglický bobby by homosexuála chytal jen stěží. Od roku 1820 chodili britští policisté po ulicích neozbrojeni - až do roku 1999, kdy jim prima progresivní labouristická vláda (s de facto přiznaným homosexuálem Peterem Mandelsonem postupně ve třech důležitých funkcích) přikázal nosit pistole. Pro naši debatu jsou to detaily nepodstatné, ale pomáhají ilustrovat můj závěr, že totiž text FS nestaví na základech přespříliš pevných.
Na to se pokusil římský biskup Viktor ihned obce celé Asie spolu se sousedními obcemi jako bludaře vyloučit z církevního společenství. Svým dopisem prohlásil všechny tamní bratry jako zcela stojíjí mimo církevní jednotu. Všem biskupům se toto jednání nelíbilo. Vyzvali jej, aby myslil na jednotu, pokoj a lásku k bližnímu. Ještě nyní jsou jejich dopisy po ruce, kde dost ostře kárají Viktora. Mezi jinými jménem bratří poslal dopis i Ireneus, který předsedal obcím v Galii. V něm se sice vyslovuje pro to, aby tajemství zmrtvýchvstání Pána se slavilo v neděli, připomíná však Viktorovi, aby se mírnil, že by neměl všechny Boží církve vyloučit ze společenství jen proto, že zachovávají od otců zděděný zvyk.
"Rozdílnost v postu dokazuje jednotu víry".
Slyš také, co [sv. Ireneus] doslovně píše o překladu svatých Písem sedmdesáti překladatelů. "Bůh se tehdy stal člověkem a Pán sám nás vykoupil, když nám dal znamení panny. Ne však tak, jak někteří z těch, kteří se odhodlali přeložit Písmo, říkají: »Hle, dívka počne a porodí syna«. Tak to překládali židovští proselyté Theodotion z Efesu a Aquilas z Pontu. Je následují ebionité, když říkají, že Ježíše zplodil Josef".
"Managed well, migration can benefit everyone – not just the EU countries, but also the individuals who migrate and their countries of origin. If we are to reach the goal of becoming a dynamic and growing economy, we will have to be open to migration."Tím pochopitelně zanikne základní politická dělba na občany a cizince. V případě, že má každý migrant a azulant stejná práva jako občan, jakákoliv dělba na občany a ne-občany zaniká. Jediným, kdo bude nyní z nového "kosmopolitního ráje" jménem Evropská unie vyloučen, bude zahraniční turista - jelikož nepobude v EU dostatečně dlouho na to, aby mu EU nová občanská práva udělila. Současné občany se pochopitelně na souhlas s touto nejradikálnější změnou politického systému od dob zavedení všeobecného hlasovacího práva nikdo nezeptal.
The European Union must ensure fair treatment of third country nationals who reside legally on the territory of its Member States. A more vigorous integration policy should aim at granting them rights and obligations comparable to those of EU citizens.This should remain an objective of a common immigration policy and should be implemented as soon as possible, and no later than 2014. (s. 65)Update 1.12.:
Krize české justice a legislativy má své nejhlubší kořeny v odcizení práva od morálky. Tím, že v posledních padesáti letech totalitní režim zneužil právo k utiskování obyvatelstva, došlo k devastaci právního vědomí občanů. Komunisté prohlásili právo za nástroj k ovládání společnosti a také je tak praktikovali. Kromě toho součástí „vědeckého světového názoru“ byla víra v budoucí postupný zánik státu a práva. Vinou toho se české právnictví a právní teorie dostaly v druhé polovině minulého století do naprosté izolace od hlavního proudu právnického myšlení ve svobodné části světa.
Dobrá znalost a přijímání práva jsou v České republice většinou občanů podceňovány, ačkoli vyspělé právní a mravní vědomí je důležitější než psané právo a jeho vymáhání. Mimochodem: všimněte si, jak postupně probíhá vývoj převládajícího názoru na řešení problémů v této oblasti. Nejprve všichni zdůrazňovali, že chybí legislativa, po určité době se to změnilo ve volání po vymahatelnosti práva. Teprve nyní začínáme doceňovat význam psychologického rozměru práva, neboť nejpodstatnější složkou práva není ani legislativa, ani fungování justice, nýbrž to, aby lidé dobře znali pravidla chování a dobrovolně je dodržovali. Vysoká úroveň mravní a právní kultury, v níž jsou obě složky v souladu, je totiž nejdůležitějším zdrojem bohatství a prosperity spravedlivé společnosti.
Vysokoškolský zákon příliš posílil akademickou samosprávu, a tak dochází k „zabetonování“ stávajícího systému. Protože děkani jsou voleni akademickým senátem, zvoleni jsou zpravidla ti kandidáti, kteří zaručují jistotu a stabilitu nenarušovanou soutěžením a inovacemi. Akademické senáty prosazují hlavně vlastní zájmy a jistoty učitelů. Každá změna a reforma, například ve studijním plánu, totiž ohrožuje pracovní místa, například zrušením některých zastaralých a nadbytečných oborů. To logicky posiluje obranné reakce proti změnám. Síla setrvačnosti zavedených pořádků je nyní „zevnitř“, bez vnější podpory, nepřekonatelná.
Fakticky se tichou cestou ujalo vlády dálkové studium, které je eufemisticky označováno za distanční. Namísto metody interaktivního studia, jehož podmínkou je stálá přítomnost studentů, na pražské právnické fakultě se převážně zkouší. Pravidelné výuky se zúčastňují jen studenti, kteří mají zájem. Je pravda, že tito studenti mohou mnoho získat, ale minimální standard profesionální úrovně pro všechny těmito (ne)pořádky rozhodně není zaručen.
Základem zůstávají klasické přednášky ve velkých posluchárnách. Tento tradiční způsob výuky, který vznikl v době, kdy nebyly knihy a lektor četl svou učebnici, zatímco studenti si dělali poznámky, v současnosti zaniká. V posledních desetiletích se nejlepší zahraniční právnické fakulty reformovaly po vzoru lékařských fakult v tom smyslu, že výuka probíhá hlavně cestou simulací, nebo dokonce i skutečným prováděním profesionálních činností, které absolventi budou vykonávat po ukončení studia. Jinými slovy: sofistikované profese se nejefektivněji vyučují nácvikem základních profesních činností.
Jedním ze základních úkolů moderních vysokoškolských učitelů je chránit studenty před nadbytečnými informacemi a poskytovat jim podstatné a základní znalosti. U nás je požadována při zkouškách, které jsou většinou ústní, příliš detailní a rozsáhlá znalost obsahu a vývoje právních předpisů, namísto důkladného osvojování si základních metod práce a samostatného vyhledávání informací. Studenti většinu rychle nabiflovaných poznatků pochopitelně po zkouškách zapomínají, a tak se učí vlastní profesi teprve v praxi. Kromě toho ústní zkoušky nemohou být objektivní, a protože není nikterak honorována průběžná studijní práce, je studium neurotizující. Radost z poznání a studia v pohodě na našich právnických fakultách nyní neexistuje.
* * *
Hlavní zájem je, aby nedošlo ke změnám. Protože každá změna studijního plánu ohrožuje některé učitele. Chcete-li například některý obor redukovat, zavést nový obor, uvnitř toho učitelského sboru musí být pohyb. Musí tam lidé přicházet a odcházet, má-li to být elitní sbor. Dokonce tam musí být soustava lidí, kteří neustále odcházejí, protože v té soutěži se neuplatní. Toto je u nás naprosto zablokováno. Jednak pracovním zákonodárstvím, které takto záporně působí ve všech oblastech společnosti.
O obsahu té regulace, termín v odborné literatuře, který ve srovnávací pravovědě převládl, je "defenzivní formalizmus postkomunistických právníků". Nechtějí se dopouštět kritiky obsahu norem. Nejlepší právník je takový právník, který dobře zná právo. Já chci mít na všechno předpisy a pokud možno nerad se dopouštím vlastních volnějších interpretací. Protože za ně nesu odpovědnost. Já chci mít na všechno legislativu,co nejpodrobnější a zevrubné procedury. Tím se ovšem ten systém stává komplikovaným, nepřehledným dokonce neinteligibilním tj. nesrozumitelným i odborníkům.
A je to stejný nedostatek, jako když co do metody v našem vzdělávání … … převládá v něm výuka historických disciplín. To vzniklo už v 19. století kdy se čeští právníci vymezovali proti německým, v obrození. Vlastně bojovalo se za obrození. Nacionalizmus vlastně ve skladbě disciplín převládnul. První dva roky na právnických fakultách je spousta historických disciplín, které jinde nemají obdobu. Historie práva se jinde učí zpravidla jako výběrový předmět na konci studia. U nás právní historie převládá, protože také byl ten program postaven na převládající teorii, věřte mi to nebo ne, devatenáctého století, kde dominovala víra v to, že historické vzdělání je pro právníka nejdůležitější.
To jsou všechno zaostalosti metody. Další nevýhoda je, že je příliš rozptýlen ten studijní program na mnoho disciplín, okrajových. A ztrácí se ten hlavní podstatný proud, těch hlavních disciplín. Rozdělení na katedry vede k určité rovnosti těch disciplín, které jsou si ale nerovny, poněvadž některé jsou mnohem důležitější, podstatnější a frekventovanější v praxi. Některé jsou velmi okrajové. Učitelé jsou úzce specializováni takže potom nemají rozhled po celé té profesi.
Učitelé stráví desítky a stovky hodin jenom ústními zkouškami. To je fakulta na které se hodně zkouší a málo učí. Ten systém zkoušek je také zastaralý. Mělo by tam být mnohem více písemných zkoušek, příkladů, které se řeší. Nikoli abstraktních povídání, které vedou k biflování těch studentů, kteří se rychle naučí velké objemy informací, které v zápětí musejí zapomenout.
Měl by být postaven americký radar? Měla být přijata Lisabonská smlouva? To jsou věci ryze politického charakteru. Tedy najde-li určitá síla dostatek hlasů pro to, aby prosadila realizaci té či oné varianty, jinými slovy, přesvědčí-li v rámci pravidel standardní politické „hry" většinu o tom, že státnímu zájmu odpovídá nejlépe její vize, pak ji prosadí. Ale ani jeden, ani druhý nejsou zaprodanci, zrádci nebo agenti. Mají jen odlišnou politickou vizi. Státní zájmy je nutno diskutovat, rozhodně se nelze spokojit s tím, že samozvané centrum prohlásí věc B za univerzálně platnou a nehodlá se bavit se zastánci věci A, jejichž názory apriorně odmítne. Takový postoj vytváří vnitřní konflikt napříč společností, kterou nesmyslně dělí na dvě nesmiřitelné poloviny.
Ještě v lednu 1989, shodou okolností v tentýž den, kdy byl naposled v Praze zatčen Václav Havel, odcestoval do Kremlu z Ameriky Henry Kissinger a přivezl tam tajné memorandum, v němž se pravilo, že pokud Sovětský svaz nebude dělat mocenské výboje mimo vlastní sféru vlivu, Západ bude plně respektovat sovětské zájmy ve středovýchodní Evropě. Bylo zjevné, že Spojené státy neměly naprosto žádný zájem o podporu hnutí za svobodu ve střední a východní Evropě....Britský ministr zahraničních věcí Douglas Hurd se vyjádřil, že „studená válka je systém, v němž žijeme šťastně a spokojeně už čtyřicet let“.
Thatcherová také řekla Gorbačovovi v Moskvě r. 1989, že destabilizace středovýchodní Evropy a rozbití Varšavské smlouvy také nejsou v zájmu Západu. Zaznamenala, že ve středovýchodní Evropě dochází k podstatným změnám, ale zdůraznila, že Západ nebude požadovat likvidaci komunismu v sovětském bloku. Ani Západ podle ní neudělá nic, co by riskovalo bezpečnost Sovětského svazu.... "Mohu říci, že prezident Spojených států zastává stejný názor. Poslal mi telegram z Tokia, v němž mě přímo požádal, abych vám sdělila, že Spojené státy neučiní nic, co by ohrozilo bezpečnost Sovětského svazu či co by bylo vnímáno Sovětským svazem jako nebezpečí. Plním tuto jeho žádost."
Frankfurtská škola podporou podkopávání rodiny a vyvolávání kulturního pesimismu si může nárokovat rozhodující díl zásluhy na stále pravděpodobnější civilizační sebevraždě Západu.
Gaychat je výraz používaný v některých českých internetových, zvláště webových diskusních fórech pro prázdné tlachání mimo téma.
Vznikl v diskusním fóru příznivců serveru Kompost.cz přibližně v polovině roku 2003, době výraznějších změn v principech fungování klubu a částečné obměny, resp. doplnění původního osazenstva novými příchozími. Název slučuje anglické chat (původně debata, kecání, nyní v českém prostředí též převzaté označení internetových služeb pro konverzaci v reálném čase) a gay (homosexuál); v tomto smyslu je také používán ve světě.
V klubu Kompost tehdy došlo k (poměrně často se vyskytujícímu) konfliktu mezi zkušenými účastníky, zvyklými na specifika komunikace v „pomalých“ webových diskusních fórech, a nováčky, zavlékajícími do nich postupy z prostředí komunikačních služeb pro konverzaci v reálném čase se stručnými bezprostředními odpověďmi (to je všeobecně označováno termínem „chatování“, který je nasnadě). Malá, ale značně militantní část diskutérů je přijímala velmi negativně a často napadala mj. i hanlivým výrazem „gay chat“. Jakožto užitečné označení pro „mluvit zbytečně moc“ byl za krátkou dobu vstřebán i většinovým osazenstvem a transformoval se do dnešní univerzální podoby, bez návaznosti na původní antipatie a osobní spory, ktere vedly k jeho původnímu zavedení.
V klubu Kompost dnes gaychat primárně označuje dlouhou, cílenou a intenzivní, přesto však pro většinu návštěvníků výrazně zbytečnou a neplodnou debatu určitého omezeného počtu identit.
V listopadu 2004 se v záhlaví klubu objevil ukazatel, měřící „(Realtime) Gaychat index“ jako přirozené číslo, obvykle jedno- nebo dvojciferné, které ukazuje počet příspěvků za poslední hodinu.